Užívejte si léto s drablením:)) Pište, tvořte, bavte se, svými výtvory i tvorbou ostatních! Zkoušejte, co zvládnete – není to soutěž, vítán je každý autor. A dnešní téma?
Tady je:
Zde nejsou lvi!
Připomínám pravidla:
Zúčastnit se může kdokoliv, není to literární soutěž, je to popíchnutí kreativity, trocha legrace a zkouška, kolik toho dokážete vtěsnat do sta slov:))
Forma je libovolná, můžete napsat příběh, úvahu, popis čehokoliv, rozhovor. Podmínky jsou jen dvě – text má přesně 100 slov a musí v něm být jasně znát zadané téma. Nemusíte název tématu citovat, ale musí to tam být.
Drabble pište do nedělní půlnoci do komentářů na této stránce.
Protože v diskuzi nejspíš budou i reakce na ona zveřejněná stoslůvka, prosím napište před text vašeho drabble prostě DRABBLE. To slovo se do celkového počtu slov nepočítá. K drabble můžete napsat i poznámku, samozřejmě ji označte slovem POZNÁMKA, abychom věděli, že tady se už slova nepočítají:))
Pracovní přípodotek:
Pro ty šťastné, kteří nikdy nemuseli počítat znaky nebo slova ve svých textech, přidávám radu: ve wordu existuje nástroj, který se jmenuje Počet slov. Když píšete, vidíte počet napsaných slov v levém dolním rohu stránky. Toto počitadlo reflektuje každý znak, který jste napsali.
Co když ale zkoušíte různé varianty? Netřeba psát každou zvlášť – když dáte text do bloku, tak vám ono počitadlo vlevo dole řekne, kolik slov má ta označená část textu (blok). Tak vidíte – počítání slov není žádný problém dokonce ani pro ty, kdo mají nedostatečný počet prstů:)))
A ještě novinka: pokud drabble nestihnete napsat do uzávěrky, ale téma vás oslovilo, napište i později – jen dejte na příspěvek avízo do aktuální diskuze. Jinak by čtenáři váš výtvor pravděpodobně minuli a to by byla škoda:)
Je mi vedro, nic mě nenapadá, ale zrecykluju jeden starší, protože sem sedí (byl na téma „zde JSOU lvi“), a pokud začne pršet a ochladí se, možná k němu vymyslím pokračování.
Drabble:
― Básník a skeptik ―
(Fandom: Bjørkhallen)
Na stěně visel detailně provedený nákres celého hradu.
„Hic sunt leones, ibi dracones, illic deinde mantichorae esse dicuntur,“ bájil zpěvavým tónem Erik a ukazoval na různá místa plánku.
Anzelm seděl na předložce před krbem a vyčesával svého psa. „Hmm… draka jsem už viděl. Vletěl do řeky tady pro Barnabáše.“ Pohladil psa po hlavě. Z provazců dlouhých šedobílých chlupů oddaně zazářily oči. Anzelm se zase chopil kartáče. „Ti lvi, jak říkáš, ti jsou taky kamenní? Myslím, že na opravdové je tu trochu moc zima.“
Erik zahanbeně sklonil hlavu. „Ty lvy jsem si vymyslel. Ale mantichory tu jsou! Vážně! Živé!“
„Hm, hm…“
Erik je můj oblíbenec (samozřejmě po Severinovi, Anselmovi…). Mám ráda jeho fantazii, zvláště, když sami chodí pastelky nebo emancipuje herbář.
Erik je ohromně vděčná postavička. (inlove) Zrovna teď bude hybatelem jedné povídky. Bude tam zpívat písničku o miskách. (A pak z toho vzejde horor, ale za to už Erik nemůže.)
Gleti, napsalas to i za mě:))
Dnešní přepadovka bratrovy rodiny mi vylovila z mysli jeden zážitek, který jsem se pokusila včlenit do stoslůvka:
Moje mamka používala ve vztahu prezentability domácnosti návštěvám několikeré označení: „Hic sunt leones“ bylo pro „nepřístupné“ oblasti jako taťkova dílna nebo sušárna prádla. Naopak věta: „Nepřátel se nelekejte, na bordel nehleďte“ obvykle uváděla návštěvy do míst „přístupných“.
Občas se vyskytnou situace, kdy se „přístupné“ a „nepřístupné“ lokality skvěle promísí. Například, když si dřevomorka vyžádá rekonstrukci podlah celého přízemí. Není ideálnější termín pro přivedení důležité návštěvy. Této možnosti využil bráška, aby nám představil svou nastávající. Jeho milá vstoupila do našich životů po žebříku kuchyňským oknem, protože v chodbě zrál beton. Nicméně lvi ji nesežrali, jest členem naší rodiny již mnoho let.
Zapomněla jsem napsat, že tohle je zase jinak a bezvadne pojaté jinak dost hrozné téma 🙂
Mimochodem ten vstup tvé budoucí švagrové do rodiny nemá chybu (rofl)
aspoň jste si pvěřili, že zapadne do rodiny
Tomu říkám dokonalé ántré. 😀
A taky má mamka skvělá označení pro různé zóny. 🙂
Tak hlásím, že jsme doma, už od včerejška, akorát včera jsem měla dojem, že jsem zombie – ten typ, co má sežranej mozek:))
Abych to vysvětlila 😛 Cestovat přes Německo, minimálně to severní, je letos v létě děs – cesty jsou tak rozkopané, že (speciálně na dálnici č. 7) jedete jedním zúžením za druhým, což znamená jednu stau (zácpu) za druhou. Kolem Hamburku se už víc méně jen plazíte. Představa, že se hodiny plazíme a v autě máme Patricka, se nám nijak nelíbila, tak jsme se rozhodli jet zpátky přes noc. No, ale ani to nepomohlo úplně, protože přes Dánsko jsme jeli v pátek večer v děsivém lijáku (fakt skoro přes celé!) a v Německu se to za Flensburkem zadrhlo tak, že jsme nakonec skončili tak, že jsme projížděli úplným centrem Hamburku, abychom se dostali za uzavřený kus dálnice – směrem na Berlín se totiž něco stalo.
No a protože nejsem Xerxová a neumím spát v autě, tak jsem v noci střídala Martina napojená redbullem a protože neumím zvládat noční služby, byla jsem v sobotu (přijeli jsme po šesté ráno) jak vyvoraná myš 😛 Ještěže u nás byli Marek s Nikolou a kolem deváté ráno si převzali vyspalého Patricka – já padla. No ani dvě kafe to ten den úplně nespravily.
Bylo hezky na severu, moc hezky, ale jak já jsem ráda doma! 🙂 Stává se ze mne po všem tom celoživotním toulání na stará kolena pecivál (blush)
A jak jste se měli vy? Kdo si taky užíval dovolenou?
Tak tyhle útlumy znám – jedna z věcí, proč ze mne nikdy nadšenej cestovatel nebude.
Ale Tebe si jako pecivála fakt nedovedu představit(rofl)
(wave)
Ahoj! 🙂 No, já si sebe taky neuměla představit, ale fakt začínám peciválovitět:))
A pokud jde o noční a útlumy… o tom nejspíš zrovna ty víš své (wave)
Uf, Dede, na Německo aby si člověk rakši pořídil vznášedlo, co?
Kdo by chtěl, může nahlédnout na Cimburk:
Máří si potajmu otřela zvlhlé oči. Nesmí přece svým chlapcům přidělávat starosti. Dobře ví, že Jan s Jakubem se chystají na nebezpečnou cestu, kde víc než číhajících lapků se musí obávat pánů na zemském sněmu, kterým je trnem v oku víra cimburských v živého Ježíše. Vzchopila se a začala prohánět chasu. Zakrátko bylo vše připraveno.
Jan s Jakubem se loučí se starou chůvou. Čeledín Ctibor obratně usadil nadšeného Vítka mezi zavazadla a nepočetný průvod se vydává na cestu. Máří hledí za nimi a už nepokrytě pláče. „Ach Vítku, marné naděje si děláš. Tam, kam provázíš pány, se rytířem sotva staneš.“
MaRi, to je geniálně zpracované téma! A na Cimburk s tebou nahlížím moc ráda (inlove)
tam bude něco horšího než lvi
Díky za nakouknutí na Cimburk. Moc se mi líbí ta čeština, jakou je to psané.
Že jo? MaRi svojí češtinou cestuje časem… 🙂
Se přidám a udělám čárku 🙂 Málokdy se vidí, aby autor zvládal archaizující jazyk tak plynule.
Smutnění zlomeného srdce
(navazuje na předchozí drabblíky Zlomené srdce a Mezigenerační vztahy)
Staří mu říkali – kam jsi dal rozum, vrstevníci zase – pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Měl už jejich rádoby chytrých řečí plné zuby.
A tak se rozhodl odletět. Někam hodně daleko. Kde nejsou princezny, co vás opustí pro opancéřovaného ťulpase. Kde vás vaši příbuzní neodsoudí, protože jste se zamilovali do člověčice. Kde vaši kamarádi nezlehčují váš splín.
Letěl tam, kde je pusto a prázdno. Kde je jen slunce, písek a … lvi. Kde najde klid. Aspoň takto si to představoval.
Jak se spletl, pochopil, když k napajedlu, u něhož odpočíval, se džbánem pro vodu ladným krokem přitančila berberská dívka.
😀 Ten drak má prostě smůlu! 😀
znáš to: cestičkou z oblázku, půjdu si pro lásku
To mám radost, že příběh draka sympaťáka pokračuje. Berberská dívka na obzoru vypadá velmi nadějně! 🙂
dá-li DeDe a bude téma, bude se to vyvíjet zajímavě.
Chudak drak, zadne stesti v lasce nema
Neboj, jednou se na něho štěstí usměje.
Tady bych to viděla tak, že berberská dívka, ostatně jako všechny dívky ,ráda utěšuje smutné duše a kdo ví, někdy se i kámen ustrne. :-)) Krásné léto Tobě i drakovi. Milé drabblátko, krásně se to četlo.
Nepředbíhej, napřed se musí seznámit
Ten drak má ty ženské nějak předurčené, milá Gleti (rofl)
Taky moc prima na drabble!
to víceméně záleží na tobě, co nám vymyslíš za téma, ale ano bude se snažit o npovou lásku.
Díky za komentář
Já sama nevím! Vždy vymyslím (obvykle někde v lese) něco geniálního, co samozřejmě zapomenu. To, co nakonec napíšu bývá obvykle čtvrtá nebo pátá verze mých nápadů 🙂
Celá dračí série je moc pěkná, už se těším, co bude dál 🙂
díky, Drak i já se budeme snažit, abychom bavili dále