BTW: Hlad!!!

BTW_dé_logoTak jsem přemýšlela, o čem dnes psát – o jahodách? O rajčatech, která už – koupená v zelenině – chutnají jako rajčata? O sýru od našeho mlékaře? O věčné chuti na něco dobrého? A pak jsem si řekla – napíšu o tom, kde všechny chutě začínají, napíšu o hladu:))

 

Předem musím poznamenat, že jsem nikdy netrpěla hladem ohrožujícím život nebo zdraví, ani jsem soustavně krutě nehladověla, jak se často stává v méně šťastných částech světa. Znám hlad, kdy mi kručí v žaludku, mám dojem, že bych snědla vola i s povozem, ale kdyby mi někdo nabídl smažené červy, asi bych vydržela ještě chvíli čekat na něco jiného:))

Nejvíc si na hlad vzpomínám z dob, kdy jsem chodila v Praze na jízdárnu (tedy zhruba od 12 do 19 let). Bydlela jsem na Vinohradech a jízdárna byla u Bílého Beránka – dnes se kousek od toho místa rozprostírá sídliště Řepy, tedy západní kraj Prahy. Cesta, kdy jsem třikrát přestupovala z autobusu na autobus, mi trvala obvykle zhruba hodinu a na jízdárnu jsem jezdívala hned po škole.

I když jsem si s sebou pravidelně brala svačinu, tak na celoodpolední pracovní činnost s hodinou ježdění na koni to nikdy nestačilo. Když jsme večer všechno douklízeli a šli krmit koně, krutě jsme jim záviděli. Pamatuju si, jak jednou kdosi vyprávěl o klukovi, který dokázal sníst seno – a jak jsem se nad tím vážně zamýšlela. Bohužel jsem zjistila, že já senožravá opravdu nejsem:))

Něco jiného byl oves. V jedné z kamenných komor, které byly součástí starodávných stájí, jsme měli drtičku na oves, takže koně vlastně dostávali nečištěné ovesné vločky. Často jsem jezdívala na tmavém hřebci Damiánovi, který za chladných dní často kašlal. Proto se mu podávaly k jídlu vločky spařené horkou vodou… lidi, to tak vonělo!!! Já mu do toho obvykle přihodila i pár kostek cukru a tak to vonělo dvakrát. Myslím, že někdy v té době se zrodila moje obliba ovesné kaše:))

Když jsme se večer v šatně převlékali „do slušného“, měli jsme povoleno zatelefonovat z jízdárenského telefonu, že už jedeme – aby se o nás doma nebáli, protože jsme obvykle odjížděli dost pozdě. Při té příležitosti jsme vždycky vyzvídali, co nám doma navařili, na co se kdo může těšit. A pak jsme se trumfovali. Výsledkem bylo, že jsme měli ještě děsnější hlad než předtím:))

Když jsem pak přijela domů, měla jsem obvykle jednu minivečeři hned po návratu a druhou poté, co jsem se osprchovala a celkově zcivilizovala. Když nad tím tak dnes přemýšlím, tak žasnu, jak jsem v té době dokázala mít 55 kilo i s postelí:))

 

A tak se dnes ptám: na jaký hlad si vzpomínáte vy? Kdy na vás přichází nejkrutěji? (Na mě po desáté večer:)) Jak se bráníte proti hladu na cestách, túrách, na kole či na vodě? A jestlipak se i u vás ověřilo rčení, že hlad je nejlepší kuchař?:))

Aktualizováno: 2.6.2016 — 21:34

57 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak jsem doma a musím říct, že na Setkání bylo nádherně – vyšlo všechno: bezvadní lidé, dokonalé počasí, velmi slušnej hotel a krásná krajina. (inlove)
    Jenny, díky moc za organizaci! (wave)
    S nemocí našich psin jsem se bála, že neodjedeme, ještě ve čtvrtek jsem váhala. Ale zvládly jsme to všechny a myslím, že si to i ony užily – i když jsem jim musela dělat pauzy a zavírat je do pokoje, aby si odpočinuly:))
    Přijela jsem domů plna předsevzetí, že posekám zahradu – na nově osetých plochách zatím vítězí lebeda nad trávou a tak potřebuje posekat (vím, že je na to chemie, ale snažím se tomu vyhnout:)). Jenže počasí jednoznačně fandí lebedě! (wasntme) jakmile usoudím, že je ofoukáno a v podstatě sucho, zase zaprší. Takže mám pořád asi největší úrodu mladé lebedy na této straně Krkonoš 😛

      1. Eh MaRi, děkuju za poznámku! 😀 Když já jí mám tolik, že bych nakrmila regiment 😛 A nemám ten regiment! (wasntme)

        To je tím, že ta dovezená hlína holt v sobě má semínka plevelů A semínka trávy. Tráva je pomalejší… A já nechci udělat to, co se radí, tedy nechat nejdřív všechno vyrůst, pak to zalít roundupem, vše vyhubit a pak sít trávu – blé. Takže musím sekat lebedu. Ono jí sekání nedělá dobře, zatímco trávě nevadí. tak si myslím, že časem zvítězím 🙂

        1. Určitě. Někdy před dvěma lety u nás ve vesnici zrušili starou autobusovou zastávku. Znamenalo to mimo jiné vytrhat dlažbu a beton. Po zbytek roku – ještě i loni tam vyrůstala nějaká podivná rostlina, lebeda to asi nebyla, ale byla jí hodně podobná. Jak jsem mohla při procházkách s hafuňama sledovat, to místo jen sekali – a teď už je tam slušná tráva, která se neliší od okolní.

  2. Já teď v tom taxíku občas mívám různé stavy:
    HLAD: když nestihnu připravit si domácí sendviče, ve kterých je to, co si tam dám sama, tak prostě trpím hlady. Bagety a podobné hnusy od benzínek nejím. Jídelen, kde se dá dobře a levně najíst mám vytipovaných dost, jenže obvykle v čase, kdy bych se najíst potřebovala, jsem na druhé straně Prahy. Výsledek je ten, že jím nepravidelně a to se na zdraví docela podepisuje. Občas mě bolí žaludek, což jsem nikdy nemívala…..
    ŽÍZEŇ: připravuji si do auta vodu se šťávou. A kafe do termohrníčku. Někdy to nestíhám nebo vodu i kafe prostě zapomenu přibalit do tašky a zůstane to na ledničce, odkud jsem vodu za účelem přibalení vytáhla a kávičku uvařenou postavila vedle. Po návratu je voda teplá a docela hnusná, kafe jakž takž ještě ujde.
    DALŠÍ: občas fakt nestíhám ani WC. Jsou pak momenty, kdy vcházím do bytu s nohama zkříženýma a s okem vytřeštěným mířím rovnou tam. Jenže v cestě mi stojí chlupatá četa, která se potřebuje nutně mazlit a tulit a já mám pocit, že puknu. Když se konečně propracuju tam, kam potřebuju jsem málem na výměnu oblečení. Taky nic pro zdraví!
    Ale teď s příchodem malého MRAZÍKA domů si koupím ve zmrazeném stavu to, co mi chutná a aspoň trošku si uvařím.

  3. Na jaký hlad vzpomínám? Na hlad zásadně nevzpomínám. 😀 Ale dostal jsem ho teď a upeču si brambory bez šrotu a ještě předtím si zakrojím řádný krajíc a namažu domácím máslem a marmeládou.

    1. Ty děláš, Alasdaire domácí máslo? Já jen tu marmeládu. Dede je na Rusavě, takže tady už asi nikdo dnes nebude. Naštvaně sedím doma a za chvíli se odbelhám na krátkou prochajdu.

  4. Vzpomněla jsem si na svůj „cestopis“ z první zahraniční dovolené. Bylo mi 13 a s rodiči a sestrou jsme vyrazili do Polska. Po letech jsme s maminkou na zápisky narazily, spolu jsme je četly a smály jsme se, že snad na každé stránce (deníčku formátu A5 🙂 ) jsem krom popisu cesty psala o tom, jak máme hlad a těšíme se na jídlo. (chuckle)
    Mimochodem i do spřátelené Polské lidové republiky se tenkrát nedalo cestovat jen tak, že se člověk rozhodne, naloží rodinu do auta a jede, to by bylo zřejmě příliš jednoduché! Potenciální cestovatel si musel zařídit písemné pozvání od polského občana (fubar) , pak teprve mohl začít balit.

  5. Hm hlad. Kručení v břiše jsem určitě mockrát zažila, ale na opravdu prázdný žaludek a křečovitý pocit hladu si nějak nemohu vzpomenout. Ten by se asi dostavil, kdybych pár dnů (nebo třeba jen 24 hod.) nejedla a na to žádnou vzpomínku nemám (snad naštěstí). Takže u mne pocit hladu spíše souvisí s mlsotou – něco bych si dala „na zahnání hladu“, jen kolikrát nevím co a většinou to bývá celý trojúhelníček taveného sýra rovnou to pusy:)

    Jo a kručení – všimli jste si, že kručení v břiše nemůžete zastavit ? Když byla naše Dixie kotě, ráda mi lehávala v posteli na břicho. A mě občas z cela neznámé příčiny začalo kručet v břiše. Hlasitě se tam honily šťávy či co a já proti tomu nemohla nic dělat. A Dixie vždycky naskočila a pak mě packou do břicha plácala, jakoby se chtěla s těmi zvuky poprat. Bylo to fakt legrační.

    Užijte si všichni krásné Zvířetnícké setkání, ať se počasí vydaří a budu se těšit na fotky !!!!!

    Dede, my máme o víkendu dvojí pozvánku na BBQ, tak tentokrát drabble vynechám. Jedině, že by mě zase něco napadlo večer před spaním.

    A dotaz . HankoW,jak jsi u banky pořídila s vykradenými konty?

  6. Hlad u koní, to znám také moc dobře. Ale bylo tam kolem nich tolik práce, že jsem si na jíclo vzpoměla až večer, po práci. Když byla nějaká kobyla v laktaci, tak jsem upíjela mléko hříběti. Hříbě jsem zavřela do boxu, aby se se mnou u zdroje nehádalo a nadojila jsem si hrnek mléka a teprve potom si přišlo na své hříbě. Kobylí mléko je vydatné, první vlčí hlad zahnalo, než jsem přijela domů a mohla jsem se nabaštit.
    Jo a také nechápu, že jsem vážila tak málo, když jsem večer vybílila ledničku. Asi to dělal ten pohyb a dřina okolo koní.
    U nás od rána tma tmoucí, zataženo, ale neprší.

  7. Já jsem snad nikdy takový ten vlčí hlad nezažila a to ani v Bludově, kde se léčily tlusté děti. Ale okamžitá náhrada vydané energie – chodila jsem plavat na Bohémku a po plavání jsme si kupovali za 25 haléřů skývu chleba s hořčicí. Tak to teda byla lahůdka

  8. Na ten nejstrasnejsi ukrutansky hlad si vzpominam z obdobi tehotenstvi. Nekdy ve tretim tydnu (?) jsem mivala opakovane pocit, ze pokud hned ted neco nesnim, dozajista umru. Asi to same citi kojenci, kdyz hlady rvou, co jim plice a hlasivky staci…
    Na vuni tepleho srotu si z detstvi vzpominam taky, k tomu patri jeste chut a vune babicinych belesu. Jemnych, nadychanych, s velkymi dirami uvnitr. Tech nebylo nikdy dost. Srtot jsem nikdy neochutnala. A … me to ani nenapadlo?!
    Obecne hlad nemivam, preziji i tyden jen na hablkach. Ovsem mlsnou jsem schopna zahanet cekoladkou. Klidne i cely den :/.
    Susene mliko s trochou suseneho malkaa… jak krasne se to lepilo na patro :).
    JJ – k tvurcimu hladu se poji nahla ochota napr. uklizet. Faktury nebo referat do skoly mohou pockat, jeste se preci musi umyt schody a prikousnout cerstvy chleba!

    1. Evo, to znám, umýt okna, schody, poklidit pracovní stůl, … zkrátka k dokonalosti dovedené umění prokrastinace 😀 .

      Pěkně prosím, co jsou to belesy? To neznám, anebo to neznám pod tímhle názvem.

      1. Béleše (ty jo, ja tu mam diakritiku!) jsou cosi jako koblihy. Jen vzpominkama na detstvi povysene na manu bozskou :).

        1. Tak to asi neznám, díky za vysvětlení. No jo, člověk má recept, udělá si je přesně podle něho, a stejně to není ono, co si budeme povídat. 😛

    2. EVI, TYS V DOBĚ TĚHOTENSTVÍ BYLA VLASTNĚ ŠŤASTNÝ ČLOVĚK. jÁ BYLA T PŘESNÝM TVÝM OPAKEM. CELÉ PRVNI TĚHOTENSTVÍ JSEM TRPĚLA NECHUTENSTVÍM. cO VŠAK BYLO DALEKO HORŠÍ BYLO, ŽE TO, CO JSEM PO TROŠKÁCH SNĚDLA ZMIZELO BĚHEM NĚKOLIKA VTEŘIN V MÍSE WC. jAKÉKOLI POZŘENÉ JÍDLO MI OBRACELO VŽDY ŽALUDEK NARUBY. v ROCE 1981 JEŠTĚ NEBYLO SONO, TAKŽE SI MNE DŘI PŘEDÁVALI JAK HORKÝ BRAMBOR. STEJNĚ NIC NEZJISTILI, JEN KONTROLOOVALI STÁLE MOU HMOTNOST. PŘED PORODEM JSEM MĚLA O SKORO 6 KG MÉNĚ JAKO NA ZAČÁTKU TĚHOTENSTVÍ A DŘI Z TOHO BYLI OPRAVDU NA VĚTVI. KDYŽ SE DÍTĚ NARODILO, CHU´T I POCIT HLADU SE MI JAKO ZÁZRAKEM VRÁTILY. nO, POTŘEBOVALA BYCH DNESKA BÝT V JEDNOM KUSE POPRVÉTĚHOTNÁ, ABYCH ASPOŇ TROCHU ZHUBLA. ZAJÍMAVÉ BYLO, ŽE U DRUHÉHO DĚCKA BYL PRŮBĚH DOCELA OPAČNÝ. VÍC JSEM JEDLA, ALE ASPOŇ JISM TO DRUHÉ TĚHOTĚNSTNEPROBLINKALA.

  9. A ze všeho nejhorší je hlad tvůrčí. To když takhle sedím a přemýšlím, že bych měla tvořit (například něco do práce). Zrovna v tu chvíli začne hlava pokřikovat, že naskočí, až něco dostane žaludek (nejlíp: čokoládu, kus dobrého sýra apod.). Hrozně blbě se jí to vymlouvá. Když mne fakt štvala, měla jsem po ruce hrnek vody a mrkev 🙂 .

  10. Teprve teď vidím, jak ochuzené bylo moje dětství! Kdepak šrot a brambory prasátkům! Mamii!

  11. Tak v Kalifornii nejsu, ale ve svym casu taky ne. Prave jsem byla s komentarem, jak si ten srot uvarim, zarazena do centralniho casoveho pasma – tedy jako u Maricky, coz je o hodinu driv nez u mne. :^)

  12. Když byla naše Jana malá, býval u nás celé prázdniny o něco málo starší synovec. Babička je volala odpoledne na svačinu a oni říkali, že už svačili, že jedli šrot. Manželovi rodiče měli různou zvěř a havěť /slepice, krávu a pod/

      1. Šrot je vlastně hrubá celozrnná mouka – většinou z ječmene nebo ze pšenice, někdy se mlela i kukuřice. Takže měli všecko zdravé a výživné … 😉

        1. A sakra, Yga je teď v Kalifornii! To jsem zvědavá, kde jsem dnes já 😛
          Prosím, zkuste si toho nevšímat… (angel)

          1. Mně se jenom líbí, jak je to tady demokratické a v Kalifornii je pokaždé někdo jiný (rofl) (rofl) … to tak, aby ses tam slunila jenom ty (nod) !

  13. Z nostalgie si ten srot udelam. Mam doma celozrnny bulgur, coz je hrube posekana psenice, a misto kopriv tam dam zelenou cibulku. To se bude prednosta divit, az mu reknu, ze se to krmilo prasatum a kralikum. (rofl)

  14. Spomínam si na časy strednej školy, kedy som bola vo vývoji – dokázala som zožrať všetko, čo neskúsilo ako prvé zožrať mňa. Najhoršie to bolo po hodinách tanečnej, to som si cestou domov musela kúpiť párok v rožku, aby som počas tej polhodinovej cesty neumrela od hladu a dožila sa v zdraví večere 🙂

    1. Katko, když jsem jezdila přes Smíchov (někdy jsem chytla autobus, díky kterému jsem přestupovala až na náměstí Míru), tak tam mívalo otevřené jedno bistro, kde se mimo jiné prodávali smaženky – Abyt ví 🙂 Těžko líčit to úžasné potěšení, když jse se, hladová jak ten čokl, do té úžasně mastné smaženky zakousla… 😀

      Mimochodem fráze „dokázala som zožrať všetko, čo neskúsilo ako prvé zožrať mňa“ se mi děsně líbí! (inlove)

      1. Dodatečně jsem si vzpomněla na jednu historku z tohoto bistra. Kdysi po ránu tam našli spícího zloděje, naprosto neprobuditelného. Nene, žádný alkohol, jen se přežral zbylých smaženek. 🙂

        1. Tak to musely být fakt dobré, když se radši ládoval smaženkami, místo aby vybral kasu 🙂 .

  15. Tak yjsem ujídala šrot králikům i kačenám, s kopřivama, to byxlo tak dobrý..ne z hladu,z rozcapenosti..na hlad stačil škramfulec chleba s máslem a trochou soli nebo posypanej nasekanou pažitkou…ovesnou kaši nemusím, ale když byl velikej hlad a nebyly penízky, tak i tvrdej chleba, sušenej pro králiky, pěkně křoupanej k neslazenýmu čaji,byl manou nebeskou.

    1. Tak šrot jsem nikdy nejedla a díky Ygo, že už vím, oč jsem přišla – znám termín, neznala jsem jeho obsah (chuckle)

    2. Taky jsem vždycky na prázdninách na vsi ujídala krmení pro zvířectvo. Nevím, jestli se tomu dá taky říkat šrot. Teta uvařila ve velikém hrnci takové horší brambory, pak si s tím ještě s horkým sedla na zápraží, rozšťouchala to, přisypala do toho nějaké otruby a ještě to spařila horkou vodou nebo deputátním mlíkem (pracovala na statku). Ach, jak to vonělo, bylo to jak takové hrubší škubánky 😀 .

    3. Když jsem byla malá, babička občas vykrmovala husu. Co všechno v té hmotě, z které šoulala šišky nevím, ale vždycky do toho schraňovala lógr z melty. Já jí to chodila krást, vždycky jsem jí toho sebrala, tak do hrsti, a utekla jsem s tím ven. To byla dobrota!
      Akorát se pak mamka divila, že nemám hlad.

  16. OTéčko
    Tak já prchám – doufám, že dorazíme v pořádku, neb navigaci nemaje a s naším orientačním smyslem … no, snad k večeři dorazíme.

    Mějte se tu krásně … (wave)

  17. Takovýten tzv.“ vlčí hlad “ jsem měla jen jako pubertální děcko.

    Teď mě spíše honí mlsná. A to je teda něco. S tím bojuju a občas prohraju a vše sežeru.
    Bože jak já bych tak ráda trpěla nechutenstvím.

    1. Ach Míšo, pod ten tvoj posledný precítený povzdych sa musím prilepť, nič iné mi neostáva…

  18. Jeden rok jsem brigádničila s kamarádkou Vlastou v teletníku a ta tam zase užírala sušené mléko – opravdu ho jedla plnýma hrstma (rofl) , kor když narazila na sušené mlíko pro novorozeňátka.

    Jako děcko jsem hlad zaháněla suchým čerstvým posoleným chlebem … až mi to taťka zakázal (chuckle) „Klidně si ho jez, ale doma. Ještě nás lidi pomluví, že ti ho nechceme namazat!“ A protože nejlepší bylo lítat s krajicem po venku, tak jsem si ho pak začala mazat sádlem (ani to nebylo uvítáno – prý ať si na něj dám aspoň paštiku, co furt sádlo … to tak, kazit si chleba paštikou!).

    A nejprvnější hlad se nejlépe zahnal vařenýma erteplama z kotla (pro prasátka) – rozlomit, vykousnout střed a vrátit zpátky …

    1. Sežralo mi to dlouhou odpověď, furt nám padá net 🙁

      takže stručně znovu:))
      Ygo, úplně jsem zapomněla, že jsem taky bývala takové telátko – a mlsala sušené mléko! Je to bylo to pro lidi, ne pro telátka:))
      Dobrej důvod proč si mazat chleba! (inlove)

    2. Ygo, chleba s čerstvým sádlem a posolenej byl jídlem i mého dětství- babička vždycky koupila špek a vyškvařila sádlo, domů jsme si vezli hrnec voňavé záležitosti, která pak časem ztratila tu úžasnou vůni a už se z toho dělaly fakt jen zásmažky a opíkaly se na něm topinky…
      Sušené mlíko jsme objevila někdy v pubertě, když se u nás doma nějak objevilo- a ta chuť byla úžasná, jen bylo pro lidi, ne pro telata 🙂
      Největší hlad si pamatuju z pionýrských táborů, protože tam jsme celé dny lítali po louce a po lese a svačiny- teda chleba s jakoukoli pomazánkou- tam chutnaly vůbec nejlíp, doma ta pomazánka už nikdy tak dobrá nebyla 🙂

    3. Jo jo, sádlo na chleba je naprosto super, hlavně domácí. Miluju na ně ještě trochu zeleného, třeba cibulku nebo pórek. Moje babička k chlebu se sádlem přikusovala švestky anebo si to přemázla povidlem. Mňam.

      1. Nene, nejlepší byla nať z cibule uříznutá přímo ze záhonu (a neber šecko, jen tu a tam jednu, nebo ta cibula scípne) nebo pažitka 🙂

        1. Tyhle pokyny jsem taky dostávala 🙂 . A k tomu ještě Až dojdeš s tou cibulkou, ne ať ti smrdí po cibuli z pusy 🙂 (ale vždycky drobet smrdělo, kdo by odolal kousek zkřoupnout). Ale zato jsem měla povoleno oštipovat z pažitky poupata, v tom jsem se taky realizovala 🙂 .

          1. A to mne zajímá – proč bys neměla být cítit po cibuli? Totiž, když jsi snědla ten chleba, tak čichový efekt byl úplně stejný!

            1. Dáma nemá být cítit po cibuli, ale po růžích. Na což jsem argumentovala: No jo, ale růží se nenajím. 🙂

              A na chleba mi cibuli odměřovali, škrti 😀 .

              1. Ubohé dítě, jak smutné dětství (rofl) (rofl) (rofl) !!!

                A teď jsi mi připomněla – jako nezletilá a mírně zletilá jsem na různých mejdanech si taky pokouřila – a abych matičku rodnou ošálila a nevanulo to ze mne jak z tabačky, cestou domů jsem sežvýkla několik růží … akorát si nejsem jistá, jestli to mělo kýžený efekt, protože většinou rodiče již spali, tudíž na dechovou zkoušku nedošlo …

  19. Užírala jsem dědečkovým králíkům brambory se šrotem. Ach, bylo to moc dobré! Taky jsem kradla ovesné vločky plnou hrstí přímo z pytle. Seno jsem nejedla 🙂
    P.S. vzhledem k tomu, že králíků bylo obvykle kolem osmdesáti, tak je dvě hrsti brambor se šrotem nijak výživově neomezily 🙂

      1. No, ony ty horký brambory se šrotem jsou vlastně takový nedodělaný škubánky 😀 Tak proč by to nemělo být dobrý. Trochu posypat mákem….

Napsat komentář: Karolína Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN