Přemýšlela jsem, že tu mám málo psích článků. No ano, ale když já už opravdu nevím, co napsat? Dny máme (díkybohu) většinou všední, jediné vzrušení je v možnosti, že mi holky někde za něčím zdrhnou. Cizí pejsky vlastně nepotkáváme… jak tedy zatáhnout zvířecí svět na Dedeník, když nemám zrovna nějakého milého hosta?
No a tuhle jsem zabrousila na svoje osobní stránky a díky archivu se propadla do vzpomínek. Páni, co všechno já jsem kdysi o Berry napsala! A pak jsem našla ty rozhovory. Mezi mladou Berry a zkušeným Kazanem. Musela jsem se smát, protože ty vzpomínky byly najednou tak živé – možná živější, než v těch podrobných líčeních.
A tak jsem se rozhodla vám zpříjemnit nástup prosince „Mudroslovím jedné malé černé fenky“, z doby, kdy jí bylo sedm a půl měsíce. Tak… dobré počtení!:))
***
O ocásku
Kazane, nespi pořád a poslouchej! Panička mě vůbec, ale vůbec nechápe!
Hm.
Směje se mi!
Hm?
Říkala, že vypadám jako chlupatý větrník!
Eh?
A já jsem se jen pokoušela si kapku prohrábnout zubama ocásek. On se teda nedal hned chytit… to jo, ale řekni, je slušné se kvůli tomu někomu smát?
No… ale je fakt, že to bylo legrační. Copak ty si na něj normálně nedostaneš? Jeden by řekl, že ho máš víc než dostatečně dlouhej!
Když on mi furt utíkal. A za to vážně nemůžu. A kdyby to bylo jenom to! Ona se mi směje, i když nosím klacky a říká, že vypadám jako čerčil. Prej ho mám držet uprostřed. Pch, co ona ví o nošení klacků! Viděls ji snad někdy s klackem v hubě, aha?
Ale no tak, musíš mít pochopení… vždyť je jenom člověk.
***
O nošení klacků
Kazane?
Hm?
Víš, jak jsi říkal, že mám chápat paničku?
Eh?
No, s těma klackama… že jako neví, co říká, když mě nutí, abych nosila klacky uprostřed.
To že jsem říkal???
No říkals, že ji mám chápat. A já teď vím, že mě napomíná, a přitom dělá totéž!!
Cože? Chceš říct, že nosí v hubě… é v puse klacky? To ti nevěřím!
Ha! Abys věděl, tak jsem ji viděla!
???
Víš, jak tuhle kreslila?
Jo, ale…
No a co přitom dělala? Okusovala tužku! A vůbec ne uprostřed. Pěkně až na kraji!
***
O zpívání
Kazane, proboha pojď sem! Paničce se něco stalo!!!
Berry, neplaš. Jen zpívám, no!
To je zpěv? Něco takového jsem ještě nikdy neslyšela! A že trubice umí vřískat jak na lesy…
Eh, není moc zdvořilé mě srovnávat s husou, byť by byla kanadská! A já nevřískám, já zpívám!
A proč to děláš? Bolí tě něco?
Nebolí! Mám prostě radost a chce se mi ji dát najevo. Tak zpívám!
Aha! Jako Kazan, když přijde domů páneček. Moc hezky vyje, viď? A budeš taky nosit plyšáky, jako já?
A proč bych měla nosit plyšáky, prosím tě?
No, když máš tu radost, ne?
***
O paniččiných ztracených písničkách
Kazane! Panička prý ztratila písničky!
Eh?
Já je paničce najdu! Já jsem veliká a strašně šikovná! Podívej, jakej mám skvělej nos!
Ty jsi akorát moula chlupatá. Copak myslíš, že panička ztratila písničky na zahradě nebo je založila za křeslem?
A proč ne? Každou chvíli něco hledá! A ty sám jsi říkal, že my máme mnohem lepší nos než ona.
Nejen nos, má milá. Vidělas, jak se včera v noci málem přerazila na prázdné louce. Ale ty písničky ztratila z hlavy, víš?
Páni! Jak se jí to mohlo stát?
Nedávala si na ně pozor, vůbec si jich nehleděla, nezpívala a bylo to.
Třeba bys mohl častěji výt a ona se potom přidá!
***
Jak jsme hledali strašlivého vlčáka
Berry?
Ano?
Poslouchej, jak to, že ti je už sedm měsíců a pořád nejsi strašlivý vlčák? Jak mi to vysvětlíš?
Já jsem strašlivá! Strašně!
Hm…
Vážně! Každý se mně bojí. Rozehnala jsem už holuby… a vrány, někdy i straky proženu!
Hm…
A racky! Viděla´s přece, jak jsem rozehnala veliké mořské racky! A racci jsou děsiví, mají divoké oči a ty zahnutý zobany… a já se jich ani trošičku nebála. Jsem strašlivá! A taky jsem jednou utíkala za volavkou a ta panečku byla! Veliká! A strašlivá!
Tak teď vážně nevím, kdo je strašnější – jestli ty nebo volavka…
Volavka je hrozná – viděla´s jak se kouká? A jaký má velikánský křídla? Já jsem se vážně bála, abych ji nechytila, víš?
Jo, viděla jsem, jak umíš zpomalit. Ale neboj, ta se chytit nedá. Ale ať dělám, co dělám, pořád tu nevidím strašlivého vlčáka.
A proč ho vlastně chceš vidět? To ti nestačí, že máš mě a Kazana?
No, každý přece ví, že vlčáci jsou strašliví – a kdejakého pejska i psa pokousal zlý vlčák. To nevíš?
Ne… a myslíš, že mě taky nějaký kousne? Když kouše všechny? A jak ho vlastně poznám?
No, ty bys přece měla být strašlivý vlčák!
Já??? A proč?
Jsi přece německý ovčák, ne?
To jsem, a maminka s tatínkem jsou taky. A myslím, že strašlivého vlčáka nikdy neviděli. To by nám tatínek řekl! Třeba je pohádkovej!
Kdo?
No ten vlčák, přece! Každej ho zná a přitom ho nikdo neviděl!
***
Naše
Berry?
Ano?
Víš, že jsi moje?
A pánečkova!
A pánečkova.
A Kazanova!
A Kazanova.
Vím.
Ale já tu myš potřebuju. A taky ruku. A klávesnici. Musím psát.
Nemusíš. Můžeš mě hladit. A drbat. Jsem přece tvoje, ne?
Jsi.
Ještě jednou moc děkuju za všechna milá přání – vážím si toho, potěšili jste mě (inlove)
Připojuji se ke gratulantům.
Poslala bych smajlík, ale nejde mi to.
Také jsem si ráda znovu přečetla psí hovory. Umíš jim skvěle číst myšlenky, vlastně škoda, že si je Berry nemůže přečíst určitě by si ráda nostalgicky zavzpomínala (asi jako lidé nad fotkami).
Ještě jednou Dede gratuluji k narozeninám a myslím, že ten nejlepší dárek pro tete bude „zase hlídat zdravého Patrika ! Tak držím palce. Jinak – jak se mu líbí ve školce, jak rychle si zvykl na jiné děti, jak zvládá kolem sebe „jen češtinu“ (tedy pokud chodí do české školky). Muselo to pro něho být hromada nových dojmů najednou.
Maričko, chodí do české školky, zdá se, že si zvykl bez problémů, když je u nás, tak rád vyjmenovává kamarády a vždy stylově začíná Adámkem:)) Vypadá, že si zvykl rychle a dobře, jen nechce mluvit norsky. Pořád dobře rozumí, ale mluvit nechce. Tak ho nikdo nenutí, i když je škoda, že to zapomene 🙂
Dede, opožděně přicházím s přáním všeho nejlepšího, hlavně pevné zdraví a šťastnou a zdravou rodinu i psice.
Všechno nejlepší, milá Dede, k Tvým narozeninám a ať máš každý den, zase až do příštích narozenin, důvod k radosti a k úsměvu! (inlove)
Uff, to se vám všem ulevilo, že už je Patrikovi líp, že? Jak znám děti, rychle nabere nové síly a ty budeš mít příští týden starost, jak ho udržet v přiměřeném klidu. 🙂
Krásné rozhovory, taky se na ně pamatuju! A pro Kazana jsem vždycky měla slabost. (h) Skvělá je fotka ve sněhu, je na ní vidět, jak Berry dokázala Kazana pořádně rozparádit. (chuckle)
Dede, všechno nejlepší a zdraví tobě i celé tvé rodině (rose1)
Dede, sice pozdě (teď jsem dorazila z práce) ale přece, vše nej nej nej, mnoho potěšení s rodinou, užij si Patrika, věřím, že už se to rychle zlepší. Ať ti to dál perfektně píše (a občas si vzpomeň na dračici Brandy, mohla bys jí trochu provětrat křídla, stýská se mi po ní 🙂 ). Tak ještě jednou vše nej!
Děkuju všem za milá přání, udělala mi velkou radost (inlove)
Opožděně se taky s přáním připojuju.
A taky přeju všem Ivám, tedy těm, co dnes slaví.
Vsechno nejlepsi k narozeninam. Nejlepsi darek jsi uz dostala – Patrikovi se zlomila horecka!
Na hovory Berry s Kazanem si moc dobre pamatuju. A taky na to, jak Kazan ozil, kdyz jsi mu dovezla Berusku. Kazan byl nadherny pes a psi osobnost. (h)
Dede, všechno nej nej! (f)
Taky si pamatuju tyhle rozhovory. Pořád jsou stejně krásný.
Moje holky ještě občas přidávají: Vidíš ji, jak je pitomá? Všechno jí tak trvá! (Donda o Melině) a: Mohla bys mi laskavě neskákat na hlavu, když se snažím vyjít ze dveří? Člověko, ty to vidíš! (Melina o Dondě). A občas se Melly zahledí ke stropu, Donda do mě přijde rýpnout a já říkám: Jo, máte pravdu, přišla se podívat Penuška.
Už jsem přála na NP, ale tady je to jaksi…komornější. Dede, všechno nejlepší, hodně zdraví, pohody a klidu. (rose1)
Patrikovi stále držím všechny palce, aby byl co nejdřív zdráv a doma, protože tam se všechno hojí rychleji a líp.
Dede, všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví, štěstí a pohody a hodně báječných spisovatelských nápadů. Patrikovi přeji brzké uzdravení a ty si užij rekonvalescenci vnoučka. (h)
Dede, (party) (f) všechno nejlepší a všechno, co si přeješ. Patrikovi brzké uzdravení, určitě to bude dobré, chce to jen trochu času.
Moc pěkné psí rozhovory! Taky mluvím se svými kočičáky, to je jasné. A tři z nich jsou dost ukecaní, každý z nich má celou škálu zvuků a dost často se na mě obracejí s nějakým sdělením. Jen Filípek je takový trochu nemluva, nic neříká a rovnou mě radši chytí packou za ruku, abych ho hladila 😀 . A když si třeba sednu na postel a oni se všichni čtyři začnou hemžit kolem mě, tak mám plné ruce práce, abych jim všem dohromady a každému zvlášť řekla, že jsou moji a že je mám ráda (h) .
DEDE všechno nejlepší a hlavně hodně zdraví.
Patrikovi držím palce, aby byl brzo v pořádku.
Užij si příští týden babičkování a rozmazlování vnoučka.
Dede,tak po poriadku:
1.Všetko šťastie sveta Ti prajem.
2.Malému Patrikovi zdravie-nech sa to otočí na lepšiu stranu.Ania nech myslí na bábätko a odpočíva doma.
3.Pre mňa bol a bude No.1 Kazan.Takže ten rozhovor-Uˇmňa dobrý,šéfe.
Dede, pamatuji si tyhle rozhovory. A také si pamatuji, že jsi říkala Berušce Vuvuzela, tenkrát se hrálo nějaké sportovní mistrovstí a oni tam používaly jakési nástroje, které vydávaly podobné zvuky jaká maličká Berry.
(f) Přeju všechno nej a nej k narozeninám (f) .
Děkuju, milá Alex! Dostala jsem k narozeninám sněhovou nadílku, dokonce jsem musela vytáhnout hrablo, ó já se mám 🙂 Byla jsem ráno se psima na zasněžené vycházce v lese, bylo to moc fajn. Ale všeho do času, má se oteplit a začít pršet, takže se asi rychle vrátíme k blátu 😛
A jejda, tady se slaví! Tak hodně štěstí, zdraví, spokojenosti a dobrých lidí (i zvířátek) kolem sebe. A splň si jedno tajné přání … i když tím hrabání sněhu už máš asi letos splněno 😉
A stále myslím na Patrika (h)
Kazan má láska! Moc na něj vzpomínám. Krásné připomenutí milá Dede, díky.
Teď jsem dohovořila s Jenkou a Conny na gauči,jsem celá zmáčená od těch jejich drštiček,pěkně jsme si popovídaly, musím jim vždy vysvětlit, že je mám obě ráda a ony se předstihují, která mi to lépe a více vyjádří. Je to balzám pro duši rozumíme si. Ty to Dede dovedeš pochopit neb jsi taky dvojpsí a byla jsi. Pohlaď za mne obě holky a kdyby bílá nechtěla, hoď ji za mne aspoň jednou míček. Vnoučkovi držíme všechny tlapky, stále ! (h)
Jenny, představila jsem si tě, jak sedíš na gauči, na klíně máš černé chlupaté šmrdolení, které si občas zapíská, zabrouká a lezou z toho růžové jazýčky 😀
Holkám pozdrav vyřídím 🙂 – jsou teď venku, hlídají, aby nám neproklouzli pošťáci. Už tu měli dávno být, ale chápu, je nasněženo 🙂
Rozesmálo mě, jak na tom posledním obrázku bere Berry zatáčku smykem 🙂 .
Dede, řekni ještě Andymu ať Anie promulví do duše. Patrika ochrání otec, doktoři a sestry. Své nenarozené dítě může ochránit jenom ona sama. Rozdělení sil je na straně Patrika, ať to uváží.
Jano, Ania už poslechla. 🙂 Patrikovi je už dnes líp, dokonce se mnou chviličku mluvil – velmi chraplavým hláskem – po telefonu (inlove) Andy doufám, že jakmile dají dohromady výsledky všech vyšetření, že by je už mohli pustit domů.
Tak se těším, že ho tu budu příští týden mít. Po téhle epizodce rozhodně nemůže hned do školky… 🙂
To jsem ráda. A tak ještě jednou všechno nejlepší a od všech neduhů ať už je pokoj!
To je dobře, že už je malému líp.
Krásné rozhovory! A nebylo by něco z konverzace Ari/Beri? Třeba když se spolu proběhnou za zvěří …Nechci provokovat, sama jsem ráda, když se z lesní procházky vrátím v pohodě s oběma psy bez jakýchkoliv neplech
Hm, vlastně bych mohla, že? Proč mě to vlastně nenapadlo? (blush)
Děkuju, milá Maxíková!
Pamatuji si tyhle rozhovory – ano, tohle všechno a ještě víc si řekla Vuvu s Kazanem i s tebou. Nejdojemnější je ten poslední rozhovor – tohle mi Erník taky říká (nod) …
A ty dokumentační fotky mne velmi potěšily – krásná je ta Kazanova, an leží před cihlovým sloupkem.
Ygo, já jsem tak ráda, že ty fotky mám! 🙂 Když se na ně dívám, tak vlastně znovu cítím tu velkou hlavu pod rukou, to spokojené odfouknutí, když jsem ho pohladila a řekla mu, že je můj (inlove)
To mám u psů ráda, oni nedělají okolky s tím, aby ti řekli, že tě milují. Byť by právě vylezli z bahna, stáli nad vykramařenou nákupní taškou nebo s vlajícími jazyky doběhly z lesa… 😛
Ale mají mimiku, kočky i psi. Když nabídku Luxovi kousek syrové zeleniny, tak říkám, že kdyby si mohl čumák zavěsit za ucho tak by to udělal. Tváří se hrozně ukřivděně. A když jsem předevčírem podávala odčervovací tabletu Čindě / byly zabalená v taveňáku/ tak mi naznačovala, že si to můžu sežrat sama. Bublina to vzala bez okolků.
„…čumák zavěsit za ucho…! Maruško, ty jsi ale číslo 😀 Jo, výrazy zhnusení naši miláčci ovládají taky skvěle:))
No, Dede, tys hledala strašlivého vlčáka, já občas hledám líného gaučáka 🙂 Páč spousta lidí říká, že kavalír je gaučák a gaučáci jsou líní a hloupí… chci je vidět, jak hodnotí věčné tryskání a potměšilé pokusy Karamel zdrhnout za hejnem havranů, kteří sedí na sloupcích ve vinohradu 🙂
Jo, líbí se mi tvoje hledání líného gaučáka – a ty zvědavé bystré oči strakatic, když jim to vysvětluješ 😀
Krásné DEDE, po ránu mě to potěšilo.
Bylo by to hezké kdybychom si mohli s těmi našimi chlupatci povídat. Ale vlastně vždyť mi jim rozumíme i beze slov.
Včera povídal můj muž, ať mu nikdo neříká, že kočky nemají mimiku. Dával jim jíst. První dostává Hepina a Fous prý udělal tak zklamaný obličej, hrály mu všechny mimické svaly ve tváři.
ale mají a jakou! dokážou vyjadřovat svůj názor každičkým chlupem/vouskem 🙂 včera nasněžilo, v Perníčkově asi 3 cm souvisle a Snížek si hned přišel pro pochvalu, že to předpověděl 😀 nebo Luisa, když stojí v neděli ráno předními tlapkami v „kapsičkové“ misce s výrazem soudního znalce “ tato miska je prázdná“ !!!
Nevím, ale mám dojem, že zvířata mimiku v obličeji ani nepotřebují – oni umějí mluvit celým psem či celou kočkou:)) Každý nějak naježený fousek či chloupek má svoji vypovídací hodnotu, a co teprve uši a ocásek! 🙂
Takže mi je jasné, že Hepinka, Fousín, Snížek i Luisa opravdu bezchybně mluví:))
Míšo, je dobře, že si s námi povídají právě tak, jak si povídají. Je to tak lepší. Znáte Sakiho povídku Kocomour? Kdo má rád černý humor, může se pokochat zde: http://tutaudio.su/mp3-album-saki-lecba-neklidem-download-5808726.html.
Vždycky jsem si přála sníst potajmu kousek bílého hada a rozumět pak řeči zvířat, jako Jiřík ve Zlatovlásce. No ale nevím, co bych se doslechla. Často asi něco moc smutného a strašného. A v důsledku toho možná i hodně toho nelichotivého na adresu „člověka“. Minimálně dva z mých kožichů by asi mohli vyprávět hrůzostrašné věci. A tak je lepší, když na mě mňoukají, piští, mručí, funí, vrkají, a já jim říkám, že je mám ráda.