Mírumilovně zalévám, když se náhle proud vody rozstříkne do stran, kolem proletí nadšená umáčená bílá psí hlava, jejíž dlouhé čelisti zakousnou ten vodní proud. Zuby cvaknou a hlava zmizí, aby někde na kraji mého zorného pole došlo k bleskové otočce a útok byl se stejnou fanatickou radostí zopakován.
Občas Ari říkám, že je Arislava Divoká. Ale zrovna tak bych jí mohla říkat Arislava Vášnivá. Se stejnou vášní se mazlí i zuřivě hlídá, stejně fanaticky běhá za hozenými míčky, jako útočí na proud vody z hadice. Jakmile něco dělá z vlastní vůle, vkládá do toho srdce:))
Důstojnost… zatím:))
Když chci zalévat nerušeně, zavírám ji doma. Ona poslechne, když jí přikážu, aby seděla a dala pokoj, ale tak zjevně při tom trpí, že nemám pokoj já. Tak ji zavřu a teprve když jsem hotová s prací, můžeme si chvilku s vodou hrát.
Ještě dáma?:))
Tuhle jsem vzpomínala, že i Berry kdysi milovala tuhle hru, byť Kazan, její vzor, o tuto zábavu nestál. Kdo ví, proč teď vodu neloví? Jen kouká odněkud zezadu a tak nějak se tváří. Černě na bílou. Nu, a jednoho dne se to stalo.
A jedéém!
Ari vylétla v nejlepším stylu, já sotva stihla uhnout, aby neulovila s vodou i moji ruku. A co to, černý stín vzadu se dal taky do pohybu? Byla jsem zvědavá a namířila vodu jejím směrem, abych ji přiměla také vyskočit a chňapnout. Bílá tam byla dřív. Potom zase!
Hopla ze záběru:))
Chudák Berry… přemýšlím, jestli mám bílého nadšence zavřít, aby si černá taky pohrála. Mezi tím vyšlu vysoko další proud vody. Vyletí bílá i s černou, voda se rozstříkne a vrr, jaou! V bílé umáčené vlčí tváři je fanatický lesk očí bleskově nahrazen úžasem a otázkou. „Ty, Berry? Vážně?“
A mokrá Berry se směje…
I takto se dá pít?:))
PS: Druhý den už Berry o hrátky s vodou zase nestála. Nejspíš jí stačilo dokázat, že když chce… tak může:))
Ta tlamka!:))
Berry
Když chci, tak si vodu chytím! (Nebo taky ne:))
Denis míval ve zvyku provozovat adrenalinový podběh vodního proudu ze zahradního rozstřikovače. Letos nebyl rozstřikovač potřeba, tak neměl příležitost. Jinak vodu v přírodě moc neoblibuje, do rybníka či řeky vstoupí po břicho a dost. I když dnes – taky jsme byli u Labe (wave) – hupsnul do řeky z poměrně strmého břehu, až jsem trnula, jak si hoch poradí se zpátečním skokem. Ale jako lehký atlet to dal bez problémů.
Fotky jsou, Dede, opravdu skvělé. Jo, mám dojem, že bych dnes takovou sprchu jako Ari docela uvítala!
Já měla sprchu pokaždé, když dnes vylezly z řeky (rofl)
Díky Hančo (inlove) Denis je hoch šikovný… jen mě napadá, že ty jsi v Hradci, když byl Denis v Labi? (wave) Tamější Labe je mnohem větší, než to naše – ale naše je zase živější:))
No jo, doprovázeli jsme děti při nástupu do školy a školky. Už jim to zase začalo (inlove) .
Tedááá Dede, tyhle neuvěřitelně povedené fotky Ari by v soutěži „Pes v pohybu“ zaručeně vyhrály první ceny (I když mokré Berry to take sluší)!!! Fakt bys je měla někam poslat !!!!
Jako někteří, také jsem při zahlédnutí malého loga myslela, že budeš psát něco o ledních medědech 🙂
O tom, že naše Trixie miluje proud vody jsem kdysi napsala celý článek. A pak i PetraK zjistila, že se Štajn též rád „sprchuje“ a teď s potěšením čtu, že Ariberry (tedy hlavně Ari!) a ostatní psi též. Trixie už její počáteční nadšení přeci jen trochu polevilo, ale když jí to chytně stále se ještě nechá ráda zmáčet v snaze spolykat (tedy pochytat) co nejvíce vody z hadice 🙂 Naopak dotlačit ji před kbelíky s vodou za účelem koupele je pro ni viditelné utrpení, o mé námaze nemluvě! V přírodě se Trixie nikdy nekoupala, k žádné vodní ploše se rozhodně nehnala, ba ani nejevila snahu se přiblížit. V začátcích jsme se ji snažili nalákat do bazénu, když tolik psů vodu miluje a mysleli jsme si, že se v horku take ráda schladí. Házeli jsme ji do vody hračky, lákali ji za nám, ale kdepak, nenechala se přesvědčit a na plavoucí hračku jen koukala. Hodit(shodit) ji do vody bych nikdy neriskla. Možná by se jí voda zalíbila a pak si tam hupsala a cachtala se sama, ale spíš by to pro ni byl takový šok, že by se pak bazénu obloukem vyhýbala. A to by byla velká škoda, protože takhle, když jsme ve vodě my, Trixie si spokojeně lehne při kraji bazénu, když k ní zvedneme hlavu, mohutně nás oblízne, nebo se skloní a napije – prostě nám tam dělá milou společnost. Kdybychom tohle pokazili, bylo by to určitě nezvratné !!!
Maričko, děkuju za pochvalu, potěší!:))
Jinak naprosto chápu, že nechceš Trixie nutit do vody. Pravděpodobnost, že bys napáchala víc škody než užitku je dost vysoká. Trixie není hloupá a kdyby do vody jít chtěla, tak je tam už dávno 🙂
Fotky těch tvých vodomilek jsou úžasné, moc povedené. Čiší z nich radost a hravost na dálku. Kočičáci, jak už psáno výše, se vodě spíš vyhýbají, a to i ti naši, pokud tedy zrovna neloví nějakou zlatou rybku sousedům z rybníčka, že, Barbucho. Nicméně dešťová voda, to je i u nás lahůdka nad lahůdky.
Díky! Jinak lov rybiček je něco, co by zase nezvládly naše holky, navzdory Ariině ledno-medvědnímu zjevu 😀
U nás je to s vodou tak, že dešťovka v kalužích je lahůdka, do mističek ji nenabízím. Ta nádoba je nová a mě ta voda nevoní 😛 Zajímavé je, jak důsledně holky nechtějí vodu ze studny – a to jsou schopné pít blátivou „limonádu“ i se zeleným okolo! Milujou naši vesnickou vodu, to je voda z artézské studny. Tvrdá, ale úžasná 🙂 (kvalita pro kojence, jako obec dáváme dělat rozbory)
Už jsem přečetla další komentáře, protože jsem opět, hurá, z cest doma. Už mi sundali trvalou dlahu, heč, a věnovali mi hliníkovou ortézku, ale nesmím ji sundávat, jenom na dvě až tři hodinky denně, s prstem opatrně hýbat a na spaní – šup s ním do ortézy. Další dva týdny, přesně jak pídr říkala. Ale je potěšující, že prst vypadá, že je rovnej.
Ajvi zalévání z hadice neoblibuje. Naopak proudu vody se raději vyhne. A to jsme ji nikdy zlomyslně nepokropili. Přede dvěma dny jsem si byla v servisu pro auto, nedaleko brněnského Prýglu, tak jsem vzala Ajvi a na zpáteční cestě jsme se jely vykoupat na pláž, která je vyhrazená psům, nemusela jsem se bát pokuty od „měšťáků“. Byly jsme tam samy a Ajvi nadšeně lítala do vody pro klacíky a plavala pro ně, až kam se mi podařilo je dohodit 🙂 .
Blahopřeju k rovnému prstíku a ortéze! (inlove)
Tak prosím nepropadni nadšení z možnosti zase „něco“dělat, ať ti ten prst rovný vydrží:))
Takové plavání vám tak trochu závidím… my máme jen ten Zátlucký rybník 🙂
Další fotečky dokumentující blekenvajtí duo, mhhhhhmmm. Moje pestvo se setkává pouze s vodou k pití nebo vodou nebeskou, kterou rovněž neoblibují. V mojí dochodové vzdálenosti se povrchová voda nevyskytuje a v nudličkové zahrádce roste jen pár stromů a tráva, takže i o vodoproud jsou hafušáci ošizení. Naštěstí písemnou stížnost nepodali a na papulní neberu zřetel. A Mikeš podobně jako čertík ze mlejna dává celým kocourem najevo, že „vodičku neeee“ 🙂
Peststvo se bez vody na hraní obejde, bez paničky nikoliv – tedy tvoji psové i s kocourem mají přesně to, co potřebují:))
Zaujal mě problém slova „pestvo“. Sice jsem to v příručce UJČ nenašla, ale tipla bych si, že by to mělo být „pesstvo“. To ale vypadá dost divně. Co na to naši jazykovědci?
Asi ano – jak koukám na tu divnou změť souhlásek, kterou jsem tam nacpala, tak bych si za tím tvarem nestála (wasntme)
Dvě s za sebou byly zjednodušený na jedno, takže pestvo. Ale co psovstvo?
Psovstvo je mnohem lepší, jo! 😀
Prapůvod pestva je vzhledem k místu, kde jsem vyrostla a které není příliš geograficky ani jazykově vzdáleno od Slovenska, ve výrazu „stvárať pestvá“ – a protože smečka dokáže, tedy spíš dokázala, protože už je jim přece jen deset let (a jednomu ještě víc), opravdu vyvádět. A spodobou se přeneslo pestvo i na smečku (chuckle)
Zatím vítězí MaRi 🙂
O psovstvu jsem také uvažovala, ale všechna podstatná jména, která se tvoří příponou „stvo“, mají jako základ singulár v prvním pádu.Tedy aspoň ta, která jsem si dokázala vybavit – měšťanstvo, lidstvo, zastupitelstvo…
Úžasné fotky
Děkuju! (inlove)
Že jo, parádní!
Dík!
U nás se voda neloví. Asi to bude tím, že i když někdy kropím, vždycky rozptýleným proudem. A zalívám dešťovkou ze sudu. I když mám sudové čerpadlo, tenhle proud vody nemá potřebný švunk 🙂
Ostatně tady, pokud vím, všichni jednotně nenávidí vodu padající shora. Nejvíc půůůdl. Pak kočky a Gweny a nakonec Roňák. Ten metodou pasívní rezistence vzdoruje kropící hubici až do posledního okamžiku. Když mu začne voda padat na záda, nasadí ksicht otráveného rentiéra, po-ma-lu se zvedne a odšourá se na zatím suchý kus trávníku. Tam se s povzdechem sesune k zemi a vyčkává, jak si s tím poradím 😀
Zalejvám nepitnou vodou ze studny (nautila) nebo dešťovkou z podzemní nádrže (čerpadlo). Z konve jen kytky v truhlíkách, které mám vepředu před Domem. Konev Ari nezajímá. 😛
A Ari nadšeně loví i rozptýlené proudy – většinou sprchu, tu mají kytky rády. Jak říkám, při opravdovém zalévání ji zavírám – a když si hrajeme, vystřeluju soustředěný vodní proud:))
Voda padající shora je samozřejmě jiný fenomén, to je vlastně úplně jiná voda! Otravná (chuckle)
Nezalívám hadicí (ale konví a deštovkou nebo vodou z potoka, kytky to radši), takže psice neloví vodu. Zato skáčou s rozběhem do potoka, nejlíp několikrát za procházku, hledají si v něm tůňky a tam pak t(r)ůní, zejména Melinka, a probíhají potokem jako dálnicí za velkého vody víření (Donda). Donda taky loví koště. Nejradši má odmetání sněhu, ale v nouzi i prach dobrej.
Závidím koupací potok na procházkách! Voda je u nás nedostatkové zboží, máme vlastně jen ty Zátlucké rybníky.
Zato dnes jsme byly u Labe, tak se holky vykoupaly a zaplavaly si do zásoby. Letní Labe jim dovolím:))
Je v Hradeckém kraji zmapován výskyt ledních medvědů?
😀
Scott vodu neloví? Že je jinak vodník rodem (coby zlatý retrívr), to vím 🙂
No, neloví. I když jinak se napresuje do sebemenší kaluže a plavat v lední tříšti je veselé okořenění života.
Včera mi zdrhnul v lese a jméno Scott v životě neslyšel. Takže to bylo na mně. Je tu někde voda? Vím o malém jezírku a i když to zní divně, je na strmém kopci nade mnou. Velice strmén, takže jsem nadávala jako špaček. Nahoře jezírko, žádný pes. Tak stojím, oddychuji – nejsi, konečně jsem se tě zbavila, potvoro! Najednou prásk!, veliká mokrá větev mi podrazila nohy, a nade mnou se otřepává šťastnej roztlemenej pes. Šťastnej, že jsem si ho našla, roztlemenej, že mě složil – může se jeden zlobit? Nemůže. Tak pojď, přišero, jdem domů uschnout.
Takže proud vody ne, jakakoliv voda, do které jde strčit jen prstíček, ano.
koukám, že nás napadlo to samé… (chuckle)
Taky moc chválím fotky – hlavně ta stojící Yetti se fakt povedla (clap) . A článek mne taky pobavil – představuju si příjemný teplý letní podvečer a vodní hrátky na zahradě. Jsem ráda, že i Berry si dokáže chytit svůj proud 😉 …
My vodní lovce nemáme – možná hlavně proto, že nekropíme trávník (a naštěstí letos ani nebylo třeba). Erník je však velký milovník vodních hladin a dokáže je obdivovat i ze spodní strany. Sice neplave, ale ponoří se až ke dnu, odkud mi celý radostný nosí šťavnatý rákos …
Eh, ty nezalejváš ani rajčata nebo jahody…:))) Ari skáče vždycky. idylické hrátky znamenají, že nejdřív zaleju (Ari je v Domě) a pak si jdeme hrát. Trávník z toho profituje až poté:))
Jinak kromě jezevčíka milovali vodu všichni moji psi, Ari je první, která skáče do vody s rozběhem (takže se pak potopí), ale žádný ze psů se nikdy nepotápěl… 🙂
Zalejvám, zalejvám, ale ne hadicí, leč poctivě kýblem – nabíraje z nádob na dešťovou vodu. Dýšťovku milují všechna naše zvířata – na pití … jde to tak daleko, že než by se napila z misek vody pitné, tak stepují před dveřmi na dvůr, aby si lokla dobře odležené vody z kýbla 😉
Ygo, dá se koupit čerpadlo do sudu na dešťovou vodu. Máme ho asi tři týdny a nechápu, jak jsme bez něj mohli žít (rofl) (rofl) Něco takového http://www.mountfield.cz/cerpadlo-do-sudu-mountfield-400-r-1voc1116
Ale jo, to máme taky … ale já zase toho tolik na zalívání nemám – kousek bylinek, šest rajčat, pět truhlíků, po jedné kalu, citron a mandarinku + pár květináčů uvnitř. Vše ostatní si musí vystačit s vláhou shůry (nod)
Mě ti připadá, že než rozmotám elektriku, připojím hadici, pokropím co potřebuju, smotám hadici a smotám elektriku (tu šňůru obzvlášť nenávidím), těch pár (desítek) konví vody mám roznesených 😀 A to to čerpadlo v sudu bydlí trvale 🙂
Mám ty záhonky poněkud rozptýlené 😀
Chichi, to je důvod, proč mám od té podzemní nádrže vyvedenou vodu na všech místech, kde ji můžu potřebovat. Aneb vystačím si i s dvoumetrovou hadicí, pokud potřebuju – nebo chci:))
😀
Což o to, to já mám taky vodu rozvedenou po celé zahradě, ale než se k ní prokopu…
Hele, jak jsi uhodla, kde budeš tu vodu příští týden potřebovat? Já jí potřebuju pořád někde jinde.
😀
Já to mám snadný, na zahradě je jen pár míst, kde roste něco, co může být třeba zalejvat. Tam je vývod nějaké vody (dešťovka nebo studna). Na případné usychající trávníky (ano, i letos, kde nebyla navezena nová hlína a zůstal jíl) máme takové ty zemní „zásuvky“, kam můžu zapojit automatické zavlažování. Tož asi tak:))
(Loni jsem měla jen dva vývody vody studniční 😛 )
Já to mám ještě snazší, v zahradě u Kajuty je mokro, než se zmelioroval ten potok, tak se sem rozlíval. (Teď ustál padesátiletou vodu, sláva melioraci!) Ale protože potok není nikdy jen to, co člověk vidí, je kajutí zahrada mokrá a zalívat musím jen to, co mám v truhlíkách. Ani rajčata jsem prakticky nemusela.
V loňským létě bych rajčata zalívala, to zas jo. Ale ani loni mi tu nežloutla tráva, a to se o zahradu přes celé léto nikdo nestaral – právě běželo kolečko přepisování, předchozí lidi tu nebydleli už a já ještě.
Nevýhoda je, že kopřivy a jinej plevel roste před očima a dorůstá do výšek statného medvěda. 😀
Do výšky medvěda kodiaka stojícího na zadních mi vyrostl libeček.
Gratuluju! Mně slunečnice a topinambury. Slunečnice koukají přes plot a kibicujou. Ale libeček je lepší.
Je užitečný (dávám ho do lecčehos), ale slunka je navíc i pěkná. 🙂
Proto jsem ji tam dávala. Teď je plná včel a v zimě bude plná ptáčků. 🙂
Taky se tu ohromně daří řapíkatýmu celeru. Je hustej tak, že se mi v něm ztrácejí psi. 🙂 Příští rok budu ve výzkumech pokračovat a možná získám záhon Bejlí Bábi Zlopočasné. 🙂 Pokud si vzpomenu, bude obsahovat i libeček.
Ten je fajn, zrovna zítra se chystám grilovat makrely a přijdou do nich snítky.
A teď mi nějak uschla máta. 🙁 Je to středomořská rostlina, myslel jsem, že vydrží, ale ona ne.
Dede, moc krásné fotky v pohybu. Obdivuji Tě, že dokážeš máčet psy a při tom fotit!
No, šlo to ztuha – na jednu publikovatelnou fotku tak šest máznutých kousků psa:))
Alex, co Alvi a voda z hadice? Vím, že normálně je vodník (to jsou moje holky taky:)), ale tryskající voda je pro hodně psů kapku jiná kategorie 😀
Krásná fotogalerie DEDE a poslední fotka s umáčenou Berry nemá chybu.
Kočičáci vodu nemají rádi, alespoň Ti naši.
Děkuju Míšo! Bavily jsme se při focení… ale výsledky byly velmi střídavé:))
Kavalírky vodu nechytají. Nevím proč. Jen se v ní vášnivě brodí, v případě Karamelky nejlépe tryskem 🙂
No, možná, kdybys nejdřív dělala Karamelce proudem vody „myšičku“… třeba by si dala říct? 😀
Berry jako štěně honila to místo, kam dopadala voda (něco, jako když psi honí laserové světýlko), ale pak přišla na to, že honit přímo vodu je zajímavější.
Ari rovnou přešla ke kroku číslo dvě 😛