Užívejte si léto s drablením:)) Pište, tvořte, bavte se, svými výtvory i tvorbou ostatních! Zkoušejte, co zvládnete – není to soutěž, vítán je každý autor. A dnešní téma?
Tady je:
A vyrostla veliká, převeliká…
Připomínám pravidla:
Zúčastnit se může kdokoliv, není to literární soutěž, je to popíchnutí kreativity, trocha legrace a zkouška, kolik toho dokážete vtěsnat do sta slov:))
Forma je libovolná, můžete napsat příběh, úvahu, popis čehokoliv, rozhovor. Podmínky jsou jen dvě – text má přesně 100 slov a musí v něm být jasně znát zadané téma. Nemusíte název tématu citovat, ale musí to tam být.
Drabble pište do nedělní půlnoci do komentářů na této stránce.
Protože v diskuzi nejspíš budou i reakce na ona zveřejněná stoslůvka, prosím napište před text vašeho drabble prostě DRABBLE. To slovo se do celkového počtu slov nepočítá. K drabble můžete napsat i poznámku, samozřejmě ji označte slovem POZNÁMKA, abychom věděli, že tady se už slova nepočítají:))
Pracovní přípodotek:
Pro ty šťastné, kteří nikdy nemuseli počítat znaky nebo slova ve svých textech, přidávám radu: ve wordu existuje nástroj, který se jmenuje Počet slov. Když píšete, vidíte počet napsaných slov v levém dolním rohu stránky. Toto počitadlo reflektuje každý znak, který jste napsali.
Co když ale zkoušíte různé varianty? Netřeba psát každou zvlášť – když dáte text do bloku, tak vám ono počitadlo vlevo dole řekne, kolik slov má ta označená část textu (blok). Tak vidíte – počítání slov není žádný problém dokonce ani pro ty, kdo mají nedostatečný počet prstů:)))
A ještě novinka: pokud drabble nestihnete napsat do uzávěrky, ale téma vás oslovilo, napište i později – jen dejte na příspěvek avízo do aktuální diskuze. Jinak by čtenáři váš výtvor pravděpodobně minuli a to by byla škoda:)
stejně jako MaRi i já se se svým Drakem vracím v ději:
Zázemí
Vylíhl jsem se v temné jeskyni, v měkkém hnízdě z tlejícího listí. Chvíli jsem odpočíval. Vždyť proklubat se skrz skořápku dračího vejce unaví.
Pak mě zaujal neznámý zvuk. Rozhodl jsem se to prozkoumat. Co kdyby mi hrozilo nebezpečí? Plížil jsem se chodbou, až jsem narazil na podzemní potůček.
Ledovou vodou jsem uhasil první žízeň, bříško však toužilo po něčem hutnějším. A tehdy jsem to ucítil. Vůně mě lákala dál do nitra jeskyně. Dovedla mě k hromadě zdechlin, jíž vévodila mírně zamřelá mršina jalovice. S chutí jsem se na ni vrhl.
Tenkrát byl položen základ hnutí, člověk je kámoš ne jídlo.
Tak koukám, že měl dračí mládenec kliku, že si maminka nepřinesla zrovna nějakého toho korýše… eh, neúspěšného rytíře 😀
Díky Gleti, další prima seriál! A pro draky já mám slabost:))
Teď jsi mě dostala. Korýš. 😀 (rofl)
Drak to má holt nalajnovaný odmalinka, co se v hnízdě naučíš…
Dnes vás pozvu na Cimburk nějaký čas před událostmi popsanými minulý týden.
Vitek se prohýbá pod košem plným dřeva, který nese. Najednou se mu rozzáří oči:¨
„Bratře Metoději, budeš vyprávět?“ žadoní, nic nedbá na přísný pohled staré chůvy.
Chasa usedá kolem vzácného hosta a přichází i pan Jan. Metoděj začíná vypravovat. Slovům o pokání a odpuštění hříchů skrze oběť kříže Vítek nerozumí, očka se mu přivírají, ale snaží se neusnout. Metoděj pomalu končí. Když však vidí chlapcovo zklamání, přidává ještě jeden příběh. Vypráví o zrzavém chlapci, který se nezalekl obrovitého nepřítele a mistrnou ranou jej skolil.
Pán na Cimburku se usmívá. Už dávno vidí, jak v chlapci roste touha po hrdinských činech.
Že on nám chlapec skončí ve vojsku?
Dobře vybral bratr Metoděj, Davidův příběh bude pro chlapce inspirací.
MaRi, moc krásně jsi dnešní téma uchopila a mám radost, že se Cimburk stává stálicí. A moc oceňuju tu krásnou češtinu (inlove)