MATYLDA: Hladce, obrace…

1109mat1_1Už když jsem psala nadpis, tak jsem si říkala „no dobře, hladce, ale co je to za slovo obrace?“, protože plést jsem se sice naučila v pubertě, ale nad původem slova jsem se nezamyslela. Strejda Google mi taky nic nenabídl, tak jsem se vrátila k jehlicím.

 

Kdysi jsem pletla opravdu hodně. Sice ne tolik, jako jiné spolužačky, které po měsíci nošení dokázaly svetr rozpárat a do 14 dnů z něj vyrobit jiný model, ale přece jen. Byla to doba, kdy jinak přijít k hezkému svetru nešlo.

Pak se mi narodily děti a pletení malých svetříků byla radost. Dokázala jsem na ně vyplétat obrázky – nejúspěšnější byla beruška na lupenu 🙂

No, moje pletařské umění studované převážně z časopisů se dál nerozvinulo. Mamka s babičkou mě dokázaly naučit nahodit na jehlice a hladce a obrace – a tam to skončilo, protože samy víc neuměly. Krása krajkových vzorů mi zůstala utajena, prostě uplést díru jsem se nenaučila 🙂

Po revoluci všechny ženy odhodily jehlice, protože konečně byly obchody plné svetrů za pět peněz. Udělala jsem totéž. Cena materiálu obvykle přesáhla cenu hotového svetru a na originalitu se nehledělo, že. A dlouho to tak zůstalo.

Až onehdy jsem objevila, co nového obchody nabízí – příze bambulkové, střapečkové – a můj ty světe, samovzorovací! Tedy ne že by ze sebe samy dokázaly uplést copánek i s okolím, ale jsou rafinovaně barvené tak, že se vyplétaný vzor tvoří sám, nejen prosté melírování. Navíc se dají koupit příze velmi kvalitní, nejen akryl, co se ožmolkuje za půl roku, ale hlavně i nekousavé (moje představa vlněného svetru dlouho byla taková, že mě svetr kouše a kouše, až mě úplně sežere).

A tak jsem zase vzala do ruky jehlice. A zjistila jsem, že nejsem sama. Pletení je činnost, která se dá provozovat u televize, při cestování a při činnostech, které vyžadují okamžité odhození jehlic a zapojení do činnosti (u druhého kola voleb do Senátu jsme pletly tři a čtvrtá o tom uvažovala).

Tak se chystám koupit si tu samovzorovací vlnu. Plést nemusím, ale jsem strašně zvědavá a už ten pocit, že mi pod rukama narůstá něco, co je užitečné, jek nezaplacení.

Dede: Tak co, dámy a pánové, pletete? 🙂 Pokud ano, tak proč? Co vás na tom baví, co vám to dává? Pokud ne a přitom to umíte – proč nepletete?

 

1109mat2

Aktualizováno: 8.11.2016 — 17:21

64 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Přidám se,také jsem tím prošla.Pletla jsem hodně,pak vůbec a teď jsem se k tomu vrátila.Uklidním a uvolním se u toho.A k jehlicím jsem si přibrala ještě pletení na kroužku. Dají se na nich dělat docela zajímavé věcičky.

  2. Já plést umím, jako mladá jsem si upletla i pár svetrů a s návodem po ruce jsem na nich zvládla i nějaké vzory a díry 😀 . Ale už dávno nepletu, protože mě to vůbec nebaví.
    Ovšem mám-li být upřímná, mně se kromě svetrů pletené oblečení vůbec nelíbí, takže mi to nijak nechybí. A svetrů mám dost, pár mi jich upletla ještě i máma, budou mi stačit do smrti.
    Háčkovat umím taky, ale je to totéž jako s pletením. Jednu dobu jsem vyráběla háčkované myši pro kočičí útulky, na tom mě bavilo, že je to pro dobrou věc. Ale posledních pár let jsem na to nějak neměla čas a při stěhování se mi to všechno nakonec poztrácelo, takže nic. Možná bych to mohla znovu začít dělat, ale musím prověřit, jestli by o to byl ještě vůbec zájem.

  3. Téda, vy jste mne namlsaly… pletla jsem hodně, na sebe, na malé dcerky, i na MLP. Ale posledních… no dost let tak nějak ne. Je příliš mnoho jiných časožroutských lákadel.
    Nerada sešívám, takže pletu vše na kulatých jehlicích – i rozepínací svetr do raglánu. Rukavice i ponožky, vše dokulata. Pěkně na dvou krátkých, půlka oček na jedné, druhá na druhé – i malému medvídkovi jsem takhle upletla svetr. Možná bych se k pletení měla vrátit – na večerní uklidnění a ne hloubat, co jsem přes den zapomněla v práci objednat, zařídit…
    Tu knížku, o které dole píše Aida, jsem si už přes její odkaz koupila. Jsem trošku sběratel takovýchto knížek.
    Abych se přiznala, rukavice palčáky mám rozpletené už dost let, chybí na nich jen ty palce… a ze zbytku měla být čepice. A to vím přesně, kde to mám…
    Plést mně naučila máma, bylo mi 13-14. Ale háčkovat umím odjakživa – musela mě to naučit babička mečová (učitelka ručních prací za svobodna), která zemřela, když mi bylo 6. Mám na ni jen matné vzpomínky a žádná není o háčkování, ale musela to být ona. Od ní mám nejspíš i dovednost (alespoň já to za ni považuji) tah příze udržovat jen stiskem mezi malíčkem a prsteníčkem, žádné omotávání ukazováčku několikrát kolem dokola.

    1. Doufám, že tou knížkou nebudeš zklamaná, mně se tam líbí třeba to italské začínání a uzavírání, to je velice elegantní a vypadá to hodně profesionálně, pak různé způsoby pletení lemů u výstřihů a různá krajová oka a způsoby kompletace hotového svetru, to jsem do té doby neznala. Ještě jsem měla jednu takovou šikovnou knížku někdy z konce 80. let, takový vlastně paperback ve formátu A4. Před chvílí jsem přišla domů a zkouším ji hledat, zatím neúspěšně. Buď jsem si ji odvezla do VM, nebo je ve druhé řadě (ale nevím, které poličky), ještě budu hledat dál.

  4. aaale, na pleteni jsem se podilela coby ditko, kdyz se doma paraly svetry. To jsem musela mit rozprazene ruce a na ne mama nebo babicka navijely vlnu a pak to zas odvijely do klubicek. Pripadala jsem si jak svatej na moste.

  5. S pletenim mam problem zcela zasadni. Za nic na svete nejsem schopna presunout tu vlnu z jedne jehlice na druhou. Hackovani – to je jina, tam je ten hacek. 🙂

    1. A to si představ, Hanko, že já to mám naprosto podobně ! (chuckle) Poněvadž mi v začátcích pletení nešlo, třískla jsem s ním do kouta a už se k jehlicím nikdy nevrátila. Zato háčkovat mě bavilo a jednu dobu jsem se vyžívala ve výrobě šál, vest, čepic, nějaké pončo tam také bylo. Nedávno mě napadlo, že bych mohla naučit háčkovat vnučku – je docela šikovná, ruční práce ji baví a pořád by něco tvořila. Jen si budu nejdřív muset nanečisto vyzkoušet, jestli jsem to sama nezapomněla. 🙂

  6. Přidám se,pletla jsem hodně,ale pak začal zdravotní problém a pletení mám zakázané. Občas ale neodolám a uštrikuju si aspoň teplé ponožky, kolega jim říkal TLUMIČE VÁŠNÍ. Většinou toho ale po chvilce musím nechat. Teď mám velkého „koně“ a to je drátování. Třeba někdy taky uvidíte. Nakonec něco už bylo v létě na srazu.

  7. To je hezké téma. Jo, pletu i háčkuji, myslím, že dobře. Učila jsem se to z časopisů, ještě mám schované ty s podrobnými návody. Jako každou ruční práci to mám moc ráda. Dokonce jsem pletla malý ubrus na stůl, takový z tenké nitě. Má nepravidelný tvar, měla jsem na jeho vypnutí udělanou šablonku. Ta se někde ztratila a já už to nikdy znovu neudělala. Tak je ubrus uložený, nenaškrobený a nevypnutý. taková chcíplotinka 🙂

  8. Od mala jsem háčkovala, nejvíc na panenky 🙂 I první kojenecký kabátek na prvního syna byl háčkovaný. No, nic moc 😀 A protože kámošky měly děti oplétané, zařekla jsem se, že se to taky musím naučit. A naučila – sama – jen podle návodů v časopisech. A pak jsem pletla a pletla… dírkované, krajkové, dokonce i norské vzory. Jeden takový svetr mám ještě schovaný, i když jsem z něj už dááávno vytloustla. Teď už nepletu. Vnuci jsou velcí a nosí mikiny, svetry neé! Na sebe taky nepletu, to je jako načínat na záclony 😀 Občas jen trochu ponožky – na dvou jehlicích, ale materiál dochází a nový se mi na fusekle nechce kupovat. Semtam ještě uháčkuju nějakou hvězdičku na stromeček, nebo jako ozdobu dárků.

  9. jsem si vždycky myslela, že je to hladce a obratce, hm…..

    „upletla“ jsem v rámci ručních prací takový proužek, řekněme něco jako „náramek“, ale ono to ani nemělo být něco konkrétního, jen jsme prostě musely (jenom holky????) plést – problém byl v tom, že se mi to řadu od řady rozšiřovalo, dodnes nevím proč – takže výsledkem byl takový jakýsi lichoběžník 😀

    1. Bedo – tobě se rozšiřovalo, mně se zase smrskávalo – tak jsem zas přidávala očka na konci a vzniklo mi takové jakési nedefinovatelné cosi … ALE Terce jsem na minipanenku uháčkovala šaty s áčkovou sukýnkou! To bylo radosti na Starém Bělidle, když babička sáhla do kapsáře – teda když jsem ji ráno tu oděnou děvu dala (rofl) (rofl) …

  10. Plést i háčkovat umím, naučila nás to ve družině naše velmi šikovná paní učitelka. Jako dívka jsem si upletla pár svetrů, jednu děsně dlouhou šálu s čepici a pak jsem pletla až jako mladá maminka. To jsem synkovi pletla svetřík, i barvy si pamatuju – modrožlutý, autíčko vypletený na předním díle, ale já to pletla tak strašně dlouho, s velkými přestávkami, že než jsem dílo dokončila, synek mi z toho vyrostl.
    No a teď začínáme s vnučkou háčkovat. Zatím jsme jakž takž zvládly řetízek, ale lidi zlatý, to je tak strašně náročný, ona je levák a já pravák, tak já jí to musím ukazovat taky na tu levou, to jsem vždycky celá zpocená.

  11. My jsme to měly doma rozdělené – maminka pletla, sestra háčkovala a já vyšívala a šila. Maminka nám svého času upletla spoustu halenek z příze, dokonce mi je i rozšiřovala, když jsem trošku přibrala….

  12. No, já asi potvrzuju Aidinu teorii v druhé generaci:)) Pababička a babička byly pletařky a „háčkařky“ z Boží milosti – uměly všechno a uměly to krásně. Tedy prababička víc krásně, babička spíš efektivněji:)) Maminka to uměla, ale radost v tom nebyla, tedy tvořila, jen když to bylo nezbytné – což většinou nebylo 😛 No a já jsem případ, kdy teoreticky umím aspoň hladce obrace, uháčkuju řetízek a možná kousek k tomu, ale to je všechno. Přitom mi nejspíš nějaká taková práce nejspíš chybí – ne kvůli jejím výsledkům, ale pro to uvolnění, které přináší. Vzpomínáte na Betty MacDonaldovou? 🙂

    1. No a já vzpomínám na akci Růžový Opletov (rofl) a na Setkání u Hluboké nad Vltavou, jak jsme v pátek se snažily něco vytvořit … jisté poutko mám ještě schované (mimo jiných úžasně růžových artefaktů).

  13. Jo, pletu. Když se mi chce, když sedím a na něco čekám, když najdu klubko, které se mi líbí, když mám pocit, že mi v šatníku chybí nějaký hadr …
    Myslím, že z výše uvedeného zřetelně vyčuhuje, že mým hlavním výsledkem je rozpracovanost 😀 Ale dokážu se k rozdělanému vracet a pokračovat. To u svetrů.
    Ponožky pletu jen tak. Z dlouhé chvíle. Huňaté, postelové nebo k televizi. Na kulatých jehlicích (ale používám je jako dvě ).
    Parádní věci plete a háčkuje moje sestra. Já dělám takové provozní 😀

  14. K pletení jsem se dostala až v dospělosti, kdy se mi podařil vytvořit zimní svetr se vzorovaným vyplétáním na předním dílu (jakési copánky, hrášky, kosočtverce..). A tak mi pýcha zvedla hlavu a já jsem se rozhodla, že upletu norský svetr.I zakoupila jsem vlnu – bohužel velmi tenkou a tak ten svetr nepřibýval a nepřibýval. Jehlice i s vlnou šly do kouta a tam i navždy zůstaly.

  15. Neumím, neumím, neumím. Jak píše Aida – maminka uměla všechno na světě, já se zapotím při přišívání knoflíku. Maminka byla ten typ – Janičko nech to, já si to radši udělám sama!
    Ale!! Mému muži se při pauze střídají na PC fotky, které tam stáhl z fotek dřívějších, papírových. A jak tak koukám na ty odešlé milované a mně mladou, krásnou, najedno tam hupsne tříletá holčička v kabátku, který jsem vlastnoručně uháčkovala!! Sem se tou tmavomodrou nádherou kochala a nevěřila svým očím. Holčička stojí v pozoru, ale kabátek, dokonce háčkovaný od pasu do zvonu (panebože, jak jsem to dokázala) jí nesmírně sluší. Krása byla korunována čepičkou s kytičkou, taktéž z mých vlastních rukou. Neuvěřitelné! Něco z maminky ve mě asi zůstalo, ale je to vše, je to mé celoživotní dílo. Víc jsem toho nespáchala.

  16. predmet ručné práce a práce na pozemku boli preˇmňa postrachom.Vedela som len tie „práce na pozemku“-mladý mičurinec,ale prvá časť predmetu ma desila.Roky som mala odložený upotený kus šály-za úplatok mi ho pomáhala tvoriť celá rodina Lenže všetci/vrátane mamy/ sme boli na túto činnosť ľaví.

  17. Moje maminka je velmi šikovná. Pletla na jehlicích, na stroji a háčkovala.
    Jako dítě jsem chodila v krásných pletených modelech.
    I mým synům maminka pletla. Mladší byl alergik, měl těžký ekzém. Tak mu pletla z příze.
    Nádherné svetříky s obrázky.

    A možná právě proto je Michalka na tyhle věci nešikovná. Zkoušela jsem to ale není mi bohužel dáno.

    1. Nejsme na pletení šikovná, ale jelikož babička, co to uměla, umřela, když mi bylo šest, a já jsme moc chtěla ty svetry, co nosily spolužačky (a těm to pletly maminky, babičky nebo samy), vztekle jsem se promotala dost těžkými začátky a naučila se aspoň to, co umím. Protože moje maminka i druhá babička svorně prohlašovaly, že na to nejsou. Pod vedením někoho druhého zvládly i hezké věci, jenže si myslím, že se jim moc nechtělo.

  18. Moje maminka uměla plést na pletacím stroji zn. Dopleta. Dělala na něm moc pěkné věci, kalhoty, svetříky, sukně. Spolužačky mi to nezřízeně záviděly. Stroj ještě máme, ale není nějak čas a nálada ho vytáhnout. Z ručního pletení jsem obdivovala maminčino pletení plisované sukně na kulaté jehlici – já byla dlouhá jak písnička, a tak ona trpělivě přidávala a přidávala oka… osobně jsem zvládla jen háčkování, ale nějak na to pořád nemám čas. Doufám, že jestli ho někdy budu mít, budu na to ještě i vidět.

      1. Mně se taky líbilo to hrk-hrk, ale ty výrobky nikolivěk, možná kvůli materiálům, které se tenkrát používaly, samá nepříjemná umělina. Ono taky tenkrát bohužel nebylo moc na výběr, resp. na ruční pletení snad ano, na strojové ne.

  19. Jejda, téma pro mě. Tak jestli něco opravdu umím, tak plést, háčkovat a šít. Jenom na to nějak nemám čas.
    Plést jsem se naučila tak nějak sama, první svetr jsem si upletla v cca 12 letech a potom ještě velkou hromadu dalších, ponožek, rukavic apod., to bych se asi nedopočítala; před rokem 89 jsem pletla (a šila) i na kšeft (ale to se moc nevyplatilo, protože to bylo pro kamarády, takže ceny byly nízké). Samozřejmě, že jsem oplítala celou rodinu, některé podařené kousky snad ještě máme schované (no, spíš ne), třeba jsem dělávala stejné svetry pro manžela a syna, jen samozřejmě v různých velikostech, že jo, vypadali docela roztomile, když spolu takhle oblečení někam šli.
    Postupně jsem přestala, ani vlastně nevím proč, nějak ubylo času i chuti. Každopádně, hromadu jehlic a dvě veliké krabice materiálu mám ještě doma, tak třeba někdy…, uvidíme.
    Nicméně, chtěla bych upozornit na jednu bezvadnou knížku, kterou jsem si kdysi koupila a moc mi pomohla, i když v té době jsem uměla plést už velice dobře. Je tam spousta tipů a vychytávek, různé typy začínání a ukončování, krajových ok, různé základní vzory apod., a jestli si dobře pamatuju, jsou tam návody jak pro praváky, tak pro leváky, fakt je hodně užitečná, upletená věc potom vypadá opravdu „profi“. Našla jsem, že se ještě dá po antikvariátech sehnat. Knížka se jmenuje Dokonalé pletení a mají ji třeba tady: http://muj-antikvariat.cz/hledani?q=Dokonal%C3%A9+pleten%C3%AD&search_sub=Hledat

    1. Jo, a ještě bych zájemkyním a zájemcům poradila dvě bezvadné „pletací“ stránky, možná je znáte. První je česká a jmenuje se Vlněné sestry. Je to v podstatě takové volné sdružení dam, které baví pletení, které často pletou (a často i spolu). Jsou tam návody, dají se tam koupit různé materiály, jsou tam odkazy na podobné nebo spřízněné stránky atd. https://vlnenesestry.blogspot.cz/

      1. No a druhá je cizí, jmenuje se Ravelry, taky ji možná znáte: http://www.ravelry.com/ – je toho tam moc a moc, hlavně návody (nebo třeba ukázky toho, co podle těch návodů tamní dámy upletly), prostě – je toho tam moc a moc, jen si to projděte (nejlíp po záložkách nahoře), chce to ale dost času.
        Jestli si vzpomenu ještě na něco (jednu stránku už v hlavě mám), dám sem odkaz, jestli chcete.
        P.S. Kupodivu je taky docela dobré youtube, jak je tam skoro všecko, jsou tam i „pletací tutoriály“, některé dost užitečné.

      2. Vlněné sestry občas dělají i výukové semináře, loni jsem viděla plakátek tady v Židlochovicích.

        1. Já veděla, že je budeš znát. A určitě je takových podobných aktivit víc, jen o nich vědět a mít na ně čas.

  20. Ach pletení – tak to mne taky minulo. Moje mamka byla pletařka (a háčkovačka) od boha – ona měla vůbec velice šikovné ruce. Co ta toho napletla – nejprve když jsme byly děcka, potom na vnučky a ještě stihla uplést i pravnoučatům. Vzory jaké kdo chtěl – copánky, vánočky, vyplétané a v poslední době i dírkované (mám jednu halenku, ale ostatním toho napletla daleko víc). Navíc uměla i pletenou krajku (i háčkovanou), takže bilovská děvčata měla originální rukávce s krajkami, které nikdo jiný neměl (no – ona uměla i vyšívanou).

    Terezka má čepic, že je do smrti neunosí (i rukavic a šálů) – ach jo, však už další nebudou. Já se s jehlicemi moc nekamarádím, ode mne se toho nedočká.

    A ještě k nadpisu – u nás se říkalo hladce obratce (asi to znamenalo obráceně od hladce :O ).

    1. No, YGO, mně připadne, že když něco dokonale umí mamka, dceru to tak nějak nenutí se podobné věci naučit sama; příklad mám v jedné známé – její máti dokonale plete, šije, vaří, zavařuje atd., atp., ona sama si chudák málem ani knoflík nepřišije, podobné to má i s vařením. Ale třeba se pletu, nevím, každý jsme nějaký a každý jsme šikovný na něco jiného, že jo.

    2. No, víš, já mám výrobní lhůty jak státní podnik, ale zjistila jsem, že štrikování večer báječně uklidňuje pocuchané nervy (letos jsem jaksi potřebovala).

      1. Jasně, chápu. Já nejvíc kdysi plítávala večer u televize. Jen už ji holt od roku 2009 nemáme, tak i pletení přestalo.

  21. Ano, také jsem pletla dokonce i ty krajkové vzory. Jsou sice náročné na soustředění, ale jde to. Jenomže! Jak jsem začala nabírat objemných rozměrů, stalo se pletení na mou tělesnou schránku časově náročné ….. a přestalo mne bavit. Ale někdy lustruji speciální obchody a jak píšeš, nestačím se divit. Moje maminka byla nadšená pletařka! Co ta na napletla krásných věcí!

    1. No, já jsme se tvořit díry jaksi nenaučila, některé věci musím vidět, jak se dělají, a tady mě to minulo… a pokud jde o svetr pro mne, tak je taky větší a s pauzama ho pletu už dva roky 🙂

  22. S pletením jsem na tom stejně, jako Matylda, jen ten přechod na kupované svetry byl tak náhlý, že mám dodnes v šuplíku rozpletený svetr z tehdejší doby (26 let :o)).
    Nedávno jsem navštívila kamarádku, plete ponožky. Úžasné, vzorované, každé očko stejné, zkrátka profík. A ta mi nabídla krásně vzdušný a dírkovaný vzorek (ahoj Matyldo), zkusila jsem si, a ono to šlo! Takže asi ten svetr po desítkách let dopletu (mám hotová jen záda, pro zajímavost příze LORETA, nedávno jsem ji viděla v obchodě, takže se stále ještě vyrábí).
    Jen si nejsem jistá tím, jestli mě to bude bavit…
    A k pánskému pletení – můj bratránek (mlaďoch) plete rád, hezky a s gustem – obléká celou rodinu a jeho výrobky (hlavně svetry)nosí i pubertální synkové… :o)

    1. Ponožky jsou úžasné. Osobně jsme upletla jeden pár- souboj s pěti jehlicemi a vytvářením paty pro mě byl sisyfovská práce 🙂 Ale prý se dají plést i na dvou!

        1. Moje máti taky plítala na dvou (víc nezvládla, byla na ruční práce úplně levá) a bylo to něco úděsného. Tím se předem omlouvám Tvé mamince, její ponožky jsem nikdy neviděla, určtě byly jinačí.

      1. Pletení na pěti jehlicích je čistě jen věc zvyku a praxe, težké to není, dá se to zvládnout, neboj se.

        1. Asi to není těžké, ale pamatuju si, jak mi pořád nějaká jehlice vypadávala- ale dneska by to třeba bylo lepší 🙂

          1. My jsme s mámou na to používaly kolečka z korku, a ta jsme napíchly na ty jehlice, které zrovna nebyly v permanenci. Když jsme jednu jehlici dopletly, jen jsme ta kolečka přesunuly z té, která teď byla na řadě, a tak pořád dokola – krásně to drželo a očka nám nepadala.

      2. Já taky pletla ponožky na dvou jehlicích a troufám si tvrdit, že seděly líp než ty na těch čtyřech, jaké pletla mamka.

        1. Ono asi jde o techniku, o návod. Ty, které dělávala máti, byly fakt úděsné. Ale ona za to nemohla, bylo to naprosté maximum toho, čeho byla schopná.

          1. No, kdybych se hodně snažila, tak se rozpomenu.
            Plete se na poloviční objem nohy, v potřebné hloubce začneme vyplétat patu- na lícové straně na obou koncích splítáme krajová oka asi počtu jedné třetiny ok.Pak se ta oka nabírají na jehlici a na začátku a konci se nahodí, nebo vytáhnou oka z předešlé lícové strany a splítají se s těmi krajovými od vytvarované paty.Pak pleteme chodidlodo potřebné dělky, špičku tvarujeme podobně jako patu. Hele, já bych si musela vzít jehlice a vlnu do ruky, to by pak bylo úplně jiné, blbě se to popisuje.

            1. Tak tohle je naprostá elegance, máti netvarovala patu ani špičku, nic nesplítala, jen to tak jaksi sešudlila, pošolíchala a nakonec sešila, fakt něco. Ale už ji chudáka nebudu pomlouvat, bránit se už nemůže, prostě dělala to nejlepší, co uměla, no. Já zas třeba neumím rýsovat nebo (pokud jde o ruční práce) paličkovat, což ona uměla.

            2. Ježišmarjáá, já bych snad líp porozumněla teorii relativity, než těmhle okám. Hlubokosklon (bow) .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN