V dnešním výběru z drablátek se Alasdair vrací z dramatických kulis indické divočiny domů – jeho příběhy zrcadlí jeho běžný život – a srdce:)) Dede.
Vzpomínka na Vánoce
Téma: U snědeného krámu
Drabble:
„Děcka, kde jste se tak strašidelně zprasili? Vaše mi máma utrhne hlavu a vás bude drbat rejžákem!“ štkal jsem, když se z mlází vynořily dvě malé noční můrky.
„Já za to nemůžu, strejdo, já uklouz!“
Letos je všude plno bahna, vážně za to nemohou. Což nic nemění na tom, že mi jejich máma hlavu utrhne. Pachtíme se až k tomu nejkrásnějšímu stromečku, už po druhé, musíme se přece podívat, jestli si zvířátka vzala všechno, co jsme jim tam pracně nachystali a navěšeli. I zvířátka si zaslouží Vánoce. Namouduši, ožrala to zase nadoraz, ani drobek nezůstal. Tak dobrou chuť, fauno lesní.
***
Poběž!
Téma: Nejsme na to už moc staří?
Drabbble:
Měli jsme v nohách patnáct kilometrů v těžkém terénu, a je nám vedro, ale víme, že v chatě v chladicí bedně je jeden kousek něčeho, co máme oba strašně rádi. Aki nenápadně zrychluje. To si fakt myslí, že to neregistruji? Najednou vystřelila vpřed a mezi stromy zní její zvonivý smích a vyzývavé „srabe!“
Skočil jsem přes vodní strouhu, proletěl křovím, pádil přes mýtinu, co jsem jen mohl. Aki se řítí
do dveří chaty, a já skáču šipku za ní dovnitř, natluču si koleno. Balíček ruské zmrzliny chytáme do rukou prakticky oba současně. Jak malí… a to je nám dohromady 82.
Závěrečná poznámka:
Jistěže jsme se o ni rozdělili.
***
Dohazovač
Téma: Anonymní seznamka
Drabble:
Pečlivě po sobě uklidil, takže jsem nechtěl řešit, že sešel z cesty a rozprostřel ubrousek Prostři se pro snídani v trávě. Chtěl znát cestu k jedné krásné hájence, ale ani za boha mě nenechal domluvit a líčil mi, jak ho nebaví chodit po krajině samotného a vlastně ho vůbec nic nebaví dělat samotného. Nakonec to byl hrozně sympatický člověk.
Vím, kdo do té hájenky chodí provázet návštěvníky, znám ji osobně. Je sama a moc ji to trápí. Zarazil jsem jeho výřečnost a k popisu cesty jsem přidal důrazné upozornění, kdy přesně se v hájence objevit. Snad si padli do oka.
***
Stínohra
Téma: Tanec stínů
Drabble:
Byly 2 hodiny noční, naše hudební sezení se tentokrát protáhlo. Někdo odešel spát do hostinského pokoje, někdo odešel úplně. Zhasli jsme. Venku fičel vítr a rozkýval větve borovic na zahradě, skrze ně pak Měsíc kreslil po stěnách skákavé stíny. Bratr je chvilku pozoroval, pak začal něco vybrnkávat. Otočil se ke mně.
„C, D, E pauza D, D, E pauza E, C“. Položil jsem ruku na klaviaturu Oberheima.
„Tempo?“
Jen ukázal očima na tančící stíny. Zkusil jsem akord C, Dis1, G1 a k tomu tu jednoduchou melodii na vypůjčený Nord lead. Improvizovali jsme kolem základní linky. Skladba se stala bratrovým requiem.
Závěrečná poznámka:
Adam MacColla (1973 – 2015)
Kusy zivota v par slovech. V tom muzou ta stosluvka byt tak silna. Tahle definitivne jsou.
Jsou krásná, drablata! Máš ještě?
Mám, spoustu. Stejně jako Tora a Ioannina nebo JJ. Díky moc.
Jeden hezčí než druhý a fakt dobře seskládané – každý další o něco hezčí než předchozí.
Od začátku miluju ten hudební, ale ten seznamovací se těsně dotahuje. (h)
Dekuji ti mnohokrát. Budu muset někdy zjistit jak to s nimi dopadlo.
Dneska jsem četla už ve čtyři ráno, vzbudila jsem se a nějak mi nešlo znovu zabrat, a teď nemůžu myslet na nic jiného… Stínohra
To nevadí. Něco nevyžaduje slova. Díky.
OT: Dede, gratuluji! Jo a hezkou cestu na sever. Ehm, hlásí počasí nic moc.
Exotická nebo domácí, tvoje drabble jsou tak plná života a všeho co jej doprovází, ať dobré či zlé, že mě vždycky vezmou za srdce. Žiješ krásný, plnohodnotný život a to je moc dobře.
A taky by mě zajímalo, jak dopadlo setkání…
To já milá Toro nevím. Ale zkusím to zjistit.
Moc se mi líbila tvá exotická drabblata, ale tato domácí mne vzala u srdce … jsem ráda, že kolem tebe poletují noční můrky, že ještě pořád dokážeš zasprintovat kvůli zmrzlině (che – zrovna minulý týden jsem si ji po letech dala, a furt je ta ruská zmrzka jedna z nejlepších), že umíš určit ten pravý čas (ráda bych věděla, jak to setkání nakonec dopadlo). Stínohra … tady mi chybí slova, protože jsou zbytečná.
A vidíš, já nejsem dobrý běžec a Akeretta to ví. Jenže ruská zmrz stojí za trochu námahy.
Alýšku co mi to zas děláš, bulím tady jak bulice. Jo lidi, nikdo neuměl podat třebas SOUND OF SILENCE a hlavně BRAVE ENOUGH jako bratři MacCollové. Jsme vždycky všichni padali na zadek. Adamův rockový chraplák v kontrastu se Alasdairovým sameťákem kterej ale rezonuje hlubokou temnotou. On tím hlasem uklidňuje zvířata jen tak mimochodem, chi chi.
Snad se mi ho povede ukecat, aby se pár jejich nahrávek už konečně zveřejnilo a když ne, tak si na něj kleknu dokud mi to neslíbí.
Klekni… a pak dej odkaz:)) Prima, žes zaskočila, Akeretto! (inlove)
Ona snad nějaká existuje? Aki, to ledaže bys tajne napíchla na náš zesik něco na nahrávání.
Alasdaire, tvoje česká drabble mi jsou hluboce blízká, ani vlastně nevím proč (inlove)
Malé můrky! Děti tě musejí milovat:))
Bratr… některé věci se moc nedají komentovat (hug) (h)
Kdybys je, milá Dede viděla. Myslel jsem, že puknu smíchem a současně jsem tušil jak bude švagrová zuřit.
Ale, zaprasené dítě, je šťastné dítě. Když chodil Honza do školky, musel mít oblečení na cestu, tam se převlékl do „školkového“ a na písek měl další obleček. Každý den jsme dávali čisté, neboť hlavně to pískové bylo tak špinavé, že hrozilo při dalším použití zlomení tepláčků. Nikdy jsem mu kvůli tomu nenadávala, pamatovala jsem si, jak jsme jako děti chodili s našimi do lesa, oni hledali houby a my jsme stavěli různé přehrady na potůčku, který vytékal z rašeliniště. Občas jsme si nabrali horem do gumáků. ale bez toho jsme si neuměli představit výpravu na houby.
To bys musela ji znát, je akurátní jak školní inspektor. Ale už si zvykla. Já děti zkratka vracím sice celé leč špinavé.
No jo, někdo je takovej. Já jsem s tím naším Honzou na pískovišti dělala bábovky a hrady, abych za ním stíhala běhat, tak jsem přestala nosit sukně a boty na podpatku. Ta nesla špatně moje tchýně, že prý mám na sebe víc dbát, abych vypadala 😉
Alaisdare, tvůj bratr byl jenom o rok starší než já, to musel být hrozný šok ztratit nejbližšího člověka v tak mladém věku.
Ruskou zmrzlinu taky miluju, vždycky si kupuju když jsem v Česku. A míšu!
Mísa je výborný na spejli. Ten velký ve vaničce má méně tvarohu.