Nedávno proběhly po netu zprávy o fenomenální metodě úklidu KonMari. Zaujalo mě to natolik (metoda prosím, úklid sám o sobě mě nezaujal a nikdy z něj asi jásat nebudu), že jsem si knížku koupila.
Tak především to není až tolik o úklidu, jako spíš o třídění a ukládání věcí tak, aby to bylo přehledné a nesvádělo to k vytváření dalšího nepořádku.
V jednom má autorka Marie Kondo pravdu. Žijeme v domech a bytech plných věcí, které nepotřebujeme. Spoustu z nich jsme ani nechtěli, jenže nám je prostě někdo dal.
Podle její metody se máme zbavit všeho, co nám nedělá radost, ať už je to svatební servis nebo voňavá svíčka, kterou vám dala kolegyně k narozeninám. Úkol té věci byl splněn tím, že vám byl darován a pak už žádný účel nemá, tudíž se toho můžete zbavit. Naopak pokud to bude úplně praštěný hrnek, ale máte ho rádi, máte si jej nechat.
Autorka navrhuje vytřídit celou domácnost v pořadí oblečení – papíry a knihy– zařízení domácnosti – sentimentální památky. Těch se totiž člověk zbavuje nejhůř. Odhaduje, že vám to vezme tak půl roku (zřejmě si na to nikdo nevezme dovolenou). Ale pak získáte světlejší provzdušněnější byt nebo dům, kde budete rádi pobývat.
Přiznávám, že některé věci mi přijdou hodně „japonské“– například poděkovat oblečení, že mi ten den sloužilo. Na druhou stranu to, že oblečení nechá „vydýchat“ na ramínku, než jej uklidí, mi přijde logické, byť v tom tu duchovní podstatu nevidím – sama to dělám.
Také to, že při tom radikálním úklidu máte naházet ten patřičný druh věcí na podlahu, vzít každou věc do ruky a vnímat, jestli vám dělá radost (no, japonské mi to přišlo do chvíle, než jsem zjistila, že bych to doopravdy udělala). Mimochodem, na zem se to hází proto, aby vás to donutilo opravdu probrat všechno 🙂
Zajímavé je taky to, že vede kurzy úklidu – sama říká, že pokud mohou existovat kurzy vaření, proč ne kurzy úklidu?
V Japonsku je rovněž moderní metoda feng–šuej, což je v knize rovněž zmíněno, ale primárně se kniha věnuje opravdu jen a jen třídění věcí v domácnosti. Mluví o krabicích, kam jste nasypali při posledním úklidu všechno, s čím jste si nevěděli rady (a neříkejte, že nic takového nemáte. Já mám.) O zásobách všeho možného. O starých časopisech z mládí, do kterých jste se stejně už dvacet let nepodívali.
Kdybych metodu KonMari použila, nejspíš bych taky získala spoustu plastových pytlů s odpadem. Protože vím o spoustě míst v domě, kde se ten chaos skrývá, ale děsí mě už jenom představa, že to budu muset probrat. (Toto se samozřejmě netýká šicí dílny. Tam je chaos taky, ale potřebuju úplně všechno.)
Za jeden z nejhorších činů považuje to, že věci, které nechcete, přehodíte někomu jinému. Nabídnout je samozřejmě můžete, ale je jen na tom dotyčném, co si z toho vezme, a vy mu nesmíte ty věci vnucovat (vem si to tričko, je úplně nové a mně nesluší). Za jedny z nejhorších obětí považuje dcery a mladší sourozence 🙂
A nenechávejte si neoblíbené věci na doma – „na doma je to dobrý“. I doma byste se měli cítit dobře.
Kniha mě přivedla k úvaze – opravdu to všechno potřebuju? Všechno? I ty čtyři štosy triček? Nedávno jsem uklízela, a přesto vím o věcech, které jsme na sobě dlouho neměla, protože mi tak dobře nesedí, nevím, kam je nosit a tak. Neměla bych se jich zbavit? A kam s nimi?
Víte, spousta věcí v našich domovech je toho druhu „ale vždyť je to ještě dobré, funkční…“ Nejsme pak zavalení zbytečnostmi? Kam s těmi věcmi? Leccos z toho není ve stavu, kdy by se to dalo nabídnout k prodeji, ale zase tak úplně špatné to není… nejsme trochu křečci?
Dede: Díky Matyldo, zase mi mluvíš z duše:)) Je fakt, že náš Dům moc zanesený není – přece jen jsem se až příliš často stěhovala a když vezmu ty přestavby probíhající poslední dva roky, tak jsem toho vyhodila víc, než jsem si myslela, že mám!:)) Jenže vím, že to pořád ještě není úplně ono – třeba zadní část mé skříně nebo kuchyň. Jo a ještě něco – nesnáším věci naházené na podlaze, velmi snadno pak propadám beznaději. Stačí mi to házet po částech třeba na postel nebo na gauč, pak mi to přijde ukliditelnější. Hm, ale kalhotám nebo tričkům neděkuju…:))
A co vy? Jak bojujete s úklidem? Máte nějaké své metody, které u vás fungují? Umíte se zbavit nechtěných dárků?
Strašně nerada vyhazuju věci, obzvlášť textil, protože nejpozději do dvou měsíců se ukáže, že to nutně potřebuju. A nejsou to karnevaly ve školce, ty lze splácat z čehokoliv. Jsou to akce buď dospělé nebo pokročile středoškolské.
Nevím, zda jsem na Dedeník dávala odkaz na Hřívnatcův maturitní ples, kde účinkoval asi v šesti půlnočních scénkách.Stěžejní scénka byla variace na číslo „Sex Bomb“ krasobruslaře Jevgenije Pljuščenka. Vtip spočívá v tom, že bruslař ze sebe v průběhu čísla strhá téměř veškeré oblečení. A jak bych si s takovým úkolem poradila, kdybych ty od molů prožrané smokingové kalhoty po exchoti vyhodila? 🙂 Stačilo je ve švu rozstřihnout a nalepit suché zipy.
Knihy nevyhazuju, vozím je buď do domova důchodců nebo do školní knihovny.
Různé pičičandy vozím do obchodu Sue Ryder, vždycky se prodají.
Inko, provazky kratke zcela nepouzitelne. (inlove) To je tak Hrabalovsky krasne.
Chichi, tak mně na věci připadá pozoruhodné to, že někdo napíše knihu o tom, jak uklízet, a ta kniha se, jak se zdá, stane bestsellerem. (chuckle)
Ne že bych nepotřebovala probrat obsah některých skříní nebo šuplat. A můj muž, toho bych na kurz uklízení poslala s radostí. Neboť ani my neparkujeme v garáži, ale pod přístřeškem. (tmi)
Mě to taky překvapilo, že kniha úklidu je bestsellerem. Ale dokazuje to, že když pojmeš neoblíbené činnosti z filozofického hlediska a navíc slíbíš, že se nebudou muset dělat často, tak lidi nadchneš 🙂
Taky jsem tím prošla,jednou před Vánoci a jednou před měsícem.Zašívárnu jsem vyloučila předem,u knížek jsem se vždycky zasekla,ještě teď mám v obýváku 2 krabice knížek a čekám,že si děti vyberou,jestli něco budou chtít a zbytek dám „někam“.Už jsem odvezla dvě tašky do Azylového domu a hromadu do knihobudky.Máme v Litvínově dvě knihobudky,na nádraží a na Loučkách,ale obě jsou nacpané k prasknutí…
A vyházet všechno na zem -to se mi neosvědčilo,protože bych se za chvilku neohnula klečet taky dlouho nevydržím :-(((…
Ale několik obrovských pytlů jsem vyhodila a moc to vidět není…
Zašívárna je vždycky svatyně 🙂
A což teprve uklidit si v e-milech a neschovávat všechny! :))))
Ani nemluv 🙂
Jsem třídič a vyhazovač, ale velmi nárazový. Ne proto, že by mi až tak bylo líto věcí nebo že by to Dům potřeboval jen nárazově, ale proto, že tyto činnosti z duše nesnáším. 😛 Díky četným přestavbám v posledních letech mám většinu černých děr vyčištěných, Martin zase udržuje v provozuschopném stavu přístěnky a přístavek, který u nás pojmul věci z garáže. Pokud si myslíte, že mám auto v garáži, tak nemám, protože z garáže je hostinský pokoj a jen za garážovými vraty mi zbyla komora, protože tu původní mi pro změnu zabrala strojovna elektrárny (wasntme)
A parkuju na dvorku, nikoliv před ním (byť tam návštěvní parkovací místo máme) – ano Ri, i u nás jezdí stále větší zemědělské stroje a není vhodné se jim plést do cesty 😀
Kája začal dokonce uklízet dílnu a garáž!
Vyzískala jsem (už dávno) knížku o úklidu podle feng šuej. Ani nevím kdo ji napsal, myslím, že v duchu svého obsahu „šla dál“ 😀
Přemýšlela jsem o syslení a vyhazování věcí. Asi nejvíc mi utkvěla myšlenka o uklízení po sobě. Aneb jak nezaplavit potomky a následovníky hromadami krámů, které stejně nebudou ani potřebovat ani chtít. Zatím na tom pracuju 🙂
Jako každý. Některé věci pouštím, některé předávám dál k používání a něco nedám!
Moje knížky, třeba. To že je teď nečtu, neznamená, že si je znovu nepřečtu, až budu mít čas. A nemusím je pořád číst. Dívám se na ně a vím, co v nich je. A když se někdo chce hádat, najdu příslušnou pasáž … Prostě nedám!
A některé oblečení. Nenosím ho, a nikdy jsem moc nenosila, ale je krásné. A z krásného materiálu. Chodím se na něj dívat a čekám, až nastane ten správný okamžik. Pak vezmu nůžky, stříhnu … A z kousku skříňového se stane kousek každodenní a oblíbený. Ale taková věc se nesmí uspěchat. Prostě nedám!
A ještě kola.
…
Ale je pravda, že když si položím otázku, co bych popadla, kdyby začalo hořet a měla bych na sbalení pět minut, výše zmíněné by nebyl první výběr. 😀
A pak bez čeho se člověk neobejde 😀
O úklidu metodou házení na zem, mám jisté pochybnosti. Myslím, že autorka té metody nesdílí domácnost s bandou koček 😀
I když, pravda. Někteří blíže nejmenovaní Beťčini kocouři, dokážou proces třízení směrem k popelnici docela urychlit 😀
Ehm, jako první bych popadla členy domácnosti včetně zvířat a lifrovala je ven 🙂
Oni jsou bytoví 🙂 v pátém patře
Myslím v případě požáru 🙂
Eh, uvažovat o požáru reálně, a teda o zvířatech v tomhle kontextu mě nenapadlo.
…
A mohl by to být problém.
…
Byl by to problém.
Se psem a kočkou se v podstatě domluvíš. Ale například s rybičkama už ne.
Já se tedy hloupě zeptám na to stříhání. To do toho prostřihneš třeba díru a pak to už běžně nosíš? Něco mi asi uniká 😀 .
No, tak nějak 😀
Častěji ale používám i šicí stroj.
Přešíváš to a pak to vážně nosíš?
Já mám zkušenost, že když jsem někdy měla něco, co jsem skoro nebo vůbec nenosila, a ukecala jsem mámu, aby mi to nějak upravila, tak jsem to pak stejně nenosila. Co mi nevyhovuje hned, na to už si nezvyknu.
😀
Hm,ja som sysel.Síce aj vyhodím,ale potom za tým plačkám/teda plačem dovnútra/.A často myslím na generácie po nás,
I have a dream/ a to nie som MLK/takže nechcem meniť svet,ale strašne rada by som na povalách starých rodičov a tetičiek našla nejakú vzácnosť/ako obraz nevyčíslitelnej hodnoty,vzácne knižky a tak…/Nesmejte sa,veď hovorím dream!!Lenže moji predkovia boli systematickí ľudia a všetko/ako vy/triedili a vyhadzovali.
Počas mojich ciest po Paríži vždy idem na blšák do Clignancourt-u,ale nič./teda zatiaľ/
Veškeré starožitnosti, které byly starožitnostmi už v době třídění, můj dědeček pečlivě vyházel.
Hm, tak u nás by byly starožitnosti na chalupě, ale už z toho máme jen chabé zbytky. Prodali jsme je? I nikoliv milé děti, ukradli je! (devil) Mnoho věcí bylo prostě součást klasického interiéru a co s nimi v paneláku. Takhle taťka s maminkou zachránili jen historický „etažér“ – dřevěné poličky s klasickými nádobami na mouku, cukr, koření a tak. Zmizely hodiny, obrazy, nádoby na pečení, jelení parohy… ty nejobyčejnější věci po předcích.
Loňské stěhování mi hodně pomohlo s probírkou a vyházením celé mé domácnosti. A protože jsem na to neměla žádného pomocníka, musela jsem to vzít zgruntu, jinak bych se nepřestěhovala. Byt po mamince jsem nechala vyklidit stěhovací firmou, nechala jsem si jen knihy (!), nějaké nezbytné dokumenty, nové ručníky a ložní prádlo a kompletní sadu prakticky nepoužitých talířů, které jsou lepší, než byly ty moje (ty jsem vyhodila). A svoje vlastní jsem prostě minimalizovala tak, abych se z toho balení a následného vybalování prostě nezbláznila. Je to fajn a zařekla jsem se, že nebudu nic křečkovat, jakmile se to nehodí nebo to upotřebuju, jde to pryč.
Vytřídila a zbavila jsem se spousty oblečení, ale nejvíc se mi ulevilo, že jsem se ze své domácnosti i z mámina bytu zbavila hrozné spousty různých váziček, mističek, svícínků, popelníků, sošek a podobných krámů, které se za léta nahromadily. Vlastně jsem je nenáviděla, ale neměla jsem sílu to vyhodit. Nechala jsem si jen pár kousků, které se sem hodí, jinak by byl byt takový prázdný, zbytek je pryč.
Trápí mě vlastně jen ty knihy, na rozdíl od čehokoli jiného je nedokážu hodit do popelnice. V rámci stěhování jsem ale i tak desítky, možná stovky knih vytřídila, a vzal si je jeden domov seniorů, to bylo potěšující.
Ty „pičičandy“ z babiččina bytu jsem pečlivě uložila do krabice a odnesla na charitu. Hezky mi poděkovali 🙂
Já jsem zase dala pár fotek na Bazoš a přihlásila se mi paní, která přišla a byt mi od těch serepetiček kompletně vyluxovala. Těch pár kousků, které jsem si chtěla nechat, jsem musela bránit málem vlastním tělem 😀 . (Myslím, že to pak chodila prodávat někam na blešák.)
Tak jsem si vzpomněla… jak ti fungá klíma ?
Klima fachá výborně, zrovna včera a předevčírem odpoledne byla v permanenci. Odvod tepla na balkon jsem vyřešila, aby mi zpátky nešel horký vzduch, tak to je OK. Hlučnost je snesitelná, není nijak rušivá. Fouká skvěle studený vzduch. Jak ji zapnu, tak prakticky hned začne teplota v místnosti po desetinkách klesat. Včera jsem tu měla přes 29 stupňů, což je na padnutí, zchladila jsem to na 26, což bylo OK. Jsem ráda, že jsem ji zakoupila.
A co ty? Jak jsi spokojená?
Jj, přesně jak říkáš, udělaly jsme moc dobře neb to před klímou nebylo k žití. :-))
Mám trošku silnější klímu, takže studený vzduch mi klesá i dolů do přízemí ( mám mezonet) a ještě jde i k přednostovi do jeho „pracovny“.
V pátek jsem odvezla do Armády Spásy 5 igelitových tašek oblečení a přidala houpacího koně. Pocit úlevy a uspokojení, který se dostavil, byl podraz! Když jsem se rozhlédla, zmocnila se mě marnost, protože jsem shledala, že to VŮBEC NENI VIDET!!
To naštve, co?
😀 Jo, chápu tvoje pocity – člověk má pak pocit, že by to musel být náklaďák věcí, aby se to poznalo! 😀
Mno, tuto knížku jsem nečetla, ale mám velké sklony k vyhazování a neustálému odstraňování všeho možného. A nečiní mi to nijaké ani citové problémy. Bohužel mám obrovskou brzdu a tou je můj muž, chorobný „sběratel“. Má to v genech po obou rodičích. Když jsme likvidovali byt po jeho mamince, tak ještě dnes mi naskakuje kopřivka. Jak vypadá naše „garáž“ jeho království, o tom se rozepisovat nebudu. Zaparkovat auto a posléze z něho vystoupit je jako rozcvička pro hadí ženou a tou já opravdu nejsem (envy) .
K tomu sběratelství. Psychiatři neví kam tuto úchylku zařadit. Ale že je to patologické o tom vím zase já svoje.
http://pavelvrba.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=547641
Vy parkujete v garáži? Nám se tam teda auto nevejde 😀
🙂
Vy parkujete v garáži? My tam máme jen letadla…
Aha! Tak proto u rodinných domů s garáží stojí auta venku na cestě a brzdí a brzdí.. 🙂 (provoz)
Na cestě teda nestojíme, to by nás taky mohl smést kombajn, nebo vyorávač 🙂
Dvakrat rocne pri velkom upratovani nemilosrdne vsetko podrobim dokladnej previerke. Nepouzila som to rok? Nemala som to rok na sebe? Rok to lezi v zasuvke, lebo sa na to nechcem divat, ale niekto mi to daroval, takze som to nevyhodila hned? Ak je odpoved kladna, zbavujem sa toho. Oblecenie do charitativnych kontajnerov, knihy, ktore nechcem, bud do nejakej skoly alebo domova dochodcov, zvysok (vratane nepotrebneho kuchynskeho vybavenia) do kosa. Takto sa mi chaos dari celkom dobre drzat pod kontrolou 🙂
Tak k tomu bych se někdy ráda dopracovala.
jistě, s pořádkem se žije lépe… ten v obydlí úzce koresponduje s tím v duši. ale znamenat to může pro každého něco úplně jiného. stejně uspořádaný a šťastný může být člověk, žijící ve svém organizovaném chaosu, obklopený pěti kočkami a tisícem knih jako minimalista suchého a precizního ducha. dokud člověku a jeho lidem (tj. i kočkám a spol.) jeho styl vyhovuje a ostatním neškodí, v čem problém -))život není o úklidu 🙂 sama uklízím trochu nárazově, třídím pravidelně ( a lifruji na dobročinnost). ale jsou věci, které z domu nepůjdou – pár kousků nábytku po prababičce, knihy, fotky. nemusím na ničem lpět, ale vážím si těch věcí, ať jsem si je pořídila nebo dostala po předcích. babička přeslicová říkávala, že od každého se člověk může něco naučit. proto si knížku půjčím a přečtu, i když ta paní mi vůbec není sympatická 🙂 mj. s házením šatstva v kočičí domácnosti by vážně neuspěla,nehledě na to, že to oblečení si to nezaslouží 🙂 vyvěsit oblečení po celodenním nošení ( když se hned nepere nebo nedává čistit), to dělaly už prababičky – aby se vyvětralo a narovnala se vlákna, hlavně u vlněných a hedvábných věcí:-) s tím nemá feng-šuej moc společného, leda snad úctu k tomu oděvu, který dobře slouží a je třeba s ním zacházet tak, aby sloužil dlouho.
No, já se velmi často zaobírám myšlenkou, že cosi vyhodím. ALE jako milovník starožitností děkuji svým a zejména Bimbovým předkům, že tohle a onohle nevyhodili. A jak rychle letí čas, náš první počítač je dnes žádanou starožitností a sběratelský objekt. Jeden můj kamarád si přivydělává tím, že prodává na Aukru , jinak de to říct nedá, krámy. A za velmi krásné peníze. Neboli co je pro mne zbytné, jiný to úpěnlivě shání ( třeba Čtyřlístky).
Bimbův dědeček nic nevyhodil a ve všem měl vzorný pořádek. Existoval notes, kde byly čísla krabic, místo uložení a stručný obsah. Každá krabice měla číslo kaligraficky napsané , vzorně zabalená a uvnitř notýsek s přesným obsahem krabice. Takže v krabici p=opsané jako – provázky krátké zcela nepoužitelné – bylo co? Jo, a můj dědeček schraňoval krabici od bot plnou vzorně ořezaných špačků tužek, které se nedaly už ani vložit do násadky. Tak tohle je pro mne inspirace
Můj dědeček zas měl krabici plnou ohavně žluté malířské barvy v prášku. Nevím na co, na žluto nikdy nevymaloval.
No vida, jak Marie zaujala. A o tom to vlastně je, knížka se prodává.
Četla jsem to už brzy na jaře a v prvním záchvatu jsem vyházela spoustu rukavic a šál. Ale včera putovaly dva pytle do ČK, takže pokračuji.
O Marii Kondo mluvím jako o šílené Mařce. Zajímalo by mě, co má ona sama ve svém bytě. Nikdy nevyhodím fotky a taky potřebuji spoustu věcí na své koníčky.
Pokud hledám recept, kouknu na net. Takže všechny sešity a brožury s recepty odešlyy do čekáren. Knížky o konzervování jdou taky z domu.
Ano, musím šílené Mařce poděkovat, inspiruje mě.
Zatím jsme začala uklízet v kuchyni a už jsme do některých skříněk zavedla systém. Blbý je, že mu rozumím jen já.
to je pořád ještě dobře..u mě by to skončilo tak, že bych okamžitě systém zapomněla. Otestováno v praxi.
Vyhazovat věci, co nepotřebujeme … bohužel, i u nás to jde ztěžka. Jeník patří taky mezi syslitele (ano, ani my neparkujeme v garáži, proto si myslím, že Alexiným Jurou to ještě není tak zlé (rofl) ) a ač na různé věci roky ani nepomyslí, natož aby na ně sáhl, dle Parkinsonova zákona se po nich zhání nejpozději druhý den po ukončení jejich životní pouti u nás – nebo je špatně zahrabu v popelnici a on je tam jak na sfiňu uvidí (headbang) . Ale už jsem se rozhodla a každý den vyhodím nějakou věc ze sklepa (jak jsme se nastěhovali, tak jsem na ty sklepní věci ani nepomyslela, natož abych je postrádala).
Akorát nevím, co udělám s tou televizí – je těžká jak opica a sama ji nezvládnu po schodech vyvláčet ven (že bych o pomoc požádala muže, tak to by mne ani ve snu nenapadlo, protože „co kdyby se ještě hodila?!“)
To já musím vyhozené veledůležité krámy odvést autem do okresního města neb by je přednosta mohl u nás dohledat a vrátit. Vždy po této akci u nás probíhá příprava na rozvod či vraždu, obětí jsem zde já, zatím však žiju 🙂
jenny, ani netušíš, jak tě chápu. Bohužel já už řídit nemohu, takže vyhazuju bleskově, ale vozím vše jen na k starém kočáru. bohužel často uprázdním prostor, který ten můj „sběrate“ dokáže obratešm naplnit dalšími úlovky. děsím se okamžiku, kdy bychom se měli někam stěhovat.A s těmi následky je to u nás zcela stejný, Jenny
Ygo, naprosto tě chápu 🙂 Co kdyby se to mohlo hodit!
jestli stojí na něčem, tak může třeba nešťastně spadnout 😉
Já se letos dokopala k tomu, že jsem probrala skříně synovi, manželovi a mě.
Některé věci jsem dala Červenému kříži ( mají u nás na sídlišti kontejner). A to co nešlo, tak putovalo do popelnice.
Skříně se uvolnily a hlavně máme přehled, co máme na sebe.
Před Vánocemi se snažím vyklidit a probrat i skříňky v obýváku.
Ale jsou věci, které bych nevyhodila ani za nic.
Fotografie, dopisy Ježíškovi od mých synů. Suvenýry které jsme si přivezli s manželem z našich cest. Ke všemu tomu mě váží milé vzpomínky.
Ano, jsou věci, co nevyhodím… ale moc jich není 🙂
Teď jsem také musela spoustu věcí vytřídit ze skříněk a z knihovny. Mám spoustu časopisů Naše krásná zahrada a Flora a asi půjdou do sběru. Knížky dneska také nechtějí ani antikvariáty. Tak to půjde rovněž do sběru. S těžkým srdcem… O hadrech ani nemluvím, ty mě tak neberou. Mám v poslední době takový, jak bych to řekla -pech. Na co se podívám to se ….. už abych se bála jít na záchod aby se mnou nespadl. Jeden rok střecha, další fasáda, mezi tím malování a teď topení a kuchyňská linka. Do toho je Jana od loňska nějaká marodivá. Já si většinou nestěžuji, jsou to prkotiny. ale máme skoro každý nějaký křížek, někdo větří někdo menší. Ale když jsou nemocné děti tak je ta starost veliká. S Matyldou moc cítím.
S těmi knížkami – mám plné pochopení! Mám také dost těch, u kterých jsem si jistá, že je již číst nebudu, ale vyhodit ?? Knihy se přeci nevyhazují….
U nás v nemocnici je knihobudka – každý donese nebo si odnese knížku podle svého výběru. I v obci je takováhle možnost. Super věc
To jsem já 🙂
zřiď knihobudku, máme ji u nás v domě..to je cvrkot….
Já mám těch knížek taky spoustu. Některé jsem prodala přes Databázi knih, ale pořád jich ještě dost zůstalo.
A zrovna minulý týden jsem četla, že v kolínské nemocnici budou tyhle knihobudky zřizovat. Akorát že knihy přijímá zdejší knihovna a je to pěknej kus cesty s plnejma taškama.
Kontejnery na textil už jsou tu také, začala jsem nemilosrdně třídit. Co nechodím do práce, tak už spoustu věcí neunosím.
Knížky jsou problém. Ale onehdy jsem vytřídala tašku a zavezla ji do domova důchodců.
To je nápad. Pohledám, kde tady je, vím, že tu je a kdyby to bylo schůdné, dovezu tam určitě něco. Mám taky na půdě spoustu zbytků vlny a přízí vůbec, možná by si to taky vzali.
Vezla jsem tam pytel klubíček od Zvířetníků, když zrovna vyhlásili akci „daruj, co můžeš“. Oni totiž jsou obvykle placení z veřejných peněz a neradi škrtají peníze třeba na topení, takže obvykle prosí, aby jim lidi dali peníze na rukodělky, které ovšem nutně potřebují, aby procvičovali jemnou motoriku a tak.