Bloumala jsem Tescem s cílem nakoupit fakt všechno, co doma chybělo, abych tam zase nejméně týden nemusela jít. Abych se odměnila za prokousání se drogérií a zeleninou, zarejdovala jsem s vozíkem ke kytkám. A tam jsem ji uviděla – amarylis čili hvězdník. A stála jsem před dilematem: ano nebo ne?

Mám tuhle květinu moc ráda, mamina vždycky amarylky měla a taťka s nimi žije doteď. Pravidelně jí kvetly a nikdy mě neomrzelo sledovat rychlý růst stvolu a rozvíjení obrovských květů. Jak jsou krásné!

Jenže… moje kytkové jenže! Co jsem šťastně a bez ohlédnutí zpátky opustila panelák, nemám pro pěstování domácích kytek optimální podmínky. Špaletová okna, i když jich mám třeba v kuchyňo-jídelně šest, nepropouštějí dostatek světla pro kytku, která stojí za nimi – ani bylinky si s tím neporadí. Navíc tu jsou kamna vyhřívající ústřední topení Domu, takže je tam na květiny obvykle dost teplo.

Prostě v zimě mohu mít jen kytky, které se vejdou mezi okna a v létě pak nemám doma žádné, protože v meziokenním prostoru by se upekly. No a amarylis je na moje meziokno moc velká.

Jenže jsem neodolala. Taková kravina, ale nevěřili byste, jakou jsem z ní měla radost! Doma jsem ji dala na okno a poměřila si, jak vysoko je stvol s květem vůči první horizontální příčce a pak se jen obdivně radovala nad tím, jak holka jede! A jela. A vykvetla. Přesně, jak měla. To vám byla krása!

A pak jsem věděla, že budu mít doma Patrika, tak jsem byla nakoupit mlíko a smetánky a uviděla tam poslední poškozené amarylky a mezi nimi jednu hezkou, ale maličkou. A tak jsem ji koupila (jsem blázen, já vím, doteď dumám, kde se dočkají léta, aby měly dost světla). Nicméně jsem z ní měla radost, dala ji vedle té druhé a vyprávěla Patrikovi, jak poroste a bude vysoká a bude mít krásné květy.

A tak jsme začali pozorovat a měřit, jak ta malá roste. No a ona nás vypekla – vyrostla jen kousíček a hned se dala do kvetení! Má krásné bílé květy s trochou růžové a já pořád váhám: je to amarylis nebo není? Vypadá jako amarylis, jen je nízká. Že by byla vertically challenged, jak se korektně říká za oceánem? Nebo je to podobný, leč zakrslý druh?

No, je to vcelku jedno, krásná je pořád. Teď dumám, kam je šoupnu potom. Možná ke francouzskému oknu do hostinského pokoje. Tam je přece jen světlo, jen na ně nesmím zapomenout, já tam zase tak často nechodím. Ty dlouhé listy mezi okna nenacpu a ta první už má ty listy světlejší, než by je mít měla.

A tak se dnes ptám: máte také rádi amarylis? Kterou barvu nejvíc? (Já červenou:)) Máte zkušenosti s jejich výdrží a opětovným kvetením? Vím, že jim udělá dobře letnění, ale mě jde spíš o to, aby se toho letnění dočkaly:))

A ještě se zeptám na vánoční hvězdy (poinsettia) – jak se vám daří uchovávat zrovna je? Mě poslední roky obvykle chcíply ještě před Vánocemi, poshazovaly listy a bylo po nich. Tak jsem prohlásila, že další nechci, protože jsem se na to nemohla dívat.

Inu rodina to akceptovala, ale od kamarádky jsem přesto loni dostala takovou úplně malinkatou, neměla na výšku víc než deset centimetrů. Ta kupodivu nejen přežila, ale vyletněna pod hrušní se má čile k světu a teď už má určitě takových 40 cm. Jen jsem ji nezatemňovala, tak má jen slabě barevné listy – ale žije!:))

Takže jaké jsou vaše zkušenosti s vánočními hvězdami? Umíte je pěstovat a nechat je další rok znovu vykvést? Jo – a taky vám u nich tak často padají listy?

No a na problém opadavých vánočních hvězd u mě logicky navazují vánoční kaktusy. Tedy loni jsem dostala svůj první. To proto, že žena našeho souseda a přítele se jmenuje stejně jako já. Po celé ty roky, co jsme se seznámili, nám oběma (své ženě a mě) dával ke svátku vánoční hvězdu. Ale Dáše se nevedly stejně jako mě (s výjimkou jednoho roku, kdy koupil takovou postříbřenou, tak kupodivu přežila) a tak nám loni poprvé (bohužel i naposledy, na jaře Zdeněk umřel) přinesl místo hvězdy vánoční kaktus.

Do letošního podzimu jsem si myslela, že pokvete bíle. Proč? Protože měl drobounká bílá poupata, která tak týden po ubytování se na okně všechna shodil. Tak jsem o něj pečovala, vyletnila ho pod hrušní (s hvězdou:)) a na podzim nasadil poupata a nádherně vykvetl. A ke svému překvapení jsem zjistila, že má květy bledě růžové!

Letos jsem mu koupila kamaráda – červeného. Kvetou oba, spokojeně trůní mezi okny a dělají mi radost.

Takže poslední otázka – máte rádi vánoční kaktusy? Pěstujete je? Jaké máte úspěchy s jejich kvetením?

Prostě pojďme si povídat o vánočních kytkách!

PS: Možná by sem patřil i brambořík, ale už tak je to sága, tak končím. Jo, taky je mívám, ale nevydrží mi. Ten loňský nepřežil léto. Máte tipy jak na ně?:))