„Kruci, tak ta světla sklop!“ vrčím, když mi protijedoucí řidič svítí naplno do očí. No, neslyšel mě, takže jsem naučeným způsobem přilepila pohled na pravou krajnici a doufala, že za tím autem nikdo nespáchá nic nepředvídaného, protože bych neměla šanci zareagovat.

Ostatně si myslím (když zrovna neřídím:)), že oslnění je zajímavý jev – pro příliš mnoho světla nic nevidíme, takže je snadné ztratit orientaci. Abychom viděli, musíme se zadívat mimo světlo, které nás oslňuje a nejlépe ještě dřív, než se naše oči dočasně oslepí. Pokud to nestihneme, tak nám nezbývá než doufat, že se po dobu naší slepoty nestane nic zásadního.

A mě napadlo, jak univerzální jev takové oslnění vlastně je! Čím vším můžeme být oslněni? Něčí krásou – nebo krásou něčeho – tak, že na něm či tom nevidíme nic jiného. Velmi podobné to je se zamilovaností, občas i s láskou. Občas jen proto, že láska vytrvá, i když oslnění přejde, což se slepé zamilovanosti nestává:))

Oslněni můžeme být kariérou, někdy jen možností kariéry! Velmi časté je oslnění mocí, to nekončívá dobře, protože oslněný člověk snadno ublíží těm, které pro samé světlo nevidí, a pokud má moc, může ubližovat ve větším až velkém rozsahu. Oslnit může i touha, naděje a radost, stejně jako smutek a beznaděj.

Jak reagovat na oslnění na silnici nás učí instruktor v autoškole. „Prostě vždy předpokládej, že se ti to může stát a pokud se to stane, okamžitě upři zrak stranou, ale ne dál, než na postranní čáru nebo hranu silnice, abys dokázala po těch několik vteřin udržet auto na cestě. A zvolni!“ říkával ten můj.

A já si uvědomuju, že taková rada se v podstatě hodí i na ta ostatní oslnění. Akorát – na rozdíl od té silnice – někdy sami nedokážeme poznat, že už oslněni jsme. Co pak s tím? No… pak doufejte, že máte kamarády, kteří vám tu krajnici pomohou najít.:))

PS: Nevíte, co si o tom myslet? Nic si z toho nedělejte, na každého působí oslnění jinak. Já potom taky obvykle nepíšu traktáty – většinou jen nadávám:))

PPS: Teď jsem si uvědomila, že když jsem jezdila po Evropě (kontinentu:)) v anglickém autě přizpůsobeném pro levostranný provoz, tak jsem částečně oslňovala ostatní řidiče, i když jsem měla zapnutá tlumená světla. Aby rozdíl poznali, přepínala jsem dálková světla o vteřinku později, než jsem měla. Napadlo mě, že na tomhle by se dalo vybudovat podobenství o střetu kultur. Ale jsem šlechetná a ušetřím vás. Aspoň pro dnešek:))