Kultura noblesních kaváren a cukráren kombinovaná s nezapomenutelnou chutí poctivě namíchané a vyrobené čokolády – i tak by se dala charakterizovat vernisáž výstavy Kavárna, cukrárna aneb sladké léto v muzeu ve Dvoře Králové nad Labem.

Je to malé regionální muzeum, ale díky svým lidem nabízí každou chvíli něco zajímavého. Tentokrát jsem byla okouzlena – vůbec mě nenapadlo, že by se dala udělat výstava a kavárnách a cukrárnách! Přitom je to tak prosté, když může být výstava o textilce, proč ne o místech, kam lidé chodí mlsat a relaxovat? Na vernisáž jsem se těšila dvakrát, protože jsem věděla, že tam potkám řadu známých.

Výstavu „Kavárna, cukrárna aneb sladké léto v muzeu“ uspořádalo Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem, ve spolupráci s Krkonošským muzeem v Jilemnici, Severočeským muzeem v Liberci a Střední školou gastronomie a služeb z Nové Paky. Výstava návštěvníky přenese především do doby prvorepublikových kaváren a cukráren.

Zároveň nabízí ukázky regionálních výrobků, seznámí návštěvníky s historií výroby čokolády, marcipánů, dortů, perníků a dalších cukrářských výrobků. K vidění je i plný prodejní pult cukrárny, který lákal v 1. polovině 20. století k nákupu sladkostí nebo nádherné dorty. Nechybí ani možnost zakoupit si čokoládu a jiné sladkosti, jako připomínku této příjemné výstavy.

Výstava potrvá od 10. 6. do 18. 9. 2016

Vernisáž byla velmi příjemnou a doslova sladkou záležitostí. Dr. Jan Luštinec, ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici se rozpovídal o historii cukrářství tady u nás. O tom, jak nejspíš první dochovaný záznam o prodeji perníků je z roku 1335 z Turnova, o tom, že perníkáři a caletkáři byli dlouho jedinými, kdo nabízeli sladkosti na prodej. Perníkáři dělali i nepečený marcipán, pravý mandlový, jednotlivé kousky se tvarovali ve formách, jemnějších (a menších:)), než byly ty perníkové. Výroba sladkostí byla dlouho postavena hlavně na medu a sušeném ovoci, bez cukru se holt muselo mlsat střídměji.

V 17. století se do repertoáru přidaly bylinné bonbóny prodávané především v apatykách. V 18. století nastala veliká změna ve veřejném pojídání sladkostí – do Evropy se dostala káva a ke kávě prostě něco malého sladkého pařilo už tenkrát. Samozřejmě byla drahá, takže to zatím byla exkluzivní pochoutka, ale brzy začaly vznikat kavárny – ta první u nás prý byla v Praze na Malé Straně.

Káva postupně dobývala stále větší díl společnosti a v 19. století se jí povedlo dokonce změnit styl domácího stravování, pravil dr. Luštinec – lidé opouštěli zvyk snídat polévku a nahradila ji káva s pečivem. Ovšem káva byla stále drahá, tak si vynalézaví konzumenti pomáhali se všelijakými náhražkami, které míchali do kávových zrn. Velmi oblíbené byly slazené kroupy a sušené třešně. Jinak třeba žaludy a čekanka. Vznikalo tak mnoho originálních kávových příchutí.

Revoluce v cukrářství přišla zcela pochopitelně s používáním řepného cukru, který byl najednou dostupný a poměrně levný. Takže najednou byl k dispozici cukr, kakao, kakaové máslo – tedy i čokoláda. A začalo se mlsat ve velkém a velmi vynalézavě. Perníkáři se měnili v cukráře.

Vzniku cukráren pomáhal i rozmáhající se cestovní ruch – i tehdy cestovatelé rádi popatřili na nějakou pamětihodnost či přírodní krásu, aby to vzápětí za družného hovoru zapili kávou a zakousli něčím lahodným. Jen v malé Jilemnici vzniklo hned sedm cukráren! Inu, když si lidé dali túru v Krkonoších, toužili i po sladkostech.

A ty cukrárny, ty byly! Brzy měly k dispozici všelijaký strojový park (byť z počátku jen na lidský pohon:)), měli pořádnou pec na pečení i sušení, v některých případech si i pražili svoji kávu. Sortiment byl tehdy pestrý, hodně sladký a málo se používalo čerstvé ovoce. Každý cukrář se snažil mít nějakou specialitu, aby svoji cukrárnu odlišil od konkurentů. Potíž byla s prodejem venku, třeba na poutích. Ne, že by nebyl o zboží zájem – spíš naopak. Jen největší zájem měly vosy a byly prý zaznamenány případy, kdy na jiné už kvůli jejich útoku sladkosti nezbyly.

Do dvacátého století vstoupily cukrárny s mohutným rozmachem, skvělým sortimentem postaveným na velmi kvalitních surovinách (stále mluvím o dobrých cukrárnách, které zanechaly v historii stopy:)) a vylepšovaným strojovým parkem. Umění cukrářů bylo úctyhodné, mnozí z nich se učili v zahraničí, oblíbené bylo třeba Švýcarsko. (Ostatně věděli jste, jak úžasné obrazy se dají na dort „vysypat“ kakaem?:))

Jak poznamenal dr. Luštinec, mnohé ze známých cukráren v omezené podobě přežily i socialistický experiment – když ono se cukroví celostátně v jedné fabrice prostě vyrábět nedalo. Díky tomu se muzejním profesionálním zvědavcům podařilo najít i některé dědice slavných cukrářských rodů či firem – to bylo otázek a naštěstí i odpovědí!

Tolik velmi volné převyprávění přednášky dr. Luštince. Prosím, nenechte se vyvést z míry případnými nepřesnostmi – snažila jsem si dělat poznámky (na koleně – doslova! Ale měla jsem na něm papír:)), ale nejsem si jistá, jestli jsem stihla být i přesná. Ale ono je to celkem jedno – pokud toužíte po přesných informacích, vypravte se do Městského muzea ve Dvoře Králové – budou z vás mít radost a vy budete kompletně informovaní:))

Teorii povídání o sladkostech vzápětí doplnila praxe – návštěvníci mohli ochutnat čerstvé hořické trubičky, připravované přímo v sále (ach, byly úžasné:)), dále ochutnat a zakoupit ručně připravovanou čokoládu z Čokoládovny Willy a Pauli a dubenecké perníčky společnosti Dubea (pečliví čtenáři drabble si možná vzpomenou, že je měla ráda dračice Brandy:)). To pomohlo, aby se návštěvníkům v průběhu výstavy nevymkla z rukou chuť na sladké:))

Pokud jde o samotnou výstavu, podívejte se na fotky – dostala jsem se tam ve chvíli, kdy tam ještě nebyli návštěvníci a tak jsem vám mohla nafotit prostě všechno:))

Fotky najdete zde: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Sladke_sneni_na_vystave_v_Mestskem_muzeu_ve_Dvore_Kralove/ 

A téma k povídání? Inu mlsání! Perníky, čokoláda, trubičky… vlastně cokoliv. Co milujete, bez čeho jste nemohli být jako děti, co vás osloví dnes? Jaký druh čokolády máte nejradši?

PS: Na fotkách je i pěkný porcelán… komu se co líbí? Z čeho nejradši pijete svoji kávu?