Sedí mi v kuchyni na pultě a oranžově se směje – buclaté dýňové sluníčko! Dívám se, jak dřepí v hloučku červeně žíhaných jablíček a sliny se mi zbíhají. Eh, tak co s tebou, milá dýňko, udělám

tentokrát?

Po většinu svého života jsem měla dýně zařazené do kategorie: barvy časného podzimu. To je moc krásný šuplík! Zahrnuje vedle zářivě oranžových dýní i domácí červená rajčata, šípky a hložinky, žlutočervená jablka, žluté hrušky, zlatou cibuli, žlutozelené listí uspěchaných bříz, zelené a červené papriky a temně modré švestky.

Taky ovšem zářijové modře zářící nebe, čokoládovou hněď polí, jasnou zelenou ozimů a unavenou zeleň proschlých luk. Eh, když nad tím přemýšlím, tak je vlastně září naprosto úžasný měsíc!

To jen jdu na zahradu a sbírám…:))

Ale zpátky k dýním. V kuchyni jsem znala od babičky dýňový kompot a tím to končilo. Ani ta polévka se u nás v rodině nedělala. Ony taky dýně moc nebyly – jen u těch s velkou zahradou nebo velikým kompostem. Když se kvůli potravinám obhospodařoval každý kousek půdy, tak na roztahovačnou dýni už místo nezbývalo.

Kde je ona teď, tam bývaly hlavně brambory a když zbyl kousek místa, dosadila se tam cuketa. Tak mě napadá – taky se pamatujete na to, jak lidé pěstovali cukety veliké až obrovské, a pak hledali kde koho, aby se jich nějak rozumně zbavili?

To se pak dělalo cuketové zelí, cuketové buchty a já nevím co ještě, protože bez nastrouhání se ty zeleninové vzducholodě nedaly spotřebovat. To bylo kdysi překvapení, když se proslechlo, že cukety je třeba sklízet ve formě cuketek a jaká je to potom lahoda!

U kamarádky Lucky jsou dýně stále ještě optimistické, takže tu máte i květy…:))

Bude to teprve tak pět let, co jsem objevila v dýni vedle krásy i chuť. A začala jsem experimentovat. Nejdřív jen s polévkou – víte, že jsem snad neuvařila dvakrát stejnou? Dokonce i tehdy, když jsem se snažila:)) To je tím, že si při vaření zcela aktuálně vymýšlím a pak si nepamatuju, co jsem všechno dala.

Takže vedle té základní, kde je cibule a dýně (se zázvorem v podobě koření) jsem do polévky zkusmo přidávala i celer, brambory, papriku (čerstvou – plody), čerstvý zázvor.

A koření? Vedle soli, to býval ten zázvor, kurkuma, někdy středně ostré madráské karí, jindy čili paprička. Tedy nikdy všechno naráz – jen v různých kombinacích:))

Někdy jsem přidala smetanu, někdy jen plnotučné mléko, jindy nic. Jak říkám – dýňová polévka má u nás mnoho podob podle toho, k čemu ji zrovna vařím: aby byla sytá, hravá, delikátní nebo pikantní.

Koukejte, jsou tam!:))

Ovšem polévka sice může být grunt, ale taková dýně pečená s masem – to je nějaká dobrota! I v tomto případě se většinou snoubí s cibulí, často s paprikou (plodem) a jablkem, někdy s celerem – může to být bulva nebo řapíkatý, podle toho, co má kdo doma a co má rád.

No a u kamarádky jsme jedli grilovanou dýni (taky Hokkaidó) naloženou s česnekem a kořením, jak jinak, než spolu s cuketou. To vám byla úžasná dobrota, dokonce i studené.

Konečně bych mohla napsat i nějaký recept, že? Takže to bude můj zatím poslední pokus s dýní a pečeným masem – tentokrát to bylo horní krůtí stehno. A věřte, že krocan a dýně k sobě pasují moc dobře!:))

Ta je krásná, že?

Krocan pečený (převážně) s dýní

Potřebujeme:

Krocaní stehno horní (či jiný kus krocana, ale tenhle já mám ráda:)),

cibuli (dost),

dýni Hokkaido (dost – nakrájet i se slupkou, teď je báječně čerstvá),

jablko – jedno větší nebo dvě menší (nebo jedno malé, když nemáte rádi nasládlou chuť),

papriku (já měla domácí zelenou trochu pálivou, ale je to celkem jedno jakou),

sůl, pepř.

Postup:

Do velkého pečícího kastrolu (ideální je na to železňák) dáme oblíbený tuk, na sporáku ho rozehřejeme, na něm opečeme nahrubo nakrájenou cibuli, na kousky nakrájenou dýni a opékáme. Potom přidáme papriku nakrájenou na větší kousky a poslední přidáme jablka (neloupu je). Osolíme, stále opékáme, aby to pěkně vonělo.

Potom přidáme posolené a opepřené maso a necháme ho taky trochu opéct. Jestli ho tam dáte vcelku nebo nakrájené na větší kousky je na vás. Kousky se upečou rychleji, ale z celého kusu (i s kůží) vznikne tak nějak lepší ten výpek:))

Podlijeme horkou vodou, ale té vody nedáváme moc. Jen tak, aby byla zelenina pod vodou, ale maso koukalo. Když je to ten celý kus, pečeme kůží navrch – ochrání maso před vysušením a je pak na vás, jestli ji pak budete jíst, nebo ne. Necháme to ještě na sporáku chvíli společně probublat (tak 10 minut) a pak to dáme do trouby.

Pokud máte čas, je dobré to péct pomaleji, třeba na 150 stupňů, ale nevadí tomu ani rychlejší pečení (180-200 stupňů) – pečeme s poklicí. Čas na jedno stehno je cca 40 minut s poklicí a pak cca 20 minut bez ní, aby se to dopeklo do zlatova. Ona i ta zelenina získá v této fázi zase trochu jinou barvu a chuť.

Podzimní zátiší

No a pak buď skončíme a podáváme s bramborami (i hranolky dělané v troubě – ty vlnkované, jsou k tomu výborné) či s rýží. Pokud chceme vyrobit něco víc, než jen prostý sos se zeleninou, můžeme to před dokončením pečení zalít šlehačkou (smetanou na šlehání:)).

Pokud potřebujete nakrmit regiment, můžete tu smetanu (případně i plnotučné mléko) ještě trochu zahustit moukou. Kdo má rád omáčky, může pokračovat jako u svíčkové – rozmixovat upečenou zeleninu a zahustit smetanou. Já to nedělám, já se na tu zeleninu (a jablko) těším:))

Samozřejmě je to recept schopný mnoha obměn – to mám na pečených masech ráda, že to vlastně nemůžete zkazit (pokud to nespálíte na uhel:)). Navíc to dobře snáší zmražení (bez smetany) – informace pro ty, kdo to potřebují:))

PS: Fotky dýní jsem sice fotila já, ale dýně patří kamarádce Lucce.

A tak se dnes prostě ptám – co vy a září v kuchyni? Máte rádi dýně? Které? A co cukety? Jak je rádi připravujete? Pojďme se pokochat zářijovou hojností v kuchyni…:))