FANTASY PODZIM NA DEDENÍKU – Ioannina: Karen

Logo_IoČerní mágové bývají teritoriální. Zejména pokud se jim podaří uchytit se v nějaké instituci. Mají pro to své důvody. Hlavní z nich je, že dokud mají smlouvu s nějakou institucí, mají v ní zdarma byt a stravu a většinou i nějaký ten plat – jen za to, že slíbili oné instituci ochranu, pokud bude napadena jiným černým mágem.

 

Instituce si své černé mágy obvykle šetří, někdy dokonce i hýčkají (to, co prováděl v Glastonbury Leyland Hughovi a později Severinovi, není normální); nechtějí po nich příliš černých věcí, jen kolik, je ten který černý mág sám ochoten. Mlčky se předpokládá, že za tento pohodlný život bude černý mág v případě napadení stát v první linii obrany a… udělá všechno, čeho je schopen. I za cenu své smrti.

Černí mágové to vidí trochu jinak, ale fakt je, že jsou za své bezpečné a pohodlné bydlo připraveni bojovat téměř všemi dostupnými prostředky. Hlavně proto, že kdyby nepracovali pro nějakou instituci, museli by si zajišťovat bydlení a jídlo vlastními silami. Což pro většinu z nich znamená černou prací. A to znamená, že by vyčerpávali své tři poháry, z nichž si černá magie pokaždé kousek odebere jako daň – zdraví, rozum a soucit.

Bjørkhallen je Thornvaldovo území. Zařídil to tak ještě mistr Kamieński, pokoj jeho památce, a zabil tím celé hejno much naráz. Jednak Thornvaldovi velmi prodloužil život; jednak jej umístil pod nepřetržitý dozor.

V málokteré instituci mají svého černého mága rádi bez výhrad, i když jsou samozřejmě někdy vztahy lepší a někdy horší. Bjørkhallenští svého Thornvalda příliš rádi nemají. Jednak se nad ně povyšuje, což těžce nesou – přece jen je pouhý mladší mistr, a oni jsou mistři oborů.

Jednak je tu Leila, která od jisté doby aktivně organizuje protithornvaldovská tažení. A konečně se tajně šušká něco o Brigittině zásahu, ke kterému došlo těsně poté, co se stala Thornvaldovou kustodkou.

Thornvald je v Bjørkhallenu mezi všemi těmi lidmi docela osamělý. A přesto celá desetiletí necítil důvod na věci něco měnit. Dokud Brigitta nepřivedla jistého Severina Waterse, aby zasedl ve zkušební komisi. A dokud si téhož Waterse nevybrala Freya Freytagová, bjørkhallenská mistryně léčitelka, jako svého učedníka.

Pro Thornvalda to znamená, že musí Bjørkhallen opustit, kdykoli má Severin Waters přijít. Preventivně. Protože mezi ním a Severinem je starý, nevyřešený spor: Thornvald Severina zasvětil do černé magie, aniž mu řekl, co to vlastně dělá. Severin má tedy – podle zvyklostí černých mágů – právo na Thornvalda zaútočit, kdykoli se mu zlíbí (a žádat satisfakci v souboji).

Brigitta to ví: jakožto Thornvaldova kustodka to vědět musí. Není v zájmu Bjørkhallenu, aby se případný souboj Thornvald vs. Waters odbyl v jeho zdech. A to je ten důvod, proč kdykoli má Severin přijet na konzultace se svou mistryní (Freyou), posílá Brigitta Theodosia z hradu pryč.

Nikdo z nich netuší, že Severin o žádnou pomstu vlastně nestojí. Že si totiž myslí, že to zasvěcení bylo zčásti i jeho, Severinovou vinou. (Nebudeme teď řešit, jestli má pravdu, nebo ne. Podle cechovního práva ji nemá: mistr nesmí žákovi nebo učedníkovi poskytnout informace vedoucí k zasvěcení do černé magie, pokud s tím ten žák nebo učedník výslovně nesouhlasil. Malý Severin si tehdy dávno myslel, že ho mistr Thornvald učí prostě jen magii, tečka. O nějakém informovaném souhlasu nemůže být vůbec řeč.)

Severin by Thornvaldovi svoje vlastní zasvěcení v zásadě i odpustil; především proto, že na té staré při nemá zájem. Chce teď především mít u sebe Lisu a udržet se fyzicky a duševně fit, minimálně dokud Lisa nedospěje.

Jenže Thornvaldovi nemůže odpustit ty zavražděné děti a svedená děvčata. A kvůli tomu mu vlastně vyhovuje, že se Thornvald toho potenciálního střetu pořád musí obávat, a proto že z Bjørkhallenu odchází, kdykoli tam má on, Severin, přijít.

Mistr Divjakov Severinovi naznačoval, že bjørkhallenští nejsou nadšení, že je jejich černým mágem právě Theodosius Thornvald. Měl pravdu. Rektor Holden souhlasil s tím, že Freya začne Severina připravovat na vyšší mistrovskou zkoušku z léčitelství, mimo jiné i proto, že Thornvalda přímo vyhodit nemůže (jednak by přišel o Brigittu, jejíž pozice je podmíněná Thornvaldovým angažmá, jednak by riskoval Thornvaldovu pomstu – a jeden patřičně naštvaný černý mág opravdu dokáže strhnout celý hrad), ale doufá, že se mu povede Thornvaldovi nenápadně znechutit život natolik, aby z Bjørkhallenu sám odešel.

To se mu v podstatě povede. Částečně. Severin se začne na konzultacích objevovat pravidelněji zhruba koncem podzimu roku 1561, necelý půlrok po těch zkouškách, kde dělal oponenta. Postupně si získává přátele (třeba Ayreho Andersona, bjørkhallenského Mistra Mandaly). Thornvald se vrací na hrad pokaždé o pár dní později a později, až se jednou na jaře nevrátí vůbec.

Pak se objeví na pár dní – a zase zmizí. Učit se už neobtěžuje; Brigitta dávno předala jeho hodiny svým učedníkům. (Severin je nechce, Severin se tou dobou snaží vytrhnout Lisu ze spárů Čarodějné rady, a v tom by mu takové otevřené vyhlášení války Thornvaldovi opravdu nepomohlo.)

Nikdo neví, kam Thornvald mizí, když není v hradě, nebo co dělá.

Kdyby se nad tím trochu zamysleli, došlo by jim to.

Když není v hradě, je mimo Brigittin dohled. Pokud to dokáže dostatečně zamaskovat, může si dělat, co chce.

Cítí se bezprostředně ohrožený. Myslí si, že Severin vtrhl do jeho prostoru záměrně, kvůli pomstě, a bojí se střetu s ním. Rád by si pojistil výsledek. Zná a má od svých mladších let vyzkoušený určitý způsob. Ovšem na to potřebuje jisté ingredience.

 

A tady začíná náš dnešní příběh.

 

(Uvidíme znovu některé drabblíky z minulých řad – protože dostanou nové souvislosti.)

 

Severin, ke svému velkému překvapení a radosti, nachází v Bjørkhallenu přátele:

 

 

― Rozdíly mezi jarem a létem ―

 

Téma: Obleva

Bjørkhallen, taverna, jaro 1562

 

„V Bjørkhallenu se jaro pozná snadno,“ vysvětloval Ayre.

Severin pozvedl jedno obočí a pokývnul korbelem k zamrzlému oknu. Závěje sahaly skoro až k parapetu. „Duben,“ utrousil suše.

Ayre se nedal zviklat. „Dítě Vody, jako jsi ty, by mohlo mít cit pro ten hlavní rozdíl.“

„A to je?“

„Led.“

„Aha. Jaro začíná, když se objeví led. Chápu.“

„Samozřejmě. Protože slunce už má sílu. Sníh přes den trošku roztaje a v noci zase zmrzne. Jednoduché.“

„Jaro,“ odfrkl si Severin, „tedy alespoň jaro ve slušných zemích, podle mě je, když začne být vidět půda.“

„Omyl,“ ušklíbl se Ayre. „To je tady už léto.“

 

___________________

 

― Rozvíjení plánů ―

 

Téma: Zámečník

Bjørkhallen, špitál, jaro 1562

 

„Proč nechceš bydlet přímo v hradě?“

„Kvůli Thornvaldovi.“

„Thornvald se tu od léta neukázal. Proč asi Brigitta shání nového mistra lektvarů?“

Severin pokrčil rameny. „Pořád tu má domovské právo. A mezi mnou a jím je otevřené nepřátelství. Podle zvyklostí mezi černými mágy…“

Mistryně léčitelka se netvářila nadšeně. „Nechtěl bys mi říct, co přesně proti sobě máte?“

„Budu muset,“ uryl suše Severin. „Až na sebe vezmeš to kustodium.“

Mistryně Freya si nespokojeně povzdechla. „Vlčí jámy jsou od hradu dobře hodinu cesty. Co když tě budu potřebovat ve špitále akutně?“

„Hm… kouzelné dveře?“

„To ti Ayre nedovolí.“

„Už jsme je spolu vytvořili.“

 

___________________

 

Severin se dočkal. Plány vyšly. Jeho nový domov je úplný.

 

― Zabydlování ―

 

Téma: Vrzavé panty

Vlčí jámy, dům Severina Waterse, pozdní jaro 1562

 

Severinovi připadal jejich nový domek ve Vlčích jámách… hlasitý. Upovídaný.

Když táhl roklí vítr, trámy povrzávaly. Severina ten zvuk první týdny budil: kamenné stavby, ve kterých dosud bydlíval, nic takového nedělaly. Potom si zvykl a když jednu noc nefoukalo, divil se, co mu chybí.

Kamenný krb popraskával. Nebo to byly suky v polenech? Severin vždycky vyskočil a běžel se podívat, jestli nevyletěla jiskra; v dřevěnici se bál ohně ještě víc než dřív a otevřený hučící krb mu klidu nepřidával.

Po čtyřech týdnech nekonečně únavných úprav zaslechl Severin nový zvuk. Zaskřípnutí otevíraných dveří a nezaměnitelné krůčky.

Usmál se. „Vítej doma, Liso.“

 

___________________

 

Thornvald se na svých „vyhnaneckých“ toulkách pohybuje v kruzích kolem Bjørkhallenu, nikdy nejde dál než zhruba dva týdny cesty. A hledá.

V rybářských vesnicích ve fjordech nebyl úspěšný. Kolem Ranelvy mu taky pšenka nekvetla. Na čistě laponské území si vůbec netroufl; tam takové, jako je on, poznají na první pohled a ženou vidlemi.

Momentálně se toulá kolem švédských jezer, na jižní hranici laponského kraje, tam, kde je už obyvatelstvo smíšené.

 

― Jehňátko ―

 

Téma: Levná kořist

Tärnaby, léto 1562

 

Theodosius Thornvald seděl nad korbílkem řídkého piva a krutě se užíral. Že opustí hrad na dobu mistrovských zkoušek, dobrá. Opravdu by nerad narazil na jistého Waterse, se kterým má nevyřízené účty.

Ale že se mu ten zpropadenec bude v Bjørkhallenu motat i po zkouškách…!

Neměl zájem se s ním utkat. Ne teď. Nejdřív na to musí někde nabrat… zdroje. Sílu.

Na vedlejší lavici seděl místní chovatel ovcí, jakýsi Agmundson. Nadával na letošní pozdní jaro, vlky, nemoci… Theodosius mu nevěnoval pozornost.

Dokud nepřišla jeho dcera. Karen.

Thornvald si olízl rty. Otočil se k ovčákovi.

„Pomoc je snadná,“ řekl. „Nebudu chtít mnoho.“

 

___________________

 

V Bjørkhallenu se mezitím ustavuje spolupráce mezi dvěma tam sídlícími černými mágy: Severinem a Hughem Talbotem. Prozatím neoficiální. Bjørkhallenským černým mágem je stále oficiálně Theodosius Thornvald.

Ale rektor Holden je novému stavu nakloněn, a tak Hughu Talbotovi rád umete cestičku – nabídne mu stálé místo.

 

 

― Konec hledání ―

 

Téma: Je mi líto, ale někde v koutě svého srdce ji/ ho/ to stále miluju…

Bjørkhallen, 1562

 

Neměl nejmenší představu, jak to opatovi říct.

Strávili hledáním nového domova dlouhé roky. Jejich skupinka se ustálila na deseti členech: směšně málo proti slávě a mohutnosti Glastonbury, ale úžasně mnoho na podmínky, ve kterých teď byli nuceni živořit. A našli něco, co se v pevných glastonburských zdech najít ani nedalo, proč se prostě museli vypravit do pustiny: naučili se spoléhat jeden na druhého. Stala se z nich rodina.

Ale Hugh se nestal mnichem kvůli své víře. A tady v Bjørkhallenu…

Poklekl, vzal opata za ruce. Dopadly na ně jeho slzy.

„Otče, odpusťte, chtěl bych…“

Přikývnutí. Povzdech. „Žít jako mistr, viď.“

 

___________________

 

Přišel vhodný den. Thornvald si od Halstena Agmundsona vybere platbu za svou práci.

(To ochranné kouzlo nebo možná lektvar pro Halstenovy ovce ani nemuselo být nutně černé. A ano, funguje, stádo je zas nádherné, zdravé, silné.)

Můžeme se jen dohadovat, jestli Halsten věděl, čím ještě Thornvaldovi zaplatí – kromě peněz. Nahlas to zcela jistě nezaznělo. (Necháme teď příběh chvíli běžet bez přerušování.)

 

― Nechci to vědět, Karen ―

 

Téma: Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo

Tärnaby, 8. 10. 1562 – Bjørkhallen, špitál, únor 1563

 

Slyšela svého otce, jak říká mistru Thornvaldovi, kde leží hroby jejich rodiny.

Ale nepochopila, jak to souvisí s platbou za mistrovu práci. Ne dostatečně včas.

Když o Svátku mrtvých nesla k hrobům obětiny, jak jí otec nařídil, byla už skoro tma. Přesto viděla muže, který tam na ni čekal. Poznala ho. Dokonce ho chtěla pozdravit.

Pak ji zatáhl do jeskyňky ze starých, mrtvých růžových keřů.

Nedošlo jí, že se smí bránit. Ne dostatečně včas.

Skončil. Pak ji ještě proklel. Pokud prozradí jeho jméno, zemře.

Když ji těhotnou vyháněli z domu, styděla se. Bála se. Mlčela.

V Bjørkhallenu její krev promluví.

 

___________________

 

― Cesta nikam ―

 

Téma: Tisíc ostrovů

Tärnaby a cesta severně od něj, únor 1563

 

V létě, cestou domů, navlékala na stuhu úvozu usedlosti jako korálky: Vilasund. Klippen. Laisholm. Tärnaby. Klátila nohama vzadu ze žebřiňáku, který pro ni poslal táta, a když míjeli nějaký dům, pokřikovala a vesele mávala. To ještě Thornvald nebyl nic víc než jeden z bjørkhallenských mistrů.

Teď je jeho jméno prokleté.

Karen postrkuje vzduté břicho hlubokým sněhem a slzy jí mrznou na tvářích. Vlastně ani neví, kam jde. Pryč. Z domova, kde ji už nechtějí. Od otce, kterého zahanbila tím, že poslechla.

Jednotlivé statky se vynořují ze tmy jako ostrovy světla a tepla a zase se do ní potápějí.

Nedostupné. Zapovězené.

 

___________________

 

― Hodná holka ―

 

Téma: Tiše a ochotně

Tärnaby a cesta severně od něj, únor 1563

 

Všichni sousedé chovali soby. Všichni jim vázali kolem krku barevné šňůrky: proti nemocem, proti uřknutí.

Karenin táta měl ovce. Čisté, bez šňůrek.

Nikdy neřekl, že je lepší než všichni ti pověrčiví, nevzdělaní Laponci kolem – říkat něco takového je hrubé. Samozřejmě by si tak strašnou věc ani náznakem nepomyslel; kam dala Karen rozum? Jejich rodina prostě jen není laponská, to je celé. Navíc, z ovcí máš víc vlny a lepší mléko i maso než ze sobů. Kdepak, oni takhle tiše, jemně přinášejí do tohoto zapomenutého kraje kulturu. Nikomu nic nevnucují, Bůh chraň!

 

Ovce začaly skomírat.

Když se táta Karenky zeptal, jestli zná toho černého mága, který mu nabídl úžasnou a nesmírně levnou pomoc, odpověděla po pravdě, že ano. A nechala si pro sebe všechno, co se o mistru Thornvaldovi ve škole doslechla. Opakovat po někom nepodložené pomluvy není slušné – a ona sama přece Thornvalda nic špatného nikdy dělat neviděla, že?

Dokud si na ní nevybral druhou polovinu platby za svou práci. Tu zamlčenou.

 

Tajila to ze všech sil, a stejně to po pár měsících začalo být vidět. I pod bůhvíkolika vrstvami vlny. Těhotné břicho zkrátka neschováš.

Když ji táta vyhnal z domu jako ostudu rodiny, šla. Dělat scény se přece nepatří. A připomínat nebo dokonce vyčítat něco, co nikdy nebylo vyřčeno, to už vůbec nemůže. Jak taky?

Šla, i když neměla kam. Nikdo ze sousedů jí dveře neotevřel.

Netroufla si o to ani žádat. Její táta měl přece ovce, a oni soby. A i když táta nikdy neřekl, že je proto lepší, než bůhvíjací špinaví Laponci, stejně mezi jejich rodinou a zbytkem lidí v kraji vyrostla hráz. Nepojmenovaná. Neviditelná. Nepřekročitelná.

 

Je ticho, ani ptáček se neozve. Na zamrzlé jezero se snáší třpytivý sníh.

Karen už nemůže dál.

Nebylo by od ní příliš nezdvořilé, kdyby si tu ustlala v závěji a usnula?

 

___________________

 

― Jako by neměla právo žít ―

 

Téma: Zítřek jsem prožil včera

Tärnaby – Vlčí jámy, únor 1563

 

Brodila se starým sněhem. Mrzly jí nohy. Když ji otec vyháněl, neměla možnost se pořádně teple obléknout. Tehdy si ještě myslela, že to nevadí, že jenom přeběhne k sousedům…

Jenže ti jí zabouchli dveře před nosem.

To bylo včera.

Dnes už je dost daleko od rodného statku, aby se tu lidi nemuseli bát, že když jí pomůžou, rozzlobí tím jejího otce.

Dnes se bojí ona.

Šeří se. V oknech nedalekých domů se rozsvěcují první světla. Karen si sedá na ulomenou smrkovou větev. Teď už si netroufne nikde zaklepat, je moc pozdě. Ale zítra… snad…

Třeba to nebude všude pořád stejné…

 

___________________

 

Nebylo to všude stejné. Po zhruba dvou týdnech se Karen dopotácela na dohled Vlčích jam, což je vesnice (o zhruba tuctu domků) v průsmyku pod Bjørkhallenem. Tam se definitivně vzdala. Pár krůčků od Severinových dveří.

A tam ji taky v mysli zaslechla Lisa.

Dopravit prochladlou Karen skrz kouzelné dveře na Freyinu ošetřovnu byla otázka pár chvilek.

Stejně snadné bylo zjistit, že případné omrzliny budou asi její nejmenší problém.

 

― Nástraha ―

 

Téma: Ví o nás

Bjørkhallen, špitál, předjaří 1563

 

Mistryně Freya byla bez sebe. „Proč nám nechce říct, kdo je otec toho dítěte?!“

Mladá maminka, sama ještě skoro dítě, se schoulila do deky. „Ne… ne, prosím…“

„Tiše,“ chlácholila ji mistryně Brigitta, „neudělalas nic špatného.“

„Musel přece vidět, že jsi ještě pod zákonem!“ zuřila Freya.

„Nesporně,“ uryl mistr Ayre. „A taky ví, že jakmile budeme znát jeho jméno, najdeme ho a zabijeme.“

„Říkal… když řeknu… tak hned umřu,“ plakalo děvče.

Mistr Severin zamračeně přikývl. „Tak mlč, Karen. A podej mi ruku. Nedívej se, trochu to štípne.“

Jestli je otec dítěte kouzelný, dokáže Severin z kapky Kareniny krve vyvolat jeho podobu.

 

___________________

 

― Jako hrst popela ―

 

Téma: Ale já nechci rodit! Nešlo by to udělat nějak jinak?

Bjørkhallen, špitál, předjaří 1563

 

Oba léčitelé si odnesli vzorek Kareniny krve do denní místnosti. Teď se mračili na výsledek. Co vlastně čekali dobrého? Jaký muž mohl udělat dítě… dítěti?

„Takže otcem je…“ začala mistryně Freya, jako by tomu sama ještě nemohla uvěřit.

(Mladičká maminka, poslouchající tajně za dveřmi, si vyděšeně nacpala pěst do úst. Neříkejte to, neříkejte to jméno!)

„Hmmm!“ zamručel Severin.

„Já vím,“ souhlasila Freya. „Ta kletba.“

(Karen za dveřmi vydechla. Roztřásla ji zima. Určitě z toho, že stála bosýma nohama na kamenných dlaždicích. Určitě.)

„Dvě kletby,“ uryl Severin. „O té první nám Karen řekla. O té druhé neví. Podívej, tady ten obrazec. Má to… zabít dítě při porodu a jeho život přenést na otce. Když zemře i matka…“

„… tak oba životy,“ dopověděla Freya. „U všech bohů!“

„Proto si vyhlédl tak mladou dívku,“ souhlasil Severin. Ret už měl rozhryzaný skoro do krve.

(Karen si objímala ramena a zatínala zuby, aby nekňučela strachy. Já… já nechci. Nechtěla jsem Thornvalda. Nechci jeho dítě. Nechci rodit. Nechci umřít!)

„Na potrat už je pozdě,“ řekl mistr Severin, jako by o děvčeti za dveřmi věděl a mohl její myšlenky slyšet.

„A nešlo by to vyřešit nějak jinak?“

(Karen uslyšela ve známém hlase mistryně léčitelky opatrnou naději. Chytila se jí jako tonoucí stébla. Ano, nešlo by to nějak jinak? Přece jen, Thornvald – zatraceno buď jeho jméno – je černý mág. Jemu se dokáže postavit zas jen jiný černý mág. Ale to přece mistr Severin právě je! Nešlo by to… nějak…?)

Severin přejížděl ukazováčkem nad odhalenou linií kletby sem a tam. Poznal, že není ukotvená v zásvětí. Tedy že pomine bez účinku, pokud Thornvald zemře. To by znamenalo… V ústech mu náhle vyschlo. Jako by polkl hrst popela z vlastní pohřební hranice.

„Nemůžu nic slíbit,“ zašeptal.

 

___________________

 

Dítě se narodilo živé. Severinovi se podařilo Karen i dítě odstínit (i když vazbu na Thornvalda nepřerušil úplně). Na poslední chvíli k celé věci přispěla i Karen samotná, která si těsně před porodem, možná vlivem hormonů, začala přát, aby její dítě přežilo. Za každou cenu.

Takže teď je dítě mimo nebezpečí, celá kletba se zacyklila na Karence a tu Severin drží pod svou ochranou. Karen se potácí mezi vědomím a nevědomím. Severin se bojí do celé věci zatahovat další osoby, proto pro děcko neshání kojnou.

(Byli s Freyou připravení spíš na tu možnost, že dítě porod nepřežije – u tak mladých kouzelných rodiček je šance přežití dítěte příliš malá. U kouzelného dítěte totiž při porodu dojde ke spontánnímu výtrysku magie, což nekouzelná matka nemusí přežít (to se stalo Andrejově ženě, jestli si vzpomínáte) a příliš mladá kouzelná matka nemusí magicky ustát.

Následný výboj obvykle zabije dítě, někdy dítě i matku. Karen to proti veškerému očekávání ustála. Následný výboj vstřebala do sebe, ale už ho nezpracovala a on zreagoval se všemi těmi kletbami a protikletbami, co se tam zrovna kolem potulovaly.)

Severin teď mlčky a bez Freyina vědomí a souhlasu hraje hru na osud. Jestli dítě má přežít, přežije. Jestli ne, obrátil Thornvaldovu kletbu tak, že k Thornvaldovi se nedostane ani kapka životní síly dítěte, ale zato se veškerá ta životní síla vlije do Karen. Pak by Karen měla po problémech.

Druhá možná varianta, se kterou Severin počítá, je, že dítě i matka přežijí a jemu se povede Thornvaldovu kletbu zacyklit na Thornvaldovi samotném. Tedy že Thornvald bude permanentně připravovat o životní sílu sám sebe. To je výsledek, který si Severin přeje ze všeho nejvíc, ale bojí se, že se mu to nepovede.

V každém případě není radno tahat do téhle rovnice ještě další lidi.

A tak se Severin stará o Karen a Severinova dcera Lisa o Karenina syna.

 

― Prozatímní kojná ―

 

Téma: A teď spát

Vlčí jámy, dům Severina Waterse, červenec – srpen 1563

(S díky Arenze a JJ)

 

Nahřála vodu. Položila malého Ebbu do vaničky, a aby při koupání neřval, nechala mu kolem hlavy poletovat barevné bubliny.

Zapudrovala ho pudrem mistrovy vlastní výroby.

Zamotala do čistého plátýnka kus střídky, povázala tím lahev. Vzala si mrňouse na klín. Nakrmila ho a nezapomněla nechat odříhnout, i když měla strašný strach, že mu pustí buď hlavičku, nebo zadek. Když mohla prcka konečně strčit do kolíbky, oddechla si.

Broukala mu ukolíbavku a poctivě houpala, dokud nezabral.

S Karen to pořád vypadalo zle, kletba se nevzdávala. Mistr se od ní zas vrátil vyčerpaný.

Usnul dřív, než si Lisa stihla za práci vyškemrat pohádku.

 

___________________

 

Nemám nejmenší tušení, co touhle dobou dělá Thornvald.

Nutně musí být mimo hrad.

Umí počítat, a tak mu došlo, že jeho krásný plán na něčem ztroskotal.

Severinovi se nakonec pravděpodobně povede zacyklit Thornvaldovu kletbu na Thornvaldovi. Nemám nejmenší tušení, jestli to Thornvald má jak poznat. (Při tom přenosu životní síly z Thornvalda na Thornvalda musí docházet ke ztrátám, žádný přenos není bezeztrátový. Ale ztráty můžou být tak malé, že je lze snadno interpretovat jako obyčejnou únavu nebo rozladěnost ze zkřížení plánů.)

 

Je vysoce pravděpodobné, že bjørkhallenští v tuhle chvíli před Thornvaldem varovali osady, s nimiž obvykle spolupracují. Což by prakticky znamenalo, že Thornvald buď uteče někam dál, kam už přímý bjørkhallenský vliv nesahá, nebo žije sám v pustině. Tipuju, že udělá spíš to první, ale jistá si nejsem.

Sigurd Holden má v ruce důvod, proč Thornvaldovi vypovědět smlouvu. Přijímá na post svých oficiálních černých mágů Hugha Talbota a Severina Waterse. Brigitta posílá Čarodějné radě varování před Thornvaldovou pečetí, oficiálně se vzdává kustodia nad ním. Thornvaldovi tímto hrozí odebrání pečeti – v momentě, kdy ho někdo z Čarodějné rady odlapí.

Severin Waters ohlašuje, že má v plánu uplatnit své právo satisfakce, což znamená, že si Čarodějná rada musí počkat, až co jim Severin z Thornvalda nechá. (Nemám ponětí, v jakém pořadí se tyto věci staly. Budu na to muset teprve přijít.)

 

Severin přebírá plánování do svých rukou. Bude to pár let vypadat, že se vlastně nic neděje – ale Severinovým cílem je nejdřív ze všeho zaopatřit Lisu a dovést svého prvního a prozatím jediného učedníka, Louise Carmichaela (zdědil ho po mistru Lavoisierovi), k nižším zkouškám. Tím má prakticky Severin stanovené datum, kdy s nějakým tím vyřizováním účtů s Thornvaldem může začít.

Severin umí plánovat v dlouhých časových úsecích.

Poměrně často se radí s Hughem Talbotem, Ayrem Andersonem a s opatem Whitingem. Opat tou dobou projevuje zvýšený zájem o Mezisvětí.

Tihle tři taky pochopí, že Severin plánuje svůj souboj tak, aby Thornvald zemřel jako démon. A že je mu vlastně jedno, jestli v tom souboji zemře i on sám, nebo ne.

Severinovy plány se postupně kondenzují kolem nápadu strhnout Thornvalda během zápasu do Mezisvětí. Thornvald je doma v Ohni. Severin ve Vodě. To by mohlo… možná… Kdyby se podařilo vyprovokovat tamní bytosti…

Opat se pro změnu ze všech sil snaží vymyslet, jak uchránit od ztráty duše i Severina.

 

Karen a malý Ebba jsou prozatím součástí Severinovy domácnosti. Nevypadá to, že by si Severin chtěl Karenku vzít. Z mnoha důvodů; nikoli v neposlední řadě proto, že je na jeho vkus moc mladá. (Otěhotněla ve čtrnácti.) Aby Karen skončila u Thornvaldovy rodiny, není rozumné – Ebba je živoucí důkaz, že Theodosius spáchal zločin, který se v kouzelném světě trestá smrtí; koho by Theofil a Justina Thornvaldovi chtěli chránit víc, bratra, nebo synovce? Těžko soudit, viďte. Zpátky ke svým rodičům Karen v žádném případě nechce (a divíte se jí?). Někde a u někoho se Karen s Ebbou určitě usadí, ale kde, to zatím jen tak matně tuším.

Krom Severina má na svojí straně i Freyu. To není marné.

Severin si nepřeje, aby Karen zasahovala do jeho souboje s Thornvaldem, ale nejsem si jistá, že si to ta holka doopravdy nechá zakázat. Po tom všem.

 

Tak – a teď vám předložím pár posledních střípků. Možná se vám podaří z nich a za nimi zahlédnout obrysy toho, jak Karenin (a vlastně i Severinův a Thornvaldův a vůbec celý) příběh asi skončí.

Já sama zatím konec příběhu neznám. Budu se k němu muset teprve propsat.

 

― Skrytá touha starého muže ―

 

Téma: Krásná neznámá

Bjørkhallen, podzim 1563

 

„V každém elementu žijí jeho bytosti,“ vysvětloval neochotně Mistr Mandaly.

„Nejsou lidské podstaty, viď, mistře Ayre?“

„Ne.“

„Co jsou zač? Démoni? Andělé?“

Mistr Mandaly pokrčil rameny. „Neplatí pro ně naše pojmy dobra a zla. Mohou pomáhat i škodit, podle okolností. Nejlepší je se jim vyhnout.“

„Jak škodí?“

„Otče Richarde, nezlobte se, ale takové otázky jsou velice nebezpečné.“

Starý kněz se tiše zasmál. „Tuhle větu jsem neslyšel od dob opata Beera, pokoj jeho památce! – Řekni mi, prosím: mohl bych tam uvidět tu, které ty říkáš Paní a Severin ji nazývá Marie?“

„Proč?“

Stařec se jen mlčky zahleděl vybledlýma očima do prázdna.

 

___________________

 

― Pozvání ―

 

Téma: Růže

Bjørkhallen, Nádvoří Mandaly, podzim 1563

 

Opata Whitinga Ayreho líčení Mezisvětů a Mandala fascinovaly. Nemohl se zbavit dojmu, že když Ayre vypráví o bytostech z Mezisvětí a on o andělech a démonech, oba mluví o tomtéž, jen každý jinými slovy. Ale ze všeho nejvíc ho přitahovalo téma Paní.

Ta symbolika byla tak podobná!

Mistr Ayre ho od návštěvy Mezisvětí opakovaně zrazoval. Richard Whiting postupně dosáhl aspoň toho, že jejich diskuse probíhaly v blízkosti Mandaly. Polovinu času pak poslouchal Ayreho a polovinu sledoval měnící se obrazce.

Dnes nejdřív vystřídala všech pět stromů, a když do ní Ayre ponořil ruku, aby ji uklidnil, naplnila se okvětními plátky růží.

 

___________________

 

― Maris stella ―

 

Téma: Smrt v hlubinách (romantické drabble)

Bjørkhallen, Mandala, předjaří 1564

 

„Raději bych to přece jen nedělal, otče.“

„Tobě nic nehrozí,“ oponoval bývalý opat. „A pokud jde o mě – inu, žil jsem dost dlouho.“

„Vůbec nemám představu…“

Opat přikývl. „Ano, mistře Ayre. Pojďme.“

 

Sotva vstoupili do Mandaly, zastavila se a poprvé po staletích ukázala své pravé kosti: kámen, dřevo, kov. Ayre polkl.

Opat ho jemně pobídl: pojď dál.

Došli do středu obrazce.

Tam se bez varování propadli do Vody.

 

Paní na ně už čekala, oděná v plášti z nejtemnější modři. Prosvítalo jí světlo. Ayre užasle pustil starcovu ruku.

Opat rozpřáhl paže: „Ave, maris stella…“

Přikročila, objala ho a políbila na čelo.

 

___________________

 

― Zabezpečení ―

 

Téma: Oděl se do oceli

Vlčí jámy, dům Severina Waterse, pozdní jaro 1564

 

Louis stál u pracovního stolu vedle svého mistra, zajišťoval zátky flakónků z olovnatého skla stříbrným drátkem a zakapával je mistrovým speciálním pečetním voskem. Snažil se, aby se mu netřásly ruce. Rozbít jediný kousek, bude se dřít jak nevolník nejmíň deset let, aby mistrovi škodu nahradil.

Mistr Severin zatím vyráběl z nového plátna z indické bavlny cupaninu, metodicky jí obestýlal stojánek uvnitř ebenové krabice. Přebíral od učedníka hotové flakónky, usazoval je na místo.

Nakonec krabici zavřel do další, z leštěné damascénské oceli.

„Takto provezeš vzorky Mezisvětím beze škod,“ řekl tiše. „Jestli u zkoušky v Dubogradu uspěješ, tak ti tu etui dám.“

 

___________________

 

― Třetí zasvěcení ―

 

Téma: Trvám od věčnosti

Bjørkhallen, Mandala, den sv. Jana 1564

(Pro Martian)

 

Ležel na oltáři. Chrám pomalu zaplňovala čistá Voda; probublávala ze stěn, padala v girlandách od hlavic sloupů, tryskala zpod prahu a ze všech myslitelných i nemyslitelných koutů. Byl by to krásný, povznášející pohled… jen kdyby Severin mohl dýchat.

Za oltářem se rozsvětlilo, objevila se známá stezka mrtvých. Na jejím počátku stála Paní.

„Kdo jsi?“ ptala se, jako vždy s úsměvem.

Otevřel ústa, aby odpověděl, ale okamžitě mu do nich vhrkla voda. Bezradně se ohlédl.

Uviděl za sebou celý zástup. Ženy, muži, mladí, starci… Všichni měli jeho oči.

Všichni byli on.

Vtom pochopil. „Jsem ten, kdo se vrací!“

Paní ho objala. „Nezapomeň.“

 

___________________

 

― Tichý triumf ―

 

Téma: Trumf

Bjørkhallen, učebna lektvarů, podzim 1564

 

Stará učebna mistra Thornvalda byla vymetená, dubové lavice vydrhnuté do běla, stěny čistě vylíčené, skříň se dveřmi, které nikdy nešly dovřít, opravená. Krabice s ingrediencemi precizně srovnané a plné. Na každé lavici kotlík vycíděný do vysokého lesku.

Dovnitř se nahrnuli noví žáci, posedali si do lavic, někteří prolézali místností a zkoumali, co se dalo. A dohadovali se.

„Můj táta je lékárník!“

„Pche, to je toho, lektvary. Můj táta je kovář!“

Jenom jedna světlovlasá holčička v zadní lavici seděla úplně tiše.

Vstoupil mistr, přísný v černé mnišské klerice. Prošel učebnou. Položil ruce na pulpit.

„Posaďte se. Zavři dveře, Liso.“

„Ano…, mistře.“

 

___________________

 

Tímto – dokonalým převzetím jeho místa – tedy Severin Thornvalda definitivně vyzval na souboj.

Jak píšu nahoře, výsledek neznám. Tuším, že Thornvald nepřežije. Pokud Severinovi a spol. plány vyjdou, zůstane Thornvald lapen v Ohni a stane se jedním z ohnivých démonů.

Jestli a v jakém stavu přežije Severin…

Záleží na tom, jestli si v pravý čas vzpomene, co mu při posledním zasvěcování poradila Paní.

Aktualizováno: 8.12.2016 — 22:31

26 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. OT – omlouvám se, ale ráda bych připomněla možným autorům pohádek (JJ?:)), že pokud nějakou mají, potřebovala bych ji poslat nejpozději do tohoto pátku – abych si mohla udělat plán na Vánoce. Děkuju předem! (inlove)

  2. Tak, s dovolením, rovněž přispěju svou troškou. Z toho, jak je příběh teď právě načrtnutý mi to vychází zhruba takto: Thornvald končí jako démon. Severin to přežije, ale ve velmi špatném stavu. Při životě ho prakticky drží jenom to, že si spousta lidí (Lisa, Karen… ale nejvíc asi Lisa) přeje, aby to přežil. Oni doufají. On ví, že je to jenom protahování neodvolatelného. A tak je požádá, aby ho nechaly jít, že se vrátí, slibuje. Ony si to vyloží zhruba tak, že chce provést nějaký sebeozdravný proces s fází velmi podobnou smrti. A on jim umře doopravdy. To je teda docela studená sprcha. A když ten šok konečně nějak prodejchají, Lisa zjistí, že je těhotná. Dále viz Tvůj scénář. Osobně si to rozpoznání Severinovy nové totožnosti představuju zhruba tak, že robě, sotva se postaví na nohy a dokáže ze sebe vypravit pár slov, doleze k nějaké pietně opatrované vzpomínkové křivuli, natáhne ručičku a zcela nekompromisně prohlásí: „Moje!“ A všem kolem spadne čelist.(sun)

    1. Klidně je to možný. Akorát s tou křivulí bych si nebyla jistá, spíš by mrněti otec i matka chtěli dát nějaké jméno, pořád by se nemohli shodnout – a v den D, hodinu H, minutu M náležité jmenovací slavnosti by Lisa spontánně řekla třeba: „Sabrina.“ (Mně by se líbilo, kdyby novej Severinek byl holka.) 🙂

      1. V podstatě existují jen dvě kategorie lidí. Muži a ženy. 😀
        Takže výběr není z největších. Ale už pro pestrost by se mi to líbilo také.

  3. Já bych čekala, že to Severin spíš přežije – zdá se mi, že je prostě silnější (co psala Dede, je schopen plánovat, je klidný a trpělivý…). Na druhé straně to těžko bude zadarmo, třeba ta rozbitá pečeť by mohla být výsledkem, nebo nějaký úraz (fuj, to je hnusný, takhle mu to plánovat).
    Pokud by umřel kvůli zásahu Karen nebo Lisy, je třeba uvážit, co to vědomí s nimi udělá.
    Dotaz: co přesně by se stalo, kdyby se Th. znova narodil jako kouzelné zvíře? Byl by z něj např. zlovolný kouzelný osel?

    1. Pokud by umřel kvůli Karen nebo Lise, tak jsou ty dvě na celkem dlouho psychicky v háji. Proto taky myslím, že to by byl nejtragičtější možný konec.
      Pokud jde o plánování, Thorny to sice neumí tak dobře jako Severin, ale kdo nám zaručí, že když mu bouchla pojistka v podobě Karenky, tak si ten špinavej trik nezopakoval pro jistotu ještě několikrát? Nevím. Ani Severin neví. Jsou věci, co nenaplánuješ. Na druhou stranu, kdyby si ten trik zopakoval ještě několikrát, mohl by sám sebe opakováním toho triku dotlačit na dno svýho poháru lidskosti… To je to, proč ho musím u té akce vidět, abych zjistila, jak na tom je. Vlastně je oba.
      Nejlíp je na tom s poháry Hugh, který dlouho, předlouho – pod vedením opata – téměř nedělal žádnou černou práci.

      Jé, zlovolný kouzelný osel… (inlove)
      Když to tak vezmeš, tak Flekatá mohla předtím být černej mág, co umřel jako zvíře.

      1. Já bych mu toho osla přál víc. Nakonec démon totiž, pro takového ksindla jako je Thorn, není zas tak špatná existence. Jemu by se to snad i líbilo.

        1. Rozhodně je to zábavná představa. A jelikož drabblíky můžou mapovat i slepé větve vývoje, možná, pokud bude nějaký vhodný téma… 😀

  4. V příbězích mám ráda, když přežijí zajímavé postavy. Což je Severin. U Thornvalda už moc vývoje nevidím a pokud ano, tak to bude nudným směrem, protože jinam než ke zlu se hnout asi nemůže. Karen- no, mohli by se se Severinem dát dohromady, nebo mu pomůže a umře a bude z toho přežalostná scéna na stránce, kterou budou mít všichni čtenáři pomačkanou a imrvére mokrou. Takhle mě nakrkli ve Wetemae, když nechali umřít Siana. Pokaždé se vztekám a pokaždé u toho uroním slzu.

    1. Mě nejvíc nakrkl Štorch v Bronzovém pokladu, ten nechal ve vítězné bitvě umřít hlavního hrdinu. 🙂

      1. Ach, Skrček…ano. Tehdy se tak psávalo a dodnes tomuto triku jak s čtenářem/divákem zacloumat občas nějaký tvůrce neodolá.

        1. Vrrr…. když v Gladiátorovi umře Maximus, tak je to udělaný tak, aby brečelo celý kino. Brečím já, brečí Kuba, prostě Američani umí vytlouct ty slzy ze všech. A to jsem se u E.T fest držela 🙂

        2. Já to četla jako malá a výsledek byl, že jsem tu knížku nechtěla číst znovu. A stejně jsem ji četla znovu, protože se mi líbila, ale konec jsem už přeskakovala. 🙂
          Ale pamatuju si ji líp než třeba Lovce mamutů.
          Takže ten trik funguje.

          1. Funguje velmi dobře. 🙂
            Já si pamatuji popravdě jen tyto dvě knihy a trochu Minehavu.

  5. Já si myslím, že by Severin přežít měl – v podstatě z logiky věci. Proč? Umí plánovat, má obrovské znalosti, zkušenosti všeho druhu. Má srdce a svědomí – což je u černého mága zbraň i slabost. Slabost v tom, že bude víc hledět na výsledek a na důsledky získání kýženého výsledku, než na sebe.
    No a právě tady do toho vstupuje ten příběh – Severin už není sám. Má přátele, kteří si ho cení, profesionálně i lidsky. Mocné přátele, kteří jsou také vyzbrojeni znalostmi a zkušenostmi. A jsou ochotni Severinovi přispět, ať on sám chce nebo ne:)) A to by mělo vychýlit osud v jeho prospěch – protože Thornvald je sám a nechává za sebou žal a zkázu, ta mu na pomoc nepřijde.
    Karen – nevím. Ale osvědčila velkou sílu, velkou – lidskou i kouzelnou. Přežila a dokáže milovat. To jsou silné okolnosti – a pak, má za sebou Severina a Freyu. Minimálně:)) Máš pravdu, cena tam bude (já bych viděla ohrožené to dítě), ale šance na porážku zla tam v tuhle dobu je. Dokud se Thorny mohl se svými úmysly skrývat a lidi ho neprokoukli, tak měl výhody na své straně. Teď už ne.

    Asi tak… jdeme do lesa, po obědě do Hradce Králové nahrávat do rádia a pak vlakem do Prahy. Přišel čas vrátit dítě rodičům:))

    1. Jedna z možností je, že Severin přežije, ale s rozbitou pečetí. Tím pádem, pokud někdo dokáže replikovat jeho lektvar, kterým dal kdysi do pořádku Lisu (a pokud bude Severin taky patřit k té šťastné šestině nebo kolikatině lidí, které ten lektvar nezabije), mu vlastně naroste nová pečeť, možná trošku pozměněná. Takže se vymaže jeho zasvěcení do černé magie.
      Pak to má řadu dalších větví: buď se zberchá i magicky a bude umět všechno, co uměl, nebo se to bude muset nějakým rychlokurzem naučit znovu, nebo se magicky nezberchá nikdy a stráví zbývající dvě třetiny života bez magie (tudíž nebude moct učit, nebude moct dělat, co umí). Nebo se pořádně nezberchá ani fyzicky. Pokud se zberchá dostatečně, tak buď se mu to zasvěcení obnoví, nebo si ho obnoví sám, protože dojde k závěru, že to má víc pozitiv než negativ, nebo si ho neobnoví.
      A to jsou jen varianty jedné z možností konce.
      Pak je tam možnost, že v Mezisvětí začne umírat, ale někdo, třeba opat, se za něj obětuje a vytáhne ho odtud ven, takže umře venku – jako člověk. A protože v tom světě je reinkarnace, vrátí se jako Lisino dítě. Nebo jako Karenino druhé dítě. A poznají ho.
      Pak je tam možnost, že vyleze po vlastních a zkolabuje druhý den. S milionem myslitelných dalších větví vývoje.
      Pak je tam možnost, že všechno půjde v zásadě dobře, dokud do toho nevletí Karen. Následují hromady možných větví vývoje – podle toho, jak konkrétně a do čeho tam Karen vletí.
      Pak je možnost, že do toho vletí Lisa. V téhle verzi by to Severin nejspíš všechno strhl na sebe a ukončil za každou cenu co nejrychleji – to by pravděpodobně byla největší možná tragédie.
      Fakt nevím, tohle zjistím, až ten souboj napíšu.

      Thornvald to nepřežije. Tuhle kombinaci už přežít nemůže. Je přečíslenej – jsou proti němu dva černí mágové plus pokud se stane něco Severinovi, tak navíc ještě dubogradský kruh. Otázka ovšem je taky, jak přesně to Thornvald nepřežije – v tom světě je reinkarnace a nevrátí se, jen pokud umře jako démon…
      … a chceme mít Thornvalda navěky strašícího v Ohni? Nebylo by náhodou lepší, kdyby se narodil příště jako kouzelný zvíře?
      (Mám v plánu ho nechat v tom Ohni, pokud tomu bude jen trošku logika děje nakloněná.)

      1. Já myslím, že přežije Severin i Lisa a možná i Karen … pokud jim bude nakloněna ta nejdůležitější bytost – autorka (nod)

        1. 🙂 Já věřím autorce, že si její postavy do značné míry žijí vlastním životem a moc si do toho kecat nedají. Io, díky za nahlédnutí do procesu tvoření, je to nesmírně zajímavé. A napínavé.

          Thornvald přežít nemůže. Ostatním bych samozřejmě přála ten odchod do západu slunce, ale rozhodně ho nečekám. A vlastně by mě to svým způsobem zklamalo.
          Nejvíc se mi líbí varianta, že Severin z toho vyleze živý, ale ne v pořádku.Porušená magická pečeť, to by mohlo být zajímavé. On by si s tím Severin určitě nějak poradil. Mimochodem, kam mi zmizel Anzelm? Kdyby ho Severin stihl ještě něco naučit, třeba by to jemu samému mohlo být časem prospěšné?

          1. Anzelm právě dokončuje povinnou praxi. S největší pravděpodobností se o celém randálu nedozví včas, takže dorazí těsně po a pomůže sbírat zbytky. Ale Anzelm je další obrovská neznámá – hodně záleží, kde se randál odehraje, což taky ještě netuším.

  6. Já vím, že dobro v životě vždycky nezvítězí, ale už kvůli Lise a Karence bych byla ráda, kdyby projednou zvítězilo. Byť zajímavější by asi bylo kdyby ne…

    1. Záleží, jak definuješ to vítězství. Jestli tak, že je zlo poraženo – potom tady Severinova strana vyhraje. Nebo jestli tak, že všichni kladní hrdinové odejdou do západu slunce. To považuju za nemožné, beze ztrát se podle mě proti Thornvaldovi bojovat nedá.
      Já bych Severinovi a Karen taky přála, aby přežili, ale vážně nevím, co přesně udělají. Musím jemu i Karen a ostatním dát dost velkou volnost, jinak se mi to sekne a nepůjde to vyprávět.

      Tenhle příběh se zrovna teď dal do pohybu – celý minulý týden jsem přemýšlela nad jeho přesném umístění v čase (a posouvala ho – to je poznat z drobných nekonzistentností v drabblících, přesněji kdy konkrétně zmizel Thornvald z hradu – původní plán byl, že hned po zkouškách). Takže tohle mělo běžet o rok dřív; zjistila jsem, že to z různých důvodů nejde, nedávalo by to smysl. V ještě dřívější verzi se měl Severin pustit do Thornvalda hned; ovšem řekl, že to neudělá, protože co prý by pak bylo s nezaopatřenou Lisou? A co jeho učedník?
      Takže fakt poctivě nevím. Může se tam seknout ještě hromada dalších věcí. Musím svým chlapcům a děvčatům poctivě naslouchat. 🙂

      Ale Thornymu už to všechno procházelo dost dlouho a on si na to zvykl spolíhat, že mu to prochází. To by mělo hrát proti němu.

      1. To víš, že happy end to být nesmí, i vítězství něco stojí. Za všechno v životě platíme, jen to třeba nevíme hned v tom okamžiku. Tak to být má, jen by to špatné a zlé vyhrávat stále nemělo. Ty mlýny by měly jednou domlet….

Napsat komentář: zana Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN