Moje děti pijí vodu se sirupem, tak jako jsme to dělali my. Problém je, že ne s každým sirupem a byly i takové, co mi zůstaly na lince skoro nedotčené, protože prý mají plastovou chuť (a to se vyhýbám těm s umělými sladidly). Nakonec to dopadlo tak, že většinu roku pijí sirupy z domácích zdrojů.
Ten bezový už nestihnete, takže leda inspirace na příští rok. Na počátku kvetení černého bezu (ještě na něm nejsou mšice, když to stihnete zkraje) natrháte 25 květů bezu. Zalijete 2 litry převařené vychladlé vody, přidáte 1 citron na krájený na kolečka a 8 dkg kyseliny citronové. Necháte do druhého dne odstát (já si na to vždycky vydrhnu plastový kbelík).
Druhý den přecedíte – já cedím přes husté žíněné síto, citlivky přes plátýnko. Slejete do hrnce a přidáte 2-2,5 kila cukru. Zahříváte, dokud se cukr nerozpustí. Doporučuju minimálně zkraje občas promíchávat. Horký sirup nalévám do zavařovaček a steriluju 7 minut. Nekazí se a vydrží.
Loni jsem totéž vyzkoušela z květů akátu – jelikož je jen za studena máčíte, neměl by škodit, pokud jde o případnou jedovatost, jak píšou botanici, ale bylinkové weby sirup z květů doporučují. Sirup je hodně voňavý a světle růžový.
Tento víkend jsem ho dělala z máty. Postup stejný, jen jsem tu otýpku máty nastříhala nůžkami. Měli jsme ho už loni a byl vynikající. Pro pokusníky: máty byly asi 4 hrsti, cukru také 2-2,5 kg a vody dva litry. Postup je stejný jako s bezem.
Slyšela jsem i o sirupu z meduňky (a prý neuspává!) a z mateřídoušky – ten prý má zas kořeněnou příchuť. Nevím, ale rozhodně to hodlám zkusit 🙂
Dede: děkuju Matyldě za inspiraci a zrovna se ptám – vyrábíte domácí sirupy, džusy či mošty? Z čeho nejradši? A jak?
A ještě jedna: vyrábíte si domácí limonády?
Je horko, pojďme si povídat o dobrém vychlazeném pití:))
Ještě pro vařiče sirupů a jiných do dobrot, sežeňte si tuto knížku http://muj-antikvariat.cz/kniha/domaci-konzervovani-ovoce-a-zeleniny-hostasova-bozena-1980 . Napsal to jeden z vyučujících na mé matce, skvělá.
Mám 🙂
A jo, funguje 🙂
Šiš, co mi to ten blbej tablet napsal – mělo být alma mater.
Malinovy punc (ve videnske spolecnosti velmi oblibeny) (rofl)
1,5 litru malin se zaleje ½ litrem lihu a necha stat 3 tydny. Pak se vylisuje, zfiltruje, a prida se jeden litr lihu a 2 litry cerveneho vina. Ve 1/4 litru vody se svari 1,12 kg cukru (pena se nesbira) a prida se k likeru. V uzavrenych lahvich se necha stat na chladnem miste nejmene 4 mesice. Pozn.: Cukru fakt musi byt tolik – je to vyvazene.
Tak takhle mela ten recept rucne zapsany moje olomoucka babicka – vcetne te poznamky o videnskem vkusu. Udajne mela ten recept od sve tety. Nasi to doma delali z trojnasobne davky.A je to fakt strasne dobry. A navrch to ma nadhernou barvu – takovou jako tmave ceske granaty. U nas se to podavalo v malych stopickach na nozce, ve tvaru minisampusek, ktere ve spodni casti mely jemne zabrouseni a ten punc se od tech zabrousenych ploch odrazel a zaril.
To zní hezky, už ten popis toho pití ve skleničkách 🙂 Jenže maliny nemám a v lese tady nerostou. Na zahradě budu mít jen ostružiny a to není ono, ani tolik nevoní jako ty lesní…
Hanko, to je šrapnel!!! Nemám tolik malin, ale láká to, láká! 🙂
Sirupy nedělám, protože sladké nepiju, ale mláďata si dají, ne? Tak o tom vážně uvažuju. Navíc moji zvědavost láká ten bylinkový sirup – mám dojem, že jsem to nikdy nedělala ani nepila! 🙂
Ovšem mám keře plné rybízu a doteď nesnědenou marmeládu… Hm.
Jak děláte rybízový sirup vy, co ho děláte? (wave)
Jo a v horku piju nejradši bublatou vodu ze soda streamu s citronem a bylinkama. Ale většinou jen tu vodu. A zakusuju ji melounem (blush)
Babička na to měla hrnec s vnitřním sítem, nasypalas rybíz a cukr, dalas trochu vody jinam, pára se postarala o zbytek, šťáva řekla, že je vyšťávená, tak, že vylezla do skleněné trubičky, a pak jsi ji vypustila hadičkou (byla součástí hrnce). Nepamatuju si to přesně, moje práce bývala mlet jiný hory rybízu na marmeládu, u těch kamen stávala babička nebo máti. Už je to taky přes 25 let.
Jo, a bylo to celý z hliníku, fujtajbl ;P
Holka, mně je tě tak líto.
Co žlučník, nemáš ho trochu špatnej?
Nemám 😛 . Ty, ono to moc zdravé nebylo, v tom kyselém prostředí se ten hliník trošku rozpouštěl do produktu. A jak známo, hliníkové ionty mohou za určitých podmínek působit jako neurotoxin. Proto ten fujtajbl 😉
Io, o takovém hrnku jsem nikdy neslyšela a babička určitě nějak šťávu dělala 🙂
On je to hrnec zvíci zavařovacího. Asi už se bude dát dneska těžko sehnat. Nakonec se ze síta vykleply jenom rybízový slupky. Asi historická verze odšťavňovače kříženýho s překapávačem. 🙂
Ještě existoval nějakej recept na nevařenou šťávu, ale ten se nám neosvědčil, vydržela mnohem míň než ta vařená, takže jsem to vesele zapomněla. 🙂
Dá se koupit i dnes, je celý z nerezu. Stačí zadat odšťavňování hrnec.
Jo, dá 🙂
A nejlepší na rybízové šťávě je to, že v těch lahvích nakonec zrosoluje. 😀
Nejde pak ven a nechce se rozpouštět ve vodě. Proto dělám višňovou 😉
To nám dělala ta nevařená, ta vařená nikdy. Ale recepty odešly s babičkou, tak budu muset experimentovat. Jen co mi doroste matroš. 🙂
To musí být jen vyluhovaná šťáva z nepomletého rybízu. Ta nerosoluje.
Potvrzuju, co píše Ri. Zkoušeli jsme několik různých metodik a vždycky to skončilo tak, že to nešlo vylít z lahve. Nakonec jsme se ségrou skončily na něčem velmi podobném jako píše Matylda – chce to široké hrdlo lahve, ty rosolovatý hrudky zas tak moc chuti nevadí.
nedávno ho ukazovali v Bylinkové zahradě na ct1….inovovanej..vařili se bylinkový sirupy 😀 na České televizi se to dá dobře najít….pak ho uvidíš.
Také jsme takový hrnec na šťávu i nádobí doma měli. A zatím jsem přežila sedmdesátku v relativně dobrém duševním zdraví. Dříve se to neřešilo, protože se o tom nevědělo. A když to nevíš tak na to nemyslíš a tím si neškodíš tolik.
Já jsem prohnala rybíz odšťavňovačem, hodně osladila a trochu naředila- tak nějak podle oka 🙂 Ta šťáva z toho byla děsně kyselá, proto jsme to i kapku ředila. Zase trošku zasterilovat a bylo to. Dělám to tak, že jakmile mám sirup venku z toho velkýho hrnce, tak ho umeju, naleju do něj nějakou vodu a do toho nadvakrát nastrkám ty sklinky- když začne mírně vřít voda, tak to trochu stáhnu a nastavím si sedm minut. Funguje to, nebaví mě kvůli takové kravině vytahovat zavařovací hrnec.
Tenhle recept znám taky, ale on existuje nějaký bez odšťavňovače a ten by mě zajímal 🙂
Já ti to zítra oskenuju, dneska jsem poněkud down. Nejspíš bych si oskenovala i ruce…
Dík 🙂
Recept mojí mamky by snad mohl být podobnej, jako ten té Tvojí (podobnej kraj).
Do velkýho pucláku se dá ovoce (maliny, rybíz, směska…) a rozmačká se (takovým tim šťouchem na brambory). Přidá se lžička kyseliny citronové a doleje se vodou (tak polovina objemu ovoce). Nechá se den odstát za občasného promíchání. Pak se přecedí přes plátno (na nohy obráceného štokrdlete se gumičkama přidělá plátno, pod to se dá velká mísa, většinou to nechávám přes noc vykapat). Nakonec se to svaří s cukrem a naleje do lahví. Na ten rybíz určitě širší hrdla…
Udělej z rybízu víno
Když se nepovede, ještě pořád se s tím dá odstraňovat vodní kámen z konvice 😉
Limohády ani sirupy nedělám, protože my také sladkému pití moc nedáme, občas nějakou colu, jinak hlavně vodu (když tedy nepočítám sladké ovocné, zmrzlinové poháry. Předevčírem jsme byli na borůvkové farmě a hned po návratu jsem namixovala pohár, abychom se po té dřině schladili:).
Ale bylinky maceruji v rumu 🙂 Teď už vlastně jen mátu, ze které dělám ještě med, protože se nám na zahradě sama rozrůstá a je jí vic, než bychom si přáli a je mi ji líto vyhodit (i když ji stejně ještě spoustu vyrveme i skořeny – a zase neroste).
„Bylinný likér“ jsem začala dělat v Německu, kde jsem si potřebné bylinky mohla natrhat v přírodě. Tady na loukách nerostou, ale první asi dva, tři roky se mi podařilo na zahradě vypěstovat mateřídoušku, žebříček i jitrocel, než to všechno vedrem vymřelo. Jedině jitrocel tu roste i divoce takže v jeho případě jsem na záhon přesadila trs vytržený na louce. A na louce jsem si ho také jeden rok natrhala hodně a macerovala ho pak ještě samotný do rumu jako „sirup na kašel“. Takže, když jsem měla bylinky na zahradě, míchala jsem CZD – co zahrada dala. Množství podle toho kolik čeho vyrostlo, takže jsem neměla přesný recept, jen „hrstě“. Do velké flašky jsem napěchovala listy máty(a meduňky), žebříčku (květy i listy), matéřidoušky, rozmarýnu, když jsem měla i šalvěje. Prosypala jsem to cukrem, kvrdlačkou pomačkala a nechala do druhého dne louhovat. Pak jsem to zalila rumem a stálo to uzavřené asi měsíc v teple (ne na slunci)a občas jsem promíchala. Bílý rum dostal tmavou barvu, kterou jsem pak slila. Pokaždé byla chuť trochu jiné, protože bylo jiné i množství bylinek. Ale nám to vždy chutnalo. Upíjeli jsme můj „bylinný liker“ po štamprličkách třeba večer u TV, v zimě jsme si ho někdy nalili i do čaje. Teď už mám jen tu mátu a ještě zbytek jitrocele.
Maričko, ten likér mě doopravdy zaujal! To by byl dárek! 🙂 Jenže ty ho děláš s pravým rumem… dá se použít tuzemák či jiný alkohol? Nerušilo by to chuť? S tímhle mám nulové zkušenosti, i s pitím podobných věcí 🙂 U nás doma vede domácí hruškovice doplněná dobrou skotskou whisky (wave)
Tuzemák určitě ne, je potřeba alkohol neutrální chuti. Hodí se vodka, pokud možno silnější – některé vodky mají poměrně málo alkoholu. Ještě lepší jsou ovocné destiláty, hlavně vínovice nebo calvados (slivovice je už taky hodně výrazná).
Jo a dobré je vzniklý likér trochu dosladit medem.
Jen je potřeba počítat s tím, že na dně lahve bude trochu kalu, ten v domácích podmínkách nejspíš nejde odfiltrovat (zkoušela jsem filtrační papír a stejně tam kal zůstal).
Kal by nevadil, je to domácí:)) Vínovici nemám, calvados by být mohl (jabloně jsou letos obsypané a já nemám dobrej sklep:)) Díky, Lamo (wave)
použij Režnou, Dede
Sirupy nedělám, my neradi sladké pití (ale činnost je to záslužná, to ano, velice to oceňuju), pijem jenom vodu nebo čaj (neslazený).
Dělám jen džemy a želé, to se u nás ještě jakž takž spotřebuje.
Jsem na tom úplně přesně stejně. Sirupy nedělám ani nekupuji, jsou moc sladké a ty s nějakými kytkami nebo bylinami by mi ani nechutnaly, to opravdu nemám ráda. Piju jen neochucenou perlivou minerálku nebo kohoutkovou vodu, na kterou jsem si opatřila Sodastream, protože ji mám ráda s bublinama. Když je moc vedro, kápnu si do té vody trochu čerstvého citronu, bez cukru. A když mám v tom horku té vody příliš, dám si nějaký ledově vychlazený radler, nejradši citronový nebo grepový. Stačí mi jen sklenička, cca půl plechovky, spolehlivě mi to zažene žízeň a chutná mi to. Jinak vypiju taky spoustu černého čaje s citronem, bez cukru, teplého i studeného.
Pokud by to bylo tak, jak říká Iva, tak loni jsme měla v mátové taky část pomeranče a nijak to nevadilo.
To je pro Ioanninu.
Dík, zkusím napřesrok pomerančovej! (h) Čistě jenom plastový bych to dělala nerada. :-))
koukám, že dneska vedou nápoje i jinde..
https://www.novinky.cz/zena/zdravi/407445-domaci-limonady-a-nealkoholicke-koktejly-osvezi-kazdou-letni-party.html
a ta okurková tam je taky….
No okurková, to je spíše mátová s ponořenou okurkou, ble
Bezový sirup dělám už 30 let. Kyseliny citronové dávám jen 40 g na 2 litry vody, citron nedávám vůbec, cukru a bezových květů stejné množství jako Matylda. Nechávám stát 3 dny. Po přecezení přivedu v hrnci téměř k varu, seberu pěnu a naliji do zavařovaček. Dále nesteriluji. Nikdy se nezkazil a po otevření stojí v kuchyni v normální pokojové teplotě.
Syneček si toto pití brával s sebou na různé snowboardové skákací akce, a protože se mu dařilo, dostalo název „hopsinková šťávička“.
Sirupy doma nevařím.
Ale u nás v Plzni na farmářských trzích prodává sirupy, marmelády a povidla paní Macháčková. Je to rodinná firma. A všechny jejich výrobky jsou poctivé a dobré. Naposledy jsme koupili jejich kopřivový sirup a byl moc dobrý. Manžel má zase rád jejich hruškový se skořicí. A rybízový nemá chybu.
http://www.odmachacku.cz/¨
Kozičkový sirup již je ve sklenicích. Dělala jsem i kozičkovou limču, která je vynikající (ještě minulý týden, neb Terka dovezla květy z Čech, tady už to bylo pasé).
Přemýšlím nad sirupem z lipáčí … nezkoušel někdo? A ten meduňko-mátový bych zkusila.
Z lipáčí jsem nezkoušela- tady lípy moc nerostou.
Aha – tož tady docela jo – jenže mám dojem, že už je po jejich zenitu – nechám si to nárok.
Švagrová ho dělá pravidelně, podobně jako ten bezovej. Je taky dobrej. A taky dělá směs bezu a lípy, to je asi ještě lepší.
Jak to časově stíhá? Bez kvete mnohem dřív, ne?
Letos to stihla 🙂
Ale nevím, jestli bez nebyl krkonošskej a lípa hradecká 🙂
Bezové sirupy jsme dělávali, když jsem byla malá a moc mi chutnaly. Já je zatím nedělám, ale chystám se na to, že to zas vyzkouším. Mátový sirup je dobrý nápad, ten vyzkouším, máty mám na zahradě víc než čtyři hrsti 🙂 Jinak já nejraděj piju vodu s citronovou štávou (vymačkanou z citronů), bez cukru, teď přidávám ty mátové lístky. A když se dostanu k chemicky neošetřeným citronům,krájím do vody celé citrony, opět mátu a nemá to chybu, super letní pití.
Chce to fakt velké hrsti, žádné hrstičky. Ale je to moc dobrý, to zas jo 🙂
meduňkovej a mátovej jsou skvělý, mátovej se želírovacím cukrem ,kdy se z něj stane mátové želé,je taky luxusní… bezová marmeláda -želé,je taky výborné. ale není nad grepovou šťávu od Inky,tu nevyměním za nic na světě.(vyrábějí ji u Inky v práci)
a v poledne si dávám ve vedrech naředěnou vychlazenoou Kyšku , ředím ji vodou a přidávám trošíčku zdravé soli- Salka. je to jak oběd…
U ostatních tu je v kurzu Okurková limonáda.
Miluju grepy… ale šťáva bude něco speciálního?
klasickej grepovej sirup, koncentrovanej..ale dobrej…nemá to ten chemickej vocas…
Nebuď tajemná jak hrad v Karpatech- kterej to je? řekni značku.
ti doma vyfotím kanystr..v krámech jsem to neviděla….nebo nakoukne Inka a napíše…
Právě teď je meduňkový sirup ve výrobě: naškubeme asi dvacet výhonů meduňky cca 30 cm dlouhých, trochu pomačkáme a zalijeme 1,7 litru vychladlé převařené vody. Necháme stát v pokojové teplotě dva dny, vzniklý výluh je hnědý. Scedíme do čistého hrnce a svaříme s 1 kg cukru. Podle chuti okyselíme buď citrónovou šťávou (sirup se ale trochu zakalí) nebo kyselinou citrónovou – asi dvě vrchovaté lžičky. Uchováváme v ledničce.
Potvrzuji, že meduňkový sirup neuspává 🙂
Kdyby někdo vymyslel variantu bezovýho sirupu s jiným kyselidlem než citronem nebo limetkou, na který jsem alergická, tak to příští rok i zkusím.
Jinak – moje oblíbený jsou: máta s meduňkou, listy hozené do vody, přislazené medem, strčené do lednice. Letní pití ad hoc. Pak historická vařená rybízová šťáva, ale to musím počkat, až mi vyrostou a začnou plodit rybízy. Babička na ni měla speciální šťávicí hrnec, tak ten se musí přestěhovat do Kajuty a v neposlední řadě se v Kajutě musí vymyslet místo na zavařeniny. Nejlíp tak, že se opraví ty zkřížený dveře do toho sklepa vysekanýho do stráně.
No co, rybízy jsou maličký, než vyrostou, času je dost. :-))
(Jinak celoročně ujíždím na čajích. Víc než na šťávách. I v horku. Takovej zelenej s mátou…)
Dá se koupit kyselina vinná…
byla jsi rychlejší…. mě chutná ze zelenejch Matcha eis tea..u nás v čajovně mu říkají Rákosníček..v těchto vedrech si v práci kombinuju Matchu s mátou..nemá to chybu…
A samotná kyselina citronová, bez těch ostatních částí citronu, taky vadí? Ptám se, protože je to relativně běžná rostlinná kyselina, je jí dost třeba i v rybízu a tak, tak aby se to zbytečně nekomplikovalo…
V téhle souvislosti si vzpomínám na sestřenici, která jednu dobu špatně reagovala na kupované sirupy a nějakou dobu trvalo, než se přišlo na to, že jí nevadí jen ty nejlevnější – voda, cukr, kyselina citronová, barvivo. U všech „lepších“ tam byl částečný obsah ovocné šťávy, konzervanty atd. a něco z toho vadilo.
Ve větší koncentraci asi jo, loni jsem se osypala i po tom plastovým citronku. Když dám jen pár zrníček, OK, ale asi by to na potřebný účel nestačilo, nevím. Kdyby to šlo (chuťově i funkčně) nahradit pomerančem nebo grepem, mám vyhráno.
(Cola a podobné plastoviny nevadí, 7UP už si nekoupím, citronová ondrášovka nebo matonka vadí.)
Letos mi kamarádka dala malou skleničku bezový šťávy, já ji vyzunkla, protože mi ten zpropadený citron strašně chutná, a zastavila jsem se těsně předtím, než bych si na léto přivodila pěkný potíže. Fix.
Takže tobě zřejmě nevadí kyselina citronová, ale silice z citronu. V grepu a pomeranči je kupodivu taky kyselina citronová…
Kyselinu citronovou máme všichni v každé buňce svého těla, není to nic nepřirozeného. Taky nám pořád a pořád v každé té buňce probíhá něco, co se jmenuje cyklus kyseliny citronové a bez čeho bychom vůbec nemohli žít.
Šiš, nech toho, Krebsák byl postrachem na zkoušce z biochemky 😉
Tak jsem se podívala, co to obnáší, to je tedy alchymie, to by mně před takovou zkouškou vstávaly vlasy vzhůru. 🙂 hrůzou.
Jo, řekla bych, že to byla nejhorší zkouška. No byly dvě, ve třeťáku v obou semestrech, brrr.
My měli biochemii jen jednu, snad v druháku? I když mě to tolik bavilo, stejně jsem dostala dvojku (jednu asi z pěti za celou školu). Zas jsme si to vynahradili v těch oborových chemiích, ty byly poměrně legrační (chemie potravin an gros, chemie mléka, chemie masa atd., atp.). Z čeho jste se to učili? My se skript a z Musila, pamatuješ na něj?
…ze…
My jsme měli nějakou spešl potravinářskou. Jako mě to bavilo, ale učili a zkoušeli to naprostí de…Napsat testy bylo dost náročné, nebyla to klasika a), b), c), ale třeba sedm osm možností, z čehož třeba byly dvě správné, zbytek špatné. Takže proti plusovým bodům stálo třeba dvakrát tolik mínusových. Bylo to poslední síto před závěrečným ročníkem.
My ještě tenkrát v pravěku (promovala jsem v roce 1989) ještě naštěstí testy nedělali, jen zápočty a pak ústní, tam jsem to prostě zvrtala. Zajímavé je, že když jsem pak po mateřské chvíli na škole byla, úplně nejlíp jsem vycházela s tím pánem, co mi tenkrát tu dvojku dal, byl to opravdu milý člověk.
Ale už dost o biochemii a zpět k sirupům. 😉
Jsem promovala dřív ;P , ta katedra měla testy před laboratořemi i před zkouškou místo klasické písemky. \k sirupům nic nemám – nemůžu je a stejně mi sladké pití nechutná. Znechutil mi to jako děcku otec – sladil strašně, do hrnku s bílým kafem nám sypal tři!!! lžičky cukru, sirupu do sklínky čtyři centimetry. Brr, zvedl se mi žaludek při vzpomínce na tu hrůzu.
Já taky sladké pití nemám ráda. Ale co mám ráda moc (teda jen posledního asi půl roku, poté, co jsme byli prvně v Řecku, holt burani) je takové to řecké ovoce v sirupu. Ale tak jen lžičku, malou, víc ne. Ideálně na suchou topinku udělanou v topinkovači, na ni kousek sýra a pak to ovoce (nejlíp kdoule). Moc mi to chutná, i když vím, že až zas tak zdravé to není.
No, mě biochemka bavila (a hodně). 😉 Jinak z toho druhého názvu (a přes němčinu) před časem vznikl takový pěkný hoax, že prý je kyselina citronová silný karcinogen, ale to asi znáš. 😉
To první bylo pro Ivu, toto druhé píšu pro jenny – ono to jen tak divoce vypadá, zas tak dvakrát těžké to není a celé je to logické, pochiopitelné, fakt žádný problém. Ale jak píšu výš, asi jsem ujetá, mě biochemie na škole opravdu moc bavila.
P.S. Krebsův cyklus je brnkačka, např. oproti takové Maillardově reakci, to je teprv legrace (přitom ji skoro každá skoro každý den doma v kuchyni spouštíme, že).
Aha! Tak mně to zase nedá a musím podívat i na tu reakci nebo mi o bude hlodat v hlavě. 🙂 Mně takové záležitost baví a poznání není nikdy dost.