BTW: Přesmyčky

BTW_dé_logoOpravdu nevím, jestli v tom hraje roli podvědomí nebo skrytá dyslexie, ale možná jste zažili sami, že některá slova se člověku prostě vtírají v jiné podobě, než mají být. Někdy si člověk vytvoří novotvar sám, jindy se na něj prostě nalepí – nejčastěji od dětí.

 

Je úžasné sledovat, jak se malé děti učí mluvit. Jak odposlouchávají, zkoušejí kombinovat známé s novým, jak se z jednotlivých slov stávají věty. Nu, a když máte za sebou roky snahy naučit se pořádně cizí jazyk, je to zkušenost dvojnásob poučná:))

Každý si v raném věku projde časem komolením slov a většina z nás z toho brzy vyroste. Jenže život s malými dětmi zásobuje mozek pokušením, hravý jazyk je ostatně jednou z forem intelektuálního cvičení.

Svoje vlastní přebrepty si nepamatuju, jen vím, že mi maminka opakovaně vysvětlovala, že se nejezdí z kopse na kopes ale z kopce na kopec, že žloutek je od slova žlutý nikoliv žludý a věci nosím v kapsách, nikoliv kapcách:))

Moji kluci mluvili brzy, hlavně Andy, a přebreptů se zbavovali na můj vkus až příliš rychle. Andyho nezapomenutelný novotvar byl tunín (komín) a věřte, že z pištění nadšeného ani ne dvouletého batolete se nezjišťovala pravá identita tohoto slova zrovna snadno!:))

Marek měl jeden čas (kolem druhého roku) tendenci zaměňovat t a k, byť uměl vyslovit obě hlásky. Takže v ohradě byl tůň a toníček (kůň a koníček) a pohladil si točičku (kočičku:)). Hrál si sníchem (sněhem) a jídlo krájel nůšem (nožem:)). Taky si pamatuju, že mu z nevysvětlitelných důvodů dělalo potíž slovo majonéza, byť jinak delší slova statečně zdolával.

Patrick mě zase nadchnul výrazem taptaj pro tramvaj a prrtulnik pro vrtulník – to mu taky bylo kolem dvou let. Jako maličký miloval vlaky, ale neuměl to říct, byť velmi chtěl, takže mezi prvním mama a tata říkal „…k!“ To bylo radosti, když se jazýček po čase správně ohýbal!:))

Přiznám se, že mě tato paslova doteď baví a ráda na ně vzpomínám, byť se snadno ubráním tomu, abych je používala. Horší je se slovem špinavý. Jak je Patrick svojí vícejazyčnou výchovou nucen zvládat nová slova a jejich výslovnost co nejlépe, tohle slovo mu vzdoruje.

To zase přiběhl ze zahrady, kde jedl maliny – to bylo vidět na dálku. Na špinavou pusu si neviděl, ale červené ručky mu vadily. „Babičko, koukej, jsem špivanej!“ pravilo to nevinné dítě. „Špinavej!“ opravila jsem ho. „Jo, špivanej,“ souhlasil. A v mém mozku NĚCO udělalo „cvak“ a bylo to špivaný. Věříte, že jsem i tady měla potíž to napsat správně?:))

 

A tak bych si s vámi ráda povídala o přebreptech a paslovech vašich, vašich dětí a vnoučat. Jsou slova, která vám uvízla v hlavě a ne a ne jít pryč? Která vás nejvíc rozesmála? Pamatujete si nějakou situaci, kdy bylo opravdu těžké dětem porozumět?:))

PS: Pamatujete si na přebrebty literárního hrdiny Káji Maříka? Aneb maminko, nebuď morvézní?:))

Aktualizováno: 6.9.2016 — 22:34

77 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak jsem se právě (před pár hodinami) vrátila z dovolené a jen tak v rychlosti nakoukla a ony tu přebrepty.
    Moje dcera zhruba ve čtyřech letech, zásadně při večerním koupání, když měla ponořenou hlavu a jen obličej jí koukal z vody, pravidelně pravila tajemně: máš vepeženku?! Nedávno jsem se jí ptala, jestli si na to pamatuje a co tím vlastně sledovala. Že myslela peněženku, to mi došlo, ale proč jí to zajímalo zrovna ve vaně s hlavou pod vodou, to byla pro mně záhada.
    Jo a vnučka Matylda chodí s maminkou nakupovat k městnamcům (Vietnamcům).

    1. Ahoj Olčavo, prima, žes nakoukla 🙂 To by mě taky zajímalo, proč se v této situaci zajímala zrovna o peněženku! 😀 Jinak takové zpola ponořené ležení ve vaně, kdy jsem poslouchala primárně zvuky z vany (eh, jak hlasitě zněl i docela malý prdík:)) si pamatuju, bavilo mě to, ale směla jsem to dělat jen tehdy, když jsem si myla vlasy. Peněžunku jsem při tom nepotřebovala (wasntme)

  2. Když naše Jana přebalovala panenku tak ji musela zaprdlovat a já jsem používala na rty drtěnku

  3. taaaaak – poremanče, baniny, bašůlty, špivaný (ano i u nás), koliše, špagáty, nůšem, salin – ovšem pozor salim(!!), lava….

    to jen co mi tak ihned vytanulo na mysli, moc pěkné téma (y)

  4. My mívali špivaný pochutáče 🙂 ale špivaný jsme říkali schválně, myslím, že po nějakém jiném dítěti z rodu. Nejlepší přesmyčka byl asi „pejkes“.

  5. My jsme zase za mlada se synkem hledali na stromech nosorožce. On si udělal asociaci – choroš-hroš(hroch) a dosadil místo hrocha nosorožce. Používáme do dnes .:-)

    A odpoledne jsem venku se psy myslela na všechny ty brepty a smála se pod fousy, jen jsem si nemohla zaboha vzpomenout na toho Iljiče a pořád jsem si opakovala, co má dílovedoucí společného s Leninem,až doma jsem se mrkla a on to čeledín, mnó nic, lepší už to nebude. 🙂

    1. Jenny a celé to bylo že mají najít obrázek čeledína ze Sovětského svazu, to jsem zapomněla dopsat a dost to ztratilo na šmrncu 🙂 protože to mělo teprv zvuk.

  6. Kdyz jsem prijela posledne v zime do CR a dorazila k sestrenici, tak v tech kopcich za Prahou, kde bydli,bylo krasne nasnezino. Uz ve dverich mne vitala jeji vnucka Emicka a nadsene mi sdelovala, ze tatinek postavil čuáka. Nez jsem tuto informaci stihla zpracovat, moje sestrenice pravila uz zcela resignovanym hlasem „ano, Emicko, tatinek ti postavil SNE-HU-LA-KA“. Emicka sve snehulaka milovala, povidala nam o nem, museli jsme jit zkontrolovat, jestli jeste stoji (rofl), atd. Muzu vam rict, ze maloktera rodina se tak moc tesila na oblevu.

    Podotykam , ze tohle slovo se v siroke rodine nikdy nepouzivalo a nepouziva (i kdyz na barvity jazyk si potrpime) , do skolky Ema jeste nechodila, takze z doslechu to nemela. Proste si toho snehulaka upravila.

    1. Náš malý syneček miloval jeřáb. Jeden stál na náměstí, kudy jsme denně chodili, a tak děťátko z kočárku nadšeně volalo jebák jebák a ukazovalo prstíčkem…

    2. My zase stavěly huhuláka, měly pinavé pikotky (ponožky) a snídaly kako s butkou (kakao s buchtou). Krásné časy!

  7. Jelikož děti nemáme tak o tajemně kódovanou řeč dětí jsem přišla. Tak jsem si teď alespoň krásně početla :). Ale vzpomínám si, že bratrova dcerka dost dlouho s oblibou říkala třeba „pučocháče“ a „bumiky“(veškeré bombony). A také „lomokotiva“, ale to jsem myslím podle maminky říkala i já, pak už to bylo jen „lokotka“.

    A malému Patrikovi se nedivím, že říká „prtulník“ (krásné slovo). Však vyslovit „VRT“ není pro mrně zrovna lehké.

    Vedle u sousedů bydlí mladý pár se dvěma malými kluky-předškoláky. Ten mladší se před lidmi stydí a neřekna ani „ň“, zato ten starší je velký brebta a velice rád švitoří. Když se pohybuji poblíž našeho společného plotu, přiběhne a začne mi něco (pro něho jistě velice důležitého)za mohutné gestikulace a velice zaníceně povídat.No a já mohu reagovat jen podle tónu jeho hlasu – buď se divím, nebo souhlasně přitakávám či se s ním směji. Slovně reagovat nemohu, protože mu nerozumím ale ani jedno slovo a nemám tušení o čem mluví 🙂 Když jsem jen my dva, kluk je s mými „odpovědmi“ spokojený, hlavně že má posluchače. Ovšem, trapnější už je, když se někdy bavím s jeho rodiči, kluk přiběhne, začne mi něco povídat a já potřebuji od rodičů „překlad“. Oni mu zdá se rozumí každé slovo, nikdy jsem je neslyšela říci „cos to povídal?“:) Ale jistě je to také u něho jen otázka času.

    1. Maričko, žvatlání dětí v cizím jazyce mi přijde neodolatelné:)) Zvlášť, když je to v angličtině, které bych měla – teoreticky – rozumět 😀

  8. Máti se učila psát všema deseti (když ještě mamuti byli v plínkách), a aby nemusela dělat nedobrovolnou sekretářku, naučila se schválně chyby. A protože hrabe hůř než já, psávala mi na tábor dopisy na stroji. Jednou se jí zadařila věta: Určitě tam (= v dopise) máš zas spoustu krásných přepleků.

  9. V naší rodinné mluvě se drží pikoť (= piškot, zavedla vučka Anička) nebo ukurkový salát (zavedl její tatínek – ten měl mimochodem asi tak v 1. třídě období, že ve slovech přehazoval slabiky, schválně. To bylo na zabití!)
    Z vnoučat mluví ve věku 2,5 roku nejlíp ten nejmladší, docela čistě a má velkou slovní zásobu. Možná je to vliv starších sestřiček. Neumí zatím R a Ř, tak je pro jistotu vynechává. Takže jdeme na pocházku, budeme Denise pivolávat a pak ho pipoutáme. 🙂 Ale už dá dohromady celá souvětí, tuhle mě překvapil, že „Dám Denisovi odměnu, když on mně dá pac“.
    Špivaný se u nás taky říkalo, anebo tulen místo tunel. Ještě jsem si vzpomněla na jednu přesmyčku – jezdívali jsme často kolem bilboardu firmy Husqvarna, malý synek říkal Huksvarna, v rodině se to vžilo a já jsem pak jednou musela silně přemýšlet, jak je to správně, když jsem to slovo potřebovala použít ve „vážném“ rozhovoru. 🙂

  10. Tedy jste skvělí! Tohle už jednotlivě neokomentuju, ale úžasně bavím. A dnes mi to zvlášť dělá dobře (inlove)

  11. Od mládí jsem byla mezi lidmi, kteří si – stejně jako já – rádi hráli s jazykem, takže následující slova pocházejí od dospělých.
    V mém prvním zaměstnání – konstrukci v kroměřížském PALu – jsme například zásadně používali výraz „statistická eletrika“.
    I Petr si rád pohrával se slovy, různě prohazoval slabiky, až jsem se mu smála, že mu to zůstane. A taky že ano. Jednou přišel celý rozesmátý a vyprávěl mi, že úplně nevědomky vytvořil sousloví „a skrkor máme traktu“ (traktor máme z krku“). Od té doby jsme traktoru jinak neříkali .

    1. My jsme zase používali v práci slovo klepsisklo, místo plexisklo a už nám to taky zůstalo akorát někdy na nás divně hleděli, někteří. 🙂 Ještě byla i další slova ale toto mi první vytanulo na mysli.

  12. Přebrebty mých dětí – pamatuju si nemucháčky – punčocháčky a špivaný, to říkala moje dcera taky. Mám špivaný nemucháčky! to bylo téměř na denním pořádku. Sym měl stochu (sochu) a papák (jesle pro zvířata, kam se dává v zimě seno). Vnuk má komotývu (lokomotivu). Nejlepší přebrept se ale podařil mojí exšvagrové – historka, jak přišla jednou v lednu v první třídě domů ze školy a domáhala se fotky čeledína, že ji musí mít do školy, tak ta se traduje léta. Cože to máte mít, Maruško? Fotku čeledína, třeba z novin! Sežente v šedesátých letech v novinách fotku čeledína. A protože nebyly internety ani telefony, vypravila se její maminka za rodiči nejblíže bydlící spolužačky, jak to jako s tím čeledínem budou řešit. A vrátila se domů zlomená smíchem. Soudružka učitelka chtěla po dětech fotku Vladimíra IljiČE LENINA…. a malé Marušce z toho zbyla fotka čeledína…

    1. Čeledín je dobrej! (rofl)
      Taky mám historku z 1. třídy (nebo možná dokonce z 2., už nevím) – synek požadoval jako povinnou četbu knihu Čuch a dech (= Čuk a Gek).

    2. Tak u nás punčocháče=komputáče,to říkala dcera. A syn nám asi ve čtyřech letech oznámil,že až bude velký,zůstane bydlet doma a my půjdeme do stařenína.

  13. A co kočoláda a kepuč? Myslím, že překlad netřeba. Dodnes občas výraz kepuč používáme i když autorovi je už nějakých 12.

  14. U nás frčela kolomotiva (motá kolama), rukávy a nohávy a helikopt. Výklad helikoptu si už nepamatuju. 🙂

      1. Čeština versus latina nebo řečtina nebo tak? Tedy dva názvy pro totéž s jiným základem? 🙂 (Víc nedám, o řečtině nemám ani páru a v latině jsem na gymplu hlavně zpívala (wasntme) )

  15. Syn jako malý všemu velkému říkal GOGO, takže gogohafík, gogoéjo…
    Vnouček mladší měl celou slovní zásobu vlastní výroby. Slon byl chum, sluníčko sinino a měsíc isís(ještě že už je mu dvanáct a tohle slovo nepoužívá 😀
    Ale vrchol byl syn kamarádky. Seděl na kočáru a prstíčkem ukazoval daleko za sebe:“Aban jejnej bobitej olotyč“ Museli zpátky a byl tam – trabant zelenej rozbitej a měl kolo pryč (rofl)
    Jo a pana Kaplana miluju!

  16. Jsem se ptala mamky, co jsme komolila já,takže : Pašista- byl parašutista
    Hepasa – žirafa
    tutulik – vrtulnik
    miko – mlíko
    bakorky – bačkorky
    meduna-včela

  17. U nás byla kočka Mňají a proto naše první kočička dostala jméno Mňajda a u veterináře jsme vysvětlovali proč se naše dáma tak zvláštně jmenuje, měla to i zapsáno ve veterinárním průkazu

  18. Brách přišel ze školky s básničkou . lančeliště mi dá. Mělo to být …dnes peče lívance, jistě mi dá,,,,

  19. Kačenka na rozdíl od Kuby aspoň mluvila, byť teda na ručičce měla prcinek místo prstýnku a maminka nosila opesenku 🙂 neb podprsenka byla moc složitá. Zůstalo nám slovo melálka (minerálka). V Brně byl obchod Ištepál (Interspar) a Boháž (Bauhaus).
    Kuba do věku tří let používal asi deset slov, místo Ano jen kýval hlavou, zato Ne uměl dokonale, pak začal mluvit plynně ve větách a víceméně okamžitě logopedicky správně.

      1. Kačce je líp, ale podařilo se jim zjistit, co přesně za svini ten zánět způsobilo a bohužel jsou na to atb jen v kapačkách. Takže už jí sice není zle, ale má před sebou minimálně dalších 10 dnů v nemocnici.

        1. Ale chudinka malá. Ovšem dobré je, že konečně zjistili důvod a co s tím dělat. Držím palce, aby těch dlouhých deset dnů rychle uteklo.

  20. Přebrepty či nová slova u dětí jsou úžasná. Já dodnes vzpomínám, když za mnou přišel malý synek a dožadoval se pitelek. Byl hrozně rozčilen, když jsem nechápala,co chce. Dalo nám s manželem dost práce zjistit, že chce pastelky :D. Trabant byl banka a nakupovat jsme chodili do chobodu. Dnes už má vlastního ročního chlapečka a jsem zvědavá, jaká slova „vymyslí“ on.

  21. Sám za sebe nemohu sloužit ničím – leda sousedovic klukem, neumějícím říkat „k“, kdy roztomilá byla „.oč.a“ (cat) – ovšem léta mi zní v hlavě z jedné promluvy pana Františka Nepila kouzelné: „Kdepak je ta Micka? Kampak se nám schovala? Snad se nám nerozmickovala v elektrickém mickeru?“. 🙂

          1. Lído, já taky. Čtu je podle nálady. Nepřekonatelné Střevíce z lýčí nebo Jak se dělá chalupa.

  22. Chacha – přebrepty. Jedny mé neteře zásadně kreslily fickami (fixkami) a moje Terezka, na dotaz, co jí má babička přinést ze sklepa (kde jsme skladovali ovoce a zeleninu) prohlásila, že jedině dušku (hrušku). A záměna písmene ká za té je zřejmě běžná, neboť nejstarší praneteř taky milovala toníčky (chuckle) …
    A další neteř, která do pěti let mluvila pouze starokantonsky, oslovovala mou maminku láskyplně babyco (opravdu tam bylo to tvrdé y)

    1. Jo dětské přebrepty – to je nádhera! U našeho synka byly tlačítka na rádiu „zmačkničky“, a ouško u hrnku „drživka“, a teta nosila „náuše“ a ve vlasech „zatáčky“. Dneska jsem při té vzpomínce spíš dojatá, než pobavená.

  23. Kuba mluvil opravdu hodně brzy a kupodivu hodně dobře, ale sem tam něco vlastního taky měl. Též miloval vlaky, takže jsme chodili denně na Kmochův ostrov na zastávku a sledovali rychlouky, pomalouky a pinťáky. Pokud jsme šli na Zálabí, museli jsme čekat u jábid, až pojede vlak.
    Kačenka mluvila pozdě a prakticky do šesti let jsme jí rozuměli jen s velkými obtížemi. Ono hladit si kochku a obědvat kochku – to jste zahlceni informacemi. Přitom tu s prominutím hubu prakticky nezavřela

  24. Dede, nepřipomínej mi Káju Maříka neb tu budeš mít dlouhé odstavce,protože jeho přebrepty miluju… Pumeranč (pomeranč),kakó (kakao), biřkle (buřty), vívance (lívance)….

    1. A co Pan Kaplan má třídu rád ? Od Leo Rostena.
      Přebrepty mám ráda a od teď nad námi bude létat prrtulník….

      1. A já myslela, že prtulník je zcela běžný … například Toyenka blahé paměti měla uši jako prtulník (rofl) …

        A teď jsem si vzpomněla na další přebrept, který už desetiletí používám, pokud se mi motá před autem na silnici nějaká zemědělská technika – tatol zetol ze stlama (traktor Zetor se sklama).

        1. Prtulník neznám… znám etahlo :)S tím tatínek lítal, vrtulník nikdá neměl 🙂

      2. Z Pana Kaplana občas používám (před dospělými), že čumím jak Telemanovy vrata 🙂 . (Mimochodem, víte, jaká byla dřina dětem správnou verzi tohodle úsloví vysvětlit? Chtělo to stvořit celou pohádku o vyhánění dobytka na pastvu 😀 .)

        1. Jó pan Kaplan – ono „ustupte přece o píďu, jedna píďa vám nic neudělá“, tak to používám dodneška!

            1. Ygo, šišbardón, vykopl mě Zvřetník taj ti musím toho černého miláška pochválit tady. Je prostě k sežrání, hned bych se dala ,,oblíznout. A psí auto máme taky. Zatím máme jedno jen pro lidi ale ono to přijde…

    2. Jéééé, tak už vím proč říkáme vívance, zapomněla jsem z čeho to bylo, dík za připomenutí. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN