Byl podvečer všedního dne, takže jsem čekala, že budeme na Zvičině samy. Konec konců, když je hospoda zavřená, co by tam lidé večer dělali? No… byla jsem překvapena, protože nakonec nás tam byl pěkný houfek. A všichni jsme tam byli jen kvůli tomu, abychom se podívali, jak zapadá slunce.
To čtvrteční odpoledne jsem totiž jela z Hradce nesena na křídlech radosti a měla jsem dojem, že o ni musím podělit – a to hned. Z rodiny zrovna nikdo doma nebyl, tak jsem zavolala kamarádce: „Pojeď se mnou, podíváme se ze Zvičiny na západ slunce!“
Byl to jeden z těch nepravděpodobně horkých jasných zářijových dní, takže jsme věděly, že nám sluníčko neuteče za mraky předčasně. Ze Zvičiny je vždycky krásný výhled, ať už koukáte do dolů do kraje, k Jičínu, ke Středohoří, k Jizerkám, Krkonoším nebo Orlickým horám. Pro mě je to magické místo.
A dívat se odsud na západ slunce je překrásný zážitek. Takový… existenciální. Kolem vás je ticho, rudnoucí slunce měkce vykresluje stíny na krajině pod sebou a ve vás něco zpívá radostí. Svobodně zpívá, protože v tento okamžik není nic, co vás omezovalo. Prostor i čas jsou vám příznivě nakloněny, příroda tiší a kolébá vaše unavené já.
Věřím, že to funguje obecně – nejen u mě. Například ten večer jsme tam byly my dvě, mladí manželé s miminkem a tři motorkáři. Když jsem jela ve stejný čas na stejné místo následující týden, byla jsem tam já, starší manželé, mladý pár se štěnětem, dva motorkáři a několik cyklistů.
A všichni jsme tiše a s hmatatelným potěšením sledovali, jak slunce pomalu klesá, aby za sebou nechalo měkké šero laskající oči i duši. Vím, že poklid takové chvíle za mě nic nevyřeší, ale poskytne tak potřebný odpočinek a možná i nadhled nad denním pachtěním.
A tak vám přeju tu příležitost najít si klidné místo a chvíli času, abyste si se sluncem – ať už vstávajícím nebo usínajícím, dopřáli okamžik klidu a radosti. Víte, on pak svět, aspoň na chvíli, prostě vypadá líp!:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové 2016
Tak co, kam chodíte se štěstím i smutkem vy?
Doplňuju ještě fotky vycházejícího měsíce – fotila jsem při odjezdu ze Zvičiny (na stranu k Třebihošti, poslední obrázek je focený u nás před domem:))
Na Zvičině je nádherně, rádi tam jezdíme, manžel odtamtud lítal. Vždycky se rozhlížím, jestli neuvidím černou a bílou 🙂
Dede, Raisovka je zavřená?
To je krása, Dede! Já se na tu Zvičinu fakt už musím vypravit. A nemusí to být ani při západu slunce.
Jinak mně dělá moc dobře koukat v přírodě na vodu, ať je to potůček nebo velká řeka.
Vyprav a dej vědět – ukážu ti každej kout a najdeme dobrou hospodu 😀
Ano, voda je v krajině krásná – a pokaždé může působit jinak.
To je lákavá nabídka, včetně hospody (chuckle), ozvu se ti.
Existenciální … 😀
To bude příčina toho, že naše alba jsou plná západů slunce. (Východ z nějakého nejasného důvodu téměř nikdy nefotíme 😀 )
Nemohla jsem si vybrat, ale tohle mám dvacet kroků za barákem:
http://jakkel.rajce.idnes.cz/Zapad_slunce_21.3.2011/#d40_9620.jpg
Och a ach, tak se musí umět fotit… růžová kaluž je úžasná! (wave)
No jo, louže 😀
Mám i moooooře:
http://gwendyvitmar.rajce.idnes.cz/2004_Bretan/#D30_1395.JPG
A hele, z druhe strany. Akorat, ze na nasi strane louze nemame ty skaly. To az tak hodne na severu.
Jo aha, tady je k těm fotkám povídání. Nějak jsem to zmotala 🙂
Nádhera Dede, krásné záběry
Díky Dalmi 🙂
Ted jsem si vzpomněla, že vlastně jeden z nejhezčích východů slunce jsem viděla, když jsme kdysi u kamaráda strojili rybník na výlov… to ráno, kdy nad zamlženým lesem vyšlo slunce, na břehu řeky jiskřivě zasvítily ranním mrazíkem postříbřená stébla trav… jo, to byla čistá krása.
Toro, úplně to vidím… však ty jsi básnířka, já vím! (inlove)
my tu máme jen jeden pořádný rybník, ale občas i on umí okouzlit. Je ale hluboko v lese, takže na hry s červeným nebo růžovým světlem to prostě není:))
Dede, krásný fotky. Já milovala západy slunce nad velkýma jihočeskýma rybníkama, tu zádumčivou krajinu, pokud byl podzim, ještě doplněnou nějakým tím oparem na vodou. Jinak moje zamilované místo, kam jsem jezdila, když mi bylo nejhůř, bylo místečko u řeky Nežárky kousek od Stříbřeckého mostu, kam chodívala lovit ryby Ema Destinnová, a kde stojí její pomník. Dívala jsem se na pomalu plynoucí řeku a na klidné stromy v lesích kolem a to mi dělalo dobře na duši. Jen ti uječení cyklisti, ti mně lezli na nervy. Dodnes jsem nepochopila, pro musí po sobě pořád tolik křičet.
Myslím, že to místo znám. A je fajn, že ho máš! 🙂
No teď už trochu z ruky, to bývalo 😀
Dede, moc hezké fotky!
Východ slunce jsem už hodně dlouho neviděla(protože většinou ještě spím). Vlastně to bylo nejméně před 6 lety, kdy jsem odlétala z Prahy domů. Let byl dopolední, na letišti jsem musela být hodně včas a tak jsem vstávala opravdu brzy. A z maminčiny lodžie jsem po dlouhé době viděla východ slunce. Naopak západy si tu užíváme dost často. Bohužel na ty „za obzor“ si musíme zajet k moři (resp. když se od něho vracíme), tady u nás je ta krása rušená stromy. Ale když se vydaří opravdu krvavý západ slunce, je to nádhera. Kdysi jsem to ukazovala –
http://marickac.rajce.idnes.cz/Zapad_slunce
Zasto vycházející měsíc sleduji vždy, když jdu pro (nebo odvádím zpět) Trixie. Její zahrada je volné prostranství a když září úplněk, je tam tak jasno, že bych si snad mohla i číst, záře téměř oslepuje a když mám na sobě něco bílého, připadám si jako v Laterně Magice, měsíční záře mě udělá „neonovou“:) Zrovna před pár dny tu byl překrásný úplněk, čistý, když jsem šla pro psa. Ale o tři hod. později, když jsem T. vedla zpátky měl měsíc kolem sebe velikánský žlutavý kruh. Zase jsem si vzpomněla na Veram, které se na to kdysi někdo ptal a ona ysvětlovala, co to znamená. Já to bohužel zapomněla.
Tedy Maričko, ten je! Takovej u nás nebývá – my míváme takové něžnější varianty:))
Ten kruh kolem měsíce značí déšť – aspoň co já vím 🙂
Ostrov v Sev. Karoline, kam jsme dlouha leta jezdili, je umisteny tak, ze je mozne videt jak vychod, tak i zapad slunka z more. Na vychod jsem si nekdy dala budik, jeste za tmy se presunula na verandu a zabalena v dece vyhlizela, kdy se slunko vynori z more. Hra cerne a oranzove barvy byla nadherna, ale nejsem dobry fotograf, abych to zachytila. A jen se trochu rozjasnilo, probudili se ptaci a shaneli potravu. Prvni byli pelikani, co tak krasne klouzaji par cm nad vlnama. Nez se slunko uplne rozzarilo, nastalo kratke obdobi sedych, ruzovych a bezovych barev. Zapady tam byly spektakularni Nekdy se cela siroka plaz promenila tekute zlato.
Hanko, takhle u moře… to musí být úžasné – to bych si taky přivstala (inlove)
Myslím, že jsem naposledy fotila západ slunce nad mořem v Dubrovníku – asi tak s padesátkou dalších lidí (asi to fakt bude existenciální:))
Myslím na tebe! (hug)
Vychod slunka na ostrove. http://hanaw.rajce.idnes.cz/Good_bye_Holden_Beach/#P1030625.jpg
Hanko, to je krása veliká… (inlove)
Úplně si k tomu umím představit, jak vane větřík a vzduch voní mořem 🙂
Zapad tamtez – tentokrat trosku barokni. Ach boze, mne ten domecek na Holden Beach tak chybi. … http://hanaw.rajce.idnes.cz/Good_bye_Holden_Beach/#DSCN3307.jpg
Hanko, to je síla… je v tom síla! Krása.
Není naděje, že byste se tam mohli zase dostat?
Krásné fotky!
Od nás z oken bývají k vidění moc hezké západy slunce – máme je přímo před nosem 🙂
Mimochodem synek se před čtrnácti dny vypravil do Krkonoš, že východ slunce na Sněžce. Spali na Luční v noclehárně a mistní jim říkali, ať na Sněžku nechodí, že je tam akorát narváno. A poslali je kousek vedle, ukazoval mi moc pěknou Sněžku s vycházejícím sluncem (sun) .
Co jsme se byli (předloni?) podívat na Zvičině, vřele souhlasím – je to skvělé místo.
Myslím, že o východu slunce na Sněžce nedávno psala při jiné příležitostí Karolína – a dnes si myslím, že ti lidé měli pravdu. Ostatně – Sněžka je úžasně fotogenická, ovšem ne z vlastního vrcholu, tak na tom – co se týče fotek a romantiky, nejspíš synek vydělal 😀
Na západy slunka se nejlíp koukalo z balkonu ve starým bytě, to bylo přímo na západ. Určitou roční dobu tam „hořívaly majáky“ – zapadající slunko se odráželo od paneláků na kopci na obzoru.
V Kajutě se pro změnu věnuju pozorování Měsíce. Nebo možná on pozoruje mě. Čumí mi přímo do okna, občas napůl schovaný za stromy v oboře, a šimrá mě na víčkách. Takže když chci spát, musím strčit hlavu pod peřinu.
Jo! Chápavej měsíc (jakože strká chapadla do ložnice každou možnou škvírkou) máme taky 😀 Mám ho celkem ráda, ale nemám ráda zvukový doprovod, který mu v nocích kolem úplňku obstarává Ari. Chápavé paprsky zaspím, její vytí ne (wasntme)
Tak Ari se asi s vytím trefila – že vyje na Měsíc. Moje holky vyjou večer hlady na skříň (nenažraná černá díra, která jednou praskne a pak vznikne nový vesmír, čti Melly) a ráno na kamarády za potokem (Donda). 🙂
(rofl) Nenažraná černá díra… chudák Mellinka!
To jsem jela 1.září v 6 hodin ráno busem abych stihla Natálčin první den ve škole! :O a asi tak po 30 letech jsem zase viděla východ slunce.
http://jitka-kytka.rajce.idnes.cz/VYCHOD_SLUNCE/
Kytko, moc pěkné fotky – ale věřím, že na vlastní oči to bylo ještě hezčí!
Já východ slunce občas vídám i v létě – sluníčko vychází za loukou a polem a lesem hned proti koupelně, kterou máme u ložnice. Letos v létě se mi povedlo zastihnout svítání několikrát a pak jsem měla problém zase usnout, moc jsem se vzbudila:))
U nás zapadá slunko za vinohrady- taky na to s radostí koukám. No přesně do chvíle, než zjistím, že některá ze strakatic někam zalezla a zas se nedejbože v něčem válí (jak to proboha najdou úplně kdekoliv?).
Hezký západ slunka v roztrhaných mracích byl v neděli. Jeli jsme z Valtic z výstavy korunovačních klenotů a byl to moc hezký pohled 🙂
Ach Matyldo, já to bojím napsat, ale víš, jak jsem ráda, že v této mé dvojici psů zdá se (vidíš, jak se jistím:)) nejsou milovnice v hnusoválení? (wasntme)
Já se jistit nemusím, Mařka se s chutí vyválí v čemkoli…. Jediný rozdíl je v tom, že strakatíce se dají vykoupat v jednom člověkovi za chvilku a vysušit, eventuálně vyfénovat, zatímco Mařka potřebuje dva až tři lidi na akci koupání, další sanaci bytu a postele, protože mokrá zásadně leze za mnou
Eh, Inko, to je dost děsivá představa – hlavně ta postel! 😀 Já měla hnusoválecího Daníka, ten v tom byl mistr! Kazan to dělal taky, ale ne s takovou nutkavostí. Proti Mařce to byli malí psi, ale zase byli dva (wasntme)
děsivá představa je to hlavně pro Majdu,protože ona si pořídí úžasnej Chanel a oni jí ho furt berou….(chuckle)
Majda je maximálně naštvaná nebo uražená – je to Inka, která ten celý binec musí uklízet! 😀 Takže pořád ještě sympatizuju s Inkou… 🙂
jste hrozný,nic jim nedopřejete (chuckle)
Dede, máš nádherné fotky zapadajícího sluníčka i psích holek.
Ano souhlasím, máš Dede opravdu krásné fotky. A nejkrásnější je západ slunce za psíma ušima 😀
Děkuju!
Furt pobíhaly a já seděla na trávě… víš, kolik mám rozmazaných fotek, kdy šmouha ze psa zakrývá to sluníčko?:)))
Sluníčko teď zapadá velmi rychle, vyjedeme na kopec a těsně nad obzorem je rudá koule. Zastavím a říkám Janě vylez a běž fotit. Než se vysouká z pásů z auta tak je slunce níž a během chvilinky už není koule ale polokoule a potom se schová úplně. Když se otočíme tak je na druhé straně velikánský měsíc. Jsou to takové velebné chvilky. Ale už je velmi brzy tma. Těsně před setměním jsou také na obloze balony, plují nad Českým rájem.
Maruško, měsíc! Máš pravdu! taky jsem ho fotila – tak já ty fotky hned přidám 🙂
Jinak je pravda, že jak se sluníčko už fakt nakloní k obzoru, tak za něj hupne velmi svižně! 🙂
Ono, když je slunce rudé, tak už je vlastně dávno pod obzorem. To na co koukáme je jen lom paprsků světla s nejdelší vlnovou délkou. Proto se nám zdá, že se pohyb zrychlí.
Ty fotky dokumentují, tak tam bylo krásně, klidně a romanticky. Miluju západy slunka.
Vzpomínám si na jeden západ u nás na Vrbici – to jsem si poprvé uvědomila, jak vypadá krajina, když „hoří“ – tedy ne od ohně, ale od slunka. Vinohrady i přilehlé lesíky byly v jednom ohni – tolik rudé barvy jsem snad od té doby nikdy neviděla. A když jsem to radostně líčila doma, tak stařeček pronesli „Tož to vytahnu marinku (kabátek), zejtra bude fučák!“ A byl.
Mám ráda západy slunka i u nás, na rovince – slunko zapadá buď za zámek nebo za Palavu (podle ročního období) – a teď navíc večerem létají balony – a když se tak zahledím na západ a tam se sluníčko velebně ukládá ke spánku za Děvičky a pak uslyším nad hlavou „Žuch“ a já ji zvednu a vidím, jak se vzduchoplavci velebně vznášejí nebem, tak mám taky klid na duši … a pak se rozhlédnu a vidím, že nevidím psy, tak je hned po magii místa i času …
„a vidím, že nevidím psy…“ Jo! To je přesné:))) ten den, co jsem fotila jsem se mnohem míň kochala, páč fotit a hlídat psice, aby nezdrhly, aby Ari nevyděsila někoho, kdo jí řekne, že je krásná, a tak, je práce pro plně soustředěného jedince! 😛
děda vždycky říkal západ hoří východ hasí, a docela to vycházelo, ráno pršelo, prostě měli ti naši předci to počasí opravdu vypozorované
Marto, to jako, že po hodně vybarveném západu slunce prší? 🙂