HOST DEDENÍKU – Regi: Štěně a moře

Ahoj, já jsem Indy. Teda do pasu mi napsali Indira, ale takhle mi moji lidi říkají  jen když zlobím. Regi povídala, že můžu něco napsat o tom, jak jsem v moři lovila kachnu. Prý už sem píšou kočky a kocouři a dokonce i jeden pejsek. Takže se můžu přidat.

 

 

Já vím, že vy lidi už skoro všichni moře znáte, ale já ho viděla prvně v životě. A řeknu vám, byl to zážitek. Nejdříve jsme ale museli na veterinu, kde jsem dostala dva píchance do kožíšku, moc dobrou granulku a krásný modrý pas s fotkou, skoro stejný, jako mají lidi z mojí smečky.

 

 

A pak jsme jeli autem. Pořádně dlouho. Každou chvilku jsme stáli, abych si mohla protáhnout nožičky. A taky se vyčurat a vy… ehm, já jsem slušně vychovaná holka a s tím druhým chodím vždycky co nejdál a co nejhlouběji do křoví. Moji lidi to vědí, tak mi na cestu koupili pětimetrové flexi vodítko, abych prý měla pohodlí a oni za mnou do toho roští nemuseli lézt.

 

 

Ta země, kam jsme jeli, se jmenuje Polsko. Byla v ní spousta divných věcí, třeba malá paní, která se tvářila, jako že mě nevidí, i když jsem jí olízala nohu. Nebo pták, co je větší než moji lidi, a nelítá a nelítá.

 

 

V tom Polsku jsme pořád někam chodili a chodili, moji lidi chtěli vidět tohle, pak ještě támhleto a ještě něco… A já už začínala být netrpělivá. Lesů a různých velkých starých baráků máme přece i u nás spoustu.

 

 

Až už jednoho dne měli Regi s Honzou toho chození konečně dost a rozhodli se, že pojedeme na celý den k moři. Taky bylo načase, byla jsem moc zvědavá, jestli moje kačena, teda hračka, co mi koupili, fakt plave.

 

 

Než jsme se usadili na pláži, šli jsme na hodně dlouhou procházku pod šiškovými stromy (prý se jmenují borovice), a to jsem si moc užila, protože mi moji lidi celou cestu ty šišky házeli a kopali. A taky odtud byl bezva výhled na tu obrovskou vodu, co asi nemá nikde žádný konec.

 

 

Po procházce jsme sešli dolů na pláž. Nejdříve jsem ale musela jít na vodítku, prý jak se budu tvářit a jestli se nebudu bát a kdesi cosi. To víte, lidi. Copak mě už neviděli plavat v potoce? Tohle přece nemůže být o moc jiné… No, bylo to jiné. Chtěla jsem lovit vlny, ale ta voda byla zvláštní. Moc rychle utíkala tam a zase zpátky, a vůbec mi nechutnala.

 

 

A pak mi už konečně do toho moře hodili moji kačenu. Fakt plavala! Kachnu jsem ulovila mockrát. A to prosím nejsem žádný lovecký pes! Když jsem vylezla z vody, vypadala jsem prý spíše jako hubená myš. Ale když jsem se vyválela v písku a uschla, a když ze mne ten písek zase opadal, ukázalo se, že jsem krásná borderkolie. Aspoň všichni kolemjdoucí mi to říkali.

 

 

 

 

Poznámka Regi:

Na sever Polska jezdíme rádi, tentokrát jsme bydleli asi deset kilometrů od moře, u přátel v Elblągu. Je to město s bohatou historií sahající až k vikingům a ještě dál…

Na rozdíl od Indirky byla pro nás, lidi, nejzajímavějším výletem téměř pětihodinová plavba Elblągským kanálem. Loď pluje nejdříve jezerem Druzno s ptačí rezervací a pak se vydá do kopce k dalšímu, výše položenému jezeru.

A to naprosto unikátním způsobem (podobný mají jen na jednom místě v Kanadě). Loď najede na vagón pozemní lanovky, polsky pochylnie, a po souši přejede něco přes tři sta metrů do výše položeného kousku kanálu. Během plavby absolvujete tuto atrakci pětkrát. Tedy dnes je kanál z roku 1872, jeden ze sedmi divů Polska a kulturní památka, už „jen“ zábavou pro turisty, ale původně sloužil celý systém jako významná dopravní tepna a zasloužil se o obrovský rozvoj regionu.

Tehdy s námi Indirka nebyla, protože na výletní loď pejsci nesmí (vyhrabala mezitím s kámošem Bajerem obrovskou díru na zahradě naší kamarádky), ale slíbili jsme jí, že o tom něco napíšeme a ukážeme fotky, protože tenhle zážitek by si samostatný článek zasloužil, a Honza fotil jako o život.

 

 

Vítám u nás Regi i s Indy:)) A téma? Cestování se psem – pes a moře, lidi a moře… o cokoliv dalšího, o čem se vám bude chtít povídat:)) 

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:32

47 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ahoj Indy, opravdu Ti to moc sluší a je vidět, že sis moře užila. Kočky vodu nemusí a cestovat se jim taky nechce (ten veterinář je maximum). Nejraději jsou na zahradě a v jezírku si maximálně smočí tlapku. Kajínka vzkazuje, že se ti diví. Voda, utíkací a slaná? Brrr.

  2. Jee, Indy je moc pekna a more zvladla na jednicku. Ty zaludne vlny, ktere nepostoji na miste napred moc rozcilovaly nasi Grizzlinku – udatne na ne stekala. A bala se hlasiteho oceanu. On ten Atlantik je hlasity i v klidu. Ale az jsme ji pomohli ten starch prekonat, tak ocean mela rada a naucila se s prednostou perfektne preskakovat nebo podplouvat i velke vlny. Jakey ocean moc nemusi, ale ma rad plaz a smoci si packy. A naucil se nestrkat nos do krabich der, protoze jednou mu udatny krab jednu svihnul primo do nosu a Jakey plakal a zaloval.

  3. Indy, zdravím a drbu za ušima. Díky za krásné vyprávění. Na fotkách ti to moc sluší, a ta modrá barva moře ti jde ke kožíšku moc dobře. Co se týče cestování se zvířaty, nejvíc s námi najezdil Tobiáš, když od kotěte s námi cestoval 150 km z bývalého bytu do domečku, kde bydlíme teď. Téměř každý víkend v pátek tam, v neděli zpátky. Cestu snášel dobře, co snášel hůř bylo to, že po nedělním návratu mu vždycky někdo ukradl tu úžasnou zahradu, co ji má tak rád. Vždycky škrábal na dveře bytu a chtěl ven. Naštěstí jsme se zanedlouho přestěhovali, takže teď si tu zahradu může užívat plnými doušky. Ostatní naše kočky cestují max k veterináři, a to nám to někteří (že, Rozárko a Čendo) vždycky pořádně osladí hlasitými nesouhlasem.

    1. Indy děkuje a vzkazuje, že má drbání za ušima moc ráda, ale ještě raději se přetahuje o provaz s gumovým kroužkem, takže kdyby se ti chtělo…
      Nenapíšeš něco o Tobiášově ukradené zahradě? 😀

  4. Pěkně vítám, slečno Indy, a děkuji za pěkný dovolenkový článek, tvým člověkům pak za fotky, na kterých ti to ohromně sluší. 🙂 Na procházkách potkáváme zrovna takovou černobílou borderku, mladou a veselou, ale bohužel dost tlustou. Ona, chudinka, nemá dost pohybu, chodí s ní pán o dvou berlích a většinou dojdou 300m k lavičce, tam pán odpočívá, a zase jdou zpátky. Jsou vždycky rádi – pán i pes – když se potkáme, že se fenka trochu proběhne. Už jsem přemítala o tom, jestli nemám nabídnout, že ji vezmu na procházku s námi, ale známe se jen od vidění, tak nevím. Ale to jsem odbočila od tématu.
    Taky nedáme bez psa ani ránu a jezdí s námi na všechny dovolené. K moři jsme ho zatím nevzali, Denis nemá čip, tak má smůlu. Ale Mácháč prý je taky dobrej! 🙂

    1. Já bych teda neváhala a zeptala se. Chudák borderka! Ti psi potřebují spoustu pohybu. Třeba by byl rád. Zkus to, jestli Ti to nevadí proběhnout se se dvěma pesy.

      1. Procházka se dvěma psy by mi nevadila, naopak si aspoň zkusím, jaké to je (jestli pán neodmítne). Díky za podporu!

        1. já si myslím, že od to ví taky, al enechce obtěžovat nebo nikoho nemá..nabídni mu to,on si něco přečte, odpočne si na lavičce…ty proběhneš psy..třeb abydlíte kousek od sebe a když bude ošklivo,jen se pro ni zastavíte…

    2. Indy děkuje za pochvalu a přivítání a přimlouvá se za kolegyni borderku s nemocným pánem, pokud by ti nevadilo venčení dvou psů najednou. 🙂

    3. Také bych se přimlouvala o nabídku k procházce. Takto venčená borderka musí trpět… a třeba i něco „shodí“ a bude se jí veseleji běhat !

  5. Indy je krásná fenka, nejen „vzorkem na kožichu“, ale i postavičkou. A dokonce je i spisovatelka 🙂 Přeji vám hodně dalších společných výletění.

    Pes v moři ? Když u nás teď nedávno byla švagrová, zajeli jsme si k moři. V tuhle dobu bývá voda nejteplejší, za dlouhé měsíce veder krásně prohřátá (měla +28 C). Zase bylo na pláži hodně pejsků a všichni vypadali v pohodě. Když jsme na pláž přicházeli, potkali jsme jednoho milého mladého muže, který naopak odcházel. A v náručí měl moc hezkou jezevčí slečnu, které se únavou zavíraly oči. Ptala jsem se, zda takhle krátkonohý psík nemá v moři problém (vlny tam jsou mírné, ale jsou)? Prý kdepak, fenečka řádila jako štěně a vůbec nechtěla ven. No bylo to na ní vidět, jak je vycachtaná. A pozorovali jsme vlčáka, který si také vody užíval 🙂

    Čerstvé fotky z pláže začínají od č.40 (video a další)

    http://marickac.rajce.idnes.cz/u_more

      1. Regi, žiji v jižní Alabamě, necelé dvě hodiny jízdy od pobřeží „držadla pánvičky“ na mapě Floridy.

        1. Právě jsem se dočetla, že se na Floridu řítí silný hurikán Matthew. Tak snad nezasáhne její pánvičku a přilehlá území Alabamy.

  6. My jsme s minulými psy cestovali kde se dalo, jenomže ono se moc nedalo, samozřejmě na výlety, za příbuznými ano, ale delší dovolené ne, nějak jsme neměli štěstí na ubytování se psem. Ale teď s naší Terry ( letos 3 roky) si to užíváme a ona taky, naštěstí jsme vzdycky měli psa, kterému nedělalo cestování potíže. Jezdíme s Terry po víkendech i o dovolených od štěněte do hotelů, kempů i penzionů, pravda v době internetu je snazší si rovnou najít kde pes může. Letos jsme byli poprvé s Terdou u moře, až v září, také jsem pro to, nejezdit k moři v létě, je to pro psa zbytečná zátěž. Zkusili jsme Chorvatsko – Istrii, našla jsem kemp kde psi nejen mohou, ale i mají psí pláž a bylo to paráda. Apartmám jsme měli pro sebe a měl uzavřenou zahrádku (kolem dvoumetrová zeď a uvnitř pěkný olivovník, takže i stínu dost). Jediný problém pro mě stydlína, že psí pláž byla společná s nudapláží, takže jsme chodili ráno a večer, a stejně jsem někdy nevěděla kam s očima…ale na psí pláži bylo místa dost, i samostatná sprcha pro psy, vstup do vody pozvolný,spousta psů na hraní – a také pár kousavých potvor, jako všude, ale tady přece jenom byli pořád na vodítku, takže dobrý. Příští rok zopakujeme. Jediné co byl problém že nebylo jak hlásit, že necháváme psa v apartmánu, aby nám tam neuklízeli, ale pak nám pokojská řekla, že jednou nakoukla, Terda se na posteli zvědavě posadila a koukala, tak pokojská zase vycouvala a už si pamatovala. Příště si vezmu ceduli – „Pozor pes“ a nechám ji pověšenou na klice…ne že by snad paní napadla, ale aby nezdrhla. Už mám zase naplánované výlety na příští rok a zase se psem. Kocoury ale vždycky necháváme doma, mám dva briťáky a rodinný dům, vždycky jednou za dva tři dny přijede sestra a postará se o ně. Do kočičího hotelu bych je nedala, myslím že jsou spokojenější ve svém prostředí, i když si mi pak stěžují, že byli jenom na granulích a kapsičku dostali jenom když přijela sestra.

    1. Ta dovolená bez pejska by asi nebyla to pravé ořechové že? U nás je to podobné. Psa jsem sice chtěla já, vždycky jsme je doma mívali, jen jsem měla pak měla dlouholetou pauzu, ale můj muž si to nějak nedovedl představit. A teď si naopak nedovede představit, že bychom Indy neměli, nebo jeli tam, kde je to jen trošku možné, bez ní.

      1. Naše dovolené jsou hodně cestovní, takže fudla s sebou jsme měli jen jednou a myslím, že to bylo pro všechny zúčastněné problematické. Zato na tábory s námi jezdili vždycky

      2. No jo, je to pravda, něco by nám chybělo…bereme Terdu sebou vždycky když to jde, jenom tam kde je moc lidí ne – bála bych se, že by na ni někdo šlápnul. A ještě mám vyzkoušeno- špatně se jí chodí na povalových chodníčcích(nebo jak se to správně jmenuje) na naučných stezkách. Tragédie to byla v SOOSu u Mariánek, tam to mají z různě širokých kulatin s velkými mezerami, tam jsem ji musela 2km nést v náručí. Jo a Indy je moc krásná pejsková (černobílá kombinace je nejhezčí co znám, proto taky mám černostříbřitou knírandu) a je vidět, že je jí s vámi dobře.Tak si užijte ještě spoustu výletů!

        1. Terda je trpasličí kníračka? Je to drobek, ale 2km – to se přece jen pronese. (Poslední pes mojí maminky byl střední knírač Emir. Ten ale byl hrozné číslo 😉 )

          1. Knirači jsou obecně pěkná čísla, mohu posoudit, Terda je čtvrtý v naší rodině, vždycky malý černostříbřitý…a ano, pronesla se pěkně, osm kilo… následně jsme objednali batoh pro psa s pořádnou nosností a beru ho vždycky sebou, člověk nikdy neví, a občas nás tak pustili do hradu nebo zámku…

            1. Jeden z našich psů byl ještě za hluboké totality střední pudlík. A toho jsme na dovolené celá rodina na střídačku nosili v náručí po celém Karlštejně. 🙂

            2. Náhodou knírači jsou zlatíčka – moje malá kníračka Toyenka (opravdu papírová) měla ve svých nejlepších letech i čtrnácte kilo (a tlustá nebyla, akorát hodně narostla!) Milejšího psa aby pohledal … můj nynější korač má co dělat, aby se jí vyrovnal co do povahy (do váhy už ji dorostl) (rofl) … ale má na to ještě patnáct roků, v úterý měl jeden rok (h)

  7. Indy je velice úhledná bordeří fenka! 🙂 A moře si užila jak se patří! (inlove)

    My se psy cestujeme hodně, i když je nebereme všude. Samozřejmě ne tam, kam letíme – po zážitcích s Nazgúly a létáním bych to už psům dobrovolně neudělala.
    Potom je neberu na jih, do horka – Berry špatně snáší i zdejší léto, tam by to pro ni bylo čisté utrpení.
    No a všude jinde je bereme s sebou, jezdíme i na „psí“ akce, takže holky jsou odmala (a byli všichni psi) na cestování zvyklí a většinou se do auta hrnou s nadšením:))
    No a že auto je u mě psí bouda, to je taky fakt 😀

    1. Díky i za Indy. 🙂 S tím cestováním – my asi necestujeme hodně, ale zato moc rádi. Včetně naší psí slečny. Pokud na dvorku auto z jakéhokoli důvodu otevřu, mám ji okamžitě usazenou uvnitř v očekávání, kam že to bude tentokrát.

  8. Penuška se mnou šla, kamkoli to bylo možné. Zvlášť pěkné to bylo na tom týdenním soustředění budó. To byla maskot celé akce.
    Donda zdárně pokračuje v penušatých stopách a Melly si přinejhorším nechá zasednout hlavu.
    Psa si přece pořizuju proto, že s ním chci být.
    Stejně tak mi přijde normální, že neignoruju upozornění od svého psa, že ho někde něco bolí, že má prázdnou misku na vodu, že se něčeho bojí nebo má z něčeho depku… a proto mu najdu v srsti ránu správně a včas, neutýrám ho žízní a neřeším psovu úzkost zbavením se psa (jak mi někteří navrhovali u Meliny, že).

  9. Cestujeme se psem už skoro čtyřicet let. I za totáče jsme jezdívali po republice, přespávali v hotelích. Ubytování v chalupách nebo penzionech neexistovalo. Předem jsem se telefonicky domluvila (internet také neexistoval 😉 ), že chceme i se psem a šlo to. Jenom jednou jsme jeli do Vysokých Tater bez Erisky, ubytovali jsme se v nějaké podnikové chatě a tam nás se psem nechtěli pustit. Nu, dopadlo to tak, že jsme po třech dnech odjeli šupem domů, protože bez knírajdy to nebylo ono. To bylo myslím v 88-tém roce. Myslím, že jsem závislá na společnost psa.

    1. Indy má teď jedenáct měsíců, takže s námi byla na dovolené poprvé, ale na krátké výlety jezdí samozřejmě pokaždé, když je to jen trošku možné. A následující dovolené budeme taky plánovat pokud možno tak, aby mohla jezdit s námi.

  10. V tomhle to máte vy majitelé pejsků mnohem jednoduší.
    Kočky cestování nemusí.
    Sice znám pár kočičích jedinců, kteří jezdí se svými majiteli na chatu. Ale to se musí zřejmě trénovat od kotěcích let.
    Jaké máte vy, ve vlastnictví koček , zkušenosti s jejich cestováním ?

    1. Maminka se snažila kocouřího nalezence odmalička vozit na chatu – čím víc, tím hůř. Tam je spokojený, ale ta cesta je děs. V přepravce, na klíně, všechno jedno, hrůza, podělané vše co je možné. Takže už jej nevozí.
      Předchozí kočky se převážely jen párkrát, neobešlo se to bez hlasitých protestů, ale v čistotě.

      Můj Tlapís naopak jezdíval kamkoliv bez problémů, rozvalil se na zadním okně a dekoroval. On byl vůbec takový polopes.

      1. co felinosprej – kočičí umělé feromony, stříkneš to do přenosky,kočka se zklidní..po kočičích áriích,kdy jsem do Prahy dojížděla naprosto pološílená, s vidinou toho,že zastavím, vypustím kočku, ať si jde kam chce, hlavně daleko ode mne a zajdu za roh do hospody na panáka,dva,tři..abych se uklidnila, jsem hledala něco,co ji zklidní..felinosprej zabral,a k tomu jsme přepravku překryla plátnem,aby neviděla ven a byl klid a pohoda….maj to na zoohitu.

        1. Chvíli hovoř o přepravě a kočičích ariích!!!! Já to jednou měla ve 3 provedeních a byla jsem pološílená. Konečně ztichli, já volala Bedu, ta zamňoukala do telefonu a jelo se znovu od začátku.

        2. Díky Sharko za radu.
          My totiž plánujeme koupit lepší chatu a bychom chtěli Fousína vozit sebou. Problém však je, že nemáme auto. Budeme muset autem nebo vlakem.

      2. S námi žije i venkovnědomácí kočka Číča, která je nejspíš taky napůl pes. Když přijedu odkudkoli domů, chodí mě vítat a když jedeme občas na veterinu, sedí v autě poslušně v otevřeném košíku. Auto má ráda, však si ho často razítkuje tlapkama na čelním skle.

    2. Cestujeme s Bobísem pravidelně na chatu v autě. Jakmile začneme balit někam se vytratí a nastane hledání a chytání kocoura.Cesta mu nevadí,až na poslední kilometr se ozve jako že už to tam poznává, ale neřve , jen jednou mňoukne a dost.Ale před cestou nazpět musím myslet na to že se vracíme a miláčka musíme včas zavřít protože lovit ho na zahradě prostě nejde.Už se nám stalo že jsme odjížděli pozdě večer nebo ráno protože jsem po včas neodlovila.Jinak je v autě moc hodný a to jako útulkář jel poprvé autem asi ve svých 7 letech. Je to zlatíčko.

    3. Kromě Indy máme i venkovnědomácí kočku Číču a ta miluje naše auto zvenčí i zevnitř. Kromě návštěvy veterináře s námi ale nikam nejezdí. Bydlíme na vesnici, takže má k dispozici celý širý svět 🙂

  11. Letos to s výletěním nebylo moc slavné, takže Ernest zatím zažil cestování autem jenom krátké – do Moravského Krasu a na Rusavu. Ale na rok se chystáme, že se v tomto polepšíme a možná bude i to móře – jenže my budeme mířit opačným směrem, neb já ráda teplíčko.

    Jinak Indy je moc hezká borderka a navíc šikovná, jak umí hezky popsat svoje cestování. Těším se, že se s ní budu setkávat častěji.

    1. Indy děkuje za pochvalu. Možná zase něco spáchá a já jí to zveřejním na Šíleném šupleti.:-)

  12. My jsme letos se psy nenacestovali tolik, kolik jsme chtěli. Ale cestujeme s nimi rádi, pokud je to možné. Světluška sice v autě nervózně funí, ale Karamelka sebou práskne a za chvilku spí. K moři jsme to nikdy nezkoušeli, vždycky jsme byli u moře ve vrcholném létě a to mi připadalo, že by z toho psi nic neměli, rozpálené chodníky i písek, navíc na většinu pláží psi nesmí. Tak je hlídala babička s dědou.

    1. Indy to řeší podobně jako Karamelka. Myslím, že jsou holky i podobně staré.:-) K moři na jih bychom v létě nejeli ani sami, natož se psem :-). S mým mužem se shodneme, že horko moc nemusíme. Táhne nás to spíše na sever.

        1. Aha, toho jsem si tady někde v komentářích všimla a z toho vyvodila, že budou ty dvě slečny podobně staré. Indy měla osm měsíců v době popisované dovolené, teď má jedenáct, a taky poprvé hárá.

  13. Ahoj Indy 🙂
    My cestujeme se psy poměrně málo, zato dramaticky. Sorbonovi je špatně a od štěněte se to změnilo jen málo 🙁

    1. Ahoj, Indy pozdrav vyřídím.:-) My s ní jezdíme všude, kde je to jen trošku možné. Naštěstí jí v autě špatně nebývá. Tohle byla zatím nejdelší cesta. Zvládla ji s přehledem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN