Někdy se zadaří a na jedno téma se najednou vynoří více asociací. A pak vzniknou drabble dvě. To druhé samozřejmě bez nároku na bod, ale když už se jednou narodilo, bylo by škoda ho neposlat do světa. Dnes si můžete přečíst některé z nich.

První dvojice vznikla vloni na téma Ten kouzelný zpěv.

Zpěvy pro kočku libé

Zpěv odedávna rozechvíval duše. Zpívá i řeka v peřejích a konvalinkám vodopád.
Který zpěv je nejkouzelnější pro kočky?
Zajisté ten jejich, kočičí. Ač uším lidí nemelodický, jeden táhlý kočičí kvil spolehlivě přivábí kocoury z širokého okolí, kteří svým projevem nejenže doplní zpěv kočky, ale zaručeně probudí i celou ulici.
Ptačí. Není pro kočku lepší chvíle, než touhou se zalykající pěvec, kolotající své trylky a nevnímající nebezpečí.

Obávám se však, že pro naše kočky je nejkouzelnější zpěv kuchyňský:
– sforzando misek, rozkládaných na linku,
– staccato nože,
– andante kousků masa, do misek padajících a
– prestissimo rozdávaných nedočkavým strávníkům.

Tato hudba je nikdy neomrzí.

Píseň pro Jáju

Úvodní poznámka:
Kočky u nás nezpívají. Už roky nemají důvod, nemají jarní touhy. A tak jim zpívá domácí. Sice nic moc hlas a sluch spíš hluch, ale o to radši si vymýšlí slova na melodie starých známých písniček a ty pak s gustem pěje každé kočce, která se jí dostane pod ruku.
A tak si dneska zazpíváme jednu z nich, na tělo ušitou našemu rozežranému kocourovi Jájovi. A bude to o tom, co měl ten náš Jája dneska k obědu.
Tak připravit, á dva tři a jedeme:

Drabble: 
Představte si, představte si, co měl Jája k obědu
představte si, představte si, co měl Jája k obědu
granule s tyčinkou, tyčinkou malinkou
nudličky maštěný, baštil je jak praštěný
sám si pak pod linkou zmazal kožich pralinkou
gourmetku s rybičkou, schovanou před babičkou
felix výběry v želé, no to bude veselé
bozitu v omáčce, packy kloužou v zatáčce
se spoustou kuřete Applaws, zbylý po tetě
kuřecí snack se sýrem, vypusťte ho honem ven
myšku malou křupavou, zakousnutou za hlavou
vařené bravčové, co donesli bačové
zapil vodou nakonec, vše co sežral, hladovec!
To koukáte, to koukáte, co měl Jája k obědu!

Závěrečná poznámka:
Myslím, že jste inspiraci naší domácí poznali. Pokud ne, jste asi hodně mladí a jméno Jiří Šlitr vám moc neříká. Tak pro vás tady originál:
https://www.youtube.com/watch?v=L5DRkHltXQg

***

Další dvojčata jsou z letošního ročníku.

První jsou na téma Dokonalý hostitel. Kočičí mě napadlo v podstatě ihned, jak jsem téma uviděla. A druhé vzniklo z mé niterní potřeby si krásné chvíle, které jsem zrovna prožívala, uchovat navždy. A povedlo se. Alespoň já to tak cítím.

Rychlý průlet

Všechno bylo nachystáno.
Slavnostní sklenice, talíře i příbory vytaženy ze svých skrýší.
Přijde návštěva. Důležitá!
Z kuchyně se linou voňavé pramínky.
Zvonek.
Domácí usazuje hosty, společensky švitoří.
Polévka pochválena.
Nese se svíčková, knedlíky, brusinky.
Do chřípí stolovníků stoupá omamná vůně koření, oči se na tu nádheru jen smějí.
Vtom se Rozárka rozhodla, že se na to také podívá.
Bilance jejího proběhnutí talířem svíčkové:
– Téměř srdeční zástava u domácí.
– Mokré čištění ubrusu, koberce a dvou z hostů.
– Litr slivovice, s kterou se původně na slavnostní stůl nepočítalo.

Oběd se protáhl do noci, hostům se ani nechtělo odjet.
Návštěva se nadmíru povedla!

Závěrečná poznámka:
Tato historka se opravdu stala, jedinou omluvou snad může být to, že Rozárka tehdy byla ještě malé kotě.
I když jak tak na to koukám, ani to asi není žádná omluva. Ale stalo se a kupodivu, jak už to někdy bývá, to, co vypadá jako naprostá katastrofa, skončilo perfektním odpolednem a večerem.
Konec dobrý, všechno dobré, ne?

To, o čem jsem vždycky snila
Úvodní poznámka:
Pro mou dceru.
Děkuji ti, jsi úžasná.

Drabble:
Ve dne v noci ji střežíš.
Pláčeš spolu s ní, když jí poprvé píchnou zanícené ucho, chráníš ji všemi silami.
Čas poskočí, školní kabela je větší než copatá dívenka.

Najednou se koušeš do rtů a sleduješ za oknem, jak poprvé sama odjíždí autem.
Bolí tě srdce.
Čas vylétávání z hnízda.
Tváříš se statečně, ale tak moc to bolí…
Občasné návraty – někdy září štěstím, jindy zdrcená, ne každá cesta vyjde.

Potom…
Nádherný den. Jsi na návštěvě u své dcery.
Udělá ti snídani, zorganizuje program.
Je samostatná, soběstačná, suverénní.
Má svůj život a stojí pevně na vlastních nohou.
Nejkrásnější den tvého života.

Závěrečná poznámka:
Přála bych ten pocit všem mámám. Nad všechny poklady světa je to, když vidíš své dítě spokojené a šťastné v životě. Kdy víš, že se dokáže postavit světu a i když nevyhraje vždycky, aspoň se o to snaží.
Však když bude potřeba, máma svou náruč zase rozpřáhne… aspoň na tu potřebnou chvilku.
A všem dcerám bych přála, aby viděly ty rozevřené ruce, když je potřebují.

 
Pořád tvrdím, že čím na první pohled šílenější téma, tím líp se mi drabble píšou. Při přečtení tématu Stopy korýšů mi sice v první chvíli obrazně řečeno spadla brada, ale nakonec to bylo jedno z nejrychleji napsaných drable. Vlastně z nejrychleji napsaných dvojic drabble…

Kdo zaváhá…
„S žampionama ne,“ protestovala domácí. „Víš, že houby nejím!“
„Mně zas nechutná řapíkatý celer,“ mračil se domácí. „Proč si ta návštěva vymyslela zrovna tohle, to nechápu,“ okukoval balíček, ležící na stole. „To si nemůže dát normální salát? Nebo třeba těstovinovej? To ho musí mít ausgerechnet s krabíma tyčinkama?“
„Chce to jen vyzkoušet,“ mírnila jeho rozčilení domácí.
„U nás? Co jsem komu udělal…“
Odešli pro další várku nákupu.
To byla naše chvíle.
Barbucha sáček shodil ze stolu.
Tobiáš ho rozpáral drápkem.
Když se domácí vrátili, našli čtyři umaštěné čumáčky a po krabích tyčinkách jen mastné fleky.
K večeři dostala návštěva chlebíčky.
Na další nápad mě přivedl kolega IT. Není tedy tak úplně o kočkách, ale to přece nevadí.
Co se skrývá v racčí skrýši

Úvodní poznámka:
Bez nároku na bod.
Prostě jsem to chtěla napsat 🙂
Věnováno E. R. s poděkováním za inspiraci.  Bez něj by toto drabble nevzniklo.

Drabble:
Nejdřív se místností rozšířil nepříjemný pach.
Potom se šéfovi ztratila svačina. Pravda, měl ji na stole už dva dny, ale pořád to byla JEHO svačina.
Později objevili zvláštní zrníčka a podivnou drť.
Nakonec začal vynechávat systém.
Šéf svolal poradu.
„Kdo vypátrá, co je za tím, má odměnu jistou!“ prohlásil.
Začali hledat.
Následně zjistili, že se jim v racku usídlila myší rodinka. Prokousala se těsněním kabelů a živila se vším, co bylo v dosahu. Nepomohly ucpávky, nepomohly pasti.
Konečně jednoho ajťáka napadlo vzít do práce kočku.
Za dva dny po myších zůstaly jen stopy v rozkousaném těsnění racku a desetitisícová škoda.

Závěrečná poznámka:
Nechci, aby to vypadalo, že si myslím, že to nevíte, ale pro jistotu připojím, co nám o racku říká teta Wiki: Rack je standardizovaný systém umožňující přehlednou montáž a propojování různých elektrických a elektronických zařízení spolu s vyústěním kabelových rozvodů do sloupců nad sebe v ocelovém rámu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rack

Prostě mě napadl řetězec ra(c)k – rak – korýš. A historka od IT kamaráda byla tak návodná…
A popravdě, tohle zpracování se mi líbí víc, než to původní.

Tak, a to už by pro dnešek myslím stačilo…

Děkuju moc Toře za krásné minipříběhy  🙂

Myslím, že obsahují spoustu námětů k diskuzi – od kradláckých zvířat, přes „nehody“ způsobené neposedným mládím až k tak cennému vrcholu životního snažení, když se vaši potomci postaví na vlastní na nohy  (inlove)