Když jsem kdysi začala číst knížky Terryho Pratchtetta, narazila jsem jednou na – pro mě – těžko pochopitelnou scénu. V ní totiž uvažoval Smrť, shodou náhod načas postavený do smrtelného života, nad tím, jak jsou lidé úžasní – vždyť oni vynalezli nudu!
Když jsem to četla poprvé, spěchala jsem se čtením tak, že jsem to jako podivný výrok zaregistrovala, ale odložila jeho pochopení na později. Když jsem se konečně (po letech:)) dostala k tomu, abych se nad tím zamyslela, tak jsem si uvědomila, že na tom tvrzení vážně něco je!
V oné části děje se totiž jinak nesmrtelný Smrť stane načas smrtelným, což ho děsí – jak svojí novotou, tak svojí absolutní nevyhnutelností. Každou vteřinu si je vědom ubývajícího času, což vede i k tomu, že vnímá svět s hrozivou jasností a v mnoha vrstvách. Nemůže spát, protože má mozek zahlcený myšlenkami i obavami.
A za takové situace přemýšlí o lidech, smrtelných ze své podstaty, kteří přesto dokážou normálně žít, spát, smát se, soustředit se na práci, na lásku, a světe zboř se – oni se dokážou i nudit! Nudí se ve chvíli, kdy se s nimi jejich život řítí neznámými cestami známo kam. Úžasné! Pro něj nenapodobitelné.
Tuhle jsem zase přemýšlela o tom, jak moc mají moji psi rádi rutinu – jak se těší, že každé ráno proběhne stejně uspokojivým způsobem s jejich i mojí snídaní, že půjdeme na vycházku, že si přes den na zahradě pohrají a oštěkají kolemjdoucí, večer si dají večeři a usnou v mojí pracovně, zatímco já budu ťukat něco do počítače.
A uvědomila jsem si, že i já mám do značné míry ráda svoji rutinu, protože ta znamená, že je můj svět v pořádku. Říkala jsem si: rutina do jisté míry ano, ale nuda ne! Měla jsem v životě štěstí, že se moc nenudím, nakonec obvykle i v nejhorším mám co číst:)) Ale potom jsem si zase vzpomněla na Smrtě – a konečně opravdu pochopila cenu nudy.
Protože doopravdy poctivě nudit se dokážete jen tehdy, pokud máte klidnou mysl, pokud se opravdu neděje vůbec nic. A to jak zajímavého, tak třeba i znepokojujícího, bolavého nebo hrozivého. Vystresovaný nebo nešťastný člověk se nudit nedokáže – jeho stíny jsou s ním stále, nudu k člověku nepustí.
A tak si říkám, že nuda, pokud to zrovna není ubíjející nic někde či nějak uvězněného člověka, je vlastně jistý druh luxusu. Jen k tomu vědomí musí člověk dorůst:))
A tak se dnes ptám: Umíte se nudit? Stává se vám to? Jak případnou nudu zaháníte? Také máte dojem, že nuda je svým způsobem luxusní zboží?:))
Protože nuda se neilustruje zrovna nejlépe, zvu vás dnes do našeho lesa – pojďte se projít krásnými lesy Podzvičinska:)) http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Podzim_v_nasem_lese
Že bych se nudila proto, že nemám do čeho píchnout a neumím se zabavit, to se mi stát nemůže (někdy si říkám, jestli mám to tempo furioso vůbec zapotřebí, ale asi jo, ještě se mi nechce být jen rentiérkou 🙂 ). Ale přece jsem si vzpomněla na okamžiky, kdy se nudím – když někdo něco rozvláčně vykládá, většinou klient, a já nechci být nezdvořilá přerušit ho. Zrovna včera jeden – těšila jsem se, že už vypadne, ale on měl ještě potřebu ukazovat mi fotky z dovolené (chuckle) – vůbec mě nezajímaly, to byla taková nuda !!!!
Tak nevím, vypadá to, že nudou označujeme čas věnovaný sobě. Odpočinek, relaxaci, wellnessování, fitko, zdravotní procházky …
A ještě se za to chválíme.
Není divu, že jsme národ uštvanejch ženskejch.
Bylo mne asi 12 let a prisla k nam navsteva. Sedeli jsme u stolu a vedli reci a ja jsem navstevu oslnila hlubokou myslenkou, ze kdyz se nudim, tak se tupiruju. Tohle rodice nezapomneli a leta si ze mne kvuli tomu delali sprtouchlata.
Hmm – já si myslím, že tady se zaměňuje nuda za nicnedělání … nicnedělání není nudné, pokud si ho člověk umí užívat – třebas já si představuju (rofl) – jiný konec filmu, jiný příběh v knížce, zařizuju dům snů (ale tady jsem furt v předsíni), potkávám se s různými lidmi, žiji v jiné zemi … tohle všechno se dá dělat v autobuse, při čekání na vlak, na nezáživné poradě – a nuda neexistuje (rofl)
Jako děcko jsem se velice nudila na poli, kam jsem musela chodit s našima, neb mne neměl kdo hlídat – celou dobu jsem se ptala „Kdy už pujdeme dom?!“ náležitě ufňukaným hláskem a mamka mi celou dobu odpovídala „Za chvilku!“ … tyto chvilky byly nekonečné a já byla protivnější a protivnější. Nakonec to vzdali a nechávali mne doma osudu a stařečkovi (chuckle) a nuda byla fuč. Naštěstí jsme oba tyto „chvilky“ přežili …
Ygo, tys mě předběhla s tím nicneděláním, když jsem šla před chvílí domů z fitka, přemýšlela jsem o něčem podobném 😀 .
Já se vlastně nikdy nenudím. Pokud náhodou zrovna nemám co dělat, vezmu si knížku, kouknu se na internet, anebo se s gustem oddávám podobnému nicnedělání, při kterém se ovšem nenudím.
Naopak si myslím, že člověk se může nudit i v případě, že má co dělat. Třeba v nudné práci nebo při nějaké jiné nudné činnost. Člověk sice nezahálí, maká, ale je to nuda.
Já jsem si od mládí přála, abych se jednou v životě mohla jet oddávat nicnedělání a lehké nudě do lázní. Nikdy se mi nepoštěstilo a jak se to tady tak vyvíjí, tak je mi jasné, že už na to ani nedojde. Nu což. Ale jsem si jistá, že bych se nenudila.
To je mystický stav, taková nuda. Slýchám o tom, ale nevím. 😀 Ani v nemocnici k tomu nedošlo. Když už mě nebavilo číst a nechtělo se mi spát, nějak se mi vždy podařilo, že jsem se jaksi zavřel dovnitř sebe a zabavil se sám se sebou. Vymyslel jsem tímto způsobem spoustu věcí, například kompletní projekt kosmické lodě na výpravě k vnějším planetám Sluneční soustavy. 😀
Doma ani v práci se nemohu dostat ke všem věcem, které potřebuji udělat, natož k nudě, ale pokusím se o to. 😀
Co je to NUDA????
Nudila jsem se jen při občasných pobytech ve špitále, ale i to se dalo nějak přežít. K smrti jsem se nudila jednou v Moskvě na služební cestě. V roce 1985 tehdejší ČSSR organizovala výstavu ke 40.letům osvobození. Kdo to vymyslel byl vůl korunovanej, protože tehdy v SSSR nebylo nic a my jsme tam prezetovali naše úspěchy! Bylo tam vše od blbostí až po lokomotivy, auta a další. Tehdejší obří výstavní plocha na VDNCH patřila jen Československu, výstava trvala celý měsíc květen a já tam jako garant sekce elektrotechnického průmyslu strávila navíc týden před a týden po…. tzn. celých 6 týdnů! Šílené!!! Nikdo tam nechodil, řidič, kterého jsem měla přiděleného mi řekl, že co by tam asi tak kdo chodil, když si stejně nemůžou nic koupit a koukat na to, jak úspěšná je země, kterou oni zachránili před likvidací II.světovou válkou a do které stále cpou peníze a oni sami nemají nic (to bylo tehdy jejich přesvědčení, ve kterém je radostně udržovali), to že fakt nebude. Bože jak já se tam nudila.
Dede to jsou úžasné fotky, úplně cítím tu vůni vlhkého lesa.
Hm nuda? Bývá mi nedobrovolně vnucena nejčastěji u doktora. V hlavní velké čekárně se nenudím. Bývají tam různé časopisy, nebo prostě (a to raději, než čtení) poslouchám cvrkot okolních čekajících. Horší je když se přesunu do „ordinačky“ (jedné z několika malých místnůstek), sestra mi řekne „pan dr. tu bude hned“, zavře dveře a já sedím a čekám..a čekám..a čekám. Tak to se fakt nudím. Sice s sebou mám buď knihu, nebo sudoku, ale nějak se nemohu soustředit. Jsem si vědoma toho, že to čekání je děsná otrava a ztráta času, zvláště proto, že když konečně doctor přijde, stráví se mnou sotva deset minut (tedy když jde jen o pravidelné kontroly).
No doma jsou někdy chvíle, kdy jsem líná něco dělat, jen tak bloumám, na nic nemám náladu – takže se asi nudím. Jenže mi to vydrží jen pár minut, rychle zjistím, že nudit se mě nebaví a jdu něco dělat. Třeba to, že jdu lelkovat ven. Sedím, pozoruji kočky, okolní přírodu, různě „vzpomínkově medituji“. Také nedělám nic „užitečného“, vlastně plýtvání časem, lenoším – ale rozhodně se při tom nenudím, naopak jsou to pro mne příjemně prožité chvíle.
Maričko, otočit nudu na příjemné lenošení je bezvadnej nápad (inlove)
Jo, k čekání u doktora si s sebou beru nejradši Kindla – kdyby mi došla jedna e-kniha, můžu si hned stáhnout další 😛
Dede, zapomněla jsem napsat, že budu držet palce blížící se premiéře Majáku. Přeji aby tréma z herců spadla před vstupem na jeviště a úsměvná záře majáku dosáhla až do poslední řady diváků.
A moc doufám, že se Martin zase ujme role ochotného kameramana, abychom si i my „přespolní“ mohly užívat a smát se. Tímto mu předem vřele děkuji 🙂
Čekání u doktora je kapitola sama pro sebe. Při tom se nenudím, ale zuřím. Posledně jsem minulý týden čekala třičtvrtě hodiny u své praktické lékařky, přestože jsem byla objednaná na určitou hodinu. V ordinaci nebyl žádný pacient, zato se odtamtud mohutně ozýval smích, cinkání nádobí, prostě jela tam dobrá zábavička. Dokonce ani nikdo nereagoval na klepání na dveře (přestože známý nápis na dveřích klepání zakazuje 😀 ). Po třičtvrtěhodinovém zpoždění jsem byla vpuštěna dovnitř, samozřejmě ani slůvko omluvy. Může se pak někdo divit, že mi naměří vysoký tlak?
Třičtvrtě hodiny 😉 , to je chvilička. Já jsem se minulý týden dokopala k ortopedovi, jeden z nejlepších R. Holibka… Ordinuje v Přerově jednou týdně od půl páté odpoledne. Dorazila jsem ve čtvrt na pět, v čekárně tak šestnáct lidí. O třičtvrtě na pět sestra oznámila, že pan doktor dojede později, že byla spousta bouraček a hodně operací. No co už, doktor dorazil kolem šesté. Na dveřích má napsáno, že přednost mají pacienti, kteří jsou čerstvě po operaci a pak POŘADÍ PACIENTŮ URČUJE LÉKAŘ. A začalo to – jako první šel snad jeden po operaci a pak chodili „přátelé na telefon“, přetažení fotbalisti, hokejisti, nějaký vzpěrač… A chudáci po operaci, z nichž někteří v té ordinaci seděli třeba od půl čtvrté, protože je někdo dovezl z Horní Dolní, čekali a čekali. Mnozí už asi viděli všechny svaté. Kolem desáté se dostali na řadu konečně i oni a pak obyčejný plebs, mezitím se trousili další VIP. Ženské, které tam byly někdy od tří, protože jim nic nejelo ve slušnou dobu, šly na řadu kolem jedenácté, pro mě MLP jel před půlnocí… Měla jsem s sebou tablet, ale byl problém s připojením, takže jsem se nudila skoro osm hodin. A nejhorší na tom je to, že mám jít na RTG a za tři týdny se snímkem na kontrolu.
Otřesné! Nevím, co bych k tomu dodala, abych nebyla neslušná.
Ovšem tato moje „obvoďačka“ ordinuje každý den, a přesto to u ní takhle vypadá, a to ještě na objednání. A to můžu být ráda, že jsem ji letos v létě „ulovila“. Rok mi to trvalo, obcházela jsem tady ordinace praktiků jak prosebník a nikde mě nevzali, připadala jsem si, jako když po těch doktorech chci něco ilegálního. Jó, kdybych byla „něčí příbuzná“ nebo chodila s obálkou v ruce, to bych asi sehnala praktika natotata. Takže teď musím být ráda i za tohle.
Jo, já jsem to pořád oddalovala, že ten bolavý kotník nějak rozchodím, no nerozchodila. Ta vidina úžasně stráveného večera a noci… První nástřel je zánět šlach, ale obávám se, že tam bude něco horšího, jako by se tam něco šprajclo. A proto jsem šla k tomuto doktorovi, protože pokud se bude řezat, bude to dělat on. Před deseti lety mi „dělal“ koleno a deset let o kolenu nevím…
A obvoďáci, to je kapitola sama pro sebe. Mladej (v létě měl 25) stále coby studující chodí k dětské doktorce 😉 , koho sežene poté, nevím. Moje doktorka bere jen rodinné příslušníky stávajících klientů, je to takovej údržbář, teď se dala na politiku, takže zájem o pacoše se ještě zmenšil. Druhá dostupná doktorka je nad hrobem a ještě chlastá, ordinuje za ní vpodstatě sestra…
To je teda fakt šílené! Já jsem jednou pojala myšlenku, že by s těma zádama už něco chtělo dělat kromě pojídání brufenu a vyrazila jsem k ortopedovi do Nymburka. Je to už pár let, tak doufám že už se to zlepšilo, ale já z toho byla tenkrát tak konsternovaná, že jsem to vzdala. Fronta v čekárně se začala dělat v pět ráno, pan doktor zajížděl myslím jenom jednou týdně, v sedm ráno sestřička otevřela dveře, rozdala lístečky s pořadovým číslem prvním 30 šťastlivcům, ostatním řekla tak někdy příště, ti zklamaně odešli a šťastná třicítka si šla zase spořádaně na další dvě hodiny sednout, než pan doktor dorazí. Mě to přišlo, jak když v Kauflandu mají výprodej,byl to fakt boj,byla jsem z toho tak znechucená, že jsem si řekla, že mi ještě není tak na umření, abych tady ztrácela obyčejnou lidskou důstojnost, že jsem se otočila a už mě tam nikdo nedostane.
Je tolik krásných měst v dojezdové vzdálenosti na světě. Každé je plné dochtorů. Tak proč zrovna Nymburk ???
Zrovna tam žádní nejsou 😛
ri, ty vždycky oslníš 🙂 „tolik krásných měst a každé plné dochtorů“ 😀 doteď si vzpomínám na tvůj popis “ auto se samo bojí, zaparkuju ho do druhé řady vedle jiného“ 😀 koukám, že od doby, kdy v Nbk fungovala železniční poliklinika, se dost změnilo. když ono je někdy na dlouho dostat se k odbornému lékaři i v HK a v Perníčkově… ale tak strašný, jako popisuje Minka, to není. a máme jich tu dost dobrých…
😀
Však já taky jezdím do Hradce 😀
A tohle bylo zrovna na železniční:-) ale chodím tam třeba na zubní a to je v pohodě, ale tady to byl asi opravdu známý a dobrý doktor, tak podle toho to vypadalo…
Já jsem si taky říkala, že ta obrovská poliklinika, na kterou koukám z okna, je plná doktorů – je tam 13 obvoďáků. Přesto mi trvalo rok, než jsem se tam uchytila. Bylo to dílo náhody, že jsem se při jednom prosebnickém kolečku po ordinacích ocitla ve správnou chvíli na správném místě, tedy že tam byla akorát jedna nová doktorka, která brala nové pacoše. Už nějakou dobu nebere ani ona, takže další zájemci mají smůlu.
V době, kdy jsem nemohla sehnat doktora, jsem se obrátila na svou zdravotní pojišťovnu. Ta mi odepsala, že mi nemůže nijak pomoct a že se mám dál poptávat. Pak mi ještě poslali seznam svých smluvních doktorů (tentýž, co mají na internetu, a jelikož je to jedna z největších ZP, jsou to prakticky všichni zdejší doktoři). V seznamu jsou i doktoři, kteří už tu neordinují (někteří už i delší dobu, možná už jsou někteří i po smrti). Když jsem na to pojišťovnu upozornila, příslušný úředník mi odepsal, že oni tam nejsou od toho, aby takové věci sledovali (rofl) . A od čeho tedy jsou, ptám se?
Nudívala jsem se občas jako dítě, pamatuju si, jak jsem chodila za matičkou a otravovala že se nudím a co mám dělat, ale máti byla celkem rozumný pedagog a vždycky mě něco naučila aby ode mě měla pokoj, práci s moduritem, vystřihovánky, plastelínu a v mých 8 letech se narodila sestra a bylo po nudě…Od pěti let jsem chodila do městské knihovny a ta byla taky dobrá proti nudě. Asi naposledy jsem se nudila v bývalé práci, v pojišťovně na přepážce. Malá pobočka, tři přepážky, nízká návštěvnost a moje místo nejdál ode dveří…každého klienta si odchytily kolegyně přede mnou a já tam byla do počtu…kdyby tam nebyla tak bezvadná parta, se kterou se pravidelně slejzáme ještě teď po 23 letech, kdy jsme rozuteklé ve třech různých státech, tak bych utekla dřív než za tři roky…Teď se rozhodně nenudím, spíš hledám čas …
Minko, řekla bych, že většina z nás spíš hledá čas (skvěle řečeno:)) – k nudě mívají sklony některé děti a puberťáci ve chvíli, kdy jsou tak otrávení, že otráví i sami sebe 😛
Když mám čas, kdy bych se mohla nudit, tak zajásám, sednu a něco píšu. 🙂
Nejenom hezké fotky, i hezké pozadí na stránkách!
Hm, když tak čtu tvé věci, tak mohu doufat, že se budeš nudit častěji 😀
Prosím, pátek se blíží! A moje premiéra taky, pošli kohokoliv, kdo je na řadě:))
OK, pošlu dneska; zítra už na to nebudeš mít myšlenky, neb budeš trávit večer v příjemné společnosti suchého chleba, hrnku zeměžluče a kýblu, i když jsi vůbec nezkřížila cestu žádnému Divjakovovi. 🙂
Děkuju (inlove)
Dede, nádherné fotky!!!
Nudu, neznám. Ani jako dítě. Stále jsem měla něco na „práci“, stále jsem něco objevovala a vymýšlela, buď sama nebo v partě dětí. A jako dospělá? Hi,hi při domku, zahradě, psovi a kočce, starším manželovi, veškerém vyřizování a zařizování, fotografování, četbě knih……. Nu, i když je toho někdy opravdu moc, tak nudit bych se nechtěla, to raději vypustím s lehkým srdcem některé povinnosti.
Já o nudě sním ve chvíli, kdy se něčeho bojím, mám starosti a tak 🙂 Málokdy na ni dojde (pokud mám při ruce něco ke čtení:))
milá Dede, to, co popisuješ, je zklidnění mysli v režimu „volnoběh“ odpočinek, jaký pracující hlava pravidelně vyžaduje :-)z pohledu zvenčí to může v reálu vyhlížet i jako koukání do bl..do dálky 😀 pravá nuda je obtížný a zmrzující stav odnikud nikam…naštěstí při práci, třech kočkách, námořnickém vztahu a domě někam dávno dávno utekla :-)kdyby se náhodou chtěla přiblížit na dohled,házela bych po ní knížkami, motyčkou nebo žehličkou ( mě to baví,když je čas) nebo bych ji zalila čajem a kočky by na ni zasyčely 😀 může se vlastně vůbec kterákoliv osoba ve vlastnictví kočky/psa nudit??? :-)fotky podzimního lesa jsou úžasné, musím ti to napsat 🙂
Evo, to je hezké! ad „házela bych po ní knížkami, motyčkou nebo žehličkou (mě to baví,když je čas) nebo bych ji zalila čajem a kočky by na ni zasyčely 😀
Nudila jsem se občas jako dítě.
Teď mi to nehrozí.
Ale co mám s přibývajícím věkem ráda, je poklidně plynoucí život bez velkých výkyvů.
Přeji si klid, zdraví a lásku v rodině.
Samozřejmě, že když přijde bouře, problémy vyřešíme.
Ale miluju,čím dá tím více, klid.
Souhlasím Míšo, napsalas to moc krásně (inlove)
Nudila jsem se v tak asi 12 až 13 letech,když ať jsem dělala , co jsem dělala, všechno bylo dle úsudku mně blízké osoby špatně.Tak jsem raději nedělala nic, jen povinné úkoly ,hodně četla a měla svůj svět,kde nuda nebyla. Pak jsem začala intenzivně sportovat a bylo po nudě.Taky jsem se jednou nudila v zaměstnání hned po škole. Nikdo mi nebyl schopen vysvětlit, co se po mně chce a moje vlastní iniciativa probíhala bez povšimnutí. Tak jsem raději odešla a našla si uspokojivou práci. Nuda je pro mně náhle vybylý čas něco vymyslet a dělat co chci. Teď budu chvíli u kafíčka přemýšlet jak bych nudu ztvárnila obrazem , či fotem,mám zrovna nudnou chvíli , čekám na obkladače chodby, malá zbylá část v místech, kde psiska bukvicují a prskají na zeď. Kočičky se nudí se mnou a psí holky chrní. Nuda je opravdu příjemný luxus ale nesmí mít člověk výčitky, že nic nedělá,pak to není ono. 🙂
Jenny, čekání na někoho, kdo přijde nebo taky nepřijde (například Česká pošta, že 😛 ) je skutečně otrava.
Co vaše nová koupelna? Už je funkční? 🙂
Díky milá Dede za optání, už jsme zcela funkční, zbývají doladit jen dveře a schovka na kotel.Myslím, že všechny (muže nepočítám), co se rozhodnou rekonstruovat koupelnu s WC, by zasloužily medaili,za to,že nepadly. :-))
Jenny, do hrůzných podrobností si pamatuju, jak jsme někdy před dvěma? lety vytvářeli v patře z šatny koupelnu – tedy za plného provozu ji budovali na místě, kde nikdy koupelna nebyla. Ke všemu se dělalo i okno ve střeše… Brr. Koupelna je skvělá, ale to budování bylo nezapomenutelné (whew) A to jsme měli dobrou partu řemeslníků:))
Gratuluju, že už to máš za sebou.Já měla rozkopanou koupelnu od května do října, musela jsem se přestěhovat k mámě, abych mohla fungovat. Mistři v montérkach excelovali, s jednou partou jsem vyrazila dveře, další experti mi narvali 160 vanu do 150cm širokého (upozorňuji že nově obloženého )výklenku tak šikovně, že vysekali pruh obkladů až se mi probourali do kuchyně a narvali tam vanu tak, že ten okraj kde si opíráte hlavu byl vlastně už za zdí.A vůbec jim to nebylo divné. Obkladač dostal plánek, jak chci udělat sprchový kout, speciálně jsem si kombinovala dva odstíny zelené a k tomu dost drahé listely a to pako si otočilo strany a listela mi prochází přesně prostředkem baterie odshora dolů…že místo světlounce zelené spárovačky dal tmavě zelenou, takže jsem šest hodin do noci šroubováčkem vyškrabávala opatrně spáry abych nezničila obklady a vyspárovala si to sama, to byla poslední kapka.Že obložil vanu tak, že když jsem si pozvala elektrikáře, aby mi zapojil světla, tak si to fotil a řekl, že takhle zprasenou práci ještě neviděl a poslal mi tam někoho, kdo to vysekal a znova obložil, to už je taková perlička na závěr…to jsem si jenom trochu postěžovala, doufám že u tebe to bylo méně problematické:-)
když mi tchyně kdysi koupila modrý obkladačky, na kterých byl modrej trávníček a z něj rostlz modrý různý kytičky a dole měly pod trávníkem kořínky (návrhář musel bejt slušně zhulenej), který se mi nelíbily a obkladač je za asistence tchána a mého nyní již exmanžela,obkládal tak,jak mu přišly pod ruku a nikomu z těch tří nebylo divný,že z trávníku rostoucí kytičky jsou hlavou dolů,doprava,doleva, občas nahoru…. já ráno, když jsme to uviděla, řvala jak raněnej tygr, obkladač vrátil prachy, chlapi mi nesměli na oči a kdykoliv jsem vlezla do koupelny, tak mě bral prcek!!! Co jim řekla tchyně nevim….
To byl ryzí punk Mohla jsi to prodat Visacum na obal alba a ještě byste byli všichni slavni
Občas říkám, jak ráda bych se nudila 🙂 Jsem věčný štvanec s dalekosáhlými plány. Takže toho luxusu s nudou asi nedosáhnu. Dneska jsem měla pocit, že skoro, snad… ne, teď ráno jsme zavezla do sevisu auto se zaseknutými pátými dveřmi, dopoledne mám dvě hodiny, nakoupím, proběhnu psy, vyzvednu auto, odjedu do Brna navštívit mou babičku a pak do vyučování a navečer se výjimečně vrátím domů (jsou podzimní prázdniny), jinak bych byla ještě čtyři hodiny v jazykovce, ale ta prázdniny ctí. Někam musím vecpat to žehlení. Nuda se mi tam kapku nevejde. Ale musí to být zajímavý pocit.
Matyldo, štvanci nudu neznají – štvanci o ní sní! (angel)
Matyldo, odpočíváš vůbec někdy, propána??? když to čtu, nabývám dojmu, že musíš mít někde záložní baterii jako Iron Man…jinak to snad nejde stíhat (f)
K té nudě se vyjadřovat nebudu, ale ten les je krásný. To je to, co mi chybí na té naší placce. Navíc Majda v lese vyváděla jako utržená z řetězu, klidně by i vysokou honila.
Inko, psi les milují zrovna tak jako já (inlove) Potřebujeme ho k životu všechny. Dnes bylo taky moc krásně a holky byly vzorné – obě na volno celou vycházku. Žasnu! (ale potichu, ťuk, ťuk…)
Když se nudím, vezmu si Káju Maříka nebo Zeměplochu a nudím se luxusně…k té nudě si uvařím dobré kafíčko do oblíbeného hrnečku a pak se u těch oblíbených knížek zasním a najednou jsem někde jinde..toulám se ve svém dětství,povídám si s lidmi,co už tu nejsou a když tahle vzácná chvilka skončí, jsem odpočatá,plná energie a je mi krásně…to pak přijdou kočky, aby se pomazlily a já vím, že přesně vědí, kde jsem to byla….
To je krásný způsob, jak naložit s nudou, milá Sharko! (inlove)
jen jsou to hodně vzácný chvilky…..milá Dede.