Je to fenomén dnešní dopravy a zběsile se staví u každé druhé dědiny – kruhový objezd.

Uznávám, že jsou místa, kde se hodí – u supermarketů a podobně. Znám i místa, kde totálně selhal a doprava se pokorně vrátila k původní obyčejné křižovatce. Znám kruháč, kde doprava sviští tak báječně, že ji každou chvíli řídí policie, aby kolony neblokovaly přilehlou dálnici, protože je kousek za exitem a všemožné uzavírky vylepšují provoz v širokém dalekém okolí.

Ovšem mým problémem je kruhový objezd postavený během letošních prázdnin. Původně to byl normální sjezd z dálnice, který se plynule napojil na okresní silnici. Je to u dálnice, tak si tam jistá spediční společnost postavila na zelené louce středisko (na záboru zemědělské půdy mě utěšuje jen to, že to pole bylo po každém dešti pod vodou a pluly tam labutě). Bude odtud vyjíždět spousta nákladních aut, i byl vybudován kruhový objezd. Uprostřed polí a silniček.

Jela jsem tudy třikrát za světla a připadal mi přehledný a jasný. Do chvíle, než po prázdninách začala fungovat jazyková škola a já jsem vjela na kruháč v absolutní tmě. Najednou mi připadalo, že se v něm vůbec nevyznávám a výjezdů je moc. Na první pokus jsem vyjela k té spedičce. Na parkovišti jsem se otočila a snažila se vyjet tím správným výjezdem. V tu chvíli už jsem byla zmatená, kruháč jsem projela kolem dokola a snažila se identifikovat, která cedule patří ke kterému výjezdu, a pracně jsem vyjela ven. Měla jsem pocit, že kdyby to bylo špatně, budu tam jezdit do půlnoci.

Druhý den jsem tudy jela znovu. Říkala jsem si, že na parkoviště nechci. Přibrzdila jsem před výjezdem a zjistila jsem, že neomylně mířím ke spedičce. Pomaličku jsem se sunula po objezdu a hloubala, kudy ven. Na naprosto prázdném temném kruháči se objevilo udivené auto, které mě hned za kruháčem předjelo, protože jsem byla divná. Zřejmě pospíchalo.

Na rozdíl od něj jsem věděla, že za zatáčkou je rozkopaná silnice a stojí se tam na semaforech. Spěchat je zbytečné, většinou trefím červenou. I když vám padne zelená, můžete se tam dočkat cyklisty v protisměru, protože semafor je přece jen pro auta – asi cyklistům nedochází, že v tom nejužším místě se stěží vyhneme a vedle sebe máme jen kamennou stěnu…

P.S.: V Liberci mají kruháč ve tvaru pravidelného delšího šišoidu. Když navigace pravila, že máme jet pátým výjezdem, osádka auta se divoce pohádala, který to je. A to bylo za světla!

Dnes si můžeme povídat nejen o bloudění na kruháčích (no řekněte, kdo si nikdy nedal kolečko navíc:)), ale i o jiných situacích, kdy jsme s autem skončili někde, kde jsme to neplánovali – jako třeba já na školním dvoře na vrchu místního amfiteátru:))