Sedí mi v kuchyni na pultě a oranžově se směje – buclaté dýňové sluníčko! Dívám se, jak dřepí v hloučku červeně žíhaných jablíček a sliny se mi zbíhají. Eh, tak co s tebou, milá dýňko, udělám
tentokrát?
Po většinu svého života jsem měla dýně zařazené do kategorie: barvy časného podzimu. To je moc krásný šuplík! Zahrnuje vedle zářivě oranžových dýní i domácí červená rajčata, šípky a hložinky, žlutočervená jablka, žluté hrušky, zlatou cibuli, žlutozelené listí uspěchaných bříz, zelené a červené papriky a temně modré švestky.
Taky ovšem zářijové modře zářící nebe, čokoládovou hněď polí, jasnou zelenou ozimů a unavenou zeleň proschlých luk. Eh, když nad tím přemýšlím, tak je vlastně září naprosto úžasný měsíc!
Ale zpátky k dýním. V kuchyni jsem znala od babičky dýňový kompot a tím to končilo. Ani ta polévka se u nás v rodině nedělala. Ony taky dýně moc nebyly – jen u těch s velkou zahradou nebo velikým kompostem. Když se kvůli potravinám obhospodařoval každý kousek půdy, tak na roztahovačnou dýni už místo nezbývalo.
Kde je ona teď, tam bývaly hlavně brambory a když zbyl kousek místa, dosadila se tam cuketa. Tak mě napadá – taky se pamatujete na to, jak lidé pěstovali cukety veliké až obrovské, a pak hledali kde koho, aby se jich nějak rozumně zbavili?
To se pak dělalo cuketové zelí, cuketové buchty a já nevím co ještě, protože bez nastrouhání se ty zeleninové vzducholodě nedaly spotřebovat. To bylo kdysi překvapení, když se proslechlo, že cukety je třeba sklízet ve formě cuketek a jaká je to potom lahoda!
Bude to teprve tak pět let, co jsem objevila v dýni vedle krásy i chuť. A začala jsem experimentovat. Nejdřív jen s polévkou – víte, že jsem snad neuvařila dvakrát stejnou? Dokonce i tehdy, když jsem se snažila:)) To je tím, že si při vaření zcela aktuálně vymýšlím a pak si nepamatuju, co jsem všechno dala.
Takže vedle té základní, kde je cibule a dýně (se zázvorem v podobě koření) jsem do polévky zkusmo přidávala i celer, brambory, papriku (čerstvou – plody), čerstvý zázvor.
A koření? Vedle soli, to býval ten zázvor, kurkuma, někdy středně ostré madráské karí, jindy čili paprička. Tedy nikdy všechno naráz – jen v různých kombinacích:))
Někdy jsem přidala smetanu, někdy jen plnotučné mléko, jindy nic. Jak říkám – dýňová polévka má u nás mnoho podob podle toho, k čemu ji zrovna vařím: aby byla sytá, hravá, delikátní nebo pikantní.
Ovšem polévka sice může být grunt, ale taková dýně pečená s masem – to je nějaká dobrota! I v tomto případě se většinou snoubí s cibulí, často s paprikou (plodem) a jablkem, někdy s celerem – může to být bulva nebo řapíkatý, podle toho, co má kdo doma a co má rád.
No a u kamarádky jsme jedli grilovanou dýni (taky Hokkaidó) naloženou s česnekem a kořením, jak jinak, než spolu s cuketou. To vám byla úžasná dobrota, dokonce i studené.
Konečně bych mohla napsat i nějaký recept, že? Takže to bude můj zatím poslední pokus s dýní a pečeným masem – tentokrát to bylo horní krůtí stehno. A věřte, že krocan a dýně k sobě pasují moc dobře!:))
Krocan pečený (převážně) s dýní
Potřebujeme:
Krocaní stehno horní (či jiný kus krocana, ale tenhle já mám ráda:)),
cibuli (dost),
dýni Hokkaido (dost – nakrájet i se slupkou, teď je báječně čerstvá),
jablko – jedno větší nebo dvě menší (nebo jedno malé, když nemáte rádi nasládlou chuť),
papriku (já měla domácí zelenou trochu pálivou, ale je to celkem jedno jakou),
sůl, pepř.
Postup:
Do velkého pečícího kastrolu (ideální je na to železňák) dáme oblíbený tuk, na sporáku ho rozehřejeme, na něm opečeme nahrubo nakrájenou cibuli, na kousky nakrájenou dýni a opékáme. Potom přidáme papriku nakrájenou na větší kousky a poslední přidáme jablka (neloupu je). Osolíme, stále opékáme, aby to pěkně vonělo.
Potom přidáme posolené a opepřené maso a necháme ho taky trochu opéct. Jestli ho tam dáte vcelku nebo nakrájené na větší kousky je na vás. Kousky se upečou rychleji, ale z celého kusu (i s kůží) vznikne tak nějak lepší ten výpek:))
Podlijeme horkou vodou, ale té vody nedáváme moc. Jen tak, aby byla zelenina pod vodou, ale maso koukalo. Když je to ten celý kus, pečeme kůží navrch – ochrání maso před vysušením a je pak na vás, jestli ji pak budete jíst, nebo ne. Necháme to ještě na sporáku chvíli společně probublat (tak 10 minut) a pak to dáme do trouby.
Pokud máte čas, je dobré to péct pomaleji, třeba na 150 stupňů, ale nevadí tomu ani rychlejší pečení (180-200 stupňů) – pečeme s poklicí. Čas na jedno stehno je cca 40 minut s poklicí a pak cca 20 minut bez ní, aby se to dopeklo do zlatova. Ona i ta zelenina získá v této fázi zase trochu jinou barvu a chuť.
No a pak buď skončíme a podáváme s bramborami (i hranolky dělané v troubě – ty vlnkované, jsou k tomu výborné) či s rýží. Pokud chceme vyrobit něco víc, než jen prostý sos se zeleninou, můžeme to před dokončením pečení zalít šlehačkou (smetanou na šlehání:)).
Pokud potřebujete nakrmit regiment, můžete tu smetanu (případně i plnotučné mléko) ještě trochu zahustit moukou. Kdo má rád omáčky, může pokračovat jako u svíčkové – rozmixovat upečenou zeleninu a zahustit smetanou. Já to nedělám, já se na tu zeleninu (a jablko) těším:))
Samozřejmě je to recept schopný mnoha obměn – to mám na pečených masech ráda, že to vlastně nemůžete zkazit (pokud to nespálíte na uhel:)). Navíc to dobře snáší zmražení (bez smetany) – informace pro ty, kdo to potřebují:))
PS: Fotky dýní jsem sice fotila já, ale dýně patří kamarádce Lucce.
A tak se dnes prostě ptám – co vy a září v kuchyni? Máte rádi dýně? Které? A co cukety? Jak je rádi připravujete? Pojďme se pokochat zářijovou hojností v kuchyni…:))
Trochu pozdě :o) našla jsem až dnes, ale třeba někdo využijete. Pomazánku jsem nedělala ani nechutnala, ale líbí se mi recept :
http://recepty.rawforum.sk/natierka-z-pecenej-hokkaido-tekvice/
(nod)
a ještě trochu dýní:
http://ona.idnes.cz/dyne-recepty-dynva-polevka-pikantni-dynova-babovka-dynovy-dort-pecena-dyne-dynove-kari-g5a-/recepty.aspx?c=A160921_104026_recepty_haa
našla jsem v jedné talijánské kuchařce i dýňové rizoto….vypadá to mooooc dobře…
Potvrzuju,ze dynove rizoto je vynikajici. Za predpokladu, ze se pouzije kratkozrnna ryze – a nemusi to byt to ukrutne drahe Arborio. A samozrejme dodrzovat ten pomaly postup. A Italove tez delaji ravioli s dynovou naplni.
jj, když italské,tak krátká rejže a krémové rizoto… a dneska byk v poředu POLOPATĚ na CT1 pěstitel dýní a patizonů…v archivu CT se to dá najít, radil s pěstováním a skladováním a dělali tam patizon jako mozeček..
Jj, i jako nemilovník dýní musím přiznat, že ty ravioli s dýňovou náplní jsou dobré, jedla jsem to v Itálii jako dezert nasladko. Celkem nebylo moc zřejmé, čím je to vlastně plněné (musela jsem se zeptat), ale ta náplň byla krásně sytě žlutooranžová. Bylo to pěkné, ale doma bych se s tím nedělala.
Myslím, že to dělají i naslano. Ale s masem jsou lepší 😀 .
Dede, mas krasne fotky. Září je krasne jmeno pro ten mesic, protoze září barvami. Coz mi pripomina, jak poeticky vystizne jsou ceske nazvy mesicu.
A jeste jsem si vzpomnela na krasnou vyzdobu kostela ve Znojme u prilezitosti vinobrani. (Ten velky kstel na ostrohu nad Dyji). Nadherne naaranzovane ovoce a zelenina, hrozny, podzimni kvety, syry a bochniky chleba. Fakt krasne.
Díky Hanko, letos mám přece jen nějakou úrodu a mám z ní radost – vlastně poprvé mi díky tomu zářijovému horku dozrála rajčata:))
Mávám a myslím na tebe (inlove) (hug)
Tak jsem tu napsala jeden sáhodlouhý příspěvek o receptech na lilky, cukety atp. a zmizel někde v internetových hlubinách. Nevadí, stejně jsem sem svoje oblíbené recepty na zpracování těchhle surovin dávala už snad 10x, snad si je někdo pamatuje. A pokud ne, žádná škoda, zas tak nic moc světoborného to nebylo.
Jo ale zcela OT se musím přiznat, že už jsem asi dospělá (ve svých jednapadesáti), dneska jsem si totiž koupila svůj první Chanel 5. Ne teda přímo ten pravý, jen letošní novinku L’eau, hrozně mi voní. Objevila jsem ji před týdnem v bezcelním obchodě v Moskvě na letišti, ale než jsem se rozkývala ke koupi, volali nás k nástupu do letadla. Celý týden jsem ji sháněla, ale až dnes se zadařilo. A teď si tu jen tak sedím a očichávám si ruku, kam jsem si ji nastříkala, je to pěkné. Možná někdy dospěju až tak, abych si troufla na originál, zatím jsem se k němo „nepročuchala“, je to nad moje síly, tohle je ale fakt fajn, taková svěží, lehká mýdlová vůně čistoty.
…němu…
Aido, užij si to 🙂 Je to báječné, když si parfém s nositelkou tak dobře sednou:))
Mívala jsem z různých letišť různé parfémy a měla z nich radost. Poslední roky mi ale voňavky vůbec nechybí, nějak vystačím se slabšími a jednoduššími vůněmi krémů nebo sprchových šampónů. To ten můj vlčáckej nos!
(Teď abych se bála, abych časem neměla ve vůních preference jako třeba… Matyldiny psice? 😀 )
A máš Dede další krásné TÉMA – parfémy 😀
Aido, rozhodně si ten parfém pořiď, důležité je, že ti voní i na kůži.
Klasický Chanel 5 používala moje máma, krásně na ní voněl. Já ho používat nemůžu, na mně nevoní.
Mám vyzkoušené tři parfémy. které mi i na kůži voní a líbí se mi. Samozřejmě jsou to ty velmi drahé, tak si občas koupím na parfums odstřik 🙂
naprostej souhlas Renato. Máme to stejně…
jen si to užij….je ti přáno…potkat „svůj“ parfum, to je moc fajn…
Jo dýně. Máme je doma rádi, vaříme je/s nimi často a rádi, ale zatím jsem ani jednu nekoupila, i když je u nás na trhu mají už aspoň měsíc. Pro mě je to totiž jídelní symbol podzimu a zimy, zatím si takhle (tím jejich nekupováním) aspoň psychicky prodlužuju léto, pro mě je na ně čas tak od listopadu.
Nicméně, zrovna dneska v internetových Lidovkách vyšel docela fajn recept na dýňový koláč, kdo chcete, mrkněte se: http://www.lidovky.cz/krok-za-krokem-jak-pripravit-lahodny-dynovy-kolac-fvv-/dobra-chut.aspx?c=A160921_154621_dobra-chut_ape
Ve stejné rubrice je dýňových receptů hodně, zkuste se na ně mrknout taky, některé vypadají hodně nadějně a jedle (odkazy jsou pod tím zmíněným článkem, v oddělení „Mohlo by vás zajímat“, jinak je to rubrika „Dobrá chuť“).
Díky za odkazy, kouknu na to. Já ještě nespotřebovala tu dýni z fotky a už dnes se mě ptala kamaráda – ona úspěšná pěstitelka, jestli nechci další 😛
Tak jsem přivlekla domů krůtí horní stehno, jednu dýni a zítra se do toho dám. Ale Dede, opravdu se ta dýně neloupe? Mně přijde slupka hodně tuhá, možná utržená přímo ze záhonu má slupku měkčí, nevím, ale nechce se mi věřit, že ta moje by změkla. Radši ji oloupu.
Cukety typu cepelín pěstovala moje tchýně a pravidelně mě obdarovávala. Cuketová buchta to jistila. 🙂 Jinak ale tchýně dělávala z těchto obřích cuket pikantní pomazánku, která měla všestranné použití – na topinky, pod maso i do rizota se dala přidat, ta byla výborná.
Ještě na lilek mám rychlorecept – rozpůlit a vykrojit, vzniklé lodičky naplnit mletým masem (lehce obdělaným) nebo narychlo opečenými kuřecími kousky, na to naházet rajčata, papriky, posypat bohatě sýrem a dát zapéct do trouby.
Fakt se neloupe, ona tepelnou úpravou opravdu změkne.
Neloupej, zbytečná práce – slupka se rozpeče úplně do měkka …
Dobrá, děvčata, díky, když to říkáte obě dvě, vlastně včetně Dede tři, tak dám na vás a loupat nebudu!
Ale neloupe se jen Hokkaidó, jiné se loupou, ty nezměknou.
Jo, aha, já měla pocit, že článek je o Hokkaido, ta fakt změkne, to mám bezpečně vyzkoušené. Tuším, že i máslová a muškátová, ale ty jsem vždycky jen pekla (tam to snad taky změklo, a pokud nezměklo, nevadilo to, ale fakt si to už od loňska nepamatuju)), ale nevařila, takže v tomto směru si jistá nejsem.
Podle mne slupka od maslove dyne nezmekne dostatecne; zejmena ne, kdyz se to vari na polevku (narozdil od peceni). A vysledna polevka pak neni tak hedvabna. Ovsem loupat tu maslovou dyni je o zdravi.
Ani slupka od máslové nezměkne, a už vůbec ne slupka od „turka“ – takové té veliké bachraté. Je rozhodně třeba to oloupat (kromě Hokkaidó, ta změkne). Já měla vloni dvakrát tu máslovou. Sice mi to nijak zvlášť nechutnalo, ale loupat mi šla docela dobře 😀 . Nakrájela jsem ji na kolečka a každé jsem pak oloupala.
Do dýně (jakékoli) rýpnu nehtem. Když slupku snadno neprodrápnu, loupu.
I hokkaido, když se skladuje příliš dlouho má slupku tuhou a v polévce je to potom jako písek.
ale tohle je čerstvý Hokkaido….
Hanka má pravdu….
Hokkaido je jediná,která se neloupe, neboj…..
Z těchhle věcí mám nejradši okurky a pak lilek. 🙂 Ale hrozně ráda dělám vyřezávanou dýni, která mi pak na zahradě svítí. Svíčkou. 🙂
Kamarádka tuhle donesla dýňovou šťávu a taky to nebylo špatný.
Cuketu nejradši ne-e.
Nic o zelenině milá Io. Za tenkrát tebou zaslanou pampeliškovou mandalu posílám tuhle. Zdaleka není tak krásná jako ta tvoje, ale je to zajímavé.
http://sdilejte.to/post/3601,1,umlkyn-skldala-15-000-kostek-domina-vce-ne-25-hodin-kdy-padaj-objevuje-se-ndhern-mandala.html
😉
Kočko, to je nádhera! A dala strašlivé práce. Obdivuju trpělivost té holky.
Dýňová šťáva? Tak s tím jsem se ještě nesetkala:))
http://zitzdrave.blog.cz/0811/dynova-stava
Z dýně dělám polévku, i když přiznám, mi moc nejede. Ale z cuket dělám různá jídla, která také různě obměňuji, podle toho jaké suroviny kromě cukety nebo patizonů mám k ruce.
To zátiší vypadá nádherně. U nás není v okolí ani jedno jablko, ani jedna švestička a ty velké ostružiny, které se snažím už asi 7 let pěstovat s nulovým výsledkem (buď zaschnou, nebo zaschnou a zplesniví či co jim je),tak ty vykopu a už je má slíbeny kamarádka na Vysočině.
Alex, já mám ráda polívku stylem jednou a dost (pro nejbližší dny:)) – proto ji dělám hlavně tehdy, když čekáme návštěvu. I když minule jsem dělala sytou variantu (byla práce o dřevu) s bramborou a trochou smetany a vyšla fakt dobrá.
mě chutná i brkaše s trochou rozmixlé dýně, na barvu i ta chuť je super….
Cuketu milujem a tekvicu nenávidím/pritom je to skoro to isté.Cuketu pestujem dvojakú-najskôr trhám ešte malé,ale potom moja lakomá dušička sa spätí a ja nechám narásť pár sloních nôh a tie struham a nachystávam do mrazáku./som to teda blbka!/
Tu na dedeníku som poznala hokaido a bola to láska jak hrom.Už neviem ktosem dal recept na fantastickú polievku-tu varím často,nosím do roborty a všetci sa zalizujú.
Potom existujú tekvice/dýne/ na pečenie-naša babička hovorili „pekácé“.Pečiem si ich v hmlisté večerz,ale ďaleko lepšie je piecť si ich v poli pri ohníku.
A teraz jadierka-naše mesto má pre prezývku „tokmagoš“-lebo všetci stále lúskajú „tokmagô-maďarsky jadierka.Aj teraz v práci som obklopená špinou z jadierok a lúskam alúskam.Je to aj prevencia rakoviny prostaty-tak ja by som ju podľa množstva vylúskaných jadierok nemala mať.
Nu, je správné, že lékařka dělá něco pro své zdraví (chuckle) !!!
Verenko, to je prima, že ti hokkaidó obohatila jídelníček:)) jakou verzi polévky děláš? Tu Renatinu? Já mám dojem, že jsem sem kdysi dávala i tu svoji s celerem 🙂
No, rozhodně je užitečné se rakovině prostaty vyhnout, i když ji nemáš! (tu prostatu:)) 😛
Tu tekvicu pečeš jak? jen tak nebo s nějakým kořením? Já jsem tedy ještě dýni nepekla 🙂
Asi tu Tvoju Dede-dávam ale aj zázvor a trošku čili papričky-toto všetko na oleji osmažím,pridám Hokaido,dusím a podlievam opatrne vodou.,rozmixujem a zalejem len smotanou na varenie/zdrava výživa ha,ha,ha/A tá čo dávala recept -tak navrch dala tekvičné semienka a pár kvapiek tekv.oleja./udajne-ak hokaido pred varením je opečená,tak so vraj so zázvorom a čili získa fantastickú chuť.-neviem neskúšala som.
Pečieme u nás nie hokaido,ale tú bežne čo je na poliach-oranžová/potom sa skrmuje pre hyd a prasce/Neposýpam ničím.Jem a spomínam,ako sme si ju pekávali v detstve na okraji polí a schovávali sa pred polnými hájnikmi.
Podomnou niekto písal o baklažánoch,Najlepší/fakt najlepší/ je baklažán pokrájaný na kolieska/príprava vypotenie atd…
Do misky si medzitým urobíme najemno nasekaný cesnak,bazalku/všetkého hodne/dáme ol.olej a ocot-balsamicový,ale opakovane dávam i obyč.v pomere 3×1,soľ,okoreníme.Na panvici nasucho opečieme plátky baklažanu,hodíme do misky.-on sviniarik vypije všetku tú dobrotu,kuchyňa rozvonia .Dáte si to na čerstvý biely/!!/ chlieb a ách….
Verenko, lilek mám moc ráda a tenhle tvůj recept zní báječně, určitě to zkusím.
Tak nakonec máš tu dýni ráda, ne?
Verenko, ten recept na baklazan vypada fantasticky a libi se mi, ze se to opece uz nasucho. Baklazan je na vrcholu Chetovych oblibenych zelenin, takze tohle bude brzo k veceri.
tu obyčejnou dýni pro prasata, dělám právě po indicku s kořením…je na to lepší jak hokkaido, to dělám po Renaty receptu nebo tím běžným způsobem…(popsala jsem to dole)
Dýně jsou krásné, to asi vystihuje můj vztah k nim. Když jsem byla malá, dělával se u nás obligátní dýňový kompot, který jsem měla hrozně nerada, jedla jsem ho jen proto, abych nevyvolávala zbytečné konflikty. Pak jsme dělali jakousi zeleninovou čalamádu z dýně, cibule, rajčat, paprik, česneku a koření, povařilo se to a zavařovalo do skleniček a v zimě, kdy nebyla čerstvá zelenina, se to používalo na maso. To bylo OK, dýně v tom byla jen jako „hmota“, přes ty ostatní složky nebyla její chuť cítit. Vloni jsem pod dojmem všeobecného zaujetí pro dýně vyzkoušela péct dýni k masu, dusit ji s jinou zeleninou taky k masu a tak podobně, ale nijak mi to nechutnalo. Polévku jsem nezkoušela, nejsem moc na polévky a myslím, že bych dělala zbytečnou práci a nakonec bych to asi vylila. Takže letos už zase budu dýně jen obdivovat, jak jsou krásně barevné a tvarované.
Cukety, slušně řečeno, mám velmi nerada. Pamatuji si, jak se kdysi cuketové řezy nakládaly místo okurek, hrůza! Párkrát jsme vyzkoušeli zapékání, snad jednou bramboráky, a zase jsme se vrátili k bramborákům z brambor a k zapékání rajčat, lilku, paprik 😀 . Měla jsem v práci kolegyni, která každoročně vysévala spoustu cuket, přestože byla z rodiny jediná, které to chutnalo. Nejen že pak nosila do práce cukety a snažila se je udat, kde jen to šlo, ale často nám taky líčila, jakou má nevděčnou rodinu, která to nechce jíst. Když vždycky vykládala, jak udělala k večeři těstoviny s cuketou, a manžel ani synové to nechtěli, v duchu jsem s nimi upřímně soucítila 😀 .
Je mi líto, že k dnešnímu tématu nemám nic pozitivnějšího, tohle prostě není moje parketa. Zůstanu u svých milovaných rajčat a paprik a v neděli bude koprovka, zrovna včera jsem koupila krásný trs kopru, už je zpracovaný.
Tapuz – co se týká cuket, tak jsme na tom stejně … o patizonech nemluvě. Mně stačí jedna – dvě cukety na celou sezonu – jednou udělám smažená kolečka a podruhé cuketové placky ála bramborák a mám na rok vystaráno. Dýňový kompot – to samé. Kdysi i u nás byl pokus o jeho výrobu, naštěstí klasického kvalitního ovoce na zavařování jsme mívali víc než dost, takže tohle jsme absolvovali pouze jednou a možná, že ve sklepě někde vzadu na šteláři se najde nějaká archivní dýňová zavařenina (rofl) …
Ale Hokkaidó jsem vzala v kuchyni na milost (po počáteční velké nedůvěře) – třebas do svíčkové (opravdu dodá krásnou barvu), mám ji ráda i jen pečenou v troubě a osolenou, ale takhle ji jím jenom já. No a jak jsem říkala, polívka je top.
Ygo, možná, že dám dýni ještě jednu šanci a zkusím to, cos tady dnes už psala – upéct ji s masem a ještě další zeleninou, rozmixovat a přidat smetanu. To zní dobře, tak to dělávám i bez dýně, mňam, tak třeba si rozšířím obzory 😀 .
Dýňový kompot měla moje maminka bohužel vysloveně ráda, takže přesto, že jsme mívali dost vlastních meruněk a na podzim jsme byli přímo zavalení báječnými hruškami – tyhle kompoty jsem měla moc ráda, tak se ten dýňový dělal i tak 😀 .
To je přesně můj názor na cukety a dýně. A koprovku bych si dala, ach jo!!!!!
Tak takovou kolegyni bych potřebovala, protože po několikaletém snažení o pěstování různých druhů cuket jsem to vzdala. Asi je tady u nás na svahu moc velké sucho a sluneční úpal.
Mne sa oranžové dyne spájajú ešte aj so smutnou spomienkou: Keď mala mama boľavé ďasná od chemo a mohla len kašovité veci, tak som skúsila pekne kašičkovú polievku z hokaidó, zemiakov, smotany, mierne prikorenila a ešte inak sa s ňou láskyplne pohrala. No a potom som ju bola donútená za stáleho miešania vyliať veď viete kam, lebo mame nechutila a keď som ju ochutnala ja, dala som jej za pravdu. To je tak sladké, že pre mňa nejedlé a čím viac to človek korení a solí a dochucuje, tým tá sladkosť viac preráža. Navyše nemám rada kombinácie mäsa a sladkých vecí, napr. ovocia, takže u mňa budú oranžové balóniky tiež už len na kochanie sa a žiadnu ďalšiu šancu v kuchyni už nedostanú.
Zato som tohto roku prišla na chuť pečeným baklažánom (lilek). Nakrájam na kolečká, osolím, posypem korením na tzatziki (cesnak a kôpor v zásade), polejem olivovým olejom a pečiem skoro do úplného vysušenia, kým nemajú čierne okraje. Potom horúce vylupujem nožom zo šupky a zalizujem sa.
vidíš a přitom tu sladkost stáhneš octem nebo citronem….stejně jako u guláše, když je moc sladká cibule….
Zrovinka se pečou v troubě papriky plněné mletým s nivou. Do toho mletého nastrouhám velký kus nivy, nesolím promíchám a cpu papriky . Opeču na trochu sádla na sporáku ze zbylého masa udělám koule a přidám na pekáč. A potom jen celá oloupaná rajčátka. Koření podle chuti a může se přidat zelenina jaká je po ruce. A šup s tím do trouby. Jen tomu kocourovi to nechutná, jinak všem
No tak to vypadá zajímavě!!!!! Plněné papriky miluju, buď s rajskou majdou nebo pečené, ale s nivou jsem to ještě nejdedla. A ta zelenina k tomu musí být také suprová.
přidávám se ke kocourovi…
Marto, kvůli tobě jsem dnes koupila pár velkých patrně pálivých paprik – ty mám plněné nejradši:))
a přidám recept, co mi také chutnal takové dýňové kari:
http://nuselskakuchta.blogspot.cz/2014/02/pumpkin-curry.html
Tak já dýni neeeee, nechutná mi ani kompot ani polévka, prostě nic. Jako ozdoba dobrý, jinak je to pro mne zbytečná rostlina. Cukety obří nosila kdysi má kolegyně a když jsem jí říkala, že cukety jsou dobré jen ty malé tak vyděšeně konstatovala, že je to strašná škoda je tak urvat maličké, že když dorostou do těch obřích rozměrů, dá se z nich udělat víc věcí. Hmmmmm, nevím, ale bramborák, buchta, zelí…….. nic z toho mne prostě nezaujalo. Ty malé ještě tak na gril, to je dobrota, střední se dají vydlabat a naplnit mletým masem, zapéct a navrch strouhaná niva a znovu zapéct, to je moc dobré jídlo.
Karolíno ta niva na to mletý je dobrý nápad. To vyzkouším.
Jj zkus to, niva tomu dá takový pikantní nádech. Je to moc dobré.
Niva je výborná na jakékoliv posypání a zapékání. Jen se nelekni toho smradu, co vychází z trouby. Ale výsledek je véééélmi dobrý, jak praví Karolína.
Karolíno, já se také divím, že někdo pěstuje místo cukety nohu od slona. Mám ráda jen ty malé, dají se použít celé, obzvlášť do rizota. Ale každý, kdo mi chce cuketu dát, mi dá toho obra. Je z toho hromada odpadu a nic moc.
Dýně u nás slouží jako okrasa, nic z ní nevařím.
Ale protože oranžová barva patří mezi mé TOP barvy, ráda se na dýně dívám.
Ovšem cuketa nebo patizon to je jiná. Můj manžel bezvadně dělá patizon. Potře ho česnekem a obalí v trojobalu. S brambory okořeněnýma libečkem to nemá chybu.
Já zase rozkrojím cuketu na půl. Vydlabu zrníčka a do ní dám směs mletého a zapeču v troubě. A podávám s bramborem.
Ahoj Míšo, ten patizon mě zajímá – kdysi jsem ho u někoho jedla a moc mi chutnal. Jen jsem nějak nikdy neměla tu vůli ho koupit a pak pátrat, co s ním. Smaží se syrový, nebo se před tím musí povařit – jako třeba květák?
DEDE manžel ho rozkrojí a vydlabe. Nemusí se loupat. Pak ho potře směsí česneku se solí a nechá chvilku odležet. Ale ne dlouho. Pak ho obalí v trojobalu a smaží. Povařit se nemusí.
Taky jsme to tak dělávali, změkne při smažení. Důležité je to nasolení a odležení před smažením, pustí vodu a trochu změkne. Chutná to podobně jako smažený květák, ale není s tím zdaleka tolik práce.
Díky, až se na mě někde nějaký patizon usměje, tak po něm sáhnu:))
jsou dobré i nakládané,vypadají jako malé kytičky..zajdi do jakékoli ruské prodejny..
Dede, já ho někdy krájím na plátky, když je to takový naboptnalý patizon. Nebo se k němu chovám jako k cuketě. Semínka nesemínka, jak píše verenka jsou velmi zdravá a když to není cuketa jako vzducholoď a nebo patizon jako UFO, tak ta semínka se teplem zvláční.
Patizon je vždycky UFO (rofl)
a má krásnej okraj,jak to ti mimozemšťani dělaj 😀
Tak tento recept jsem nakonec uplatnila minulou sobotu (jak jsi mi radila na Zvířetníku). Jen místo papriky a jabka (papriku tepelně upravenou moc neoblibuji – akorát tak v leču) dala oloupané masité velké rajče. Osmažila cibulku, dala CELOU dýni a nakonec to rajče. Maso jsem opekla zvlášť (měla jsem krůtí stehenní stejk bez kůže), dala k zelenině a vrazila do trouby. To maso nemělo fakt chybu, dýně taky výborná – půlku zeleniny jsem rozmixovala a přidala smetanu a s vařenými závrťuchami (vřeteny)to nemělo chybu. Kořenila jsem trochou kari, pepřem a balsamikový octem.
Jinak u nás se vždy pěstovaly ty velké oranžové dýně, ze kterých jsme vybírali a sušili jádra a škorbele jsme pasírovali přes prasátka do špeku nebo přes slepice do vajíček (chuckle) …
Ygo, tenhle recept má tu výhodu, že není v podstatě žádným receptem, ale volným doporučením 😀
Líbí se mi ten balsamikový ocet, to příště zkusím (náhodou ho mám 😛 )
Dýňovou polévku mám ráda na dva způsoby, takovou tu klasiku,jen dýně,vývar, trocho papriky, pepře a soli, smetana a česnek s cibulkou…
a pak po indicku: cibulku a česnek ponechám, přidám zázvor,mletý římský kmín,skořici,kurkumu,trochu kari a dvě sušené chilli papričky, tohel všechno zpěním a přidám dýni, promíchám a přiliji zeleninový nebo kuřecí vývar, provařím, rozmixuji, po nalití na talíř přidám velký nok ze zakysané smetany nebo hustého jogurtu a zakápnu dýňovým olejem a do noku zabodnu lístek máty nebo meduňky, kdo má dá zelený koriandr.
Z dýně můžu Inčin kompot, dobrá je i zavařenina a u Maďarů mi chutná dýně na paprice s noky nebo s tarhoňou.
(dýně na paprice je jako naše slepice na paprice a navrch se to sýpne vypraženými kousky slaniny…)
chutnají mi i dýňová semínka…
a málem bych zapomněla: pokud zalamujete květy,aby úroda nebyla příliš velká, tak vězte,že jsou moc dobré naplněné okořeněnou ricotou a pak obalené v těstíčku (palačinkovém) a osmažené..
Sharko, dýně na paprice mi přijde jako zajímavý nápad – já poslední dobou maso fakt nemusím, tohle by mi mohlo chutnat. Nemám tarhoňu, ale mám špecle:))
Jinak dotaz – jak máš na vaření po ruce ty vývary? Vaříš maso pro sebe a kočky a nejíš polívky? Já když čtu – přilejte vývar, tak ho skoro nikdy nemám (takže ho nepřilévám:))
vývar Dede mám každej tejden, protože uvařím kostry kuřecí-na nich je hafo masa, to odevzdám kočkám, a hustej,rosolovitej vývar máme napůl 😀
Jo, tak nějak jsem si to představovala:))
Potom je tu samozřejmě otázka, co dělá masový vývar v zeleninové polévce. Ale to už je jiná pohádka 😀
já netvrdila,že dělám zeleninovou polívku,já psala,že dávám buď zeleninový nebo kuřecí vývar…mimochodem, je v ní moc dobrej….
😉
Cuketové vzducholodě produkuje moje tchýnička. Vzducholodě rozdává, případně je strouhá do buchty. Buchta je velmi dobrá, protože mimo strouhané vzducholodě obsahuje značné množství másla, cukru, koření atd. Moje děti rafinovaně babičce kradou mikrocukety cca 15-20 cm, a ty jsou výborné na grilu, pokapané olivovým olejem, opepřené a lehce osolené.
Hřívnatec zrovna předevčírem na jedné ze svých brigád dostal dvě dýně Hokkaido a žádal po mně recept na polévku. Zrovna jsem neměla náladu, tak jsem mu řekla, že jsem o polévce napsala Mlsotník http://www.dedenik.cz/2010/10/29/mlsotnik-podzimni-slunicka/. Zřejmě ho našel, protože uvařil opravdu excelentní polévku. Posléze jsem zjistila, že zmizela osminka másla a kelímek šlehačky. To už se nedivím, že ta polévka byla tak dobrá 🙂
S touto polívkou slavím vždy úspěch – vaří ji i Terka a ta je k „novinkám“ dost kritická (rofl) . Takže v tomto případě u dýňové polívky neexperimentuju a vařím v podstatě furt stejnou, sluníčkovou od Renaty.
Jo, ta tvoje je jedním z mých inspiračních receptů 😀 Nemám malé divy, ale mild madras curry taky udělá své:))
Jako koření používám kari s mletou hořčicí – mňam
Tohle je záhada. Nechápu opékání v kastrolu. Pro mě se opékají buřty na klacku nad ohněm. Cibulka a maso v pánvi se osmahne, orestuje, nechá zatáhnout … mám v tom nějaký lingvistický zádrhel, možná dokonce guláš a nebo perkelt 😀
Letos jsem na kompost kromě běžné olejné dýně, hokkaido a muškátové dýně zasadila i goliáše. Je tam mocná obluda, napůl zabořená do kompostního materiálu. Možná je už zespodu vyžraná od myší a bude z ní kočár pro Popelku. A nebo je v pořádku, potom budu mít problém, protože tolik kompotu asi nebudu ochotná dělat. Naštěstí máme slepice 😉
Na východním Slovensku se dýně pěstovaly vždycky, pokud vím, zkrmovaly se mimo jiné i prasatům.
Jo a recept. U mě dýňánka. Našla jsem si recept, ve kterém nakonec jako koření přidali nasekaný čerstvý kopr. Paráda. Nečekaná paráda. Kari, zázvor, pomerančový džus … to mi na zahradě neroste, ale kopr jo. 🙂
Opékání, opečení… já nevím, já nad tím nepřemýšlím, když píšu – já jen v duchu vidím, co dělám:)) Smažím jen smažené… možná se to fakt osmahne? Já to slovo nějak nepoužívám, ale budiž – třeba ti to tak bude srozumitelnější 😀
Dýňovka s koprem? To mi zní dobře, mám kopr ráda. jen mi letos prostě nevyrostl, sela jsem ho dvakrát a pak mě to přestalo bavit. Totéž letos platí o petrželi. Loni jsem na ni mohla brát kosu, letos mi chcípla. No, zase jsem měla spoustu rukoly:)) Teď ale leze ta, co jsem ji zasela asi před dvěma týdny – pokud bude hezky, mohla by ještě i vyrůst 🙂
S koprem se to má tak, že se vyseje hned jak rozmrzne zem. když má patnáct centimerů, sklidí se celý najednou. Zbytek roku se vyskytuje v mrazáku.
Když je špatný rok a mšice narostou dřív, než kopr, sklidím ho rovnou ke slepicím. Nemá cenu vysévat ho později, vytřásání mšic je práce pro vrahy 😀
Jo, to má logiku. Já holt asi letos nakrmila ty mšice 😛
Já také 🙁 . Ri díky za radu, mně holt ty kytky k jídlu nejdou moc pěstovat. Spíš ty na okrasu.
Někdo dělal dýni s pomerančovým džusem? Něco mi to připomíná, ale nevím co… Když ten džus náhodou mám a nevypiju (s černorybízovým je můj nejoblíbenější:)), tak v něm někdy dusím maso:))
proč si ho nedáš s vodkou??? (chuckle)
Protože nemám ráda vodku 😛
Na druhé straně, vodka si na nic nehraje, je to jen alkohol, nic víc. 😉 (taky ji nemám ráda a nepiju, nicméně – teď v Moskvě jsme nemohli odolat a kamarádům jako suvenýr zakoupili „Samogon noměr tri“/samohonku číslo 3, hlavně kvůli názvu a etiketě, vypadala hodně stylově, jako napsaná inkoustovou tužkou na tom nejobyčejnějším balicím papíru; kupodivu byla ze všech těch asi 50 druhů, které tam prodávali, úplně nejdražší).
třeba neoslepnou 😀
no já samotnou taky ne..ale s tím džusem to jde 😀
Myslím, že ten recept na dýňovou polévku s pomerančovou šťávou sem dávala Kačer.