Anzelmem jsme začínali, Anzelmem skončíme.
Nejdřív jednu mikropovídku v dopisech:
― Dopisy ze dna truhlice ―
Gdaňsk, Popeleční středa, L. P. 1547
Otče Sebastiane,
píšu Vám, protože vím, že jste se o mě bál.
Mistři říkají, že Vám ten dopis nesmím odeslat.
Ale napsat ho přece můžu, ne?
Nemusíte o mě mít strach. Jsem naživu a u svých. Už je mi dobře, aspoň většinou.
S úctou Váš
Anzelm Janecius
- S.: Naučil jsem se od léčitelů nové slovo. Vy ho asi znáte. Teufel. Je to německy.
- P. S.: Myslím, že po našem by se to mělo říkat inkvizitor.
― ― ―
Bjørkhallen, Den mrtvých, L. P. 1550
Milá babičko,
kdybyste věděla, v jaké škole jsem, vyskočila byste z kůže. Nejmíň nadvakrát.
Můj kamarád Erik by se Vám taky nelíbil, říkala byste, že je jak z čertových vajec. A křižovala byste se přitom.
Jenže já ho mám rád.
Měl by mě vést, když je starší, ale většinou se stejně učíme navzájem.
Váš Anzelm
- S.: Naučil jsem se tu jedno latinské slovo, kterému byste rozuměla, jenom byste se k němu nechtěla znát. Magus. To je to, co byl táta, i když jsme o tom před Vámi nesměli mluvit. To je to, co jsem i já.
- P. S.: V červnu budu skládat první zkoušky. Až budu velký, chci být léčitel. To by se Vám ale už líbilo, že? Doktor v rodině, taková čest…
- P. P. S.: Tenhle dopis taky nepošlu, žádný strach.
― ― ―
Gdaňsk, na sv. Kunhutu, ochránkyni těhotných, L. P. 1558
Nejmilejší maminko,
tak rád jsem Tě viděl!
Poznal jsem Tě, ale nemohl jsem se prohlásit. Promiň mi to.
Tys mě nepoznala. To je dobře. Tak jsi v bezpečí.
Tvůj Anzelm
- S.: Starej se, prosím, o mého bratříčka. A neboj se. Nelhal jsem Ti při tom vyšetření. Nebude mít dar magie jako já. Přeju Ti, ať z něj vyroste dobrý syn a ať Tě má rád.
Zajímalo by mě, jaké jméno mu dáš. Po tátovi?
- P. S.: Pořád ještě jsou dny, kdy se mi po Tobě stýská.
- P. P. S.: Víš, maminko, jak zní nejkrásnější slovo na světě?
- P. P. P. S.: …
Věděl jsem, že to víš.
______________________
A jako bonus ještě jeden, poslední drabblík.
Vzpomeňte si na minulé povídání a podívejte se na dataci drabblíku. Je v ní zakódovaná jistá naděje.
― Tajemství výroby ―
Téma: Zpívej!
Bjørkhallen (?), cirka 1565
Bylo nepsaným zvykem, že v určité fázi výuky mistr zpřístupní učedníkovi své tajné patenty.
Anzelm se na to velmi těšil. Severin Waters byl proslulý jednak tím, že přeformulovával černé lektvary bílým způsobem, jednak svými převážně bílými léky na nemoci a úrazy, obecně považované za neléčitelné. Anzelm věděl – domluvili se tak s mistrem Severinem –, že se k černé části jeho práce nedostane. Toho ani v nejmenším nelitoval.
Zajímal ho způsob mistrova uvažování při formulaci lektvaru.
Dnes směl vyzkoušet první takový recept.
Pracoval co nejprecizněji. A přece…
„Co dělám špatně, mistře?“
Mistr Severin vzal do ruky měchačku a začal si tichounce pobrukovat.
___________________
A to je všechno.
Další střípky v podobě drabblíků vám budu moci nabídnout porůznu během roku (hlavně v dubnu, to jich vzniká naráz nejvíc); další povídky musím nejdřív napsat (rozpracované jsou asi tři), pak si odbudou soutěžní kolečko… a pak se uvidí.
Bylo mi s vámi fajn, byli jste skvělí čtenáři, děkuju!
Když o tom tak uvažuju, Anzelm a Severin by mohli být docela silná kouzelnická dvojka. Časem by možná i nějaký ten společný objev mohl přijít… Vlastně je to zvláštní, jak i člověk, který je zvyklý pracovat převážně sám, ve dvojici začne přemýšlet trochu jiným způsobem. Nechápu to, ale třeba mně to tak funguje.
Jo, mně taky. Synergie… Spolupracující dvojice je dvakrát lepší než titíž dva jednotlivci samostatně.
S Anzelmem u Severina bude ještě formální potíž v tom smyslu, že učedník má nejmíň jednou změnit mistra. Jestli Severin v době, kdy učí Anzelma, působí v BH, mohl by cech mít námitky, že se řídí vedením Brigitty, u které studoval Anzelm až dosud, a tudíž že Anzelm prakticky školu nezměnil. (Důvod té změny je, aby se neseparovaly jednotlivé větve; aby se celý obor průběžně promíchával.) Zatím mě nenapadá, co s tím.
Milá Io, děkuji za všechno to báječné čtení. Škoda, že si na další díly musíme počkat. Poslední drabblík se mi líbí velmi – vypadá to se Severinem nadějně. 😉 I když jednoduché mu to jistě neuděláš. Jsem zvědavá a těším se. 🙂
Jednoduchý mu to určitě neudělám. Ale stejně – přála bych mu, aby poslední drabblík byl pravdivý.
Někdy, pro vlastní povzbuzení dělám to co Anzelm, jen těm lidem nepíší, pouze k nim v duchu mluvím. Má to tu výhodu, že když chci něco dodat, nemusím před to dávat ta P.S. Ta škála lidí je ovšem široká poměrně…
Ono to celkem pomáhá. Já taky s lidma mluvím v duchu, s mrtvýma nejčastěji ve sprše a na zahrádce, s živýma se bavím obvykle cestou někam.
(Ta povídka má původ v soutěži, kde bylo zadané téma a rozsah. Téma bylo „P.S.: Naučil jsem se nové slovo“.)
Děkuju, milá Io, za všechny ty příběhy, které nás provázely skoro půl roku. Mnohé z nich jsem znala, ale takhle, s tvým komentářem, dostaly další rozměr – i hlubší pochopení na mé straně.
Hezky přemýšlej a piš a když budeš mít něco nového k publikaci určeného (vím, že povídky čekají na uveřejnění ve sbornících), tak tady tvé příběhy ráda uvítám. (inlove)
PS: Neubližuj Severinovi!!! 🙂
Až se toho zase nashromáždí nějaká pěkná hromádka, tak ti je ráda dám.
P.S.: A když, tak jenom trošku, já vím. 🙂
Bylo to báječné – já se tedy budu těšit na jaro, zejména na ten duben (a na pokračování)!
Duben se bude dát sledovat i na Refugiu, obvykle s několikadenním zpožděním, ale zato s doplňujícími komentáři a úvahami o souvislostech. (inlove)
Už vím co chci pod stromeček – povídku od Io!
A počkáš si tak dvoje Vánoce? 🙂
Ale můžu ti slíbit, že když bude někde vycházet nějaká povídka, tak ji budu inzerovat.
mnooo, mám na výběr?
Díky za celou sérii!
No, můžeš dělat hodně smutný oči a třeba by pak Dede mohlo napadnout, že by ti lidi, kteří tady píšou povídky, mohli udělat příští rok vánoční nadílku – povídky na přání. 🙂 Ale muselo by se to spunktovat s dostatečným předstihem. Páč třeba mně trvá povídka, která se nikde nesekne, asi tak šest týdnů. Když se sekne, tak i dva tři roky.
No ale toto, IO, to je ale dárek pod stromeček.
Ale vážně, páteční rána byla ve znamení klidné chvíle, než se plně ponořím do problémů. To, jak mne to nabilo se mému zaměstnavateli určitě vyplatilo. Tak nevím, na co se budu těšit teď
Jé, dík. (inlove)
Ono se určitě něco najde, mám v Dede plnou důvěru.