Ne, neměla jsem dobrý den. Když se mi povedlo si jakýmsi záhadným způsobem shodit slánku do polévky, přičemž se polévka štědře rozstříkla po ubruse, tak jsem toho měla právě dost. Uklízela jsem tu spoušť a uvědomila si, že mám plné zuby i toho ubrusu. Je pěkný, praktický, do místnosti se hodí, ale vždyť já se na něj, kruci, dívám už patnáct let!
Stejně jako na ten druhý – stejný, praktický, jen místo teplé žluté přívětivě vínový. Ano, mám ještě i slavnostní ubrusy, ale ty na každodenní stůl nepatří. Takže jsem se rozhodla, že chci nový. A hned! No… ale jo, vždyť ve Dvoře přece jen je pár obchodů, kde mají ubrusy! Zkrátím to – nesehnala jsem nic, byť má touha po změně byla veliká. Nejhorší bylo, že jsem ty obchodníky chápala.
Náš jídelní stůl je krásný. Dubový. Leč má rozměry 2×1 metr. To nevypadá nijak hrozně, pokud na něj nechcete koupit ubrus, který ho pokryje celý. Pokud už v obchodě daný rozměr mají – čest Vesně – tak jsou… no dobrá, ne hnusné. Nudné? To určitě. Nehezké? Podle mě ano. Chjo.
Paní prodavačka mi vysvětlovala, že takové ubrusy si lidé obvykle kupují jen na oslavy (na rozložené stoly normálních velikostí) a tak jsou v prodeji jen bílé a lehce nažloutlé. Z nic moc materiálů, protože s tou rozlohou jsou jinak drahé a nikdo je neprodá. Proč si nekoupím jen látku a ubrus si neušiju? Protože se mi nechce čekat, až bude mít švadlena čas. Vždyť je dnes všechno, musejí být i ubrusy, ne?
A tak jsem skončila tam, kde jsem měla začít – tedy propátráváním internetových obchodů. A zase jsem si uvědomila, jak internet změnil svět nakupování. V kamenných obchodech nikdy nemohou mít takový výběr co do vzorů a velikostí a upřímně řečeno, i vyhledávání podle vlastních představ je mnohem jednodušší. Nakonec na netu nakupuju pořád, třeba psí krmení, že. Jenže… já si na tu látku chtěla sáhnout.
Nakonec jsem našla něco, co se mi líbilo, objednala jsem si to a do dvou dnů byl nový ubrus doma. Fungovalo to. Pomyslela jsem na lidi, kteří na net z nějakého důvodu přístup nemají, nebo ho mají omezený – pořád ještě takoví jsou a pár jich dokonce osobně znám. Jak oni tohle vyřeší? Inu, kdo se nepřizpůsobí… Ale je fakt, že chytří obchodníci dokáží věci z internetových katalogů i objednat.
Tak mě napadlo, že pořád ještě hledám vhodnou látku na závěsy – na mých šest oken v jídelně a kuchyni. Místní obchody s látkami jsem prošla mnohokrát, ale pořád se nějak nemůžu trefit na to pravé. Jak to tak vypadá, půjdu zase hledat na internet:))
A tak se dnes ptám: nakupujete na internetu? Co nejčastěji? Narazili jste na něco, co jinde nekoupíte?
A pak specifická: troufli jste si na netu koupit boty? A povedlo se to?:))
Byli jsme s manželem 2 dny na chatě, tak přispívám až teď.
Na netu nakupuju, hračky a oblečení pro vnuka, ale přes Mall i různé věci pro syny a muže.
Teď naposledy jsem si koupila v Bonprixu jeansy dlouhé a třičtvrťáky. Trochu jsem bála, aby mi byly. Ale sedí mi a jsou pěkné.
A zrovna dnes krásné tričko s ananasem pro Vílu za vysvědčení http://www.outletexpert.cz/obleceni/damske/tricka/kratky-a-3-4-rk/damske-tricko-cache-cache-t6003.html
Jinak zcela OT kometář ke článku na NP, kam nemůžu a ani nechci přispívat. Dcéra byla na Islandu předloni s kamarádkou, na 36 dní. Celý ostrov si obešly a obstopovaly. Všecko zmiňované viděly, a asi i víc, hlavně si to celé zažily na vlastní kůži, bez cestovky, spaly pod stanem (občas je to odfouklo i s celým stanem a pravidelně jim přes noc zamrzala voda v petkách) a myly se v těch termálních jezírkách. I ten gezír viděly, ale v Modré laguně nebyly, bylo tam vysoké vstupné, snad 40 €, na to neměly. Když to objely/obešly celé kolem, daly si to napříč (byly mmch. i u toho zmiňovaného Mývatenu, což je v překladu Komáří jezero a říkaly, že tam těch komárů bylo opravdu moc), ale zrovna v tu dobu tam vybuchla ta sopka, jestli si to někdo pamatujete. Tak je evakuovali do Rejkavíku, kde byly poslední dva dny. Nicméně na to vzpomíná ráda.
O dva týdny později tam byl náš kluk, ale jako zástupce ESN. K dispozici vlastní byt, plná penze a po skončení akce ho autem provezli po celé té trase, co předtím absolvovaly holky, i ta Modrá laguna byla. Jako bonus je pilot při zpáteční cestě povozil nad tou hořící sopku.
Ani se neptejte, jestli se pak dcéra, když se to dozvěděla, zlobila nebo ne. 😉
Pokud jde o to nakupování, sem tam na netu něco koupím. Radši ale chodím na trh a pokecám s prodejci, vesměs už se za ta léta známe.
Taky už bych se bez eshopů neobešla, začala jsem opatrně před osmi lety, když jsem rekonstruovala celý byt, tak mall.cz byl můj dobrý kamarád, nejdřív komplet bílé zboží do kuchyně, pračka, vysavač, no všechno elektro,a teď když nám otevřeli nedaleko práce jejich pobočku, tak si objednávám kdejakou blbost, co potřebuju a samozřejmě pokud se vyplatí, naposledy tablety do myčky a kapsle do kávovaru. Taky každý měsíc na zoohitu krmení pro tu hladovou zoologickou zahradu,která se mnou bydlí, a na jaře a na podzim sazeničky a cibulky z oblíbeného zahradnického eshopu. Ale tam to kombinuju, už se mi párkrát stalo, že poslali takový polochcíplý zelený ocásky,tak objednám podle katalogu, je nás většinou víc a zajedu si to vyzvednout pro všechny osobně, to mám zkušenost, že si to nedovolí, dát mi nějaký chcíplotinky… už pár let objednávám i věci na sebe na jednom eshopu, jak jsem prostorově výraznější, tak málokde mají věci na sloníky a když jsem ho našla a vyzkoušela, tak se ho držím. Boty jsem zatím zkusila dvakrát, taky Rieker, ale nechám si to objednat do prodejny a tam ještě vyzkouším. Jinak mě docela baví ten prvek překvapení, když rozdělávám krabici, je to jako malý Vánoce – budou odpovídat barvy, a co kvalita látky, nebude to hadr? A když to ještě musím sestavit podle návodu, tak to jsem úplně nadšená, naposledy jsem do půlnoci montovala kompostér…. A když objednávám pro zvířata, pokaždý kromě klasiky granulí a kapsiček ještě nějaké nové pamlsky, budou těm rozežrancům chutnat? Když ne, jednoduchá pomoc- u jednoho stolu v práci sedím s majitelkou labradoří mladé dámy a nestalo se ještě, aby nějaký pamlsek, co u nás neuspěl, byl odmítnutý i tam…na Vánoce to je kapitola sama pro sebe, jeden víkend v listopadu prostě zasednu ke kompu a objednám všechno najednou pro celou rodinu i kamarády…není takový problém na netu něco objednat, když má člověk jasnou představu, co chce, mě dělá pořád největší problém to vymejšlení…jediný co zatím neobjednávám přes než je jídlo a knížky. Oboje musím vidět, osahat si to, prohlídnout a knížky aspoň kus prolistovat a přečíst…
Co se týká bot, předloni jsem si v jednom e-shopu s vojenskou výstrojí koupil zimní kotníčkové šněrovací boty neboť to bylo právě to, co jsem hledal a v žádném kamenném obchodě jsem to tehdy neobjevil. Dokonce je nabízeli jen v jedné velikosti, právě té mé. Risknul jsem to tedy a sedly mi; úspěšně jsem s nimi absolvoval již dvě sezóny. Pravda ovšem je, že je to hodně o štěstí, standardně boty na internetu určitě nakupovat nebudu.
S nákupy přes net jsem začala až letos. V malém vesnickém obchodě koupím jen to nejzákladnější. Je tu tedy vše, co člověk POTŘEBUJE, ale občas bych ráda měla i něco jiného. Ono toho opravdu potřebného tolik není – koneckonců když dojde na věc, stačí chleba a kohoutí pramen (voda z vodovodu), není-liž pravda. Vzhledem ke své situaci si odjinud mohu dovézt jen něco málo – dvě hole, vysoké schůdky do autobusu, který jede do města v pět, v šest, půl osmé a pak až v půl jedné, přičemž cca 25 km mu zabere skoro hodinu a půl – to příliš k zásobovacím výpravám neláká a ŘP nemám. Věřím, že by se čas od času našla dobrá duše, kterou bych mohla požádat o pomoc, ale snažím se být co nejvíc soběstačná.
První pokusy nákupů přes net byly rovněž zaměřeny na futro pro moje chlupaté spolubydlící (díky sharko za nedocenitelné rady), ale už jsem vyzkoušela i trvanlivé potraviny, elektroniku a teď čekám na dodání triček. Nepředpokládám nějakou super kvalitu, ale pokud se do nich vejdu, budu spokojená – na doma stačit určitě budou.
MaRi, pokračuj! 🙂 Všechno, co může pomoct je dobré a člověk se občas potřebuje trochu rozmazlit (inlove)
Na internetu nakupuju hodně. Mám stejný problém s poštovným, takže nakupuju buď za takovou částku, aby to bylo bez poštovného, nebo se snažím využívat různé akce „doprava zdarma“, nebo vyzvednutí v obchodě, popřípadě na nějakém výdejním místě (Uloženku i Zásilkovnu mám docela dobře dostupnou, Geispoint přímo před domem a poštomat nedaleko). Moje loňské stěhování a zařizování nového bydlení by se bez internetu snad ani neobešlo, víceméně všechno jsem si našla na internetu a spoustu toho na něm rovnou i koupila. Hodně ho využívám i k tomu, že než si jdu něco koupit do kamenného obchodu, tak si to nejdřív nastuduju na netu, abych věděla, a pak taky ke srovnání cen a vůbec ke získání povědomí o cenách. Dělám i to, o čem jste tu psali jako o nesportovním jednání. Něco si najdu na netu, do obchodu si to jdu obhlédnout a pak si to objednám na netu. Bohužel, je to tak a cenový rozdíl bývá významný.
Přes internet kupuju samozřejmě potravu pro kočky i jiné kočičí věci, elektroniku bílou i jinou (tak jsem koupila pračku, dvě televize, klimošku, PC, telefony, monitory), vybavení do domácnosti, koupila jsem si tak i menší koberec, pár kousků menšího nábytku, potahy na křesla, parfémy, příležitostně nějakou drogerii a kosmetiku. Pokud jde o oblečení, tak jen takové věci, kde je určitá tolerance – koupila jsem si nějaká trička a mikinu a několikery sportovní plavky, jinak nic, potřebuju to alespoň vidět, nebo přímo zkusit, protože na velikosti uváděné v e-shopech se nedá moc spoléhat, jsou různé, podle toho, odkud zboží je, a i tak je to nepřesné. Boty na internetu nenakupuji vůbec, ty si musím vždycky vyzkoušet. Mám v zásadě nohy 38 a boty mám v rozmezí 37 až 39 a často, i když velikost je dobrá, tak mi prostě nesedí.
Ubrus se mi moc líbí. brala bych ho hned, pokud je to ještě pěkný materiál tak všema deseti.
Damašek to je 🙂
Dede, jsem ráda, že nakonec jsi koupila moc pěkný ubrus 🙂 !
Mám z něho radost… asi takovou, že až tu budeme mít týden Patrika, tak dám radši jeden z těch starých (chuckle)
To chápu. 🙂 Jakmile se k nám blíží vnoučata, dávám na jídelní stůl ubrus s voděodolnou úpravou. Mám dva, barevně docela hezké, ale především mají tu neocenitelnou vlastnost, že se do nich rozlitá tekutina opravdu nevsákne, dá se velmi jednoduše utřít a jedeme dál bez mokrých fleků. Vřele doporučuji! 🙂
Takové jsou ty mé staré 🙂 Díky (wave)
No a já nemám odjakživa na stole ubrus vůbec žádný. Teď máme stůl druhý (když pominu ten, který jsme měli kdysi zamlada v garsonce o rozloze 17 metrů včetně koupelny), mně se ty ubrusy jaksi nezdají, nevím proč, mám ráda to dřevo. Teď máme pěkný (a taky hodně drahý) stůl od TONu (dtto židle, byla to pořádná pálka, ale pěkné je to moc) a bylo by mi líto to zakrývat.
Přes internet nakupuju málo, ale už jsem si koupila několikeré sportovní kalhoty, podprsenky (ale to proto, že jsem dostala od kamarádky novou, neboť jí byla malá, a mně seděla), džínovou bundičku (tam jsem trochu trnula, aby nebyly krátké rukávy, majíc předlouhé ruce, ale bundička sedí skvěle) a naposledy foťák na dovču, tam jsem měla požadavek, aby hodně vydržel, a taky jo, už jsem s ním spadla z kola, měla jsem ho v ledvince na zádech, no a co čert nechtěl, padla jsem rovnou na záda. No a foťák fotí vesele dál. Já tedy byla veselá méně, au au.
Olčavo, to je bezva, odolnej foťák! Já mám neodolnej, ale zase s koženým pouzdrem, dost to pomáhá:))
Pokud jde o tebe, možná bys taky někdy užila koženej obal! 😀
Tak jsem se právě vrátila z výletu, dnes to bylo bez pádu, zato jsem píchla. Kolo by asi taky užilo obal, nejlíp plechovej
Chichi, je čas píchnutých pneumatik. Včera Bubu, dnes ty i já 🙂 Akorát u mne to bylo u auta a představ si, že to nebyl klasickej hřebík, ale šroub! 😛 Měla jsem kliku, že to bylo ve městě. Jak jsi ze svého píchnutí vybruslila ty? (inlove)
Vypadá to, že šrouby jsou častější než hřebíky – co jsme měli dvakrát píchnutou pneu, tak vždy kvalitní šroub s křížovou hlavou (rofl) … jinak z píchnutí vybruslím tak, že vozidlo zavezu do spřátelené (bodeť ne, za ty prachy, co tam necháváme) autoopravny – naštěstí ty šrouby drží tak, že se dá v pohodě dojet k panu autodoktorovi bez zničení duše (nod) .
Naštěstí jsem píchla blizoučko městečka, kam jsme směřovaly (já a kamarádka), tak jsem došla pěšky a tam do cykloservisu. Já sama bych asi tak maximálně kolo sundala, i když, možná ani to ne, bylo to zadní, ale pak bych musela prosebně hledět na projíždějící galantní a mužné cyklisty (chuckle)
Při nakupování na netu mám občas problém s cenou poštovného. Třeba teď bych si ráda koupila guttu (to je obrysovka pro malování na hedvábí) a nikde v okolí to nemají. jenže potřebuju jednu lahvičku, což je cca 80 Kč. No a poštovné je ještě o něco víc. Takže mám nakoupit věci, které nepotřebuju, aby se mi to poštovné vyplatilo?:)) Výsledek – zatím čekám, až pojedu do civilizace a kouknu do nějakých kamenných prodejen…
Zkus tady hodit poptávku, jestli by někdo nechtěl něco u stejného prodejce. My odebíráme (nejen) chemikálie od jedné (nejmenované) firmy, je to i s dovozem, ale ten má takové ceny, že se raději domluví více lidí na společné objednávce, a pak si ten balík rozeberou. Malovat na hedvábí teď bohužel nestíhám, ale jednou bych si to chtěla zkusit.
No, já to takzvaně zkouším od Vánoc, jsem ostuda. Teď vím, že to mají v Trutnově, tak váhám – já tam obvykle cestu nemám. Než tam jet jen pro guttu, to už bude nejspíš ekonomičtější to poštovné:)) Uvidím zítra v Hradci…
A zeptej se i na rám 🙂
Dede, a Martin se nemůže kouknout po Praze? Tam bych viděla více příležitostí sehnat.
No, chtít po chlapovi, aby šel do výtvarných potřeb a uvážil, která barva to má být a jak velké balení a jestli zažehlovací nebo napařovací… :O
Dáš popis, přesný, a je to. 😉
Já nevím, ale mám pocit, že muži jsou úplně stejní lidé jako my, ženy. Tomu svému to vysvělím, co chci, a vždycky to přinese.
Na internetu nakupuju krmení, jako většina ostatních, je to vždycky větší nákup, takže doprava zdarma, knihy, Zásilkovna je v Kolíně, kam stejně jednou týdně jezdím nakupovat, 29Kč je pořád lepší než 100 i více za ČP. Jednou jsem dokonce koupila el. pilu Boschku a dobrý.
Co bych si netroufla jsou boty, mám poněkud poničené nohy a to si musím opravdu vyzkoušet. Ale zase na netu zjistím, kde se tu prodává má oblíbená značka.
Oblečení taky ne, jednak si musím osahat materiál a pak mám strach, že se netrefím do velikosti, i když je spousta věcí, co by se mi líbily.
Na jaře něco od kytiček, mám ověřené prodejce, a občas i něco, co se tady nesežene, třeba náplň do prastaré Canonky. To pak nesmím litovat výši poštovného.
Ale celou zimu se těším na zdejší malé trhy, už mám taky stánky, kam chodím ráda a jsem pozdravena jako stálý zákazník.
maje před domem zásilkovnu,tak nakupuju levnější potravinové doplňky, oblečení , žrádlo a stelivo pro kočky,knihy, elektroniku…
Dede, nezlob se na mě, ale čekat na švadlenu se šitím ubrusu?? Vždyť to jsou v nejhorším případě čtyři rovné švy 😉 . Jinak co nekoupím na internetu, to nemám – oblečení (i kalhoty), spotřební elektroniku, knížky, blbosti do domácnosti, granule, velké balení kočkolitu. Přerov, ač se tváří jako město, které musí mít primátora, starosta nestačí, tak je díra po granátu, kde skoro nikdy neseženeš, to co právě potřebuješ…
Ivo, ty jsi tak úžasná, citlivá a taktní, to by jeden pohledal.Jistě Tě má každý rád. Velké díky za dobré rady.
Tak mně se to zdálo zvláštní, nic víc
No a co. Já bych to teda nakonec i zkusila, ale … půl roku bych se duševně připravovala na to, že budu šít rovně (a ještě ty rožky!), pak bych tomu věnovala celý večer (a ty nervy) a nakonec by to vypadalo jak od pětiletého děcka.
Zkrátka ne každému je dána zručnost a představivost (obého je u šití třeba), ne každý je Ferda Mravenec, práce všeho druhu …
víš Ivo,Dede není šicí typ 😀 já bych tu látku na ubrus vypodložila zažehlovacím páskem, přižehlila ho a střihla entlovacíma nůžkama a ani stroj nevytahovala….myslím, že by to stačilo… ;p
No já třeba už ani nemám šicí stroj. Chápu, že je to velký prohřešek, ale raději než ručně obšívat čtyři rovné švy dám vydělat švadleně a v ušetřeném čase píšu drabble :). No jo, jako hospodyňka jsem na baterky 🙂
já jo,ale vytahovat ho kvůli jednomu ubrusu…přiznám, že na to jsem líná 😀
A proto díky za jeden pokoj, který je přeměněn na žehlicí a šicí dílnu … teda ne, proboha, že bych z toho něco dělala! Žehlím jenom v čase nejvyšší nouze (Jeníkovi košili na ples – jednou ročně, sobě sem tam pláťáky – když vypadají, jako by krávě z huby vypadly) a „šiju“ pod pohrůžkou – ovšem maximálně zkrátím rifle (a ne vždy vyjdou stejně dlouhé nohavice) nebo výštuchy pod sedlo. Jo, ne každý je Matylda (chuckle)
To já bych se určo zašila do toho ubrusu.:-)))
Jenny, tvůj komentář mne tak rozesmál, že mne doslova shodil židle. j Já šicí stroje mám dokonce dva, kufří ně mám šicí stroje dva a ia jsou kufříkovéíc jak 40 let stařičká veritaska už má opravdu za sebou hodně let a práci koná stále spolehlivě, a která proděla nedávno generální opravu. Oprava veritasky se mi vzhledem k její naprosté spolehlivostiD, fakt vyplatila. Druhý stroj je toyota, která je sice lehká, zato však je zcela nespolehlivá a skoro nic neušije. Taky nemá tolik nejrůznějších šicích a vyšívacích programů, jako ta 40 letá stařenka. Šicí stroj jsem zakoupila ještě zasvobodna, a pak jsem ho opravdu velice dobře a dlouhé roky využívala k ušití levných oděvů pro celou naši rodinu včetně mne, slonohrocha. Dokonce veritaska bezchybně prošila několik několik rstev kvalitní s silné rifloviny. Ušila jsem na ní hodně a ani dneska nezahálí.. Tu toyotu nemám ráda a vyndavám ji nej tehdy, kdy je třeba sešít nějaké hodně špatně přístupné místečko( rukáv, nohavice apod).Toyota má totiž to výsuvné rameno, takže se to zývládá snadněji. Dnes už šiju velmi málo, spíš látám a zašívám díry, které na oděvech dělá velice pilně mlp.už bídně vidím, takže do žádného složitého šití se pustit ani nemohu, avšak byly doby, kdy jsem stála o to, abych byla pěkně a moderně oblečená, neměla jsem na drahou parádu z konfekce nebo z butiku, takže mi nic jiného nežli šít nezbývalo. A bývaly pro naši rodinu takové měsíce i roky nouze, že jsem si nemohla dovolit takový přepych, abych v konfekci celou rodinu najednou oblékla. Podotýkám, že já opředtím nikdy nešila, ale ve dvou kurzech šití, které jsem pilně navštěvovala, juem se dokonce naučila nejen šít halenku, sukni a kalhoty, ale ta skvělá lektorka- sama vyučená a dlouholetá švadlenana a krejčová nás dokonce naučila to, jak si na ty vyjmenované kusy oděvu vykonstruoval vlastní střih. Tehdy byl takiovýhle kurz pro mne obrovskou výhrou a moc mi pomohla. Látka se dala v partiové prodejně sehnat kvalitní, i když třeba mívaly tyvzory nějaké drobné kazy. Dodneška mám z čeho šít a věci, které jsem kdysi z těch partiových látek ušila, slouží dodneška. Chápu však lidi,kterým šicí stroj nic neříká nebo ho doma zkrátka nemají.Snad ta moje stařičká veritaska bude jetě dlouho sloužit. Starší dcera zatím šít nezkusila, protože nemá na čem šití zkoušet. Mladší šila hodně, protožek osmnáctinám dostala kvalitní šicí st měla o šití vždy velký zájem, takže se na stroju šít naučila rychle. K osmnáctinám tedy dostala svůj vlastní kvylitní šicí stroj, který už taky spousty věcí ušil. Když jsem byla mladá a svobodná, nebylo v obchodech k dostání ani povlečení na postel, takže se koupila látka a povlaky se ušily doma. A mohu se pochlubit, že to kvalitní povlečení, které jsem dostala před 35 lety jako svatební dar. drží s malými opravami dodneška.Kvalita tehdejších látek se s těmi dnešními srovnat fakt nedá.
LENKO, VERITASKU MÁM TAKÉ A TAKÉ AK STAROU. ALE TA SE MOC NEPOVEDLA. ŠILA JSEM NA NÍ NOC ALE TAKÉ JSEM S NÍ MOC ZKUSILA. šPATNĚ SE MI SEŘIZOVALO NAPĚTÍ NITÍ. TED JSME SI KOUPILY VERPNIKU, UŽ JSEM SE NA NÍ TROCHU NAUČILA A MYSLÍM, ŽE BUDE DOBRÁ, TAKÉ JSEM JI CHTĚLA ZAKOPAT POD ŠVESTKU, TO VÍŠ JSEM STARÁ VĚTEV A NEŽ SE NĚCO NAUČÍM TAK TO CHVÍLI TRVÁ.
ŠILA JSEM NE NOC ALE MOC 😡
Bingo, už mnoho šťastných let nemám šicí stroj. 🙂 Měla jsem ho a zašívala nutné věci, i zipy do bund, ale nikdy mi to nešlo a stroj zabíral místo v malém bytě, který se postupně plnil chlapeckým sportovním vybavením:)) Nelituju… a s místní švadlenou výborně vycházíme. Jenže s ní vychází i plno dalších zákazníků a čekání týden je obvyklé, když mám štěstí. Nechtěla jsem čekat! 😛
Objednala jsem v neděli, v úterý dopoledne jsem měla balík doma.
Mimochodem, byla to Veba…
Ani já nemám šicí stroj a šít neumím vůbec, tedy vyjma přišití knoflíků nebo nějakých drobounkých oprávek. Ob jeden dům vedle má šicí dílnu šikovná Vietnamka, u které si dávám zkracovat oblečení, dělat velké opravy – vyměnila mi zip na bundě a zašila jinou bundu, která se zničehožnic rozpárala a z obří díry vylezl vatelín, ušila mi skvělé potahy na válcovité polštářky, které jsem nemohla nikde sehnat, dokonce ani na internetu, apod. A to všechno promptně, pěkně, za pár korun a vždy s úsměvem.
To neříkej! Pokud vím, tak si Jája a spol. nestěžují :-))
Boty nakupovat přes net neumím a nechci. Můj děda byl totiž švec (všimněte si, že nepíšu obuvník) a ještě mne stačil naučit, jak má správně ušitá bota vypadat. Takže botku potřebuju vzít do ruky, otočit, prohmatat, promnout, ohnout… to se na dálku prostě udělat nedá, zůstanu v tomto konzervativní.
Jinak pro domácnost na netu nenakupuju, ale do práce v jednom kuse. Občas je to rutina, občas neskutečné vzrůšo – ať už z průběhu nákupu, anebo z čekání na dodávku, anebo s naším ekonomickým kvůli způsobům plateb. To se pak dušuju, že nikdy víc. Ale stejně nakonec zase něco potřebujeme… 😀 .
To asi hledáš docela dlouho, co:)? Teda ty kvalitně ušité boty :).
To tedy hledám. Anebo vezmu botu do ruky, zjistím, co je na ní špatně, kouknu na cenu a buď zavrtím hlavou a vrátím do regálu, anebo řeknu, že poměr kvalita : cena je vyhovující a beru. Dodneška pláču po Snaze Brno.
Ze Snahy Brno vlastním mnoho let letní boty na dost vysokém podpatku. Moc dobře se nosily, vůbec nejsou zničené a jsou to takové evergríny, že by se mohly nazout ihned. I když vím, že se špatně srostlým kotníkem je už nikdy neobuji, Jana má asi o dvě čísla nohu větší a tak budou boty jako památka.
Ano,ano, stokrát ano, to byly botičky od pravých ševců! Šetřily jsme s kamarádkami penízky a chodily na brigády, jen jsme abychom si tam mohly nechat stvořit boty. A taky byl důvod jet do Brna, bližší velké město než Praha. Ty boty vydržely neskutečné roky.
Já měla ze Snahy svatební (chuckle)
No, já měla ze Snahy hromadu bot, však jsu Brňačka, ale trpěla jsem, oni to šili na hodně úzká kopyta a já mám nohy hodně široké.
P.S. Pro Ygu – já od nich snad taky měla svatební, byly to snad jediné příčetné boty v té době, ale bylo to jen na ten jeden den a pak šlus (viz výše).
Jednou se mi od nich podařily koupit lodičky, kožené.Byly neskutečně pohodlné, nosila jsem je až do prochození podrážek. Ale máš pravdu, většina jejich vzorů byla strašně úzká.
정맠좋ì€ ë™Ù”ì±…ì¸걸 오늘 ì½어보고알게 ë¬어요. 정맠수많ì€ 고민ëÂÂ엠나온 제목ì´고, 작가님ì˜ 아ì´디어와 노력ì´ 담긴것ì¸ë° 저ë„ Ù”ê°€ 납니다. 글로나마 ì‘ì›Âմ드립니다!
vím, že holky to dělají tak,že si botu zkusí v kamenném obchodě a doma ji objednají přes internet, i s poštovným je vždy levnější…. kámoška tak nakupuje Riekery….
Ach jo, to mi přijde takové nesportovní. Když už se mi v tom obchodě věnují, tak mi přijde blbé nenechat jim vydělat, pokud bota je dobrá a opravdu ji potřebuju.
JJ, asi je to dost hloupý a staromódní pocit, ale mívám ho taky 😀
Jen jednou jsem uvažovala, že si koupím boty přes internet a to byly ty holinky. Jenže ve velikosti 38 (5) je neměli ani tam (tedy ty, co jsem chtěla, tedy neopren s pevnou podrážkou). Z obchodu mi sice rychle napsali, že by pro mě měli devětatřicítky – no přece číslo sem či tam, ale byl zklamán, když jsem mu odepsala, že už ty 38 jsou o číslo větší, než mám nohu 😀
Nakonec mi je objednali v místním loveckém obchodě a trvalo to asi dva týdny. Takže na tom netu pro mě asi nakupovali oni:))
Tak systém „číslo sem číslo tam“ možná vymýšleli kvůli zákazníkům, jako jsem já, Dede. Mám asi divné nohy či co, ale sedí mi rozpětí velikostí přes tři čísla – někdy ty nejmenší, jindy prostřední, jindy největší. Zkrátka zkoušet musím a obvykle se trefím až napotřetí. Pokud kupuju boty klukům v jejich nepřítomnosti (sandály a bačkory si troufnu bez zkoušení, ostatní si musejí odtrpět), chodím s centimetrem a zapsanou délkou podrážky 😀 .
JJ, on myslel, že si kupuju botu přesně na velikost nohy, nevěděl, že jsem už číslo stejně přidala – což u holin můžu. Ovšem nemůžu přidat čísla dvě… 😀
Dětem jsem snad kromě bačkor nemohla nic koupit v nepřítomnosti – oba mají vyšší nárt, což znamená, že půlka nabízené obuvi jim nejde:))
hele, když je to o víc jak 200, tak mě to nebolí…do stovky to neřeším…kámoška to má stejně..
A teď jsem si vzpomněla, že jsem na netu kupovala jak foťák (ovšem s vyzvednutím v Brně v prodejně), tak posléze k němu i objektiv. Jestli jsem koupila dobře, můžete posoudit tuto (rofl)
http://yga.rajce.idnes.cz/2016_V_Matyldinych_stopach
Poznámka: ještě furt jsem nedošla na to, jak nastavit dobu osvitu (či jak se temu nadává), když fotím z relativního přítmí do světla (viz první fotka). Jo – a je tam na konci dóst poletušek (pro ty, co nemusí krásné hmyzáčky – tak nevím, jestli jsem dala dobře upozornění zrovna k Dede (chuckle) )
Myslíš expozici? Obvykle má foťák na to vlastní volič, ale určitě to bude v návodu.
Případně to může být ISO, to je dobré v takovém případě nastavit na co nejnižší (je to citlivost na světlo)
No jo – ISO tam je! Takže co nejnižší (tady je 100 a já tam mám 200) Díky dobrá vílo – teda dobrý vílo.
Expozice tam někde je taky určitě (takové +/- (většinou černé minus a bílé plus nebo tak nějak´). Další fakt je ten, že dost záleží kam foťák ostří, pokud míří do tmy, záměrně přesvětluje, pokud míří do světla, tak ztmavuje. Pozná se to podle namáčknutí, že někam míří čtvereček
No a pak tam někde ve scénických režimech, nebo jak se to jmenuje na tvém foťáku, je určitě volba: fotka proti osvětlenému pozadí.
Ať si s tím poradí sám 🙂
Nakupuju přes internet sporadicky a vlastně jen elektroniku. Potřebuju to nejdřív někde vidět a nejlépe pročíst si zkušenosti. Většinou co živě nevidím, na tom se spálím. Možnost to vrátit je mi k ničemu, když poštovné stejně platím já. Výjimkou budiž obchody, kde lze vyzvedávat na pobočce, tam se objednávat po internetu vyplatí, ale i tak chci mít jistotu, že to co objednávám skutečně chci. Dneska si jde všechno napasat do tabulky, porovnat parametry a vybrat vítěze, jenže těch neměřitelných nebo nepublikovaných subjektivních parametrů je pořád dost a pak už to jinak nejde. A internet minimálně mobilní může mít skoro každý, kdo má signál (virtuální operátoři, kteří za dobití mají internet zdarma).
Na netu kupuju žrádlo pro psy, bílou techniku, někdy látky na patchwork a předevčírem mi dorazila z netu kancelářská židle 🙂 Neumím nakupovat na netu jídlo- jednak mám ráda místní obchody, druhak v supermarketech si při pohledu do regálu vzpomenu, co mám koupit- ale když to nevidím, nevybaví se mi to. Občas si přes net objednávám učebnice a Kuba mi je vyzvedává v Brně v obchodě. Neumím koupit přes net oblečení, boty, nedejbože podprsenku. Drahý můj si objednal na netu Alavis pro koně- asi mu narostou pevná kopýtka a bujná hříva 🙂
No, hřívy není nikdy dost, ale kopýtka… a jo, ušetří za lakýrky 😀 . To je na zlepšení kloubů? Hlavně aby to pomohlo.
Jo, na klouby… rok baštil preparáty pro lidi- ty volně prodejné- a skoro vůbec to nepomohlo, tak mu kdosi v práci poradil, že jedl Alavis pro koně a pomohlo to.
Zkrátka pro koně to nejlepší! (:o))
A na hebkou hřívu – tedy vlasy, vlasy! – je dobré zblajznout denně lžíci rozmačkaného a spařeného lněného semínka – psi to taky můžou (chuckle)
No a pokud nespaříš (anebo i pokud spaříš? to nevím), zafunguje jadrné moravské přísloví „Co projde krkem…“ Zkrátka nemáš po ránu hebkou jenom hřívu a navíc to jde ven snadno a rychle. (blush)
dneska jsem dávala odkaz na Hadech i Zkumavce 😀
http://tajemstvizdravi.cz/alavis-msm-pomuze-s-klouby-nejen-zviratum-ale-i-vam/
Boty jsem kupoval předevčírem (tedy trekové cyklistické boty), ale jako chytrá horákyně – s osobním vyzvednutím a tedy i vyzkoušením 🙂 – jinak vlastně na webu vyhledávám „fšecko“ – zejména se mi stává, že sháním právě se mi rozbivší výrobek ještě nedávno nabízený ve všech obchodech, abych zjistil, že přes noc evidentně v rozporu s fyzikálními zákony zřejmě nadsvětelnou rychlostí skoro odevšad zmizel a na svém webu ho nabízí jenom obchůdek v Zapadlé Lhotě a tak co chvíli nakupuji poslední kousek čehokoliv zapomenutý v temných hlubinách českých internetových obchodů …
Hmm – nakupuju přes net žrádlo pro psa (pozoruju, že to asi všichni), protože ho dovezou až domů (nebo na firmu a hodí přímo do auta). Kupovala jsem vysavač … jinak asi nic. Jsem holt konzerva, navíc stále platím hotovostí, karty nemaje.
Nicméně Terka nakupuje více – kosmetiku, věci na běhání (ano, i boty a spokojenost – ovšem jenom ty levnější, dražší si přece jenom ozkouší ve specializovaném obchodě), věci na psa i koně …
Běžně kupuji na netu žrádlo kočkám a kočkolit. Lednici, varnou desku, odsavač, troubu mám taky z netu. Oblečení ne, to jsem zkusila jednou a šlo to kompletně zpět, co nebylo rozměrově špatně bylo z příšerných materiálů, byť to na fotce vypadalo exkluzivně. Když jsem si před lety v listopadu zlomila nohu, zachránil mě net vánoční dárky, vše šlo přes něj. A teď naposled nákup jídla z Teska, ale tam jsem spokojená tak napůl. Kvalita ok, dovoz super, ale přece jen si ráda jídlo vybírám přímo a ještě mě kdeco napadne přímo v obchodě. Ale pro základní potraviny a těžké věci super, přivezou to až k baráku. Jo, nakupuji přes net dost a ráda.
Nanetu moc nekupuju, potřebuju si na věc sáhnout, hodně mi sedí takový ten starosvětský způsob, kdy si pokecám s prodavačem o tom, co vlastně sháním a nač to chci. Jasně že tím dávám prodavači možnost mi vybrat ze svého sortimentu (a prodat), ale to je přesně jeho práce, ne? Jsem poměrně odolná k vnucování věcí, které nepotřebuju, a navíc tuhle hru umím hrát z obou stran barikády. Takže si cením míst, kde mi umí poradit, a dvojnásob si cením, když někdo řekne, promiňte, my to nemáme, ale nejspíš byste to našla na místě xyz.
Naposled jsem takhle v kytkařským obchodě vyřešila v podstatě za hubičku podpěru pro klematis. Chci, aby rostl ve svém kýblu velikém, převelikém, kde se mu daří už desátý rok, a chci, aby byl u zdi domku, ale zeď je opolystyrenovaná a mně se do toho strašně nechtělo vrtat. Pořád dokola jsem si mlela v hlavě variace na dřevěnou mříž přivrtanou do zdi. Šla jsem koupit oblouk s tím, že ho zapíchnu kolem kýblu převelikého a pak se uvidí. Oblouk nebyl, ale šikovná paní prodavačka řekla – Co takhle vyrobit něco z bambusových tyčí a zapíchnout to do toho kýblu? Bingo.
Na netu kupuju psí žrádlo, protože mi těch 15 kilo přivezou až domů a ještě jsou levnější. Penuška byla vybíravá, té jsem granule pokud možno střídala, jinak žrala, jenom aby nepošla hlady, a vypadala jako pejsek z Dachau. Takže s Penuškou jsem chodila do obchodu, aby si vybrala. Melinka je popelnice, sežere i slupku z melounu. Ukázalo se metodou pokus-omyl, že Donda žrádlo nepovažuje za vrchol světa, pokud jí něco nechutná, sežere jenom tolik, aby nechcípla hlady, ale je ochotná žrát víceméně pořád totéž s lehkými obměnami typu tenhle měsíc kuře, další měsíc jehně. Takže Vaše krmivo a mám vystaráno.
Jinak jsem asi největší věc na netu koupila balík látek na kostým Brigitty z Narviku. Pokud má něco být vlněné sukno nebo bavlněné plátno, nepotřebuju na to ani sahat, protože vím, jaké to na dotyk bude. Krajku taky nemusím ošmatávat. Balík dorazil, barvy jsem přes zkreslení obrazovkou odečetla správně, jsem nadšená. Budem to šít teď v létě.
A to lino, co přijelo přesně v ten půlden, kdy jsem ho kvůli stěhování potřebovala, mě taky potěšilo.
Vlastně nevím, proč na tom netu nekupuju víc. Asi proto, že nejvíc kupuju jídlo a tu a tam knížku nebo něco pro Brigittu. Ale Brigittiny doplňky už musí být řemeslné věci, takže to domlouvám na trzích a většinou si nechávám dělat na míru. (Ty kožené chrániče předloktí mi sedí jak ulité, mají i fóra, pokud bych to s mečem přeháněla a hodně mi zesílila zápěstí – tím myslím řádově o centimetry. Ten opasek má plíšky s Brigittiným kultovním zvířetem. A tak.)
Ale když už mluvím o trzích, baví mě nakupovat i jídlo na trhu. Teda zeleninu. Prostě pro ten pokec.
Souhlasím, někteří prodavači dokáží člověka velmi inspirovat a fundovaně poradit, i když chce nakoupit věc za úplně jiným účelem, než pro jaký byla vyrobena. No a pak jsou jen podavači.
Ono motání se v začarovaném kruhu je dost prokletí. Člověk se na něco upne, a pak nevidí jiná možná řešení. Obvykle potřebuje někoho jiného, aby to z toho vyvedl.
S tím bambusem ti poradili dost blbě, venku ti vydrží sezónu, dvě a pak uhnije. Nevydrží ani v květináči doma. Pokud máš někde poblíž stavebniny, nech si nařezat roxor (stavební železná kulatina o různém průměru, na povrchu má výstupky), používáme k rajčatům už pátou sezónu a i bez natření zatím neurezly. Jediná nevýhoda je, že se to prodává v šestimetrové délce, ale měli by ti to nařezat na pořadovanou délku.
jsem navlíkla bambusu do země bužírkovej chránič a drží…už druhej rok …
Za dvacku si může klidně uhnít už první zimu. 😛
Na internetu nakupuju všechno možné.V práci kancelářské potřeby, papír, potraviny. Soukromě oblečení, sportovní potřeby… i boty 🙂
Za poslední půlrok jsem po internetu koupila čtvery boty – kotníkové Vansky 48, kotníkové Vansky 42, kožené sandálky Loap 40 a jedny žabky užnevímznačku 42. Všechny padly jak ulité, obchod deklaruje, že výrobky přeměřuje a je možnost vrátit bez poplatku. Kupovala jsem vlastně výrobky firem, které jsme měli vyzkoušené, a věděla jsem tedy, že stavba boty sedí.
Některé věci ale přes net koupit neumím, musím si na materiál sáhnout – a to jsou ty ubrusy a závěsy 🙂