Stála v chodbě a s nadějí na mě upírala zrak: „Paničko, půjdeme ven?“ „Berry, právě jsme se vrátily z výletu…“ „A bude hned večeře?“ „Ještě je brzy, vydrž.“ „A budeš nám házet míčky?“ „Ne, musím dělat i jiné věci, než pořád někde lítat se psima!“

Berry na mě ještě chvíli nevěřícně zírala a bylo vidět, jak v hlavě přemílá, co by se z té nemožné paničky dalo ještě vytlouct za zábavu. Co je to jeden výlet, když se ani míčky neházely? Když pochopila, že tudy (tedy aspoň tady a teď) cesta k zábavě nevede, odpráskala se otevřeným zadním vchodem na zahradu.

Berry má třešně ráda…:))

Fascinovaně jsem ji sledovala – doteď jsem netušila, že by se pes mohl klackovat! Vypadala jako otrávený prepuberťák, chyběly jen tenisky a díra na koleně. Vláčela tlapy, jako by patřily někomu jinému, hlavu nesla nízko a znechuceně čuchala kolem sebe. Taková otrava! Potom se ohlédla, a když zjistila, že se jí směju, tak zvedla hlavu a zamířila si to ke svému oblíbenému stromu. Když už nic, aspoň si natrhá třešně!

…a natrhá si je sama:))

Vzápětí se k ní odkudsi přiřítila nadšená Ari s plyšovou kachnou v hubě. „Pojď se tahat o kachnu! A vědělas, že k nám pod dolní bránou prolézá sousedovic kocour? A už převedli ovce z louky zpátky na zahradu – pojď, řekneme tomu drzému beranovi, co si o něm myslíme!“ Nohy bílé fence jen tančí netrpělivostí, svět je úžasný, pořád se v něm něco děje.

Netrucuj a pojď něco dělat!:))

Vidím, jak se Berry otáčí směrem k Domu a zkoumá, kde jsem. Jenže já na ně koukám z kuchyně, kde mě nevidí. Berry tak může odhodit pózu zhrzené a totálně zanedbané pejsky, ožívá a vzápětí obě střelenkyně pádí k plotu bafnout na ovce (aby si nemyslely:)) a pak k přední bráně – konečně je tam někdo, koho mohou pořádně oštěkat. Klackování skončilo – svět se zase točí jak má:))

Berry

Ari (s kachnou)

A jedna prémiová fotka 🙂 Dámy, jak jste se dnes nalíčily vy? Ari hlasuje pro zelenou…:))

A tak se ptám: Co potřebujete vy nebo vaše zvěř k tomu, abyste měli pocit, že svět se točí správný směrem? 🙂