List v kalendáři ukazuje listopad, venku je brzy tma a já začínám rozsvěcet světýlka. Ne že by plamínky svíček při nástupu mlžných tmavých dnů moc pomohly se svícením, ale jejich teplé světlo mě neskutečně těší.
Plamen svíčky je tak nějak živý. Neexistuje způsob, jak ho nahradit – žádné „věrné“ elektrické světlo ho neumí napodobit. Svíčky jinak svítí na hřbitově a jinak svítí doma – tak nějak neokázale, teple a vlídně.
Mám ráda svíčky bez vůně a pokud už má mít vůni, tak bych prosila tu se skořicí a hřebíčkem – ta jediná je mi příjemná. Vzpomínám si, že rodiče mívali svíčku s vůní citrónu nebo borovice v takovém aluminiovém kelímku, který se vyměňoval ve skleněné dóze s víčkem – tehdy mi to vonělo, dneska už ne. Ale svíčky mám večer na stole ráda také.
Na konci listopadu přijde advent a s ním světýlka. Když už se musím vracet domů pozdě večer, užívám si adventní světýlka na okapech domů, stromečcích v předzahrádkách, oknech a kolem domovních dveří.
Ty nejhezčí barevně neblikají, jen příjemně svítí. Když projíždím utichlými dědinami, vím, že za touhle zatáčkou budou modrá světýlka na stromečku a pak bílá kolem oken…. Jej, jak já se těším!
Toro, čtu to až teď, Silvera je mi moc líto, ale už ho nic nebolí. Držte se všichni. Podrbej za mne Jáju, tomu asi parťák chybí nejvíc. Mějte se, jak to nejlíp půjde.
Jinak jsem „svíčková bába“, miluju svíčky, kdysi jsem je na chalupě mívala všude kde to šlo – v kalíšcích, v ozdobných domečcích, venku v altánu v lucerničkách, svíčky patří do života podzimního i zimního a časně jarního….. proteplují mi domácnost a mám je moc ráda. Denně po příchodu domů svíčičku zapálím a užívám si její mihotání, světýlko, které mě spojuje s těmi, co už tu nejsou. Jsou na bezpečných místech kam se kočičáci nedostanou, takže nehrozí spálení vousků (to se mi povedlo s Melíškem I v Maršově, nějak mi nedošlo, že ten zvědavec si půjde přičichnout), od té doby si dávám velký pozor.
Silvera je mi moc líto, už jsme si to psaly jinde, ale prožil krásný zbytek života v luxusním domově pro seniory, s plnou péčí a s kamarády, hlavně s Jájou……. a nakonec mu milovaná a milující krmička a kamarádka pomohla od utrpení. Každý z nás si ten odchod milovaného zvířátka prožil, já 3x. Vyplakej se, Silver Ti mává tlapičkou zpoza Duhy a už tam běhá s ostatními. A neboj – on si tu naší partičku najde. A máš další kožíšky, kteří Ti dělají radost.
Já mám také moc ráda světlo svíček.
A dneska tu hoří jedna navíc, velká, masivní, kočičí… Za Silvera, který dnes přešel přes Duhový most.
Už teď mi chybí.
Hotel U devíti koček už nikdy nebude takový, jaký býval.
Toro, to je mi moc líto! Silver, pirát ve výslužbě (inlove) – nedávno jsi o něm a jeho souputníkovi Jájovi tak hezky psala!
Mám tu jednu svíčku ve tvaru kytičky, bude hořet pro Silvera. (u)
Panejo, Toro, Kostěj Nesmrtelný je pryč? (u)
Ale prodloužili jste mu pobyt tady neskutečně.
No jo, Toro, ale byl to kočičí vysloužilec… měl u vás báječný život.Taky mu posvítím.
Milá Toro – je mi to moc líto. Neohrožený pirát Silver už běhá za Duhovým mostem – má obě oči a celé uši, ale ty ho poznáš, až se jednou sejdete.
Pro Silvera (h) , pro tebe (h) a pro Jáju (h) (h)
Díky všem. Šlo to neskutečně rychle, ještě před měsícem na kontrole na veterině byl OK. Teď během měsíce kilo dolů a hlavně mu narostly obrovské boule pod čelistí a nad tím okem, co už neměl… nádory. Inoperabilní a hlavně bolestivé, během tří dnů sešel šíleně. Takže nebylo, nad čím přemýšlet. Usnul mi v náručí. Nikdy bych nevěřila, že mi může tak přirůst k srdci.
No jo, však vy všichni to znáte. Já to taky znám, ale vždycky mě to znovu překvapí, ta síla toho citu.
Když mi před lety umřel kocour Pepíček, tak musím říct, i když to bude znít asi blbě, že se mi v tu chvíli moc ulevilo. Byl moc nemocnej a už nějakou dobu na něm bylo vidět, že je mu hodně špatně a že trpí. Já už jsem kvůli tomu ani nespala. V noci lehával u mě a drželi jsme se za ruku. A tak jsem byla šťastná, že můj kamarád už netrpí. Měla jsem ho moc ráda. Byl to starý, životem hodně otřískaný kocour, kterého jsem našla na zahradě. Doma jsem ho měla necelé tři roky, tolik si to Pepča užíval a byl tak láskyplný. Myslím, že neuplyne jediný den, abych si na něj nevzpomněla.
Za Silvera, kterého teď už nic netrápí (h) . Byl u Tebe určitě moc šťastnej a dostal kus života navíc.
Tapuz, já tě chápu – tohle jsem zažila s Daníkem. Během pouhých deseti dní byl tím nádorem tak utrápený, že když mi usínal v náručí, tak jsem měla pro něj v srdci hlavně vděčnost, že už z toho bude venku.
Dede, tenhle pocit vdecnosti znam, kdyz prisel cas nechat Grizzlinku jit. A taky to slo rychle…
To mne moc mrzi. Byl to PAN kocour a urcite mel zajimavy zivot. (hug)
Virtuální svíčky za kočky (pokud neznáte).
http://www.kockaapravo.cz/vigilie.php
Toro, je mi tě moc líto! Silver měl u vás nádhernej konec života, nejspíš nikdy předtím nic podobného nepoznal a prostě přišel jeho čas. (h) Ten, koho bolí srdce jsi ty, ale ono to přebolí do snesitelna, nakonec. Chudák Jája, pro toho to musí být zlé, si myslím. Musíš mazlit a mazlit, staroušci nesou změny obvykle špatně. (hug)
Díky všem, vážím si toho, že jste napsali.
Už mu je dobře, zase je to ten silnej Silver, nic ho nebolí a zase si skáče po výškách a leze po stromech…to jen tady zbyla bolest a prázdnota…a tak,jako ty jsi vydržela do konce a vyprovodila ho, on Tě až bude čas, převede přes duhovej most a provede tě místy,která už dobře zná….
Díky, Sharko. Moc.
Já doma svíčky nikdy nezapaluji, i když mám světlo svíček ráda. Bojím se požáru a bojím se, aby nevzplanuly kočky. Stejně jako už tu několik z vás psalo, mám ráda tu vůni zhasnuté (nevoňavé) svíčky. Parfemované svíčky mi vysloveně nedělají dobře. Když si chci nějak uměle provonět domácnost, mám katalytickou lampu, přijde mi, že není tak intenzivní, navíc nehoří plamenem.
Ale abych nebyla úplně bez světýlek, koupila jsem si vloni několik keramických a plechových domečků a do nich LED svíčky. Je to hezké, vypadá to jako se skutečnými svíčkami, to světlo je žluté a svíčky jsou dělané tak, že lehce poblikávají, tak jako když tančí plamínek, a nemusím se bát. Už přichází jejich čas.
Na balkoně mám na stolečku trvale stát takovou kulatou zelenou skleněnou solární lampičku, takže když je přes den alespoň trochu slunce, večer svítí. Ale třeba dneska ani ťuk.
Dnes byl tak nádherný jasný a slunečný den, že to ani nevypadalo na advent za dveřmi. I to stmívání, zdá se mi, nebylo tak rychlé. Ale teď už je tma a čas na zapálení svíčky nastal. Taky je mám ráda, pokud nejsou (příliš) voňavé. Naopak ráda nasávám tu zvláštní vůni, když svíčky zhasínám. 🙂
Mám ráda svíčky na stole. Zapálím si je, třeba když jím.
Taky mám v tuhle dobu svíčky na pracovním stole, ty hoří celý večer. Svíčky v okně – voňavé. A mám lucerničku na pověšení, v ní se dá zapálit čajovka a jít spát, protože lucerna má skleněnej cylindr. Říkám jí lodní lampa, páč funguje podobně. 🙂
Svíčky zapaluju na různá výročí, rodinná i jiná. Ale vždy jen když jsem doma a svíčku mám pod dozorem. Letos na sv.Václava jsem zapálila čajovou svíčku v takovém plastovém kalíšku, ne v hliníkovém. Umístila jsem ji do porcelánového domečku a postavila domeček na polici. Za chvíli syn říká :“mami, musí ta svíčka tak čoudit?“ No – chytil ten plastový kalíšek !! Letělo to celý do dřezu pod vodu. A tak jsem zakoupila ty umělý čajový svíčky ( v tom domečku se to nepozná 😀 ) a můžu svítit klidně i když jsem venku. Svítím i normálníma svíčkama, ale jen večer, když je dozoruju. A voňavejma ne, prý to vadí psům.
Poté co synovi shořela vloni v létě střecha na domě ( od svíčky to nebylo, čert ví od čeho to bylo) a viděla jsem, co oheň umí, se fakt bojím!
Já svíčky v plastovém kalíšku nekupuju- moje důvěra má své meze, jen ve skle, čajovky v takovém to aluminiu. Asi proto, že na hřbitově jsme viděla spoustu svíček v roztaveném plastovém kalíšku.
Voňavý svíčky vadí psům? Naši nic neříkají 🙂
Tindra a Daisy nikdy zapálenou svíčku neviděly, právě kvůli nim nikdy nezapaluji svíčky. Ale taky proto, že jsem schopná usnout kdykoliv a kdekoliv, třeba v sedě na židli. A nezdobím na vánoce, babky nemají lézt na židle a žebříčky. A vánoční stromek už nemáme desetiletí. Kupovali jsme a strojili stromek jen když byl kluk malý. Pak se stromek zmenšoval a zmenšoval až zbylo jen pár větviček ve váze. Vánoce mi jenom vyvolávají vzpomínku na úplně zničenou a vyčerpanou maminku, která vyčerpáním snad ani nemohla jíst štědrovečerní večeři. Nějak mi nepřišly vánoční svátky radostné. Tak alespoň vy si svátků užívejte se vším všudy a promiňte mi moje netypické vánoční zážitky.
My milujeme světýlka a zdobíme.
Zapomněla jsem napsat, že máme světýlka tekoucí rampouchy. Manžel je udělal na časový spínač. Je to hezké.
Co se týče vánoční výzdoby, tak mi jako rodina jsme ujetí na soby. Santa Clause nemusím a do bytu bych si ho nepustila. K nám chodí vždy a jenom Ježíšek.
Ale soby to je naše.
Máme sobíka, co opakuje slova po vás. Zpívajícího koledu 2 x. A pak obyčejného ve svetru s norskou vlajkou. Toho jsme si přivezli z Osla.
Santa Clause řadím k jiné kultuře. My máme betlém.
Míšo, já jsem před pár lety dostala ještě od maminky plechového sedícího soba z Jysku. Byla jsem vysloveně nadšená a mám ho v ložnici. A vloni jsem v Jysku přikoupila ještě několik plechových stojících sobů, jsou skvělí 😛 , mám je celoročně v předsíni, líbí se mi ta jejich plechová jednoduchost, je to pěkná ptákovina!
http://jysk.cz/vanoce/vanocni-dekorace/sob-kulde-cerveny-kov-v25-cm
Tapuz, ten sob se mi mooooc libi.
Tenhle sob je dobře praštěnej 🙂
Svíčky já ráda, občas si zapálím, on to Bimbo až zas tak nemusí. Světýlka v oknech se mi líbí, také vyžaduji a je to jediná výzdoba, kterou na Vánoce dělám. Já nějak nesvátkuji, moc mi to nejde od srdce, ani rodinu jsem to nenaučila
Svetielka či už zo sviečok,alebo tie vianočné šnúry milujem.Spomínam si na článok dávnejšie od Matyldy i Dede-keď raz prekvapila Martina vysvieteným domom v Anglii.Ja tiež mám byt ako gýč.v Adnnete v ten smutný temný čas,prichádzam domov a zapalujem sviečky.Voňavé i bez vône.A vždy si spomeniem na nejaký román názov neviem,kde písali,že vo svetle sviec je každá žena krajšia.Chodím sa pozorovať,ale u mňa to neplatí.Moja sestra je taká iná.Neznáša to,ohŕňa nos,že je to gýč.Asi je,ale príjemný,sviečky horia,plamienok sa občas zachveje,vy sedíte,popíjate niečo alkoholické horúce,dívate sa do plamienkov,oheň spáli starosti,navodí zmier,ste slobodné…..
V advente
Verenko, mě to nějak naprosto dětsky těší, ty světýlka. Momentálně se jen děsím toho, že kvůli opravě kanalizace v jedné dědině zavřou silnici a já budu muset jezdit z jazykovky zpátky do Brna a po dálnici- a budu nahraná, protože se dostanu zpátky do těch nervních davů a světýlka žádný….
Jo ještě k těm vánočním světýlkům – i o tom byl článek, viď? Tak světýlka mi pomáhají nějak přežít tenhle temný čas. Líbí se mi, jak to lidé mívají vymyšlené a nedivím se, že se někde pořádají soutěže o nejlépe vyzdobený dům.
Já sama za začátku adventu dávám do oken elektrické svícny a svítící hvězdu. „Velké zdobení“, vnitřní i venkovní, přijde na řadu až těsně před Vánoci.
No a někdy mezi tím si v jídelně pověsím svůj 25 m dlouhý řetěz neblikajících barevných světýlek. Mám tam šest oken (těch menších, špaletových), tak světýlka jdou hezky mezi nimi po garnýžích, do každého okna pak zasahuje svítí vlnka. Miluju to a svítím a svítím:))
(no jo, je to elektřina, ne otevřený oheň:))
Hm, byl k tomu kdysi článek… já jsme prostě světýlková a Světlušce říkám Světlíčko 🙂
Já začnu zdobit dům o adventu, jak mám čas. Mně se to moc líbí (ano, je to kýč, vím to, ale stejně si neumím pomoct), protože si ten načinčaný dům chci užít. Jenom stromek zdobíme až těsně před Štědrým dnem. Na Vánoce stejně jsme doma jen tu a tam, jezdíme k rodině a letos děti po svátcích odjedou za kamarády a budou pryč. Takže si užívám i předvánočně, abych z toho něco měla 🙂
Matyldo, svíčky jsou u mě poněkud rozporuplná záležitost. Mám je ráda, živý plamínek, i tu vůni, když se svíčky sfouknou. Tolik teorie. No a pak přijde praxe – a já zjistím, že mám krásné svícny (jedna z mých úchylek, stejně jako zvonečky:)), mám svíčky a… nenapadne mě je zapálit. A to už se lepším!
Uvažovala jsem o tom, kde se ve mě bere ta laxnost, či jak to nazvat? Proč mám ráda zapálené svíčky a tak málokdy je zapaluju?
No a pak jsem na to – možná – přišla. jako malá jsem trávila spoustu času v naší chalupě na horách. Velký starý dům, půlka roubená, všude plno vyschlého dřeva. V čem byl taťka jako vychovatel důsledný, bylo varování před ohněm. Sám jako dítě zažil požár chalupy v sousedství (doteď občas mluví o mrtvých koních, které nestačili vypustit ze stáje, tak rychlé to bylo) a důsledná opatrnost zacházení s otevřeným ohněm (a zvýšená pozornost při bouřkách) nám byla vštěpována odmalinka s takovou vytrvalostí, že se mi vryla málem do až genů:))
No a ty svíčky jsou otevřený oheň… co na tom, že náš Dům je zděný, má vyšší stropy a obecně je podstatně ohnivzdornější než chalupa, ten alert ve mě přetrvává. Jo Alčo, kvůli tomu bych nikdy nedokázala usnout při hořící svíčce – tedy ne naschvál (chuckle)
Dede, zapalujeme, zvlášť v zimním období svíčky, mám ráda ty z Ikea- válce bez vůně. Ale tak jako ty se bojím, je nechat bez dozoru. Protože jsem někdy plašan, tak vím, že by se tak mohlo stát. V domově, kde je maminka, je naprostý zákaz pro klienty zapalovat svíčky. Z pochopitelných důvodů. Sestry by to neuhlídaly.
Jinak ta osvětlení máme na živém smrku konice před domem také. Už dorostla do maximální výšky asi dvou metrů, brání nám ke vstupu vrátky do předzahrádky, ale nazdobená na Vánoce a zvlášť když napadne trošku sněhu, je nádherná a vše je jí odpuštěno. Ale máme normální, žluté, elektrické, NEBLIKAJÍCÍ svíčky. Manžel je zapojuje do časového spínače a užívá si to 🙂 .
No, já mám barevné a neblikající:))
Jeden řetěz z Anglie mám v sytě safírově modré – je úchvatný, ale jeden úplně stačí:))
modrá světýlka miluji, mám taková na balkon a jsou napájena tužkovými bateriemi, baterie vydrží dlouho. Na stromečku máme bílé hvězdičky. Nejvíc mě naštvala před lety myš- nic jiného mi nesežrala než vánoční osvětlení. Jiří to musel opravit, protože už se nám nechtělo jezdit do města pro jiná.
Na velké tůji před domem mám bílá světýlka a na zábradlí balkónu taky. Ale kolem safírově modrých bych jezdila ráda 🙂
Samozřejmě chápu – také si to dovolím jen v Ostravě (jsem v jedné místnosti se svíčkou), svícen je nerezový válec s různě velkými kolečky, dostatečně velký, aby v něm malá čajovka mohla bez obav z požáru či jen přehřátí hořet. Navíc už mám vyzkoušeno, že svíčka vydrží cca 4 hodiny, takže když jdu spát po 3,5 hodinách, tak je to v pohodě.
Pomáhá mi, že v tomto nevlídném čase ty pozitivní emoce ze svíčky převáží nad faktem, že jsem tam sama…
Doma v horách tuhle potřebu nemám a navíc chlapovi občas některé svíčky smrdí… :o)
Tohle mělo být o patro výše u Dede… :o)
Také s přicházejícím listopadem začínáme doma svítit svíčkami. Mám moc ráda pohled na plamínky.
Na okně máme zavěšenou velkou červenou závěsnou hvězdu z IKEY. Ta pro nás znamená advent. Zrovna včera jsem umyla okno v obýváku a vyprala záclony. A hned na to jsme pověsili hvězdu. A Vánoce mohou k nám přijít.
Na balkoně máme lucernu a celý advent s ní svítíme.
Mám moc ráda ten adventní čas.
Míšo, lucernu? To je moc dobrý nápad!
Je to obyčejná lucerna z IKEY a máme jí zavěšenou na balkoně. Svíčku u nás zapaluje manžel.
http://st.hzcdn.com/simgs/bd215fc3018fa9ad_4-6449/traditional-candleholders.jpg
Jo tu mám!
Míšo, tu máme také, je zavěšená na dvorku, pod střechou, a budu v ní také svítit! V létě svítíme, protože sedíme venku a za týden budu svítit, aby se tma lekla 🙂 .
Míšo, tu lucernu vždycky chci dát před dům- ale kdo by ji rozsvěcel, když nejsem navečer doma? Tak zůstává jen u plánů….
Tady v Norsku se dávají lucerny nebo velké venkovní svíčky před dům, když se čeká návštěva. Oheň, jako za dávných časů, signalizuje vejděte, jste vítáni. Ale to se děje celoročně. No, zvláště v tom temném půlroce.
Jinak ve čtyřech adventních nedělích se doma zapalují čtyři fialové svíčky, každou neděli se přidává jedna. Ale to se u nás také dělá. Stromy před domy se obalují světýlkama, ale stromečky se strojí střídměji než u nás (protestanti) a řetězy jsou z malých norských vlaječek. Zvláštní. U nás ten symbol vlajky tak sváteční nebyl, že ano.
No, u nás se vlaječky spojují spíš s mistrovstvím světa v hokeji než s Vánoci 🙂
Já jsem vždy vnímal světla svíček a světýlek v listopadu v Norsku jako takovou tichou úmluvu lidí, že „my se tmě nedáme“. A ty vlajky jsou pro ně svým způsobem světlo taky. Norsko je myslím pro Nory (ve smyslu občanů Norska, je jedno jakou národnost v našem pojetí mají) víc než stát. Je to něco jako způsob života, nedat se protivenství. Je v tom zatvrzelost, nedat se. Občas v dobrém, občas v horším. Ať je to jakkoli,toho lepšího je vždy nějak víc.
Zcela souhlasím, jen dodám, že už zapálenou svíčku zásadně nezháším, takže někdy u svíčky i usínám a je to velmi příjemné usínání… :o)
Já ji sfouknout musím, abych měla pocit, že jsem udělala všechno, co je potřeba pro klidné usínání- zamknutý dům a zhasnutý plamen 🙂
Ano Matyldo, mám to podobně Jen v zimě přidávám zkontrolovaná kamna, ve kterých sice hoří, ale vše kolem musí být z dosahu a v pořádku:))
Paradoxně si víc troufám v roubené chatě než v paneláku. Ono to tam taky v zimě nejde moc jinak než roztopená kamna a případně i vhodně poskládaný krb (+ochranná mřížka). Tam si klidně nechám hořet i tu svíčku (v odzkoušeném nehořlavém svícnu). Doma svíčkujeme v obýváku – přenášet hořící svíčku do ložnice je blbost a není tam kam dát. A nechat hořet v jiné místnosti, to mi nesedí.
Elektrická světýlka se mi líbila když se s tím tady začínalo – protože to bylo něco nového a hezkého a nebylo toho moc. Rychle jsem to ale omezila na neblikající malé světýlka. Většinou barevné na stromku a bílé někde jako dekorace – efektně vypadaly třeba jen stočené do ježatého klubka. A poslední roky už vánoce spíš ignoruji – nelíbí se mi to každoroční šílenství a jdu raději směrem úplně opačným. Úplně zrušit kvůli ostatním nejdou, ale dárky zrušeny, rybu jsem nejedla nikdy, žádné šílenství s úklidem, s cukrovím (perníčky vloni byly kvůli PFku). Letos chci zkusit zrušit i stromek (ozdobte si jalovec před chatou). Koledy upřímně nesnáším.
stromek kvůli kočkám nemáme už řadu let, asi 7…ozdobím si větvě na balkoně a malý myrtový keřík…až zasklíme lodžii, postavím si stromek tam, umělej,vypadá jak živej..dám na něj slaměnkový ozdobičky a budu se kochat…a kočky ať se za oknem klidně pudrujou,ke stromku neprojdou!!!
Každoročnímu šílenství se systematicky vyhýbám, většinu dárků koupím tak nějak mimochodem během podzimu (ano, fakt jich spoustu mám) a Vánoce slavím jako rodinné svátky, zvu všechny, kdo chtějí přijít, takže nikdy nejsme na Štědrý den sami, máme doma babičky s dědou , mívali jsme moje praodiče a tvu i bráchu s rodinou… prostě mívala jsme doma i 12 lidí na Štědrý večer, mě to těší.
Sejít se lidi, to jo. Ale neblbnout s výzdobou, s dárkama, pečením, úklidem… proč? Uklidit jako vždy, kdo rád peče, ať třeba i rozumné množství napeče, kdo ne, ať klidně koupí. Dárky – pro děti jasně (s rozumem!), maličkosti nebo naopak domluvené potřebnosti pro dospělé, budiž. Ale lidé co si na dárky půjčují? Ti, kteří se předhánějí kdo víc a dražších a lepších… k čemu?
Stejně tak (zpět k tématu) nezapaluji adventní svíčky, nezapaluji svíčky protože je to správně podle kalendáře, ale zapálím si svíčku když na ni mám náladu nebo nějaký svůj vnitřní důvod. A když tu potřebu budu mít v červenci, zapálím si ji zas. Mám krásné svícny a používám je ráda.
S úklidem neblbnu, cukroví upeču jen to, co má rodina ráda (v současné době asi 5 druhů a děcka mi pomáhají, i když jsou dospělí, protože jim to voní) a dárky dávám ráda. Zdobím proto, že mě to těší.
Taky to nebylo na tebe, ale je dost takových, co se celý prosinec štvou, jen aby bylo všechno „jak má být“, vyleštěno, dvacet druhů cukroví a nejlepší dárky. A jsou přitom protivní na celý svět, uštvaní a 24. večer padnou na hubu.
Pro mě je ideální způsob slavení svátků pustit si hezkou muziku a půl dne tvořit nějakou tématickou mandalu. 🙂
Letos to po dlouhé době zase půjde.
Matyldo, taky jsem hnutá na svíčky a jejich plamínky..ne , nejsem pyroman..ráda se dívám,jak plamínky tančí,jak se svíjí a září do tmy…on i ten obyčejnej vosk voní… Pavla umí namíchat dobře levandulovou vůni,takže v práci svítím svíčkou od ní. Doma si v zavěšeném svícnu pálím voňavou svíčku z webu Malovaná truhla, tu vůni Andělských křídel jsem si velice oblíbila…
http://www.malovanatruhla.cz/bytove-doplnky/vune/svicky/bridgewater-sweet-grace-votivni-vonna-svicka-56-g-p1436
mají i vonné pytlíčky,vosk do aroma lampy, prostě se s touto vůní dá najít vícero kousků a je fakt krásná, nevtíravá a jemná…
na balkoně mám u stropu zavěšené lucerničky a na parapetu skleněné kalíšky od ikeáckých svíček a zapaluji v nich ty malé svíčky v plechových lůžkách, dle nálady dvě nebo i více …kočky je také rády pozorují… občas doma zapálím na stolku svíčku ve voskovém lampionu,mám oranžový…nedá se u toho sice číst, ale doma nastane taková klidná sváteční nálada….
nemusím vanilkovou vůni, ale mám ráda to skořicový jablko z Ikea-taková tmavě červená do hněda…
Taky mi zvířata na svíčky hledí- ale jen Kilián je převracel… včera jsem taky měla na stole zapálenou svíčku, i když jsem musela svítit i lustrem, páč jsem štrikovala 🙂
„Kilián je převracel“ tedy Matyldo, zase mi potvrzuješ, že mít kočku je vhodné jen pro člověka s pevnými nervy 😀
Naštěstí psům jsou svíčky jedno…
Jak kterým, že jo (rofl)
Vážně? Ernie nebo Brooke? 😀
Ernest (Brůča si jednou očudila čumák a to ji stačilo) – on jak je ten pes delší než vyšší, tak se pak jedna diví, kde se tam ta hlava nad svíčkou vzala – je totiž přeborník ve stoji na zadních.
Karamel je naštěstí natolik mazaná, že vyzkouší jednou a dál se tomu nevěnuje, když jí ta věc něco provede 🙂 Oriáš se vyřádí venku a doma večer spí- no a Světluška je dámička. A umí to dokonale 🙂
Dede, moje noční můra je takováhle: zapálím si svíčku,kočka půjde, omete se ocasem, ten jí chytne a utíkající kočka zapálí byt….
takže zapaluju za okny a nebo zavěšuji do výšek a tam, kam nemá kočka šanci vylézt a stejně se nervuju,když seděj pod tím zavěšeným svícnem a koumou,jak se k němu dostat….
Říkám, na chovatelství koček musí člověk nervy jako provazy, zlatí moji psi! (Ygo, to píšu kvůli těm tvým:))) Ti jsou jen workholici a trpí zbytečnou samostatností, ale nemají tendence podpalovat Dům 🙂
asi jak kde,kámoška pálí svíčky v bytě klidně na stolcích,na parapetech má solný lampy a 6 koček….zatím centrum Perníkovic nepodpálila….jenže ty její kočky, ty mihotající se plamínky nezajímají.
Hepinka v kotěcím věku přiběhla si očuchat svítící svíčku a chytnul jí jeden fousek. Naštěstí jsme ho včas uhasili.
Nevím, co tehdy svíčka Kiliánovi provedla, ale potvrzuji, že karamelově vonící svíčka z Ikea se z ubrusu pere špatně… ale šla 🙂 Oriáškovou hlavní starostí je v současné době nenechat se nachytat při povalování na stole v kuchyni (nemám to ráda) a proplesknout kolemběžícího psa 🙂