Opravdu nevím, jestli v tom hraje roli podvědomí nebo skrytá dyslexie, ale možná jste zažili sami, že některá slova se člověku prostě vtírají v jiné podobě, než mají být. Někdy si člověk vytvoří novotvar sám, jindy se na něj prostě nalepí – nejčastěji od dětí.

Je úžasné sledovat, jak se malé děti učí mluvit. Jak odposlouchávají, zkoušejí kombinovat známé s novým, jak se z jednotlivých slov stávají věty. Nu, a když máte za sebou roky snahy naučit se pořádně cizí jazyk, je to zkušenost dvojnásob poučná:))

Každý si v raném věku projde časem komolením slov a většina z nás z toho brzy vyroste. Jenže život s malými dětmi zásobuje mozek pokušením, hravý jazyk je ostatně jednou z forem intelektuálního cvičení.

Svoje vlastní přebrepty si nepamatuju, jen vím, že mi maminka opakovaně vysvětlovala, že se nejezdí z kopse na kopes ale z kopce na kopec, že žloutek je od slova žlutý nikoliv žludý a věci nosím v kapsách, nikoliv kapcách:))

Moji kluci mluvili brzy, hlavně Andy, a přebreptů se zbavovali na můj vkus až příliš rychle. Andyho nezapomenutelný novotvar byl tunín (komín) a věřte, že z pištění nadšeného ani ne dvouletého batolete se nezjišťovala pravá identita tohoto slova zrovna snadno!:))

Marek měl jeden čas (kolem druhého roku) tendenci zaměňovat t a k, byť uměl vyslovit obě hlásky. Takže v ohradě byl tůň a toníček (kůň a koníček) a pohladil si točičku (kočičku:)). Hrál si sníchem (sněhem) a jídlo krájel nůšem (nožem:)). Taky si pamatuju, že mu z nevysvětlitelných důvodů dělalo potíž slovo majonéza, byť jinak delší slova statečně zdolával.

Patrick mě zase nadchnul výrazem taptaj pro tramvaj a prrtulnik pro vrtulník – to mu taky bylo kolem dvou let. Jako maličký miloval vlaky, ale neuměl to říct, byť velmi chtěl, takže mezi prvním mama a tata říkal „…k!“ To bylo radosti, když se jazýček po čase správně ohýbal!:))

Přiznám se, že mě tato paslova doteď baví a ráda na ně vzpomínám, byť se snadno ubráním tomu, abych je používala. Horší je se slovem špinavý. Jak je Patrick svojí vícejazyčnou výchovou nucen zvládat nová slova a jejich výslovnost co nejlépe, tohle slovo mu vzdoruje.

To zase přiběhl ze zahrady, kde jedl maliny – to bylo vidět na dálku. Na špinavou pusu si neviděl, ale červené ručky mu vadily. „Babičko, koukej, jsem špivanej!“ pravilo to nevinné dítě. „Špinavej!“ opravila jsem ho. „Jo, špivanej,“ souhlasil. A v mém mozku NĚCO udělalo „cvak“ a bylo to špivaný. Věříte, že jsem i tady měla potíž to napsat správně?:))

A tak bych si s vámi ráda povídala o přebreptech a paslovech vašich, vašich dětí a vnoučat. Jsou slova, která vám uvízla v hlavě a ne a ne jít pryč? Která vás nejvíc rozesmála? Pamatujete si nějakou situaci, kdy bylo opravdu těžké dětem porozumět?:))

PS: Pamatujete si na přebrebty literárního hrdiny Káji Maříka? Aneb maminko, nebuď morvézní?:))