Mám ráda ráno na vánoční Hod Boží. Obvykle se budím dřív než ostatní, tak sejdu dolů, rozsvítím vánoční stromeček a společně se svými fenkami naslouchám radostnému tichu.

To ticho je ráno po Štědrém dnu jako něžné pohlazení. Nic nemusím, všude je plno nějakého jídla, takže každý si najde, na co má chuť. Je pořád ještě tma, ale ten příslib zkracujícího se dne mě hřeje na duši už teď.

Sedím na křesle hned vedle vánočního stromečku a jako obvykle se nemůžu vynadívat. Vždy, když postavíme do místnosti holý stromek, tak mě napadne, jaká je škoda zdobit něco, co už je od přírody vlastně dokonalé. Jenže pak se přidá křehká krása skleněných ozdob s barevnými světýlky a já tomuto spojenému půvabu opět beznadějně podlehnu. Inu Vánoce…:))

Obě vlčky mi začínají naznačovat, že ráno utíká jak voda, a co snídaně, paničko? Snídaně je důležitá! Ach ano, samozřejmě. Jdu pro psí misky a mlsně uvažuju nad tím, že si dám ke snídani kousek studeného kapra od včera. I se salátem! Ne, obvykle by mě představa takovéto snídaně nijak nenadchla, ale máme před Hod Boží a to se spousta věcí dělá jinak, svátečně.

Například je čas přemýšlet. Je čas děkovat. Je čas těšit se – a zkusit na chvíli postavit hráz stresu a strachu. Aby se člověk dokázal ponořit se do této božíhodové bubliny tiché radosti, tak to chce trochu práce a sebekázně. On je totiž čas Vánoc a Nového roku v podstatě velmi náročný, protože člověk má tendenci bilancovat a odhadovat budoucnost.

Nakrmím psy a tiše začnu s ranními pracemi. Svátek nesvátek, pořád je třeba zatopit, uložit čisté nádobí z myčky, zalít květiny a připravit sebe i Dům na nový den. Ale to přívětivé sváteční ranní ticho si nesu v duši s sebou.

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2016

Jak se máte a co děláte? 

Jak vypadá váš ideální Hod Boží vánoční?:))