BTW: V historii a v prádle

0914dar5_1Dívala jsem se na tu jemnou nadýchanou nádheru a tiše žasla. Jednak nad uměním vyšívaček, které tenoučkou bílou bavlněnou látkou zdobily a jednak nad tím, že se něco takového zachovalo do dnešních dnů. Bylo to tak krásné, že jsem neměla problém si to představit jako svatební šaty. Přitom to bylo jen kompletní spodní prádlo mladé šlechtické nebo bohaté měšťanské dívky:))

 

Od chvíle, kdy mě Sharka v mailu upozornila na výstavu „S elegancí a noblesou“, která byla otevřena v Muzeu Boženy Němcové v České Skalici, jsem měla v plánu se tam vydat. Jenže znáte to – pořád se něco děje, samotné se mi tam nechtělo, rodina se v létě do muzea nehrne.

Ale pak jsem se o výstavě zmínila kamarádce Lucce od nás ze vsi a ta nadšeně souhlasila se společnou výpravou.

 

0914dar1

 

Miluju muzea, pravila vystudovaná historička, což mě nemělo překvapit. Miluju kostely, zajásala, když jsme vystoupily z auta v České Skalici a zjistili, že větrají (jak jinak nazvat otevřené dveře zahrazené mříží:)) kostel Nanebevzetí Panny Marie. Den byl jako malovaný, areál muzea jen zářil a my jsme se dohodly, že žádné tříštění pozornosti – jen noblesa s elegancí a jiřinky – Boženu Němcovou a textilní průmysl si necháme na jindy.

Na výstavě se nesmělo fotit, tak jen stručně: byly tam vystaveny oděvy a jejich doplňky používané honorací z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Doplněno to bylo dalším vybavením hornostavovské domácnosti: vším pro vznešené stolování, spaní, i vaření.

Ach samozřejmě, že nevařily domácí paní, takže tam byly uniformy služebnictva – od škrobené dokonalosti hospodyně až k praktickým oděvům kuchtiček. Teď mě napadá, že jsem nezaregistrovala žádné oděvy mužského služebnictva – asi nikoho nenapadlo ho dlouhodobě skladovat:))

 

0914dar2

 

Vystavené oděvy i doplňky byly pěkné, ale mě nijak zvlášť nepřekvapily. Ostatně nebyla to první výstava tohoto druhu, na které jsem byla. Líbily se mi oděvy pro děti – tedy jen teoreticky. Holčičky oblečené jako půvabné panenky je pěkné pokoukání, ale to dětství, jaké měly, když to nosily!

Dívčí oblečení bylo také něžné a krásné. Ale, jak pravila průvodkyně, je tak úzké, že jim nešlo nasadit ani na jejich nejmenší oděvní panny. To kvůli stahování těla v korzetech – žebra tlaku ustoupila a dívky tak měly mnohem užší pasy, než jaké by jim normálně nadělila příroda.

Mnohem lepší byly oděvy pro matróny, s jejich vrstvením a (již ne tak drasticky utahovaným) korzetem – dáma mohla být klidně podstatnějších rozměrů, leč byla-li správně oblečena, měl její vzhled velebnost křižníku pod plachtami. A to i v případě, že měla ňadra velikosti F a pod nimi schované bříško:))

 

0914dar3

 

Co mě fascinovalo, bylo spodní prádlo. Jednak jeho množství – kolik se toho všechno schovalo pod svrchní šaty! Někdy i spodní šaty:)) Dochované prádlo pochopitelně patřilo k tomu nejlepšímu, bylo z krásné jemné bavlny, samozřejmě bílé a zdobené bílou krajkou a vyšíváním. Živůtky byly zapínané na takové ty maličké knoflíčky, potažené látkou – bylo jich spousta a na zádech, takže bylo jasné, že bez komorné se dáma rozhodně neoblékla ani nesvlékla. A to ani v případě, že byly pod ozdobnými knoflíčky našité jednoduché kovové háčky.

Spodní kalhoty byly původně dlouhé až ke kotníkům, teprve uvolnění společenské morálky je zvedlo až pod kolena. Byly natolik zakomponované v celém prádelním komplexu, že se v případě volání přírody nesundávaly, leč byly prostě v oblasti rozkroku prostřiženy. Vzadu až k pasu. Rozhodně to však nepředstavovalo nebezpečí, že by bylo vidět někam, kam být oficiálně nemělo!

Jednak na spodních kalhotách byly ještě spodničky a jednak v prádle prý směla ženu vidět jen její komorná – ani manželovi to nebylo povoleno. Ten ji nacházel až na loži (jejím, ložnice byly oddělené), leč nikoliv nahou, ale oblečenou v  dlouhé a důkladně nařasené noční košili, navíc s nočním čepcem na hlavě. Výstava nám ukázala, že to muselo být (aspoň zpočátku:)) setkání pod metry látky, protože i pan manžel měl dlouhou noční košili s noční čepičkou:))

 

0914dar4

 

Představila jsem si to množství nepružné, napevno upevněné látky pod šaty vznešené dámy a zároveň postižení řídkým případem s hustým běháním a… pak jsem radši proud představ zastavila:)) A to nám k tomu místní průvodkyně ještě vykládala, že tohle už byl pokrok!

Dokud dámy musely nosit krinolíny, tak byly k vykonání jedné potřeby (na nočníku nebo na speciální židli s mísou) potřeba tři lidé – ulevující si dáma plus dvě další, které jí držely sukně! Ach, jak jsem byla v tu chvíli vděčná za pružné a minimalistické prádlo i oblečení dnešních dní:))

 

Je to pěkná výstava, a pokud nemáte Českou Skalici moc daleko z ruky, vřele celé muzeum doporučuju. Zítra se podíváme na zdejší výstavu jiřinek:))

 

 

0914dar5

 

A o čem bychom si dnes mohli povídat? O mých zápiscích, o prádle historickém i současném, o látkách, střizích, oblibě či neoblibě různých prádelních výstřelků:))

A ještě něco: co já vím, tak děvčata v moravských krojích nemají – pokud jde o přístup k přirozeným potřebám – daleko k těm dámám v krinolínách. Taky radši nepijí, aby volání přírody maximálně omezily. Máte s tím někdo osobní zkušenost? Oblékáte někdo kroj?

PS: pár dalších fotek najdete tady http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Ceska_Skalice,_muzeum

Aktualizováno: 13.9.2016 — 22:13

73 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. To musela být nádhera! Poznamenala jsem si muzeum Kouzlo starých časů v Praze, třeba tam někdy zajdu.
    Moje babička uměla krásně vyšívat, v paměti mi utkvěla její skříň, ve které měla poličky vyložené bílým plátnem s vyšívaným lemem. Bylo to vždycky skoro slavnostní, když svoji skříň otevřela. Bůhví, kam ty krásné věci přišly!

      1. NO a to tam nemám korunu Rezatého pohlaví a jeho paničky ani domácí dalajlámovu korunu … jinak mám dojem, že výstava je cestovací, tak pokud bude někde tam u vás, běžte na ni, opravdu stojí za to (nod)

  2. Taková výstava by se mi také líbila, díky za „ústní“ přiblížení a též Šárce, že z ní přidala alespoň pár foto-ukázek. A bezva pročítání komentářů.

    Ohledně malých knoflíčků mám celkem nedávný zážitek. Musím trochu ze široka. Měla jsem košili z hedvábí s krátkými rukávy. Schválně koupenou velkou a volnou a nosila jsem ji přes parádní halenky a tílka bez rukávů. Měla jsem ji moc ráda, ale nedávno jsem si na ni nedopatřením stříkla mastnotu, která nešla vyprat. Flek byl „šikovně“ na hrudi, takže jsem se rozhodla nažehlit přes něj nášivku „jako kapsu na prsou“. Abych trefila správně ji našpendlit, potřebovala jsem na halenku koukat „z odstupu“. Halenka je velká a manžel žádný svalovec, tak jsem ho poprosila ať si ji oblékne a zapne. No oblékl si ji, ale pak…byl úplně, ale fakt úplně neschopný zapnout ty malé knoflíčky, které byly našité na ženské zapínání 🙂 Sice se snažil, ale nedokázal zapnout ani jeden knoflíček. Furt látku automaticky překládal a navíc jeho velké prsty měly potíž vůbec knoflíčky chytnout. A já mu nedokázala pomoci, protože jsem se řechtala až jsem škytala, čímž jsem celé věci moc neprospěla. No nakonec, dostatečně vysmátá jsem košili zapnula sama, nášivku sice našpendlila, ale prostě to na té jemné látce nebylo ono. Tak jsem halenku oželela, odstříhla ty hezké knoflíčky a zbytek vyhodila. Ale za tu legraci mi to rozhodně stálo.

      1. Dede, no nadšený z mého smíchu nebyl, ale já si nemohla pomoci, ta jeho nemotornost a při tom se tak snažil – fakt to bylo komické.

        A děkuji všem za rady. Já vyzkoušela všechno co uvádíte – Ivory (na nádobí), mýdlo „s Jelenem“, které mám z Evropy a používám vzácně jen na fleky. Nechala jsem vždy odmočit, nic. On totiž ten flek byl nejen od mastnoty, ale navíc od kari omáčky a prostě ne a ne pustit. Košilové halenky jsem se zbavovala s těžkým srdcem, měla jsem ji moc ráda, byla krémové barvy, takže se ke všemu hodila a byla velice příjemná na tělo. Proto když jsem neuspěla s odmaštěním (možná tím, že to bylo hedvábí – byla tam cedulka 100% silk) tak jsem flek chtěla zamaskovat, ale nějak to k tomu střihu nešlo, tak jsem to vzdala. Naštěstí mám ještě jednu úplně stejnou, jen v modré barvě. Ale děkuji za rady a pokud se chcete pobavit, navlékněte něco s dámským zapínáním (a malými knoflíky) na své drahé polovičky a ať si to sami zapnou 🙂

    1. Maričko, pro příště než vyhodíš, zkus na mastný flek přemáchnout Jarem (asi nemáte Jar, ale zkrátka přípravek na nádobí) a pak vyprat obvyklým způsobem. Mně se to tedy osvědčilo, flek vždy zmizel.

      1. Na mastné fleky používám speciální „odflekovače“ – jak zjistím flek, pomatlu je tím odflekovačem a až je čas prát, tak normálně vyperu. A že já su matla veliká a skoro na každém svršku mám nějaké ty fleky, ale po aplikaci jsou skoro jako nové.

        „Čí je to tričko?“ ptá se Tereza. „Jestli má flek na prsách, tak mamčino!“ vece Jeník. „A jestli na břuchu, tak taťkovo!“ nedám se.

    2. Maricko, tady u nas na mastne fleky dobre funguje dish detergent Dawn. Jestli si uvedomujes, Dawn pouzivali na ocistovani ptaku od ropy, ktera vytekala z vrtu v Mexickem zalivu.

  3. To muselo být krásné, moc ráda bych takovou výstavu shlédla. Díky za přiblížení,můžeme fantazírovat.
    V mém rodném městě probíhá :
    Výstavní projekt Z koupelen a ložnic… aneb O čem se nemluví vzbudil nemalý zájem u návštěvníků přerovského muzea. Obzvlášť divácky úspěšná byla muzejní noc s názvem (Ne)mravná noc u Poupětů, kdy se na mnohé návštěvníky nedostalo. Proto se realizační výstavní team rozhodl uzavřít tento projekt novým divadelním představením z autorské dílny muzejních tvůrců na téma „Co se do výstavy nevešlo“. Zdroj : web muzea Přerov
    Derniéra výstavy bude 7. října s názvem „Splachujeme“
    Určitě zase půjdu.
    Taky se začíná s procházkami , něco podobného jako pan arch. Lukeš v Praze, už těším a pojedu.

    1. Páni, koukám, že v Přerově to umějí roztočit! 😀 Nenapíšeš k tomu něco víc?

      Jo a nemáte ten dojem, že se i naše muzea probouzejí ze stoletého spánku a začínají se snažit lidi opravdu upoutat? Nic proti výstavám s vysokou odbornou hodnotou, ale upoutat laiky je, myslím, mnohem těžší. O to je to lepší, když se to povede – třeba i na těch výstavách s vysokou odbornou hodnotou! (inlove)

      1. No, už jsem si říkala že písnu ale teď mám s mrnětem psím docela záhul, je na vrcholu své rozvernosti a s Jenkou krásně piklíkují. Tak uvidím jak mi to vše půjde. A navíc v pondělí u nás vypukne oprava koupelny,stěhujeme se na místní chatu min. na týden.Ach jo, těším se na novou koupelnu ale ty nervy.
        To je tak, když se něco nedodělá hned, najednou.

  4. To musela být krása!
    V té souvislosti mě vždycky napadá, jak dříve lidé chodili navlečení „jak pumpa“, jak se říkalo za mého dětství. Já si dneska vezmu jen kalhotky a podprsenku, bermudy a tričko bez rukávů a můžu padnout horkem, a oni na sobě mívali několik kompletních vrstev a zdá se, že vypadali a chovali se celkem normálně. Kompletní spodní prádlo včetně těch dlouhých kalhot. Korzet nebo nějakou podobnou šněrovačku, pak nějaké spodničky a nahoře košili a přes to konečně důkladné svrchní šaty. To všechno po kotníky, po zápěstí a ke krku a na hlavě ještě klobouk. Případně toho mohlo být ještě víc. Navíc to byly všechno důkladné materiály, vlna, len, konopí, hedvábí. Nevím, kdy do evropského odívání pronikla jako běžný materiál bavlna, laicky bych to tipovala až tak na 19. století. A všechno to bylo pevné, přiléhavé, nic vzdušného ani volného.
    A nejen ženy, i muži bývali pořádně navlečení. Vlněné spodní prádlo (ó hrůza) – dlouhé podvlékačky a nahoře triko s dlouhým rukávem, kalhoty, košile, vesta, sako a snad kromě nejparnějšího léta ještě kabát a na hlavě klobouk.
    Svým způsobem je to obdivuhodné.

    1. Řekla bych, že ono bylo po většinu roku chladno – určitě v domech, ale i venku. Tak to léto prostě museli jen přetrpět. Ale zažívat bych to nechtěla… (wasntme)

    2. Pozor na věc- ve vlně si vytvoříš mikroklima. Chvilku je ti horko, a pak už ne. Chlapi nosí vlněné uniformy, často i tmavé, a neomdlel nikdo.

      1. Což o to, to asi jo, dělají se i lehké vlněné látky (i když tak navlečená v horku bych nechtěla být v ničem). Ale pokud jde o vlnu, narážím spíš na fakt, že štípe. V životě jsem na sobě měla různé vlněné výrobky, i takové, které hlásaly, že neštípou. A jen tak na omak rukama byly skutečně měkké, hladké, zdánlivě bezpečné. Ale jakmile si je obleču, můžu se zbláznit. Štípe mě třeba i kvalitní vlněné sako přes halenku, mám i krásné vlněné kalhoty s podšívkou, ale snesu je na sobě jen chvilku. Z představy vlněných jégrovek na mě jsou mdloby 😀 . Někdo to má možná jinak a nevadí mu to, pak je to šťastlivec.

      2. ale ten smrad, když se pak vyslíkaj do prádla..na Hradci jsme málem z toho padly…spodky a košile mohli chlapci ždímat, však se do rána sušily uniformy na ramínkách…

        1. No to jo, ale tehdy se na smrad nehrálo 🙂 Babička mi říkala, že když byla malá, tak si spodní košilku měnily v sobotu, když se pralo. Jsme prostě outlocitní 🙂 Ne že by tehdy lidi nesmrděli, ale byli navyklí? byl to standard?

          1. Určitě to byl standard. Vždyť se obvykle koupali jednou za týden. Koupelny nebyly běžným vybavením domů ani bytů, to byl luxus. Neměli ani žádné deodoranty a podobné pičičundy, na mytí jen mýdlo. Parfémy běžní lidé nepoužívali. A to mluvíme o době celkem nedávné a o lidech relativně dobře situovaných. V dobách ještě dřívějších a u lidí chudých to muselo být ještě mnohem „zajímavější“. Kdysi jsem četla takové pojednání o tom, jak s největší pravděpodobností vypadal každodenní život rolníků ve středověku, včetně stravy, oblékání, vybavení domácnosti. To by, myslím, nikdo z nás nechtěl zažít. Ostatně, většina z nás už by tu dávno nebyla, takového věku se tito lidé tenkrát ani zdaleka běžně nedožívali, zejména ženy ne. Z nějakého tělesného zápachu si jistě nedělali těžkou hlavu.

  5. Moje babicka preslicova, nar. 1901, mela nejakou stredni skolu, kde se ucila mezi jinym francouzstinu a take siti panskeho pradla. Nekolik jejich kousku jsme jeste meli doma, kduz jsem byla holka. Teda ne, ze by to nekdo nosil, ale proste jen tak. Krom toho, ze to byla fantasticka detailni prace zevnitr I zvenku, tak ten material byl fantasticky. Bavlna tak tenka a pritom pevna, ze dnes by to muselo stat majlant. Taky mam doma v J. Karoline tri ubrusy, ktere si babicka jeste za svobodna vysila. Bile na bilem, kazdy pro minmalne 12 lidi. Muj nejmilejsi je ten,kde jsou vysite bilou tenounkou niti velmi vysoke ruze. A I ty dalsi dva jsou velmi obdivuhodne. Jsou uz tenounke, protoze babicka je dost pred valkou pouzivala. A ja jsem je zacala pouzivat taky, kdyz jsem jeste poradala vecere pro vicero lidi. Aby ta babicky prace dal zila. Prala jsem to v bubnove pracce na nejjemnejsi proram, susila na slunku. Ovsem to zehleni — achich ouvej.

    1. Myslíš, že bavlna?? K čemu jsem se historickému dostala, tak to většinou bylo nějaké pláténko

      1. Inko,mohlo to byt platenko. Ale platenko je taky siroky pojem, ne? Kazdopadne fantasticka latka.

        1. Hm, definice pláténka! To je to, co mi chybí u receptů třeba na různé sirupy – přeceďte přes pláténko – ale jaké? To už obvykle nedodají:))

          Hanko, moc držím palce! (h) (hug)

          1. Já si myslím, že pláténko je látka s plátnovou vazbou a původně byla tato pláténka lněná, později i bavlněná.

            a u těch receptů se obvykle myslí bavlna

            1. Dřív jen len, bavlna začala být dostupná až se strojovou výrobou textilu, takže po průmyslové revoluci. Tehdy prudce zlevnila (v polovině 19. století).

  6. OT – sedím s počítačem na terase a právě přilétlo na naši vysokou hruško hejno… snad špačků, a přeletují mezi hruškou a lípou, která roste hned za plotem. To je nějakého švitoření! Až bych řekla, že jsou ohlušujícím způsobem hluční!

  7. Ehm, tak mě napadá, že je div, že se přes tu spoustu prádla, knoflíčků, háčičků a navíc ještě s vědomím, že služebnictvo VÍ, co se právě odehrává v posteli, dokázali rozmnožovat.
    Nikam jsme před vedrem neujeli, je tady stejně palčivé horko jako v Brně, jen se to ve vyprahlých lesích lépe snáší. Je smutný pohled na strouhy po potůčcích, na pouštní písek na jejich dnu. Nakonec se koupala jenom Ajvi, protože když jsem viděla, že potok který rybník napájí, je vyschlý na troud a v nádrži je nulová výměna vody, tak jsem to pro svou osobu vzdala.

    1. Víš Alex, jak jsem viděla ty řady drobounkých knoflíčků, tak mě napadlo, že ona líčení z pokleslých románů, jak od v touze ze své milované serval prádlo až knoflíčky létaly kolem, bude asi jednou z mála reálných scén! (rofl)

      Horko a vyprahlo je snad všude – teď už ano, po těch týdnech bez kapky vody. Jak já se těším na pátek a na změnu počasí!

      1. Horko a vyprahlo není např. v Moskvě, odkud jsme se včera v noci po týdenním pobytu vrátili. Bylo tam stabilně tak 13-15 °C, pršelo a foukal silný vítr. Jen v pondělí se kapku oteplilo, bylo kolem sedmnácti °C, dokonce chvílemi vysvitlo i sluníčko, a protože jsme už nebyli u kanálu v Krylatském, ani dokonce nefoukalo. 😉
        Sučasné teplo si opravdu užívám, po tom týdnu jsem docela vymražená.

        1. Synátorova posádka má dvě bronzové, MS se prý vydařilo, je velmi spokojen. I organizace prý na výbornou.

          1. Organizace výborná, to ano, za to počasí nemohli, to je jasné. Nejvíc medailí měli junioři, náš „dědkostroj“, se kterým jsem tam byla, bohužel nic, jen samé „brambory“, konkurence byla opravdu silná. Ale zase na druhé straně – která posádka měla osmdesátiletého kormidelníka? Jen ta naše.
            P.S. Co přivezl? Většina výpravy si vezla vodku, ruské bundy a vlajky. My si přivezli Mistra a Markétku v originále (radši hned trojmo, i pro děti).

            1. A v pondělí, kdy byl volný den (vraceli jsme se až včera) jsme s MLP vyrazili právě po stopách Mistra a Markétky. Nachodili jsme asi 20 km, dostali se do spousty bočních uliček, kam nikdy běžní turisti nejdou, viděli spoustu pěkných staveb a zastrčených míst, viděli jsme i ty příslovečné Patriarší rybníky (je tam jen jeden a není to rybník), kde se Berlioz a Ivan seznámili s Wolandem a jeho suitou, viděli jsme místo, které naposledy v životě viděl Berlioz, políbili se přesně v tom průjezdě, kde se Mistr seznámil s Markétkou (jen ty žluté růže jsem holt neměla), atd., atp. Bylo to velmi romatické odpoledne, moc krásné.
              Mistr a Markétka je náš doma snad asi nejoblíbenější román. Já ho čtu co dva roky zas a zas znova, znám to už vlastně nazpaměť, nakazila jsem tím i zbytek rodiny.

            2. To zatím nevím ale byl se sám projít noční Moskvou, pochvaloval si jak je tam bezpečno. Jsou velmi přísní, z jejich posádky jeden,vynesl z obchodu ven pivo v láhvi a chtěl ho vypít venku, nejen, že dostal mastnou, tedy hóóodně mastnou pokutu a 4 roky tam nesmí, to je výsledek. Policajti jsou nekompromisní, za to , žádný bezdomáč, žádný drogy,atd. asi jsou v jiných čtvrtích. Taky šel a jel metrem, což na něho udělalo dojem velmi rozporuplný , avšak je prý třeba prožít.Zbytek jsme nestihli probrat.

              1. To byl asi Jarda (asi z jejich posádky?), pil pivo na letišti, vůbec ho nenapadlo, že dělá něco špatného. Přišli za ním policajti, zhaftli ho, hodinu jsme o něm nevěděli. Pak se našel.
                Bezdomovců jsme tam viděli hodně, hlavně v centru (Tverský bulvár atd.), taky žebráků bylo dost.
                Ale zase na druhé straně – všeobecný dojem z města mám spíš kladný. Je tam čisto, denně dvakrát kropí ulice, metrem jseš i na největší výspě nejpozději za hodinu.

  8. Já moc a moc obdivuji tu práci s výšivkami a tu a tam po něčem zatoužím- třeba taková noční košilka by byla achach. Ale jinak jsme vděčná za současné prádlo 🙂
    Pokud jde o složitost spodniček a pod, mohu podat hlášení o tom, jaké to je snažit se vyčurat se širokou spodnicí, sukní a zástěrou, to vše v modelu po kotníky. V toitoice je to masakr (na akcích jaksi nic lepšího nebývá) a i v přírodě je to děs, páč člověk má plnou náruč hader a snažit si utřít…. je jaksi složité. Pokud jde o tyhle záležitosti v kroji, tak Kačka má praxi a nechtějte vědět, jaké byly ty hody, když měla střevní virózu. Tehdy taktak doběhla po průvodu do sokolovny, kde ji její stárek musel (byť poněkud rozpačitě) vysvobodit ze všech sukní a slečna mazala na hajzlík, až se jí za patama kouřilo.

    1. Matyldo, ten problém s náručí sukní a snahou se utřít jsme prodiskutovávaly včera večer na zkoušce divadla (prokrastinace kvete všude!:)) a došly jsme k závěru, že v takových situacích prostě jedna ruka chybí 😛 Teď je otázkou, zda je lepší akrobatická improvizace, nebo ta chybějící ruka dodaná od dalšího člověka… (rofl)

      Ad Kačka a stárek… když musíš, tak prostě musíš, no! (angel)

    2. my čůráme ve stanech do vysokých plechových váz (džbánů) , ale utřít se..to je dílo…

    3. Já si pamatuju ze svého dětství cikánky, které nosily takové ty široké sukně a asi s dvojíma spodničkama. Ty si roztáhly nohy, malinko přidřeply a za chvilku od nich tekl potůček

  9. Moc hezké a zajímavé povídání DEDE.
    Škoda jen, že je Česká Skalice od nás daleko.

    Já byla letos v Klášterci na výstavě Ivy Huttnerové, ale ne obrazů, ale právě prádla a zařízení domácností našich babiček.
    Také jsem žasla nad něžnou krásou, krajkou a výšivkou, ozdobených živůtků a spodních kalhotek.
    A ty povijany pro miminka, áchich nádhera.

    Ale popravdě řečeno, jsem ráda za dnešní prádlo. Při mé četnosti návštěv toalety, bych se s krinolínou zbláznila.

    1. S těmi povijany jsi mi připomněla jednu věc – jak zmizely krajkové zabálky, miminka jsou dnes balena vlastně do dek.
      Tedy uznávám, že žehlit a škrobit zabálky byl opruz – ale miminka v nich nebyla ani tři měsíce, tak kdo by to nevydržel? A stejně si člověk hrál hlavně s těmi zabálkami „na ven“.
      I já, ač nekrajkový typ, jsem ty krátké chvilky užila – bylo mi jasné, že to je první a zároveň poslední bílo-krajkový zážitek, když mě čeká, když mám kluky 😀 Leda by se jednou dali (ti kluci) na kroje… (wasntme)

      1. Tak kulmovaný povijan byl jednou z mála věcí, kterou jsem přes žalost babičky i máti striktně odmítla. Kačka se narodila v červenci ve čtyřicítkových vedrech, takže byla v kočárku přikrytá plenou a vozili jsme ji ven až navečer a po šestinedělí vypadala jako tříměsíční mimino standardní velikosti (takže se tam nevešla)no a u Kuby jsem už věděla, že to malé mimiško hlavně ublinkává a povijan s tuhou krajkou mi v tu chvíli připadal jako masochismus. 🙂

        1. Jo, o kulmovaných zavinovačkách jsem slyšela, ale nikdy jsem to nepraktikovala. Sama jsem měla na doma pár obyčejných, s plochým kanýrem s madeirou? Ta bílá výšivka s dírkama? To se přežehlilo jako nic – a že se tehdy muselo žehlit furt, tak mi to ani nepřišlo. A jednu krásnou do kočárku jsem udržovala snadno, děťátko mělo po hlavou složenou vyžehlenou plenku:)) Ale je fakt, že oba kluci se mi narodili do chladného počasí a ani jeden nebyl příliš blinkací 😛

          1. Jéje – nakulmovaná zavinovačka musela být do porodnice a na křest a potom do kočárku. Jinak jsem na doma měla krepové zavinovačky s jednoduchým volánkem – ještě je vidím před očima – jemně fialková a lehce žlutkavá s minikytičkami. A to se Terka taky narodila do horkého léta (proto nenosila do podzimu čepičku a pak jí odstávaly uši :O ), ale na noc jsem ji zavinovala, protože, jak mi kladly staré hospodyně na srdce, bříško a zádečka musí být v teplíčku. No ale určitě v těch peřinkách nebyla tak dlouho jako my – my už uměly chodit, když na noc nás mamka zavazovala do povijanů, takže po koupání po kuchyni rejdila peřinka s nožičkama, ručičkama a hlavičkou (:o)) (a to tu nemluvím o trikovicách, to už bysme se z jemných kraječek a vyšívaných povijanů dostali úplně jinam (rofl) – i když ty holé prdelky jsme měly stejně, jako ony dámy v krajkových spoďárech ).

            1. Ygo! Na tebe je fakt spoleh, že dodáš šrapnel! (rofl) Rejdící peřinka mě fakt dostala:))

              Jo a trikovice měla doma babička a když nebylo po ruce pyžamo, snažila se nás do toho nasoukat. No, párkrát se jí to i povedlo! 😀

            2. YGO, kdybys potřebovala, ještě tady jsou peřinky s madeirou. Dneska není věk žádné měřítko, pletené růžové šatičky také máme v krabici. A u nás to bude jako zpívá o té krabici pan Suchý

              1. My máme doma takové ty malé plátěné košilky , vzadu u krčku na zavázání, s madeirovým límečkem.

                1. No ano, bez těch si ani novorozeňátko nedokážu představit … a teď se to rovnou navlíkne do tepláčkové soupravy (rofl) nebo do rifliček … KAM TEN SVĚT SPĚJE (chuckle) (chuckle)

      2. Moji kluci také byli baleni do zavinovaček s krajkami. Také jsem si to užívala, dokud to šlo.
        Mladší syn byl dlouhán od miminka, ten měl už hlavu v krajkách a stejně jsem mu jí ještě dala.

  10. O tom, jaké to je se pohybovat v kroji, by asi nejspíš mohla povídat Kačka (pevně věřím, že je jí už podstatně líp) – já jenom vím, že když už byla ta nutná potřeba jít čůrat, tak asistovala maminka (nebo jiná tetička, co byla pro ruce) a noční mísu suploval kýbl. Řeknu vám, že to byl někdy přímo artistický výkon vykonat malou potřebu – Jo jo, pro krásu se musí trpět. A v těchto případech jde stud stranou.

    A já se pochlubím, že včera jsem spolu s paní na Čipsíně absolvovala krásnou výstavu ve valtickém zámku. Obdivovaly jsme úžasné repliky korun (nemyslím kačky, ale koruny pro krále, cary, dalajlámy a jiné hlavy pomazané) a pak opravdu neskutečnou výstavu umění staré Číny – tam byly originály ze soukromé sbírky – jestli mi večer vyjde čas a jestli ty fotky aspoň trochu budou ke koukání, tak sem hodím odkaz na Rajče.

    Moc jsme si výstavu užily a dávám ti za pravdu, že ve dvou se to nejen lépe táhne, ale i obdivuje obdivuhodné. Moc dobře jsme se bavily a příští týden se chystáme na Věstonickou Venuši …

    1. Ygo, na fotky se těším! Hlavně na ty koruny… jo a nezapomenu, když jsem se kdysi dostala do muzea čínské historie v Taipei na Taiwanu, jak tam vystavovali vizitky místních lékařů z doby, kdy se u nás žilo málem ještě na stromech… neuvěřitelné.

  11. moje nymburská teta byla dcera z měšťanské rodiny mající připravenou výbavu tak pro tři dcery z dobré rodiny. Bohužel zůstala starou pannou, takže spousta té výbavy přešla na moji maminku a posléze na mne. Spodní prádlo odpovídalo dvacátým létům, ale ty kalhoty, silně vyšívané, spodničky ( ty jsem obarvené nosila jako sukně ). Co práce bylo na těch všech výšivkách, jenom těch polštářů, dodnes to povlékám a dodnes to tlačí, i když už leta neškrobím.
    Protože jsem se občas v historických šatech vyskytovala, děkuji moderní době. I když gotické odění mi až tak nepříjemné nebylo, ale v parném létě v těžkých šatech to teda žádný med nebyl.

    1. Jé Inko, zajímalo by mě, při jakých příležitostech ses vyskytovala v historických oděvech! (inlove)

      Jo, představa parného léta a těžkých šatů mě taky napadla – však byl pařák, když jsme v tom muzeu zrovna byly:))

      1. Deset let jsme pořádali Plaňanské zvonění, od počátku – mimo jednoho ročníku – to bylo jaksi gotické. Ale kdo měl co měl, hlavně, že to bylo historické. Já šila převážně ze závěsů, to je nejlevnější. Na začátku jsem Bimbovi a sobě ušila alá gotiku, ovšem když bylo takovéhle horké léto, v tom sametu to byl pocuc. Druhak jsme kamarádili s nynějším ředitelem kolínského muzea a tak nás několikrát využil, když pořádal něco v Kolíně nebo Kouřimi. Jednou jsme představovali s Bimbem radního se ženou, kteří v noci vynesli nemocnou služku ( mor?) za městské hradby. Bylo to baroko, já se svojí silně sošnou postavou – dokonce v Národním ve fundusu měli mou velikost – vlastní tchýně nás nepoznala, teda nepoznala ani vlastního syna. V neposlední řadě šéf několika amatérských souborů se nestyděl a občas nás zneužil

          1. No, spíše videa, pochopitelně stále na kazetách, i když přemiklíkování je pomalu v akci, asi se to budu muset naučit.Fotek nemnoho a minimálně na zvonických stránkách, nějak to Bimbovi k srdci nepřirostlo.

  12. Mám schované krásné šaty po babičce, jsou kolem roku 1900. Krásný materiál, nějaké hedvábí asi. I pánské košile s připínacím límcem, podještědský kroj z třicátých let, který šila a vyšívala moje maminka, kyjovský po manželově mamince…. ještě že, nebo bohužel, že máme tak veliký barák.

    1. Páni Maruško, to bych ráda viděla!
      Tak to se mé toulavé generaci stát nemůže…:))
      Možná byste to mohli i zapůjčit místnímu muzeu – vím, jak to chodí tady u nás, také si pro tematické výstavy půjčují věci od soukromých majitelů. I dokumenty! (Danina starší dcera teď vede místní muzeum, tak mám zprávy ze zákulisí:))

  13. Díky Dede, já se tam chystám tenhle víkend. Takže jsi mne naladila dostatečně… Pro mne by nebylo děsivé, v tom chodit, ale hrůza by byla to prát a hlavně škrobit a žehlit…

    1. Víš Sharko, já bych řekla že která tohle prádlo nosila, ta na žehličku – nedejbože valchu – nemusela sáhnout:))

      1. při mý smůle Dede a původu,bych byl ajá ta,co stáýla u tý valchy…bohužel (sweat)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN