Onehdy jsem jen tak brouzdala po netu – pila jsem kafe a oblíbené stránky jsem měla už přečtené – a narazila jsem na diskuzi, jak a jestli se lidé převlékají, když přijdou domů.
Na rozdíl od obecně vžitých postupů jsem zjistila, že někteří lidé se doma nepřevlékají a domácí činnosti dělají v tom, v čem byli v práci (Ano, třeba vaří večeři v kostýmku. Dotyčná se podivovala, že to manželovi vadí.)
Jiní se převlékají proto, že oblečení z práce je kontaminované venkovní špínou, vysloveně se jim hnusí, že třeba seděli na lavičce, kde před nimi seděl někdo jiný. No, jsou jisté skupiny lidí a místa, kde si sednutí taky dlouho rozmýšlím, že… třeba brněnské náměstí Svobody obložené bezdomovci.
Někdo chodí doma v létě v plavkách a v zimě v tom, co zrovna najde.
Nejpočetnější je skupina tričkovo –legínovo –tepláková. Sem jsem patřila v době, kdy jsem s dětmi trávila spoustu času na koberci stavěním kostek a ježděním s autíčky.
Velká je i skupina županová. S tímhle kusem oblečení jsme se zatím nepopasovala, věčně mám froté župan rozdělaný, pásek mi povoluje a kamsi se sune a rukávy nejdou ohrnout. O saténovém župánku, vhodném prý pro celodenní pobíhání, ani nemluvím. Saténový pásek povoluje uzel ještě lépe.
Tak nějak nezapadám nikam. K tričku nebo svetru totiž nosím staré zaštepované džíny. Mám řadu riflí v různém stádiu rozkladu – od zahradních po „mezi lidi“. Elastické džíny časem povolí a nabudou kvality a pohodlnosti tepláků. Mají jednu výhodu – nejdou na nich tak vytahat kolena 🙂
Pro pánskou část obyvatelstva je otázka „co na doma“ nezajímavá. Tepláky, montérky, bermudy… co dům a žena dá 🙂 Ovšem tuhle jsem zahlédla v televizi Hercula Poirota a ten měl přes kalhoty a košili s motýlkem domácí kabátek, tuším, že dřív se mu říkalo „kuřácký“.
Něco jako krátký župan s vypracovanými klopami, nejlépe z luxusního materiálu. No, o úplném pohodlí se asi mluvit nedalo, ale tehdy nic jiného asi nebylo povoleno. Tedy v lepší společnosti.
Heslem dnešní doby je pohodlí. Nepopírám, že i já je mám ráda. Škoda, že často je heslem jediným.
Dede: Matylda ale umí vyhmátnout téma, co? Takže otázka do diskuze je dnes nasnadě – v čem chodíte doma nejradši vy?
Vlastne asi jako jedina z vas se po prichodu domu kompletne neprevlekam. Do prace mam asi 300m, sedi tam sami mladi IT, ti chodi v jednom cely rok, jim kostymky predvadet nemusim :). Oblekam pohodlne dziny, sem tam sukni. Po prichodu domu prevlecu snad jen svetr, tricko jde stejne po jednom noseni do pracky, tak mu oder z pripadneho vareni nevadi, dziny jdou do pradelniho kose tak kazdy treti den.
O vikendu me deti premlouvaji k pyzamovemu dopoledni. To snidame vsichni ctyri v zupanech. A sem tam se pereme s paskem.
Deti chodi do skoly ciste, ze skoly … ne zrovna spinave, ale prevlikat se do domaciho nemusi. Sprasene jde do pradelniho kose po prichodu bez reci … to jen, abyste nemysleli, ze chodi se zabahnenymi kalhotami po byte, nebo snad do postele.
Sundat podprdu behem dne jen proto, ze jsem doma, me snad ani nikdy nenapadlo?! To jsou mi veci :).
Kompletne se prevlikam jen kvuli praci na zahrade. A taky to jde vetsinou vsechno rovnou do pracky… Ja jednou u ty pracky umru. Pac to je nejjistejsi misto, kde me muzete najit :). Jeste, ze moc nezehlim!!
A posledni – jako dite jsem se po prichodu domu prevlikat musela. Mela jsem k tomu urcene „věci na táhaní a válaní“. Vyrazene otcovy kosile nebo seprana tricka, teplaky. Brrrrrrrr. Ani nevim, kdy nastala revolta a s prevlikanim byl konec. Asi kdyz jsem se odstehovala a zacala bydlet sama. Sbalit veci na valani jsem nejspis nejak zapomnela :).
Zase dobré téma, Matyldo! 🙂
Kdysi jsem na doma nosívala dlouhé šaty vázané na zádech do mašle. Dokonce jsem si je sama šila. Postupem času jsem šití zanechala a doma jsem přešla na džíny nebo pláťáky s tričkem nebo košilí, případně na šaty nebo kraťasy v létě, vše již vyřazené z běžného provozu. No, donášela jsem i bermudy, ze kterých vyrostli kluci, když jim bylo asi tak 12. (chuckle) Pak se ovšem nesmím divit, že těch věcí na doma mám kupu a nejspíš je všechny ani nestačím unosit!
Matyldo,to jsou zas slova do pranice.osobně jsem zvyklá se hned popříchodu domů převlékat do domácího oblečení. Vzhledem ke svému nadměrnému pocení nesnesu být celý den v jednom.Doma chodívám v létě v tričku a tříčtvrtečních gatích, v zimě pak v teplejších kalhotech v pase do gumy, které jsem si dřív sama ušila. Na chladnější dny oblékná takové jednoduché flanelové šaty a legíny. doma nesnesu na sobě rifle,protože vůbec nejsou pro mne na doma pohodlné. Na rozdíl od některých tady já podprdu svlékám až před večerním sprchováním.I já jsem znala několik šílených ženských, co kozí chlívky nosily i v noci. Protože mám spíše hangáry než ty kozí chlívky ,nosímn tento kus prádla celý den. Jen při větším zpocení si vezmu podprdu čistou.Kdo mne viděl naživo, jistě chápe, že moje „přednosti“ nelze vyhnat na volnou pastvu.Bohužel na své velké přednosti nemohu pořádně sehnat chlívek.Pařím se tudíž i přes léto v umělotině. O nějaké bavlněné podprsence se sportovním střihem si stále mohu jen snít. Osobně třeba vůbec nechápu mlp.On se ráno navlíkne do čehokoliv a to cokoli ze sebe sundá až třeba večer. jemu vůbec neva, že je stále a celý den v jednom. Mám to převlékání zažité už od dětství, kdy jsem se okamžitě po příchodu dom raději převlíkla do starých hadrů na ven, nežli bych byla bita za ušpinění věcí školních.Ono se třeba v sukýnce s punčocháči či v nějakých hezkých šatičkách těžko lezlo na stromy , střílelo se z luku na terč.litalo se při honičce či schovce a hraly se další míčové i jiné hry venku s kamarády .
JEŠTĚ MALIČKÝ DOVĚTEK: BOSKY VENKU ANI DOMA SKORO NECHODÍM. jSEM DIABETIK S NEUROPATIÍ, TAKŽE RISKOVAT CHŮZI BOSKY NEMOHU.PONOŽKY MUSÍM NOSIT TAKY, I KDYŽ JEN TY LEHKÉ Z BAMBUSOVÉHO NEBO BAVLNĚNÉHO MATERIÁLU. JE NASNADĚ, PROČ BEZ PONOŽEK NENOSÍM ANI SANDÁLY. KAŠLU NA NĚJAKÉ PŘEDSUDKY A REGULE. NEŽLI CHYTIT NA CHODNÍKU PLÍSEŇ, TO RADĚJI V PONOŽKÁCH VYDRŽÍMN I VE VEDRU.ZÁVIDÍM TOMU, KDO MŮŽE BEZ OBAV LÍTAT KDEKOLI BOSKY. TAKY JSEM MOHLA, ALE JEN DŘÍV, JEŠTĚ BEZ CUKROVKY.S NEUROPATIÍ JDE SLÍŠ O HAZARD.
Taky se převlékám hned, jak přijdu domů. Ale jako úplně první věc sundávám hodinky. Nevím proč, ale nesnesla bych doma nosit hodinky, přitom když jdu ven, tak je naopak musím mít, jinak si přijdu nějak nedooblečená 😀 . Doma nosím bermudy a tričko a na nohou korkáče bez ponožek. Dokud jsem bydlela v domě, chodila jsem doma víc oblečená, tady v bytě je větší teplo, tak si to užívám. Podprsenku taky sundávám, ale vzhledem k rozměrům je mi nepohodlné (a i nehezké) být úplně bez ní, takže doma nosím takové ty pružné barevné přes hlavu (topy), které si kupuji u Číňanů. V létě ve velkém vedru nosím místo triček tílka a kratší bermudy, nebo volné indické šaty z tenoučké poloprůhledné bavlny.
Župan mi celý život visí ve skříni, vůbec mi nevyhovuje, nevím, kdy bych ho vlastně měla nosit. A evokuje mi nemoc, ani nemám chuť ho nosit.
Patřím mezi ty, kdo přijdou domů a okamžitě se převlékají – já sundavám i prstýnky a šperk z krku.
Doma nejčastěji chodím ve starých džínách a tričku, případně tričkách, v chladnějších obdobích ještě ve flísové vestě. moje oblíbená zimní variace je obyčejné, hladké dlouhé tričko s dlouhými rukávy dospod a na to nějaké veselejší krátkorukávové. Letos jsem si pořídila úžasné gatě – kapsáče z tenounkého pružného materiálu. na těle jsem je snesla i za horka (u nás do lesa nechodím ani naboso ani v krátkých kalhotách) a hlavně mají čtyři kapsy zapínané na zip. Ty jsou mnohem lepší než džíny. Teď, když je chladno, dají se nosit s leginama vespod. Leginy samotné nosím nerada, nemají kapsy 😛
Na horko mám takové ty letní šaty z tenoučké bavlny, co se prodávají u moře.
Ponožky většinou nosím a pod pracovním stolem mám bačkory z beránčí kožešiny – jsem na tom jako Matylda, jsem zimomřivá a u počítače snadno prochladnu.
Když přijedu domů tak se okamžitě zbavuji „dress code“ čili černých kalhot a bílé halenky, košile, svetříku….. A podprsenky. Navleču se do pohodlného oblečení – v „hrabáku“ jsem si kdysi pořídila asi 5 obrovských dlouhých triček, tak to je přesně to, co miluju. Bez ponožek, prostě jen tak velké triko.
Na chalupě jsem chodívala v legínách a triku, pokud možno co nejširším a pohodlném.
Župan mám úžasný, měkkoučký a halím se do něj když vylezu ze sprcháče a je mi chladno.
tričko a bermudy, po většinu roku úplně bosky (moje obavy že plovoučka bude oproti koberci „studená, se vůbec nepotvrdily, chodí se po ní báječně!!)
v zimě pak někdy už nahradím (zatím ještě ne) teplákama – ale mám takový plátěný, nikoli natahovací (ve stylu trekový gatě, kousek jednobarevnej, kousek kostičkovanej, asi všichni znáte), mikinu jsem od doby zpátky v paneláku ještě neoblíkla… no, poslední zimy nezimy ani na ven svetr ani nepamatuju)
Koukám, že podprda patří k těm oblekům odkládaným, já se taky zařadím, ale jsou dámy, které v ní i spí. To prosím moje sestřenka před pomalu padesáti lety, když byly všechno jen ne pohodlný.
Župan je u mě určený do nemocnice a protože žádný nemám, žádná nemocnice se nesmí konat
a to ja mám niekoľko kategorií oblečenia:1.na von-medzi ľudí,2.Do práce:uniforma3.na doma 4.do zahrady.
Hne´d po príchode z práce vyzliekam uniformu,letím do sprchy a obliekam si v lete dlhé plantavé bavlnené šaty natiahnuté cez hlavu,voľné s kapsami na mobil a cigaretky alebo z Egypta dovezené dlhšie tričká-šaty,všetci ich poznáte/ v zime bavlnené leginy,staré džiny a dlhými vyťahanými tričkami.
A samozrejme dodržiavam mamino naučenie: medzi ľudí si daj hlavne čisté a kvalitné prádlo,čo keby ťa zrazilo auto-nech sa nemusíš hanbiť.
Ako IO doma,v lete i na zahrade rada chodím bosky.
verenko a já myslela,že to je česká specialita- vem si čistý prádlo,co kdyby tě srazilo auto! Proč neřeknou nikdy, jen nevíš,co se stane..proč hned to auto???
Sharko, neznám holku – ženu, které by to maminka netvrdila! 😀
Řekla bych, že předchozí varianta zněla: Musíš mít na každém kousku prádla pěkně vyšitý monogram, protože když se stane neštěstí a kopne tě kůň a zabije tě… (rofl)
(… tak tě aspoň dokážou identifikovat.)
SHARKO, TUHLE VĚTU JSEM OD RODIČŮ NESLÝCHALA. U NÁS SE TOTIŽPRÁDLO MĚNILO SAMOZŘEJMĚ A BEZ ODMLUV DENNĚ.MAMI BYLA SKORO STERILNÍ ČISTOTOU VLASTNĚ DOCELA AŽ POSEDLÁ,TAKŽE TO BYLO JAKSI ZCELA BĚŽNÁ DENNÍ OBVYKLOST.JÁ SPÍŠ SLÝCHALA PRŮPOVÍDKY O VYLEZLÉM PODOLKU, O TOM, JAK JE ŠPATNÉ, KDYŽ DÍTĚTI LEZOU HOLÁ ZÁDA APOD. MÁ BABIČKY VŠECHNY TY ŘEČI OMEZILA TÍM, ŽE JAKO MALOU HOLKU MNE ZVYKLA NA GATĚ S LACLEM VPŘEDU I VZADU.VZHLEDEM K MÉ HYPERAKTIVITĚ A DIVOKOSTI TO BYLO TAKY TŘEBA. ALE TŘEBA SPODNÍ KOŠILKU JSEM NENOSILA, NENOSÍM A ASI NEBUDU NOSIT NIKDY.
JSI TO NEPOCHOPILA, SPODNÍ PRÁDLO SE MĚNILO VŽDY,KDYŽ SE ŠLO K DOKTOROVI NEBO NĚKAM MIMO DOMOV,DO KINA,DO DIVADLA,NA RANDE… VŽDY MUSELO BÝT NEVYTAHANÉ A NESEPRANÉ. PROTOŽE TO AUTO TĚ MOHLO PROSTĚ PŘEJET… NEZNAMENALO TO,ŽE JSME TEJDEN MĚLY JEDNY KALHOTKY…
doplním Sharku – měnilo se za to „lepší“. vzhledem ke tvému předpokládanému věku, milá Lenko, si dovolím dovodit, že pamatuješ, jaký byl/spíš nebyl výběr a ža každá jsme měla v prádelníku „běžné“ a „pěkné“ neboli „lepší“ prádlo. jinak si neumím dost dobře představit, že by se zde vyskytoval někdo, kdo si nemění prádlo denně 🙂
Župan sice doma mám, ale pořád nějak podvědomě spojený s nemocnicí, takže doma jsem ho snad na sobě neměla nikdy, ani když jsem nemocná doma – a to mám šikovný dlouhý až na zem a na zip… jinak v létě nejraději to co je u vietnamců nazváno noční košile bez rukávů – prostě bavlněné dlouhé jakobytílko pod kolena bez rukávů a s kapsami,jinak tepláky nebo jeté kalhoty a triko. Domácí šaty mám taky, jednoduchý střih ze dvou kusů a kolem krku kulatý výstřih stažený šňůrkou, nejraději z flanelu a dlouhé až na paty. Na zimu přihazuju vestu. U nás se roztápí kamna denně až kolem čtvrté odpoledne, tak abychom úplně nezmrzly. Jinak se taky hlásím k těm, co přijdou domů a sundají kromě spodního prádla vše ( ponožky a podprdu taky), ale i hodinky a brýle do práce a náušnice (prsteny ani řetízky nenosím). Doma chodím když ne bosa, tak naboso určitě, zima mi nějak nebývá, i teď o víkendu jsem běhala po lese v sandálech naboso, ponožky taky nerada. Jediný na co vždycky dbám před vařením, jelikož si nikdy nepamatuju, jestli jsem se zrovna mazlila se svojí smečkou nebo ne, tak si na vaření vždycky beru čisté triko – zástěry mě nějak míjejí, ruce si vždycky nějak podvědomě otírám o boky a to už zástěra nechytá…
Jak já se vždycky těším, až se vysleču „ze školního“ do domácího – jako mnohé zde odhazují podprdu v dál (v přeneseném slova smyslu (rofl) ), natahuji volné triko a třičtvrťáky (v létě plátěné, v zimě riflové). Když je jó hic, tak takovou maxikošili, co vypadá jak šaty – je plátěná a vzdušná. V pantoflách sice chodím furt, ale většinou bez ponožek (jak já nesnáším ponožky) – akorát v zimě a když sedím u počítače, tak teplé pletené od mamky (nebo péřové botky). A co v sychravých dnech nesmí chybět – to je teplá flícová vesta – mám ji v obýváku přehozenou přes židli u počítače a jak si sednu, hned ji na sebe hodím – cemr je cemr a ten si žádá teploučko (chuckle)
Ygo, když mně ty nohy mrznou furt 🙂 Mám pocit, že si snad umím přisednout i ty tepny a neproudí mi tam krev 🙂
A jojo, cemr si žádá teplo- jak já jsem nenáviděla módu krátkých triček do pasu!
Pane doktore odmuřely mi nohy.
Jak to?
Přisedla jsem si tepnu.
😀
No, copak to není hezký? 🙂
Je to nádherné. 😀
Župan, dlouhý až na paty vytáhnu pouze když jsem nemocná, ležím, beru Paralen a čaj a potřebuji tu a tam přecházet po domě. Byl na zavinutí, ale tak jako Matylda, rozčilovalo mě to neustálé rozevírání, tak jsem ho upravila na zapínání na knoflíky a je klid!
Jinak v létě nosím větrací letní šaty 😉 , v zimě jsem si poslední dobou oblíbila flísové tepláky a mikiny, přece jenom v rodinném domku není až TAK teplo a přetopeno jako v bytech.
Tak jako JanaBa, užívám si života bez podprsenky, i když už není na co koukat (chuckle) .
Alex, co mají v bytech měřiče tepla, tak je přetopeno málokde 🙂
V létě šaty. V nelétě legíny – lepší/horší podle okolností a starší mikiny či svetry – trička fakt ne… :). Na nohách i v létě tenké ponožky, mám potivé nohy, v zimě ponožky teplejší. Po večerním vykoupání župan (různě tlustý). Omlouvám se, ale nikdy jsem nepochopila nošení džín doma. Pro mě to není pohodlné oblečení, ať jsou jak chtějí seprané a změkčené. A protože bydlím v bytě, tak na ven se vždy obleču jinak než na doma.
Ty džíny se roztáhnou i do šířky, takže plandají. Proto je jedno, jestli seprané džíny nebo tepláky.
roztáhnout se možná roztáhnou – i když teď jsem se JÁ roztáhla tak, že se do žádných ani nevejdu
ale ta látka pořád zůstává taková jako „tvrdá, pevná“, takže pohodlné na doma pro mě nejsou nikdy (a takové ty úplně tenké a pružící nesnáším, takže nekupuju, a teda ani nevím co udělají s postupem času – obávám se, že natahovací asi zůstanou furt – pro mě brrrrrrr)
ty máš doma takový vedro,že můžeš chodit v gaťkách a tričku… (chuckle)
ale sharko, to vůbec (třeba zatím, v ložnici nikdy) netopím!!!!!!!
vždycky,když jsme u tebe,je tam hrozný vedro 😀
no jo, ale za to já nemůžu – kór v létě když mi celý den praží do oken slunce… ale je asi pravda, že tobě dělá lépe míň stupňů než tobě
momentálně je tady uvnitř (bez topení) 24,5° a je to tepelná pohoda na krátký rukáv a kraťasy… je pravda, že kolem 23° a níž už mi není moc příjemně
vždyť říkám, šílený vedro…já mám doma v obejváku 21°C a jinde si držím 17°C..bych se uvařila…. (a to Bedo ještě netopím)
Převlíkám se hned jak přijdu z práce. Džíny na gumu v pase, tričko nebo svetr. Za horkých dnů volné šaty. Jak píše dole IO, která si užívá každou minutu bez bot, já si užívám každou minutu bez podprsenky.
No, v horku ji nosím spíš jako něco, co odsává pot 🙂
A to je zajímavé – pro mě je nepohodlný život bez podprsenky a ne s ní – mé nezanedbatelné přednosti rády oporu. A taky mi tolik nepřekážejí. Spát v podprsence taky dokážu, i když nepreferuju.
Ono to asi bude záležet na velikosti oněch předností 😀 Chápu oba přístupy, já se onoho kusu oděvu ráda zbavím 🙂
No já nosím legíny a tričko. V létě tříčtvrteční a v zimě dlouhé.
Manžel nosí tepláky a tričko.
Synové celoročně tříčtvrťáky.
Uměla bych si představit, jak doma poletuju v elegantním župánku. Ale asi by se v něm blbě vytíralo a uklízelo a vařilo. Ale byla bych elegant.
Elegantní župánek a v něm vařit rajskou omáčku- zajímavá představa 🙂
Pár fotek ze včerejší JJM: http://malcka.rajce.idnes.cz/2016_10_vinohrady/
Matyldo tvoje fotky potěší , nejlepší jsou žuby a psí radost
Já se ve fotkách už rochnila včera a potvrzuju, že vinohrady jsou v tyto dny opravdu takhle fotogenické. NO a fotky zvířátek – tak ty potěší vždycky, těžko říct, která jejich fotka je lepší.
V létě jednoznačně domácí šaty. V zimě domácí pohodlné kalhoty z takového materiálu, ve kterém se nemusím stydět jít ven na nákup nebo se psem, popřípadě, když mi přijde zákazník. (Pracuju doma)Ze stejného důvodu nosím i na doma pohodlná ale slušná trika a mikiny a na nohou zdravotní pantofle z lékárny. Výhoda, ale zároveň i nevýhoda pak ale je, že mi takhle téměř splývá oblečení na doma a na ven. 😉
Tak to jsme na tom stejně 🙂
Já už léta v zimě v létě šaty. Ale taky to bývaly elasťáky a tričko, ovšem nějak jsem se časem dopracovala k těm šatům. A protože při 21°C už se Bimba ptám, jestli nepřetápí, klidně to zvládám v šatech bez rukávů. No a na sezení u počítače či televize přidám svetr nebo dečku
Tak šaty jen v létě, jelikož já sedím u počítače půl dne 🙂
Nu v podstatě stejně jako ty, milá Dede. Obstarožní rifle (v létě zkrácené, v chladnu normální) a ta nejstarší trička. Na nohou, jak kdy. V chladné předsíni sandály (a ve sklepě 🙂 ), jinak nic.
Já jsme typická ženská, mne je na nohy pořád zima, takže pantofle nemám jen v největších vedrech.
Ech, to psala Matylda! Omluvná úklona. 🙂
mikinu a starý rifle nebo domácí šaty…župan při 8 KOČKÁCH NENÍ TO PRAVÉ….
Osmikočkový župan by asi brzy nebyl županem 🙂
Hezké téma, navíc takové rodinné – aneb na co mláďata naučíte, to v nich zůstane. NIKDY nenosíme doma tepláky, ty jsou na sport. Povoleny jsou libovolně odrané džínsy a v případě válecí neděle i noční úbor plus župan.
Hřívnatec si jednou přál od Ježíška župan, jaký měl Hawkey v seriálu MASH. Nebylo to jednoduché, ale dostal ho. Je to důstojný domácí oděv pro dorůstajícího džentlmena 🙂
Kuba mi lítá doma věčně bosý a v bermudách, prý mu je vedro… ale trvám na oblečeném člověkovi 🙂
Ušila jsem si domácí šaty. Takovej jednoduchej pytel přes hlavu. Vejde se pod ně tričko, nikde neškrtí a jsou hezčí než tepláky. Jsem v nich schopná i plít skalku.
V zimě je v nich ovšem zima, takže to mám tepláky. Takový, co se v nich nestydím jít i se psama.
V čase mezi šatama (léto) a teplákama (zima) chodím v kimonových kalhotech (a triku). Zase splňují všechno: pohodlné, dá se v nich cvičit i vylézt se psama mezi lidi.
Vůbec potřebuju mít něco, v čem můžu vylézt na zahradu, na kterou je vidět z místní poměrně frekventovaný cesty…
Ale celoročně chodím naboso. Když je hodně zima, tak v domácích vlněných fuseklích. Když je léto, lezu bosky i po zahradě. Oceňuju každou minutu, kdy na sobě nemusím mít boty – i pitomé pantofle. 🙂
Taky potřebuju oblečení, co venku neuráží. Na zahradu i hodně staré džíny, ale pořád to není úplnej rozervanec.
On je to dost rozdíl proti bytu, co, že má člověk zahradu, na kterou co chvíle vyleze – i když zrovna sedí u počítače a půl dne do něj datlí.
Rifle… já ti nevím. Mám je ráda na ven, ale doma mi na nich strašně vadí ten pásek. Právě ten po vyplandání jediný pevný kus – konkrétně ta část s knoflíkem. A rozkrok. Teda spíš to, že v nich neudělám šňůru. Páč když sedím u počítače, tak se potřebuju co půl hodinu protáhnout – jako fakt protáhnout, kompletní rozcvičku mínus kotouly – a taky průběžně měním posez. A v riflích si pořádně nezacvičím a tureckej sed v nich není tak pohodlnej.
Il, jsi hadí žena, ne? Musím uznat, že za celý život, ani v době, kdy jsem chodila na gymnastiku, pro mě nebyl tureckej sed pohodlnej 😀
Jinak protahovat se musím taky – tenhle víkend jsem strávila prakticky v autě a na kurzech, kde jsem stála nebo seděla, a záda mě mocně potrestala. Moje úlevová poloha je chůze, jenže při té se blbě píše (wasntme) Tak se taky musím protahovat.
Jsem hypermobilní – mám klouby drobné po mámě, ale kosti dlouhé po tátovi. Proto taky potřebuju cvičit. Poslední dva roky jsem moc neměla kde, zatuhla jsem do stavu, ve kterém se nacházejí normální lidi, a bolí mě celej člověk. 🙂
Hypermobilita není dána velikostí kloubů a kostí, ale je dána větší pohyblivostí kloubů a volnějším vazivem, které dovolí pohyb kloubů do nepřirozené polohy. Neměla by ses protahovat, ale naopak posilovat.
Delší kosti po otci 😉 , při tvé výšce?
Ale to víš že jo. 😀 Jseš nejchytřejší. 😀
Ano. Dlouhé kosti mám po otci. Mám poměr nohy: trup zhruba takový, jako kdybych měřila 180. Takže ne „krátké nožky, dlouhé tělo“. 🙂 Proto vypadám větší – než si vedle nějaké žirafky doopravdy stoupnu.
Mimochodem – nepamatuju si, kde jsme se naposledy setkaly naživo, ty a já? Byla bys tak laskava a připomněla mi?
Jéé – já mám neteř, u které je to naopak. Nohy má tak dlouhé, že by měla měřit aspoň 170 cm – ovšem díky krátkému trupíčku měří 148 cm (chuckle)
To to máme tím pádem s tvou neteří stejně. 😀 Naopak to má máti – krátké nožky, velké tělo. Já mám poměry po otci a výšku po máti. 🙂
Ale tvoje neteřka je ještě menší prťous než já. 🙂
Měla jsem s tím vždycky problém u kimona – buď jsem měla kabát správně dlouhej pod zadkem a nohavice zoufale krátký, nebo nohavice dobře, ale kabát strašně dlouhej. 🙂 Potřebovala bych to kupovat odděleně, ale moje oblíbená značka nejde.
Nepotkaly, podle fotek na netu tak 160 + –
To ti muselo dát dost práci to vyšmírovat, pokud vím, mám volně přístupný fotky asi tak dvě. 😀
Nechceš třeba postnout nějakou svoji fotku, ať se trochu pobavím? Bylo by prima vědět, jak vypadá můj nejurputnější stalker.
Nejsem stalker, mám dobrou vizuální paměť nejen na obličeje, takže si pamatuji fotky z Brnění, fotky na rajčeti, které uveřejnila JJ, fotky z tvého rajčete, řeči o šmírování si nech od cesty… Tvých fotek na netu je víc, než si myslíš.
Když se někdo jako stalker chová, tak stalker je, bez ohledu na to, jak urputně to popírá. 😀
Pokud považuješ za stalking to, že k tobě někdo učiní poznámku (jednou za čas, řádově v měsících), tak bys měla odskotačit k psychiatrovi, říká se tomu paranoia, dá se to léčit…
No, šmírování fotek JJiných dětí (protože JJ nemá fotky z Brnění) je taky dobrá darda. JJ bude mít určitě radost, až jí to řeknu.
Nu Ivo, dejme tomu, ale máš nějaký důvod proč vyhledáváš na netu fotografie Ioanniny a přeměřuješ je? 😀
Lidi, co blbnete? Po každém Pražení nebo Brnění někdo hodí fotky na Rajče. Já si taky pamatuju, jak vypadají lidi, které jsem nikdy naživo nepotkala 🙂
Já myslím, že se většina z nás zná s ostatními ososbně a na ty, co nezná, je minimálně aspoň zvědavá. Pokud má někdo veřejně vyvěšené Rajče, může si ho prohlídnout kdokoli, takže řeči o stalkingu jsou irelevantní. A ano, chodím se občas kouknout, jak se mají někteří mí známí a jejich rodina. Dělá to tady spousta lidí.
Tahle debata postrádá jakýkoli smysl.