Ta příhoda by se skvěle vyjímala v animovaném filmu, tam bych se tomu i zasmála. Když jste ovšem v takové situaci hlavním protagonistou vy sami, díváte se na efekty hodné filmové grotesky jinak, že? Hlavně, když potom řešíte ty škody:))

To bylo tak. Zavírala jsem kufr u auta nejspíš s větší vehemencí a menším rozmyslem, než bylo zdrávo, takže jsem se těmi zavírajícími se dveřmi praštila do hlavy. (Mám poměrně vysoké auto – to pro představu, že jsem s tím stačila švihnout:)) No a síla nárazu bylo taková, že mi z nosu spadly brýle – přímo na dvorek vydlážděný kamennými kostkami.

Momentálně mám jen „poloobroučky“, kovový rámeček je jen na horní straně skel, takže jsem měla úžasnou kliku, že se nerozpadly na kousky, jen se mi odštípnul kousek skla. I v tom jsem měla štěstí, protože to je na vnějším dolním rohu, v podstatě mimo zorné pole a je to jen kousek té vnitřní části vrstveného optického sklíčka, takže ta vnější stále ještě drží tvar brýlí.

Jenže co si budeme říkat, je to celkem znatelné poškození, takže je na čase se podívat po nových brýlích. Kromě toho, že multifokální skla, řešící všechny mé optické potřeby, jsou drahá záležitost, je tu otázka obrouček. A to je v mém případě nějaká otázka! To proto, že mám poměrně široké lícní kosti a tak je pro mě vhodná tak desetina vystavených modelů. Jak jsem však zjistila po návštěvě nejen své oblíbené optiky (spíš po proběhnutí většiny těch hradeckých), letos asi nemám šanci si vybrat – a není to jen otázka rozměrů brýlí.

Vždyť ty obroučky jsou všechny stejné! Eh, to samozřejmě přeháním, ale jen trochu. Barvy jsou tlumené, od černé, přes šedou, několik opatrných odstínů vínové a červené, něco v modré – spíš kouřové než jasné, sem tam opatrný náznak zelené, klasická zlatá a zlatavá, stříbrná, občas i bílá. Nic, na co by si člověk stěžoval, ale pokud jde o tvary obrouček a jejich zdobení, tak to vypadá, jako by se návrháři dohodli, že heslem sezóny je „nerušit“!

Když mi bylo těch třináct a já měla první brýle, tak bych dala cokoliv za to, aby na mně ty obroučky nebyly pokud možno vůbec vidět. Od té doby uběhl pořádný kus života, v jehož delší části bych onu nynější nabídku „nudné elegance“ klidně akceptovala. Jenže dnes jsem dospěla k tomu, že chci brýle nápadité a klidně i nápadné! Takže, co s tím?

Možná bych něco našla na netu, kdybych dlouho hledala (běžné hledání neukázalo nic zajímavého, obvykle se cílí jen na nižší ceny), ale k čemu mi to je, když vím, jak málokdy mi obroučky dokonale padnou? Já je musím zkoušet, představa nestačí. Možná mají nějaké zábavné a odvážné obroučky někde v zahraničí, ale to je mi houby platné, když tam si brýle dělat nenechám.

Kdyby to tak bývalo vždycky, tak si povzdechnu a koupím si co je. Ale ono to tak nebývalo! Ještě relativně nedávno se stylově zajímavé a osobité obroučky koupit daly, když měl člověk štěstí a odvahu. Dokonce i za rozumné ceny. Jenže já ty svoje současné mám už pár let a nové bych potřebovala teď, a ne až někdy, až přijdou osobitost a nápady zase do módy.

A tak se dnes ptám: co vy a nákup brýlí? Jak snadno či nesnadno se vám brýle shánějí? Jste spokojeni se současnou nabídkou?

A pak jedna tiše doufající: nemáte náhodou tip na značku, která by byla ochotna se i letos oddat aspoň mírné návrhářské extravaganci?:))

PS: Kdo byste si chtěl pohrát s virtuálním výběrem brýlí, zkuste to tady:)) https://www.lenscrafters.com/findyourlook