Sebrat černému mágovi dítě, protože existuje podezření, že ho ten černý mág zneužívá, to jde víceméně snadno. Pak nastane ta těžší část. Lisa se celkem logicky nemůže vrátit ke své původní rodině.

 

Čarodějná rada nemá jak zjistit, odkud Lisa pochází, pokud jim to holčička sama nepoví. A ta jim to říct nechce; ví totiž, že pro ni cesta zpátky neexistuje. Na zařazení do některé ze škol, jež přijímají bezprizorné děti, je Lisa ještě malá. Takže se musí najít opatrovník. Ideálně člen Čarodějné rady.

Členem Čarodějné rady je – ze své pozice předsedy zkušební komise – i jistý Velemir Divjakov. A ten si umí pohlídat, aby se věci staly tak, jak si on přeje.

Protože mistři se o své bývalé žáky zajímají. Zejména o ty z nich, kteří něčím vynikají.

A tak se stane, že Severin nahlédne do přísně střeženého soukromí svého obávaného mistra.

Ano, i když by to do něj nikdo neřekl, Velemir Divjakov má rodinu. A taky víc než jen jednu tvář.

 

 

― Druhá tvář mistra Divjakova ―

 

Téma: Více strýce

Dům mistra Divjakova kus od Dubogradu, podzim 1561

 

Když byl jako dočasný opatrovník Lisy určen mistr Divjakov, Severinovi zatrnulo.

Když pak poslouchal škodolibě šeptané názory, že „se tak problém vyřeší přirozenou cestou“…

Připomínal si, že mistr o opatrovnictví sám zažádal, že není černý mág (jako jistý Thornvald), že… Ale málo platné, děsy ze své učednické doby nezahnal.

Když ho mistr k sobě pozval, skočil Severin do prvního povozu.

K domu vedla cestička lemovaná trsy aster.

Otevřela mu neznámá žena stárnoucí do krásy.

„Lisa?“ vyhrkl Severin.

Kývla ke komůrce. „Psst.“

Zpoza dveří se ozval Lisin hlásek: „Ještě tu, jak sis přivezl draka, strýčku!“

Žena se usmála a spiklenecky mrkla.

 

___________________

 

― Hostitel? ―

 

Téma: Dokonalý hostitel

Dům mistra Divjakova kus od Dubogradu, podzim 1561

 

„Nerázuj mi tu pořád. Vezmi si pirožku. Vždyť je to ostuda, mistr, a hubený jako šindel.“

Severin se poslušně zastavil. Složil ruce za pasem a lehounce si skousl ret. Tvrdá zkušenost ze studií ho varovala: v čemkoli může být jed!

Zato Lisa si utřela od pusy část tvarohu a natáhla se pro další vypečený kousek.

„A jistě taky tak vyschlý,“ vemlouval se za Severinovými zády známý tichý baryton. Ozval se zvuk tekutiny nalévané do poháru.

Severin po čichu identifikoval upravené červené víno. Železité?

Mistr Divjakov se zasmál. „Neblázni, Watersi. Už dávno nejsi můj žák. Jsi kolega. Tak si koukej sednout.“

 

___________________

 

Začali společně přemýšlet, jak dospět k žádoucímu výsledku: jak to udělat, aby Lisa mohla být u mistra Severina. Severin především chtěl zjistit, jestli se ten starý zvyk, že černý mág nesmí adoptovat dítě, zakládá jen na iracionálním strachu, nebo i na něčem racionálnějším. Jestli opravdu je možnost, že by mohl Lisu nějak poškodit, ať už následkem nějaké černé práce, nebo pouhou svou blízkostí. (Severin se především bojí, že by jednou mohl za černou práci zaplatit Lisiným životem. Kupodivu se nebojí, že by za ni zaplatil Lisinou láskou. Ve svých nejtemnějších dnech se považuje pro ni za přítěž a Lisina bezpodmínečná důvěra ho pěkně děsí.)

A tak se obrátil na dubogradské černé mágy a ti mu umožnili přístup k jednomu ze dvou opisů knihy o černé magii.

 

 

―  Pátrání v Liber perditus ―

 

Téma: Statistika nuda je

Dubograd, 1562

 

Každé černé kouzlo si od čaroděje vezme něco, co je mu drahé. Něco, co neočekával. O cenu nelze smlouvat ani ji odhadnout předem.

 

S tím Severin nepolemizoval. To je prostě jasný, nevývratný fakt.

Většina černých mágů umírá dřív, než dospěli k plnému počtu svých let.

To byla smutná pravda. Severin nepotkal opravdu staré černé mágy. Ani v Dubogradu, ani jinde.

Ale přesto… většina. Možná by přece jen měl šanci. Snad. Vždyť nepotřebuje mnoho. Jen dokud se Lisa nedožije dospělosti.

Četl dál.

Černý mág umírá jako démon, jako zvíře, nebo jako člověk. Jestliže chce zemřít jako člověk, musí…

Zbytek textu chyběl.

 

___________________

Mistr Divjakov je mnohem pragmatičtější. (A ve věci zkušenější. Ostatně vychoval asi tak tři vlastní děti.)

 

― Plány ―

 

Téma: Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte

Dubograd, začátek roku 1562

 

„Především musíš zařídit rozumné bydlení,“ vypočítával mistr na prstech. „Po hospodách s malou věčně nemůžeš.“

Severin pootáčel pohárem. Hryzal si rty. Pořád ještě nechápal, proč mu jeho starý mistr chce… pomáhat. Odkašlal si. „Zkoušel jsem… Heiligenkreuz.“

„A?“

„Nepotřebují mě.“

„Co Bjørkhallen?“ navrhl mistr Divjakov.

Severin se zamračil. „Tam je Thornvald.“

„A oni jsou z něj ještě o něco šťastnější než ty,“ ušklíbl se mistr Divjakov. Zvedl svůj pohár, upil. „Tak se přece trochu snaž.“

Známý tón Severina vyprovokoval k reakci. „Mohl bych tam v okolí… koupit dům. Domek,“ opravil se.

„Dobrá. Za druhé. Čarodějnou radu si beru na starost já.“

 

___________________

 

― Zoufalství ―

 

Téma: Otisk

Dubograd, začátek roku 1562

 

„Ale oni mi nedovolí, mistře… Černému mágovi nikdo nikdy… Lisa… Oni mi ji nesvěří, rozumíte, z Bjørkhallenu přišla…“

„Sedni si. Uklidni se.“

„… žaloba, že jsem bral Lise krev, ale to bylo kvůli tomu lektvaru a mně nikdo nikdy neuvěří, že…“

„Napij se. A řekni mi to ještě jednou a pomalu. Kdo tě žaloval a zač?“

 

***

 

„Dobře si prohlédněte pečeť tohoto listu.“

Dopis koloval kolem stolu. Zatímco jej ostatní mistři detailně studovali, Velemir Divjakov se na své židli maličko pohupoval, jako by si byl zcela jistý výsledkem.

„Otisk pečeti je mechanický. Ergo, s pečetidlem nakládala neautorizovaná osoba. Znám jméno. Leila Holdenová.“

___________________

 

Sigurd stále stojí mezi dvěma možnostmi: buď se postaví na stranu svojí ženy, nebo své školy.

Celé je to hodně složité. Vztah Sigurda a Leily byl pokřivený od začátku: Leila si ho jednak přičarovala, jednak po něm chtěla ten slib (že se jí nepodívá do mysli). Šlo jí o to, aby Sigurd, mistr kleteb (a myšlenek), neodhalil to její staré milostné kouzlo, kterým ho svázala. Když Sigurd porušil svůj slib, začala praskat celá tahle spojená pavučina.

Severin sám může být Sigurdovi přesně vzato úplně ukradený. Sigurd Severina prakticky nezná. Ale – jak poukázal mistr Divjakov – Sigurd má vlastní agendu. Není nijak šťastný z Theodosia Thornvalda jakožto bjørkhallenského černého mága. Ale musí si ho ve škole držet, protože nechce přijít o Brigittu na postu mistryně lektvarů. (Tady hraje roli starý odkaz mistra Kamieńskiho.)

Sigurd samozřejmě ví – Brigitta ho informovala –, že Thornvald a Waters spolu mají nevyřízené účty. Trochu si Severina jednak sám oťukl, jednak se na něj zeptal Hugha Talbota (který byl kdysi Sigurdovým žákem) a opata Whitinga, a dospěl k závěru, že by se mu mnohem víc líbilo mít ve škole oficiální duo černých mágů Severin – Hugh.

Taky naznal, že Severin, na rozdíl od Thornvalda, nezacouvá jako krysa do kanálu. V neposlední řadě s Ayreho pomocí provozuje obdobný projekt na vyhledávání kouzelných dětí jako Leyland, jen má jiný způsob vyhledávání (přes Mandalu) a jinak nastavené parametry (hledá děti ohrožené inkvizicí a ty bere všechny); a rád by u sebe měl oba černé mágy, kteří měli něco do činění s Leylandovou mapou – Hugha, který ji sestrojil, a Severina, který ji provozoval.

Neví jistě, jestli chce stvořit obdobu té mapy, ale sbírá každý drobek informace. Proto rád povolil Freye, aby Severina přijala jako distančního učedníka (Freya ho hodlá připravovat na vyšší zkoušku z léčitelství), a naznačil jí, že frekvence konzultací může být celkem vysoká. V podstatě doufá, že Thornvalda samotného naštve, že musí tak často kvůli Severinovi z hradu pryč, a že na svůj post bjørkhallenského černého mága sám rezignuje.

Stane se to nakonec ještě trochu jinak – jak, to uvidíme příště. Nicméně toto je část důvodů, proč se Sigurd své ženy veřejně nezastane.

Druhá půlka těch důvodů je v tom, že Leila celou záležitost s tím dopisem a pečetí na něm prostě zpackala a obhájit se to nedá. Pokud by se Sigurd za to udání postavil (s čímž Leila automaticky počítala), nežalovala by Severina soukromá osoba, ale celá instituce. Ale Leila si neověřila důvody Severinova počínání, a ony nejsou zločinné: brát člověku krev na lék přímo pro něj je zcela v pořádku.

Takže podpořit Leilu by znamenalo postavit celý Bjørkhallen a všechny jeho mistry veřejně do pozice pavlačové drbny. (A pokud se do věci vložil mistr Divjakov, dá se čekat, že veřejně proběhnou všechny myslitelné laboratorní zkoušky, některé i dvakrát, a případná profesní nekompetentnost bjørkhallenských bude odhalena, rozpitvána a široce rozmazána. Už jen to, že mistr Divjakov sám vystoupil, znamená, že on sám si potřebné náležitosti osobně ověřil a ví, jak se co má.)

Podpořit Severina znamená, že Sigurd veřejně přizná svou vlastní chybu. Neměl bjørkhallenské úřední pečetidlo náležitě zabezpečené.

 

 

― Těžká volba ―

 

Téma: Klepeta

Heidelberg, velký archiv, předjaří 1562

 

„Ano, je to bjørkhallenská pečeť,“ přisvědčil Sigurd Holden. Nemusel se na list ani podívat: viděl, jak byl napsán. Bohužel jenom v mysli a bohužel pozdě.

„Ano, je pouze mechanická,“ přisvědčil podruhé. Samozřejmě. Leila neměla právo s pečetí nakládat. Sigurd by nikdy nevěřil, že ji vůbec napadne oficiální školní pečeť použít.

„Ano, toto je můj vlastní list,“ přisvědčil potřetí.

„Proč je v naprostém rozporu s tím prvním?“

Sigurd se odmlčel. Co teď? Má říct pravdu a zradit – a ztratit – ženu, nebo lhát – a ublížit hostu?

„Má žena se… zmýlila. Mistr Severin neměl špatné úmysly. Potřeboval Lisinu krev, aby holčičce zachránil život.“

___________________

 

A tak se stalo, že bylo jistému Severinu Watersovi naznačeno, že je v Bjørkhallenu více než vítán. S jistým sobě nemilým Theodosiem Thornvaldem se tam zaručeně nesetká. (Thornvald se z hradu po Severinově druhé nebo třetí konzultaci u Freyi doopravdy vypařil, ani Brigitta neví, kde by mohl být.)

Ach, a mimo jiné tam momentálně postrádají jednoho mistra lektvarů. Jde jen o starý Thornvaldův úvazek, výuku mladších žáků, ale… Mohl by…?

Severin velmi opatrně souhlasil. Jen po dobu Thornvaldovy nepřítomnosti, samozřejmě, jen jako výpomoc…

Sonduje terén. A zjistil, že má – ze sobě nepochopitelných důvodů – na své straně Mistra Mandaly.

(Lisa je pořád ještě u Divjakova.)

 

 

― Rozdíly mezi jarem a létem ―

 

Téma: Obleva

Bjørkhallen, taverna, jaro 1562

 

„V Bjørkhallenu se jaro pozná snadno,“ vysvětloval Ayre.

Severin pozvedl jedno obočí a pokývnul korbelem k zamrzlému oknu. Závěje sahaly skoro až k parapetu. „Duben,“ utrousil suše.

Ayre se nedal zviklat. „Dítě Vody, jako jsi ty, by mohlo mít cit pro ten hlavní rozdíl.“

„A to je?“

„Led.“

„Aha. Jaro začíná, když se objeví led. Chápu.“

„Samozřejmě. Protože slunce už má sílu. Sníh přes den trošku roztaje a v noci zase zmrzne. Jednoduché.“

„Jaro,“ odfrkl si Severin, „tedy alespoň jaro ve slušných zemích, podle mě je, když začne být vidět půda.“

„Omyl,“ ušklíbl se Ayre. „To je tady už léto.“

_________________

 

Neshody mezi černými mágy jsou velmi tenký led. Severin to dobře ví. Hugh Talbot ho v té věci kdysi důkladně poučil.

A tak je opatrný.

Musí být. Pokud chce Lisu zpět, nesmí se na něm najít ani smítko. Což znamená, že si nějakou otevřenou válku s Thornvaldem o území nemůže dovolit.

 

 

― Rozvíjení plánů ―

 

Téma: Zámečník

Bjørkhallen, špitál, jaro 1562

 

„Proč nechceš bydlet přímo v hradě?“

„Kvůli Thornvaldovi.“

„Thornvald se tu od léta neukázal. Proč asi Brigitta shání nového mistra lektvarů?“

Severin pokrčil rameny. „Pořád tu má domovské právo. A mezi mnou a jím je otevřené nepřátelství. Podle zvyklostí mezi černými mágy…“

Mistryně léčitelka se netvářila nadšeně. „Nechtěl bys mi říct, co přesně proti sobě máte?“

„Budu muset,“ uryl suše Severin. „Až na sebe vezmeš to kustodium.“

Mistryně Freya si nespokojeně povzdechla. „Vlčí jámy jsou od hradu dobře hodinu cesty. Co když tě budu potřebovat ve špitále akutně?“

„Hm… kouzelné dveře?“

„To ti Ayre nedovolí.“

„Už jsme je spolu vytvořili.“

____________

 

Lisa taky bojuje. Jediným způsobem, který má.

 

― Krev se nezapře ―

 

Téma: Zváženo a sečteno

Heidelberg, velký archiv, pozdní jaro 1562

 

„Chci být s mistrem. Pusťte mě domů.“

Tohle opakuje, kdykoli má možnost. Dívá se jim přitom do tváří očima, které bývaly světle modré. Teď začínají pomalu temnět.

„Neposlouchejte ji. Mistr Waters sám přiznal, že ten lektvar, který jí dával, vyvolává mimo jiné neopodstatněnou důvěru ve výrobce.“

„Zachránil jí život. Obětoval pro ni svou vlastní krev. Tomu neříkám neopodstatněná důvěra.“

Holčička se dívá z jednoho taláru na druhý. Dospělí se baví nad její hlavou, jako by tu snad ani nebyla.

„Pusťte mě domů k mistrovi,“ zkusí to znovu.

Nakonec si někdo jejích měnících se očí všimne a nechá provést paternitní zkoušku.

___________________

 

A jak na rozdíl od Čarodějné rady my už dávno víme, zkouška ukáže, že je jejím otcem Severin. (Zkoumali samozřejmě magické dědictví, ne fyzické. Nenapadlo je, že by ve fyzické zkoušce mohl vyjít výsledek jinak. A mistr Divjakov neměl v úmyslu je na to upozornit.)

Což celou záležitost oficiálně posunulo do úplně jiného světla. Najednou se vůbec nejedná o adopci, ale o vrácení dítěte rodiči.

 

― Zabydlování ―

 

Téma: Vrzavé panty

Vlčí jámy, dům Severina Waterse, pozdní jaro 1562

 

Severinovi připadal jejich nový domek ve Vlčích jámách… hlasitý. Upovídaný.

Když táhl roklí vítr, trámy povrzávaly. Severina ten zvuk první týdny budil: kamenné stavby, ve kterých dosud bydlíval, nic takového nedělaly. Potom si zvykl a když jednu noc nefoukalo, divil se, co mu chybí.

Kamenný krb popraskával. Nebo to byly suky v polenech? Severin vždycky vyskočil a běžel se podívat, jestli nevyletěla jiskra; v dřevěnici se bál ohně ještě víc než dřív a otevřený hučící krb mu klidu nepřidával.

Po čtyřech týdnech nekonečně únavných úprav zaslechl Severin nový zvuk. Zaskřípnutí otevíraných dveří a nezaměnitelné krůčky.

Usmál se. „Vítej doma, Liso.“________________

 

Kdykoli je Severin spokojený, vymýšlí nové lektvary.

Tentokrát ho zaujalo, že se (podle zásady „léčit podobné podobným“) proti šedému zákalu doporučuje pampeliškové mléko.

Richardu Whitingovi je přes sto let (přece jen se tehdy v klášteře mýlil, byl mu dopřán kouzelný počet let) a oči se mu už kalí. Co kdyby…

 

 

― Oči plné slunce ―

 

Téma: Poprava pampelišek

Vlčí jámy, dům Severina Waterse, pozdní jaro 1562

 

Mistr Severin hledal v knihách celý den. Další čtyři dny strávil nad poznámkami, počítal, přepisoval, škrtal a zase počítal. Konečně vstal od stolu. „Potřebuji dvě stě pampeliškových květů. Padesát dalších rostlin mi doneste celých. Ostatní ingredience si obstarám sám.“

Lisa stáhla z police košík a vyrazila na louku.

Louis, mistrův nový učedník, se loudal za ní.

„Co ho drží, nevíš?“ vyptával se, zatímco opatrně uštipovali květy hned za hlavičkou a vytřepávali z nich broučky.

Lisa záhadně pokrčila rameny. Když se mistrovi nový lektvar podaří, tak Louis uvidí sám. Když ne, budou mít aspoň pampeliškové víno.

Otci opatovi udělá dobře oboje.

___________________

 

Severin je vůbec šťastný, že se s glastonburskými bratry znovu shledal.

A že se jich může ptát na radu.

Koneckonců, oni jsou pro něj jeho nejbližší. Prakticky rodina.

Takže si jednoho dne promluvil s otcem Johanem.

 

 

― Strach nezkušeného ―

 

Téma: Je lepší být mrtvý, nežli ženatý

Bjørkhallen, Horní dvůr, léto 1562

 

„Nepřipadá ti to trochu divné, mít dítě a nemít ženu?“

Severin si promnul bradu. Takhle nad situací ještě nepřemýšlel. Kdysi dávno se rozhodl uctít opatovu památku tím, že bude žít jako mnich, přestože řeholní slib složit nestihl. Jenže teď… když ví, že otec opat žije…

„Máš asi… pravdu, otče Johane. Podle Pavla je lepší se oženit, než hořet, ale… Mohl bych s tebou chvíli mluvit jako s knězem, prosím?“

Bratr Johan přikývl.

„Snažil jsem se žít podle regule i bez podpory kláštera. Umíš si představit… učednická léta… no. Uhasil jsem ten oheň. A teď… Uměl bych ho vůbec znovu rozdmýchat?“

__________________

 

Glastonburští bratři jednoho nalezli a jiného ztrácejí.

Hugh vlastně nikdy nechtěl být mnichem. Stal se jím, protože si to přála jeho rodina. A teď…

 

 

― Konec hledání ―

 

Téma: Je mi líto, ale někde v koutě svého srdce ji/ ho/ to stále miluju…

Bjørkhallen, 1562

 

Neměl nejmenší představu, jak to opatovi říct.

Strávili hledáním nového domova dlouhé roky. Jejich skupinka se ustálila na deseti členech: směšně málo proti slávě a mohutnosti Glastonbury, ale úžasně mnoho na podmínky, ve kterých teď byli nuceni živořit. A našli něco, co se v pevných glastonburských zdech najít ani nedalo, proč se prostě museli vypravit do pustiny: naučili se spoléhat jeden na druhého. Stala se z nich rodina.

Ale Hugh se nestal mnichem kvůli své víře. A tady v Bjørkhallenu…

Poklekl, vzal opata za ruce. Dopadly na ně jeho slzy.

„Otče, odpusťte, chtěl bych…“

Přikývnutí. Povzdech. „Žít jako mistr, viď.“

__________________

 

Lisa se usilovně snaží vést Severinovi domácnost.

I když je jí jenom devět.

A nemá to se svým mistrem vůbec lehké.

 

 

― Nákupy ―

 

Téma: Mrkev v zimě

Bjørkhallen, Dlouhý dvůr, podzimní trh 1562

 

Chodit s mistrem lektvarů na zelný trh je zážitek. Každý kousek zeleniny třikrát obrátí, zkoumá na nich kdejakou prasklinku a tečku, ohmatává, jestli je zboží dost tvrdé nebo správně měkké… Zkrátka ten nákup, který mámě kdysi v Aylesbury trval asi hodinu, se s mistrem protáhne nejmíň na půl dne. A to byla máma nějak pečlivá hospodyně.

Ale dneska je to ještě mnohem horší.

Mistr se totiž rozhodl, že nakoupíme zásoby na celou zimu.

Louis šílel, už když jsme zřizovali tu obrovskou skladovací bednu. Mistr potřeboval konkrétní písek, …

Teď už druhou hodinu kousek po kousku vybíráme mrkev.

To bude dlouhý den.

 

_

Otci opatovi ta pampelišková novinka pomohla. Severin se o věci samozřejmě bavil s Freyou… a ta si zase promluvila s Danele.

Nechce Severina přímo žádat o černou práci.

Ale že tu je jistá možnost a ona by ji děvčeti zamlčela, s tím by nedovedla žít.

 

 

― Návrat z dlouhé temnoty ―

 

Téma: Tanec stínů

Bjørkhallen, refektář, podzim 1562

 

Ťukání hole na dlažbě refektáře. Ruka přejede po kožešině na prázdném místě u stolu. „Mistře Severine? Jsi to ty, že? Dovolíš?“

Neodpověděl. Ale pomohl jí překročit lavici.

Chvilka mlčení. Pak Danele nadhodí: „Mistryně Freya říkala, že bys uměl…“

„Ano. Jestli chceš.“

„Jak?“

„Zakalená čočka se musí vypíchnout. Když pak uvidíš aspoň světlo a stín, mám kapky, po kterých naroste nová. Bolelo by to a trvalo by to týdny.“

Danele cinkala lžičkou v misce. „Ale… mistře… to byla černá kletba…“

„I tak to půjde.“

Bodnutí skoro nevnímala.

Pak uviděla světlo.

Stín.

Mihotavý tanec mistrových prstů nad svojí tváří.

Potom přišly slzy.______________

 

Severin staré Thornvaldovo místo stále ještě nepřijal: Brigitta zajišťuje výuku mladších žáků pomocí svých učedníků. Severin pomáhá ve špitále mistryni Freye, vaří lektvary pro špitál i na prodej a pečlivě se věnuje svému vlastnímu učedníkovi.

Současně ještě běží jedna linka děje, kterou uvidíme příště. Pak nám následující drabblík prozradí něco ze Severinových tajných plánů.

Ale prozatím mějme jen to, co je vidět zvenku.

 

 

― Zabezpečení ―

 

Téma: Oděl se do oceli

Vlčí jámy, dům Severina Waterse, pozdní jaro 1564

 

Louis stál u pracovního stolu vedle svého mistra, zajišťoval zátky flakónků z olovnatého skla stříbrným drátkem a zakapával je mistrovým speciálním pečetním voskem. Snažil se, aby se mu netřásly ruce. Rozbít jediný kousek, bude se dřít jak nevolník nejmíň deset let, aby mistrovi škodu nahradil.

Mistr Severin zatím vyráběl z nového plátna z indické bavlny cupaninu, metodicky jí obestýlal stojánek uvnitř ebenové krabice. Přebíral od učedníka hotové flakónky, usazoval je na místo.

Nakonec krabici zavřel do další, z leštěné damascénské oceli.

„Takto provezeš vzorky Mezisvětím beze škod,“ řekl tiše. „Jestli u zkoušky v Dubogradu uspěješ, tak ti tu etui dám.“

__________________

 

Lisa se s hradem a lidmi v něm už úplně sžila. O nejbližším slunovratu si dokonce troufne přispět vlastním povídáním.

 

 

― Slova plná slunce ―

 

Téma: Pábení

Bjørkhallen, refektář, zimní slunovrat 1564

 

Když v Bjørkhallenu odejde slunce na dva dny, celý hrad potemní, lidé se shromáždí v refektáři u společného ohně a aby neusnuli a nevydali se napospas příšerám z temnot, vyprávějí si příběhy.

„Když jsem byla malá,“ začala nesměle Lisa (a zčervenala, protože pořád ještě nebyla moc veliká), „táta mi vyprávěl o kraji, kde skoro nikdy neprší. Půda je tam plničká slunce. A na dlouhých stráních roste vinná réva. Ta saje svými kořeny teplo a světlo ze sluníčka, které napadalo na zem. Ukládá ho do hroznů a lidi ho pak lisují… a vozí sem na sever, aby nám tu nebyla zima.“

_______________

 

A docela nakonec se dočká i Brigitta. Situace se změní, Severin její žádosti vyhoví a Thornvaldovo staré místo přijme.

V tomtéž roce Lisa začne se svou oficiální školní docházkou.

 

 

― Tichý triumf ―

 

Téma: Trumf

Bjørkhallen, učebna lektvarů, podzim 1564

 

Stará učebna mistra Thornvalda byla vymetená, dubové lavice vydrhnuté do běla, stěny čistě vylíčené, skříň se dveřmi, které nikdy nešly dovřít, opravená. Krabice s ingrediencemi precizně srovnané a plné. Na každé lavici kotlík vycíděný do vysokého lesku.

Dovnitř se nahrnuli noví žáci, posedali si do lavic, někteří prolézali místností a zkoumali, co se dalo. A dohadovali se.

„Můj táta je lékárník!“

„Pche, to je toho, lektvary. Můj táta je kovář!“

Jenom jedna světlovlasá holčička v zadní lavici seděla úplně tiše.

Vstoupil mistr, přísný v černé mnišské klerice. Prošel učebnou. Položil ruce na pulpit.

„Posaďte se. Zavři dveře, Liso.“

„Ano…, mistře.“

 

___________________

 

Žili šťastně až do smrti?

No, možná.

Dnes jsme viděli světlou část těchhle let.

Příště uvidíme tu temnou. Tu, která teď zdánlivě ani nevystrčila růžky. Thornvalda.