Máme tady už čtvrtý stoslůvkový víkend. Pište, tvořte, bavte se, svými výtvory i tvorbou ostatních! Zkoušejte, co zvládnete – není to soutěž, vítán je každý autor. A dnešní téma?
Tady je:
Ano, stokrát ano!
Připomínám pravidla:
Zúčastnit se může kdokoliv, není to literární soutěž, je to popíchnutí kreativity, trocha legrace a zkouška, kolik toho dokážete vtěsnat do sta slov:))
Forma je libovolná, můžete napsat příběh, úvahu, popis čehokoliv, rozhovor. Podmínky jsou jen dvě – text má přesně 100 slov a musí v něm být jasně znát zadané téma. Nemusíte název tématu citovat, ale musí to tam být.
Drabble pište do nedělní půlnoci do komentářů na této stránce.
Protože v diskuzi nejspíš budou i reakce na ona zveřejněná stoslůvka, prosím napište před text vašeho drabble prostě DRABBLE. To slovo se do celkového počtu slov nepočítá. K drabble můžete napsat i poznámku, samozřejmě ji označte slovem POZNÁMKA, abychom věděli, že tady se už slova nepočítají:))
Pracovní přípodotek:
Pro ty šťastné, kteří nikdy nemuseli počítat znaky nebo slova ve svých textech, přidávám radu: ve wordu existuje nástroj, který se jmenuje Počet slov. Když píšete, vidíte počet napsaných slov v levém dolním rohu stránky. Toto počitadlo reflektuje každý znak, který jste napsali.
Co když ale zkoušíte různé varianty? Netřeba psát každou zvlášť – když dáte text do bloku, tak vám ono počitadlo vlevo dole řekne, kolik slov má ta označená část textu (blok). Tak vidíte – počítání slov není žádný problém dokonce ani pro ty, kdo mají nedostatečný počet prstů:)))
A ještě: pokud drabble nestihnete napsat do uzávěrky, ale téma vás oslovilo, napište i později – jen dejte na příspěvek avízo do aktuální diskuze. Jinak by čtenáři váš výtvor pravděpodobně minuli 🙂
Dovolte milí spisovatelé hlubokosklon, moc se mi to líbilo. Zejména paní Sklodowska je moje oblíbená hrdinka a i ta krásná sci – fi… Děkuji za pobavení i poučení
Díky moc, inko, já paní Sklodowskou mám taky moc ráda.
Opravujeme zadní část domu, takže o víkendu nebyl čas ani náhodou, i kdybych stokrát chtěla. Omlouvám se, snad to bude příští týden lepší, už tu nebudou zedníci.
Ahoj Toro, doufám, že opravy postupují v rámci možností co možná nejrychleji. Na drabblík se rozhodně těším.
Bože, zedníci! Máš moji plnou soustrast (hug) Já se právě zotavuju z opět rozkopaného Domu (kabely a dráty vedly fakt skrz na skrz), poslední zedník odešel v pátek 😛
Ozveš se mi, prosím, až budeš mít čas? (inlove)
myslím na tebe, Dede, ale fakt nestíhám. Dám něco dokupy v týdnu, ano? Ti staříci mi zatím nějak nejdou…
Proto jsem napsala, ať se ozveš, až budeš mít čas. (inlove) A úplně tě chápu… (wave)
Tentokrát jsem marně přemýšlela a na nic jsem nepřišla. Jen mě napadlo napsat za sebou stokrát ano, ale to by asi drabble nebylo, že?
Téma by tam bylo jasně vidět, takže ano, bylo, a takové hezky rytmické 😀 .
Dedeník takové dílo odmítl.
Aha, tak to byl ten drabblík úplně dole? Jestli on systému nepřipadal jako spam.
Jé MaRi, tak to jsem ráda, že taková blbina nenapadla jen mě, teda vlastně já chtěla napsat, že jsem ráda, že mě napadlo to stejné jako autorku takových skvělých drabblíků.
jojo, na blbiny jsem kadet, žádná distinguovaná starší dáma či baba (chuckle)
Sím, hlásím se mezi kadety na blbiny, vezmeš mne do klubu?
MaRi – odpověď je dole… 🙂
Olčavo, jste obě dobré – věřily byste, že mě to fakt nenapadlo??? A to jsem to téma vymyslela (blush)
Nemohu-li bojovat za Polsko, dovolte mi pomoci Francii
Začátek první světové války, Paříž.
Ředitel Francouzské národní banky nevěřícně zíral na bankovního úředníka, drobnou ženu s drdolem nepoddajných vlasů a balíček v jejích rukou. Mezi drobnějšími mincemi vynikaly dvě velké medaile.
„Madam, chápu, že chcete odevzdat zlato Francii, ale proboha, vždyť jsou to nobelovské medaile!“ Marie Curie se usmála. „Pane řediteli, mám na ně krásné vzpomínky, ale ty mi zůstanou, a zlato poslouží jinde.“
Ředitel se sklonil k jejím rukám. Převzal balíček, znovu ho zavázal a vložil jí ho do dlaní. „Je to národní poklad, madam. Musím s poděkováním odmítnout.“ „V tom případě vezměte u vás deponovanou nobelovskou finanční odměnu a nakupte válečné dluhopisy.“
Závěrečná poznámka:
O Marii Curie Skłodowské je známo, že za války organizovala mobilní rentgenologické a radiologické ordinace. Méně se už ví, že zbytek peněz z druhé Nobelovy ceny, které nepoužila na financování své laboratoře, využila pro nákup válečných dluhopisů.
Marušku Sklodowskou mám ráda už od dětství, kdy jsem četla Tvrdohlavou Marii od Zhoře.
To je moc krásné drabble o nezapomenutelné ženě – díky (in,ove)
Díky, milé dámy, tu Tvrdohlavou Marii si budu muset někdy přečíst, už mi více lidí tvrdilo, že je skvělá.
Opravdu doporučuji. I další knížky od Zhoře: Bety o B. Němcové, Poctivý Abe o A. Lincolnovi, Sám proti osudu o L. Beethovenovi, Kulhavý šermíř o J. Čermákovi. Jako dítě jsem je měla moc ráda – a některé četla i v nedávné době se stejným zaujetím.
Poctivého Abeho jsem četla, líbil se mi.
Skvělé, díky !! I jsem měla slzu v oku. Neměly to ženy lehké a tenkrát zvláště , o to větší obdiv a hlubokosklon.
Drabble
Ježíšmarjá, děvečko, co to děláš. Přece nemůžeš nechat ty jabka přezrát a shnít. Taková škoda!
Babi, já jsem před chvílí přišla z práce. Chci si sednout a odpočinout. Rozhodně nechci strouhat jabka a…
Ale ty je v zimě budeš potřebovat! Na štrůdl a tak. Přece je nemůžeš nechat zkazit. Taková škoda!
Už jsme to slyšela tolikrát. A co? Tak si je koupím. Stejně je to jedno.
Ale najednou už ve městě nejsem. Bydlím na vsi, všechno kolem mě roste, denně vidím, jak se třešně nalévají a červenají. Jak rostou jabka.
A já půjdu ten dar zpracovat. Ano a stokrát ano.
Pozn: Život na vsi mě naučil vidět některé věci hodně jinak.
Matyldo, to je moc krásné drabble. A naprosto výstižné. Babičky měly v tomhle pravdu.
P.S.: V lednici mi odpočívají višně, nemáte nějaký dobrý tip, co s nimi?
Naložit do rumu 😀
Marmeládu.
Kandované též nejsou k zahození, ale ta práce. Zavařit jako rozvar do jogurtu
vypeckovat a usušit…nebo do toho rumu..ale spíš do vodky…a cukru…
Markýz a markýza ze sadu děkují za všechny tipy. Dnes jsem něco naložil do toho rumu (respektive božkova originálu) a vodky, zítra jdu na tu marmeládu (či spíše džem).
Díky za tipy. Do rumu naložím sebe (a část višní), zkusím asi ten rozvar.
Jestli máš sušičku, tak ty kandované opravdu nejsou k zahození. Ale já slavím úspěchy s ovocem do jogurtu, Kačka si to odváží pravidelně. No a vnučky také dají bílý s ovocem
A stačí je povařit v cukerném roztoku? Našla jsem recept na kandování, ale tam se před sušením obalovaly ve směsi cukru a bílku, což nechci riskovat.
Po ostatnim zawirowaniu wokół opcji teraz firmy powinny dokładniej tą sprawę przemyśleć i może wybrać bezpieczniejszą strategie. Na jaki okres bierze się opcje, lub na jaki okres prawdopodobnie nasze firmy je brały.
kolikrát se v životě přesvědčíme o moudrosti našich babiček.
Mimochodem, dnes jsem ve zprávách slyšela, že se pole budou zase dělit na menší, aby se zabránilo erozi půdy.
Jo! To s tím životem na vsi můžu jen podepsat 🙂 Jinak bezvadně zpracované téma (wave)
Matyldo, to je tak hezky napsaný 🙂
100x ano, pro babičky milované a moudré. 🙂 Díky !
MaRi, moc pěkné. Kdepak se dneska všichni spisovatelé toulají? Věda přistane tak za hodinku.
Už se těším:))
No, měla jsem napsat za dvě 🙂
Pojďme se i dnes podívat na Cimburk.
„A potom pan Jan vytáhl tesák a medvěda dorazil,“ starý Ctibor doleštil meč a pohlédl do dychtivých očí malého Vítka.
„A co bylo dál?“
„Co by bylo… Přišel ke mně a ošetřil mi rány od medvědova pohlazení,“ odkašlal si Ctibor, aby před chlapcem skryl své dojetí. I po letech cítí vděčnost za záchranu. „Neváhal a mne, obyčejného čeledína, vlastníma rukama ošetřil. A už jdi. Pán tě volá.“
Vítek odchází s pevným rozhodnutím. Kdyby ho pán poslal kamkoliv, řekne ano. Třeba stokrát mu řekne ano.
„Jen pojď, chlapče, přečteš mi z Božího slova,“ říká pán.
Chlapec usedá a jeho nadšení pohasíná.
jo, skály lámat, draky zabíjet to ano, ale něco tak nenáročného jako čtení?
úplně vidím Vítkovo zklamání
Když on se chlapec k tomuhle opravdu necítí předurčen 😀 .
MaRi, to je moc krásné – opravdu se těším z tvých příběhů z Cimburku – Cimburka? 🙂
A ta pointa je skvělá, já toho chudáka kluka úplně vidím (chuckle)
Hezké, bezva pointa, jak byl krásně chlapec zklidněn. 🙂
Kontakt
22. března 1997, San Diego, Země
„Jsme tak vzrušení, že nevíme, co máme dělat. Nemůžeme se dočkat,“ podíval jsem se po usměvavých tvářích mých studentů, když jsem natáčel na video náš poslední odkaz lidstvu.
Všichni jsme nadšeně čekali na okamžik, kdy vypijeme zázračný nápoj, který nám umožní návrat domů do vyšších sfér obývaných vyššími bytostmi, našimi přáteli.
dle pozemského času 30. března, někde ve vesmíru
„Máte je?“
„Ne pane, přišli jsme pozdě. Kvůli té kometě jsme se zpozdili o dvě jejich časové jednotky, a když jsme dorazili na místo, bylo obsazené nezasvěcenými, ale hlavně nepřipravenými lidmi, takže transformace nemohla proběhnout.“
Poznámka:
V březnu 1997 spáchalo v San Diegu 39 lidí náboženskou sebevraždu, protože se domnívali, že sebevražda není smrt, ale postup do vyšších vesmírných dimenzí obývaných vyššími bytostmi. Někdy kolem 23. března vypili jedovatý koktejl smíchaný s léky, alkoholem a džusem a na hlavy si dali igelitové sáčky. Domnívali se, že „Je to poslední šance evakuovat Zemi než přijde její recyklace,“.Podle některých médií schválně koordinovali odchod ze světa s průletem Hale-Boppovy komety kolem Země. Členové sekty prý věřili, že za kometou letí vesmírná loď, která je odveze do světa vyšších bytostí.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/sektarsky-serial-nebeska-brana-applewhite-nettlesova-pfu-/zahranicni.aspx?c=A151211_183130_zahranicni_aba
No jo, nad tímhle jsem kroutila hodně hlavou, jak může někdo uvěřit něčemu takovému. Ale tohle drabble tomu dává nový rozměr.
JJ to řekla naprosto přesně, milá Gleti… Napsalas to dobře, sice mi to pořád přijde šílené, ale možná tomu už lépe rozumím…
tohle sci fi téma se mi moc líbí gleti!
Víra by měla být dobrovolná a vést věřící k dobru avšak náboženské sektářství jakéhokoliv druhu je nebezpečím vždy a všude . Díky za připomenutí smutné a zbytečné události.
?
aha, takže můj pokus o fórek byl systémem shledán nesymfonickým a vůbec nevhodným. Tak jo…
MaRi, to mě mrzí, že to spam sežral – ale víš, co jsme zrušili „kvíklyho“, tedy tu ochranu, co říkala „posíláte příspěvky příliš rychle“, tak mažu ne stovky, ale tisíce spamů denně. Nedokážu uhlídat, jestli mezi nimi není něco, co spam není…