Jsem člověk zařazený do pracovního procesu (byť živnostník – příživník) a tedy nemám na únavu nárok ještě nejbližších mnoho let. Tak kde se bere?
Na jaře to svádím na jarní únavu a nedostatek vitamínů. O únavě z nedostatku pobytu na čerstvém vzduchu bych polemizovala, denně lítám hodinku venku se psy, což by podle odborníků mělo stačit.
V létě jsem unavená z horka. Tedy asi bych mohla být unavená, ale pracovní zápřah matka – manželka – pracující – majitelka psů mi tu a tam umožňuje upocené vydechnutí 🙂 Nejprotivnější je tropická noc, kdy se mi hůř spí.
Na podzim si únavu zdůvodňuju tím, že se příroda ukládá ke spánku, tak i můj organismus by se možná rád uložil 🙂 Tento víkend jsem s pomocí rodiny dala do pořádku okna (máme počet oken, že by i menší hrad záviděl) a když jsem v deset večer dověšela poslední záclonu, byla jsem rodinou soucitně tázána, jestli jsem na televizi neměla náladu… no, potom už fakt ne a předtím jaksi nebyl čas, že 🙂
V zimě se to dá svádět na zimní spánek, nedostatek světla a po Vánocích otravně dlouhou šedivou deku na obloze. Do Vánoc snáším dobře i tu únavu – protože přece budou Vánoce 🙂
Jak to mám vlastně dělat, abych netrpěla setrvalou únavou? Uznávám, je mi šestačtyřicet a zdaleka nezvládám všechno, co jsme zvládala ve třiceti, ale být pořád tak utahaná? Podotýkám, že nejsem geniální hospodyňka, co musí mít pořád pomytá okna, vytřenou podlahu denně a koš s prádlem vyžehlený do dna.
Kýženou energii a endorfiny mi prý dodá sport. Jenže mě jen děsí představa, jak zvládnu pracovní den, hodinu jsem venku se psy, kde rychlou chůzí obejdu okolí, a pak se vrhnu na další povinnosti. Taky bych měla radostně odskotačit do posilovny (tuto činnost vložte kdykoli během dne, protože pracuju odpoledne a večer, po deváté večer jsou v posilovně snad jen masochisté). Normální cvičení jsou zásadně v době, kdy pracuji, protože kdo by pořádal cvičení v deset dopoledne, že?
A tak se snažím pestrou stravou a pozitivním myšlením docílit toho, čeho jsem s pomocí chytrých rad z netu nedosáhla. Tedy udržet se večer vzhůru aspoň tak dlouho, aby se mi rodina pořád nesmála 🙂
Dede: Díky, Matyldo, za tohle téma! Já si už nemůžu stěžovat, protože když děti vyletí z hnízda, tak se jeden nestačí divit, kolik práce odpadne:)) Ale dobře si na ty roky pamatuju. Takže chápu.
Jenže ona občas umí přijít i „únava z ničeho“, kdy člověk sice není v permanentním pracovním zápřahu, ale organismus dostává zabrat od trvalého stresu – a je jedno, odkud se ten stres bere. Měl by pomáhat spánek, ale vystresovaný člověk obvykle bůhvíjak dobře nespí. Ono obecně bych řekla, že jak jdou roky, tak už ten spánek není, co býval!:))
A tak si pojďme povídat o tom, jak vy čelíte únavě, co vás umí nabíjet. A jak umíte dobře spát!:))
Taky znám. Já mám pocit, že jsem stabilně urvaná od doby, kdy jsem opatrovala maminku a měla dvě domácnosti, práci, synka…
Trochu se to zlepšilo, když se kluk odstěhoval, od léta pracuju částečně z domova, což hodně pomáhá, protože si čas řídím sama a nedojíždím a tak vůbec.
Jo a co se týče domácích prací, učinila jsem zásadní objev – na špínu se neumírá!
Zano, to aspoň občasné nedojíždění ti přeju! Práce doma má taky své nevýhody, ale když to není pořád tak je vlastně nemá 🙂
Nejsem pracující, nemáme děti, takže se nemám na co vymlouvat. Únavu je pak u mne buď fyzická, která je oprávněná, nebo ta duševní, kterou způsobuje moje lenost. Když není manžel doma, celkem ráda se té duševní „únavě“ podám a lelkuji, protože vím, že mě stejně po určité chvíli přestane bavit „být unavená“. Když je manžel doma, stává se ze mne čiperná, po dome (v kuchyni) rotující ženuška, ochotná na zahradě kdykoliv přidat pomocnou ruku (podle hesla „když se ruka k ruce vine“ 🙂 ),no a pak je ta fyzická únava opravdu zasloužená. Pravda, někdy se do fyzické práce musím donutit, ale jakmile se do něčeho dám, případná nechuť nebo únava opadne a práce mě baví.
O.T. Také jste včera sledovali ten překrásný úplněk? Když jsem šla po osmé večer pro Trixie, byla nádherně jarná obloha a úplněk v plné záři. Tak jsem se vrátila pro foťák, že si ho zdokumentuji. Jenže – Trixie, jak byla natěšená že jde k nám, nechápala, proč se na zahradě zdržuji. Štouchala mi do nohou, motala se kolem mne a já ne a ne měsíc vyfotit v klidu. Pokusila jsem se k focení tedy posadit a pak i položit, čím jsem situaci ještě zhoršila. Trixie se domnívala, že se mi asi dělá špatně, protože nejprve mi přišla olízat obličej a když viděla, že se spíše chechtám, než omdlívám, tak si mi sedla na nohy. Takže většina fotek, pokud na nich měsíc vůbec byl, ho měla po různu v rozích místo hezky uprostřed. Když jsem pak Trixie po jedenácté zase odváděla vedle, obloha byla plná „potrhaných“ mraků a měsíc byl mnohem výš. Ale tam, kde prokukoval měl kolem sebe krásné červenavé zabarvení. Chvilku jsem ho ještě pozorovala, ale kdy ho mraky zcela zakryly, šla jsem dovnitř.
http://marickac.rajce.idnes.cz/Uplnek_listopad_2016/
Krásné fotky úplňku …
Koukali jsme včera, měsíc byl neobyčejně jasný a zahrada v 10 večer nádherně osvětlená.
Maričko, povedly se ti krásné fotky (přestože ti Trixie kladla překážky 🙂 ).
Moc krásné fotky, Maričko! 🙂
Já bych fakt vsadila na to cvičení. Vím, jak se mi kolikrát nechtělo jít, zvlášť teď, kdy je brzo tma, ale chtělo to jen překonat lenost a výmluvy a vracela jsem se úžasně nabitá energií. Říkáš, že nemáš čas ve všední dny, co tedy víkend? Jezdila jsem s kamarádkou na prodloužený víkend se cvičením (cvičení 2x denně, výlet po okolí, večer bazén nebo do peřin tak brzo, jak se nikdy nepodaří doma). Anebo nějaký víkendový wellness pobyt, bývají na ně slevové akce. Podle mé zkušenosti ohromně působí to, že nemusíš vymýšlet co nakoupit, co uvařit (a pak to realizovat), věnuješ se jen sobě, děláš, co se ti chce a ta denní rutina je někde daleko.
Ještě mě napadlo, jestli nemáš nízký tlak? Já ano, ale daří se mi pomocí kofeinu zahánět ospalost a únavu. Kdybych si nedala 2 kafe denně, tak kolem poledne už usínám.
Hančo, já taky bez kafe jen existuju, k vykonávání nějakých činností je kofein v podstatě podmínkou:)))
Takhle cvičit jsem chodila v Norsku a dělalo mi to náramně dobře. Tady v okolí nemám tělocvičnu, která by mi nabídla to, co potřebuju (cvičící stroje pro ženy – i muže samozřejmě, ale prostě ne ty obrovské stroje stále obsazené upocenými borci) a přiznám se, že jak je venku zima a tma (a není sníh:)), tak vylézám jen v případě naprosté nutnosti. Naštěstí si se svým rozvrhem můžu odbýt svůj pohyb venku za dne i v tohle roční období. 🙂
Matyldo, ty musis byt unavena uz jen z toho roztahaneho kazdodenniho rozvrhu. Protoze ty nemas „padla“ az nekdy v devet vecer. (hug)
tak já děvčata nevím. Jsem asi z Marsu – nejsem unavená, nic mě nebolí, spím dobře. Nejsem já nakonec mrtvá? :O
Ne, jsi šťastná.
Ano 🙂
Kolik je Vám roků?
53
Matyldo na tohle téma pořád uvažuju taky poslední dobou. Posledních několik let jsem si myslela, že mě tak unavuje práce, universita a domácnost, ale teď mám dostudováno a stejně si ani nepamatuju kdy jsem naposled nebyla unavená. Sice mám fyzicky hodně náročnou práci a pořád málo spím, ale stejně by bylo pěkné se jednou probudit plná energie
Když mi bylo 39, myslela jsem si, že jsem hrozně líná. O víkendu jsem to jakž takž zvládala, zahradu, občas výlet na kole, ale v týdnu to byla tragédie. Přišla jsem z práce, sedla si a usínala. Po chvíli jsem se vzpamatovala a šla dělat večeři, chystat prádlo, věšet, nebo co tak člověk večer v bytě dělá. Páník byl většinou služebně pryč, tak jsem fungovala, jak to šlo. Jen mi vrtalo hlavou, jak to dělají jiný ženský, že toho tolik stihnou. Mě připadalo, že mi dá dost zabrat, že vůbec žiju. Že bych s tím měla jít k doktorovi, mě nenapadlo ani na vteřinu. Prostě jsem si připadala líná.
Pak se mi začala zvedat váha. Měla jsem oteklý obličej. Byla mi pořád zima. Spala jsem pod dvěma peřinama, o víkendu třeba do desíti a když jsem vstávala, chtělo se mi únavou brečet. Zvedal se mi tlak, na loktech šupiny a já? Ani ťuk. Asi mi k tomu všemu i měknul mozek 🙁
To se postupně vyvíjelo déle než rok.
Nakonec to rozštípla moje sestra, když řekla, že se jí ten oteklý obličej nelíbí a nechala mi nabrat krev. A zaškrtala v tom požadavku úplně všechno. Světě div se, úplně všechno bylo v pořádku. S jedinou výjimkou. Jeden z hormonů štítné žlázy byl úplně mimo.
Zkrátím to. Žiju na práškách a už to tak zůstane. A pořád dobře spím. Ale když se cítím unavená, nebo v depce, porovnám to a říkám si dobrý. Tohle je dobrý 🙂
Vypisuju to sem proto, že ne každá únava je od štítné žlázy a ne každý rozbor krve odhalí příčinu. Tak třeba někomu pro informaci.
Také jsem byla unavená a byla to štítná žláza. Museli mi jí vyndat a od té doby je mi lépe.
Matyldo, nejdřív mě napadlo jen poznamenat: jen počkej, až ti bude přes padesát:)) Což je ovšem poznámka k ničemu, že. Víš já si tímhle šíleným obdobím taky prošla a při zpětném pohledu bych řekla, že mě nejvíc ničily domácí práce, které nikdy nekončí, jejich vykonávání nenese žádnej kredit a jak kdysi trefně napsala Zana, jsou na doživotí. K té únavě vede hlavně ten pocit beznaděje, protože to, že jeden den makáš jak fretka a úplně všechno stihneš má tak maximálně ten efekt, že jeden další den máš třeba volněji. A to je děsně málo.
Jo a sleduj tu štítnici, ta je fakt prevít – nejen únava, ale i deprese. Ona pak i léčba není nahned, chvíli to trvá, než se nastaví správná dávka hormonů a tělo se srovná. A do toho pak začnou haprovat další hormony… Jedinou útěchou je, že ono se to všechno časem srovná. Jen se toho dožít v přijatelně příčetném stavu, co? (inlove)
No právě, domácí práce jsou děsné. Kdybych nebyla většinu dne v práci, asi by to bylo jednodušší. A to teď nepřekládám! Místo toho makám na knize o obci, tak to vyjde nastejno 🙂
Nekonečnost domácích prací je únavná. Přitom stačí prkotina a zas je to celý v čudu. Prázdný koš na prádlo neznamená, že za dva dny ho zas nebude půlka…
Dede, já jen poznamenám:počkej, až ti bude přes sedmdesát 😀 Taky jsem si prošla blázněním hormonů, jednak kolem tý padesátky a pak než mi zjistili nefunkční ŠŽ. Beru prášky a je to v poho. Ještě, že dobře spím. Poté, co si Miu prošla hodně vážnými zdravotními problémy spí v noci doma. Ale věrna svému poslání v noci hlídat, vyžaduje tak dvakrát za noc „oštěkat revír“. Znamená to pro mně vstát, pustit ji ven a počkat, až se vyštěká. Pak za ní zavřít a můžu pokračovat ve spaní. A naštěstí pokračuju bez problémů 😀 A domácí práce? No, když mi není dvakrát dobře, tak klidně počkají do zítra. Nepočkají jen králíci a slepice, ty chtějí potfory žrát denně. Jo a taky kočka a psi. A taky musím uvařit a…a… Takže ani jako zasloužilá důchodkyně nemám čas !
(inlove)
Únava j eprevít..poslední rok jsem unavená fest, furt bych spala a spala….po vyšetřeních mi nasadil doktor prášky a zlepšilo se to, spala bych mnohem víc, ale krevní obraz atd jsouv normálu. přidala jsem hořčík a po půlroce se to hlo k lepšímu..za dva roky mi bude padesát, možná mi právě skončila puberta a nedokážu se s tím vyrovnat…a po výměně mireny se asi srovnaly i hormony a tak sice spím, ale neusínám kolem 11 hodiny dopoledne a nemám po probuzení pocit,že nutně potřebuju spát dál….
Chtěla jsme vysadit hormonálku, ale doktorka mě varovala, že tím se ta únava ještě zhorší, takže jsem stále ve fázi úvah 🙂
Děvčata, dávejte pozor s tou HAK. Já jsem ji brala celá léta bez problémů, jak jsem si myslela. A pak mě necelé dva měsíce před padesátými narozeninami sklátila oboustranná plicní embolie. Zážitek, o který už podruhé nestojím. V nemocnici mě proklepli poctivě od hlavy až k patě a žádná příčina se nenašla. Byla to tedy s největší pravděpodobností HAK. Přestala jsem ji brát ještě ten den, žádná nadměrná únava se naštěstí nedostavila.
Hormony jsou neskutečné svinstvo, jestli jen trochu můžete, vyhněte se jim. Já mám tedy teď velký problém sehnat nehormonální tělísko (už potřebuji výměnu), ale do hormonálního nejdu.
No, já jsem za ně vděčná, když se moje vlestní štítná žláza tak nezodpovědně fláká 😛
mmt, nemyslím ty na ŠŽ nebo jiný zdravotní problém, ale jakoukoliv HA – ono to těch nežádoucích účinků má docela dost a při dlouholetém užívání si o průšvih koleduješ. V případě ŠŽ nemáš na výběr a navíc podáváš na tělo vyladěnou dávku čistého tyroxinu, ne anonymní dávky více hormonů.
Jsou tam dva a ve velice nízké dávce, natolik se zas mám ráda.
Co je to nízká dávka? Tyroxin se nastavuje tak, aby ti dávka opravdu sedla na tělo, chodíš na odběry a vylaďuješ. A i dál máš kontrolní odběry, kdy se hlídá správná hladina. HA je prostě jedna pilulka, která musí zabrat všem. A protože když tam nasypeš průměr, těm co potřebují víc to nezabere, tak tam nasypou spíše víc. A pokud jsi ty v tom spektru dole a stačila by ti dávka poloviční, máš smůlu a nežádoucí účinky. Pokud žádné nemáš, buď ráda, ale nespoléhej na to že to tak zůstane.
Petro nebubákuj. Kontroly hormonů na šž se dělají jednou ročně. Každá medikace je jen volba mezi zly. A výběr je omezený. A nakonec, vždycky je šance, že jsem ten průměr, ne ?
😀
Asi ses ještě nebála usnout, protože se nejspíš vzbudíš bolestí. Křeče lýtek, ale strašné. Bez ohledu na námahu, protahování, hořčík, draslík… až mi jeden sportovní trenér řekl „no jo, HA, jak to začnou holky brát, tak často končej se sportem, protože mají křeče“. Ty křeče začaly po několika letech HA, zvolna se stupňovaly. Přestaly prakticky okamžitě po vysazení.
Po čase jsem zkusila znovu se stejným výsledkem.
Hormonální injekce byla zoufalost a blbost – místo půl roku „bez“ bylo půl roku „furt“. Málo, ale opravdu pořád. Naštěstí se to po vyprchání srovnalo do normálu. Holt nejsem průměr.
Tapuz si to taky nevymyslela, tyhle rizika tam jsou, jen na ně gynekologové kašlou a tak je ignorují i uživatelky. Než se to pokazí.
Před cca šesti lety u nás umřela holka, 29 let na plicní embolii. Zůstala po ní roční dcerka. Závěr lékařů – embolie v důsledku používání HA…
No já jsem si to určitě nevymyslela. Oboustrannou plicní embolii si nevymyslíš, máš pocit, že přišel konec a v sanitce, která se s tebou žene s houkačkou, se modlíš, aby už dorazila do špitálu.
Brala jsem HAK řadu let, zdánlivě v pohodě. Byla to ta tzv. nízkodávková, jak tady píšete, nekouřím, mám sice určitou nadváhu, ale ne až tak, aby na tohle měla zásadní vliv. Jaterní testy jsem měla vždycky OK, žádné subjektivní potíže jsem neměla, tedy zdánlivě pohodička. S gynekologem jsem se snažila domluvit, jestli je to ještě nutné, a on mi doporučoval, abych to ještě tak dva tři roky brala. Že prý až to přestanu brát, tak uvidím, jakým fofrem najednou zestárnu, že to pak půjde ráz na ráz. No, sice jsem málem umřela, ale HAK jsem přestala brát ten den, co mě to postihlo, a žádné překotné zestárnutí se nekonalo. Právě v těchto dnech je to tři roky a já se dnes cítím dobře, energie mám, myslím, přiměřeně svému věku, žádná zničující únava, čtyřikrát týdně chodím cvičit a objektivně vypadám dobře. Zároveň s HAK jsem se rozloučila i se svým pochybným gynekologem a našla si solidní a pečlivou gynekoložku.
Samozřejmě nelze nikoho nutit, aby něco bral nebo nebral, jen mějte na paměti možná rizika.
Milá Matyldo, jak já ti rozumím.
Ale jen počkej na 50-sátku. Na mě totiž s úderem 50-sátky sedla veleúnava. Už toho nestíhám tolik jako dříve. Když přijdu z práce, tak dělám jen nejnutnější. Větší úklid, praní a žehlení jen o víkendu.
Se spaním to už také není růžové. Pamatuji si, že před lety jsem si s ulehnutím do postele řekla :
“ nejlepší část dne “ a do 10-ti minut spala.
Dnes zabírám až 3/4 hodiny a probouzím se dříve i o víkendu.
Holt vítej moje stáří.
Ale zase si nedělám ze všeho hlavu.
Ono se to vyvrbí.
Aneb citát z mého milovaného filmu Světáci :
“ Ono to půjde paní Trčková „.
Já bych spala pořád 🙂 Větší úklid taky o víkendu.
Pcha, teď po padesátce už je to dobrý 😛
Zrovna jsem si říkala, jak je to možné, že letošní podzim jsem tak utahaná. Navíc se přidala i artróza v kolenou, ta by chtěla rotoped, ale zbytek těla to sabotuje. Já bych chtěla konečně zasednout k pracovnímu stolku a dělat si co mne baví, ale stále mi tak dvě až tři hodiny chybí. Ano, děti vyletěly a na jejich místo přišly tři vnučky a stárnoucí maminka. A pokud mohu soudit, tak kdybych tu mámu měla alespoň po ruce, bylo by to o kapánek lepší. Začala jsem se těšit na důchod, že snad konečně stihnu všechno, co mi život nakládá.
Slyšela jsme termín „sendvičová generace“. To jsou lidi přes čtyřicet. děti taktak vyletěly z hnízda (některé ještě ne) a začíná péče o stárnoucí rodiče, k tomu ten plnej zápřah v práci, protože o práci příjít znamená další už asi nenajít (nedej bože, když je ženské přes padesát). A jsme u toho 🙂
nestihneš!
neber nám předdůchodovým iluze…já si na něj ještě 17 let počkám, ale taky mám představu,co všechno pak budu stíhat…. a bez té představy, by se mi asi přitížilo… (chuckle)
Já když vidím svoji 83 letou tchýni a 86 letého tchána, co oni toho nadělají, tak se jen musím divit
No nerada to říkám, ale myslím si, že na nás je v práci jaksi nakládáno víc. Hlavně s mnohem větším stresem, který někteří nadřízení snad vyráběji s radostí. Což se snaží pak vykompenzovat nějakou aktivitou typu společná snídaně nebo hraní společenských her v sobotu odpoledne 🙂
Teda mí rodiče to tvrdili, že když byli mladší, tak po nich nikdo nechtěl, aby v rámci úspor pracovali za dva až tři lidi.
Třeba moje babička šla do důchodu v 58 letech a žije doposud, je jí 92. Toho se my s tou mírou stresu nedožijeme nikdy.
neberu, jen to stejně staré jako ty mám doma. A co má hormonálních potíží si nepřej vědět. Po novém roce jde na operaci. Větší nervy z toho mám asi já a výčitky, co jsem ji asi nadělila do vínku
Pestrá strava a pozitivní myšlení je dobrá věc. K únavě může ale také významnou měrou přispět snížená funkce štítné žlázy. V literatuře se uvádí, že ženy ve středním a vyšším věku 🙂 v 15 – 20% trpí onemocněním štítné žlázy. Já k nim patřím také a mám vyzkoušeno, že když zapomenu užívat hormony štítné žlázy, tak se kromě silné únavy přidá depresivní nálada. A to jsem normálně optimistický a pozitivně laděný člověk. Ale neříkám, že to vyřeší vše. Také mám pocit, že s přibývajícími lety (o 12 víc jak Matylda), chozením nebo spíš ježděním do práce, běháním kolem domácnosti, zahrady, psů, koček, drůbeže a králíků, jsem čím dál víc unavená. Člověk by se měl naučit odpočívat, ale to mi nějak nejde. Prostě pořád vidím, co je třeba kde udělat. A delegovat práce mi moc nejde. Takže jsem se letos těšila na to, až bude brzy tma, že nastane i čas na to si sednout :D. Možná….
No, já mám hodnoty štítné žlázy na hranici. Takže se s tím nic nedělá. Asi by to vliv mít mohlo. Obvykle se to všechno nějak nasčítá 🙂
Podstata celé věci je v tom, že podle mne nejsem jediná. Když mluvím s kamarádkami, přiznávají totéž. Některé chodí jednou týdně cvičit, některé víc makají na zahradě nebo ve vinohradu- ale všechny jsme zoufale utahané. Ovšem podle všech bychom měly být čupr a v pohodě- vždyť je nám jenom přes čtyřicet. Děti velké a do důchodu daleko. Jenom nám tam něco lavíruje 🙂
sedneš a usneš! štítnice je prevít
Taky to může být nedostatek hořčíku, prediabetes, úbytek hormonů (to nejspíš). Holt mladé jsme už byly.
Ještě že jsme aspoň krásné (rofl)
A to zas jo! 🙂
Já osobně rozlišuji dva druhy únavy – fyzickou, ze které je nejlepší pořádně se vyspat, a duševní, kterou léčím četbou, poslechem muziky a setkáním s přáteli. To vše samozřejmě za předpokladu dobrého zdravotního stavu, pokud je člověk nemocný, tak je to něco jiného.
A co se týká domácích prací – zjistila jsem, že nejlepší je dělat něco tehdy, když na to mám chuť – jde to rychleji a lépe to snáším (třeba ta zmíněná okna ještě umytá nemám, ale má být tepleji a bude volno, tak snad…:o)).
Přátelé by se rádi setkali třeba v půl sedmé večer a to jsme v práci. Obvykle končím v osm nebo v devět. To se jaksi nikdo setkávat nechce.
Domácí práce vykonávám podle aktuálního množství volného času a počasí- no, v dobrém počasí se lépe pracuje na zahradě 🙂
šiš Matyldo, já v devět spím..no je fakt,že se budím kolem 4 hodiny ranní….
No, já vstávám v půl sedmé, odtud ten posun.
Také jsme to tak měli. Ale jak děti vyletěly a my už neradi ponocujeme (navíc já ještě chodím do práce), tak jsme se naučili přesouvat přátele na odpoledne – prostě si čas na ně uděláme (většinou v pátek a o víkendu). :o)
Deleguju domácí práce i práce kolem chalupy 🙂 Naučili jsme s exíkem obě děti všechno možné a průběžně doškolujeme. Víceméně jsou sice okruhy spíše ženských a spíše mužských prací, ale Hřívnatec už odmalička vnímá, že chlap, který umí vařit, je sexy. A když si umí i vyžehlit košili, tak je supersexy. Víla umí pěkně sádrovat a štípat třísky 🙂
Mojí pracovní únavě, když jsem se v nedávném hektickém období pravidelně vracela z práce kolem deváté večer, čelily děti – čekala na mě doma večeře. Opravdu relaxuju nad Dalmatinovem, kde taky dobře spím. Čtu, pouštím si staré filmy, vařím a peču.
Deleguju pilně- jen to trochu drhne, když Kačka přijede v pátek odpoledne a v neděli v poledne odjíždí. V mezičase se musí vyprat prádlo a nemůžeme jít třeba na oběd do restaurace, protože si potřebuje jídlo odvézt- menzu obvykle nestíhá. Ale ano, chlapci umí uklidit, spláchnout podlahu… jen se jim to jaksi musí říct, vzít v úvahu jejich vytížení toho dne a nedávat víc příkazů najednou 🙂
Někdy je delegovaní víc k vzteku než sama práce, zvášť když mám nějaký časový harmonogram, kterého se chci držet. A Matylda pracuje v časově obráceném režimu než ostatní a to tomu taky nepomůže.
Když jsem třeba nemocná a chci, aby ostatní udělali to, co obvykle automaticky dělám já,tak se často přistihnu, že zadávám fakt jen to nejnutnější, abych nevypadala, že je nesmyslně honím 😛
Už dva dny se snažím vyrazit z mladíka úklid podlah v domě. Dneska je to už kritické- takže to buď udělá, nebo žijeme ve stáji. Zvažuju vyhození mobilu z okna…..
To musíš i s mladým, najednou 😉 .
Hele, už uklízí, tak má štěstí 🙂 Školu má až na pátou- no jo, vysoká….
Matyldo, ona fakt jezdí tu dálku každý týden?
Dost často ano, prostě chce domů.