Zadívala jsem se do sametově černého nebe zdobeného nespočtem hvězd. Jako obvykle jsem byla ve svých pocitech rozpolcena mezi poetickým obdivem a ohromením.
Hvězdné zážitky kombinované s úvahami nad bezbřehostí vesmíru si nejčastěji dopřávám právě na konci srpna. Pořád je dlouho do večera příjemně teplo, abychom mohli sedět na terase, ale musíme tak činit potmě. Naši sršni jsou přes den celkem snášenliví, ale večerní světlo je uvádí do stavu nevlídného rozpoložení. A věřte, že by se vám nechtělo sdílet terasu s naštvanými sršni!
Veřejné osvětlení u nás na vsi nestojí za řeč, v blízkosti není žádné větší město, což znamená, že se nám hvězdy neschovávají. Sklopili jsme si židle málem naležato a tiše pozorovali oblohu.
„Umíš si představit, že světlo některých z nich, které ti právě dopadá do očí, odešlo od svého zdroje třeba v době, kdy tu ještě zdaleka nepodupávali ani dinosauři? Nebo, že některé z těch světýlek nejsou jednou hvězdou, ale rovnou celou galaxií?“ Inu, můj muž je víc fyzik než poeta, i když někdy se to může hezky prolínat.
Zkouším si to představit, ale jako obvykle je to mimo moje schopnosti. Jistě, znám fakta o vesmíru, ale ty neuvěřitelné dimenze, kde se vzdálenosti snoubí s časem, prostě nedokážu doopravdy vstřebat. Když ono se to zcela vymyká jakýmkoliv lidským rozměrům.
Nad hřebenem naší střechy vidím Mléčnou dráhu. Vím, že je to spirálová galaxie obsahující Sluneční soustavu. Je nepředstavitelně rozsáhlá a přitom jen jedna z mnohých. Ne! Zastavuju tok těchto myšlenek a znovu se zadívám na závojovitý třpyt hvězd, ve kterém náš Dům vykusuje temný stín.
Hvězdy nad střechou. Ano, to je ono! Symbolické spojení nekonečného a nelidského vesmíru s důvěrně známým kouskem naší Země. Usměju se na hvězdnaté nebe, které je díky tomuto zjednodušenému vnímání už zase přívětivé. Jsou lidé, kteří astro bádání zasvětili svůj život. Mně stačí jistota, že ráno zase vyjde slunce.
Napsáno pro ČRo Hradec Králové 2016
Věnováno vzpomínce na Veram, která hvězdám rozuměla, milovala je a dokázala svoji lásku – nejen ke hvězdám – posílat dál (inlove)
Všichni hlasují pro Orion, tak já si k němu přihodím Plejády. To jsou zimní souhvězdí. V létě je stejně parádní Lyra s Vegou v nadhlavníku a Labuť přes půl oblohy 😀 Taky jsou pěkně vidět 🙂
Taky jsem o víkendu koukala na hvězdnou oblohu, ale v hradeckém planetáriu. 🙂 Mají speciální programy pro děti (aspoň malinko poučené o existenci planet), docela pěkně udělané. I dospělí se dozvědí zajímavé věci – pro mě bylo novinkou třeba to, že názvy souhvězdí nejsou všude stejné (prý Velkému vozu v USA říkají Naběračka).
Já mám nejraději Psí hvězdu Sirius. (inlove)
Dede, mám radost, že jste v očekávání druhého vnoučete.
Kačce držím palce, ať už je v pořádku!
Hančo, já si zase myslela, že velký vůz a velká medvědice jsou různé názvy pro totéž, ale až později jsem zjistila, že vůz je jen součástí medvědice – pokud to chápu dobře. Člověk se pořád učí 🙂
Chet mne ucil poznavat souhvezdi, a ma na to docela sikovne manualni pomucky; ale stejne jich moc nepoznam. Nakonec, nejsem moreplavec, ze jo. Rikam, ze tu oblohu beru globalne… Snad nejkrasnejsi hvezdnou oblohu jsem videla v Nebrasce. Nebraska je rovna, temer bez stromu a velmi ridce obydlena. A tam jedne jasne mrazive noci byla obloha uplne stribrna a hvezdy se na obzoru „dotykaly“ zeme. Videla jsem I jine krasne hvezdne oblohy, napr. u Atlantiku, ale intensity Nebrasky to nedosahlo.
Tak hvězdami stříbrné nebe až na zem jsem nikdy neviděla… to musela být krása! (inlove)
U nás na chalupě je to taky zajímavé – mlýn je na dně hlubokého úzkého severo-jižně orientovaného údolí, veřejné osvětlení není nikde v dohledu, o městě nemluvíc. Takže vidíš dost stříbrné nebe v úzké výseči mezi temnými hranami údolí. taky dobrý!
Hanko, jak ti je? (h)
Eeech, asi tak nejak stredne. Naskytla se komplikace v podobe zanetu mocoveho mechyre a tak je otazka, zdali docasne neprerusi zavlazovani nadoru.
Hanko, moc na tebe myslím! Opatruj se (inlove) (hug)
V letech mladých jsme chodívali na východ slunce na Sněžku. Vyráželo se tak ve 20-21.00 a hvězdnou nocí se kráčelo po Cestě přátelství nahoru na Sněžku. Měla jsem to od chalupy 16 km. V batohu chleba se sádlem nebo s nějakým kusem salámu, nějaké pet lahve neexistovaly, takže jsme měli klasické pivo ve skle. K tomu rumíček lékařský na zahřátí a šampáňo na přípitek nahoře. Na ten alkahól jsme se složili všichni. Chodilo nás tak průměrně 10-15 podle toho jak kdo byl těhotný nebo utahaný z prací na zachování chalup. Bylo to super, dneska bych to nedala.
Karolíno, to muselo být děsně fajn!
Já nejsem lovec svítání, někdy si ho užívám doma – směrem k východu máme zvlněné louky a pole zakončené hranou lesa – za ní sluníčko vylézá. Kam se to ale hrabe na Sněžku!
No, taky bych tam dnes nevylezla – kolenu trucuje už na schodech 😛
Dede bylo! Ta pohoda při stoupání z H.A. přes Lysečiny na Horní Malou Úpu, přes Jelenku, Růžovou horu…..
Nádhera. Moc jsme si to užívali.
Chtěla bych vidět, jak by to dneska někdo absolvoval.
Veram a já a noční nebe – tak jsme se potkaly v Losince. A navždy bude Venušin pás patřit vzpomínce na Veram … navždy (h)
Mně jednou při koukání na hvězdy (Losinka? Jinde?) půjčila svou bundu, protože mi cvakaly zuby zimou. Nikdy nezapomenu (inlove)
DEDE, TAKY NA VERAM VZPOMENU, KDYKOLI NA ZAHRADĚ ZDVIHNU OČI K OBLOZE. aLE NEJNOM NA VERAM. i NA TVOJI MAMINKU, PRO ZVÍŘETNÍKY EVAM, MÁM S HVĚZDNOU OÍBLOHOU SPOJENOU. KDYSI JSME SI SMLOUVALY, ŽE EVAM S JOSEM PŘIJEDOU K NÁM DO SMOLOVA, KDE BÝVAL DOBRÝ , MALÝ A VESKRZE RODINNÝ PENZION,KTERÉMU VŮBEC NEVADILI PSÍCI. UŽ JSME MĚLY SPOLU I DOMLUVENÝ TERMÍN A JÁ SE MOC TĚŠILŮA. V SOUHVĚTZDÍCH SE NAPROSTO NEVYZNÁM, POZNÁM JEN VELKÝ VŮZ A MLÉČNOU DRÁHU, TAKŽE TVÁ MAMI MI SLÍBILA, ŽE MNE ASWPOŇ NĚJAKÁ SOUHVĚZDÍ NAUČÍ ZA POBYTU POJMENOVAT.BOHUŽEL ZBYLY JEN TY PLÁNY.VŠAK ZVÍŘETNÍCI DOBŘE VĚDÍ, PROČ.KDYKOLI ALE MRKNU NA OBLOHU)RÁDA CHODÍM NA KOPEČEK NAD BĚLOU, KDE NIC POHLŮED NA NEBE NERUŠÍ), HNED MI NASKAKUJÍ JMÉNA UŽ DÁVNO ODEŠLÝCH ZA DUHU: WWW, KARDIAK,TOJEFUK I TI, KTERÉ JSEM TU JMENOVALA ZPOČÁTKU.
Také miluji hvězdy i když poznám jen několik hlavních souhvězdí. Mám je ráda už od dětství, když jsme se na chatě večer před odchodem do postele šli všichni chvilku „dívat na hvězdy“. Bývaly krásně, jasně vidět. Také mám nejraději Orion . Když jsem se prvně vystěhovala z domova, maminka mi řekla, že Orion bude „naše souhvězdí “ při pohledu na něj na sebe budeme myslet, vzpomínat. A tak to bylo a bude. Astronomii nerozumím ani trochu a ani se o to nesnažím. Ne, že bych nechtěla rozumět víc, ale asi jako na spoustu jiných věd, na astronomii také musí být talent, nebo alespoň silná touha „poznat, porozumět“. A já z toho nemám ani jedno, můj mozek na to nestačí. Ze snahy pochopit vzdálenost světelných let, hvězdnou soustavu a vesmír,mě akorát rozbolí hlava. Kdysi dávno, při jedné návštěvě Prahy jsem manžela přemluvila a zašli jsme spolu do planetária. Pamatovala jsem se, že jsem tak byla na devítiletce s celou třídou, tak jsem byla zvědavá, jak jsem „zmoudřela“ 🙂 No nadchla jsem se, žasla jsem, ale o moc (trvale)chytřejší jsem stejně nevyšla. Tak se hvězdami kochám čistě pro jejich krásu a to „tajemno“ které skrývají. A u nás jsou hlavně v zimě opravdu nádherné, obrovské, jen vyskočit a člověk by se jich mohl dotknout !!
Dede, gratuluji k malé vycházející „Rušč.“ hvězdičce !! Třeba tahle druhá bude dokonce „ta“ hvězdička – tedy pokud je to i přání rodičů 🙂
Matyldo, že ale máte s Kačkou starosti!!! Tak ať se konečně vše uklidní pro Kačku i pro vás ostatní.
Díky Maričko – když přemýšlím o hvězdičce, tak si říkám: Kluk je dobrej, kluky umím! A taky: Holčička je dobrá, konečně bych se je naučila 🙂
Takže, jako každý rozumný člověk, si jen strašně přeju, aby to malé i maminka byli v pořádku 🙂
No jo, Dede, ale jednu holcicku by sis konecne snad zaslouzila.
Moje maminka se chlapečka dočkala až v třetí generaci …
Milá Dede, gratuluju k nové hvězdičce a držím pěsti, ať všechno proběhne tak, jak má. (inlove)
„Holčička je dobrá, holky umím,“ prý byla jedna z prvních reakcí mého táty na prvorozenou vnučku, mou dcerku. K vnukovi, o dva roky později, mu pak všichni blahopřáli stylem:“Konečně ses dočkal taky chlapa do rodiny,“ a on z toho byl dost v rozpacích. Nejmladší přírůstek, od mojí sestry, je opět holčička, a děda je spokojen. 🙂
Ale nějaká ta rovnováha v rodinné smečce je fajn. 🙂
Tvůj tatínek je prima 🙂 A náhodou to je pravda, když „umíš“ kluky nebo holky! Mám mezi kamarádkami několik majitelek dcer, takže vím, že byť bordel dělají obě pohlaví, stejně tak se obě pohlaví umějí sourozenecky porvat, tak jinak to jsou skutečně rozdílné světy… 🙂
No, ty umíš oboje! 😀
„A strejdo, jak je daleko 4 světelné roky? Za jak dlouho bysme to ujeli autem? “
„Pamatuješ si, jak dlouho jsme jeli odtud do Prahy, když jsme měli ten výlet do Zoo?“
„Jasně.“
„Tak si představ, že bys tuhle vzdálenost jezdil každý den tam a zpátky čtyři miliardy let“.
„???? !!!!“
„No, pak bys tu vzdálenost ujel.“
„Aha. To se tam asi doletět nedá, viď?
„Nedá holoubku. Máme veliké potíže dopravit lidi i k nejbližším planetárním sousedům.“
„A proč? Mohlo by tam letět třeba tisíc lidí a doletěli by jejich prapravnuci.“
„Je problém udržet na té cestě vůbec člověka naživu.“
Drabble-dialog. Odehrál se zhruba v této podobě asi před čtyřmi měsíci.
Moc hezké !!!
Dobré! Čtyři miliardy let…
Ale jednou se ten způsob najde. Těsně podsvětelná rychlost, mrazicí boxy… Pevně tomu věřím.
Akorát že kdo se vydá ke hvězdám, ten jako by doma umřel. Protože se už nikdy nevrátí k lidem, které znal.
A tohle řeší hrozně málokterá SF, a přitom jaký je to téma! (Skvěle to řeší Card.)
Máme několik zásadních potíží.
1) uchránit člověka a elektroniku před kosmickým zářením. Protony, heliová jádra…korpuskulární záření prostě. Šlo by to supravodivými magnety na palubě? Ale jak je napájet a hlavně chladit?
2) uchránit člověka před nepříznivými důsledky stavu beztíže. Rotující loď? Ale co změny kurzu? Šlo by naprogramovat orientaci trysek tak aby eliminovaly precese? To mi připadá jako docela gigantický problém.
3) Pohon a energie. Jaderný reaktor na energii a jaderné raketové motory (existují v prototypu a mají za sebou úspěšné zkoušky)? Ale stačí to na takové šílené vzdálenosti?
4) Těsně podsvětelná rychlost už vyvolává exotické optické jevy. Co by člověk viděl v takové rychlosti? Zkracovala by se vlnová délka (infra-světlo-ultrav.-roentgen-gamma), to je mimo možnosti lidského oka i jakéhokoliv senzoru. A jak je na tom v těch rychlostech pevná hmota? Mohla by vůbec existovat? To by chtělo nějakého fyzika. 🙂
Nese to prostě sebou příšerné množství příšerných potíží. Ale také tomu věřím. Přes překážky ke hvězdám. 🙂
Z diskusí se scifisty mi vyplynulo, že rotující loď je téměř blbost. Na to se bude muset jít jinak.
Ale – v zásadě v takovém velikém nic bude fungovat gravitace i mezi dvěma skleněnkami. Není tam prakticky žádné tření, takže loď poletí tam, kam ji člověk pošťouchne, netřeba dalšího veslování. (Dokud nedojde na změnu kurzu.) Lidi dneska umí spočítat i šišatou dráhu, ke které významně přispějí vesmírná tělesa. Tož co takhle vakuová potrubní pošta – na začátku šťouchnu, na konci zabrzdím?
Lidičky by mohli být v olověných sarkofázích a vzbudili by se až na to brždění. Tím by sice přišli o výhled na kolemletící hvězdy, ale zase, u gama záření by si to až tak nevychutnali. 🙂
Tolik šílené nápady. Teď potřebujem hlas fyziky, hlas rozumu, zkrátka JJ.
Jo Alasdaire, právě při takovýchto vysvětleních mi mozek vypíná – umíš si představit jezdit 4 miliardy let sem a tam? Já ne! 😀
To umí málokdo milá Dede. Lidský mozek prostě vesmírná měřítka nepojme, schází mu srovnání s něčím co zná. Zkušenost. Matematicky to můžeš umět vypočítat, ale schopnost abstrakce takových čísel je mimo možnosti většiny lidských mozků.
Mě na tom fascinuje, když si řeknu – ta hvězda, na kterou se dívám, už v tuhle chvíli vůbec nemusí existovat. Třeba už dávno vybuchla. Jenom sem ten výbuch ještě nedoletěl. (*)
Tak nějak čtvrtej rozměr v praxi?
Ano. 🙂 Opačným směrem (mikrosvět kvantových jevů) je to neméně fascinující až strašidelný svět.
Matyldóó! Co Kačka? Už má ten další zákrok za sebou? Moc a moc na ni myslím, tak ji pozdravuj! (f) (rose1)
Kačka už se probrala z narkózy, kde jí znovu dávali ten stent, který jí ze soboty na neděli vypadl a rozjel se ten zánět ledviny znovu. Všichni doufáme, že tam už bude držet. Nicméně to je jen hašení požáru- časem se bude muset vyřešit ta zúžená partie močovodu, která to všechno způsobila. Zatím se jen snaží zvládnout tu neodtékající ledvinu se zánětem.
Tak aspon tak. (hug)
Matyldo, vím, že je to malá pomoc, ale myslíme na Vás všechny! Pozdravuj Kačku!
Matyldo, držím Kačce palce. Ať už je sakra líp.
Nechtějí do toho vrtat teď, když je to tam celé na dvě věci, co? Držím. (y)
Chudák holka, snad je to druhý pokus v pořádku (inlove)
Pořád přemýšlím, proč to stejně nemohli udělat už napoprvé. Ale nejsem odborník, tak jen přemýšlím.
Palce držím pořád!
Kačce stále držím pěsti, je mi jí líto – taková patálie takhle koncem léta, ale hlavně ať se z toho dostane bez následků.
Část souhvězdí Ursa Major – Velký vůz, mám přímo nad hlavou, když se dívám ze střešního okna ven. Je tu pořád se mnou a já s ním. Můj největší oblíbenec je však Orion, nevím proč ale fascinuje mne, na něj vzhlížím když venčím na začátku noci psy.
Jenny, já z ložnice vidím Oriona, je to mé neoblíbenější souhvězdí. Jinak jich poznám jen pár, oba vozy, labuť a to bude tak všechno. Ale moc ráda se na hvězdy dívám – za tepla i za mrazu:))
Orion tu bude mít víc ctitelek. A ještě mám ráda Kasiopeu.
V Kajutě jsou hvězdy celkem dobře vidět, i když je kolem město. Možná proto, že cesta před Kajutou osvětlená není a obora taky ne.
Orion… mamina vždycky zamyšleně, ale s nezberdnou jiskrou v očích, říkala: a ty hvězdy pod opaskem, to by měl být meč… 😛 Musela jsem kapku poporůst, než mi došla příčina toho pobavení 😀
Když jsme u toho Orionu, tak trochu hudby
https://www.youtube.com/watch?v=3J20L1WfJnQ
myslete si co chcete, ale já Čeřovskou můžu.
Orion ráda nemám – když je vidět, znamená to, že je zima. A tu já nemusím :/
Chápu tě (inlove) Mě zima nestraší, mám ji ráda, jen mi hrozně vadí ten úbytek světla. Jsem tvor hodně venkovní a žiju na místě, kde je veřejný prostor osvětlen jen aby se neřeklo, takže bývám v tu dobu často nuceně zalezlá doma. To mi nesvědčí – na rozdíl od zimy, a v lepším případě i mrazu a sněhu:))
Ani já nemám ráda Orion – protože je zima. Ale vlastně „galaxie je na Orionově pásu“ – Muži v černém – kdo se v tom má vyznat, jestli mám či nemám ráda Orion?:)
Dede,
jen jsem přečetla nadpis, hned jsem také vzpomenula na Veram. Hvězdy jsem nikdy neuměla, ještě tak Velký vůz, hvězdnému nebi nerozumím, jsou to příliš fantastické dimenze, ale hvězdné nebe mám moc ráda a patří k mému světu.
Je to tak – hvězdy patří k našemu světu, nechávají nás žasnout a předvádějí obrázek, který lidé milují, někteří se v něm i orientují (případně podle nich orientují:)). Úžasné je, jak umějí vypadat… tak domácky, pohled na ně uklidňuje… pokud si neuvědomíš, na co se doopravdy díváš. Proto si to neuvědomuju moc často:))
I na našem venkově jsou hvězdy na rozdíl od Prahy krásně vidět. Dokonce mi připadá, že jsou nějak blíž… Zrovna teď o víkendu jsem měla Orion přímo proti posteli.
No a aby nám to nebylo líto, když hvězdy zrovna nesvítí, tak máme v obývacím pokoji na stropě Malý vůz a v ložnici Wegu/Kasiopeu (pochopitelně z led diod – ale zvenku to vypadá opravdu jako hvězdy…
Páni, to musí být paráda, večer pozorovat hvězdy z postele – dokonce, i když ty opravdové vidět nejsou:))
Vždycky, když sedíme na terase a marně se snažíme nastavit slunečník tak, aby vrhal aspoň nějaký stín, vymýšlím nějakou pergolu nebo pavilon … Několikrát už jsme to skoro měli, jenže pak jsem navečer zjistila, že nevidím na hvězdy. A všechno šlo pryč 😀 A tak to taky zůstane. Musím večer vidět, jak putují letadla, přeletují netopýři a rozsvěcejí se hvězdy.
Kdysi, v předbrýlové době jich bylo mnohem, mnohem vic. Nejvíc při půlnoční hlídce na táboře v Jesenici u Rakovníka. Tu jiskřící oblohu mám pořád nějak v paměti. Od té doby jich pořád nějak ubývá. Musím si je užít, dokud ještě jsou 😉
Ale i tak. Všimli jste si, jak pěkně se vyjímal Jupiter s Venuší navečer nad západním obzorem v posledních dnech ?
http://www.astro.cz/na-obloze/obloha-aktualne.html
V Jesenici u Rakovníka bych se úbytku hvězd nebál. Tam je to k velkým sídlům opravdu daleko.
Možná tam jsou pořád hvězdy, ale já už ne 🙂
Hm, taky přemýšlím, jak dlouho na ty hvězdy ještě dohlédnu… bez dalekohledu 😛
Když v dalekohledu jich je málo. Nejsou tak impozantní … a navíc nejsou ani větší 😀
Hi, hi, Dede, copak bez dalekohledu, ale za chvíli už i bez brejlí (chuckle)
K tomuto tématu doporučuji shlédnout toto jednoduché video co dokáže dokonale zaměstnat představivost 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=Usj6viU0AaI
Jojo, známe 🙂
Připadám si tak krásně nicotně a přemýšlím, co za tím vším je. 🙂
Viděla jsem to video nedávno – jo, to je ono:))
OT – ale třeba úplně taky ne 🙂
Ráda bych vám řekla, že v naší rodině se objevila nová hvězdička, zatím jen vzdáleně mrkající (*)
Andy s Aniou čekají druhé miminko, takže někdy uprostřed února by nás mělo být zase o jednoho? jednu? víc (inlove)
Tak to je bezva 🙂
Gratuluju moc (h)
Tak to je krásná zpráva, která duši potěší. 🙂
Krásná zpráva – blahopřeji
velká gratulace, Dede. U nás se další hvězdička objeví plus mínus pod vánočním stromečkem 🙂
Děkuju! Teď jen doufat, že všechno proběhne jak má (inlove)
Toro, to je paráda, když se děti přičinlivě snaží o nové hvězdičky, co? 🙂 Tak ti přeju, ať to u vás taky dobře dopadne! (angel)
Hurá! (sun)
U nás stačí zajít kousek za ves na most přes železniční koridor a člověk je v černočerné tmě. Odtud jsou vidět hvězdy výborně. Ale i z terasy, vesnice to s pouličním osvětlením nijak nepřehánějí.
Máš svá oblíbená souhvězdí?
Já jich moc nepoznám- najdu Velký vůz a to je asi všechno 🙂
Hvězdy a jejich pozorování mi vždycky připomenou tábor. Ležíme na prohřáté – stále – zemi a díváme se nahoru. Někdo, kdo tomu rozumí nám ukazuje a popisuje, co vidíme. Myslím na všechny, kteří se podle hvězd orientují, kteří věří, že tam někde je někdo, kdo na nás dohlíží, na ty, pro které jsou hvězdy víc než krásná světla. Skautíci okolo mne to prožívají každý po svém, jeden jednou dokonce usnul.
Pro mne jsou jen něco krásného na nebi, orientovat se podle nich neumím a má nevíra je předurčuje být jen tím krásným světlem.
Inko, díky za tu vzpomínku. Pod zády člověka tlačí Země, kouká na hvězdy a fantazie utíká… (inlove)
Chalupa nad Dalmatinovem skýtá výborné místo pro pozorování hvězd. Světelný smog je minimální – civilizace je dostatečně daleko a místní pouliční osvětlení spíš nefunguje než funguje.
Nad hřebenem střechy se děti naučily Velký vůz. Čelem vzad – Velký letní trojúhelník a Milky way, familiárně přezdívanou Milchstrasse (do Německa to máme blízko). Perseidy pozorujeme každý rok, létají v době naší dovolené.
Teta Cviči-taj-či Veram mi chybí.
Milchstrasse 😀
Veram mi taky chybí a hvězdy mi ji připomínají. (*)
Hvězdné nebe je krásné… a už navždycky mi bude Veram připomínat (h)