Do lázní jezdíme už pár let tu a tam na víkendový pobyt, ale tentokrát jsme se rozhodli si koupit šestidenní balíček, protože jako cíl jsme si vybrali Mariánské Lázně – a to je od nás 400 km daleko. Byl nám doporučen příjemný hotel se čtyřmi hvězdičkami, tak jsem očekávala hýčkání a příjemný pobyt, což bylo víceméně splněno.
Hotel měl vlastní balneo služby a balíček pobytu měl v sobě i masáž, koupel, rašelinový obklad a parafínový zábal. To všechno znám a mám moc ráda 🙂
Cesta tam byla podle očekávání – české dálnice nezklamaly. Uzavírky ztrpčují život a místy jsou dva zúžené pruhy široké natolik, že se vedle kamionu prostě nevejdete. Ještě že jsme nejeli hned po vysvědčení, ale tři dny před ním!
Mariánské Lázně
Hotel byl hned za kolonádou. Nádherné místo, kde jsme získali zdarma kvalitní budíček – zpívající fontánu. Zahajovala každé ráno v sedm a po dvou hodinách pokračovala do devíti večer, plus bonus v deset. Melodie příjemné, bylo jich devět poskládaných tak, aby se žádná přes den neopakovala. Rozpis byl umístěný vedle fontány, aby si člověk mohl naplánovat, kterou chce vidět tryskat a hrát – ale nejlepší byla ta v deset večer, kdy se už setmělo a byla vidět i barevná světla ve fontáně.
Kolonáda
U kolonády je velký park, jiný než v našich oblíbených Luhačovicích – takový lesovitější, s velkými travnatými plochami. Vysázené záhony byly nádherné, použili na ně úplně obyčejné letničky a dojem byl úžasný. Na konci kolonády najdete dvě sochy – císař František Josef I. a anglický král Edward VII. tam stojí v družném hovoru, je to oblíbené místo pro focení 🙂
Mariánské Lázně z hotelové restaurace v pátém patře vypadaly jako vanilkový dort se šlehačkou, nejobvyklejší barva fasád je žlutá s bílými štukami. Mnoho domů se opravuje, především na hlavní třídě, která je plná restaurací, obchodů a obchůdků s nápisy nejen v češtině, ale i v němčině a ruštině.
Prameny
Na začátku pobytu jsme jako Češi byli silně v menšině, posila začala přijíždět až s dětmi po vysvědčení. Nicméně klientele je přizpůsobeno mnohé, nemile mě překvapilo, že třeba i nabídka hotelové snídaně – z teplých snídaní měli jen párky a ovesnou kaši. V dětství jsem byla na letním táboře ve Voroněži a ruské děti snídaly zásadně nějakou kaši, případně k ní dostaly vajíčko na tvrdo. Tak to v hotelu měli, zato vejce se slaninou, což jsem zatím dostala v kterémkoli hotelu nebo penziónu, rozhodně nebylo.
Masérky byly velice šikovné a zkusila jsem i medovou masáž – zapomeňte na to, že vás budou natírat medem a masírovat. Med na vás nalijí, to ano, ale masáž probíhá tak, že masérka přitiskne ruce do medu a zvedne, což docela štípe, ale prý to rozproudí lymfu a vytahuje toxin z těla – med během masáže úplně zbělá. Zařvala jsem, když na mě dopadl dost nahřátý med, ale spíš jsem se lekla, nakonec to až tak hrozné nebylo, byť mě masérka varovala, že někomu to nemusí dělat dobře. Po masáži mi bylo velmi příjemně.
Jako skutečné, co?
Jako první místo jsme navštívili park miniatur Boheminium. Mžete tam vyjít pěšky, dojet autem, místním autobusem nebo lanovkou. Já jsem hlasovala pro lanovku, protože malinké kabinky mi připomínaly jízdu na kolotoči, což miluju 🙂 Vyjedete nad sjezdovkou a dolů můžete sejít pěšky, jet lanovkou nebo na terénní koloběžce, kterou tam zapůjčují.
Boheminium je upravený lesopark s miniaturami známých staveb v jednotném měřítku 1:25. A s vláčkem na nádraží se dá jezdit na malém okruhu kolejiště, jezdila jsem si jak malá 🙂 Zámky, hrady, statky, přehrada, rozhledny… a rostly tam i houby, u kterých byla cedulka se žádostí, aby je lidé nesbírali. Mně se moc líbily stavby postavené u vody nebo na vodě.
I letiště tam mají!
Celkově jsem měla dojem, že původně tam bylo hřiště na minigolf a někdo využil připravené plochy. Každoročně prý přibývají další stavbičky, aby se návštěvníci nenudili. Vedle Boheminia je u hotelu kolekce pohádkových kamenných soch, ke kterým taky pořád přidávají další – zrovna tvořili betlém a sochař usilovně sochal velblouda.
Měli jsme malý hlad a chtěli něco na zaplašení – jídelní lístek nabízel bruschettu. Dali jsme si ji a dostali českou verzi – opečený plátek veky 🙂 Naštěstí aspoň ta rajčatová směs na ní byla dobrá, i když to bylo poněkud náhražkovité – jenže s tím jsme se v Mariánkách potkali víckrát. Taky se mi třeba stalo, že mi do teplého bílého vína donesli led, když už jsem si stěžovala. Od proslulých lázní člověk očekává cosi trochu jiného…
Kynžvart
Druhý den jsme se vydali na zámek Kynžvart. Zkusila jsem si najít informace v hotelové knize na pokoji, ale tam místo textu, který by mi o památkách řekl, co je možné vidět, nabízel jen zkrácenou historii – tu jsem si hodlala vyslechnout na místě. Takže jsem nakonec neušla pátrání na netu, byť jsem si chtěla dát od počítače oddech.
Ovšem Kynžvart byl úžasný. Velice pěkně opravený zámek – taky byl skoro dvacet let zavřený, protože ho napadla dřevomorka – nabízel dva okruhy. Šli jsme na oba a nelitovali. Zámecké interiéry byly pěkné a smělo se v nich bez blesku fotit. Okruh zbrojnice a sbírek přesně odpovídal původnímu duchu muzea – zajímavý chaos 🙂
Knihovna
Ale kde jinde uvidíte egyptské mumie, že? Taky kabelku madame de Pompadour, oděv mandarínů nebo sbírku katovských nástrojů, kterou si kancléř Metternich nastěhoval na zámek i s bývalým chebským katem Karlem Hussem, jenž na zámku bydlel a sbírky spravoval. Věnoval muzeu mimo jiné svou rozsáhlou sbírku minerálů a mincí, byl to vzdělaný člověk.
Zámek je vlastně plný darů, mimo jiné od ruského cara, který kancléři věnoval obrovskou malachitovou mísu plnou semen bolševníku – původně se pěstoval jen ve skleníku, ale dneska je můžete vidět opravdu všude. Bohužel.
Lesní kaple
V zámku je i velice příjemná kavárna s vynikajícími zákusky, které byly jako domácí – doporučuju 🙂
Následně jsme vyrazili do pěkného parku, který se částečně využívá jako golfové hřiště. Nad starým pivovarem s šindelovou střechou jsme našli poničenou empírovou čajovnu a o kousek dál lesní kapli (prostá kaplička v lese, kde se odehrávají i svatby – dovedla jsem si tam představit svatbu národa se špičatýma ušima).
Kovová vyhlídka, kovárna, rybník – byla to báječná procházka. Jen na cestu k té čajovně a kapli potřebujete trochu slušné boty – stoupá se do kopce po kamenných stařičkých schodech a není jich málo.
Kovárna
Pokračování zítra (wave)
Fotky najdete tady: http://malcka.rajce.idnes.cz/2016_marianske_lazne_1
Podobně jsme uvažovali my. Z Prahy jsme se vypravili do Bükfürdo. 3plouchám se dětmi, MLP piluje golf.
Báječně tu vaří. Líbí se mi maďarská kuchyně. Teď testujeme. Co jídlo, to zážitek.
To je na kuchařku. Polévka dýňová s koprem, polévka z drůbků farmářského kuřete – mírně pikantní, studená broskvová, ze zelených fazolek na kyselo s bramborem. U každého jídla je výběr: filé na pórku, kyjevská kotleta, žebírko na asijský způsob… Výtečné zákusky, třešňový a švestkový závin,punčový řez, profiteroles, věnečky….
Večer bývá jednou z možností sladké. buchtičky se skutečným šodó( ne s vanilkovým krémem), rýžový nákyp přelitý drceným lesním ovocem….Ovoce čerstvé, na poli a v sadu dozrálé…
V lázeňké části je váha a posmívá se mi. 🙂
Ach Sempervivum, zapisuj si to a napiš z toho mlsotník plný inspirace! (inlove) Už jen ta dýňová polévka s koprem… to by se mělo zkusit.
Prosím! Aspoň uvidíš, že se potom bude váha vysmívat více lidem:)))
OT – buďte moc rádi, že Matylda píše, protože jinak byste nejspíš neměli co číst! Malej povstalec tu za mnou pořád ještě recituje fragmenty z „povídám povídám pohádku“ a nespí a nespí! (angel)
Chce to pevné objetí. :-))
To by vřeštěl:))) Ale už spí… konečně. Tak jsem mohla zpracovat těch deset fotek k Matyldino zítřejšímu textu. 🙂
Čert mi nakukal počítání oveček. První večer po třech přečtených pohádkách zabralo znamenitě, druhý večer po pohádkách se Matylda dotčeně ohradila, že jsme ještě nepočítaly ovečky a třetí a další večery jsme se ustálily na stovce, ale ne proto, že by Matylda už spala, ale že podle mě už ovčák víc oveček neměl a šlus.
(rofl) Dám si radši na ovečky pozor
To jsem já z mobilu 🙂
Matyldo, hezké povídání (a fotky), těším se na pokračování.
Do KV jsme jezdili často, byly při cestě z Německa do Prahy a brali jsme tam skoro každou naši am. návštěvu. Ale často jsme byli i v ML, nebo ve FL. Vždy ale jen „na procházky“, nikdy jsme ani v jedněch nezůstali přes noc a já se nikdy v životě „neláznila“. Nějak jsem k tomu v mládí neměla příležitost a vlastně mě to nijak nelákalo, asi jsem si tenkrát, coby mladá a zdravá lázně (včetně Kynžvartu) spojovala především s léčbou nemocných, ne „regenerací těla a duše“ 🙂 . No teď vidím, že jsem asi propásla skvělé příležitosti 🙂 . Shodou okolností jsme tu teď měli pár dnů moji švagrovou a došla řeč na evropské lázně (a my samozřejmě povídali o těch českých). Američani totiž nic takového neznají a moje švagrová je „evropanům“ silně záviděla 🙂 Odjela včera ráno, jinak jsem ji mohla tvoje album ukázat – ale asi jí ho pošlu na kouknutí.
V dobách, kdy my jezdili do ML, ještě Boheminium neexistovalo – škoda, to bych ráda viděla živě. Kdysi měla Louk celé album krásných fotek, tam jsem to obdivovala prvně, teď děkuji znovu za připomenutí, ty miniatůry jsou fakt úžasné.
Maričko, já si tam jezdím prostě odpočinout. Nemyslet na překlady, katastrofy a problémy. Dost na tom, že z domova volají děti a naříkají, že se Kilián na dva dny ztratil, Karamel roztrhala utěrku v kuchyni (a nejspíš kus sežrala) a podobně. Na léčbu těla je potřeba tak tři týdny. Na relax mi stačí pět dní, kdy jen chodím, fotím, popíjím léčivé minerálky, obdivuju kde co (a to tričko s mákama jsme si nakonec nekoupila, ani tu kabelku ne) a prostě neřeším 🙂
Matyldo, park miniatur Bohemium mě naprosto uchvátil!):)
Silou mocí tam budu někoho pojízdného směrovat. Dík za info.
Abyt, fakt se mi to moc líbilo. Příjemně se tam chodilo a nahoru vedla ta lanovka 🙂 Mušketýr mínil, že lanovka- Boheminium je v poměru cena-výkon rozhodně ve prospěch Boheminia, ale lanovka mě prý určitě nadchla, páč kabinky vypadaly jako kolotoč 🙂 Navrhla jsem, že příště půjdeme na ten kolotoč, ale drahý jaksi nesouhlasil 🙂
Lanovku jsme zkusili jednou, je roztomilá od pohledu, ale nám kredenciózním, ve dvojím vydání a ještě se psem v náručí, nacpal pán od lanovky ještě další dva cizí spolujezdce, že kabinka je pro čtyři…tak to byl zážitek, že zpátky jsme šly hezky cestou krále Edwarda kolem jelenů…a příště hezky nahoru vyhlídkovou jízdou busem od Koliby…
Dolů jsme taky šli cestou krále Edwarda, byla moc prima 🙂 Ale to jsme šli proto, že jsme se prostě chtěli projít lesem. Do lanovky nahoru nám naštěstí ty Rusky nenacpali, asi bychom přetekli 🙂
Tak ja vam to poviem.V detstve som každú chviľu na tajnača počúvala staršie žene,ked klebetili,že tá a tá bola v kupeloch a našla si tam šamstra a teraz sa rozvádza a ten šamstr je taký všelijaký a že kupele sú semenišťom smilstva.No už som za zenitom,ale nejak mi to zostalo v mysli.Lenže teraz by nejaký flirtík aj bodol/neviem smejúceho sa smajlíka-domyslite si ho/
Kupelov máme habadej,v Rajeckých tepl.mám príbuzných,často tam chodím,ale nie ako kupelný hosť do Afrodity.No tak je to.Viem,že kúpele sú pre zdravých.
Verenko, to bych asi musela jet sama, abych si užila i ty smilstva a tak 🙂
Ach Mariánky! Před několika lety jsem po čtyři roky za sebou byla vždycky v červenci na dva týdny v Mariánských Lázních. Nešlo o pobyt lázeňský, bylo to za jiným účelem, ale to nám nijak nevadilo, abychom ve volném čase alespoň občas nevyužili to, co lázně skýtají. Bývali jsme častými hosty skvělého relaxačního bazénu v hotelu Vltava, nevynechali jsme Centrální lázně – to je skutečný klenot. Když bylo opravdu horko a chtěli jsme si zaplavat, jezdili jsme na koupaliště Lido – krásné přírodní koupaliště v „nelázeňské“ části ML, rybník obklopený lesem. Bydlívali jsme v lázeňském domě nad kolonádou. Ranní výhled z balkonu mi bral dech každý den. Přímo pod námi kolonáda s fontánou a překrásně upravený lázeňský park, naproti domy s krásnými fasádami. Mariánky jsme měli samozřejmě prochozené křížem krážem, připomínám třeba židovský hřbitov v lese kousek za městem, oáza klidu. Za pozornost stojí i krásné okolí lázní, lesy, spousta míst, kam jít. Já mám navíc příbuzenstvo v Teplé (tam, co je klášter), tak jsem to vždycky využila. Je to skoro na dohled, vláčkem motoráčkem je tam člověk z ML za chvíli. Mariánky jsou přenádherné.
Na lázeňském pobytu jsem nikdy v žádných lázních nebyla, ale vždycky to byla moje touha.
Teplá bude zítra 🙂
Tak to jsem moc ráda, že jsem se konečně do těch Mariánek podívala! 🙂 A to jsem tam mívala kdysi pratetu… jenže když bylo nějaké setkání, bylo vždycky, bůhvíproč, v Karlových Varech.
V lázních jsem nikdy nebyla a opatrně toužím to zkusit. Opatrně ne proto, že bych měla něco proti lázním, ale jako obvykle přemýšlím, kam se psima – to by musel být tak prodloužený víkend, aby zaskočil Marek. Tady od nás se jezdívalo „ambulantně“ do Velichovek a do Lázní Bělohrad.
Jo a ještě k vaší návštěvě Kynžvartu – jak moc jste znervóznili chudáka průvodce – hlavně ve zbrojnici?:))) Jen ti opravdu dobří průvodci ustojí kvalifikované návštěvníky… 😛
No, ve zbrojnici slečna neříkala nesmysly, i když jsme se sázeli, kolik bude vážit obouručák 🙂 což naštěstí vynechala. Neudržela jsem se v Bečově nad řečmi o renesančním kostýmu. Ale byla jsem v podstatě hodná 🙂
Tak mě tak připadá – podle fotky z okna – nebyli jste náhodou v Kriváni? Jinak my tam byly už 3x a vypadá že jste navštěvovali ta samá místa jako my, ale my byly vždycky se psem, tak jsme byly trochu víc omezené… Navíc jsme ještě byly v SOOSu, Františkovkách, na Lokti, a hlavně na Bečově nad Teplou podívat se na Relikviář…V Kynžvartu jsme díky laskavosti pana kastelána mohly na prohlídku i se psem a cukrárnu jsme taky vyzkoušely, zrovna tam byl zájezd tak prvňáčků, druháků a každý měl povolenou jednu zmrzlinu – tolik opatlaných dětí najednou už jsem dlouho neviděla…
Park v Marjánkách je skutečně krásný, jednou se nám poštěstilo sledovat místní zahradníky jak měnili dole u fontány dlouhý záhon jarních kytiček za letní a byla to teda pěkná fuška. Trvalo jim to skoro tři dny celodenní práce. Záviděla jsem jim i ty krásně zelený plochy, pak jsem zjistila, že je pravidelně postřikujou proti plevelům brzo ráno nebo večer, tak už jsem si pak hlídala, kam pouštím psa…pár semínek jsem si odvezla, hlavně od těch krásných patrových petrklíčů, které se mě nedaří a tam jim rostly jako plevel…
Ten anonym jsem já, počítadlo v práci si mě nepamatuje…
No jo, bylo to v Kriváni 🙂
A zítra bude pokračování toho, co jsme viděli, pro mě jsou Mariánky velká dálka, tak jsme z toho všeho byla na větvi a sepsala vám to 🙂
Tak to jsem ráda, že se Vám tam líbilo, ono je tam v okolí opravdu kam se podívat – nic proti Františkovejm nebo KV, ale Marijánky se nám líbily nejvíc…A doufám že jste si tam vyzkoušeli jejich novou úžasnou vířivku…Jo a byli jste v římských lázních v Centrálních lázních? Hned vedle Rudolfova pramene? Tam mají úžasné mozaiky v bazénech s ala římskými sloupy a Kneippův chodník na prokrvení nožiček…
Vířivku ne, byli jsme v sauně. V sauně jsem byla naposledy ve čtyřech letech a to se mi nelíbila, tak jsme si šla vyzkoušet, jaké to bude znovu 🙂 A v římských lázních jsem taky nebyla. Něco si musíme schovat na příště 🙂
Včera jsem je projela. Mariánské Lázně se mi vždycky líbily víc, nežli Karlovy Vary. Je tam krásně a mít čas a peníze, tak tam jedu na týden hned. Nechala bych se hýčkat a rozmazlovat…. třeba někdy.
Verenko u Vás je přece spousta kúpelí, využij té nabídky a zajeď si tam. Stojí to opravdu za to.
Já jsem do Karlových Varů ani nechtěla. jednak tam zrovna probíhal festival, druhak mě prostě… nelákají.
Matyldo Mariánské Lázně. Z Plzně jsme tam vlakem za hodinku. Jezdíme tam každý rok a máme to tam moc rádi.
Já jsem v lázních byla na křížkovém pobytu jen jednou a to v Dubí. Lázně byly hezké, ale městečko Dubí bylo sice tu dobu už bez postávajících lehkých žen, ale chcíp tam pes. Doslova a do písmene.
S manželem plánujeme pro příští rok prodloužený víkend v lázních v Třeboni.
Myslím, že to je problém některých malých lázeňských městeček- procedury fajn, ale co potom?
Prodloužený víkend je prima způsob relaxu pro pracujícího člověka 🙂
Lázně Bohdaneč a výletíky po okolí…..však je kam si zajet a večer to i v lázních žije…
V Třeboni jsem byla se spolucestovatelkou na týden v zimě.Ještě tam byla všude vánoční výzdoba. Byla jsem moc spokojená a vycházky krásné i v zimě, taktéž město a kavárničky. Lázně příjemné na všechno, procedury,paráda.
Doporučuji! Bydleli jsme přes lázeňské ubytování v soukromí ve vybaveném apartámu ve středu města, naproti byla pralinková cukrárna, ach, ráda vzpomínám.
Třeboň je krásná, ale je to křižovatka cyklostezek, takže v sezóně a hlavně o prázdninách je to docela masakr…byly jsme jednou v září, jednou v říjnu, to bylo fajn, a jednou týden v červenci, už nikdy více, všechno plné,hospody, cukrárny, pořád člověk uskakoval před šílenci v barevných dresech, po hrázi se dalo projít jenom brzo ráno, pak to bylo o život. Letos jsem tam vezla v půlce června máti s tetou do lázní a hned jsem tam zůstala na prodloužený víkend, pátek byl v pohodě, ale o víkendu to bylo zase něco a to ještě nebyla sezóna.
Aha ! Dobře, že to vím, díky. Tak zase někdy v zimě.
Mariánské Lázně bývaly každoročním výletem na chalupě, druhým potom Karlovy Vary. Vzhledem k tomu, že Karlovy Vary jsem měla nachozené od dětství, bydlela tam oblíbená tetička a minimálně dvakrát do roka jsme tam jeli, novodobé změny mi trochu braly dětství. Zatímco Mariánky prostě krásní, rok od roku jsou hezčí.
Ráda bych si dala nějaký ten lázeňský pobyt, ale Bimbo pro tohle moc není a tak nějak by se mi bez něj nechtělo
No, to se ti nedivím, že by se ti samotné nechtělo- mně taky ne 🙂 Naštěstí Mušketýr je krátkým lázeňským pobytům nakloněn a rád se se mnou prochází, koupe a lázní 🙂
Fotky jsem už skoukla včera a moc se mi líbily. Je vidět, že jste si lázně užili a to je dobře.
My byli v lázních před dvěma lety na týden – na Slovensku v Rajeckých Teplicích a taky jsme byli velmi spokojení – masáže, vířivky a navíc koupání v termálním koupališti – a okolí Rajeckých Teplic (kousek od Žiliny) je překrásné. Navíc od nás to není světa lán a cesta velmi příjemná – 200 km a žádná dálnice a navíc minimální provoz. Opravdu doporučuju – ukázala bych aj fotky, ale zrovna odtud mi je počítač sežral (dodnes nechápu, jak se mu to podařilo).
Rájecké teplice- ty mám výhledově taky v plánu. Mariánky jsme zkusili právě proto, že jsou tak daleko a běžně si do nich asi nezajedeme, ale podařilo se nám urvat celých šest dní volna 🙂
Nikdy som nebola v kúpeloch.Tak veru.
Fakt, Verenko? Ale za zkoušku to stojí 🙂
Každá žena by si lázně zasloužila.
Byla jsem v mladších letech několikrát ve Františkových Lázních, je to jako by se člověk znovu narodil.