Druhý stoslůvkový víkend o něco prodlužuju, protože část možných autorů jede na desáté setkání Zvířetníků, tak aby měli čas něco vymyslet. Piště, tvořte, bavte se – svými výtvory i tvorbou ostatních!
A dnešní téma?
A ticho se naráz roztříštilo!
Připomínám pravidla:
Zúčastnit se může kdokoliv, není to literární soutěž, je to popíchnutí kreativity, trocha legrace a zkouška, kolik toho dokážete vtěsnat do sta slov:))
Forma je libovolná, můžete napsat příběh, úvahu, popis čehokoliv, rozhovor. Podmínky jsou jen dvě – text má přesně 100 slov a musí v něm být jasně znát zadané téma. Nemusíte název tématu citovat, ale musí to tam být.
Drabble pište do nedělní půlnoci do komentářů na této stránce.
Protože v diskuzi nejspíš budou i reakce na ona zveřejněná stoslůvka, prosím napište před text vašeho drabble prostě DRABBLE. To slovo se do celkového počtu slov nepočítá. K drabble můžete napsat i poznámku, samozřejmě ji označte slovem POZNÁMKA, abychom věděli, že tady se už slova nepočítají:))
Pracovní přípodotek:
Pro ty šťastné, kteří nikdy nemuseli počítat znaky nebo slova ve svých textech, přidávám radu: ve wordu existuje nástroj, který se jmenuje Počet slov. Když píšete, vidíte počet napsaných slov v levém dolním rohu stránky. Toto počitadlo reflektuje každý znak, který jste napsali.
Co když ale zkoušíte různé varianty? Netřeba psát každou zvlášť – když dáte text do bloku, tak vám ono počitadlo vlevo dole řekne, kolik slov má ta označená část textu (blok). Tak vidíte – počítání slov není žádný problém dokonce ani pro ty, kdo mají nedostatečný počet prstů:)))
Včera jsem neměla čas, tak dnes jdu číst drabble – a už se těším! 🙂
— Hodina ticha —
Poslední hodinu před svítáním svět mlčí. Bdí jen mniši, kněží a umírající.
Lisa nespala. Napůl seděla, hlavu a ramena zabořené do vysoko nastlaných polštářů, a vlny bolesti ji zalévaly jedna za druhou.
Když jí mistr Waters přinesl pohár s lékem a otec Brian cestovní šaty, nebránila se ani jednomu. Věděla, že přijdou. Věděla to dřív než oni sami.
Kněz ji podal mistru Watersovi do sedla.
Hned za městem vjeli do potoka. Koni odletovaly od kopyt vějíře vodní tříště a splétaly kolem nich katedrálu třpytivého ticha.
Bolest polevila. Lisa usnula.
Na druhý den ji kolem poledního vzbudil měsíce nevnímaný zpěv ptáků.
io, to je úžasně silný drabblík, obdivuji, jak se ve sto slovech dostaneš od naprosté deprese s optimistickému konci.
Milá Io, každý tvůj drabblík mě přinutí chtít vědět, JAK TO BYLO DÁL? Kdy už konečně napíšeš román? Nebo ještě lépe – románovou sérii? (inlove)
Líbí se mi velmi, tyhle sugestivně popsané chvíle úlevy. Místo kachny si připijme. (beer)
Trochu jsem se netrefila do roční doby 🙂
Stoslůvko:
Je nedělní večer ve vánoční době, zrovna končí mše, dozpívává se koleda Narodil se Kristus Pán. Dozněl zpěv i varhany. Ticho. Náhle je přerušeno hebounkou melodií, jako když mráz začne kreslit květy na okno; přidá se druhá, jako cinkání tříštících se drobounkých rampouchů. Jak se přidá třetí, je z toho drobný potůček štěbetající mezi kameny ověnčenými ledovou krustou. Potůček sílí a začne se ozývat nápěv před chvílí dozpívané vánoční písně, postupně sílící proud zurčí a zpívá, jednotlivé hlasy si předávají hlavní nápěv: „Nám, nám, narodil se!“ Až nakonec ve velebném fortissimu dozní poslední akord. Kostelní loď vrací ozvěnou dozvuk. Ticho.
Komentář: Kdybyste si chtěli poslechnout, o čem byl drabblík, a neměli to daleko do HK, tak tyhle fantastické improvizace ve stylu Bachových Chorálních předeher hrává pan Fajfr po nedělních večerních mších v kostele na Pražském předměstí (to je ten blízko vlakového nádraží), jsou fakt nádherný.
Teda to je nádherný. Ne že bych to neměla daleko, ale chtěla bych si to poslechnout!
Krása, HCHO, taky bych u toho chtěla být.
HCHO, to je nádhera – nakreslila jsi báseň! (inlove)
Poslouchej, ono je to (naštěstí:)) dlouho dopředu, ale nemohla bys dát o těch Vánocích avízo? Já bych tam opravdu jela! (S tvým drabblíkem v hlavě:)) 🙂
Pan Fajfr hrává každou neděli večer (mše je od 20.00, když chodívám od libereckého rychlíku před třičtvrtě na devět, tak ho pravidelně slýchám), tak třeba někdy budeš mít zrovna cestu okolo. Vánoce jsem vybírala, aby lidi znali písničku, která byla hlavním tématem té fugy.
A jinak díky moc, jsem moc ráda, že se líbilo 🙂
Křehké kouzlo okamžiku
Menlo Park, 1878
Oči všech se upírají na sklářovy ruce, držící křehkou skleněnou skořápku. Baňka skrývá dlouhé měsíce práce a pokusů, nekonečné trápení s výběrem vlákna, dny a noci strávené při konstrukci výkonné vývěvy, úvahy o přívodních kontaktech, o obtížnosti jejich propojení s vláknem, o vhodném tlaku uvnitř baňky, o parametrech zdroje elektrického proudu…
Sklář, sledován bedlivě ostatními, nahřívá pečlivě skleněnou trubičku, spojující baňku s vývěvou. Sklo získává zlatou barvu a začne téci pomalu jako med. Dva obratné pohyby a baňka se uzavírá. Napětí v místnosti konečně povolí. Dříve, než se může ozvat úlevné vydechnutí, roztříští ticho zvuk baňky, vyklouzlé ze sklářských kleští.
Závěrečná poznámka: První Edisonova žárovka, připravená pro test, zda je schopna svítit, byla zničena nešťastnou manipulací.
tak to muselo naštvat, rozbit si první žárovku 🙂
krásně napsáno
Teda, to fakt muselo naštvat.
Úplně slyším, jak tam všichni nedýchají, a do toho křup.
to bylo napínavý
Díky děvčata. Ale byli tam samí slušní lidé, na dehet a peří nedošlo. 🙂
To potěší! Tedy že na ten dehet nedošlo, jinak to byla děsná smůla. Ale ti opravdu dobří se nenechají smůlou zastavit 🙂
Díky za další prima drabble – nejspíš se mi to vybaví při každém pozornějším pohledu na žárovku… 🙂
Ouuu jak já bych zaklel! 😀
Dlouho se tu nikdo podobný nevyskytl, ale samoty s tím musí počítat. Netušil, že jsem doma, byla všude tma i v tom druhém domě. Půjde do kůlny? Mám tam jen levnější nářadí, ale zůstala tam pila. Už ji má v ruce, parchant. Kroutím hlavou. Tak začneme. První páčka – dům okolo sebe vypálil mocné proudy světla. Pilu pořád drží a klídí se. Tohle nedělám rád. Druhá páčka – směrovaný řev sirény ve večerním tichu posadil zlodějíčka na zem. Než se vzpamatoval, z jedné strany stojím já, z druhé sousedův ovčák Agadir. Do mého domu není tak snadné vejít, když si to nepřeji.
Ty takhle strašíš zloděje? Ten se musel hodně divit jak se mu to zvrtlo
Tak to mu přeju. Jestli něco nesnáším, tak zloděje a vůbec příživy. Kdyby si aspoň znečistil textil, když už naše zákony jsou takové, jaké jsou…
Za celou dobu co tu bydlím, jsem to použil jen dvakrát. Poprvé to byl test.
Pod tohle se podepíšu. Včetně toho textilu…
dobrá taktika a skvěle napsáno
Jooo! Tak do něj!
Píšeš čím dál líp. (h)
Alasdaire, to je dobrý systém (a prima drabble:)) – a navíc, s jakým uspokojením vždycky čtu, když se někomu nepovede nějaké darebáctví. Jenže… potrestali ho vůbec?
Ne, sebral jsem mu svou motorovku a vykopl ho za vrata (doslova). To měl kliku, že ho Agouš nepocuchal, an se dostane ke mě na zahradu. Úplně vzadu má totiž průlez. Je to hrozně rafinované zvíře, někdy na pocestné jen tak pořvává. To všichni víme, že nic nehrozí. Jindy je potichu, někde chrní, ale běda tomu kdo by, s výjimkou mé maličkosti, vlezl na vedlejší pozemek. Najednou přiletí tichá černá smrt.
Víš Alasdaire, někdy ti mám pocit, že lidé očekávají jen politicky korektní psy, kteří štěkají, ale nekoušou 😛 a pak bývají překvapeni když zjistí, že psi to ve světě stále ještě vidí jednoduše… a když něco hlídají, tak to prostě hlídají 🙂
OT: Urgentni dotaz pro TAPUZ:
Podarilo se mi vcera presvedcit nasi mamu, aby si poridila klimatizaci. Ono ji velke horko nikdy moc dobre nedelalo a loni doma v lete se ji spatne dejchalo. Pro jeji relativne maly byt by se ji asi hodila ta, o ktere jsi psala, ze jsi si ji objednala. Tak by mne zajimalo, jestli uz mas s tim zkusenost. Napr. jaka je hlucnost, ale zejmena, jak se s tou hadickou manipuluje do okna. A jakekoliv jine poznatky. Predem dekuju.
Hanko, klimošku už mám doma asi tři dny a jak na potvoru není horko, abych ji mohla pořádně vyzkoušet. Ale samozřejmě jsem ji hned zapnula a zkusila. Především, skutečně chladí, což je nejdůležitější. Je na kolečkách, takže se dá lehce přemístit. Píšou u ní, že má nižší hlučnost, než většina jiných. To samozřejmě nedovedu posoudit. Samozřejmě je slyšet, prostě hučí, ale v žádném případě to nepřehluší třeba televizi nebo rádio nebo telefon. Myslím si, že si na ten zvuk člověk při častějším a delším provozu tak nějak zvykne. Bohužel s hadicí se do okna manipuluje dost špatně, alespoň mně to zatím tedy moc šikovně nejde. Časem, jestli bude horko a budu ji používat každý den, tak snad přijdu na nějaký lepší grif. Taky asi záleží na tom, jaká má kdo okna. Já to v obýváku budu přivírat mezi balkonové dveře a v ložnici do takového toho menšího okna. Ta hadice je bohužel dost krátká a nelze ji prodloužit, aby se to nepřehřívalo, a zároveň je tlustá, takže dá dost práce ji do toho okna dostat. Na konec se nasazuje taková zúžená hubice, která se právě přivírá do okna, jde to, ale ne moc dobře. Dodává se k tomu ještě taková přísavka s provázkem, kterou se ta pootevřená okenní křídla k sobě upevní, aby se neotvírala. Jestli má maminka parapety, tak by to mohlo jít líp, ta hadice by se mohla opřít o ten parapet a ohnout přes něj. Já bohužel parapety nemám, takže tu hadici mám „v luftu“, musím vymyslet nějakou oporu. Věřím, že přijdu na nějaké šikovnější řešení. Taky se mi nelíbí to pootevření, kterým jde dovnitř samozřejmě horký vzduch a snižuje to účinnost toho chlazení. Je jasné, že odněkud to musí nasávat vzduch, jinak by uvnitř vznikl podtlak, ale chtělo by to ty mezery alespoň zmenšit, alespoň částečně ucpat. To ještě musím vymyslet. Ale jestli bude takové vedro jako vloni, tak tu budu radši manipulovat s hadicí, než trpět ten šílený hic. Myslím si, že to bude fajn, já ani jiné řešení nemám.
Dekuju moc, Tapuz. To je, co jsem potrebovala vedet. Predam tvuj komentar synovcovi, ktery ji to bude zarizovat. Bude to muset presunovat mezi loznici a kuchyni – dve nejteplejsi mistnosti bez stinu. Ona nema zadne mistnosti propojene, do vsech se vchazi z haly. To, ze tam bude nejaky teply vzduch pronikat, jsem ji uz vysvetlila, a nejak vymyslime, co s tim. U ni muze byt problem zasunovat tu hadicku. Ono uz je mamy maly kousek – ma uz celych 138 cm vysky. Ale ma velke parapety, tak se ta manipulace snad usnadni. No, mouchy uz se na tom vychytaji; hlavne se to musi koupit rychle, nez se mama zas rovzpomene, ze by nam nemela utracet dedictvi. Clobrdik jeden malinkej.
Anonym jsem ja, Hanka. V noci mi Chet pretacel pocitadlo na Windows 10, a nejak se to cele zepsulo. Mezi jinym se mi neotevre obrazovka. Tak jsem na jeho pocitale.
Já si taky myslím, že to uchycení té hadice už se vychytá. To je prostě takový první dojem, že to jde špatně, pak člověk začne vymýšlet, jak to zafixovat. Do těch mezer v pootevřeném okně budu asi dávat takové ty vycpané „buřty“, které naopak v zimě dávám na zem ke dveřím, aby netáhlo http://www.vykupto.cz/zbozi/8810-vesela-plysova-tesneni-na-okna . Všechno je lepší, než to strašné vedro.
Doufám, že Jenny sem přidá taky nějakou zkušenost.
hanko amazon
Comfee Hot Air Stop 10000356 Window Seal for Mobile Air-Conditioning Units/Tumble Dryers White https://www.amazon.co.uk/dp/B00J2ABW3I/ref=cm_sw_r_cp_apa_g0jvxbDMCEY50
Díky za tip, to vypadá dobře.
Taky dekuju za tip. 🙂
Krásné tiché ráno. Jsme venku já a pes. Ozývá se supění. Zase za náma zdrhla! Fenka souseda, stará boxerka. Stůj, musíme na ni počkat. Supění dobíhá, najednou prásk! Pes leží tuhej, všechny čtyři nohy ve vzduchu.
Scotte, co mám dělat?! Otáčím se nikde nikdo, pomóóc! Jsem tu sama! Nesměle zatlačím na hrudníček, jedna dvě tři čtyři pět. Znovu, jistěji. Dýchej Peggy, dýchej! Sakra dělej, nadechni se! Najednou se placatá tlamka pootevře, slabý nádech, výdech, tichounký. Zní to jako výstřel. Scotte, dokázali jsme to!
Počiítají se také rozdělovací znaménka? Já je počítala.
to se ti opravdu stalo? a uzdravila se peggy?
Opravdu se stalo. Já nemám moc fantazie. Peggy byla stará, srdce už nezvládalo námahu, zemřela asi půl roku po epizodě. Ale přesto se za námi vydávala kdykoliv nás zaregistrovala. Už se to naštěstí neopakovalo, taky jsem dávala pozor, abysme se kolem jejich jenom ploužili.
Jano, jsi hodně duchapřítomná, přidala jsi psí holce půl roku života (h) .
taky obdivuju
I já obdivuju. (inlove)
(Čárky, tečky a jiná havěť se nepočítají, jen slova.)
Díky, Io. Nebyla jsem si jistá.
K tý Peggy. Obdivovat, to neé. Spíš to byla nevědomost a panika. Neumím to, ale na nic jiného jsem si nevzpomněla a náhodou to vyšlo.
Panika s dokonalým výsledkem – že by ses zase podceňovala? (inlove)
Dede, jak to ze muj cas poslani komentare je vzdycky spravny a ostatni jsou cele prehazene?
aha, tak oni jsou vsechny casy rozbite, protoze ted je 8:16
Wendulko, na serveru se jim občas rozhází časy a vždycky trvá, než si toho všimnou a něco s tím udělají. Tak jsme občas někdo v Kalifornii, někdy se přihlásí i jiné časové pásmo. Hlásíme to a čekáme, co se stane 🙂
Odpusťte mi prosím jedno stoslůvko mimo téma.
Sedí, prohlíží fotky a vzpomíná.
…
Rok 1988. Osmnáct let po základce.
„Zavezeš mě na sraz?“
„Co tam budu dělat?“
„Projdeš si krásné valašské údolí.“
…
„Děcka, pamatujete, jak jsme sem šlapali na pochoďáky?“ Čecher zní vzpomínkami na školní léta.
…
Čas běží. Nemine rok, aby se alespoň jednou, v létě nebo na podzim, ti dva nevypravili do údolí vesnice, kdysi zvané podle holešovských pánů Rotálovice.
…
Srpen 2014. Těžké dusno.
„Pojeďme. Rád bych se zas prošel naším údolím.“
Mlha. Úmorné vedro. Vystupuje z auta… nemůže dýchat… dusí se.
Taková byla poslední cesta do milovaného místa.
Ještě tam nedokážu jet.
To je hodně silný příběh. Já… nedivím se. Taky mám místa, která miluju, ale kam zatím nemůžu.
Objímám na dálku.
Napsané ze srdce,to je cítit.
Ano je to silné a mám slzy v očích. musí to být strašně smutné myslet na nějaké místa nebo věci co jste dělali spolu. Minulý měsíc mi ve věku 60 let zemřela tchyně na rakovinu, chudák tchán je úplně na dně. Snažíme se s ním trávit co nejvíc času, ale oba pracujeme, a bydlíme od něj docela daleko, tak je stejně převážně sám a říkám si jak to musí být těžké mít kolem sebe všechny její věci. Zrovna včera jsme tam byli a vedle jejího křesla pořád leží její bačkůrky co jsem jí dala tyhle Vánoce, a i když je to maličkost, pokaždé cítím takový smutek jak na ně koukám a vzpomenu si jak pečlivě jsem je vybírala. nikdy je ani neměla šanci nosit.
Wendulko, to je tezky. (inlove)
Pro ty, kdo nevědí, Rotálovice se nyní jmenují Rusava.
Ach jo….
MaRi (h) (hug)
Píšeš s bolavou duší a já doufám, že i ta písmenka trošičku pomohou… někdy působí jako dírka, kterou může žal odtékat do snesitelna. Doufám, že to tak pomůže i tobě (inlove)
Mari, (h) (hug) .
(h)
(hug)
A krom toho krásnej drabblík s bezvadnou pointou.
Drabble – opravdu jsem se snazila to prevest do cestiny, vubec to neumim.
Tady muj pokus o drabble a preklad.
Když jsem se tuto noc vrátila z práce, zaparkovala jsem a chvíli seděla v autě. Sbírala jsem odvahu; manžel je pryč, dům se zdá zvláštně opuštěný. Ve chvíli kdy jsem vešla dovnitř zhasla pouliční světla; město šetří, o půlnoci je vypíná. Najednou se ticho roztříštilo zaklepáním na sklo. Strnula jsem, srdce se mi rozbušilo strachy; zezadu mi kostnaté prsty sevřely krk, zápach tlející země a zkažené krve se rozprostřel vzduchem, nemůžu vydat jediný zvuk. Otevřela jsem oči. Byl to jenom hrozný sen. S úlevou jsem se rozhlédla po ložnici za slabého světla digitálních hodin. Ukazovaly 23:59 a z velkého zrcadla naproti postele se ozvalo druhé zaklepání.
No to jsem si dala, tohle číst na noc. Nevím kolik bude na počítadle, ale já mám před půlnocí 🙂 ještě že nemám v ložnici zrcadlo! Do sta slov takovej drasťák! Dobrý!
Poznámka: inspirováno strašně strašidelnou povídkou od Geralda Durrella, kterou podle ukryl v knize mezi cestovními a zvířecími povídkami. Vím, že tam bylo zrcadlo přes které lezly lidožrave monstra do našeho světa, a od té doby mám hrozně nerada zrcadla v ložnici.
Ty jsi opravdu reinkarnace Edgara Poea, já to jinak nevidím. 🙂
Ja nechci byt Poe, ja chci byt Wodehouse, a napsat neco veseleho a vtipneho, ale nic takoveho ze me neleze.
To se nedá nic dělat. 😀 Jsi Poe.
A co takhle Bierce anebo Lovencraft? Tedy Wendulko, umíš vyděsit. Stručně, úsporně, ale to důkladněji :D. Hluboká poklona
Lovecraft spíše ne, ale Bierce je dobré přirovnání, ano. Díky, JJ. 🙂
Bylo mi potěšením 😀 . Je to jasné, Bierce je znovu mezi námi (inlove) .
děkuju
I když, po úvaze beru zpět, Poe s příšerami moc nepracoval, jeho hrůzy vycházely spíše z reálna. To první drabble se mu ale podobalo. Poe se ale nevyhýbal ani humoru. Povídka „Diddling, considered as one of the exact sciences“ je docela psina, i když taková zvláštní.
To je takove prokleti prilisne fantasie. To ja si jen tak predstavuju ruzne horory kdyz jsem tu sama doma, aby se mi spalo jeste hur nez obvykle nebo vubec.
Ty to máš někdy sama se sebou těžké, viď? Pochop mě správně prosím, to se ti neposmívám. Vím, že nejvíc se člověk umí vyděsit svépomocí.
jojo mám to se sebou a svojí fantasií děsně těžký
toho Durrella jsem náhodně četla (jinak se hororům vyhejbám obloukem), vůbec jsem to od něj nečekala, brr.
Jinak je to opravdu ale opravdu hodně strašidelný (bojim) Skvělý.
ano byl to od něj podraz, schovávat takový horror na úplně nečekaném místě
Jo, vůbec se ti nedivím. Po tomhle drabblíku si asi taky rozmyslím, jestli tu chci zrcadla.
Wendulko, ty se fakt nezdáš! 🙂
Mimochodem, taky se umím sama vyděsit. A proto jsem se naučila ovládat svoji představivost – bez toho bych těžko mohla žít tak, jak žiju 🙂
Ale drabble je to pořádné! To druhé zaklepání… Brr!
Téma je to nádherné, otázka je, jestli po návratu z Rusavy budu mít ještě páru něco stvořit.
Dede, jak je holkám, přijedete aspoň na chvilku anebo zůstanete v rámci rekonvalescence doma?
Název: Na mě si nejpřijdou!
Drabble:
Poklidný večer. ONA dřepí na sedačce, o boky se jí opírají Čenda a Jája, Rozára chrápe v nohách. Já bych rád na klín, ale tam není místo, tam je nenáviděný přístroj. Tak to by nešlo. Zrzounka nikdo odstrkovat nebude!
Nenápadně se přemístím. Akcééééé! Proběhnu JÍ pod nohama, plesknu packou prvně Čendu a pak černýho a urychleně se schovám.
Kocouři vyletí, odrazí se drápy, ONA vyskočí, Rozára letí obloukem, kočky ječí a rvou se. ONA je rozežene a když se usadí, vyskočím a přilísnu se na klín.
„Tobíšku, zlatíčko, ještě že ty máš rozum…“ pohladí mě.
Se ví! Nadarmo nejsem zrzavý!
SKVĚLÉ.
Skvělé zpracování – což u Tory nepřekvapí.
I skvělé kocouří řešení.
tTo je pekne Toro! Chytreho kocourka mas
😀 😀 😀
Tedy Toro, opět boduješ. Zrzci jsou zjevně veeeelmi inteligentní 🙂 .
🙂
Tobíš se nezdá, takovej andělskej ksichtík… 😀
Tomu říkám řešení! (rofl)