Onehdy přišla sousedka od naproti na angličtinu a mezi anglickou řečí jen tak prohodila: „Nechápu, jak to stíháš. Učíš, překládáš, staráš se o dům, zahradu, rodinu a zvířectvo. Já si to nedokážu představit.“ Lehce jsem se nadnesla pýchou a vysvětlila, že stíhám leccos, ale něco taky ne. Důkazem je třeba můj plný koš věcí na žehlení.
Večer jsem si ve vaně četla jeden chytrý časopis a pochopila jsem, že všechno je úplně jinak. Dokonalá žena je neustále nalíčená, módním trendem je tzv. nahý vzhled, což znamená, že pečlivě líčíte a stínujete, abyste vypadali nenamalovaní. Toho dosahuji snadno tím, že se líčím pouze v případě, že musím být za dámu. Tam je žádoucí nějakou tu barvičku i mít, takže nahý vzhled můžu pustit z hlavy.
Následně jsme se poučila o výrobě správných půlměsíčků pro francouzskou manikúru. Bolně jsem si povzdechla a vydrbala kartáčkem hlínu za nehty, protože ten svlačec snad roste metr za týden. Od karatistických časů si nelakuju nehty a nenosím prstýnky, takže s tím se mi žije celkem dobře.
Poučení o křehkém srdci žen – kuřaček nedopadlo rovněž na úrodnou půdu, poněvadž nekouřím a křehké a zranitelné srdce mám pořád. Jen mě obvykle neničí infarkt, ale lidi okolo.
Pojednání o péči o vlasy a kůži ničené letním sluncem mě zaujalo, protože začínám vypadat jako typický venkovan (v Americe redneck, tedy rudý krk, spálený od slunce). Mám opálený obličej, výstřih a ruce, zbytek hraje všemi odstíny bílé, takže mě nelze podezřívat z pobytu v solárku nebo na pláži. Prozradím, že čeho tu pěknou barvu získávám já – je to práce na zahradě a lítání venku se psy. Ale o tom časopis neříkal zhola nic.
Kázání o sebedisciplině bylo fascinující. Prý si mám čokoládu ordinovat po kouscích a striktně to dodržovat. Tak v tom problém nevidím, protože ji nejím vůbec. Obecně nejím sladké, což mě rozlítostnilo nad článkem o veganství a raw stravě, kde jednou z hlavních výhod bylo zdravé mlsání sladkého. Ale o raw Hermelínu, Nivě a uheráku tam nebylo ani slovo a že by mě to teda zajímalo!
Též bych se měla večer načinčat, abych byla krásná a přitažlivá. Což o to, zkusit to můžu, ale nevím, jestli to bude mít žádoucí efekt, když usínám u večerního filmu, zatímco kolem se baví celá rodina a mne budí před půlnocí se slovy: „Maminko, vzbuď se a běž spát.“
Do dokonalé ženy mám jednoznačně hodně daleko. Ale fakt se snažím. Minimálně tak, že si čtu rady v časopisech.
Dede: Díky, Matyldo, potěšilas mě!:)) A já se tedy poněkud indiskrétně ptám, milé dámy – jak daleko k časopisové dokonalosti máte vy?
A ještě jednu: Kdy se cítíte na cestě k dokonalosti vy? Když nějak vypadáte? Když se vám něco povede? Když jste zamilované? Tak co?
Jak jsem se nestala jizanskou damou a jak se doba meni. Kdyz jsem se pristehovala do Columbie v r. 1986, tak jsem utrpela kulturni sok. Na vysvetlenou – pred tim jsem zila 5 let v Ann Arboru v Michiganu, coz byla vyspa liberalismu, tolerance a kosmopolitismu. To Columbia v zadnem pripade nebyla. Pristehovala jsem se a uz zacala vedra. A vsimla jsem si, ze ty zenske v praci, co byly mistni, i v tech vedrech vzdy mely puncochace a letni kostymek. Byla tam moc fajn holka, ktera mne s humorem zasvecovala do taju jizanskych zvyku. A tak jsem zvedela, ze pod tim vsim jeste ty baby nosi kombine. (sweat) A ty baby se nepotily!!!! Zatimco ja jsem malem vypustila dusi v satech bez rukavu z tenke indicke bavlny. Na te univerzite to ale zas tak nevadilo, co kdo nosi. Za nekolik let jsem vystudovala prava a abych se tim mohla zivit, musela jsem take absovovat tydenni prakticky kurz. Bylo to v lete ve velke poslucharne pravnicke fakulty a klimatizace tam byla v oprave, takze vedro. Tehdy uz nas zenskych absolventk byla skoro polovina. Byli jsme vsichni, chlapi i zensky, v sortkach, trickach, sandalech, velmi letnich satech… Kurz zahajoval emeritni nejvyssi soudce Jizni Karoliny, ktery nas „mlade damy“ (young ladies) zepsul, ze jsme ostuda profese, a zitra musime nabehnout v satech, puncochacich a uzavrenych lodickach, protoze i maly otvor na spicce nebo pate by gentlemanum pripomnel jine otvory, ktere mame. V dalsi vete rekl, ze panove muzou nadale chodit v sortkach a vietnamkach. To uz i na tradicni JK v r. 1989 byla sila. No, nebudte pak feministkou. Nejak jsme se my zensky ten den domluvily, ze na to budem kaslat – a co nam stary dedek muze. Druhy den jsme byly oblecene jak ten prvni, s vyjimkou par proflaknutych sprtek. A byl klid, asi emerita nekdo usmernil. Dalsi hranice uz praktikujicich pravnicek byl kalhotovy kostym. To u soudu nebo v parlamentu bylo neeeee. Az jednou jedna velmi uspesna pravnicka, chytra,krasna a elegantni se objevila u okr. soudu v kalhotovem kostymu. Starsi soudce jednani prerusil a poslal ji domu se prevlict. Chytra holka obvolala noviny a televize a nechala se pred soudem v tom kalhotovem kostymu zvecnit. Do velmi kratke doby jsme se solidarne zacaly u soudu a podobnych akcich objevovat v kalhotovych kostymech – a zadne sankce nebyly. Kratce nato jsme jako profese skoncovaly s nenavidenymi puncochaci v lete. Holt je to na principu bude-li nas vic, nebudeme se bat vlka nic.
Podotykam, ze jsem se profesionalne nikde neobjevila bez makeupu, obleceni jsem mela vzdy vybrane, doplnky sladene, ale to byla moje volba a nepotrebuju, aby mi dinosauri rikali, co mam a nemam nosit. Toz tak.
Hezký psaní (ostatně jako většina příspěvků), připomnělo mi to, jakej jsem měla problém sehnat si na měsíc dostatek oblečení, aby odpovídalo dress kodu Mayo kliniky (a to jsme tam ráno přišli, zasedli k mikroskopům a odpoledne zase odešli, viděl nás tak maximálně občas někdo v jídelně…)
Ještě jsem zapomněla, tedy chtěla se zeptat. Matyldo, v tom receptu na jitrocelový sirup, cos dostala od sousedky nebyl žádný alkohol ??? On totiž jitrocel zase tak moc šťávy nepustí. Já ho také pomačkala s cukrem a nechala „odpočinout“, než jsem to zalila rumem. Ale bylo to jen do druhého dne, zatímco u tvého recpetu to má stát tři týdny !!! Copak to za tu dobu nezkvasí??? Abys pak neměla jitrocelový ocet? Já to takhle nikdy nedělala, a možná to funguje, nechci tě odradit, ale raději se na to sousedky zeptej. Třeba to má ty 3 týdny v lednici. Alkohol funguje jako konzervační prostředek. Já mám zbytek jitrocelového likéru (teď dělám jen mátu) už řadu let a pouze tmavne, nekazí se.
Tady moc možností „být za dámu“ nemám, ale vůbec mi to nevadí, naopak mi to náramně vyhovuje. Takže jedině do divadla se trochu víc vyfešákuju, ale to zase není nijak často. Nikdy jsem se nelíčila a nehty také nosím zastřižené na kraťoučko (mám ruce furt v hlíně a navíc se mi stejně lámou sotva ždibec dorostou). Ovšem v „městských dobách“ jsem ráda nosila podpadky, i když tenkrát i „jehlové“ nebyly nijak vysoké, proti těm současným. V nich se totiž není možné hrbit a vždycky jsem si hned připadala elegantnější. Ale i tehdy jsem ze sebe „dělala dámu“ jen podle vlastní nálady. Tedy když jsem nemusela a bylo jen na mně, zda chci jít ven a „udělat dojem“. A když jedna ví, že jí to sluší, je to ta správná „injekce“ na pozitivní náhled na svět. Teď už nikoho „oslňovat“ nepotřebuju a ač bych chtěla být štíhlejší, jsem vlastně spokojená se sebou jaká jsem. To zhubnutí bych si hlavně přála proto, abych se zase večla do několika kalhot (jeans i těch parádnějších) které miluji, nosila jsem je nejraději a prostě se s nimi nehodlám rozloučit(tedy zbavit se jich), protože „co kdybych JEDNOU zhubla“. A blahořečím tomu, kdo vymyslel strečové jeansy.
Maričko, strečové džíny taky považuju za jeden ze skvělých vynálezů 😀 stejně jako funkční prádlo 😛
lámavé nehty- maričko,zkus si je na noc potírat citronovou š´távou….
Díky Sharko za radu, ale bohužel ani tohle nepomáhá. Dělávala to moje maminka, take jí to nepomohlo. Holt to máme v genech. Já zkoušela kde co, siliku, nátěry „na zesílení“, vitamin – nic nepomáhá. Nehty se lámou dál, přesněji štěpí. Přála bych si mít je tak silné, jako by na nohou !!! Čím to je, že tam jsou tak úžasně silné a na rukou tenké pomalu jako slída a take tak se lámou. Už jsem to dávno vzdala a stříhám je na krátko.
Jak ráda bych řekla „Jsem spokojená taková, jaká jsem …“, protože prý se máme mít hlavně rády, ať máme pět kil pod váhu (kéž by) či dvacet nad váhu (bohužel). Ale protože máme v koupelně to prožluklé zrcadlo (a navíc se najdou takový potměšilci, kteří mne nejen fotí, ale ještě ty fotky ukazují veřejnosti), tak mám takové touhy
… někdy si tak před spaním představuju (ano, uspávám se vlastní červenou knihovnou), že přijde kmotřička víla a splní mi tři přání – tak po obligátním celosvětovém míru a zdraví pro celou obšírnou rodinu a přátele (ach, jak jsem nesobecka) konečně přijdu na řadu já. Protože ten mír a zdraví už jsem si zajistila prvníma dvěma přáníma, tož si přeju jenom pro sebe být štíhlá, krásná, mladá, moudrá (no, a taky bohatá – když už, tak už) – a to všecko se stane přes noc, ale tak, aby se nad tím nikdo nepozastavoval (jakože včera mé původně vypadající já, dneska mé vylepšené já). Zatím to dopadá tak na půl – kmotra víla se sice snaží, ale zatím jsem to nepoznala ani já (rofl) …
Ale počkejte, až jednou se to podaří a budu za Dámu (s velkým Dé) Krasavu … padnete na zadek a ztratíte glanc (chuckle)
YGO, ty když něco napíšeš 🙂 🙂 🙂
Ygo, tak já se na to těším a padnu na ten zadek ve velkém stylu! (budu přitom volat jééé! (rofl) )
no,jestli máš přání podobná,tak abys nepadla na kostnatou ehm..pr (no však víš) to je bolestivej dopad (chuckle)
Mám na lednici pod magnetem takovej list papíru, a na něm je napsáno, jak se během let mění pohled žen na sebe samu. Ale vůbec si nevzpomenu, od koho to mám a kdo je autorem, tak nevím, jestli to tu mohu napsat. Tak snad jen svou věkovou skupinu.
Věk 60 let: podívá se na sebe, vzpomene si na všechny ty lidi, kteří se už na sebe do zrcadla podívat nemůžou, jde ven a svět jí patří.
Tím chci jen říct, že dokonalá nejsem, ale už se tím netrápím 🙂
Je jasné, že žena v každém věku potřebuje červený klobouk … a přijde čas, kdy si ho narazí na hlavu aniž by se podívala do zrcadla a jde si užívat svět … myslím, že ho už nutně potřebuju (chuckle)
Já už ho mám 🙂
To bude radosti, až se k němu dopráskám! 😀
Já mám bílej, zato s mašlí, můžu do klubu?
Klidně, pokud si za tu mašli zastrčíš červenou růži a péro z bažanta (rofl)
Můžu mít sokolí péro? Červenou mašli k němu klidně přičiním. 🙂 Stejně je teď na tom klobouku stužka červeno-bílo-zelená.
Příští rok mi bude 70 let, jsem hrdá na ten věk, zejména proto, že žiju. Dlouhé vlasy nestříhám jen myji, dá se to pěkně stáhnout do copku nebo kreativního ohonu. Nelíčím se tak dlouho, až jsem to zapomněla a naposledy když jsem šla za dámu, jsem si protřela nalíčené oči a vypadala jsem jako horník.Oblečků mám jen pár, jinak trička, vše jistí černá sukně,sáčko a nějaká ta halena, vždy pod to sako,jako správná česká seniorka, mám pocit, že mi přes to sáčko(vestu) nejsou vidět špeky. Úklid řeším denně,při počtu zvířat žijících s námi a s jedním přednostou, bych si někdy přála aby si i u nás nejen někde jinde, mohl přednosta nabrknout další manželku, která by čiperně pobíhala po domácnosti a plnila úkoly kastelánky.Pokud nesvítí slunce, jsem spokojená s úklidem a když se slunce dere dovnitř, zatáhnu žaluzie a je to.Síňka vymetená a byt jako klícka, to teda nevím kdo to vymyslel. Asi měli doma jedny boty a žádného ptáka anduláka.
Samozřejmě že přes sáčko tolik nejsou vidět špeky.
Mimochodem, taky toužím po osobě typu hospodyně, která by šůrovala barák místo mne a já bych pak už jen pracovala, vařila, starala se o zahradu, zvěř, taky jsme se svého času učila s dětma- podle mě je to i tak úkolů dost 🙂
Na ceste k dokonalosti jsem dospela k poznani, ze 1/ lak na nechty schne dele, nez jsem schopna vydrzet, 2/ makeup na mne vypada jako maska a nez dobehnu do prace nebo do divadla, je ho pulka na svetru nebo v kapesniku, 3/ otisky rasenky pod a nad ocima nutno kontrolovat pred odchodem z domu asi tak v minutovych intervalech, 4/ boty na podpatku snesu, jen kdyz nehybne asi tak jednu minutu stojim, 5/ do damske kabelcicky laptop, klice, pakliky kapesniku plus doklady, penezenku atd nenacpu … 28/ podlaha umyta metodou per partes je taky umyta podlaha, 29/ detsky pokojicek uklizi DETI, 30/ kutloch s naradim uklizi CHLAP, 31/ auto prezouva CHLAP, … 100/ letni veci staci z hromady pradla vytahnout a vyzehlit az pred letem…
Zacinam byt konecne dokonala, protoze odpadaji migreny, ktere se dostavily vzdy, kdyz jsem s vypetim vsech sil zvladla konecne uklidit CELY byt, zkraslit CELOU zahradu a jeste byt v praci a doma za krasavici!!!
Zdravim z prazdninovych DD
Evo! (rofl)
Taky jsme slyšela, že dokonalá žena mění ve skříních oblečení podle ročního období… tak toho schopna nejsem 🙂 A pokud jde o kabelčičky, vlastním jednu do divadla a pak mám kabelky, kde podmínkou je, aby se vešel formát A4, takže žádná pompadůrka. Pompadůrku s vloženými třemi učebnicemi bych dokázala použít jako příruční zbraň 🙂
Ha, hááá, Matyldo, dokonalá jsem nebyla nikdy!!! Ale přece jenom poslední roky toho už nestihnu tolik jako dřív 😉 a je to ke vzteku a navíc jsem z toho mála – unavená.
P.S. Takové časopisy jsem nikdy nečetla, ani u doktorů v čekárnách!
Hmmm, i já na sobě pozoruju jistý úbytek elánu…
Strašně ráda bych napsala, že jsou mi dokonalé ženy jedno a že jsem spokojená tak, jak jsem. Jenže by to byla lež. Samozřejmě neřeším spoustu pitomostí, které dívkám i ženám přikazují módní časopisy (taky je nečtu, jen občas něco na netu:)), ale pořád cítím ten tlak: Vypadej líp! Zhubni! Víc uklízej! Víc pracuj! Podívej se na sebe, jak to vedeš!
A nejhorší je, že se ani nemůžu vymlouvat,že by to do mě zasely maminka s babičkou, obě byly racionální ženy se smyslem pro humor. Tu věčnou nespokojenost se sebou sama jsem si do sebe totiž zasela já. Asi jsem vůči tomu jinak žádoucímu „hnacímu motoru zlepšování sebe sama“ nedokázala postavit dostatečné sebevědomí, které by onomu hlasu umělo v jistou chvíli říct „drž hubu, podívej, co se mi už povedlo“ 😛
A tak čekám, kdy mi ten hlas dá pokoj. Obávám se, že si počká na dobu, kdy nebudu řešit jak vypadám, ale jestli ještě vůbec jsem (angel)
PS: Ari líná tak, že mám bílé chlupy na klávesnici jen proto, že mi právě přišla říct, že chce ven… No takhle ten čistej barák fakt nebudu mít nikdy (wasntme)
U nás líná kocour. Když je v dobrém rozpoložení, tak se mi podaří z něj furminátorem dostat ještě jednoho chlupatého kocoura. Ale to nebývá často, takže se tu a tam převalují chomáče bílých chlupů. Co jsou vidět moc, tak je seberu, co vidět nejsou, tak o nich nevím ….. (clap) . Alergik by u nás nepřežil!
Hm, máš pravdu s tím tlakem „zhubni“, „maluj se“, „udržuj se“, „víc pracuj“- jenže mně na to jaksi už nezbývá kapacita.
Nemám pravdu, to káže ten pitomej druhej v mé hlavě. Já si říkám, že ve svým věku bych už aspoň něčemu z toho mohla utéct, no ne? 😀
Kdysi napsala Annemarie Selinko ústy královny Desireé zhruba toto (nepamatuju si to přesně): jiné ženy už po padesátce patří samy sobě. Jejich muži už mají kariéru hotovou a ony se už mohou věnovat tomu, co je těší. Já (byl to den její korunovace švédskou královnou) opět začínám…
No a já si říkám, že v současném světě žena po padesátce musí jet pořád na plný výkon – v kariéře, pokud měla později děti i v rodině, navíc obvykle tou dobou začíná potřeba postarat se o rodiče. Jenže příroda kašle na povinnosti žen v současné společnosti, je jí jedno, že tu máme kult mládí a výkonu. Organismus žen v té době už prostě zpomalí a mění se (ehm, ne k lepšímu:)) a snaha stíhat být úspěšnou, štíhlou, a pokud to jen trochu jde i krásnou, začne být vysilující a řekněme upřímně frustrující, protože ten čas vyhraje tak jako tak. Vlastně všechny ty síly upíráme jen k jistému zdržení nevyhnutelného, což silně podráží motivaci. 😛
Já si buduju motivaci především na tom, že chci a potřebuju být fit – ono na tom vlastně záleží i všechno to ostatní 🙂
ale ty chlupy jsou bílý,tudíž čistý 😀
(rofl) Sharko, teď jsi mě fakt dostala! (rofl) To nezapomenu 😛
Jo, a o dokonalé ženě (a dokonalé zahradě) psala moc pěkně Betty McDonaldová.
Já to neodcituji, pro přesné znění bych musela zalovit v knihovně a hledat. Ale bylo to kouzelné (výkřik zoufalství).
Ano, na to si vzpomínám 🙂 Taky dobré byly historky z puberty jejích dcer, dodnes miluju nadpis, Posílám vám Imogenu, přijedu si pro ni, až jí bude třicet 🙂 Vysloveně po tom občas toužím.
Ano, když jsem to četla poprvé, tak jsem zařvala smíchy. V tramvaji, proto na to nezapomenu.
Ženské časopisy nekupuju, takže vlastně ani nevím, jak daleko mám do dokonalé ženy, ale počítám, že k ní mám nadějně našlápnuto, protože po většinu dní udržuji ten zmíněný nahý look 😀 . Líčím se jen v případě, že jdu někam, kde na tom záleží, což je, vzhledem k tomu, že pracuji doma, opravdu málokdy. Naopak pro mé časté návštěvy plaveckých bazénů je líčení poněkud nevhodné. Takže základ dokonalé ženy bychom měli.
Už dlouhá léta se vůbec neopaluji, ani ruce, nohy, krk, nic, dermatolog mi to po histologii několika odstraněných znamének důrazně nedoporučil. A vzhledem k tomu, že navíc trpím solární dermatitidou, tak mě to neláká ani to zkusit. Mám tedy jednolitou bílou barvu, což občas bývá v módě.
Když jsem se vloni zbavila zahrady, tak jsem zatoužila konečně si nějak vylepšit nehty. A jelikož vlastní mám opravdu hodně špatné, vyřešila jsem to pravidelnou docházkou na manikůru a báječnými gelovými nehty, které vydrží všechno a jsou pořád bez poskvrnky. A když už tam chodím na manikůru, začala jsem tam chodit i na pedikůru, protože ta moje domácí většinou nedopadla podle mých představ. Tak tady je na dokonalou ženu zaděláno. Teď ještě shodit pěkných pár kilo, ale to už je skutečný oříšek.
No a jak vypadá domácnost se čtyřmi kočkami? Je uklizeno, to jo, ke své újmě jsem dost pořádkumilovná, takže je to cekem úpravné, ale co nadělám, je to zachlupacené a občas někde skřípe rozházené stelivo.
Ale jak se říká, nikdo není dokonalý.
Gelové nehty bych mít nemohla, na počítači mi vadí i poporostlé moje. Solární dermatitida- znám, ale po pěti létech na venkově se mi hodně zlepšila. Plavečák zas není nic pro mě- radši jdu na procházku ven.
Mně ze začátku na počítači taky vadily, ale jelikož je to moje živobytí, tak jsem prostě nepolevila a za pár týdnů jsem si na ně zvykla. Vlastní mám tak špatné a ošklivé, že všechno je lepší.
Solární dermatitida se mi léty sice nepatrně zmírnila (ale možná mám jen ten dojem díky tomu, že na prudké slunce nechodím), ale já bych se slunci nemohla vystavovat ani tak, protože jsem modrooká blondýna se světlou pletí, takže jediný efekt u mě je červená spálenina.
a ten gel ti ty tvoje špatné nezhoršuje? (já se fakt ptám)
Naštěstí jsem vyhrála chlapa, který snese i pohled na mne po ránu. No a když to snese on, tak to holt musej vydržet všichni. Takže ranní úpravou rozumím opláchnutí ksichtu a použití hřebene. Nehty stříhám tak nakrátko, aby ta špína neměla kam zalézt. Pokožka v různém stavu spálenosti či opálenosti – jak se zrovna povede. Většinou nějaký ten šrám po průchodu trním nebo jiné veselé příhodě. Po treku občas více šrámů a podivná chůze.
No a ty časopisy nečtu, za takové bláboly odmítám utrácet. Občas se neudržím a otevřu nějaký takový článek na netu, řádně si u něj pokroutím hlavou a zase jej spokojeně zavřu.
Jenom s tou čokoládou… Matyldo, jak já ti to závidím. Já se ji fakt snažím omezovat, ale… Ordinování po kouscích funguje pouze do dojedení naordinovaného kousku. Pak ji stejně sežeru celou.
Já ty časopisy nekupuju. Jeden řetězec mi je laskavě zasílá poštou, tak si je obvykle čtu ve vaně- když mi tam spadnou, k žádné škodě nedojde 🙂
Jo a dokonalá nejsem.
Ale tvrdím, že jsem šarmantní.
Já jsem dáma, nebo se za ni aspoň poměrně úspěšně maskuju- v Brně 🙂 Tady doma jsem se přistihla, že jedu i na obecní úřad v žabkách, ve kterých jinak lítám celé léto 🙂
To je nějak špatně, ty žabky? 😉
No, dokonalá žena má poněkud lepší obuv- a podle rad v časopisech několikrát denně mění boty s různou výškou podpatku 🙂
Hm (devil) tak to nikdy dokonalá žena nebudu. Vlastním jedny lodičky na podpatku, ostatní boty mám víceméně placaté, po zahradě chodím bosa ;).
Matyldo, já bych řekla, že ty žabky byly zcela na místě, vždyť je to u vás U Žabek (chuckle)
Tak tohle také nečtu.
Ráno jsem ráda, po ranní sprše kterou si dopřávám, když si namažu obličej krémem a udělám si linku pod očima a učešu si vlasy.
O domácnost se starám přiměřeně. S kočičáky je to někdy těžké udržet v čistotě celý byt. Vyluxuji a vytřu celý byt. A Hepina hodí šavli nebo i něco horšího. Fousek hrabe k záchodě tak vehementně, že je písek v celé předsíni. Tož tak.
Jo a nehty si nelakuji vůbec. Nedokázala bych s nimi nic dělat.
Co naděláš.
Uklizená domácnost je u mě pouze předsevzetí, protože vždycky tudy proběhnou nějaké mokré tlapky 🙂
Takové časopisy asi nečtu. Nebo si aspoň nevzpomínám.
Takže si večer pro inspiraci pustím do televize Stepfordské paničky (tu starou verzi,kdy to byl ještě horor). Ráno, plná motivace, drapnu vysavač a už to litá 🙂 dům jako že škatulky, zahrada upravená, večeře na stole, panička v dokonalém vzhledu…
Ale jak tak koukám, zedníci tu a budou bourat beton kolem domu. Prach až na komíně a v myčce… Nebere to konce.
Tak to se to mi asi zdálo 😉
Ri, Stepfordské paničky jsou úžasný- když tam vidím ty ženský v těch šatech s nadýchanou sukní a vidím je péct moučníky, tak nechápu- já mám obvykle na sobě zablemtané tričko 🙂
Zedníky nezávidím.
Právě včera jsem si dělal pořádek ve své toaletní taštičce s dekorativní kosmetikou a při pohledu na hromadu, určenou k likvidaci z důvodu prošlé expirace, jsem došla k poznání, že tudy cesta nevede.
A světe div se – dnes mám pocit, že vypadám nějak lépe…:o)
Co se týká zvládání domácnosti a podobných činností – mám dny, kdy jde všechno samo a radostně, někdy mám pocit, že by to bylo trápení, tak nedělám nic (kromě čtení – to můžu vždy a pořád).
Taky mě vždycky překvapí, kolik kosmetiky vyhodím- a to poslední dobou kupuju hodně uvážlivě!
Mám to podobné. Jsou dny, kdy se vrhám radostně do všeho a jen to odsejpá. To samé i na zahradě.
A pak jsou dny, kdy vítězí lenora maximální, a to fest, kdy je mi zatěžko i shýbnout se pro cokoli, o zahradě ani nemluvím.
A tak si hodím nohy na protější židli, vezmu knížku a nevidím, neslyším…
Některé ty časopisy jsem si kupovávala do vlaku, ale nijak je teď nepostrádám.
A kosmetiku jsem těžce vyeliminovala na to nejnutnější. Přece jen jsem ve věku, kdy líčení není nutné.
Ježiši, ještě, že tyhle časopisy nečtu… bych měla mindrák 😀
jinak jsem taky opálená jen na rukách a ve výstřihu a obličeji, za krkem… zbytek je bílej , jak tělo ředitele vápenky…
usínám rakticky během 3 minut,když si sednu k televizi..Pitina zvládá ty vysílací vlny o tom, že se mi chce spát,naprosto dokonale…
RAW stravu spořílci vymysleli proto,aby se šetřilo energiemi, takže nám je ti druzí brzy zdražej… včera jsem se dokopala k tomu,nabarvit si řasy a obočí, tak zas budu mít cca měsíc pokoj 😀 a nahé líčení je moje oblíbené..(nahé,rozuměj – žádné)
tuhle mi kolega v práci povídal – na tobě je něco jinýho…jo bylo, šla jsem na dílnu a brejle jsem si zapomněla na stole 😀
dokonalá se budu cítit možná zítra,pokud projdu auditem.. (chuckle)
Sharko, ten časák mi přišel zadara poštou- tak jsem si řekla, že se musím dovzdělat- a zírala jsem 🙂 Rozhodně bych si takový časopis nekoupila 🙂 Na kupování mám Kreativ a jiné tvořivé časopisy 🙂
Na cestě k dokonalosti se cítím, když mám tělo v takovém stavu, že snadno udělám flip. Počet, umístění a barva modřin, což je vedlejší efekt tréninků, přitom nehraje roli. Stejně se mění každý den. 😛
Mimochodem, právě prožívám nirvánu. Melly si sice nadále nehraje s hračkama, ale jak s náma poslední týdny víc a víc mluví, tak zrovna dnes večer vyprovokovala svou historicky první hru s dospělou Dondou. (Doteď provokovala ke hrám výhradně Donda a Melinka buď na chvilku přijala, nebo rovnou zalezla.)
Snad si to Donda nezkazí přílišným nadšením. A snad mi taky nadšením neprorazí strop. 😀
flip – tím asi nemyslíš, to horký pivo s rumem, máslem a cukrem… (angel)
Myslím samozřejmě přemet dopředu, pivo může následovat. V pořadí pivo, přemet bych to radši nezkoušela. 😀
Sharko, ani tento flip není jednoduché zvládnout,může jednoho nehezky složit :-))
jenny,už jsem ze dvou decek povýšila na půlitr a dojdu domů, je mi krásně teplo a patří mi svět, ale probudím se v poledne 😀
Světluška si moc nehrála a posledního půl roku byla úplně stažená do sebe. Teď se s Karamel honí po domě a tahají se navzájem za uši 🙂
Koukám, že mrňa už má zkráceninu jména. 🙂
Melly si s mrňou Dondou taky hrála, od Dondinýho půl roku nějak neměla náladu a dneska mi vyzývala ke hře i cizího pejska! Melinka venku z černé depky, to je báječnej pohled.
Asi tak deset světelných let 😉
Nápodobně. 😉