Sezóna vaření ovocných lektvarů (marmelád:)) je v plném proudu, tak bych ráda složila svůj hold nenápadnému kousku plastu, který mi usnadnil život – mluvím o plastovém nalejvátku, vzdáleném bratranci trychtýře.

To je takový jednoduchý vynález, který vám umožní nalévat horkou marmeládu do skleniček tak, že se a) neopaříte, protože není třeba ho přidržovat b) si nepokecáte skleničky a nemusíte je pak pracně omývat. Navíc má tu výhodu, že díky němu velmi přesně odhadnete výšku hladiny horké směsi ve skleničce, takže se vyhnete jak nedolití tak přelití:))

Chápu, že pro lidi s výcvikem v laboratoři jde o zbytný kousek kuchyňského vybavení, stejně jako pro ty, kdo vlastní speciální patrně prvorepublikovou naběračku na nalévání horkých marmelád, o které mi vyprávěla Baty. To prý vypadá jako naběračka s dlouhým úzkým zobáčkem (delším, než mají naběračky na omáčku), kterým se horká směs dávkuje do sklenic jedna radost. Já jsem ale takový skvost v životě neměla to štěstí potkat.

A proč o tom vlastně píšu – tedy kromě toho, že je zavařovací sezóna v plném proudu? Protože sama bych na tu věc nikdy nepřišla a tak kdykoliv nalejvátko úspěšně použiju, musím si vzpomenout na tu paní. Paní Prodavačku – obě písmena velká, prosím:)) Bylo to někdy po našem návratu z Anglie (2011?) v domácích potřebách na Ulrichově náměstí v Hradci Králové.

Měla jsem být v určitou hodinu vedle na poliklinice, ale jako obvykle jsem si dala časovou rezervu, kterou jsem, jako obvykle nepotřebovala. Tak jsem zabloumala do obchodu, chodila a koukala. Paní prodavačka (PP) se přišla zeptat, jestli něco nehledám a já popravdě odpověděla, že jen bloumám:))

No a PP mi začala ukazovat, co by se mi mohlo domů hodit. Když jsem překonala první úžas, že a) si mě všimla b) nesnažila se ze mě vytáhnout spoustu peněz, začalo mě to bavit. Prostě jsme šly po „vychytávkách“. To nalejvátko vytáhla s gestem zkušeného barového kouzelníka a začala mi líčit jeho výhody. A já se nadchla a řekla: „Skvěle! To beru:))“ Jednak jsem se bavila a jednak stálo jen pár korun, takže kdyby to nefungovalo, tak by se zase tolik nestalo.

Ale ono to funguje! Přesně, jak PP řekla. A tak mám každou zavařovací sezónu radost dvakrát – jednou z neupatlaných sklenic a neopařených rukou, a druhou ze vzpomínky na PP, která byla milá, a nejenže jsem ji svoji přítomností v obchodě neobtěžovala, ale ještě mi poradila takovou prima věc.

A dnes se tedy budu ptát po dvou různých stezkách:))

Jak naléváte horké marmelády do sklenic vy?

A za druhé: Vzpomenete si taky na nějakou extra fajn příhodu s prima a ochotným prodavačem či prodavačkou?

A pak ještě jedna kapku OT: Nevíte, proč se vlastně dává do povidel ten ocet? Ano, švestky kvapem dozrávají, budu dělat povidla – poprvé, protože kamarád, který je dělal vždycky pro obě rodiny zároveň, tu už není.