„Který čaj to vlastně byl?“ lámu si hlavu nad zcela nepodstatnou záležitostí. Tedy nepodstatná je z hlediska dění světového, rodinného i psího, leč můj nos vytrvale lobuje u mého mozku: „Ta vůně malin byla neodolatelná – já ji chci cítit zas!“

Je to potíž, s tím mým nosem. Na vlčáka nemám, ale jinak jde patrně o můj nejostřeji nabroušený smysl a dává smysl, že je to právě ten, který zrovna bůhvíjak nepotřebuju:)) Čichám čichám… skoro cokoliv, doma i venku. Dokážu vařit jen podle čichu, solím podle zkušenosti, takže obvykle jen minimálně ochutnávám. Navíc je můj vybíravý nos nejlepším kamarádem mé vlastní mlsotě:))

Jenže sami víte, že svět není jen světem vůní! Když jsem byla těhotná, nezvracela jsem v prvním trimestru kvůli chutím, ale kvůli vů… no pachům. O jídlo vůbec nemuselo jít, nejhorší byla sklepní zatuchlina. A to jsem tehdy pracovala v pražské Opletalově ulici a cestou do práce jsem na chodníku byla nucena minout tolik sklepních oken, že mé první kroky na pracovišti vedly neomylně k záchodové míse.

Za běžného stavu z pachů nezvracím, ale stejně je registruju. Všechny a dost intenzivně. Lidé v mém okolí přede mnou neutají nejen konzumaci česneku, ale vlastně jakýchkoliv voňavějších bylinek. Jistě, hodí se to, když po něčem pátráte – třeba úniku plynu nebo mrtvé myši v přístěnku. Ale jinak to žádná extra výhoda není.

Minule jsem se rozhodla zkusit, jestli bych mohla fungovat jako pes. No dobrá, prakticky nic necítící pes:)) Vzala jsem za kliku u horní koupelny – je mosazná a poměrně nová, tedy zanechává v dlani dost výrazný pach kovu. Pak jsem šla ke knihovně a poslepu vytáhla knihu a rukou ji pořádně uchopila. Vrátila jsem ji zpátky a pak zkoušela, jestli ucítím, která to byla. Nevěřili byste tomu, ale fakt jsem ji našla! Tu ruku jsem si pak musela umýt mýdlem, protože mě pach mosazi rušil:))

Popravdě není úplně normální povídat si s lidmi, jak moc cítí věci – ono se to bere jako nespolečenské. A tak se tedy zcela nespolečensky ptám vás: co váš nos? Je pro vás svět pachů jemně pastelový, přiměřeně barevný nebo řvavý jak havajská košile? Co vám voní a co nemůžete ani cítit?

Prostě, jak čucháte vy?:))

PS: Ten čaj jsem nakonec našla – je to malinový Teekanne. Sice chutná skoro stejně jako jiné malinové čaje (zkoušeny byly čaje od Pickwicku a pak Jemča a Babiččin čaj:)), ale ta vůně je opravdu intenzivní…:))

PPS: Začínají zrát maliny – pro teď nijak nepotřebuju vůni malinového čaje:))

PPPS: Mám ráda parfémy, ale nemohu je moc používat, bývají na mě silné – no, kolínská taky voní (obvykle vystačím s jemně vonícím krémem:)). Když jdu na letištích kolem duty free obchodů, zdvihá se mi z toho propletence vůní žaludek a jsem-li tomu vystavena déle než pár minut, rozbolí mě hlava. Eh… zas se k tomu vracím. Proč nemohu mít místo ostrého čichu ostrý zrak?:)))