„Tomu neuvěříte, co mi právě popřál jeden náš pacient!“ Do příjemné místnosti mé dvorní kosmetičky vpadla sestřička z vedlejší ordinace, zjevně rozrušená, váhající, zda by se vlastně měla nebo neměla smát.
„Víte, on je to starý pán, příští rok mu bude sto let a on byl tak spokojený, že mi povídá: Sestřičko, vy jste taková hodná, já vám ze srdce přeju klidnou a bezbolestnou smrt. No, chápete to?“
Popravdě jsem ho chápala, ale stejně mi bylo jasné, že mladá žena kolem třicítky se může takovým přáním cítit kapku zaskočená. Ona jsou totiž i ta přání poplatná věku, ne že ne! Hezky ze srdce někomu popřát všechno nejlepší je navíc dovednost vyžadující schopnost vžít se do pocitů a pravděpodobných přání člověka, kterého oslovujeme.
A tak dětem přejeme úspěchy ve škole či ve sportu, puberťákům, aby jim vyšla ta správná škola, kam by se chtěli dostat, adolescentům školní přání rozšíříme i o štěstí v lásce a tiše doufáme, že to nebude znamenat nějaký průšvih.
Později, jak roky jdou, je důležité přát úspěchy ve studiu, při hledání práce, bydlení a paradoxně si dát pozor na štěstí v lásce zvlášť, pokud to vypadá, že by ho ten dotyčný i potřeboval.
Touto dobou už totiž bývají single osoby poněkud alergické na připomínání života v páru. Podobně výbušné je v tomto věku přání brzkého příchodu potomků. Na místě je však přání zdravého miminka, ovšem jen tehdy, pokud ho už žena v té době prokazatelně čeká.
Jak plynou další a další roky, zahrnují přání nejčastěji „hlavně to zdravíčko“ a pokud je i přející v onom věku, bývá to přání stále procítěnější. A teprve úplně nakonec, když má člověk štěstí a dožije se vysokého věku, přijde na řadu přání onoho starého pána. Ač o něm lidé přemýšlejí, málokdy ho vysloví.
Popravdě, je to jedno z největších nevyslovovaných přání a kdo má v životě nějaké zkušenosti chápe, jakou má cenu. Klidná a bezbolestná smrt je opravdu dar – ale každý z nás doufá, že zrovna on na něj má ještě dost času:))
A jedna otázka na závěr: Co byste si přáli, aby lidé přáli právě teď právě vám?:))
vypadá to,že Kili se poradil s Nejvyšším Kočkou a buď vám dává za vyučenou ( a vrátí se s ocáskem hrdě nahoru)nebo si našel ještě lepší bydlení, kde rozmazlují jenom jeho ( a časem se to k vám donese)…protože jsi ho nikde nenašla, je určitě naživu a užívá si :-)je to náročné…držíme tlapky! a k těm přáním…hlavně to zdraví a aby bylo koho mít rád…a nějaké peníze k tomu taky neuškodí :-))
Evo, to je zajímavé, jak si lidi málokdy (tedy aspoň v mém okruhu) přejí peníze. A přitom by je bral prakticky každý! 🙂 Takže asi další z obvykle nevyslovovaných přání (chuckle)
Dede, já bych řekla, že prachy jsou vošajslich přání. Když si přeješ, aby bylo tobě a tvým dobře, máloco se může zvrtnout. Zatímco když si / někomu přeješ prachy, tak už potvorák Osud má hodně způsobů, jak to zvrtnout, abys dostala, co bylo přáno, a přitom se ti to fakt nelíbilo.
Například můžeš dostat tučný odškodný za tebou nezaviněnou autonehodu, ze které máš trvalý následky. Hromada prachů, to jo, kór pokud máš i nějakou tu úrazovou pojistku…
Takže za mě – taky zdraví a „ať jde všechno, jak má“.
s těmi penězi to byl spíš žert, proto ty smajlíky… já si přeju zdraví a pohodu a potěší, když mi druzí přejí totéž. ale uznej, že prací vydělané peníze opravdu potěší 🙂 hlavně potěší, když člověk práci má, je pěkná a je jí dost… no ale s kamarádkami, hlavně s těmi, co mají hypotéky na svoje vysněné domečky a byty, si k narozeninám vždycky přejeme “ hodně lásky, hodně práce, hodně peněz a kočičího předení“ 🙂 a když se před výplatou hýčkají ty poslední bankovky na nákup, říkáme si svorně “ ale máme ty domečky, děti a kočky,tak je všechno fajn“ 🙂
Dufam,že sa Kilián vráti.
K tým prianiam
V detstve sme my deti hovorili básničku pod dohľadom hrdej mamy a v očakávaní nejakej dobrôtky,alebo malého finančného obolusu.
V dospelosti v práci sme obdivovali fešáka kolegu gynekologa/tam fakt práca bola preńho koníčkom/,ktorý prial „veľa pohlavnej sviežosti“ a my sme sa pýrili a tíško si tieto tri slová opakovali.
Potom prišlo obdobie štastia, lásky a zdravia/zdravie až na konci/
Po rokoch sa to zmenilo na „zdravie,šťastie a hojné Božské požehnanie“.
No a všímam sií,že ja i moje vrstovníčky začíname používať spojenie „ak dožijem a zdravie bude slúžiť,tak pôjdem,či urobím to a to.
Tak Verenko, přání „veĺa pohlavnej sviežesti“ mi připomnělo jinou hříčku, kterou kdysi rád používat jeden slovenský jezdec (Juraj Hanulay), kterého jsem už coby zralého pána vídávala, když jsem kdysi dávno jako děvče pomáhala s koňmi na jezdeckých závodech. Ten se vždycky ušklíbl a zeptal se mně: Tak čo, slečna Dášenka, ako ste sa dnes vyspali? Dobre, alebo sama?“:))
A „ak dožijem“… to jsem často slýchávala u nás na horách (Krkonoše), od místních starších, jen ve tvaru „když Pánbůh dá a dožiju se toho, tak…:))
OT
také se vám stává, že nejlepší nápady vás napadnou až po termínu? Dnes se mi konečně podařilo napsat drabble.
Gleti, to je tragické gramatické nedorozumění! Chudák drak… tedy spíš vlastně, chudák pastýř!:))
Taky se s narůstajícím věkem spokojím s tím „zdravíčkem“, protože to většinou zaručí nejen další roky, ale i dobrou náladu a to štěstíčko. Co se vlastního přání týče, někdy bych si fakt přála, aby se život na nějaký čas zastavil, něco jako v bezva am. filmu „Groundhog Day“ (znáte ho?). Trochu jako český Dařbuján a Pandrhola. Vím, asi by to na furt nedělalo dobrotu, ale mohlo by to alespoň částečně zpomalit „odcházení“ (lidí i zvířat). Začíná ho být v posledních letech kolem nás nějak moc. No a protože já jsem se svým současným životem spokojená, z mého pohledu by se mohl na nějakou dobu klidně „zaseknout“.
Moje maminka byla akutně operovaná (ucpaná střeva), operaci chtěla, protože pevně věřila, že ji pomůže,nebála se ji, skoro se těšila a tak pod rukou lékařů „usínala“ s nadějí. Operovali ji asi 3 hod. prý úspěšně, jenže už maminku neprobudili z narkózy (selhalo ji srdce). O dva měsíce později by jí bylo 91 let. Byla to pro mne moc bolestivá rána, ale „pro útěchu“ si často opakuji, že lepší smrt si vlastně přát nemohla. Ano, už delší dobu měla pocit že se svým životem „přesluhuje“, ale to hlavně v dobách, když ji něco bolelo, jinak se stále uměla radovat a o veškeré dění měla velký zájem. Takže úplně chápu přání starého pána, jen holt si vybral špatnou věkovou kategorii :). Ale kdo by si tohle (v hloubi duše) take sám sobě nepřál, vždyť pro kolik lidí je smrt nakonec vysvobozením z utrpení..
Matyldo,to je mi líto, že se kocourek ještě nevrátil. Ale máte myslím dost nedaleko lesy, pole, vinohrady – kdoví až kam daleko „volání divočiny“ Kiliho zavedlo. V centru města by ta naděje byla mnohem menší, u vás bych se ji ještě nevzdávala. A líbí se mi „kočičí SMS“, jak napsala Dede – vědomí, že pokud si našel nový domov (ač třeba nedobrovolně-někdo ho odnesl), má se dobře.
Maričko, máš pravdu – někdy nastanou tak pěkné času, že by je člověk „zaseknul“ hned. Ale ono to nejde… a navíc člověk ví, že by to stejně nedělalo dobrotu.
A tvoje maminka byla silná žena, která možná měla štěstí (h) těžko zpětně říct.
… aby hůř nebylo,
to by nám stačilo …
Hajduly dajduly …
(Nohavica )
😀
Jo 🙂 I když někdy může být i líp, ne? Chápu, že ne pořád 😀
Šiš, já jsem zase v Kalifornii! (fubar)
Nooo, z hlediska výrokové logiky, „stejně“ a „líp“ je totéž jako „ne-hůř“. Že ty jsi nedávala pozor ve škole při počtech? 😀
😛
Nedávala 🙂
Ale stejně si myslím, že „stejně“ je přímka. A líp znamená, že se ta přímka někde zvedne:)) Leda by ovšem ta přímka byla vyznačením toho nejlepšího možného stavu, pak už by líp opravdu nemohlo být 😀
Ale ono vlastně v té Nohavicově písničce to o „stejně není“
Tak vidíš, jak nedávám pozor 😛
😀
DEDE po pravdě řečeno, ať mi přejí zdraví a dlouhý život. Pak bych si přála, aby jsme se všichni v blízké i širší rodině měli rádi. A abychom se stýkali s naším vnoučkem Samíkem. Jeho rodiče nejsou spolu, tak je to trochu komplikovanější.
A hlavně to zdravíčko.
Míšo, tos mě udělala radost s tím zdravíčkem 😀 Já jsem si kdysi říkala, že ty lidi nemají vůbec žádnou představivost, pořád jen zdravíčko! To já si uměla vymyslet pro každého nějaké přání!:)) Ale co mám ty trable se zádama a nohou, tak hluboce prožívám pravdivost onoho přání. Protože když je člověk aspoň přimeřeně zdravej, tak už je na něm, co s životem udělá. Když ale člověk musí denně nejdřív překonat zdravotní trable, tak mu už na to ostatní – zajímavější – prostě zbude těch sil míň 🙂
No, asi to zdravíčko. A trochu štěstí a být spokojená s tím, co mám (to není až tak přání, jako spíš mírné napomenutí).
A po zkušenostech s blízkými z minulé generace doufám, že mi v pravý čas někdo popřeje i to, co nabízel ten starý pán. Je to fakt strašně důležité.
Přála bych si, aby mi lidé přáli zdraví, klid a pohodu 🙂 Páč vzruchů na všechna témata bylo letos už dost.
Včera jsme byla přát k narozeninám své babičce. Je jí 92 let a stěžuje si, že má srdce na houby, ale to se pořád ne a ne zastavit. Takže by asi brala přání toho pána.
Matyldo, co kocourek? Našel se?
Hm, zmizel, jako by se do země propadl. Prolezla jsem celý okolí, i příkopy, a prošmejdila i železniční trať a nic. Jsme toho názoru, že jak dostával občas od většího bráchy na zadek, tak se odstěhoval.
Chjo, tak snad je v pohodě a pouze se osamostatnil.
I když, jedněm mým známým se kočka vrátila, našli ji sedět na schodech skoro po roce,naprosto nevzrušivě, jako by ani pryč nebyla a rovnou nakráčela tam, kde mívala misku. 🙂
Víš, tohle je důvod, proč mám dojem, že bych na kočku neměla nervy. Souhlasím s Matyldou, že pokud to jde, měla by mít kočka možnost chodit ven. Jenže venkovní kočka je prostě zranitelná. No a jestli si, macek, našel lepší bydlo – bez velkého bráchy, tak aspoň mohl poslat esemesku, že je v pořádku a že pozdravuje… (wasntme)
Bych si to nechala patentovat, Dede. 🙂 Kočičí mobil s předplacenou SMS – jsem OK, mňau.
Ale vono by to šlo – do obojku udělátorek, kterej se jednou za 24 hodin aktivuje, zkontroluje, jestli „slyší“ tep srdce, a když jo, tak automaticky odešle SMS, že OK. Když ne, tak odešle souřadnice GPS.
Fungovalo by to, dokud by kočka obojek neztratila. 🙂
Odborník na všechno 😉
Tak snad našel co hledal, pokud ne, tak doufám, že najde cestu zpátky. Vím o době tří měsíců i půl roku, kdy se kočka vrátila. Jinak jo, zdraví a trocha toho štěstí, to je to nejdůležitější. To bych přála sobě, vám i všem blízkým.
Matyldo, mám podobný problém. Měli jsme kočku a kocoura, sourozence. Čindu jsme dali kastrovat, je to moc hodná kóča, drží se doma. Oba dostali spot proti klíšťatům. Čindě spot fungoval, Krtkovi ne, byl samé klíště. Tak jsem koupila dost drahý obojek a když jsme mu ho nandali tak nám začal strašně nadávat, mlátit packama a potom utekl. Neviděli jsme ho už měsíc. Hledali jsme. zajetý nikde nebyl a u sousedů také ne. Nevím, vrátí se, nebo ne ?
No Kilián s ezačal toulat už předtím, taky jsme ho namíchli tím, že jsme si drze odjeli na dovolenou a nechali tady jen děti. A předtím mu bylo něco, nevíme co, ale vypadal na umření, byl dehydrovaný a já jsme do něj nalila stříkačkou trochu vody, což nesl velice, ale velice nelibě. Vet na něm druhý den právě kromě mírné dehydratace nic nenašel. Ale mohla to prý být i srdeční příhoda, otrava z parazitů (odčervili jsme, taky to nemá rád), cokoliv. Navíc ho brácha občas zmydlil a Karamel mu olizovala uši. Bylo vidět, že se mu to líbí čím dál míň. Jenže co s tím?
Myslím, že nic. Nepečovat jsi o něj nemohla (např. neodčervovat, nedávat vodu), kompletně měnit styl života a preventivně zůstávat doma, abys náhodou nenaštvala kocoura, taky nejde – např. kdyby sis neodpočala v lázních, byla bys unavená a kocour by se mohl urazit, že jseš snadno vytočitelná, a odejít kvůli tomu… Prostě se rozhodl, že mu to nevyhovuje, tak si šel. Co už s tím. Jeho volba.
A tobě je smutno, protože ti na něm záleželo víc, než jemu na tobě.
A kocour Krtek nebyl kastrovaný? V tom případě určitě nebyl důvodem jeho odchodu obojek. Ten je navíc nebezpečný.
Ale byl to důvod k útěku, úprku a řevu- to nebyl důstojný odchod, ten nám tak nadal, že kdybychom rozuměli……