Šla jsem tuhle do komory pro brambory, když mi padl pohled bedničky s jablky. Zaváhala jsem – koláč péct nechci… ale ta jablka tak voní! Je svátek, mělo by být něco svátečního, ne? A tak mě najednou napadlo: co takhle udělat jablkový kompot?
Kdyby tohle slyšela moje babička, chytla by se za hlavu: „Holka nešťastná, jablečnej kompot jako slavnostní moučník? Vždyť ten je obyčejnej, jako chleba! Udělej něco pořádnýho!“ Sama pro sebe jsem se zasmála. „Ano babičko, jablečnej kompot je obyčejnej jako chleba, a stejně dobrej! Však to sama víš. A… nezlob se na mě, ale pro nás je jablečnej kompot slavnostní. Nebudeš mi to věřit, ale já ho neudělala snad dobrých dvacet let!“
Popravdě, sama sobě bych nevěřila! Proč vlastně nedělám jablečnej kompot, když ho miluju? Vařil se u babičky i u nás doma skoro každý týden a já ho milovala jak teplý, tak do ledova vychlazený. Úplně obyčejný, jen nakrájená oloupaná jablka, citron, skořice, hřebíček a troška cukru. Víc než jen troška v případě, že byla jablka opravdu kyselá. Vůně čerstvého jablečného kompotu patřila k zimním víkendům.
Proč ho vlastně nedělám? Jistě, pár let jsem neměla přístup k domácím jablkům a dělat kompot z těch kupovaných… to mi přišlo jako nesmysl. Ale pak jsme měli naši zahradu a jablka byla nejméně každý druhý rok. Proč jsem nevařila kompot? Já vám fakt nevím. Něco bylo v tom, že strašně nerada jablka loupu a krájím a „povinné“ štrůdly, žemlovky a koláče mě u této činnosti zaměstnaly až kam. To babička, ta na to měla dědu!:))
Pravda je spíš to, že jsem na čerstvý voňavý jablečný kompot zapomněla. Mohu říct, že jsem obecně zapomněla na kompoty! A kolik jsem se jich jako dítě najedla… Z těch zavařených jsem měla nejradši švestkový a hruškový s jeřabinami. Mívali jsme i meruňkový, ale ten byl vzácný (meruňky u nás nerostly) a tak co bylo, se šetřilo na vznešenější moučníky – na dorty, ke zmrzlině a tak. Jablečný byl tak běžný, že jsme ho snad ani nevnímali. Byl jako ten chleba:))
A tak, jakmile se oškrabané brambory s větvičkou celerové natě vařily v hrnci na sporáku, vysypala jsem do dřezu mísu domácích jablek. Sáhla po škrabce a povzdechla si. A pak přišel ten nápad – vždyť já mám od Matyldy ten jabkostroj! Co to zkusit s ním? Lenost je úžasná věc, takže jsem okamžitě sáhla po strojku a už to jelo.
Ano, kousky jablek byly tenčí, než by ideálně měly být, ale co – prostě to budu vařit kratší dobu. Než by jeden řekl abrakadabra, bylo hotovo – dokonce o dost dřív, než se uvařily ty brambory – a to jsem je zalila vařící vodou! Není nad mechanizaci!:))
A kompot se uvařil tím úžasným jednoduchým způsobem, na jaký jsem si pamatovala. A stejně jako vždycky jsem si spálila pusu, když jsem ho ochutnávala. A teď chodím kolem hrnce jako mlsná koč. Už jsem snědla dvě misky a to ještě ani nestačil vychladnout!
A tak dnes lenivě vybízím k debatě nad kompoty a jinými ovocnými pochutinami. Máte také rádi ještě teplý, čerstvě vařený kompot? Jaké ovoce nebo ovocnou kombinaci máte nejradši? Vyrábíte si domácí kompoty? Prostě, pojďme se ponořit do světa oslazeného ovoce, které zdravý životní styl jaksi vytlačil na okraj zájmu strávníků a možná i hospodyň (stejně, jako marmelády).
Jablečný kompotek – mňam mňam. Nedělám ovšem ten rosolovitý, ale chutná mi ten nejjednodušší.Z jablek vykrájím jádřince, ty s jemnější slupkou ani neloupu, nakrájím na čtvrtky, větší na osminky, vhodím do vroucí vody, přikryju pokličkou, vypnu plotýnku (sklokeramika) a nechám na plotýnce. Žádný cukr, max. kousek skořice nebo citronové kůry. Kousky jablek zůstanou pevné, ale zároveň vláčné a kompot je sladký dost jen díky ovoci.
Já jsem si náhodou vzpomněla na kompoty docela nedávno, když se tu probíralo téma, zda nutit děti do jídla nebo ne. Viděla jsem sebe a sestru v jídelně u prarodičů a na stole stál kompot! 🙂 Zvláštní, že přestal být populární!
Z jablek jsem dělávala dětem kaši. To se rozvařila jablka, přidala se krupice a bylo to. Navrch polít máslem a posypat čokoládou jako u klasické krupicové. Mňam, byla to dobrota, ujídala jsem! 😛
Já mám na kompoty své vzpomínky: maminka zavařovala cokoliv, co zavařit šlo a k čemu se zadarmo či hodně levně dostala. Pak to už nikdo nejedl, kompoty se hromadily ve sklepě, k tomu přibývaly pampeliškové medy a různé zavařeniny……. nakonec tam nebyl ani flíček volného místa. Tak jsem jednou po jakési úžasné „pařbě“ ve Vizovicích oslovila místního mistra a zeptala se ho, zda by z toho třeba nešlo něco vypálit, když tvrdí, že pálit se dá všechno. Prý ano. No tak vypukla akce – vše, co bylo ve sklepě (obávám se, že tam omylem skončila i nějaká pálivá čalamáda) se narvalo do několika obrovských plastových nádob a odvezlo do Vizovic. Po pár měsících vznikla Albeřická Sklepovice, úžasná to kořalka, sladká po medu, po cukru v džemech i v kompotech, voňavá po ovoci…… naprosto dokonalý panáček na vylepšení chuti nebo zahnání splínu. Bylo to velmi dobře zpracované ovoce!
Karolíno, rozesmála mě ta příchuť čalamády…:)) Ale jinak to muselo být originální a dobré pití 🙂
Ještě OT – byla jsem dnes v podvečer na vernisáži výstavy žáků střední kamenosochařské školy v Hořicích. A zjistila jsem, že ta škola má úžasný záběr a to nejen v oblasti umění, je skvěle vybavená i pro studenty v oblasti strojů a robotiky (těžba a lámání kamene a tak). Máte-li někdo dítko, které má technické či umělecké sklony a neví, co by – koukněte i na tuhle školu. Je skutečně unikátní 🙂
Páni, to koukám, kolik lidí taky zapomnělo na kompoty 🙂 Když ono je ovoce většinou nejlepší čerstvé a když si člověk snaží hlídat váhu, tak odborníci rádi omezují i přísun čerstvého ovoce, ne to slazeného, tedy kompoty i marmelády. Já se v čerstvém ovoci neomezuju, ale v slazeném ano.
Pokud jde o zavařené kompoty, tak nejvíc jsem milovala švestkový (hustý tak, že ta šťáva byla vlastně rosol) a hruškový s jeřabinami. Ty byly! Dělaly se i ty meruňkové, ale ty byly u nás na severu jen božíhodové – na lepší zákusky a tak:))
Někdo tu psal že mu vadily „drápky“ v kompotu, když jablka nebyla správně očištěná. Tak s tím souhlasím, taky jsem to neměla ráda! 🙂 Naštstí s jabkostrojem se tomu dá celkem snadno vyhnout, pokud není jablíčko úplně zkroucené:))
Jsem ráda, že vás téma oslovilo – fakt jsem netušila, že nás na kompoty zapomnělo tolik!
PS: ano, jablka se dávají do studené vody a vaří jen chvilku. Citron, cukr, skořice a hřebíček. Citron jsem tentokrát oloupala, protože neměl pěknou kůru. Ty hezčí vydrbu a krájím i s kůrou…:))
PPS: Koženáče (kožuchy:)) jsme měli taky, to bylo jediné, co přežilo u nás na horách. Byly skvělé jakkoliv tepelně připravené (štrůdl, kompoty), ale k jídlu jsem je ráda neměla.
Také jsem dříve milovala kompoty, kupované i domácí. Domací dělala maminka z našich jablek, takových různě ťupkovatých, která nebyla „dostatečně hezká na jídlo“. Nebo také se švestek. „V cizině“ jsem si také dříve několikrát koupila kompot – většinou broskvový nebo mandarinkový (vlastně teď nevím, jestli to byly přímo kompoty, protože se to prodávalo jako „ovoce se vlastní slazené šťávě“. Hlavně ty mandarinky jsem dokázala sníst na posezení. Jenže manžel moc na kompoty nebyl a tak jsem je postupně přestala kupovat i pro sebe. A pak na ně skoro zapomněla.
Ale jablka kupujeme dost často, pouze odrůdu red delicious,zaseo vždy dost velký pytel (jeden čas jsem z nich dělala křížaly, milovala jsem je z dětství, má je moc rád i manžel, ale nějak jsem na jejich výrobu zlenivěla). Když jsou jablka šťavnatá, křupavá, pokrájím asi 4 na „lodičky“ a pojídáme při sledování filmu. Nebo z nich udělám „apple crisp“, hlavně pak z těch, která začnou moučnatět a na jídlo už tolik nechutnají. To je moučník, který může můj choť jíst denně. A já mu ho ráda udělám, protože je to lehké (dělala jsem ho zrovna minulý týden). Kdysi jsem myslím psala recept, ale napíšu znovu. Podle množství jablek použijete velikost pekáčku. Já dělám tak z 6-8 větších jablek. Loupání mi nevadí, protože vím, že slupkami udělám velkou radost Trixie, která se na tu hromádku přímo vrhne. Takže jabka oloupu, vykrojí středy a pokrájím ne větší kostky rovnou do pekáčku. Tolik, aby trochu navršené zakryly dno. Pak v hrnečku rozmíchám tak polévkovou lžíci hnědého cukru (podle sladkostí a šťavnatosti jablek) s půl hnečkem vody. Tím jablka zaliji a vršek popráším skořicí. V misce si udělám drobenku z mouky, másla, trochy bílého cukru a ještě trochu skořice. Drobenky tolik, aby mírně pokryla všechna jablka. A je hotovo. Většinou si to udělám před večeří a když zasedneme ke stolu, šoupnu to do trouby (tak na půl hodinky, prostě až se jablka dají snadno propíchnout). No a je postaráno o moučník. Do misky nandám horkou porci přímo z trouby, přidám kopeček vanil. zmrzliny a čepici šlehačky. Ale dobré je to i jen tak samotné a manžel klidně zbytek dojí úplně studený druhý den k snídani.
To je něco jako crumble, dá se to dělat i z jiného ovoce. Z jablek teda zkusím, taky nemám ráda, když zmoučnazí.
Jee, Maricko, ja zas ty red delicious jabka dost nesnasim. Maji pro mne appeal asi jak varena brambora. Kdyz jsem prijela do Ameriky, tak nic moc jineho v obchode nebylo, jeste tak to same ve zlutem. Takze jsem jablka prestala jist. Az se objevila ta zelena Granny Smith – nakysla a neuveritelne a stavnata, a v posledich letech take odruda gala. Ale uplne nejlepsi jsou fakt ty z hor. Jednak nejsou vsechny uniforme stejne velikosti a maji tam i zajimave stare odrudy, ktere jim super hyper neberou, a ty panecku jsou.
Hanko, taky jsem rozmazlená domácími jablky a ty kupované v supermarketech mi nejedou. Když jsme žili v cizině, tak jsem skoro přestala jablka jíst.
Tady je to v pohodě, když nejsou naše domácí, jsou jiná „jinde-domácí“:))
Kdyby se ti chtělo napsat o tom jablkovém údolí, moc bych to uvítala, zajímá mě to a asi nebudu jediná:))
Jinak ty požáry jsou hrůza… Sucho je zlé. (No, povodně taky, já vím)
A hele, na kompoty jsem intenzivne myslela minuly tyden, kdyz jsem poklizela v jidelne ve skrinkach, kde mam porcelan a kristal.A tak jsem po dlouhe dobe drzela v ruce brousenou misu na kompot a sest kompotovych misek z babicciny vybavy. A uvedomila si, jak dlouho jsem to uz nepouzila, a ze bych to mela napravit.
Kdyz jsem vyrustala, tak u nas bylo zakompotovano. Nejvic bylo merunkovych kompotu, protoze jsme kazdy rok dostali velikou bednu merunek od rodiny ze Znojma. Ale byly I tresnove, svestkove, rynglove. Jablkove ne, protoze jsme ve sklepe meli velke mnozstvi jablek, vcetne tech kozuchu, a tak jablkovy kompot se delal cerstvy.
Chteli jsme jet minuly tyden do jablkoveho udoli v horach Sev. Karoliny. Tam se jablkum strasne dobre dari a na podzim cele udoli voni po jablkach – fakt. A po uzke silnici serpentynama nahoru je nadherne misto zvane Bat Cave (Netopyri Jeskyne), kde jednak prodavaji ruzne druhy jablek, ale taky maji list na most. A ten je absolutne paradni. Muzete pozorovat, jak z jedne strany padaji jablka do lisu a z druhe tece 100% most, absolutne zadna chemie. Vzdycky si ho koupime spoustu a skladujem v mrazaku. Jo, a ta netopyri jeskyne tam je taky, ale je velice chranena. I do jejiho okoli se muze jen po domluve s clenem lesni spravy, ktery vas bude doprovazet, ale do jeskyne same se nesmi. Nakonec jsme nejeli, protoze v te casti Sev. Karoliny hory hori a kvuli totalnimu suchu a ndostatku deste se to nedari hasit. Jeden ohen hori zhruba 3 km od te jablkove prodejny a kour kolem je tak husty, ze vydavaji varovani, aby lidi s pruduskovymi problem tam nejezdili.
Tady je stranka te lisovny. http://www.oldcidermill-nc.com/
Hanko, ty požáry u vás jsme viděli v TV, hrůza. Tady taky už nepršelo od konce září, je sucho, sucho, sucho. Na polích leží vršky po sklizených burácích sláma, která pod nohami křupe jako sníh, nepamatuji, že byla kdy takhle suchá.
Jak jablíčka miluju, tak jablečný kompot jsem moc ráda neměla a to jsme ho taky měli každou chvíli. Od té doby jsem ho nejedla. Ale letos, když jsme byly s kamarádkou na podzim na dovolené, tak jsme měly pár jablek, co už moc nebyly k jídlu (ne shnilé, ale takové zavadlé) a kamarádka, že je rozvaří a že prý to bude dobrota. Já se tedy moc netvářila, ale jak řekla, tak udělala, rozvařila jablíčka s cukrem a skořicí, pak jsme je nechaly vystydnout, a potom jsme si na ně daly šlehačku a to teda musím říct, byla dobrota náramná. Už jsem si to takhle uvařila i doma. Ale kompot to tedy nebyl.
Takto udělaná jablíčka si dávám na rýžovou kaši nebo na palačinky – k nim si pravda dám i tu šlehačku. 😛
No jo, jablečný kompot, jak jsem na něj mohla zapomenout? Už jsem ho strašně dlouho nedělala, naposledy snad když byly děti malé.
Když jsem byla malá já, měla jsem ho moc ráda, babička ho často dělávala, většinou k tomu několikrát zmíněnému pečenému kuřeti s nádivkou. A že jsem ho měla opravdu ráda, o tom svědčí jedna historka z doby, kdy mi byly asi tak dva roky. Byla jsem tehdy na delší dobu v nemocnici, ani už nevím s čím. Když mě přivezli domů, tehdy vlastně k babičce (bydlela jsem tam do svých zhruba tří let, máti byla v Brně sama), ptali se mě, co bych si tak nejvíc přála dobrého k snědku. Prý jsem odpověděla: „Kůrečky a kompótek“ (kromě tohohle kompotu jsem totiž měla moc ráda ještě chlebové kůrky). 🙂
Já mm ráda chlebové kůrky ještě nyní. A chlebové patky mňam.
Všeobecně mě kuchyň moc neláká a tak dělat kompoty, to néé. Ale když je dost brusinek, spáchám Trollův krém. Je to skoro magický desert, hotový za pár minut. Vezmu 250g brusinek, třeba z mrazáku, vsypu 100g cukru, přidám lžičku vanilky a 1 bílek. Ve šlehači z toho udělám pevnou růžovou pěnu a hned nesu na stůl.
Norové myslím brusinky nezavářejí, jenom je míchají s cukrem. To vezmou nějaké množství brusinek, smíchají s polovinou toho množství cukru, přikryjí plastem a dají na den do ledničky. Když do druhého dne pustí míchanina víc šťávy, řádně ji zamíchají tak, aby se část ovoce rozdrtila, ale větší část zůstala celá a je to. Je to sladko nahořklé a podává se to většinou ke zvěřině. U nás pravděpodobně ještě ke svíčkové. Ale asi se to u nás připravuje také. Nevím, v Praze jsem se dřív moc s brusinkama nesetkala
Jedno vylepšení – celé to chvíli povařit a na závěr do mírně zchladlé směsi přidat vodku – vaříme si to vždycky v Litvě, tam je brusinek spousta. Jí se to polévkovou lžící a je to moc dobré.
No, jak jsem měla recept po mamince, tak to byl skoro rosol než kompot. Dát si trochu do misky, jednu nebo dvě lžíce rumu a na to šlehačku. Taky děsně dobrý.
Na brusinky jsme jezdili ke Kraslicím. Teda, byl to jeden sbírací den na dovolené.
Tenhle čerstvý kompot dělávala maminka taky. Oba ho s tátou měli moc rádi, já ho ráda neměla, přišel mi rozbředlý (v té době se prodával jablkový kompot v plechovkách, snad čínský, ten jsem naopak měla moc ráda, jablíčka byla pevná). Jinak se u nás vždycky hodně zavařovalo. Na zahradě jsme měli dvě vysokánské hrušně Alexandry a kompoty z těch hrušek byly naprostá pohádka. Taky jsme měli několik starých meruněk, druh nikdo neznal, byly to meruňky jak tenisáky, část jich šla do kompotů. Ještě jsme měli stařičkou rozložitou višeň morelu. Ach, to byly višně! Říkávali jsme jim vajksle. Nechávali jsme je uzrát až do černa, kdy už byly skoro sladké. Dělalo se z nich všechno – kompoty, zavařenina pasírovaná i hrubá s kusy višní, šťáva. Kromě toho jsme kupovali a zavařovali i švestky, ryngle, rybíz všech barev, třešně, angrešt, jahody, máma to dělala moc ráda. To už je všechno pryč. Nejvíc mi chybí ty zavařené hrušky, ty jsem měla asi nejradši. Ještě mám pár skleniček rybízu a jahod, které jsme s mámou zavařily to léto, kdy máma umřela. Já sama už nezavařuju.
Dede, toto je článok pre mňa.S mamou sme zavarali všetko/ kamaráti hovorili,že snáď aj fusakle/ teraz sa mi kompoty hromadia v špajzi,budem ich musiež rozdať niekomu na pálenie pálenky.Čerstvý jabĺčkový kompot robievam-k pečenému kuriatku.
Ale na Štedrý deň hneď ráno dávam na šporák kastrolik so slivkovým kompotom pridám sušené slivky,škoricu,klinčeky a baduán a nechám prebublávať,Celý byt mi vonia tak vianočne.Navečer to zhasnem a vylejem,je to rozbredlá kaša,nie je to na jedenie,len na vôňu.
jak rozdat,nech si vypálit….
To jsi mi připomněla taky moje dětství Děde. Mamka celé léto a podzim zavařovala kompoty, jamy a marmelády, sušila jablka a švestky. Já sama jsem to nikdy nedělala. Musela bych to nakoupit v supermarketu, takže radši než si kupovat drahé ovoce, tak si rovnou koupím kvalitní jam, a protože je moc nejím, vydrží mi půl roku. A kompot jsme nejedla tak 25 let, nejradši jsem měla třešňový, a potom broskvový, jablkový vůbec. A zrovna před pár měsíci jsem na to tak myslela, a koupila jsem si v supermarketu plechovku zavařených broskvových plátků, nevím jestli se jim taky říká kompot nebo ne, ale bylo to moc dobrý.
Jablečný kompot, tak jak jej děláš, dělala maminka také, jenom ještě přidala tak ze tři hřebíky 😉 . Slupky z jablek loupu jenom na kompot, jinak do buchet z jablek nebo do štrůdlu je strouhám i se slupkama. Ony také změknou, já mám míň práce (chuckle) , nemám na to „dědu“.
To udělátko je úžasné!!!!!!
Tenhle kompot mamka dělala. Neměla jsem ho moc ráda. Mamka v jablkách nechávala „drápky“. Podle stejného vzoru dělala i rebarborový. Myslím, že ten jablečný byl i tak lepší.
Naše (dva) plodící stromky produkují jablka krásná, na jídlo, a nebo do králíkárny 🙂 takže kompot dělám málokdy.
Tak tenhle jablečný kompot dělávala moje maminka, když pekla kuře s nádivkou a bramborovým knedlíkem.
Měla jsem ho moc ráda.
Ale přiznám se, že ho neumím.
Bohužel nezavařuji. Ovoce sníme buď čerstvé nebo ho dáme na koláč. Případně zamrazíme.
Ještě bych dodala, že k hřebíčku a skořici u nás vždycky patřil badyán
Beťka nesnáší vůni skořice skoro tak moc, jako já ji miluju. Zapomínám na to, sypu jí do koláčů a ona pak remcá 😀
Jéžiš kompoty – a víte, že ty jsem jedla až v dospělosti (rofl) ?! Protože u nás, u nás to byla vždycky zavařenina. A pro změnu to byly meruňky, meruňky a zase meruňky. Mezi tím broskve. Jabka se zavařené nejedla, neb ta se zavařovala do štrůdlu (nastrouhaná a napěchovaná do sklenic – to pak byl štrůdl jedna – dvě). Později byly i hrušky (ty přece jenom nevydržely i když sklep na ovoce, zeleninu, brambory a řepu jsme měli náramný – erteple na jaře vypadaly jak čerstvě vykopané) a velké trnky (a ty byly takové zrosolovatělé – mňam).
Ale čerstvý kompot jsme vlastně nikdy nedělaly (ženské) – takže bych mohla tenhle zkusit – zatím máme jabka z naší zahrádky (nod) a ještě i z mamčiné … a sice nemám takový lupač jako Dede, ale mám Jeníka, který místo usínání u fotbalu může hrnec jablek oloupat.
Jo a to jsem chtěla – v poslední době moc nezavařuju. Přece jenom čerstvého ovoce je na trhu už dost, takže se do toho nehrnu. Vařím už většinou jenom marmelády a zjistila jsem, že nejlepší je vařit na podzim, kdy je venku sychravo a nevlídno – to je úplně jiné vaření než v létě ve čtyřicítkách teplotách (ještě že mám mražák – vrazím tam jahody či rybíz a až je čas nebo nutnost vyprázdnin mražák, pak vařím). Ale ty meruňky budu muset na rok zase zavařit – kvůli Terčiným buchtám. Mamka to už neudělá … ;(
YGO já začala dělat zavařeniny až už je nedělala maminka. Ten vzorec z dětsvtí, že se ovoce na zimu zavařuje (okurky nakládají), jsem si vzala sebou do života. Nakonec jsem zavařovala i pro maminku. A zavařuji stále (pokud je z čeho). Letos jak se neurodilo absolutně nic, tak budeme dojídat loňské zavařeniny, alespoň si udělám v komoře pořádek a získám další nové sklenice. Jen doufám, že příští rok bude ovoce dostatek!!! Když mám plnou komoru, plných zavařovaček, tak mám takový jakýsi lepší pocit 😛 . Hamounství nebo atavismus po předkyních???
Příprava na případnou neúrodu, Alex. Pudy po předcích :). Když jsme ve sklepě natírali regál a všechny zavařovačky musely ven, obhlédl tatínek znalecky ty hromady a pravil: No, kdyby nic jiného nebylo, přežijete zimu na kompotech a marmeládách 🙂 .
Jo! Bingo! To je ono!
No, jablečnej kompot miluje Kačka, Bimbo, Šárka, takže já ho dělám docela často. Klidně i z kupovaných jablek ze sadu. Buď si koupím za 4 Kč nestandard, nebo klidně i z těch normálních.
Můj otec trpěl zavařovací mánií, to jsem zde už jednou psala, takže u nás se strčilo do sklenic naprosto všechno, k čemu se dostal. A já jako sběrač jsem chodila na brusinky s kýblem, každý večer na procházku s bandaskou na maliny, na vlochyni do vřesoviště – naše chalupa skýtala spoustu možností pro zavařování. Teď už dělám kompot jenom z dýně, spíš vyrábím ovoce do jogurtu nebo domácí zavařeniny. Letos jsem vyrobila ostružinovou s černou moruší…
a dýni má Inka excelentní….
Inko, tak to bych byla na stejné vlně s Tvým tatínkem.
Ano, a nejlepší byl z „koženáčů“.
Kuřecí stehýnko, pečené na másle s troškou sladké papriky, hodně sosíku a tenhle kompot, to bylo u nás často. Když jsem nedávno takhle kuře pekla, tak mi k tomu pořád něco chybělo. A to byl ten kompot.
Dělal se taky jen ten už zde popsaný nejzákladnější, jablek bylo na zahradě dost, byl horký na zahřátí v zimě a ve sklepě vychlazený v létě.
Jinak kompoty moc nemusím, radši ovoce čerstvé.Mám ráda jen brusinkový, jenže od té doby, co už nikam na brusinky nejezdím, si ho musím občas koupit.
U nás na Hané se jim říkalo kožuchy. 🙂 Bydleli jsme ve městě a pravidleně jsme si dováželi na zimu jablka od příbuzných nebo známých z vesnice. Byly pak uskladněné v předsíni na skříních (byla to veliká předsíň 🙂 ) a celou zimu to tam nádherně vonělo. Jen když se tatínek chystal vyjet pro jabka, ječely jsme se sestrou „Kožuchy nééé!“, ty byly nejmíň oblíbené, protože se musely loupat. Ale na kompot byly opravdu vynikající!
U nás taky kožuchy …
To jsou nejlepší jabka, ještě na konci května vypadaly špičkově.
Mám jablečný kompot moc ráda a letos jsem ho vařila snad jen jednou. Ale mohla bych soutěžit 😀 v loupání jablek / možná i brambor/. Jsem přičinlivá a tak jsem nahospodařila letos dost jablíček a ořechů ač máme jen malou zahradu o čtyřech stromech -třešeň, dvě jablůňky a jednu švestku. Celý podzim loupu, rozvařuji, rozpékám a zavařuji. Jsem praštěná-co kdyby se příští rok neurodilo? Spíš to je proto, že mi je líto spadaného nádherného ovoce a ořechů, o které nemá nikdo zájem. Po ořechách jezdili traktory, když jsem si nepospíšila a přitom jsou tak moc drahé.
Šmárjá, tak to nepochopím, jezdily traktory po ořechách! Já včera loupala ořechy (opět). Sestřena dělala pořádek na půdě a objevili další bedny ještě s loňskými ořechy (letos nebyl ani oříšek nikde, tady okolo Brna). Byly dobře uskladněné, takže mi dala pytel, tak právě loupu. Nejlépe u TV, potom sice musím uklidit, ale alespoň nemám pocit promarněného času. Ještě z loňska mám zavařené sklenice ořechů (na horší časy ]:) ), že by to hamounství? Hodně peču, takže ořechy loupu, jak se mi dostanou pod louskáček 😀 .
Kolem našich se zase povalovaly hory lískáčů, které nikdo nechtěl (vlašáky tu nemáme, ale kdyby byly, tak určitě taky syslím). Kluci byli celí nadšení, že prý napeču myslivecké knoflíky, ty jsou nejlepší z lískových, tak sbírali a sbírali a sbírali… Tak jsem loupala lískáče. Dámy, zlaté vlašáky 🙂 . Víte, jak se nejlíp loupou lískáče? Ve svěráku! (rofl)
P.S.: Alex, to není hamounství, to je prostě vrozená šetrnost. 🙂
a veverky nebudou mít co jíst … myslím, že i ty lískáče by v Pinky přivítali….
A skláři nebudou mít co žrát … :O
No, co je nejzajímavější, veverky na těch lískách skoro nebylo vidět. Jestli už jsou taky zhýčkané a radši si chodí do supermaketu na vyloupané…
Veverky z našeho okolí dostávají štědrovečerní nadílku, takže jim to nezdlabeme všechno. Ale není to špatný nápad, možná, že se poptám v Pinky pro příští leta.
Alex, kdybys nebyla tak daleko, já bych se s tebou ráda rozdělila. Já to také nechápu, tam je cesta okolo plotu a ti lidé, co tam jezdí jen na víkend,/ani nevím kdo/ ti za plotem nic nesbírali. Pochybuji, že sbírali na zahradě. Mají tam vždy uklizeno, ani lísteček. My tam okolo chodíme jednou za čas na procházku a když jsme si toho všimli, tak jsme nelenily a nasbíraly. Na jablka jsme chodili do zanedbaného sadu, tam nikdo nečesal. Letos asi málo platili ve výkupu, pokud nějaká jablka vykupovali, a tak nesbírali ani sběrači. Hrušek si nikdo nevšímá. Teď už je to asi zmrzlé. Asi je ve mně kousek hamounství. Ořechy zavařuješ? Přemýšlíme jak je uchovat na příště. CO KDYBY SE ŽÁDNÉ NEURODILY? /nenašla jsem smajlíka bzz na hlavu/
Ořechy zmrzly i u nás, mám trochu od loňska, ale pak už dojde bída na kozáka. A nevím, kde vezmu….
Pokud máš vakuovačku, tak zavakuovat do fólie, uložit někde v chladu a temnu, případně dát do mražáku.
Myslela jsem vylouskané (happy)
samosebou, že vylouskané. U nás většinou nezbydou ale musím nějaké schovat
Tenhle kompot dělaly hlavně babičky- a víte, že ho neumím?
Normální kompoty a marmelády dělám podle dostupnosti ovoce (nekukupji, to si radši koupím hotový kompot), ale ten jablečný bych se snad měla naučit?
Dělal se vždycky z padanek v létě….
Jsem na tom podobně – v mládí s obrovskou ovocnou zahradou byl jablečný kompot téměř každodenní záležitostí, protože se uskladněná jablka kontrolovala a při sebemenším poškození už se dělal kompot. Teď ho dělávám málo – pěkných jablek je mi líto a ta nehezká jdou na moučník. Kompot dělám jednoduše: kousky jablek, trocha cukru a skořice, někdy i hřebíček. Zalít studenou vodou, aby bylo vše ponořené, dovést do varu, vypnout – jablíčka pak nejsou rozvařená. Chutná mi nejvíc vlažný.
A co se týká kompotů obecně – měli jsme jich každoročně stovky, zpracovávalo se všechno. Snědlo se taky všechno… :o)
Miluju vlažnej rosolovatej jablečnej nepřeslazenej kompot s hrozinkami,skořicí,kousky blum,meruněk, s hřebíčkem, kde je přesně tolik kompotové vody, aby ji jablíčka změnila v ten skoro rosol… mívali jsme ho,když jsem byla malá skoro pořád, vlastně ho mamka přestala dělat,až když jsem se odstěhovala, ale když má jablíčka-padaná,dělá kompot raději jak štrůdl..a uvaří ho v kompotovém hrnci,má na něj i kompotovou vařečku a běda, kdybyste chtěli hrnec nebo vařečku použít na něco jiného. Vlastně jsem ho měla naposled 17.11., mamka uvařila dršťkovou polívku, udělala žemlovku (a ta je od ní lepší jak dort) a ze zbylých jablíček byl kompot. To byla dobrota…
Díky Dede,za krásné téma….