„Tak děti, to by bylo všechno, a pokud už nemáte další otázky, tak si můžete přijít pohladit pejsky. Tamhle ten veliký bloodhound je Gerda, moc milá fenka, už se na vás těší. Z těch mých si můžete hladit Berry, tu černou, ale tu bílou Ari nechte radši na pokoji. Ona o cizí lidi moc nestojí.“

To jsme v červenci zase jednou vyrazili s Danou a Vítkem na letní dětský tábor konající se v lesích nedaleko od naší vísky. Cílem bylo popovídat si s dětmi o tom, co by měly dělat, aby se neztratily, a co dělat, když už se náhodou ztratí ony nebo nějaký jejich kamarád. Jako obvykle jsme měli předem rozdělené úlohy. Já budu mluvit, Vítek s Danou zajistí položení předváděcí stopy, kterou potom půjde Vítek s Gerdou. No a pak bude velké hlazení.

Při podobných akcích se mi pokaždé zasteskne po Nazgúlech. Jejich naprostá a zcela nepochopitelná láska ke všem cizím dětem (předškoláci jsou úplně nej – tvrdili chodští halamové s rozesmátými tlamami:)) by se mi tady zatraceně hodila. Berry není z cizích dětí nadšená, ale nechá se hladit a chvílemi si to i užívá. Ari… Ari je prostě Ari. Pes, který lpí na starých stereotypech a odmítá být moderním společensky korektním psem.

Moderní pes je takový, který hladce zvládá své společenské povinnosti – nikoho neděsí, hezky se chová k cizím lidem, když na něj někdo laskavě promluví, tak si své mínění nechá pro sebe a obvykle se nechá i pohladit. Přestože jsem Ari socializovala, jak to šlo, nikdy tuto roli nepřijala.

Důsledně rozděluje lidi na naše a ty ostatní, přičemž k těm ostatním je – v souladu s plemenným standardem – nedůvěřivá. Když na ni někdo cizí přátelsky promluví, dočká se nevlídného zavrčení. Ari je vychovaná cizích lidí si nevšímat a tak nějak čeká, že jí oplatí tím samým. Pokud ji lidi nechají na pokoji, tak klidně a spokojeně projde rušným parkem se spoustou lidí a psů, se psy si pohraje, lidí si nevšímá a vypadá jako dokonalá městská psí dáma:))

Doma je to jiné. Jak je k rodině mazlíček a miláček se srdcem na dlani, tak na cizí lidi za svým plotem hledí zásadně jako na sprosté podezřelé. Zuřivě štěká a nejspíš by se umístila vysoko v žebříčku nejméně oblíbených psů na vsi, protože se jí většina lidí bojí. To je něco, co nedokážou pochopit v Dogparku,  našem oblíbeném psím hotelu: „Ari? Ta něžná fenka?“ No bodejť, když tam nic nehlídá!

Pokud někoho pozvu do Domu a je to kamarád, Ari se brzy uklidní a rychle zkusí, zda by onen vlídně přijímaný cizinec (cizinec, i kdyby to byl letitý soused) nemohl třeba hodit kachnou, nebo něco takového. Pokud hodí, je to báječné! Může házet až do svého uházení – Ari se neunaví nikdy. Jak ale onen tolerovaný jedinec vyjde zase ven před branku, stane opět cizincem.

Pokud někoho pozvu do Domu a je to třeba řemeslník nebo jiná návštěva typu „ne kamarád“, je Ari víc než ostražitá a většinou ji musím někde zavřít, abych na ni nemusela pořád dávat pozor. Jednou se mě jeden řemeslník pobaveně ptal: „To se jen dělá, nebo by kousla?“ Odpověděla jsem mu, že jsem nikdy neměla odvahu to zkusit.

Popravdě ale mohu říct, že kdyby udělal něco, co by se jí nelíbilo, tak by ho opravdu kousla. Ariin hlídací instinkt je větší, než její vlastně jemná základní povaha, takže ho nedokáže úplně uřídit. Jsem tedy odsouzena, slovy Terryho Pratchetta, „střežit strážce“:))

Ale vraťme se k situaci v dětském táboře. Sedla jsem si na kládu, přitáhla Ari k sobě, Berry popustila kousek dál (obě byly na vodítku) a děti se náruživě vrhly do mazlení. Byly opatrné, milé, a všechny mluvily naráz. Kdo má či měl jakého psa, co ti psi umějí, jakou má Berry krásnou srst… a najednou vidím malou ušmudlanou dětskou packu, jak se opatrně dotýká Ariina hřbetu. Ach, nejlepší je to zakázané a nebezpečné, že?

Zkontrolovala jsem Ari a zjistila jsem, že o pacce ví a nic nenamítá. Popravdě mi přišlo, že už nějakou dobu Berry pozornost dětí závidí! A tak jsem – s vyžádanou opatrností s jemností – dovolila hladit i Ari. A nestačila jsem žasnout. Po chvilce Ari vypadala, že ji to dokonce těší!

Možná fungoval ten čas, který jsem jí dala, aby si na dětskou skrumáž mohla zvyknout. Možná se Ari mění. Možná bylo mimořádně příznivé postavení hvězd:))

Důležité je, že mohu zodpovědně prohlásit – Ari není asociál! Jen je ve společnosti poněkud nesmělá…:))

Foto: Dana Paulová

PS: Ten tábor je báječný – skvělá parta vedoucích a prima děti. Když jsme přijeli, tak si děti zrovna vytvářely scénář pro předvedení hry na motivy „Bitva o Tróju“. Byly poučeny o historických faktech, ale jak řekl jeden z vedoucích, trvají jen na tom, aby Trója padla. Zbytek byl na dětech:))