BTW: Nalejvátko

0830dar1_1Sezóna vaření ovocných lektvarů (marmelád:)) je v plném proudu, tak bych ráda složila svůj hold nenápadnému kousku plastu, který mi usnadnil život – mluvím o plastovém nalejvátku, vzdáleném bratranci trychtýře.

 

To je takový jednoduchý vynález, který vám umožní nalévat horkou marmeládu do skleniček tak, že se a) neopaříte, protože není třeba ho přidržovat b) si nepokecáte skleničky a nemusíte je pak pracně omývat. Navíc má tu výhodu, že díky němu velmi přesně odhadnete výšku hladiny horké směsi ve skleničce, takže se vyhnete jak nedolití tak přelití:))

Chápu, že pro lidi s výcvikem v laboratoři jde o zbytný kousek kuchyňského vybavení, stejně jako pro ty, kdo vlastní speciální patrně prvorepublikovou naběračku na nalévání horkých marmelád, o které mi vyprávěla Baty. To prý vypadá jako naběračka s dlouhým úzkým zobáčkem (delším, než mají naběračky na omáčku), kterým se horká směs dávkuje do sklenic jedna radost. Já jsem ale takový skvost v životě neměla to štěstí potkat.

 

0830dar1

 

A proč o tom vlastně píšu – tedy kromě toho, že je zavařovací sezóna v plném proudu? Protože sama bych na tu věc nikdy nepřišla a tak kdykoliv nalejvátko úspěšně použiju, musím si vzpomenout na tu paní. Paní Prodavačku – obě písmena velká, prosím:)) Bylo to někdy po našem návratu z Anglie (2011?) v domácích potřebách na Ulrichově náměstí v Hradci Králové.

Měla jsem být v určitou hodinu vedle na poliklinice, ale jako obvykle jsem si dala časovou rezervu, kterou jsem, jako obvykle nepotřebovala. Tak jsem zabloumala do obchodu, chodila a koukala. Paní prodavačka (PP) se přišla zeptat, jestli něco nehledám a já popravdě odpověděla, že jen bloumám:))

 

0830dar2

 

No a PP mi začala ukazovat, co by se mi mohlo domů hodit. Když jsem překonala první úžas, že a) si mě všimla b) nesnažila se ze mě vytáhnout spoustu peněz, začalo mě to bavit. Prostě jsme šly po „vychytávkách“. To nalejvátko vytáhla s gestem zkušeného barového kouzelníka a začala mi líčit jeho výhody. A já se nadchla a řekla: „Skvěle! To beru:))“ Jednak jsem se bavila a jednak stálo jen pár korun, takže kdyby to nefungovalo, tak by se zase tolik nestalo.

Ale ono to funguje! Přesně, jak PP řekla. A tak mám každou zavařovací sezónu radost dvakrát – jednou z neupatlaných sklenic a neopařených rukou, a druhou ze vzpomínky na PP, která byla milá, a nejenže jsem ji svoji přítomností v obchodě neobtěžovala, ale ještě mi poradila takovou prima věc.

 

0830dar3

 

 

A dnes se tedy budu ptát po dvou různých stezkách:))

Jak naléváte horké marmelády do sklenic vy?

A za druhé: Vzpomenete si taky na nějakou extra fajn příhodu s prima a ochotným prodavačem či prodavačkou?

A pak ještě jedna kapku OT: Nevíte, proč se vlastně dává do povidel ten ocet? Ano, švestky kvapem dozrávají, budu dělat povidla – poprvé, protože kamarád, který je dělal vždycky pro obě rodiny zároveň, tu už není.

Aktualizováno: 29.8.2016 — 18:42

81 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak a zitra zacnu schanet nalevatko, protoze vcerajsem delala hruskova povidla a ta trychtyrem neprotecou a tak jsem mela upatlane sklenicky. Dekuji za typ. Iva

  2. Nevím, proč by se do povidel musel dávat ocet, nikdy jsem ho tam nedávala, nedávám ani do dýně. Místo nalévátka používám malý trychtýř

  3. Jen ještě malinký dodatek k tomu medu, aby me Aida s Ivou P hned přeměněné neopravovaly. Vím, že med je vlastně jakýsi druh fruktózy, ale aspoň to není ten hnusná glukózo- froktźová náhražka cukru.

    1. I Jendovi paní diabetoložka říkala, že pokud nutně potřebuje sladké, tak trocha medu nebo jeden čtvereček více jako 80 % čokolády mu zas tak neuškodí. Ale pravda, nepíchá si inzulin.

    2. Tak tě opravím – med NENÍ druh fruktózy, ale vpodstatě roztok invertního cukru. Podle květů, ze kterých včely sbíraly se poměr glukóza/fruktóza může lišit.

      1. Upřesním, Ivo, protože z tvé formulace to nevyplývá. Invertní cukr je směs glukózy a fruktózy. atd: Podle květů …

      2. A ještě: Glukóza je cukr, kterým se živí buňky. I ty mozkové, i ty diabetikovy. V krvi je vždycky trochu glukózy. Mozek ji odebírá a živí se tím. Ostatní buňky si musí počkat na inzulin, který jim tu glukózu „podá“, jinak si ji neumějí vzít.
        Když diabetikovi chybí inzulín, buňky hladoví, vysílají signály a diabetik má hlad. A to i přes to, že v krvi je cukru dost. Obvykle se nají a znovu si zvýší hladinu cukru v krvi a tak dcaf.
        Když má naopak inzulinu přebytek, spotřebuje se všechen cukr z krve. Mozek začne hladovět a je to život ohrožující stav (který se neřeší píchnutím inzulínu).
        Fruktóza je jednoduchý cukr, který nezvyšuje glykemii. Buňky ho jako palivo nepoužívají, metabolizuje se pouze v játrech a to rovnou jako zásobní tuk.
        Obojí je obsaženo v medu, ovoci a spoustě dalších přírodních věcí. Je výhodné pro pračlověka Janečka, aby se pořádně nacpal ovocem a vytvořil si v břiše zásoby, když očekává dlouhou a krutou zimu. V době supermarketů a tatranek Opavia je tento mechanismus … nevyužitý ?

        1. Díky, uvědomila jsem si to, ale už jsem nedoplnila, protože nám chcípl internet.A s tou fruktózou je to fuk, jestli je z medu, ovoce, glukózo – fruktózového sirupu, ze sacharózy (štěpí se na glukózu + fruktózu), prostě jde na špek a může způsobit i ztučnění jater. Takže ty výkřiky o škodlivosti toho proklínaného sirupu, jsou trochu dost mimo.

          1. No, však ta škodlivost netkví ve složkách, ze kterých se skládá, ale v jejich poměru, protože je tam (prý) vyšší procento fruktózy, než kolik se získá štěpením sacharózy. A hlavně v tom, že je úúúplně ve všem. Dokonce i tam, kde se před nějakou dobou nevyskytoval žádný cukr. Njn. Moderní doba 😉

  4. My jsme dělaly vždycky zavařeniny s mámou. V dobách prehistorických se máma trefovala malou naběračkou do sklenic, bývaly opatlané a zakecané. Když se objevily PETky, uřízly jsme si vždycky trychtýř z flašky. Nic moc, špatně seděly, měly úzké hrdlo a když byla hmota příliš horká, bylo po trychtýři. Pak jednou máma někde koupila takovéhle nalívátko a s tím to šlo krásně, to můžu potvrdit. Už ho nemám, při stěhování vzalo za své, nevím, kde skončilo. Ale je to jedno, zavařeniny už nedělám.

  5. Tady, určitě jako u vás, se v supermarketech „narafičí“ sezóní potraviny, nádobí atd. pěkně doprostřed, aby příchozí nemohl minout. A takhle jsem já hóódně dávno objevila nalejvátko při zavařování. Prostě patřilo do „zavařovací sezóny“, mezi vystavené sklenice, naběračky, víčka, cukr atd. Mám nalejvátka dokonce dvě, obě z pevného plastu. Jedno je žlutý trychtýř s jedním držátkem,velikost jako máš Dede na obrázku. Druhé nalejvátko je zelené a vylepšené o sítka. Spodní široký otvor má závity a může se k němu našroubovat nástavec do kterého se může zasadit buď mini-trychtýřek s normální úzkou hubičkou. A buď ještě před ten trychtýřek, nebo jen samostatně na široké hrdlo vložit tři různá sítka. Ta jsou asi myšlená na výrobu šťáv, aby se nalévala opravdu čistá. Jenže já šťávy nedělám a tak tohle nalejvátko skoro nepoužívám, vlastně jen když chci přecedit olej, který byl jen jednou použitý, ale je v něm „odpad“ třeba od smažení, nebo koření. Ale to první nalejvátko používám pokaždé, když zavařuji rozmixované borůvky a vždy si ho velice pochvaluji – je to skvělý vynález. Jenže někdy dávám borůvky i do skleníc, která mají nepatrně užší hrdla, takže pak nalejvátko balancuje těsně na okraji, nebo se pak bez něj musít trefovat jen svěračkou, což se mi ne vždy podaří bez pokecená pracovní desky a sklenice.

    Matyldo, Kuba ať neztrácí naději, zkoušku udělá jistě příště(jako já:)) a Kačce přeji brzké uzdravení.

  6. Tak o tom nalívátku jsem už uvažovala, ale myšlenka nikdy nedorazila do hlavy, když jsem v Židlochovicích čuměla na obchod s domácími potřebami a zoufale se snažila vzpomenout, co jsem tam sakra chtěla.
    Zprávy z bojiště- Kuba právě dělá zkoušky v autoškole. testy má za sebou úspěšně, teď ještě aby dobře odjezdil Brno.
    Kačka je v nemocnici, včera jí dělali zaživa zákrok (prý v lokálce, podle toho řevu, co jsem slyšela až na chodbu, tak nevím), který jí slíbili udělat v narkóze. Tak si ji tam na pár dní nechali, než přejde nejhorší zánět a uklidní se to.

    1. Matyldo, myslím na Kačku a držíme tlapky.
      Ale to by si v nemocnici neměli dovolit vysvětlit pacientovi zákrok a pak ho udělat jak inkvizice, to bych na ně teda vletěla, to přece nemůžou, jsou humánní metody,sákra, jsem tak rozčílená. 🙁

    2. Matyldo, držím palce Kubovi, Kačce i tobě. (h)

      Zvážilas, že úspěšně složená autoškola znamená, že mu budeš muset půjčovat auto? (wasntme) Páč jezdit se musí:))

      Pokud jde o to nalejvátko – nebýt té prodavačky, tak ho nemám:))

      1. Tak zatím nic půjčovat nemusím, jízdy nedal. Prý se nerozhlídl na přejezdu a vadilo, že se rozhlídl na křižovatce, když jel po hlavní a řítilo se na něj z vedlejší auto, které vypadalo, že nezastaví.

        1. Matyldo, dá na podruhé, dobře udělal, taky bych se na jeho místě rozhlídla na té křižovatce. Katce držím palce, ať je to lepší.

        2. Matyldo, chudak Kuba, jsou to strasne nervy, jeste to mam v zive pameti! Ja jsem pred dvema lety neudelala prvni zkousku, protoze jsem se pry na jedne krizovatce nerozhlizela dostatecne dlouho. Udelala jsem to to napodruhe! To je tady v Agnlii docela uspech, manzel udelal az napoctvrte, a kamaradka z prace co si delala ridicak zaroven se mnou na paty pokus.

        3. Udělá to příště 🙂 Ve Dvoře je oblíbený zkouškový chyták městský železniční přejezd – vlečka do teplárny. Většinou tam nic nejede, a pokud jede, vlečka troubí, na silnici stojí maník s praporkem a je otevřená brána do teplárny, nelze to nezaregistrovat. Je to hlavní příjezd do města, cesta je široká, jezdí tam cyklisté. No a tam rádi komisaři chytají za chování se na přejezdu… Máme sice v okolí několik těch „pravých“, ale tam zkoušené zdaleka tak nenachytají, jako tady…
          Prostě vedle toho, že Kuba umí jezdit, se musí ještě připravit na Zkoušky – tedy předvídat chytáky a správně natáčet hlavu:))

        4. AŤ si z toho nic nedělá, příště to bude lepší – už bude vědět, co čekat, a taky ta nervozita už víceméně opadne (aspoň u mne to tak bylo) .

          Nám zkušební komisař vyprávěl příběh, kdy budoucí řidič řídil jak profesionál – na stopce stál, na zelenou jel, pouštěl chodce, ctil pravidlo vozidla přijíždějícího zprava atd. atp. a stejnak zkoušku neudělal. Důvod? Protože už byl suvenýr (rofl) , neměl po celou dobu jízdy OBĚ ruce na volantu (headbang) .

          1. ano,za to vyhazujou u nás ty,co dělají řidíčák opětovně při ztrátě bodů..nemáš obě ruce na volantu-mazej!!!

        5. dá napodruhé…s přejezdem bych souhlasila, ale na té křižovatce se zachoval jako zkušený řidič, ne jako žák: kdyby ten blázen na vedlejší opravdu nezastavil,tak Kubův postup by zachránil majetek a možná i zdraví posádky. ať si z toho nic nedělá, někteří dělají jízdy i na 5 pokusů 🙂 chudák Kačka, na tu taky myslím… nechápu, jak si může zdravotnické zařízení dovolit zrušit domluvený postup…asi bych na ně šla pěkně ječet ( nepochybuju, že ty, markytánka, to umíš excelentně a za klobouk by si to nedali).

        6. Taky jsem kdysi udělala až napodruhé. Poprvé mě vyhodili, že jsem při zajetí ke kraji drhla kolem o obrubník 😀 . Napodruhé přišel komisař a pravil, že si cosi zapomněl doma, takže jedeme k němu domů. Garáže jsme měli na Malé Straně U Lužického Semináře a on bydlel někde na sídlišti na Barrandově, takže to byla pěkná dálka tam a zpátky, a tak neříkal vůbec nic, nechal mě jet jak chci a pak mi to prostě napsal, asi mu bylo blbé dělat ještě nějaké ofuky.
          Mnohem horší bylo, když jsem ještě během výuky vezla instruktorovu těhotnou manželku, na kterou už to šlo, od nich do Podolí, a on si nechtěl sednout za volant sám. Nebylo to sice moc daleko, jen z Pankráce dolů na nábřeží a kousek do porodnice, ale měla jsem strach, aby se ze mě nestal vrah neviňátek, protože tenkrát mi to řízení vážně ještě tak moc nešlo.

    3. Maatyldo, nodebírali náhodou Kačce vzoreček zb té nemocné ledviny. Mně to kdysi dělai taky a taky jsem řvala jak tur.Mne též neuspali, Vím, dodnes jak to bolelo. A to už bylo v roce 1989.Bohužel mi narkózu tehdy dát nemohli. Zkolabovala jsem ndoktorům při celkové anestezi v květnu, tohle bylo v srpnu, takže se fakt oprávněně báli, abych jim nezůstala na stole. Když mi po tom trápení sdělili, že mi kledvinu pro jistotu ufiknou, podepsala jsem reverz a okráčela z nemocnice domů. Štěstí, že jsem to udělala,protože už mi ledviny během těch let mnohokrát vyšetřovali.Na můj dotaz o funkčnosti té tehdy ohrožené ledviny mi vždy lékař s dělil, že ledvina je v naprostém pořádku a funguje bezchybně. Prý je pouze zjizvená. Byl tam veliký šutr, který byl příčinou zjizvení.ledviny má stále dvě a zatím pracujou, im když už několik let píchám inzulín.

    4. Sice je blbé, že jí dělali něco jinak, než slíbili, ale vyřiď jí, že pokud jde lokálka, je to lepší než se nechat uspat úplně. Z úplnýho uspání se taky nemusí probudit. Nemáš jak předem zjistit, jestli jseš nebo nejseš na to svinstvo alergická.
      Kuba to napodruhé dá. (y) Příjemnou zábavu, budeš pak jezdit vlakem. 😉

  7. No jooo, Asso v Hradci na Ulrycháku, to je horší než knihkupectví. Vždycky se mi tam něco hodí. 🙂 No spíš všechno.
    O nalejváčku vím, vždycky na něj koukám, ale nakonec se sama se sebou dohodnu, že ho nepotřebuju. Mám malou naběračku s čumáčkem a asi po těch letech i ten grif.
    Povidla nedělám, nemám z čeho. Ale pokud můžu soudit že zkušeností s jiným, na konzervaci je jak octa tak rumu, pokud se dává do povidel při vaření, prostě málo. Mírné okyselení prostředí má vliv spíš na barvu.

    1. S rumem jako konzervantem jsem se setkala u paní sousedky na severní Moravě, ale ona ho dávala lžíci do každé sklenice nahoru na marmeládu před zavíčkováním. Na nevařenou, takže studenou marmeládu. Tam to dává smysl. Alkohol se vaří při sedmdesáti stupních, takže v horkých povidlech z něho zůstane tak akorát vůně.
      Moje babička vařila slivkový lekvár stejnou technologií, jako u maminka od YGY 😉

      1. ono se to leje i na ty horké-nahoru a zapálí,pak se hned přiklopí víčko, tím nějak dobře chytne a přicucne se to víčko- to znám od starého stréca, nikdy mi to nedovolili zkusit a pak jsme na to nějak pozapomněla,díky ri…vím co letos prubnu (chuckle)

        1. Já si myslím, že toho rumu je tam škoda … rum a skořice (jéé – teď slyším stařečka, jak říkali „A tej schořice tam moc nese…dávej!“) se přidávali až do duší ( náplní), když se pekly hodové či svatební koláče.

      2. To není možný,voda vře při osmdesáti stupních a když z ní uvařím grog, či čaj s rumem, opravdu má rum účinek. Takže vlastně je nebezpečná ta vůně a byla bych z ní orumíčkovaná ?! :-))

          1. Platí oboje, Ygo, teplota varu je závislá na tlaku, čím menší tlak, tím nižší teplota varu. Jenny zjevně vaří čaj s rumem na Mont Everestu. Anebo taky pod vývěvou – v odborné hantýrce vakuářů je i termín „zavařovačkové vakuum“. 😀

            A zdravím všechny, jsem zpátky z Bezinternetí, uklízím jak o život a vůbec to není vidět 🙁 a vůbec už zase nestíhám na spoustu způsobů. No a bude hůř, až mi přijedou děti z prázdnin… (wave)

            1. Sím Tě, já mám furt zvýšený tlak, to se taky počítá,nééé ?! Zavařovačkové, jasně.

            2. Tak neuklízej a posečkej, až přijedou kluci – budeš to mít z jedné vody načisto (rofl) !

              Být na Everestu, tak taky vařím čaj s rumem jak o život … možná, že bych aj čaj vynechala. Na druhou stranu, být na Everestu, tak su už tuhá, to by ani ten rum nespravil (chuckle)

                1. dede, promiň ot, ale mrkni do mailu. dík. Poslal jsem ještě další malé doplnění k tomu rosolu.

        1. Jenny, humor?
          😀
          Ale i tak odpovím.
          Jednak: Leju horkou vodu (90 stupňů) do chladného rumu, takže výsledný produkt může mít kolem sedmdesáti stupňů (lze ověřit užitím trojčlenky, záleží, kolik rumu použiješ a kolik stupňů máte ve špajzu, vliv hrníčku pokojové teploty a měrného skupenství tepla vody a rumu zanedbám) … takže se alkohol skutečně může krátkodobě dostat nad bod varu.
          Ale … když přivedu vodu do varu (třebas i na břehu moře, t.j. skoro při 100 stupních ) a voda se odpařuje v celém svém objemu, neznamená to, že se v témže okamžiku v celém objemu naráz i odpaří a v hrnci, byť odkrytém, mi žádná voda nezůstane. ( pozorováno mnohokráte při vaření knedlíků ). Vyvozuju z toho analogicky, že ani alkohol z rumu nezmizí celý naráz, i když několik molekul z povrchu grogu se samozřejmě v párách uvolní.
          Pokud ale budu rum vařit s povidly několik hodin, pravděpodobnost nálezu molekuly alkoholu ve lžíci povidel, bude dost malá 😉

          1. a když na rum dáš kousek másla,tak ti tam i ten alkohol po nalití vroucí vody zůstane 😀

              1. já myslela na groček, děláme si na našich akcičkách dobrotu,které se říká FLIP….

      1. Tenhle recept je starý a u nás se docela dost neosvědčil.
        Povidla se vyrábí odpařením vody, takovým sušením za vysoké teploty. Zahustilo se to samo sebou, ne želírováním, takže přilévání jakékoli tekutiny a dušení pod pokličkou mi připadá kontraproduktivní, ale jsem jen hloupý medvěd. Nerozumím tomu 😉

  8. Mám, ve dvou velikostech, je to k nezaplacení. Tím větším nasypávám slunečnici do válcového krmítka.

  9. Dede já nezavařuji. Ale to nalejvátko je dobrá vychytávka.
    Z důvodu zajímavých vychytávek do kuchyně mám ráda IKEU. Tam mají ledacos.

    Ochotnou prodavačku jsem potkala, když jsem se podruhé vdávala a sháněla šaty. Po zjištění, že jsem nevěsta já, mi prodavačka snesla nejen šaty, klobouk ale i skleněné perly na krk a do uší. Kdyby tam měli boty, přinesla by mě i ty. Připadala jsem si jako VIP.

    1. Jak si člověk ty dobré prodavače rád pamatuje, viď? Navíc v takovou chvíli, jako před svatbou!
      Víš, zajímalo by mě, jestli si toho jsou ti dobří vědomi 🙂

  10. Milá Dede – povidla domácí se u nás vařila VŽDY BEZ OCTA A VŽDY BEZ CUKRU … ale je fakt, že na vaření trnek (teda povidel) bylo nutno vyčlenit hodně času a víc lidí – jeden den se natrhaly, vymastil se kotel trochou sádla a začalo se vařit … a vařilo se, a vařilo se, a vařilo se, až povolily a kostky (teda pecky) klesly ke dnu. Pak bylo nutno kotel vyjmout z kotliska (které bývalo zděné), masu přecedit přes řídkou řičicu (síto), kotel vrátit do kotliska, rozdělat zase oheň a pokračovat ve vaření … bývala to práce na dva dny a jednu noc (protože se furt přidávalo švestek). Navíc to bylo velice namáhavé, protože se furt muselo míchat, aby se nepřipálily. Výsledkem byla hutná masa, která se dala do bedny, kde ztuhla na kámen. Když hospodyně potřebovala trnky do buchet, vykrojila kus a na plotně rozvařila – ale to jsou doby dávno minulé, sama si to už nepamatuju (ale mamka ještě ano).

    Naposledy jsem s mamkou vařila trnky před dvěma roky, ale to už byla brnkačka. Den předem mamka trnky vypeckovala, takže jsme nemusely cedit kostky. Samotné vaření včetně přelívání do sklenic trvalo cca 12 hodin (ano, vařily jsme je na kotli). A opět bez octa a bez cukru a povidla jsou velice chutná a nekazí se (ale je pravda, že mamka každou sklenici vysála ve vývěvě (chuckle) ).

    Letos už ty trnky spolu neuvaříme …

    1. Jo a to udělátko mám doma taky – výborný vynález … akorát vždy, když ho potřebuju, tak ho nemůžu najít (protože jsem si ho uložila tak, aby byl v případě potřeby po ruce (rofl) ) … takže opět přijde ke slovu svářečská rukavice (na levou ruku pro přidržení vařících skleniček) a klasický menší šufánek a vlhká utěrka na otření okrajů. Na druhý den všecky skleničky navíc umyju, protože té marmelády zvenku je na ní víc než dost. Ale nárok si to nalývátko nachystám už s předstihem …

        1. Já ho mám v aktivním šuplíku, kde jsou i vařečky a tak, a zase si říkám: dám ho jinam, tady překáží! No a pak převáží realistický pohled na věc a odpovím si: Ani náhodou! To už bys ho nikdy nenašla! 😀

      1. Jseš frajerka, Ygo, budu se muset polepšit a vzít si taky svářečskou rukavici, zatím mám jen takový šufánek, co se mi otočí i v malé skleničce a nežbrundá okolo. Nevařila jsem sice povidla, ale jablkovou marmeládu v mikrovlnce. Po dvacáté sklenici už jsem to měla vychytané.

        Jo takhle velkolepá povidla v kotlisku vařívala moje prateta. Když už byla povidla v kameninových hrncích a začínala stydnout, nalila navrch každého trochu rozpuštěného sádla. Nemohl k nim vzduch, a tak se nekazila i pár let. Ovšem odrýpávaly se taky majzlíkem 😀 .

            1. já si neumim představit – to těch pár let…neřikej mi,že to sádlo to vydrželo…jak????

  11. Dede, proč se v některých eceptech přidává ocet opravdu netuším, jelikož já povidla vždy vařila a vařím bez octa , jakékoli chemie a hlavně bez cukru, pokud sjou švestky fakt hodně přezrálé.A s povidly nekvaltuj a piočkej si, až začnou ty sladké a přezrálé švestky padat.Pak jsou teprve povidla opravdu mňam.

    1. Já nespěchám, ale prostě mě to zajímá. Ten konzervant mě napadl… Já povidla miluju, tak jsem připravena se vaření povidel statečně postavit:))

  12. Na marmeládu i šťávy mám speciálníhrnek s hubičkou. Musím přiznat, že sklínky mám občas mírně upatlané, ale to bych měla i s tvým naléváčkem, jelikož se stejně trošku opatlají při přesunu naléváčku z jedné plné, do druhé prázdné sklínky.kdysi jsem podobný nalíváček zkusila, ale pak jsem se vrátila k hrnci s hubičkou. jde mi to takto mnohem rychleji od ruky. Za ty roky, co marmelády a šťávy vařím( vařila jsem i dříve, ale z darovaného ovoce), jsem už získala praxi a cvik.Naběrašku s malinkých zobáčkem sice mám, ale ten zobáček ja spíš pro leváky a á jsem pravák.

      1. Nikoli,Dede, v hrnci s hubičkou marmošky nevařím, ale s ním tu hmotu nabírám z velkého hrnce, abych se snadněji trefila do sklínek. Už mám těmi roky fakt grif, takže kolem a na sklínky se lektvarů příliš nedostane.

  13. Já jsem si uřízla plastový trychtýř a nalejvám také bez problémů už dlouho … O tomto udělátku jsem nevěděla

    1. Ahoj Maruško, to jsem kdysi používala taky – ale asi jsem uřízla špatný trychtýř… ono i na tom dost záleží. Byl vypouklý, takže hustá marmeláda stékala pomalu (než kdyby to byl uříznutý kužel), poměrně úzký odtokový otvor a navíc měl poměrně mohutné držátko, které umělo (pokud jsem do něm marmelády nalila moc) celý trychtýř trochu zváhnout. Tedy jsem měla tendenci ho přidržovat. A strkat ruce poblíž horké marmelády, když nemáš výcvik z laboratoře 😛 a jsi já znamená, riziko opařené ruky – jak nedáváš pořádně pozor.
      Prostě s touhle věcičkou je to neskonale pohodlnější – navíc má širší ten „odtékací“ otvor. A sedí i na nejmenších skleničkách:))

      1. Opařené ruce mám každou chvíli ale ne od zavařenin, na posledy v sobotu od trouby. Ten trychtýř nemá ani klasické ouško a je z materiálu který šel řezat, takže jsem uřízla celý ten úzký konec až do základu. Ale jak říkám, mám ho už hodně let

  14. ahoj Dede, na těch pár sklínek co zavařím, se bez té vychytávky obejdu, ale je to dobrá věcička..já mám ten žufánek.. a prodlouženou hubičku má proto,že při nabírání výpeku,se na talíř lil jen ten spodní dobrý výpek a ne jen ten tuk …druhotné použití na marmeládu je také dobrý nápad…
    Ocet jednak zabrání „nahnívání“ když ležej švestky pokrájené do druhého dne,aby pustily šťávu a tak nějak to ovoce nakřehne a vytáhne z něj chutě, co v něm jsou..a možná zbaví i pachutě od pecky (někomu to vadí)… dřív se povidla dělala z přezrálých švestek, nedával se do nich cukr (byl drahej) a tam měl ocet svoje opodstatnění konzervantu. jinak povidla bez námahy, krom Gurmánky, jsou i tady a třeba tam najdeš i víc odpovědí…
    http://www.varimezdrave.cz/zavarovat-ano-ci-ne/

    chodívala jsem bloumat do bazaru na konci Pardubic, to byla moje veliká radost..popovídala jsem si se starým pánem, co měl na sobě vyšívanej župan a čepičku se střapcem, staré drátkové brýle ..no vypadalo to tam, jako když se před 150 lety zastavil čas..on si s těmi věcmi vyprávěl..s ním žily…odešly když starý pán zemřel a kouzelný obchůdek zmizel…

        1. ano, to je další konzervant a nositel chuti…jenže i rum byl drahej, takže těm chudším vrstvám, musel stačit ocet …

      1. Ri,tak tohle jsem chtěloa poznamenat, jakmile jsem mrkla n Sharščin . Slazení fruktóźou nebo glukozo-fruktózovými sirupy je podle lékařů nevhodné jak pro obyčejné a zdravé strávník, tak i hlavně pro diabetiky. nedávno jsem četla lékařskou studii o tom, že slazení fruktźou je naprosto nevhodné pro jakékoli strávníky. Prý naše játra nějak ne a hlavně vyloučit z organismu ven, takže se v nich nějaký ten škodlivý prevít hromadí. Už jsem přesné formulace v textu zapomněla. Následně jsem poslouchala v pořadu Kontakt na čro Dvojka opravdového doborníka v diabetologii . Byl to lékař spacialista a ten před fruktózou a glukozo-fruktózovým sirupem velice důrazně varoval i zdravé lidi.Mám paměť fakt špatnou, takže odborné vysvětlení termínů a toho usazování se v játrech z mozku dávno zmizlo. jen vím a opravdu jsem si zapamatovala závěr, že než fruktózu nebo ten glukózo-fruktózový sirup, který výrobci dnes cpou skoro do všeho tvz light a dia, to raději nesladit vůbec. A když si už tělo občas o tu sladkost samo řekne,tak si dám do jogurtu malinkou lžičku pravého a nepančovaného včelího medu. Mozek není šizen náhražkami, takže tu sladkost přestane vyžadovat. Funguje to dobře a malinká lžika medu jednou, nejvýš dvakrát v týdnu, ani diabetika nijak významně nepoškodí.

        1. já diabetik nejsem, med mám ráda, ale po některém, když je v něm, pyl z něčeho,co mi vadí, se drbu a Lenko, agávový zlatý sirup nebo javorovej sirup,to jsou pro mne dobroty.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN