Byla jsem s Kačkou v obchodě. Zkoušela si tam ve výprodejích různé kousky, něco se jí líbilo, něco ne a já jsem bezradně bloumala mezi štendry a regály a hledala svou velikost, protože tenhle obchod občas má i něco ve velikosti 44. Většinou marně.
Hned na začátku utneme jednu věc – zhubnout se snažím šestnáct let. Jím tak zdravě, až je mi to odporné. Už jsem byla i na konzultaci s dietní sestrou a ta si mě vyslechla a řekla, že neví, proč nehubnu. Měla bys. Ale zřejmě máš tělo takhle nastavené a obézní nejsi. Smiř se s tím.
Tak jsem bloumala dál. A nebyla jsem sama. V obchodě a před kabinkami postávala spousta žen přes čtyřicet zhruba v mé velikosti a trpělivě čekalo, až si pubertální dcerunky vyberou nějaký ten hadřík. Viditelně je štvalo, že na štendrech visí i pěkné business oblečení, které by si rády koupily (já taky, do práce ho potřebuju), ale jejich velikost obchod jaksi nevede. Dcerunky se zatím cpaly do šatiček typu panenka Barbie, které obchod nabízel taky.
Napadlo obchodníky, že ty matky, co za své dcerušky utrácejí peníze, by jim tam těch peněz nechaly jednou tolik, kdyby měli i něco pro ně? Stát půl hodiny před kabinkou a tvářit se nadšeně nad šatičkami, mezi kterými jen puberťačky vidí rozdíl (ano, tyhle černé jsou lepší než ty černé předtím a než ty černé ještě předtím) představuje dost velkou dávku sebezapření. No, jsi matka. Smiř se s tím.
Neviditelná ruka trhu se jaksi zasekla ve chvíli, kdy měla přinést oblečení ženám nad čtyřicet. Nedej bože nad padesát a víc. Co na tom, že tyhle ženy na to už většinou mají peníze a nelítají kolem nich rozjívené pětileté děti. Našemu trhu jsou většinou ukradené.
Možná je problém v tom, že ty matky požadují jakous takous kvalitu. A tu spousta obchodů neumí. Přes trička na ramínku je vidět až do tramtárie, případně mají přední díl z pevného polyesteru bez záševků, takže se látka zastaví na poprsí a vytvoří pod ním dojem mohutného břicha, i když ho nemáte. Což si jde obléct u podprsenky velikosti jeden a půl, ale ne pět.
Zajímalo by mě, kde se bere v lidech to přesvědčení, že ženy nakupování milují? Na nákupu jídla pro rodinu nic pomilováníhodného nenacházím a v obchodech s oblečením se na mě dívají skrz prsty. Totéž říká spousta mých kamarádek, protože českých žen s velikostí 44-46 je spousta.
Takže jsi tlustá uštvaná máma přes čtyřicet a ani v těch mizerných obchodech o tebe nestojí. Smiř se s tím.
Dede: Matyldo, mluvíš mi z duše – i proto, že vím, že to tak být nemusí. Proč velcí výrobci ignorují velkou část trhu, navíc tu, která už obvykle konečně má na to, aby si pořádné věci koupila, to nevím. Řešením jsou butiky a zakázkové šití – pokud nemáte na nákupní výlet do (některého) zahraničí, kde se dámy obléknout mohou 😛
A tak se dnes ptám těch, které se to týká: smířily jste se? Pokud ne – jak nedostatek módního, vkusného a kvalitního oblečení pro dámy „jistého“ věku řešíte vy?:))
Nejsem šatičková a celé roky trpím v kancelářských montérkách, byť se mi podařilo je hodně zredukovat k obrazu svému. Vlastně už to kancelářské montérky snad ani nejsou. :o)
Po čem má duše vždycky prahla (a na čem občas ulítávala), je mix hippie stylu a maximálního minimalismu. Letos v létě jsem zažila setkání s Ivetou Nedomovou a jejími modely a došla jsem osvícení. Jako by mi někdo sundal klapky z očí. Nebo spíš z duše. Možná budu taky hledat trochu levnější variantu nebo lovit v sekáči nebo něco zkusím sama, ale k Ivetě se určitě budu vracet.
Má cesta od velikosti 36 k velikosti 44 byla poměrně svižná a rok co rok si slibuju, že se musím vrátit někam na půlku cesty, ale zatím mi to nedostatek vůle a nadbytek stresu nechce dovolit. Ale neva, do tohoto oblečení se vejdu i tak. A pohodlně!
Blážo, dík za tip na knížku, a Matyldo, Tobě dík za pěkný článek.
Jooo! Sekáč …. no objevila jsem teď jeden, kde jsem byla za účelem nákupu materiálu na experimenty. Získala jsem tam džíny, které mají v pase 160 cm , a různé lněné kushadry. Byla jsem tak uchvácená, že jsem se ani na tyče nepodívala. Snad příště … 🙂
Ještě bych snad mohla dodat, že mě móda vlastně vůbec nezajímá. Nemám žádné zvláštní nároky na oblečení.
Chci se jen dobře cítit, nesmí mě to tlačit (to tak, tričko AŽ ke klíčním kostem, uškrtila bych se, Bedulko :o) ) ani škrábat, nesmí mi být zima ani horko, a neměla bych se v tom potit.
nejen pro deti ale i pro moletky je pomerne dobry vyber na http://www.kiabi.be/fr/grande-taille-femme_200083?tri=p – :*
Přiblblý „dress-code“, co musím nosit, pořizuji v katalogu WITT, není to nic moc, ale černé kalhoty stály 2 ks 299,- Kč, tak to dám. Jinak u ťamanů. Kde jsou ty časy, kdy jsem nakupovala v buticích v zahraničí drahé kousky….. No a vzhledem k tomu, že jsou většinou „nadčasové“, dají se nosit i teď, když jdu do divadla nebo na koncert. Za 3 roky půjdu do důchodu, bude-li mi štěstí přát a budu zdravá, tak nastane stěhování do Krkonoš a tam mi fakt budou stačit pohodlné džíny a triko, šusťáky, legíny….. Toho mám tolik, že opravdu další dokupovat nepotřebuji. Spíš se snažím věcí zbavovat – dnes např. óbr taška skončila u kamaráda pro kohokoliv. Jsem v klidu, už nic neřeším.
A když už něco potřebuji, tak se mi osvědčily HRABÁKY. Je jich hodně, cena na váhu, vybere si každý! Poslední úlovek byl překrásný svetr, značkový, nerozbalený, kašmír vlna – 80,- Kč!!!! Nekup to!!
Karolíno, koupila bych 🙂
Kam chodíš hrabat, Karolínko?
Dva velké „hrabáky“ mám skoro za rohem – v Hloubětíně naproti bývalé Tesle je obrovský komplex a tam je óbrhrabák. Další, menší je v areálu Barvy-laky na Poděbradské vedle Harfy ve směru na Hloubětín. U obou se dá parkovat a vyhrabat spoustu zajímavostí. Pak za Prahou směrem na Vinoř a další za Prahou ve směru na Říčany. Samozřejmě Zlatníky, když se ta člověk chce vydat.
Jinak jak tak jezdím po Praze, tak značkových a luxusních sekáčů a outletů je spousta, mít čas a peníze a hlavně potřebu. Tu už nemám! V tom dress-code nějak vyjdu s tím, co mám a doma si kočky ráda přitulím na obyčejné dlouhé domácí triko a těch mám hafo. Víc neřeším. Narvané skříně jsem měla kdysi a stále ty věci visí v mém už „nedoma“ a k čemu mi to teď je?
Uf, všechno jste tu už napsaly. Všechno je to pravda.
Akorát jestli si mimopražské myslíte, že v Praze se člověk, co není člověk, ale ženská (dost) přes čtyřicet s dobře deseti kily přes váhu, obleče snadno, tak nebojte – taky neobleče… (devil)
I bez těch deseti kilo nadváhy se neoblečeš. Chtěla jsem si koupit letní šaty – mám v práci vedro – vzdušné letní šaty s délkou pod kolena – ani náhodou. Mini není už to pravé a maxi – jezdímm MHD – to bych se přerazila. A ještě k tomu nemám úplně konfekční postavu. Kalhoty – v prodloužené délce – to samé, najdu výjmečně… a to ještě když mi jsou pohodlné přes boky, v pase plandají… guma všitá do pásku to jistí. Stejně nosím trika a trička přes.
Už léta se tu spokojeně oblékám „po domácku“, protože můžu a na občasnou parádu si vystačím s tím, co mám v šatníku (vyjímečně něco přikoupím). ALE už mockrát jsem si říkala, jaký bych asi měla s oblékáním problem, kdybych chodila do práce !! Ano, hezké oblečení všech možných velikostí se tu dá koupit snadno, ale něco jiného je si to obléci a něco jiného být v tom třeba celý den. Navíc ve zdejším podnebí. Já se dost potím. Doma to řeším volným, bavlněným oblečením (a je-li třeba, převléknu se). Do práce bych asi musela nosit vytvarovanější, přilehlejší oblečení. A to by pro mne mohl být dost „viditelný“ problém. Mám také bujné poprsí (a nosím podprsenky s kosticemi), takže ve vedru se mi snadno kůže po ňadry zapaří a udělá vyrážka. Kolikrát k tomu stačí delší jízda autem, natož kybych takhle zmačknutá musela sedět třeba celý den v práci – doma bych se uškrábala !!! Bez sací čelenky v létě pomalu nevylezu a viditelně spocené čelo a tváře by ani elegantní oblečení nevylepšilo ! Takže moje by asi byly jiné „nástrahy odívání“, ale plně chápu i ty vaše, zvláště, když v dnešní době je téměř povinností nosit do práce každý den něco jiného.
Já byla asi až tak do padesáti spíše hubeňour. Pak mi dr. naordinoval prášky na štítnou žlázu a já snad do roka přibrala 10kg a už mi zůstalo, teď bych byla ráda, kdybych shodila alespoď těch deset, klidně i víc. Stěžovala jsem si tenkrát u dr. on mi to nevěřil, že práškem to prý není. Ale spíše se bál, že bych ho mohla přestat užívat. Ovšem od té doby vím o dvou kamarádkách (o dost mladších než já), které také začaly brát prášek na št. žl., také velice rychle přibraly a žádnou dietou se nadváhy nemohou zbavit. Asi se s práškem metabolismus už nemusel tolik namáhat a dal si pohov:) Takže – abych se držela názvu článku – tohle je to s čím se já „musím smířit“.
Matyldo, hezké zamyšlení. A moc držím palce Kubovi !!! Nepomohly by nějaké koupele i když to vypadá na alergii na prášky, které musel brát kvůli sluchu, tedy „vada je vnitřní“, v krvi. Já se také kdysi (ještě za svobodna) šíleně osypala po dlouhém používání tetracyklinu. Ten jsem tehdy přestala, ale zase jsem musela brát jiný prášek právě na tu vyrážku- prostě začarovaný kruh. Takže s Kubou soucítím.
Naprosto chápu, Matyldo. Byla jsem na návštěvě v Olomouci a těšila jsem se na obchody s módou. Jenže jsem udělala tu chybu, že jsem na radu neteří navštívila obchodní centrum Š. Vrátila jsem se utrmácená a v depresi, protože jsem si nekoupila ale vůbec nic! (rofl) Samé profláklé levné značky pro mladé. Nevím, jak to dělají mladé holky, ale já – když podlehnu své lakotě a koupím si tam třebas jen tričko, vytáhnu ho po prvním praní cípaté anebo o třetinu menší.
Takže nakupuji ve svých dvou osvědčených buticích v našem okresním městě, kde mě už znají a nenutí mi v mé (jak říká můj muž) střední trpasličí velikosti džíny pod pupík a podobně. V jednom z těch krámků mě dokonce příjemně překvapili, když mi šaty zkrátili (nenávidím délku do půli lýtek) zadarmo. Tak tomu říkám služba zákazníkovi! (y)
Co takhle značka Pietro Filipi? Párkrát jsem si u nich něco koupila, i když na mě tedy mívají některé kolekce trochu unylé, ale elegantní šaty nebo kostým do práce se u nich pořídit dají, ne?
No, nemají mou velikost… pokud je jejich maximum 100 cm přes prsa, tak se cca o 12 cm rozcházíme. Takže nic.
Pietro Filipi dobrý! Nesedí mi od nich kalhoty, ale kabáty nebo šaty – hmm. Dobrá krejčovina. Dost drahá.
Od téhle značky se kdysi oblékal (ano dost draze) můj synovec, když měl ještě za svobodna období chodit celý v černém ! Už nemá:) Pietro Filipi je prý ale Čech – Petr Filip 🙂
Jojo, to je česká značka.
A majitel není Petr Filip, ale kupodivu Petr Hendrych. 🙂 Prý ho jednou napadlo, že Pietro Filipi by jako název značky mohlo dobře znít.
mě sedí kalhoty Pietro Filipi, jen délka je problém. Vršky mi většinou jsou malé. Potřebuji spodek M a vršek L /tedy jak od které značky/
Bývaly doby, kdy jsem jejich oblečení kupovala v mé velikosti, ta je stále stejná. Pak najednou obrat a přestaly tyto velikosti dělat, bohužel.Jejich oblečení bylo kvalitní,moderní, nositelné.
Kdybych byla mladší,třeba jako ty a dcera, asi bych rozjela nějaký byznys s patřičnými velikostmi, moc bych chtěla a přála bych si chodit aspoň někdy pěkně oblečená. Mám svůj butik, kde nakupuji, je v mém rodném městě naproti nádraží, malé série, někdy nápadité,od bund přes saka, kalhoty taky, mám od tamtud alespoň klasiku do divadel a tak. Nápadnější halenky si občas koupím z Fléru od modistky, co ji objevila Pitrýsek. V tomto je na trhu díra a zatím ji nikdo neplní.
Hančo, ty jsi něžnej štíhlej trpaslíček (inlove) – pokud ty si na sebe nenakoupíš, tak kdo už? 😡
No vidíš. Tvoje Kačka. Dyť jsem ji na posledním Brnění říkala, ať začne vymýšlet střihy pro nás, starší, neforemné dámy (což není Tvůj případ). Vždyť to studuje, tak ať za nás oroduje a kope! Pozdravuj ji!
No ale to se musí většinou vytvořit podle měr a aspoń ze začátku dost zkoušet, ona má praxi v šití na prsatý 🙂
Matyldo, podle počtu příspěvků, které jsem zatím nečetla jsi uhodila hřebík na hlavičku. Ano trpím a trpím, protože šít už se mi nechce, nacházím „potěšení“ v jinných činnostech (od vynálezu digifoto) a navíc co si budu nalhávat. Na vysokou hódně oplácanou postavu navíc nepravidleně oplácanou, neexistují střihy a neustálé zkoušení, špendlení, stehování, aby to sedlo… tak na to už opravdu nemám trpělivost. Koupit i ve větších velikostech si netroufám ani na internetu, protože já si musím štof osahat a navíc, opět – každý střih padne jinak, takže bez zkoušení ani ránu. Jo, jsem odsouzená k outdoorovému oblečení – to kupuju v pánských velikostech. Ale běžte v takovém oblečku na svatbu :O .
Alex, taky trefa do černého – na svatbu, pohřeb a podobné příležitosti opravdu to co nosím vhodné není… a do toho co jsem měla např. na Kačky svatbě před sedmi roky, se prostě beznadějně nevejdu… když zemřel táta, bylo to perné shánění, ani z kamarádek nikdo nic vhodného na půjčení neměl… nakonec jsem si koupila hodně volné a dostatečně dlouhé cosijakotriko – a gatě jsem měla rozepnutý, mezera v pase asi 10 čísel (minimálně) a celou dobu jsem trnula, aby to na mě celý neruplo, třeba až si sednu, fakt nic moc zážitek
chicht, přijdu si trochu jako vyvrhel, protože zatímco vy píšete, že v obchodech mají jenom rifle a trika – já mám pocit, že tam mají jen látkové kalhoty a halenky a tričíčka (ano, nikoli třička ale tričíčka, zkrátka je to lila nebo zelinkavé a ještě k tomu projmuté, HU!!!!!!), jo a taky „topy“ – mimochodem, jaký je rozdíl mezi topem a tričkem???? šaty pominu, protože sukně prostě nenosím
zatímco já hledám kapsáče a triko nějaké NORMÁLNÍ přírodní barvy!!!! bohužel to co by se mi líbilo, mají docela v pánském oddělení, jenže tam je to na mě zase obří (nevím proč začínají skoro vše na M-ku, jako by velikost S vůbec neexistovala, přitom ta by mi mohla i být)… takže mně nakonec zůstanou jen ťamani, ale nestežuju si – a v tom co koupím a vyhovuje mi pak chodím třeba deset i více let, doslova do rozpadnutí… má to jednu nevýhodu, skříň mám plnou a nemůžu si koupit nic dalšího i kdyby se mi to líbilo 😀
a sekýruje mě Kačka, jak už dole napsáno, protože nosím to co mi vyhovuje, a ne co by se na mě líbilo jí… ale abych jen nepomlouvala, onehdy jsem si u ní vybrala (měla je doma k nafocení od kamarádky, která na ně ručně maluje) dámské(!!) tričko – přijatelná barva, není to růžové, ani oranžové, taková trochu jako cihlová, a sedí mi jako ulité… akorát teda na mě trochu velký výstřih (ano, bože až ke klíčním kostem!), ale v létě to snesu – jo, a příjemnej materiál, to jsem vůbec zapomněla nahoře napsat, já nosím jen bavlnu a mám pocit že se všechno dostane jenom „natahovací“, což bytostně nesnáším
Víš, Bedo, kdyby mně stačilo pánské tričko a kapsáče, tak mě obleče kdejakej army shop 🙂 Jenže nestačí, navíc v práci bych v tom asi úplně nevypadala- no a přiznejme si, když řeším autoproblém a vylezu z auta v šatičkách, mám daleko větší šanci, že mi někdo pomůže 🙂
no ano, to asi spíš zaboduješ v šatičkách 😛
Jo Matyldo! Přesně! V dávných časech, když jsem se ještě mohla nosit v bílém letním kostýmku a vážila jsem o čtvrt metráku míň,jsem jednou píchla kolo. Jak se kolo vyměňuje mne už vycvičil tatínek, jako malou holku. Ale to jsem si tenkrát stoupla vedle auta odstaveného na krajnici, zvedla přední i zadní kapotu (pro jistotu) a krapet počkala. Na to tata stálo za mnou auto a dva pánové se přivlnili, co jako potřebuji. Pípla jsem, že jsem asi píchla, ale nevím to určitě. Blahoskloně se pousmáli a prý jestli vím, kde je rezerva. No bodejť bych nevěděla! U Škody 1000 MB se nacházela POD přední maskou a SPZetkou. Což znamenalo kleknout si, takřka lehnout na zem před auto a těžkou, špinavou rezervu vypáčit ven! Nu, musím říct, že chlapce úsměvy přešly záhy, ale byli tak chrabří, že mi kolo vyměnili. Po příjezdu domů jsem manželovi oznámila, že se musí jet nechat spravit guma, že jsem píchla. Přejel zrakem po mém běloskvoucím kostýmku, zdvihl obočí a zeptal se, kterého pak chudáka jsem vyválela v prachu.
Alex! Já tě úplně vidím 😀
Jo, já jsem takhle v šatečkách a lodičkách ulovila traktoristy – holt jsem píchla u nás na venkově:)) Taky bych to zvládla, ale byla jsem strašně vděčná, že nemusím!
Můj instruktor v autoškole se při probírání technických záležitostí podíval po holkách co byly aktuálně na kurzu a pravil: jestli jste co k čemu, nikdy si kolo samy vyměňovat nebudete! 😉 A tak si pamatuju tuhle větu (jsem co k čemu:)) a pak to, že šrouby na zvednutém kole se snaží povolit jen úplnej… no, vůl:))
Hi, hi! Poslední roky si měním na Ledůvce kola, na podzim a na jaře. Máme zimní a letní gumy napasované na discích, takže se mění „jenom“ celá kola. Pustila jsem se do toho, protože člověk nikdá neví, kdy to bude potřebovat. A zatím mám za zády profíka, mého muže.
Huhu, to jsi dobrá! Já nechám kola měnit. U nás na vsi za to chlapík nechce majlant, kola pěkně vyváží a já si mezitím drbu jeho fenku nebo kočku – podle toho, který chlupáč ten den okupuje garáž:)))
Já mám celkem konfekční velikost, ale taky si moc nevyberu. Prostě se mi věci v obchodech moc nelíbí. Navíc tady v Ústí obchody nejsou. Jen H+M, Marks a Spencer, Promod a Orsey. Spousta hadrů, ale leckdy kvalita mizerná. Zase to není drahé, občas si něco pořídím. Mám štěstí, že to mám velmi blízko do Drážďan. Tam je radost nakupovat. A máme tu úžasný sekáč, kde jsem naposledy koupila červený vlněný kabát. Padne mi jako ulitý a navíc je to úžasná kvalita. Vlna a kašmír. Ten by byl hooodně drahý. No, nekup to za 149,-Kč 🙂
Ten sekáč je předmětem mé šílené závisti 🙂
V poslední době uvažuju o cestách za oblečením do Vídně.
Matyldo, sekáč jsem taky nikdy nepochopila – víc lidí kolem mě (ostatně i tady) říká, že si tam něco kupují nebo koupili, a já tam několikrát vlezla a byly tam na ramínkách tak neskutečně ošklivý hadry, že snad ani těm dětem na písek bych to nekoupila… buď jsem divná nebo chodím do „špatných“ sekáčů, nevím
Bedo, šinu si to takhle v šatičkách tady po vesnici a paní mi přes plot povídá – to jsou krásný šaty, butik, že? Byla jsem ve velkém pokušení přitakat, leč pravda vítězí 🙂 – ne, to je sekáč na Flóře, 60.- čistá ruka.
Zkus ho, naproti Olšanskejm hřbitovům, i snesitelnejch triček tam mají habakůůůk.
Abytko, už jenom ze zvědavosti (když trička se mi už nevejdou do skříně) si tam asi zajdu, díky… že bych pak poreferovala??? 😉
Bedo, trička se musí občas vytřídit- aby se nový vešly… jak myslíš, že to dělám já? Hnusnýma vytřu podlahu, už jsem se naučila nehledět na oblíbenost, a doplnit další 🙂 A jestli nemáš hnusný, tak jsi kurňa bohatá a nepotřebuješ sekáče 🙂
Tak, tak, dělám to stejně. Ty kvalitní bavlněné dobře sají vodu. Lépe než hadry na zem.
Matyldo, přijde asi na to, čemu říkáš „hnusný“ – hnusný bych si přece nekoupila… a jestli myslíš roztrhaný, tak na mě to nějak dost vydrží a nějakou hoch kvalitou to asi nebude, když kupuju trika do tří stovek… ale teď mám dírkovaný od koček jedno převelice oblíbené tričko (je ještě z Tuzexu!!!!! a ne těsně před zrušením) a to jsem uchránila před Kačkou (a vyhozením) s tím, že si ho nechám na doma (ano, mám trička na doma a trička na ven)… když ono je na léto neuvěřitelně vzdušný, je to taková slabounká bavlna, a ještě má moc krásný barvy (je pruchatý) – prostě ho NEDÁM !!!!!!!!!!! 😀
Hnusný jsou pro flekatý, ožmolkovaný a se švy do vrtule.
Pro mě flekatý…
Poreferuj! Na Olšana pořád trefím (wave)
ok, pak se ozvu 🙂
Vstoupím do sekáče, nadechnu se a jdu ven. Nevím, co tam čmuchám, ale nevydržím tam. :/
Chápu, jsem na tom podobně. Sem tam zkusím – a skončí to stejně. Uvažuju, jestli by to skončilo stejně i na doporučeném místě:))
jojo, ten naftalín nebo co to používají, smrdí dost odpudivě, takže už tím mi to celý přijde takový zatuchlý, ne-li přímo plesnivý, nemůžu si pomoct
Já zas dostávám křeče do obličeje a bolení hlavy, když okolo mě v butiku rejděj tři švitořivé baby a hučejí do mě jak cirkulárka. Do případného sekáče tedy doporučuji čichací kpesníček se snítkou levandule. 😀
Chich, a v poslední době uvažuju o tom, že na té burce přece jenom něco je. 🙂
Butik, butik, co je to? Tam se kupujou buty?
😀
😀
😀
buty buty butičky 😀
Ne, ty botasky co sháníš. 🙂
Hihihi
No bodejť. Mají i normální velikosti a hlavně je to trochu jiné.
v Drážďanech jsem byla minulý týden, ale asi jsem nenatrefila na ty správné obchody či co – ze zouflaství jsem koupila aspoň obyčejné bílé tričko, abych neodjížděla s prázdnou
Já jsem procházela obchodní centrum v Rosenheimu (Bavorsko, dole u cesty na rakouský Kufstein) a vybrala jsem si 🙂
Přisadím si.
K elegantnímu oděvu je třeba elegantních botek. Když jsem před dvěma měsíci zjistila, že můj oblíbený řetězec vyřadil se svých prodejen botky velikosti 42 a víc, zaplakala jsem. Byla to taková poslední jistota. Teď už jen přes internet. Koupíte, ozkoušíte a když vám nebudou, přinesete nám je, my vám je zdarma vezmeme zpět, děla slečna prodavačka. Vždyť nadměrná čísla nemá ani ccc ani chumanik, tak co?
Nevím co. Mám prohánět pošťačky a s každou botou jezdit padesát kilometrů je vracet? Mám pokaždé, když si koupím novou kabelku v akci naplánovat víkend v Praze a prolézat prodejny nadměrných velikostí?
Jsem se s tím smířila.
Odteď budu chodit v pánských botaskách.
I na ples, tak!
A ty botasky si koupím ve sportu. Nepůjdu už k nim, když jsou takoví.
…
A myslím, že co se délky tlapek týče, taky už nezhubnu.
😀
No, to musí být prima. My tady máme bezvadnou obuv, majitelka tam bere jen kvalitní boty různých značek (šunty si můžete koupit vedle u Vietnamce, řekla), ale myslím si, že větší čísla taky nemá. Do 41… mám štěstí, boty si kupuju 40-41, podle tvaru, výrobce a tak.
Jo, a k otázkám.
Nesmířila, šiju a přešívám.
Já jsem vždycky byla spokojená s nákupy v jednom malém butiku v Praze – tedy ony jsou dva, takže vlastně už řetězec :-). Jeden je v Karlíně u viaduktu a druhý u Olšanských hřbitovů. Tam jsem už nakoupila přehršle pěkných věcí do práce včetně kostýmů, které mi byly, ještě před pár lety s velikostí cca 48, přesně. Teď mám velikost tak 50-52 a takhle velké věci už nemají, ale do té osmačtyřicítky to tam bývá super. Pravda, je to vyšší cenová relace, ale oblečení, které jsem si tam koupila před patnácti lety, bych klidně mohla nosit (a některé kousky, do kterých se vejdu, nosím) v pohodě ještě teď, aniž by na nich bylo znát opotřebení. Jestli mám nějakou potřebu zhubnout, tak hned druhým důvodem po tom zdravotním je to, abych tam mohla zase utrácet 🙂
Nemám nic proti staršímu oblečení, když je nadčasové. A za takové klidně dám víc peněz. Když se kabát do roka neožmolkuje a sukně nevysedí, pak ano.
já jsem tlustá, to se jinak vyjádřit nedá. Od doby, kdy jsem se oblékala vlastnoručně, přes sekáč až po dnešek jsem vyzkoušela opravdu hodně. Momentálně mám dva obchody, jeden v Praze a jeden v Poděbradech. Ten v Poděbradech má jednu výhodu – šijí hodně věcí tam a tak se dá ledacos domluvit. Leginy kupuji v Lidlu, kalhoty na procházku s Majdou jsem objevila v Kiku. Běžné oblečení začínám zkoušet v Bonprixu. O kostýmku si mohu nechat zdát, ale ono se dá i v šatech nebo sukni a halence
Když já nevím, jakou velikost bych si měla objednat- kdysi jsme si zkoušela koupit něco v Quelle, ale to mi došlo do prodejny a co mi nebylo, to jsem tam mohla nechat. A to byla většina… tak mám k nákupům přes katalog trochu nedůvěru.
já si často objednám dvě velikosti na vyzkoušení když si nejsem jistá, ale nevím jak je to v česku, tady internetové obchody s vracením počítají, a v balíčku je vždycky nálepka pro poštu na bezplatné vrácení zboží
Matyldo, Quelle jsem též většinou odmítla, ale ten Bonprix není špatný. Jenom člověk musí být soudný – letos jsem si koupila plavečky se sukničkou. Až do prvního ponoření to jakžtakž šlo
a pak????
nerýpu, jen jsem to nepochopila… ale plavečky se namočením tak „trošku“ vytáhnou, v tom byl problém??
Až přijedeš, ukážu Ti to třeba ve vaně, to se vymyká každému popisu
hmmmmm, vzbudila jsi moji zvědavost…
Ano, Inko též mne zajímá v čem byl technický problém!
Inko, zcela OT (Matylda snad odpustí:)) – jak jsi to říkala té švestkové marmeládě co nejsou povidla? 🙂 Mám takové ty pološvestky a ty nemají na povidla tu správnou chuť. Tak co s nima? 🙂
Klevera se tomu říká, recept najdeš na netu. Já preferuji rozvaření a nechávám tam – na rozdíl od povidel – kousky. Rumem nešetřím, ale zase s Mírou. Cukr dávám podle chuti, v základním receptu je 300g na kilo, ale to opravdu odvisí od ovoce. Navíc, kdo snese, může mít kyselejší, nakonec je to na chleba, lívance a podobně. Na chlebu s máslem neopakovatelné!
Díky! Už jsem si to našla:))
Klevera,klevela…nářečně se to liší….
a jestli ti do toho Dede můžu kecat,zkus tahl enemíchaná od Šárky Škáchový…jsou luxusní..
http://www.gurmanka.cz/2009/01/jak-neudelat-ze-svestek-slivovici-premente-je-v-povidla
Hele, Žraloková, tady se nejedná o povidla, ty z pološvestek neudělá ani Škáchová, natož já
Jo a navíc ten ocet mi tam prostě nejede a nejede. Ale toť každého věc. Povidla dělám pro kohokoli, kdo potřebuje do buchet, dělám je v troubě a mletá i půlená, je to jedno
Matyldo, já jsem fakt tlustá, asi evropskou velikost mám tak 54, v Anglii to je 26, a i tady jsem plno let mohla nakupovat jenom tak ve dvou řetězových obchodech. Do velikosti tak 20, 22 tu plno obchodů pěkné oblečení má, takže na sebe bys tu bez problémů věci koupila. Ale 26 už je problém. Teď naštěstí k těm dvoum obchodům kde můžu nakupovat přibyly internetové, v jednom běžně kupuju krásné šaty a ostatní věci, naštěstí je zpáteční pošta placená a není problém vrátit to co nesedí nebo nesluší. Ale stejně to není jako vybrat si a vyzkoušet v obchodě.
Já si u Markse a Spencera běžně kupuju velikost 16 a už to je tady ve většině obchodů problém. Protože to by bangladéšská šička musela na tom oblečení tu a tam udělat nějaký záševek a to by ji zpomalilo.
Vlastně mě tak napadá- co se dělá s těmi hromadami šuntů, co nikdo nechce?
Nad tím jsem už taky přemýšlela – asi to neekologicky likvidují (devil)
jde to do sekáčů a na charitu a zbytek se holt asi prožene komínem, pokud se to nedá také charitě,aby si z toho v dílnách udělali koberečky,dečky, stínítka….
tak velikost 16 a 18 tu mají snad všude, a do těch 20 až 22 taky vcelku běžně. vždyť 16 je úplně snad nejběžnější velikost v ženském oblečení, jak to můžou nemít v obchodech a proč
No a to je to, co tu řeším- proč to nemají? V ČR většina obchodů končí na velikosti 42, tedy 14…
Pokračování: Ovšem byla jsem teď nedávno v Bavorsku, dole pod Mnichovem, kousek od Alp. Tak tam by se, milé dámy, tam by se nakupovalo! 🙂
Jen malá příhoda. Malé městečko pod Alpami, musíme zastavit, není kde zastavit, jen před malým butikem. Zastavíme, Martin jde vyřizovat, já koukám do výlohy, abych ospravedlnila to parkování. A pak ho vidím. Ten svetřík, ten byl boží! (ach, to bude drahé parkování:)) Musela jsem se jít podívat. Byl.
Přikládám si tu krásu k tělu, nad kapsáče a horské botasky. Svetřík je pěknej pořád, ale ta kombinace podivná. Paní švitoří – to chce bílé kalhoty, nejlépe tříčtvrteční! (ano, navíc mluvila anglicky:)) A teď to přijde: sáhla do regálu a vytáhla krásné bílé tříčtvrťáky přesně mé velikosti! (Bez vzdychání, že tyhle velikosti nevedou, zrovna nemají, po dvaačtyřicítce následuje burka a tak) Ne, nevzala jsem si je (můj životní styl s bílými kalhotami prostě neladí:)), ale ten pocit, že jsem je mít mohla, byl úžasnej 😀
Já bych brala i ty bílé (mám bílé kalhoty, v létě je nosím ráda, i když si uvědomuju, že jsou častěji v pračce než na mně, stačí se ošmrncnout na parkovišti).
Když jsme byli v Mariánkách, zajeli jsme do Německa. Taky odtud mám krásný svetřík- a kupodivu měli jak větší, tak menší. Takže i jinde zřejmě žijí ženy s větší velikostí než 38 a asi mají i snahu jim nabídnout oblečení.
Tohle pravidlo, které potvrzuju (v obchodních centrech se už na oděvy ani nedívám) narušují u nás jen různě se vyskytující butiky. Ale: není pravidlem, že se vyskytnou ve vašem okolí. Nečekejte úžasné slevové akce. A – nikdy nevíte, co tam najdete, tedy opět nakupujete stylem „co je“ a ne „co jsem chtěla“.
U nás ve Dvoře je prima obchod (už zase nevím, jak se jmenuje), kde se prodává konfekce ze Slovenska. Nevím, kdo to šije, ale mají hezké šaty, trika, sáčka, saka, bundy i kabáty. Nenakupuju tam moc často, protože to, co nabízejí, jen málokdy nosím a co bych potřebovala (šaty), to mi nejde. Ne velikostí, ale střihem, stylem… ale to je můj problém, oni šaty nabízejí. Kvalita je slušná.
Ovšem – mají tam úžasné kalhoty. Džínového střihu ale bez kovových cvočků (naopak, někdy s nějakou jemnou ozdobou), střih je do pasu a na výběr jsou širší a užší (beru užší:)) a látka krásná, kvalitní, mírně pružná a v různých barvách. Tam nesmlouvám o cenu, tam vím velikost a jen objednávám:))
Myslím, že podobný obchod je vedle v Pohořelicích- mám odtud úžasné šaty do divadla a super model na zimu do práce (doplněno silnými punčocháči je to prostě skvělé). Berou obvykle od malých českých a slovenských výrobců, občas kvalitní věci z Polska (moje divadelní šaty jsou polský výrobek a jsou opravdu hodně dobré). Jen je to jaksi jeden z mála obchodů.
Jo, těch obchodů je málo a pokud je na malém městě, tak je za chvíli trapně vidět, kdo všechno tam nakupuje 🙂 Tady už jsem slyšela povzdech – nemůžu si to koupit ve Dvoře, i když se mi to líbí, páč příště v divadle tam budeme takové aspoň tři! 😛
Cheche – jako bych viděla sebe. Terka zkouší věci, které jsou jí veliké (ano, i velikost 34 někdy vypadá, že bych se do ní při troše dobré vůle vlezla) a mne nutí zkoušet věci, která jsou mi už od pohledu malé (ano, i velikost 44 někdy vypadá, že by byla tak akorát Terce) … zkrátka se tak nějak nevlezeme ani jedna do velikostí, které nám určí výrobci.
Pokud je něco v mé velikosti tak je to buď hnusné (barvy, střih i látky ještě zpřed převratu … asi) nebo po prvním vyprání ztratí ten správný švih, fazónu, barvu …
Řeším to jak Sharka – mnohé sekáče mají celkem kvalitní a hlavně nositelné věci.
Střih a elegance věcí v naší velikosti je neskutečné téma. Kdo nezkusil něco koupit, neuvěří.
Ygo, já snad budu muset přijet za tebou na návštěvu a ty mi ukážeš sekáč 🙂
Nevím, kde berete takové úžasné sekáče – tady mají jen hadry (se mi zdá). Tedy s výjimkou dětských věcí…
No tady je jeden „výběrový“ a tam si fakt koupím bars co … a dokonce i Terka si koupila fantastické šaty (aspoň za tu cenu), v kterých loni okouzlovala na dostizích (:o))).
Chichi, když napíšeš „okouzlovala na dostizích“ tak si nemůžu nevzpomenout na My Fair Lady! 😀
Jo a pokud vím, tak velmi úspěšnou ruku v sekáčích má Dalmi… buď má mimořádný „čich“ na exkluzivity nebo tam fakt mají úžasné sekáče… 🙂
Myslím Dede, že teď jsi na to kápla – chodila jsem do sekáčů s kolegyní, které dokázala v hrozném nevzhledném hadru objevit krásný kousek. Já ten dar nemám, proto tam nechodím (tedy chodím, ale nakupuji výhradně lítačkové oblečení pro vnoučátka) a bohužel patřím k těm, kteří si musí všechno obléci, podívat se na sebe a hlavně zjistit, jak se v tom cítím – to je pro mě nejdůležitější (mám pár kusů, ve kterých nevypadám nejlépe,ale cítím se báječně, tak je nosím :o)))).
„ve kterých nevypadám nejlépe,ale cítím se báječně, tak je nosím :o)))).“
BINGO!!! a o to se donekonečna přeme s Kačkou a ona to prostě nedokáže pochopit – jak to, že je ti jedno jak vypadáš?
To jsem já, Alča…:o))))
No, jdu především po materiálu. Kouknu na ten dlouhý štendr a vidím len nebo bavlnu. Potom barvu. Teprve pak lovím 🙂
Tak hoď foto! Se musí vidět, nééé?!
To není o věku. Před deseti lety a kily jsem měla pravý moravský zadek a pas barbíny (bez diet). Co jsem dokázala dostat přes pozadí, to mi v pase neskutečně plandalo. Dnes to není o moc lepší – sice jsem si vpředu vyžrala břicho (chlapeček nebo holčička? Čokoláda.), ale pořád se mi stává, že je pas o dvě čísla větší než potřebuju a zadek těsně.
Tak já zas často do své velikosti nenacpu ramena- což mě odrazuje od nákupu na netu.
A teď si dámy představte, že jste tlustej chlap, co chce šortky. Opravdu short, tedy krátké, ne bermudy po kolena. Když už se najdou krátké pánské, tak velikostí končí u chlapa, hroši mají smůlu. Kalhoty jsou ještě větší masakr, protože ono se občas počítá s pivním pupkem, ale ne s člověkem, co má pro svou váhu i odpovídající podstavce, tedy obvod jedné nohy je větší než obvod mého pasu zamlada (ostatně problém širokých stehen řeším občas i já).
Tak o tomhle taky něco vím- Mušketýr má jaksi nadbytek svalové hmoty, nejen to bříško. To znamená i pořádné nohy. U doktorů ho často podezřívají, že je bývalý vzpěrač a podobně 🙂 Taky problém, fakt.
Ať máte jakýkoli věk, nejdůležitější je nejprve poznat svůj styl. Doporučuji se hluboce soustředit a přečíst si knihu Táni Havlíčkové: Móda a duše aneb klíč k sobě. Není to o tom, jestli jsme zimní, nebo jarní typ, je to o nás celkově, o povaze, sklonech, každému typu sluší něco jiného a co nám vnucovala maminka jako nejlepší podle ní, nemusí nutně být správné pro nás a my to bohužel často opakujeme.
Potom je dobré si uvědomit, že módu a to, co je IN tvoří mladé ambiciózní redaktorky časopisů, kam posílají své výrobky zejména F&F a jim podobné značky a tím mají své místo jasné, o kvalitě látek pomlčím.
Pokud si sestavíme šatník z několika věcí, které se dají skvěle kombinovat navzájem a udržíme-li si svůj styl, pak se nám nestane, že se podíváme do přeplněné skříně s pocitem, že nemáme co na sebe. Proč tam ty věci tedy máme? Protože jsme si je špatně vybraly, buď pod nátlakem někoho, kdo nám poradil dle sebe, nebo pod tlakem módního trendu. Ale kdybychom tam měly to, co nám opravdu sluší, byl by výběr jednodušší.
Za další je dobré si prostě dát tu práci a najít si obchod, kde se šije, nějaký butik. Obléci se tam, styl bude jednotný a kombinování jednoduché. A hlavně se v tom oblečení musíme cítit, že jsme to my a nikdo jiný. Je tolik šikovných výtvarnic a švadlen, které nakupují kvalitní materiály, ze kterých šijí, nakupují české látky. Zkuste tuto cestu a obchodní řetězce přenechte jiným.
Abych byla spravedlivá, nakoupit se dá například v Tatoom, Biba a další. Je to boj, ale dá se zvítězit 🙂
A pokud tip na zásilkový prodej, Petrlíč je fajn.
Petrklíč je opravdu fajn co se týče velikostí-od 38 do 70-ale poslední dobou mám pocit, že to s těmi křiklavými a obrovskými vzory dost přehánějí. (fubar) Ale dají se najít i pěkné střízlivé hadříky. http://www.petrklic.cz
Hm, problém je v tom, že spousta obchodů, co existují v Praze, tak existují jen tam 🙂 Já vcelku mám představu, co mi sluší a co chci nosit, jen sehnat to je peklo.
Mimochodem, teď naopak čtu tu knížku o úklidu od Marie Kondo- je to dobrý úklid i v hlavě, uvědomila jsme si spoustu věcí.
Tak schválně, bude z toho článek? 😀
Slyšela jsem, je to prý taky dobrá kniha.
Milá Matyldo i DEDE,
já jsem při těle a bojuju s tím, ale je to jednou nahoře a jednou dole.
Co se týče oblečení je to pro mou věkovou a velikostní skupinu problém.
Navíc já opravdu v 50-sáti letech nechci nosit děravé oprané džíny, jak to teď letí.
Naštěstí jsem objevila zásilkový obchod Bonprix, kde měli džíny dle mého vkusu a i v mé velikosti.
Trochu jsem se bála, kupovat je bez zkoušení, ale sedí mi dobře.
A trička jsem tuhle sehnala v KIKU.
Kdyby aspoň všude nevnucovali děravé oprané džíny jako to správné oblečení do práce, k tomu sáčko, lodičky- a pro mě hrůza 🙂 V tomto modelu džín bych se cítila dobře asi tak se psy na poli, jinak nikde. Ale na poli zas těma dírama fouká 🙂
Matyldo,najdi si jinej sekáč..jediný obchody,kam nelezu-jsou s nadměrnejma velikostma, protože stan doma mám a další nechci….kousků mám z druhé ruky dost a jsem spokojená a když tak mne zachrání Bonprix.
Což tedy nemění můj názor na to,že na věkové kategorie 40 a víc, náš textilní průmysl kašle..ale spoléhám na tvoji Kačku,že to zkusí už během studia v LBC, zvrátit….je to černá díra na trhu….
No, víš, občas bych chtěla prostě něco hezčího než jen trička a tu a tam nějaké kalhoty- a to sekáče většinou nemají, aspoň v těch brněnských je to dost bída. Číslo 44/46 je tam málokdy a co víc, skoro všechny jsou v centru. Což znamená zaplatit dost vysokou částku za parkování, když prohrabáváš spousty věcí, aniž bys měla jistotu, že něco koupíš.
NO, TAKM TOHLE JE ZAS TÉMA, MATYLDO. ĚZ, ŽE NEJEN ŽEN S VELIKOSTÍ 44 JE PŘEVELIKÉ MNOŽSTVÍ. HLAVNĚ MY, KDO JSME VPODSTATĚ SLONOHROŠI NA SEBE FAK NESEŽENEME NIC. PĚKNÁ HALENKA ČI NEDEJBOŽE VKUSNÉ A LEHKÉ LETNÍ ŠATY VŮBEC NENAJDEŠ. MOŽNÁ PRAŽŠTÍ OVYVATELÉ JSOU NA TOM LÉPE, ALE JÁ, COBY OBYVATELKA VÝSPY CIVILIZACE JSEM TO DŘÍV ŘEŠILA VLASTNORUČNÍM ŠITÍM. PAMATUJU SE, ŽE V OBCHODECH V TÉHLE VELIKOSTI MĚLI JEN FAKT OŠKLIVÉ A TZV USEDLÉ ODĚVY TYPU STARÁ BLAŽKOVÁ.KDYŽ JSEM CHTĚLA VYPADAT PŘI SVÉ POSTAVĚ TROŠKU JINAK, MUSELA JSEM LÁTKU KOUPIT A TŘEBA ŠATY SI UŠÍT. TO JEŠTĚ ŠLO, KDYŽ JSEM POŘÁDNĚ VIDĚLA.DNES UŽ TO NEJDE,TAKŽE MÁM POUHÝCH PÁR KOUSKŮ, K Z MINULOSTI, K SE KTERÝMI NYNÍ JAKO DŮCHODKYNĚ UŽ VYSTAČIT MUSÍM. COKOLI BY SE MI V OBCHODĚ LÍBILO, TO JE JEN PRO TWIGGI.TAKY SE MI VŮBEC NEDAŘÍ ZHUBNOUT, I KDYŽ ROKY UŽ DRŽÍM DIEU KVŮLI CUKROVCE ,PŘEMÝŠLÍM NAD VŠÍM, NEŽLI TO STRČÍM DO HU.. A A PORCE SI POCTIVĚ VÁŽÍM. UŽ ROKY JE TAKY PROBLÉMEM ŠPATNÁ A ZDEVASTOVANÁ KYČEL, KTEROU NELZE OPEROVAT KVŮLI MÉMU NESNÁŠENÍ JAKÉKOLI NARKÓZY.KOLO NEPŘIPADÁ TAKY V ÚVAHU, PROTOŽE NA NĚM NEUDRŽÍM PO ÚRAZU ROVNOVÁHU A TŘÍKOLKU JSWM SE JEŠTĚ NEDOKÁZALA NAUČIT ŘÍDIT.POHYBOVÁ NEAKTIVITA JE FAKT VELKÝ PROBLÉM, ALE KDYŽ DENNĚ NĚKOLIKRÁT ZDOLÁVÁM ČTYŘICET SCHODŮ DO BYTU A Z NĚJ, OPRAVDU HODNĚ PŘEMÝŠLÍM, ZDA TU VĚC Z OBCHODU FAKT NEZBYTNĚ POTŘEBUJU. KDYŽ MI NEDÁVNO ZJISTILI, ŽE V MÉM TĚLE JE O 40 PROCENT VÍC VODY, NEŽLI TAM BÝT MÁ, UBEZPEČIPTALA JEM SE NA TO KARDILOLOŽKY.ONA MNE VŠAK JEN IFORMOVALA, ŽE TO JE ZÁLEŽITOST MÉHO ŠPATNÉHO SRDCE, A S TÍM ŽE SE UŽ NEDÁ DĚLAT NIC.
Právě že těch žen je velké množství- a třeba ty mého věku v podstatě nosí jen džíny a tričko, protože nic jiného neseženou. Rády by si koupily, ale nic není. Tedy nositelného, bez metráku flitrů a obrovských nápisů.