„Ano, ale počkej, teď si musím sjet pro chleba, dokud mají ten dobrej,“ řekla jsem předevčírem Kačce. Je totiž důležité jet pro chleba včas. Není chleba jako chleba.
Do obchodu v naší dědině vozí snad tři druhy chleba. A já mám nejradši ten, co mají kolem deváté ráno. Luxusní kůrčička posypaná trochou sezamových semínek, měkoučká střídka a vydrží tři dny poživatelný. Pokud náhodou vydrží tak dlouho.
Žijeme v době, která nám pořád otlouká o hlavu zdravou výživu, celozrnné pečivo, semínka… vyzkoušela jsem poctivě všechno a zavrhla jsem jen graham (po snězení mám pocit, že mi v žaludku leží fůrka kamení), ale obyčejný chutný chleba nic nenahradí.
Ten se prostě nepřejí – a nejradši mám chleba s něčím totálně nezdravým, jako je škvarková pomazánka od místního řezníka (prostě jen pomleté škvarky, možno přidat další ingredience) nebo normální máslo (bez zdravých rostlinných tuků prosím).
Přiznávám, že mě poněkud trápí, jak některé druhy chleba dokážou rychle zplesnivět. Tomu se snažím předejít tak, že si ze staršího chleba udělám nasucho topinky, namažu nějakým sýrem nebo ochuceným pomazánkovým máslem… ale tomu oblíbenému druhu se to nikdy nestává 🙂
Škoda, že v obchodech nemůže být jen takové opravdu chutné jídlo a musíme tam strpět i pečivo z obrpekáren, které druhý den chutná jako piliny.
Vím, že si svůj oblíbený chleba můžu v obchodě objednat, aby mi ho nachystali – jenže jak mám vědět, kolik chleba budu vlastně potřebovat? Někdy se sní za večer dva krajíce a jindy celý bochník – mimo jiné podle toho, kolik toho děti snědly během dne nebo kolik dalších lidí s nimi domů dorazí.
Tak já bych prosila denně ten dobrej chleba. A taky ty povidlové buchty a…. 🙂
Dede: Matylda má ráda dobrej chleba a já bych dodala – kdo ne? Já taky! Ale bude zajímavé si říct, co znamená „dobrej chleba“ pro každého z nás. Podle mých zkušeností je to s chlebem málem jako s dorty – každý má ten „svůj“. Já mám ráda pevný, dobře vypečený (miluju hodně tmavou kůrku:)) kváskový pšenično-žitný chléb, pružný, ne příliš hutný, který se při krájení nedrobí.
A co vy? Jaký druh chleba je ten váš nejlepší?:))
Chleba peču. Z kvasnic, částečně celozrnný, v hranaté formě.
Už žádný nekupuju, odvykli jsme.
V pekárně? (Myslím té domácí:))
V pekárně míchám a nechám kynout. Pak přendám do hranaté formy na moskevský chleba a peču v troubě. Je to lepší i chuťově.
V pekárně peču jen když dojde nouze nejvyšší a nemám vůbec žádný čas. Pak dávám do pekárny dávku na poloviční bochník a nechám ho tam i upéct.
Já ráda chleba. Moc ráda chleba mám! Rohlíky už tak moc ne. Jenom když mi není dobře od žlučníku tak nepohrdnu rohlíkem. I když domácí houstičky …..
Z chlebů mám moc a moc ráda žitný. V brněnském Globusu pečou moc dobrý, ale bohužel jako cihličku a tenhle tvar nemá rád můj muž. On pamatuje válečné Brno a připomíná mu to komisárek, takže si kupuji jenom malou půlku pro sebe a manželovi zase malý chlebík kmínový. Ten je také dobrý. Poslední dobou kupujeme brněnský Zábrdovický chlém, je to normální kmíňák, ale velice chutný. Nebo z Globusu bavorský chléb, opět normální vláčný, nesuchý a nedrolivý chléb. Takové ty kváskové (je to děsná móda) tak mi moc nejedou, připadají mi drobivé.
Čerstvý chleba je pro mne pohroma, ale když on je tak dobrý!!!
Jé Alex, já Jiřího chápu, i když komisárek nepamatuju. Taky se nemůžu smířit s hranatým chlebem:)))
Jednou jsem vstal od ohně, chytil se za hlavu a zaskučel strašidelným hlasem. Starostlivá Becky se ke mně vrhla, hladila mě po tváři a prý co mi je.
„Já bych si dal chleba!“, zaúpěl jsem tak, že by se za to nemusel stydět ani hejkal.
Becky na mě vytřeštila oči jako na nebezpečného blázna a natáhla se pro veku, kterou nám podávaly čísi ochotné ruce.
„To není chleba!“ zaburácel jsem takřka uražen. „Nebo aspoň rohlík, křupavý, nadýchaný, slaný, kmínový!“
„Střídmost Alasdaire, střídmost šlechtí duši.“, cedil skrz zuby jeden z přísedících. Sketa, jen počkej, až zas budeš loudit moje telecí řízky.
A máš to, Dede, jako drabble. 😀
Páni Alasdaire, je vidět, že ti drabble sedí – píšeš automaticky ve formátu! 😀
Jinak naprosto chápu tvoji touhu – když jsme žili na Taiwanu, tak jsme stesk po chlebu mohli zahánět jen francouzskou bagetou (což má k chlebu hodně daleko:)) a jen někdy, protože ty bagety byly strašně drahé – jako všechno tam nepůvodní (třeba brambory:))
Kdysi jsme jezdívali na podnikovou chatu ke Kraslicím. Tam dlouho pekli chleba v nějaké staré peci či co, nejdřív jen velikánské bochníky a pak začali dělat i šišky. Ten chleba byl tak neskutečně dobrej, že jsem se tam těšila i kvůli němu. (a ještě stříbrské jogurty). Na náměstí u pekárny neustále zasastavovala auta a lidi odnášeli velké bochníky. A v pátek to brali klidně po třech, i pět si jich nesl chlápek v motrérkách do náklaďáku.Skoro to vypadalo, jako když se Kraslice chystají na obležení. Taky jsem si domů vždycky vezla dva a snědla do poslední kůrky. Pak přešli na jinou pec a už to nebylo ono, ale pořád byl ještě moc dobrej.
Nejradši mám úplně nejobyčejnější chleba z obrpekáren typu Šumava. Čerstvý, s propečenou kůrkou a měkkou střídkou, je pro mě naprostou lahůdkou. Vyzkoušela jsem všelijaké chleby z kdejaké velké i malé pekárny a pokaždé se vracím k té obyčejné Šumavě. Kupuju si ho jen po čtvrtkách, zatuhlý už mi nechutná (to ostatně žádný chleba). A pak mám moc ráda vlhký žitný chleba, „cihličku“, musí být zvenčí tuhý a uvnitř měkký a právě vlhký. Málokdy se koupí dobrý. Vůbec nejlepší tohoto typu býval tzv. moskevský – vlhký, kyselý, tmavý. Mňam.
Housky a rohlíky si obvykle peču sama. Můžu si tak namíchat mouku podle libosti, ochutit je podle momentální chuti a udělat si tvary podle nálady :).
Tapuz, s tebou by vřele souhlasil můj taťka – ten je taky vysazenej na Šumavu:))
A jak děláš ty housky? nedáš sem recept? (inlove)
Jako základ na běžné pečivo používám tenhle recept: http://www.pekarnomanie.cz/obycejne-ceske-klasicke-rohliky/#comment-1341 .
Poměry v něm uvedené mi výborně fungují, krásně mi to kyne a struktura pečiva je perfektní. Různě obměňuju mouku, používám buď jen bílou pšeničnou, nebo ji míchám třeba s hladkou žitnou chlebovou v různém poměru, podle toho, jak „chlebovité“ chci housky mít, někdy peču ze špaldové. Do těsta přidávám třeba chlebové koření (kupuju už namíchané v obchůdku s kořením), lněné semínko, slunečnicové semínko, černuchu, samotný kmín, zkoušela jsem i restovanou cibulku – bylo to dobré, posekané škvarky, pepř – fantazii se meze nekladou, co kdo má rád a co udělá dobrou chuť. Zkoušela jsem i zadělávat pivem místo vodou. Pak buď svinu rohlíky, nebo udělám nějaké houstičky – mám na to takové raznice. Většinou je pomažu bílkem a sypu sezamem, kmínem, mákem, černuchou, ovesnými vločkami, lněným semínkem – jak je zrovna libo. Mohla bych je samozřejmě koupit v obchodě, ale já se tím bavím, moc ráda to dělám a vždycky mám radost, když se povedou.
Kdo pečete a neznáte tyhle stránky, tak si je prohlédněte, je tam spousta inspirace a je to pěkné čtení pro toho, kdo rád dělá s kynutým těstem.
Je to možný? Někdo tady taky kupuje chleba Šumava? Všichni si klepou na čelo, jak prý to mohu jíst. Ano, krájený, balený, 250 g.
Dříve mi často zplesnivěl, to je pravda. Ale teď ho nechávám vyschnout, jen tak, v pootevřeném sáčku. Jím pokud možno až druhý den. A nejlépe pěkně tvrdý! Úplně křupavý! Takový se mi stal lahůdkou, nedělám si legraci.
Já když si můžu vybrat, tak mám radši ten nebalený – on už je dneska vlastně taky balený, ale prostě ten, co se krájí přímo v obchodě na půlky a na čtvrtky a jen se strčí do pytlíku. Jím ho pokud možno hned. Už když ho doma vyndám z tašky, tak si hned musím kus ukrojit – obvykle patku. Balada!
Věřím ti – můj otec by si s tebou na tohle téma taky notoval 😀
Moskva chleba, taky po něm stůňu,ty napodobeniny, to není ono…
Pekárna Sázava Olomouc – žitný chléb, ještě horký, voňavý, křupavý z pece. Není moc velký, má tmavou kurku, nedrolí se vůbec a je to fakt neskutečná pecka. Jen první 4 krajíce sníte hned po ukrojení, prostě protože to vůní, teplotou a křupavostí láká
Opravdu má tmavou kůrku? To miluju a rozčiluje mě, jak často bývají i jinak dobré chleby bledé, brr.
U nás mám ráda chleba mostecký (pekárna Mostek – ne Most:)) a hodně fandů má tady u nás i hořický chleba – taky místní výroba 🙂
Většinou jo 😀
jojo, do Sázavy taky chodím. Čistě žitný je výborný, žitno-pšeničný s nádherně rozpraskanou tmavou kůrkou je úžasný. A když náhodou ani jeden nemají, tak malý domácí, podmáslím zadělávaný.
A nebo klasický borovský – kulatý, tmavá lesklá kůrka, dole hodně moučná, víc žita než v běžných chlebech, ale pořád pšenično žitný.
No a ještě mám ráda to drahé srdíčko – pohankový s vlašskými ořechy.
No tak tmavý chleba s křupavou kůrkou a ještě k tomu teplý, to musí být opravdu veliká dobrota! Mňam.
OT- pár srpnových fotek: http://malcka.rajce.idnes.cz/2016_srpen/#
Matyldo, ber mě jako naprostého laika. Jsem holka z Prahy, teď z Norska a mám mezery ve vzdělání. Ty hrozny z vinohradu jsou také jedlé, tak jako ty dovážené, co se koupí v obchodě? Nebo je to odrůda určená jenom na zpracování a pozdější ovínění?
Samozřejmě že jsou jedlé 🙂 Jen nejsou tak velké jak ty v obchodech, mají menší kuličky. I stolní odrůdy (primárně určené k jídlu) tu mají menší kuličky než hrozny z jižních států.
Ale zase jsou děsně dobré! To vím z dob, kdy Martinovi rodiče měli vinici…:))
Není nic lepšího, než když jsi ve vinohradě, ustřihneš hrozen a bez žádného praní a utírání se do něj zahryzneš – zbytek hodíš do kýbla k následnému zpracování na víno (jestlipak víte, že hrozny se nesmí před zpracováním na víno umývat, jinak by nekvasily?).
Páč by se smyly kvasinky…
Jinak není nad to zakousnout se do hroznu krátce předtím něčím postříkaného, že. 😉
Milá aido,jdi do háje – když se zbírají hrozny, tak se už samosebou dávno nestříká.
Jejda, co jsem řekla špatného? Když jsem to psala, vůbec mě nenapadlo, že by se mohl někdo nazlobit, fakt.
Můj Chlebýk. Je v něm tuna kmínu, uchovávám ho zabalenej v utěrce, žádný igelit, vydrží týden, pak se z něj další týden dají dělat topinky, pak se další týden dá zkrmovat místní zvěři a pak teprve zplesniví. To pod podmínkou, že upeču tříkilovej. Většinou peču z kila a půl mouky, takže vydrží ten týden, než se sežere. Když mám náladu, zmodifikuju si ho, ale nejvíc mi chutná v základním provedení. Je z úplně obyčejné bílé mouky a jeho kouzlo spočívá v tom, že nechám tu mouku skoro celou prokvasit (1-4 dny podle počasí). Tím se tam dosáhne přesně té nakyslé chuti, kterou mám ráda, bez nutnosti přidávat ocet nebo žito, které mi nechutná. Je překvapivě sytej. Asi že neobsahuje amarouny. Žádnýho jinýho chleba už člověku nestačí dva bochánky / čtyři krajíce na den (třeba s máslem nebo sádlem a rajčetem nebo cibulí, nic víc), aby byl úplně najedenej. Vynikající věc na cesty.
Z komerčních mám ráda podpažďák.
Io, pokud se pamatuju, tak výroba tvého Chlebýku není z nejjednodušších, co? (inlove)
Je strašně jednoduchá, většina se toho dělá sama. Složitá byla cesta k mistrovství. 😀
Totiž ono by to šlo upéct ho od prvního sáhnutí na mouku za hodinu a půl, ale nebyl by tak dobře nakyslej a byly by z něj cítit kvasnice. Proto to tak trvá.
Podpažďák???? Co to je?
http://www.znasehoregionu.cz/?c=6&kt=3&pd=148
Teda tohle na mě vyplivl Google. Dá se sehnat nejlíp v Bystrci na Svratecké.
Tak já jsem asi chlebový barbar – kváskový mi moc nechutná, já mám nejradši klasický kmíňák z jisté nejmenované óbrpekárny, již vlastní jistý nejmenovaný ministr :O
Ale tuhle v pátek nikdo nekoupil chléb náš vevzdejší a tak mi nezbylo, než na sobotní snídani upíct – opět jsem sáhla po osvědčeném receptu, který nám kdysi doporučila Bláža a opět jsem slavila vítězství nad hmotou, i když v pět ráno (kdy jsem tu hmotu vkydla do rozpáleného pekáče) to moc nevypadalo. A navíc je tento chleba chutný a taky neztvrdne. Akorát musí člověk trošku spíš vstát, aby se na snídani stačil i vychladnout.
Takovej ten, co se jen zamíchá a nechá přes noc kynout?
Matyldo a Ygo, nedáte sem své recepty? 🙂 Bylo by to stylové!
Můj recept od holek z keramiky tady publikovala Bubu: http://www.dedenik.cz/2013/06/28/mlsotnik-letni-narozeniny/
Tak než jsem se vypsala, tak je to tady (rofl) – v podstatě stejné, akorát já dávám míň vody.
Ano – tento. Tak z hlavy nevím, jestli si vzpomenu:
3 hrnky mouky (já dělala z hladké, ale můžete dát 1 hrnek žitné nebo celozrnné nebo špaldové – prý), dvě lžičky soli, 1 lžička sušených kvasnic (já dala „na kopeček“), 1 lžička drceného kmínu (kdo chce, ale mně tam pasuje) a 1/2 lžičky cukru (aby to fakt prokvasilo, ale v původním receptu není). To všechno promíchám dohromady v míse a pak přidám 1 1/2 hrnku vody (ale je možno i míň, líp se to pak hňácá), zase promíchám, zakryju fólii a nechám cca 12 hodin prokvasit. Pak hodně (ale opravdu hodně) pomoučím vál, tady to z té mísy vykydnu na něj a snažím se tu hmotu všelijak popřekládat (no – je to fakt plpa a jedna nevěří, že z toho může vzniknout něco jedlého). Nechám to zase cca 2 hodiny kynout – půl hodiny před tímto procesem rozpálím troubu na plný céres (275 °C elektrická) a v té troubě mám železný hrnec s poklicí, aby se taky rozpálil (ale vím, že tento chleba dělají i ve skleněné zapékací míse). Po půl hodině se vyzbrojím chňapkama, vytáhnu ten rozpálený pekáč, bez meškání do něj vhodím to těsto a hned strčím do trouby a nastavím minutku na půl hodiny. Po té době sejmu víko, snížím teplotu na 250 °C a ještě asi tak 15 minut dopíkám. Pak vytáhnu, vyklopím na mřížku a čekám, až aspoň trochu schládne.
Ono to vypadá pracně, ale celkový čas, kdy se chlebem zabývám, je asi tak sedm minut (včetně zapnutí trouby a možná že ani to) – jenom to čekání na vykynutí je dlouhé. A ten chleba je opravdu jedlý i na druhý i třetí den (když zbude – je to malý bochníček, příště budu dělat rovnou dva bochníky).
skončila pekárna v Chlumci nad Cidlinou a s ním i můj oblíbovaný kváskový chléb..nikd ejinde nebyl tak dobrej..teda, pokud mi někdo nedovezl jilemnický bochník.. ale musel ajsme si najít náhradu za chlumecký..a našla- Ličenský bramborový..je moc dobrý,vláčný a nestíhá zplesnivět….
jojo, na ličenské pečivo mlsně vzpomínám 😛
Ličenské pečivo – včetně chleba je fakt moc dobré! Já si ráda koupím Ličenského Sokolíka:))
Bramborový chleba?
no přidávaj do něj trochu sušenejch brambor, je pak takovej vláčnej..jenže on se jmenuje jinak-my mu v práci říkáme bramborovej.. já ti teď nevim, jestli je to Ličenský řemeslný nebo Ličenský orlický… chléb
My si kupujeme Dobřanský nebo Pernarecký chléb.
Jsou moc dobré a tyhle se sní a ani kousek nezbyde. A i třetí den je dobrý.
Chleba z Hypermarketů se druhý den nedá jíst a navíc je nesolený.
Z dob dětství a raného mládí vzpomínám na chléb Šumava. Ten mi chutnal.
Jeden čas jsem uvažovala o domácí pekárně, ale mám obavu, že by na ní padal prach.
Míšo, domácí pekárnu mám a po počátečním nadšení- no ano, sedá na ni prach. Ale třeba časem dostanu záchvat pečení a zas ji vytáhnu 🙂
ty v ní nevaříš marmelády atd???
V pekárně můžeš něco vařit??? Ptám se jako člověk, který ten stroj jaksi ještě nepotkal:)) Ale zajímá mě to!
můžeš..pohledej na netu…je tam odkazů dost
http://www.prozeny.cz/recepty/recepty-a-vareni/tipy-a-triky/15144-dokonale-marmelady-101-recept
No, nevařím. Nějak mě to nenapadlo 🙂
Já tam kromě marmelád škvařím i sádlo a dělám francouzský škvarečky ( s bílým vínem)
tak my zase s červeným…dej recept,třeba máš jinej…
Jako normální škvarky, ale já mám ráda v nich trošku masa,protože ho mám jenom na mazání na chleba, takže kupuju půlnapůl sádlo na škvaření s prorostlým bůčkem a podlévám místo vodou nebo mlíkem bílým vínem, poměr 1kg sádlomasa a asi 200 ml vína.Na konci osolím, opepřím a pěchuju do skleniček. Jinak čistý sádlo si dělám zvlášť – pro lékařské účely, nejlepší na mazání jizev.
Po všech chlebech, které jsem zkusila, tedy kupovaných,jsem konečně kápla na opravdu dobré chleby z malé pekárny v Bystřici pod Hostýnem,je na levé straně při výjezdu z B.p/H na Holešov, přes mostek, hned za těmi co nás chrání. Dělají několik druhů a jeden lepší jak druhý.Konečně mi není špatně, neleží mi v žaludku a nejsem celá kyselá.Chléb miluji a vážím si dobrého chleba.
Vida, taky dobrá malá pekárna. My máme takovou pekárničku o dvě vsi dál.
Budu se vymykat, před chlebem dávám přednost drobnému pečivu. K snídani si dávám jednu tmavou housku, hvězdičku nebo dalamánek a tím v podstatě s pečivem končím. Když už chleba, pak mám ráda hodně semínkový nebo jadýrkový.
Chleba si kupuje MLP, většinou zdejší kváskový českolipský. 🙂 Občas udělá výjimku a přinese třeba cibulový. To mu pak kradu patku (chuckle) – samozřejmě to dělám pro jeho dobro, šetřím jeho chrup, neb tento chlebík bývá dost vypečený.
Hm, tak zase v Kalifornii!
No, co máme domácí pekárnu tak mám vyřešeno. Já ráda semínkovej, teda hlavně ze slunečnice, ale i kmínovej.Naši mladí pečou kváskový, tak když se zrovna vyskytnu, vždycky dostanu kousek s sebou. Komerční chleba u mě leta vede kolínský, to je takovej ten echt chlebovej, přes třicet let ho jím a nepřejedl se mi. Kdysi dávno pekli báječnej chleba na Karlštejně, takový óbrkola to byly. Časy chřupavé kůrčičky už jsou za mnou.. Ale úplně nejlepší byl ještě teplej chleba a hlávka zelí, naše třídní standardní výbava do kina. Poměr byl asi 4 žáci na jeden chleba a hlávku. Asi všichni pamětníci vědí, jak dlouhé bývaly ty sovětské filmy, na které se se školou chodilo
Jo sovětské filmy bývávaly dlouhé a nezáživné.
Tak na sovětské filmy nás vlekli taky, ale jídlo jsme s sebou mít nesměli 🙂
Ani my ne, takže jsme měli jen malé propašované věci:))
Zeli do kina na sovetske filmy! A teply chleba k tomu! To behem tech tri hodin v kine muselo prokvasit ven, ne? Nebyl pak vysoce explozivni oder v hledisti povazovan za provokaci???
Sauerteigmischbrot od Rißmanna. Krupava kurka, trosku mi na nem chybi kmin, pulka stoji uz 1,30€, vydrzi pozivatelny nekolik dni.
U babicky na jizni Morave byl chleba nadychany, svetly, mdly, stejne jako rohliky. Naprosto gumove. To na chleba a rohliky z detstvi v Usti mam jen ty nejlepsi chutove vzpominky.
U nás doma chléb Barča. Vydrží čerstvý týden (z doslechu – my sníme bochník ve dvou za víkend). Pan pekař poctivý, ze staré školy, ráno před otevřením (má u pekárny i prodejnu) fronta několikrát zatočená, hlavně důchodcům se nelení vstát brzy a mít teplé houstičky, pletýnky (a ještě peče výborné banketky!) a navíc si popovídají novinky…
Tady v Ostravě Mariánskohorský – výborný, trvanlivý, složení: mouky (pšeničná, žitná), voda, sůl, droždí.
A závěrem ještě dovolte obrovský dík a úctu k této profesi – je to dřina (kdysi jsme pekli chleba doma, v peci), ale s úžasným výsledkem!
Opět mě nechce znát – to jsem já, Alča…:o)
Já bych bez chleba asi umřela hladem. A pozor, jsem exot, já mám ráda chleba starší, ne okoralý, ale tužší. Taky mi dost vadí, že některé chleby za dva dny zplesnicí. Dlouho jsem hledala ten svůj. Kdysi mívali v Kauflandu takové malé bochníčky, asi půlkilové, dost je lidi kupovali, pak ho najednou přestali prodávat.
Teď jsem pro sebe objevila Držkovský, a jsem spokojená. Ano, taky ho tu dopékají, ale nevadí mi to. Jestli ho jednou přestanou prodávat, tak mě to bude dost mrzet.
Najdeš si jinej. A kolínský Ti nechutná??
Ale jo, ten bych mohla, kdyby neměli ten můj.
Některé dopékané chleby nejsou špatné.
Po Držkovském jsem zkusila Hostivařský. Chutná mi víc.
Nojo, ale do Hostivaře teď už daleko.