Protože pracuju s malými dětmi, často potřebuju vyčistit hlavu a odpočinout si od dětského brebentění. K tomu báječně slouží procházky se Sisskou.
Většinou chodíme brzy ráno, když vstává den, nebo kolem druhé hodiny, všude je ticho a klid a spousta krásných obrázků. Atmosféru fotka nezachytí, tak aspoň ty obrázky.
Den vstává do červánků
I na podzim je krásně modro
Dede: O novém Myším koníčku vím už hodně dlouho z facebooku a zvykla jsem si těšit se z fotek, které tam Myš uveřejňuje. Myš se umí dívat a dívá se po Myším:)) Skutečně existuje cosi, co můžeme nazvat rukopis fotografa a já se své oblíbené fotografy ráda učím znát.
A pak mě napadlo, že by se mohlo najít víc lidí, kterým Myší fotky zpříjemní den, a tak jsem Myšku oslovila. No a hned po pár týdnech (měsících?:)) se mi ji podařilo přesvědčit!
Listopadové pondělí… to nezní zrovna lákavě, co? Tak jsem se rozhodla vás potěšit Myšími obrázky.
A abychom si kromě obdivování fotografova díla i trochu protáhli představivost, tak vyzývám přítomné ke hře: jaký příběh ze vzpomínek, oblíbené knihy nebo filmu byste k těmto fotkám přiřadili?
Zkuste se chviličku zamyslet, najít v duchu drobný děj nebo i vzpomínku, která ladí s obrázky – jedním, více, nebo všemi. Je to jednoduché – a všichni si vylepšíme to poněkud ponuré listopadové pondělí:))
Je na konci duhy poklad?
Magická obloha
Kruh kolem slunce s prosvítající duhou
Obloha je mocná kouzelnice
Podzimní podvečerní sluníčko
Probouzí se den
Svítání
Hrozně ráda koukám do nebe, fotit moc neumím, tak koukám naživo a pak na fotky jako jsou ty dnešní od Myši, na jasnou oblohu, s mraky, s duhou, na hvězdy, na západ nebo na východ slunce, vždycky je na co koukat.
Myško, krásný fotky, moc.
A taky si často vzpomenu na veram.
Veram… pokaždé, když vidím hvězdy (inlove)
Ta fotka uprostřed, bílý mraky na modrým nebi, to je „Den, kdy si Zeměkoule pořídila hřeben“.
Zeměkoule s velkým Z (whew)
Antropomorfizace, nic? 😀
Třeba, kdyby tam dopsala: „…, aby si pročesala své jehličnaté a listnaté lokny“ tak by to bylo zřejmější:))
Myslím, že našemu anonymovi nepomůže ani ta největší polopatičnost. 🙂
Ale z toho obrázku mám dojem, že si Zeměšiša učesala spíš ty mraky. Víš, kterej myslím?
Jo 🙂
Myško, máš nádherné fotky nebíček. Ano, obloha dovede vytvořit kouzlení. Od počátků mého focení mám adresář NEBE 🙂 a když se mi podaří zachytit nějakou tu lahůdku, už tam fotka letí 🙂 . A tak se už rozrostl do nebývalých rozměrů 😉 .
Alex, třeba by ses taky mohla pochlubit! 🙂
Možná bych mohla vymyslet článek, kdy byste mi posílali tématicky laděné fotky a pak bych je dala do jednoho článku?
No, nevím, jak moc byste byli ochotni – a tím nemyslím jen zdejší osvědčené fotografy, myslím všechny čtenáře… Co myslíte, chtělo by se vám? (wave)
Mně by se to líbilo – jak se kdo zhostil udaného tématu …
Mě taky, ale bylo by potřeba, aby byla širší odezva – pak by o teprve mělo ten správnej švunk:))
je tu ještě někdo, kdo by se teoreticky přidal? (wave)
Vy, co obdivujete halo ukaz, tak byste si uzili v Jizni Karoline. Tady je to videt dost casto a lidove se tomu rika sun dog. Casto to v idime pozde odpoledne,kdyz jedeme od tchyne. Cestou misty neni kolem tolik stromu, tak je to lip videt.
Hani, u nás je dost často vidět halo kolem Měsíce.
Jo, to u nas taky obcas.
Děkuji všem za povídání k fotkám a JJ za odborný výklad k fotce. Nejdřív jsem měla pocit, že blbě vidím. Ta prosvítající duha byla zleva i zprava, ale nevešlo se mi to na jednu fotku. Těch fotek mám víc.
Nádherné fotky – Myš se umí dívat! Taky vždy obdivuju západy (a nyní i východy – protože to už jsem hore) a kolikrát si říkám, že to ani není možné – ty barvy, které jsou vidět jen v tuto chvíli.
http://1url.cz/at2li
Doufám, že se Myšíma očima budeme dívat častěji.
Ygo, to je naprosto úchvatná fotka! Ta by se dala pověsit na stěnu jako obraz…
Souhlasím, je nádherná
Ygo, to je nadherne album.
Ten s tou duhou: Takhle přesně vypadala obloha po bouřce jejíž blesk nám spálil zvonky v paneláku, router k internetu a v blízké fabrice vyřadil všechny telefony.
Na konci Duhy je přece brána do nádherné Země za Duhou, kde na nás čekají naše zviřátka…. (h)
A to je určitě lepší než ten hrnec zlata, co tam vidí ti chamtivější (h) .
Ber to tak, že hrnec zlata je vlastně imaginární a každý si pod tímto pojmem může představit to, co jest pro něj drahé – někdo opravdu to zlato, někdo lásku, jak je komu milo. Já tam taky čekám své blízké – ať už dvounohé, tak čtyřnohé … (h) (h) (h)
Píšu o pokladu – nemyslím hrnec zlata. Pod pokladem si každý může představit to své vzácné…
Krásné fotky.
A všechny ve mě evokují vzpomínku na krásný film, který jsem o víkendu shlédla.
Je to finský film Legenda o Vánocích.
Moc krásný film s nádhernými záběry finské přírody.
Není to americký doják, ale vezme u srdce.
Jinak jsem zkoušela vybrat nejhezčí fotku a fakt nevím – pokud bych měla zůstat u prvního dojmu, tak asi Magická obloha. Ale všechny fotky svítání jsou krásné a… no těžko se vybírá.
Kterou byste vybrali vy? 🙂
Nevybrala bych – jak to tak probírám, tak u každé si říkám Tato je ta nejlepší! (nod)
Koukám, že to mám podobné, jako JJ:))
Myščiny fotky mi připomněly náš pobyt v Norsku – tak jsem totiž imrvére fotila počasí:))
A mám i jednu velmi konkrétní vzpomínku, právě na onen halový jev. Byli jsme tenkrát u jezera s Martinem a Markem, byl slunečný den s oparem a z toho oparu (skutečně se nedalo říct mlhy) padaly takové droboučké kousíčky… no nazvala bych to ledovločky:)) A díky tomu se mi taky podařilo vyfotit tento jev – koukejte:))
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Na_lede_spolu_se_vzacnym_jevem_/#IMG_1500.JPG Na té jedné fotce je Marek a halový jev, na dalších v albu uvidíte víc (a Kazana a Daníka:))
Dede, nadskakuju nadšením, díky moc. Ty tam máš i dotykový oblouk! No to se jen tak nevidí. A obdivuju, jak jsi elegantně vyřešila vystínění slunce :-).
Nádhera, Dede.
Jsem trochu mimo- krásné fotky Daníka a Kazana mi připomněly naše choďáky Maxe a Arga a je mi z toho trochu smutno na duši…
Mně taky, když na ty fotky koukám – ale převládá vděčnost za to, že jsem s nimi mohla být (inlove)
Myška je šťastná žena. Má nádhernou fotku vedlejšího slunce i s 22° halem (kruh kolem slunce), takovou jsem vždycky chtěla udělat a nikdy jsem neměla to štěstí. Oboje jsem viděla v životě jen jednou a jako napotvoru nebyl foťák po ruce.
No a příběh k tomu? Ten halový kruh jsem pozorovala jednou před jídelnou spolu se skupinou obdobných nadšenců. Jak jsem óchali a áchali ještě u oběda, nevšimla jsem si šutru, co se připletl do rýže. Křup a ve sklovině byl zářez. Šla jsem tedy vyhledat odborné ošetření, zamířila jsem směrem k domu, o kterém jsem věděla, že jsou tam ordinace zubních lékařů. Pan doktor se mne vcelku rutinně zeptal, jak jsem k tomu přišla, léč nečekal odpověď: „Pozorovala jsem halový jev.“ Začal i s nástroji v rukou nenápadně couvat, ale sestřička na něj zamávala mou zaměstnaneckou kartou (nic jiného k dokladování totožnosti jsem zrovna s sebou neměla) a omluvně pravila: „Pane doktore, pacientka je odnaproti z přírodovědy.“ Pan zubař pokynul hlavou, uklidnil se a perfektně mne ošetřil. Tak jsem přišla ke svému naprosto skvělému zubnímu lékaři :-D.
JJ, to je bezvadná historka s tím zubařem! Vypadá to, že prohlášení „je z přírodovědy“ je poukázkou do zajímavé společnosti a sestřička o tom věděla své (rofl)
Ano, zafungovalo to jako zaklínadlo. Když jsem platila za děti (moje babička říkávala jedno dítě jeden zub), pan doktor mi zoubek rovnou balil do pytlíčku s tím, že mi přijde v práci vhod k nějakému pokusu 😀 .
Hm, mám děsnou představivost… napadlo mě, co by ti podle tohoto vzoru předal chirurg třeba po operaci slepého střeva 😛 (rofl)
Taky na FB prohlíším Myščiny fotky. Jsou moc hezké, vidí svět kolem jinýma očima než já.
Při pohledu na tyhle fotky jsem si vzpomněla na veram.