Máme jaro, všechno kolem pučí, kvete a roste jako z vody. Proč by nemohla povyrůst i naše tvořivost? A tak vám nabízím hru: Já zadám téma a vy si vymyslíte drabble neboli stoslůvko:))
Forma je libovolná, můžete napsat příběh, úvahu, popis čehokoliv, rozhovor. Podmínky jsou jen dvě – text má přesně 100 slov a musí v něm být jasně znát zadané téma. Nemusíte název tématu citovat, ale musí to tam být.
Drabble pište do nedělní půlnoci do komentářů na této stránce. Já bohužel psát nebudu – nebylo by to fér, když vymýšlím témata. Pokusím se aspoň vymýšlet témata nosná, účinně lechtající fantazii.
Protože v diskuzi nejspíš budou i reakce na ona zveřejněná stoslůvka, prosím napište před text vašeho drabble prostě DRABBLE. To slovo se do celkového počtu slov nepočítá. K drabble můžete napsat i poznámku, samozřejmě ji označte slovem POZNÁMKA, abychom věděli, že tady se už slova nepočítají:))
Pracovní přípodotek:
Pro ty šťastné, kteří nikdy nemuseli počítat znaky nebo slova ve svých textech, přidávám radu: ve wordu existuje nástroj, který se jmenuje Počet slov. Když píšete, vidíte počet napsaných slov v levém dolním rohu stránky. Toto počitadlo reflektuje každý znak, který jste napsali.
Co když ale zkoušíte různé varianty? Netřeba psát každou zvlášť – když dáte text do bloku, tak vám ono počitadlo vlevo dole řekne, kolik slov má ta označená část textu (blok). Tak vidíte – počítání slov není žádný problém dokonce ani pro ty, kdo mají nedostatečný počet prstů:)))
A teď to téma:
A před večeří to prasklo!
Tak a jděte na to! Všichni se těšíme na vaše výtvory!
PS: Každý, kdo umí psát text ve wordu, je vítán – toto není literární soutěž, to je příležitost si pohrát. Všichni jsou vítaní! (inlove)
Krásně jsem si početla, jste skvělý holky.
No jejda, myslela jsem , že mám dočteno vše a nééé, ještě je tu Renata,Matylda… musím dočíst, jste skvělí!
Uf, tak ještě další HCHO,JJ, znova probádat musím, co mi ušlo,sákryš.
Drabble
Slunce svítí, nebe je ostře modré. Sedím na lavičce a pozoruju hnědou ještěrku, která se vyvaluje na kameni.
Zařekla jsem se, že nikdy nebudu dělat elektrikářské ani instalatérské práce. Teď poslouchám, jak se z hlubin domu ozývají nespokojené promluvy k vodovodním kohoutkům, dvěma nefunkčním zásuvkám a k ohřívači vody, který vydává podivné zvuky.
Poklidné nadávání řemeslníka se ztrácí ve zvuku tryskající vody. „Ten zatracenej roháček se ulomil ve zdi! Zavři vodu!“ „Sama nezvednu poklop od sklepa!“
V kuchyni jsou dva centimetry vody. S hadrem jakési vesmírně-technologické provenience mi to trvá hodinu.
Že nebudu uklízečka, to jsem si tenkrát zapomněla říct.
Poznámka: Tento víkend nad Dalmatinovem
Eh, Renato, literatura sem i tam, tohle je zatraceně nepříjemný zážitek! Pamatuju si, jak jsi tuhle psala o originálním přístupu vašeho instalatéra – doufám, že tentokrát to zvládl sám (inlove)
No, ještě hodina a něco do půlnoci, uvidíme, jestli nám tu ještě něco vykvete 🙂 (e) (f)
Jinak moc děkuju všem účastníkům, bylo to skvělé a jak jsme si dohromady početli! (inlove)
Tak já zase něco pěkného na pátek vymyslím (wave)
Vykvetlo 🙂
Stoslůvko je moc hezký formát. Mně by tentokrát stačilo slov osmdesát, jak jsem byla zdeptaná. Ale když jsem chtěla formát dodržet, tak jsem se vlastně té naštvanosti a frustrace trochu zbavila 🙂
A teď jsem si ještě uvědomila, že jsem se zcela mimoděk trefila do vyhlášeného tématu 🙂 🙂 🙂
Z pátku jsem si pamatovala jenom, že je vyhlášené stoslůvko.
Renato, dokáži se vcítit do tvých pocitů, podobné katastrofy mne potkaly v menších rozměrech, ale stejně. To je příhoda na dlouhé nadávání, je dobře, že jsi se z toho trochu vypsala.
Můžu taky? (asi jsem si vypěstovala drablící závislost 🙂
stoslůvko (snad mi ho pan Foglar odpustí):
Pozorovali z úkrytu konstrukci nad dveřmi klubovny Rychlých šípů.
Bohouš nedočkavostí nadskakuje. „Tak kdy už pudou! Dal jsem si tim malováním takový práce!“
„Neboj, musej stihnout večeři!“
„A seš si jistej, že to praskne?“
„Jasan, je to jen na niti!“
„Stejně to zas nevyjde!“ Uzavřel skepticky debatu Štětináč. „Hele, už se zvedaj!“
Všechno vychází naprosto podle plánu. Mirek Dušín prudce otvírá dveře klubovny, nit se přetrhne a z nachystané hrazdičky se mu přímo před nos rozvine prostěradlo s kostlivcem. Mirek nadskočí a praví: „Jejda, to jsem se ale polekal!“
Zklamání Bratrstva shrne Štětináč: „Sem to říkal! Zase žádný sprostý slovo.“
Komentář: taky jste si vždycky řikali, že je Bratrstvo kočičí pracky daleko víc technicky zdatné, než Rychlé šípy?
Jinak všechny moc zdravím – vůbec nestíhám číst, tak se neozývám, ani když zrovna nahlídnu – už nestíhám souvislosti 🙁 Mrzí mne to, ale holt mi toho utíká nějak moc… I DMD bylo moc fajn, ale taky jsem na tom byla stejně – stihla jsem si cestou z práce vymyslet, co budu psát, a do písmenek to pak šlo docela rychle, ale vůbec jsem nestíhala číst – a tam je takovejch krásnejch věcí 🙂
(wave)
Ahoj HCHO! To je moc fajn, že ti vyšel čas na kousek psaní, však co já vím, byla jsi štvanec už před pár lety, a to se obvykle s časem nevylepšuje (chuckle)
A ta pointa nemá chybu!!! (rofl)
Připojím se, se mnou taky hodila o zem 🙂 .
Lidé dobří, tady je takových skvělých spisovatelů… báječně jsem si početla.
Fakt, nádhera. Díky.
Tak jeden z Vědy ve sto slovech. Myslím, že vyprávěče netřeba představovat, nejpozději v závěrečné poznámce bude jasné, o kom je řeč:
Já chtěl být jenom zdvořilý…
DRABBLE:
Tomonaga, Schwinger a já jsme obdrželi Nobelovu cenu za rok 1965. Všichni jsme začali sepisovat přednášky a proslov na banket.
Když jsem dopsal, zbylo mi ještě dost času, abych se pustil do studia etikety na královském dvoře. Narazil jsem na nesrovnalost – mám vyjít po schodišti, přijmout medaili, otočit se a odejít. Jenomže otočit se ke králi zády? Tak jsem vymyslel, že ty schody seskáču dolů pozpátku. Pilně jsem doma trénoval a fakt mi to šlo.
Na generálce zatrhl protivný ceremoniář skákání jakožto zesměšnění celého aktu. Poslechl jsem. S o to větším gustem jsem na konci proslovu na banketu zařval: Jídlo!…
Poznámka: Najděte si na Nobelprize.org Feynmanův proslov na banketu. Pochybuji, že v této souvislosti znamená Tack! připínáček…
JJ! ty fakt nezklameš 😀
Ten proslov si najdu, Feynman je další můj výrazný oblíbenec 🙂
Díky, Dede. To jsem ráda, že jsem se Ti trefila do noty.
OTéčko
Aneb jak to vypadá na jihu Jižní Moravy na konci května
http://yga.rajce.idnes.cz/2016Treti_dekada_kvetna/#
Pro ty, co už na něm byli – jsou tam nové fotky hrajících si psů …
Páni, jste dobří! (inlove)
Musím se přiznat, že mě napadlo okamžitě drabble na to téma, co nakonec napsala LenkaS 🙂
Už se těším, až na vás příští týden nachystám nějaké další:))
Drabble.
„Cože? Těhotná?!? Uvědomuješ si, že nemáš dokončenou školu? Že jsi ve třetím ročníku? Jak ji chceš dodělat s dítětem? Kde budete bydlet? O tom jsi přemýšlela? Proč si musíš takhle komplikovat život?“
Musel se napít, pokaždé, když se rozčílil a zvýšil hlas, vyschlo mu v krku. Tři páry očí – manželky, dcery a potenciálního zetě – ho sledovaly. Všichni mlčeli, večeře stydla.
Když dopíjel sklenici, napadlo ho – třeba to bude vnuk! Mohli bychom stavět modely letadel spolu!
„A kdy se to má narodit? V srpnu? No výborně, aspoň dokončíš ročník!“
Hned zítra musím koupit ten nový model Spitfiru, vnukovi se bude líbit!
Hančo, tohle vypadá na tatínka samých dcer! 😀
Moc dobré!
(chuckle) (y)
DRABBLE.
Dlouhodobé sucho týrá zemi, pole, louky a lesy. Všude je plno prachu, pylu a i nealergikovi se špatně dýchá. Potůčky a studánky už vysychají, tak jako vloni. Bouře na západě republiky smetají kroupami majetky lidí i životy čápů. U nás vedro. Konečně se začínají kupit černé mraky kolem, to u nás bývá a potom ani kapka. Stejně i nyní. A opravdu déšť žádný. Druhý den opět vedro a sucho a černé mraky kolem. Pustila jsem se do zalévání zahrady. A najednou to před večeří vypuklo. Voda, skrápí vyprahlou zem, blesky jsou někde v dálce, ale u nás konečně vydatně prší!
POZNÁMKA.
Nikdy jsem stoslůvka nezkoušela, ale musím uznat, že díky wordovskému počítadlu je to zábava 😉 .
A u nás (světe div se) konečně zapršelo, včera před večeří, se spustil déšť po třech týdnech sucha a vyprachlosti, po posledních dnech silných suchých horkých vichřic, kdy člověk už přemýšlel o tom, zda vůbec bydlí v zemi mlékem a strdím oplývající. Doufejme, že už nám nyní zaprší častěji. Jo, a nám se ke všemu polámal tento týden už druhý motor k čerpadlu, kterým čerpáme dešťovku z poddvorkové nádrže nahoru do zahrady (envy) .
Jsem jediný nechytrý člověk zde, který neumí spustit počítadlo slov (headbang) ? Já pořád poctivě počítám růčo … dneska, kupodivu, mi to vyšlo hned na poprve – po několikerém přepočítání jsem přidala jenom dvě slova.
Jinak déšť k nám konečně přišel v noci – a byl to dobrý a poctivý déšť … dokonce pod tújemi bylo mokro a to u nás nebývá! Ale dnes už zase hic – třebas ještě něco v noci přijde.
Jo, jo, u nás zatím je horko a opět fučí suchá, horká vichřice, ale ráno bylo napršené i pod borovicemi. Také doufám, také.
Jinak s tím počítadlem. Myslím, že to funguje i u starších Wordů. Dole, na otevřené stránce wordu je jeho lišta, kde jsou ikony o rozložení textu, kolikátou stránku píšeš, POČET SLOV, ikony osnova, koncept atd. Já mám poslední Word, ale myslím si, že když klepneš pravým butonem do prostoru (Slova:) tak se rozbalí okno a tam si nastavíš co a jak. U toho nového Wordu tam počet slov naskakuje sám.
Sme dve vitaj V klube
Alex, výborně – to je drabble aktuální a ze života (inlove)
zapršelo protože bylo zalito! jsi přivolávač deště
Konec dobrý, všechno dobré,u nás je sucho.
DRABBLE
Celý víkend se malovalo. To mám ráda, rozstrkaný nábytek, na něm prostěradla, všude kýbly s barvou nebo s vodou a táta na štaflích se ohání štětkou. Všude otevřená okna, a jak to krásně voní! Jí se vždycky jen tak provizorně, na nějaké vyvařování nemá maminka čas, a tak každý dostane do ruky do ruky talířek a krajíc chleba, sedne si s tím, kde je místo, a jak to chutná! V neděli před večeří je všechno hotovo, stěny jen svítí sněhobíle. Na talířích halda špaget se sýrem, táta sáhne po kečupu a automatickým pohybem ho chce promíchat. KDO NEZAVŘEL TO VÍČKO???
POZNÁMKA Tahle příhodička se u nás tradovala dlouho. Táta měl na kečup takový grif na pořádné promíchání, takže dobrá půlka flašky skončila na té čerstvě sněhobílé zdi. To bylo vážně na mrtvici, tedy pro něj! Já jako holka jsem se samozřejmě dusila smíchy, ale nemohla jsem vyprsknout nahlas, abych ještě nějakou neschytala 😀 .
chudák tatínek. ale moc pěkně napsané tapuz
Nebesa!! 😀 😀 😀
To je skoro na mašli (rofl) (rofl)
Tapuz, tohle drabble jsem si skutečně prožila! (rofl) Já se malování vždycky děsím, i když mám ráda potom (!!!) tu čistotu a vůni, takže představa, že se právě skončilo aby se začalo znovu, je děsivá! (whew)
To se dalo čekat, přece, nemůže všechno dopadnout dobře. Chápu Tvůj smích. (chuckle)
No naštěstí šlo jen o tu jednu stěnu, respektive o její část vedle stolu, a barva ještě byla. Ale ten červený flek docela urputně odolával, muselo se to důkladně umýt a víckrát přetřít.
Mně se chtělo tak smát, ale nemohla jsem tomu popustit uzdu. Moji rodiče byli moc hodní, ale zvlášť maminka byla dost od rány, pro nějaký ten pohlavek nešla daleko a tahle situace tomu přímo nahrávala. Tak pokud jsem nechtěla nějakou schytat, tak jsem musela zachovat dekorum.
Ale víte, že to ve mně zůstalo. Od té doby, a to už je nějakých 40 let, když chci protřepat jakoukoli flašku s čímkoli, tak se nejdřív přesvědčím, jestli je zašroubované nebo zacvaknuté víčko.
DRABBLE „Maminka má rentgenové oči“
„Hmm, co tady dělají mamčiny krejčovské nůžky, na které nesmím sahat? … Že bych je konečně vyzkoušela, třebas tady, tady se to ani nepozná. Jo, jsou fakt ostré.“
Před večeří matka rodu zvolala: „Pojďte všichni do stařečkova pokoje, na něco se musím zeptat.“ Všech šest členů rodiny se vmáčklo do mini komůrky. A zde, dramatickým hlasem heroiny, pronesla: „KDO VYSTŘIHAL TY DÍRY DO ZÁCLONY?“
Pět párů oči se stočilo na nejmenší holčičku. Ta, aniž by odlepila zrak ze tří děr velikostí polívkového talíře, krášlící firhaňk, udiveně pronesla: „Kde?! JÁ NIC NEVIDÍM!“
—-
Líbí se mi myšlenka fandomu – tak jsem si řekla, že můj fandom bude moje dětství. Jinak na ty díry se samosebou přišlo v sobotu po snídani, kdy matička chtěla vyprat záclony – a myslím, že až po pár dnech, protože buď ty díry nebyly zas až tak velké (byly!) a stařeček si jich nevšimli … anebo jim nestáli za žalování. (rofl)
Co děláš Yguško? Číhám, číhám . Skromně se dítě k uměleckému dílu nepřiznalo. :-)) Z dětství je to moc fajn.
ygo ty jsi byla takhle zlobivá?!
Proč zlobivá? Snad tvořivá, ne?! (rofl)
Takhle byl prý (tradovalo se v rodině) tvořivý můj bratranec, jsa schovaný pod svátečně vyzdobeným stolem. „Co tam děláš Pepíčku?“ „Číhám, mami, číhám!“ „Tak číhej“! zaznělo od dospělých okolo stolu. Byli rádi, že dítě dalo na chvíli pokoj a je klid. Pepíček nadělal na svátečním ubrusu nůžkami třásně.
Nedávno obdobně u nás : Babi, papám! – To je dobře, Viktorku, tak hezky papej. – Papám, papám. – Tak to všechno spapej! – Jenže Viktorek nepapal, jelikož si z chleba a mléka vytvořil kaši, mazal ji po stole a volal: Patlám! 😀
ygo ty jsi byla takhle tvořivá?!
No – nemůžu prozradit všechno, co kdyby se mi to pro příště hodilo do dalších drabblat (rofl) …
Můj bratr jednou zkoušel nůž a zúžil nohy od židle.
Ja jsem krejcovskymi nuzkami ostrihala bratrovi miminkovske vlasky. K jeho cti nutno rict, ze I kdyz trochu krvacel, tak moc nerval a hlavne sebou nemlel – to by asi dopadlo hur.
Hano!!!!
Ygo, paráda (inlove) A jsem nadšená z tvého fandomu:)) Když jsem si představila příběhy se staříčkem, tak jsem okamžitě zapřemýšlela, jestli nedat ještě jedno téma i ve středu (rofl)
Zkouším ještě jedno stoslůvko,, snad se bude líbit víc. Moc to neumím.Tu je:
Odpolední siesta ,olympiáda.Všichni sledují , tchán pracuje v zahradě .Jdu nahoru, je mi divně. Beru čepičku,chci ji přidat do tašky na skříni. Vztáhnu ruce,najednou mám nohy úplně mokré. Bolest , strašně dlouhé schody .Tchán ruce nemyje,bleskově vyjíždí z garáže.Pojedem wartburkem! Není čas . Nekonečná cesta z Bolevce na Slovany. Řdič nerespektuje semafory, závodí o život vnoučete .Sedím vklíněná na zadní sedačce, přežehleno plenu na hlavičce dítěte. Konečně. „Vozík!!“ křičí tchán. “ Ne sedačku ,vezu porod.!“Veliká úleva. Ležím ,najednou hlas: „Maminko, zatlačte, ať se děťátko neudusí.“ Nemocniční chodbou zní pláč novorozence . „Máte holčičku. „Dědeček neslyší,zhrouceně sedí. Nereaguje.
Naš mladší se v mé děloze moc líbilo, na svět se jí nechtělo. Ale když chtěla už ven, byl to tedy fofr. Manžel byl tehdy v Mostě, chodil do práce, za námi měl přijet až na víkend.Chudák tchán to „vyžral“ za něj. Musel strašně spěchat, na každé křižovatce se zběžně rozhlédl, a pokud bylo volno, přejel i na červenou. Ó, jak si tehdy vroucně přál, aby se cestou vyskytli policajti. Aspoň by nám udělali doprovod.Ta cesta tchána stála tolik sil, že pak jen zhrouceně asi tři hodiny seděl v předsálí příjmu porodnice a jen hlasitě lamentoval: „ Já hlupák jim věřil, že ještě nic nebude. Jsem pitomec, že ženským důvěřuju.“ Z té porodnice ho nakonec musel vyzdvihnout mladší syn. Zato mně se dostalo od personálu porodnice přezdívky. Říkali mi xpresní mamina.
Jak neumíš? Umíš! A zadané téma je tam použito rafinovaně.
Také mám na Slovany hezkou vzpomínku. Byla jsem na hekárně a nic. Bolesti nebyly, jen mi tvrdlo břicho. Lékař mě chtěl poslat domů, ale ještě mě raději prohlédl. Domů jsem nejela, ale za půl hodiny byl syn na světě. Kdybych jela domů, rodila bych v tramvaji.
Míšo, ty jsi plzeńská, takže si umíš představit, jak dlouho z bolevecké návsi ke slovanské porodnici cesta trvala.Nikdo z rodiny tehdy nechtěl domácí porod riskovat. Ale slézt asi 20 schodů dolů v situaci, kdy už praskla voda a je vidět hlavičku rodícího se děcka, byla dostb těžká věc. Zkrátka málem jsem rodila doma, i když by to nebylo chtěné.
Lenko, bezvadně napsané – a ještě ze života (inlove)
Jinak mě právě toto zpracování tématu napadlo a byla jsem zvědavá, jestli se tu objeví. A objevilo! (wave)
díky, dede, já tohle fakt moc neumím, ale aspoň jsem se pokusila. Měla bych moc dalších námětů na tohle téma. všechny ze života.Některé události mého života byly vážně hodně drsné, ale to je žic vot, který se se mnou fakt nikdy nemazlil a nemazlí se ani dneska. nestěžuju si, jen konstatuju..
Večeře s cizincem. Krásným cizincem. Je to tak vzrušující. Nachystat ubrus, talíře, skleničky. Honem zamíchat omáčku, ať se nepřipálí, když už si člověk dal tolik práce s vařením takových báječných specialit! Co jsem se naběhala po trhu, než jsem to všechno sehnala!
A ještě se musím převléknout, tyhle šaty mi moc sluší a ty lodičky jsou prostě báječné! Kéž bych měla menší velikost bot, tyhle vypadají spíš jako kánoe, ale na tom vysokém podpatku se to aspoň trochu ztratí. A ty vlasy, ty vlasy… mít tak kouzelnou hůlku! Nebo aspoň dobrou kadeřnici!
„Posaďte se, princi. Cože, vy nejíte žabí stehýnka?“
Tedy na jeho místě, když bych viděl co všechno tak pracně nachystala, tak se přemohu a sním to. I kdyby jen proto, aby mi tu omáčku nevylila na hlavu, ale jinak bych si žabí stehýnka také odpustil. 😀
No jo, ale ty nejsi princ žabák, kterého musí políbit krásná princezna 🙂
Matyldo, ten princ musel být zděšený! Vždyť ona ho prakticky nutila ke kanibalismu! (rofl) (rofl)
Stoslůvko
P
Odpoledne, jsme samy doma, týden před poutí,rodiče v Plzni. Pračka doprala, nejde zavřít přívod vody. Necháme to, zítra dorazí rodiče. Tři v noci, rachot, bušení na dveře, křik sousedek . Strach. Honem do pokoje, zalézt pod deky., nic neposlouchat. Pět ráno, cesta na wc. Předsíň plave, voda po kotníky. Odkud? . Ejhle! .V koupelně tryská gejzír. Zavřít přívod v celém domě!. Od pěti vytíráme doma. Stěny bytu pod námi omyla Niagara. Uklízíme, pot z nás řine sousedky hubují, nechápeme. Konečně rodiče! Myš?! Ano, stopy zubů ji prozradily,ochutnala hadici, Malé myší zoubky způsobily velikou potopu ,nám zajistily nechtěnou brigádu.
Ještě drobná poznámka na závěr: Na tuto sobotní noc velice dlouho nazapomněl nikdo z obyvatel našeho domu. Hned po našem návratu Jiří přívodní kohout vyměnil, ale co naplat.Vše jsme ulízeli a vroucně si přáli, aby bylo teplo a slunečno a vše vbrzy vyschlo. tTeprve po čtřyřech týdnech usilovného celodenního větrání byl sousedčin byt schopen vymalování. a A to byla opět naše práce včetně úklidu,protože sousedka byla nemocná , žila osaměle, bez rodiny.
K novému kohoutu by to chtělo ještě kočku. Klidně i postarší. 😀
AMC, měli jsme tehdy už psa Hokina, nebyl v tomto případě nic platný. na mlácení do dveří odpovídal jen zuřivým štěkotem, holky se moc bály.
Já myslel na tu myš. 🙂
AMC, DODNEŠKA NECHÁPU, JAK SE K NÁM DO DRUHÉHO PATRA TA MYŠ DOSTALA. VĚDĚLI JSME O NÍ UŽ DŘÍV, MANŽEL DONESL JED NA MYŠI , NASTRAŽILI JSME I NĚKOLIK PASTIČEK. JEDU SE MYŠ ANI NEDOTKLA,PASTIČKÁM SE MYŠ NEJEN VYHÝBALA, ALE SPÍŠ SI Z NÍ DĚLALA ŠPR´TOUCHLATA.KDYŽ BYLO V BYTĚ KLIDNĚJI, ŠLA TA MRCHA OCHUITNÁVAT NEBOHOU HADICI.
Lenko, my jsme kdysi vytápěli sousedy pravidelně, dokud se při přestavbě jádra nezjistilo, že v podlaze pod vanou byla díra, takže stačilo, když ve vaně cákaly děti a voda tekla přímo k sousedům 😛 Bohužel nikdy jsme to nemohli svést na nikoho jiného – třeba myš (rofl)
Pěkná vzpomínka, i když tehdy to musel být pořádný záhul!
DEDE, TOHLE FAKT BYLO DÍLO MYŠÍCH ZOUBKŮ.HADICE TEHDY BYLA ZCELA NOVÁ, JELIKOŽ SE KUPOVALA NOVÁ PRAČKAI S DELŠÍ HADICÍ, ABY TO ŠLO NAPOJIT KE STÁVAJÍCÍMU KOHOUTKU.TY DÍRKY BYLY VÁŽNĚ MALINKATÉ, ALE POTOPU ZPŮSOBILY VELIKOU DOST. CHUDÁM SOUSEDKA DOLE POD NÁMI Z TOHO VŠEHO BYLA ZOUFALÁ A STÁLE PŘIPOMÍNALA, ABYCHOM PŘÍVOD K PRAČCE NEZAPOMNĚLI ZAVÍRAT. BYLO VELIKÉ ŠTĚSTÍ, ŽE JSME UŽ TEHDY MĚLI VÝBORNOU POJISTKUI, TAKŽE SOUSEDKA DOSTALA OD NAŠÍ POJIŠ’TOVNY ZPÁTKY VŠECHNY PENÍZE ZA ZNIČENÉ VĚCI , MALOVÁNÍ A ÚKLID, NA KTERÝ SI TEHDY ZJEDNALA FIRMU JEŠTĚ KNAŠÍ POMOCI.
Tý jo!Ste dobré.Bezva čítanie.Nastupila som do nočnej,je možné,že niečo zosmolím,ale na vás nemám.
Přišlo mi, že kočičích drabble je tu už plno, tak co já teď? Ale přece neporuším tradici. Tak jedno takové polokočičí…
Drabble:
Vracíme se konečně domů. Přestavovaný domeček bude jednou krásný, jen kdyby nebyl 150 kilometrů daleko. Po pracovním víkendu se těším, jak ve vaně spláchnu pot i únavu. Večer už nebudu nic dělat, slibuju si za volantem.
Výtah zastavuje, dveře od bytu se překvapivě samy otvírají. Hodná holka, nemusím hledat klíče.
Ale proč zpoza dveří tak divně nakukuje?
„Mami,“ slyším chvějící se hlásek, „mami, že se nebudeš zlobit… tohle je Tobiáš, chtěli ho utopit, mami, viď, že si ho můžu nechat…“
Před oči mi nastrčí malý zrzavý mňoukající raneček s blankytně modrýma očima.
Stačil jediný jejich pohled a já byla ztracená.
Závěrečná poznámka:
Ano, takhle byl položen základ Hotelu U devíti koček. Je pravda, že to pár let ještě trvalo, než se opravil domeček a než jsme se přestěhovali, ale nebýt tohoto okamžiku, kdoví, jestli by v domečku nějaké kočky teď vůbec byly…
Buď klidná, to je normálka. Když k sousedům dítě dotáhlo Agouše coby štěně, tos měla slyšet, jak se soused kasal.
„Já ho vyrazím na mráz i s tím psem, jen se neboj!“
Pak štěně uvidel a za deset minut ho měl na klíně, krmil ho a ťuťu ňuňu. 😀
Pravda. Já nikdy do bytu zvíře nechtěla. A taky jsem pak nikdy nechtěla víc koček, že. Jak že ono to je? Odříkaného největší kus? To platí…
Přesně tak. Já jsem si nikdy nedovedla představit zvíře třeba na posteli, na křesle (to jsem měla pocit, že už bych si tam nelehla nebo nesedla, ledaže bych to celé převlíkla), o stole už ani nemluvím. A víc zvířat už vůbec ne! Pak jsem jednoho krásného dně dostala jedno kotě (mourovaté), které mě během pár dnů vyučilo, jak je to s tím lezením do postele, na křesla a tak podobně, ale taky si mě pevně obmotalo kolem tlapky. Dnes mám doma čtyři kočky, spí se mnou v posteli a když zaberou křeslo a sedačku, tak si holt sednu na židli, abych je nerušila (inlove) .
Moje maminka vždycky říkávala „kočka mi nesmí do bytu“. A pak mívala takovou radost, když jsem někam jela a přivezla jí domů kočky na hlídání. A taky moc ráda a hodně jezdila ke mně, aby si užila kočky, vždycky jim něco přinesla a pořád měla starost, jestli mají všechno jak má být. Jó kočky, to jsou šikovné potvůrky!
Mnoho let jsem tvrdila, že nemůžu mít psa ani kočku, nemám na to čas. No…
Ještě že ty děti máme … až vyletí z hnízda, aspoň ta zvířátka po nich zůstanou (chuckle) …
Milá Toro: aneb jak to všechno začalo, co? (inlove) Ale pokračuješ velmi zdatně – s kočkami i se psaním:))
Tentokrát se asi nezúčastním ale moc ráda si počtu, zatím u mně dobrýý, všichni!! Těším se na další.
Přivezli mi klímu, přečetla jsem návod, nainstalovala, zapnula, seřídila,chodím kontrolovat, mám ji nahoře pod střechou.Tam je ta pravá hrůza, prostě balada o teplu. Požádala jsem přednosta ať mi shora hlásí pocitovou teplotu, odpovídal, že zatím necítí žádný velký rozdíl avšak já myslím, že cítí dobře, protože usnul. 🙂
Já jsem si právě před chvilkou klimu taky objednala, měli by ji přivézt příští týden. Mám takový pocit, že další léto jako vloni už bych asi nedala, v bytě bylo strašně. Ale ono už to bylo jedno kde, v domečku v patře pod střechou to taky bývalo peklo. Tak už se na ni těším.
Byla jsem v patře, je tam božsky. Již nikdy loňský rok! Myslela jsem, že zemřu, při mém věku by už ani neřekli „Tak brzo“ :-)) Tož si ještě užiji. (party)
Tož si užij! Já jsem vloni měla občas pocit, že nastává moje poslední hodinka. Takže na klimošku se těším jak malá a ráda slyším, že to funguje. (dance)
jenny,aká je to klíma,keď si si to sama inštalovala?Napís nejaký odkaz.
Verenko, je to tahle ale mají i levnější :
http://www.vzdusin.cz/Mobilni-klimatizace-REMKO-RKL360-bila
Bádala jsem nad tím vším hodně dlouho ale nějaké komplexní řešení je nad mé síly a možnosti.
Chtěla jsem jen tuto značku, k vůli zjištěné spolehlivosti a výkonu proto,že když nemáš přívod vyvrtaný přes zeď, což je samozřejmě nejlepší, můžeš vystrčit rouru s hubicí jak od vysavače z pootevřeného okna a zajistit dodanou úchytkou,zbytek okna utěsníš jakkoliv. Já mám okno střešní a tak jsem ucpala ucpávkou proti průvanu, takový to jelito vycpaný ale můžeš vymyslet i něco šikovnějšího, pokud na to máš lidi,já ještě promyslím lepší řešení.Ta moje klíma má slušný výkon cca 3,6 kW, takže pootevřené okno nevadí,(samozřejmě se tím snižuje výkon, proto jsem vzala tu silnější).Možná by stačil do jedné místnosti i menší výkon ale já ochlazuji malou předsíňku a dvě místnosti pod střechou.Odvod koncentrátu je velmi jednoduchý, nepotřebuje prakticky žádný velký odtok, odchází do ovzduší, zbytek malinkou krátkou hadičkou do nějaké nádobky ale až za dlouho. Jinak, pokud máš placatý byt, můžeš tuto klímu převážet tam kam ji potřebuješ, je na kolečkách. Pak mají také ještě jednu, která by se mi hodila velice, má malou jednotku venku, třeba na balkoně nebo širokém parapetu a placatou hadici, kterou můžeš jednoduše také protáhnout oknem nebo balkonem ale ta je už jednou tak drahá. Ta by se určo hodila lépe ale bála jsem se o tu venkovní jednotku, zda by se na mém parapetu udržela a že by asi venku dost hučela a někdo by si mohl třeba stěžovat (cca 40 tis.) Zatím dnes šla klíma první den a dobře, takže za mně, jsem spokojena.Když tak ještě písnu, co potřebuješ vědět.
jenny, já jsem si u té samé firmy objednala tuhle http://www.vzdusin.cz/Mobilni-klimatizace-Olimpia-Splendid-Dolceclima-Nano , tak jsem na ni zvědavá. Budu ji muset po bytě přesouvat, ale celý byt naráz bych žádnou touhle mobilní neuchladila, je to třípokoják, navíc ještě dvakrát za roh. A pevnou si tu instalovat nemůžu. Ale při přesouvání by měla stačit. Tak doufám, že léto přežiju v lepším stavu, než vloni.
Jj,přes den může být v nejvíc zabydlené místnosti a večer v ložnici. Až to vyzkoušíme v plném vedru, sdělíme si dojmy, jo?
Možná ,že to stejně dělají někde v Číně ale snad ty značkové někdo kontroluje. :-))
Jo, řekla bych, že to bude všechno vyráběné v Číně. V posledních letech je snad všechno, co jsem si koupila, dělané v Číně. Jen snad že si na to ta mateřská firma dohlédne, takže kvalita je snad lepší, než nějaký noname, co se ani nesnaží skrývat za nějakou známou značku. Vloni jsem si například koupila vysavač a letos kuchyňský robot, obojí Bosch, ale obojí je vyrobené v Číně. Zatím spokojenost. Ty doby, kdy byl například Bosch vyrobený v Německu, Philips v Holandsku nebo třeba Sony v Japonsku jsou dávno pryč.
Bůh stvořil zemi. To ostatní vyrobili v Číně 😀
No jasně, ten ňouma sem já :@
To sedí. Tedy to s tou Čínou, ne s tím ňoumou. 😀
Jenny? A jak je to s hlučností?
Jde to, vychladím, jsem mimo tuto mistnost, když jdu večer nahoru, vypnu. Ve dne jsem zjistila, že ten zvuk nevnímám. Podám informace o dalších zjištěních o funkci klímy.
Podej! Taky mě to zajímá, i když letos u nás na ni nedojde zato dochází ke spoustě jiných věci, že 😛
děkuku vám všem za laskavost, mě se to zdá docela nic moc. jo, ale zrovna jsem si uvědomila, že to je 95 slov, ta první věta měla správně znít „I was sitting on the wooden bench in our garden, the seat under me warmed by the afternoo sun“
Včera mě v posteli napadlo jedno stostlůvko, tak tady je.
Drabble
A před večeří to prasklo! Teď už se vzpomínce směje. Ale včera trpěla. Jarda své kolegy pozval poprvé. Udělala vše, aby se večeře vydařila. Skvěle uvařila, porcelán byl z výbavy. Zašla ke kadeřnici. Koupila si nové šaty. Výstřih do špičky, tak akorát, aby nevypadala ani usedle, ani provokativně. Když nesla polévkovou místu na stůl, všimla si staršího z kolegů, jak vrhá mlsný pohled do jejího výstřihu. A vykulených očí Jardy! No vysvětlí mu později, proč má výstřih najednou tak sexy. Teď bylo důležité, aby nikomu na talíř nevylovila ten proklatý vrchní knoflík, co jí v kuchyni uletěl rovnou do mísy.
——-
Tak a jdeme nasnídat a já se pak pustím do toho natírání prken ohrady, dokud ještě není takové horko.
Maričko – DOKONALÉ!!!
Ale no tak – jæ nechci být ňouma…
Maričko , bezva, jsem se „potutelně hihňala“, měla jsem plastickou představu i když napřed jsem myslela, že hospodyňce vypadlo všechno- :-))
Přesně, také jsem se smála a napřed měla tuto představu 😀 .
🙂 myslím, že na tu večeři všichni vzpomínají, co? Povedené drabble.
Ještěže tam spadl jen ten knoflík.
Super!
Maričko! To je skvělé drabble, mám radost, že ses na to vrhla ještě před tím natíráním (inlove)
Ostatně – co si takhle vzpomenout na metodu Huckleberryho Finna? 😛
Stoslůvko
Svalnaté tělo napjatě strne. Rychlý pohled. Ne, nic netuší. Bezstarostně se věnuje svému. Naklání hlavu a bedlivě si prohlíží něco před sebou. Co tam jenom vidí? Copak vůbec netuší, že se na něj dívám? Jak jenom může být tak neopatrný?
V očích se zeleně blýskne. Přikrčit se, dobře zaměřit, k dispozici je jen jeden pokus. Napětí narůstá, svaly se napínají a oči upřeně pozorují scénu před sebou. Ne, ještě ne. Jeden krok, druhý… Dál už nepůjdu… nemuselo by to být bezpečné.
Mikešku, večeře! Na zápraží leží miska a v ní obsah oblíbené kapsičky a nad trávníkem doznívá tleskání kosích křídel.
Tak ty si je všechny zachránila :-)) milé.
Jak slyším ptačí křik, taky startuju. Je mi jasné, že to vždycky nezachráním, ale občas se to povede. Nezazlívám to kočkám, mají to vrozené, ale na druhou stranu nejsou o hladu, tak když jim lov přeruším, nezhynou.
Ach MaRi – ještě že jsi je oba zachránila … včera Ernest taky ulovil kose, naštěstí nestiskl, takže snad to taky dopadlo dobře
MaRi, umíš psaním malovat (inlove) Já toho kocoura úplně viděla už předtím, než jsi prozradila, že jde o kocoura! 😀
Pěkné MaRi, a večeře Mikeškovi určitě chutnala líp než ptáček plný kostí a peří
drabble
Pomalým krokem vcházím do kuchyně. Jdu k večeři udělat slibované řízky s bramborovou kaší, které jsem si předtím vyndala z mrazáku do kuchyňského dřezu. Ale co to, řízky nikde. Zmateně chodím po kuchyni a hledám. Přece se nevypařily. Volám na manžela, ptám se dětí. Nikdo nic neví. Že by se řízky vypařily.
Náhle mi to docvaklo. Kočičák. Kde je. Volám, čičikám, hledám. Prošla jsem všechny jeho známé kouty. Nikde není. Asi se také vypařil. V tom ho zahlédnu. Sedí v koutku pod stolem a tváří se jako andílek se svatozáří nad hlavou. Já nic, já muzikant. Ovšem má tlamku špinavou.
Poznámka počítala jsem jen slova, čárky a tečky ne.
Co jednou sežere, to už mu nikdo nevezme. 😀
Znám až moc dobře 🙂
Taktéž,jak přes kopírák. :-))
míšo ty jsi hodný člověk, že chudáčkovi hladovému nabízíš takové dobroty
Jo, taky známe 🙂 Kočky naučej lidi uklízet, zvlášť jídlo.
Tož toto je hororové – záhada zamčeného pokoje (rofl) . Moc hezké … a brambory na loupačku jsou taky delikatesa.
Míšo, tak tohle je fakt ze života – taky jsem si okamžitě vzpomněla na Matyldiny bandity (rofl)
A vidíš, že umíš psát! To je furt řečí 😛
děkuju za laskavost. jak to teď po sobě čtu, říkám si, že jsem měla strávit víc než pět minut a trochu to vylepšit.
No na mne o víkendu čeká přemalování naší dřevěné ohrady. A že je to tedy pořádná hromada prken :)A venku přes 30 a vlhkost stoupá !!! Tak jedině, kdyby mě něco při té rachotě ohýbání a ohánění se válečkem napadlo, jina, nevím, nevím. Ale ráda si přečtu všecha ostatní stoslovíčka 🙂
teda maričko, malovat ve 30ti stupňovém vedru! kdyby byl tvůj komentář o pár slov delší, už bysme měli další horrorové drabble.
Hanko já nevím proč mě napadla taková blbost, nenávidím horrorové knihy a filmy. No nic, do večera musím ještě sesmolit dalších 600 slov o vlivu klimatické změny na funkci hybridních zón pro adaptivní evoluci, tak zpátky do práce. Asi mě téma zadané práce natolik vzrušilo, že jsem se musela odreagovat horrorem.
Dede, ja neco mam, ale asi je to blby. A taky neumim psat v cestine, uz pro to nemam cit. Kdyz tak to klidne smazej.
I was sitting on our wooden bench in the garden with my eyes closed, delighting in the sensation of the sun on my face, the imagined emptiness of nothing but blue skies and the tempting aroma of dinner being cooked inside the house. Any minute now my husband would come home and we could eat. It was the most pleasant dream, when sudden hammering sounds interrupted it. I was cold, alone, in the dark. The only thing left to do was scream so loudly I could barely hear the shovelfuls of dirt falling on my coffin.
Wendulko, ty teda umis psat! Velmi evokativni.
Wendulko, to je! 🙂 Moc pěkně napsané.
Wndulko, jsi pašanda, i když je to hororový drabble 🙂
To je jak Edgar Poe!!! Výborně. 🙂
Wendulko, to se ti povedlo! Uff, byla jsem napnutá zvlášť dlouho, protože klíčové slovo jsem si musela najít ve slovníku! (chuckle)
Wendulko krásné!!!!!
Tý jo, dobrý 🙂 🙂
Šmánkote, to budou zase sny, bojím. 🙂
Taky se slovníkem, natolik angličtinou bohužel nevládnu, ale myslím, že jsem pochopila, o co jde a je to opravdu jako od E. A. Poea :). Líbilo, moc.
No jo, tož tady si nepočtu ;( …
no jo, já jsem se pokusila to přeložit do češtiny ale nende mi to
Ygo, fakt to moc nejde – je to najednou o polovinu míň strašidelný. Pokus o velmi volný překlad (a stejně je to strašně kostrbatý – třeba se ještě odhodlá nějaký zkušenější angličtinář):
Seděla jsem na dřevěné lavičce v zahradě. Oči zavřené, těšíc se z doteku sluníčka na tváři, představy modrého nebe bez mráčku a lákavé vůně večeře vařící se právě v domě. Každou chvilku přijde manžel a můžeme jíst.
Ten nejpříjemnější sen byl náhle přerušen hlasitým bušením. Zima, samota a tma. Jediné, co zbývalo, bylo ječet tak silně, abych skoro neslyšela zvuk dopadající hlíny házené lopatou na mou rakev.
děkuju za překlad! je děsně strašidelnej! jsi skvělá, já překládat vůbec neumím.
Wendulko, hned jsem si vzpomněla na písničku Žlutá kytka od Greenhornů – znáš ji?
https://www.youtube.com/watch?v=uG1K5Zdha9w
já ji znám a greenhorny miluju
mě taky napadl totiž ještě jeden konec co jsem ho nakonec nepoužila.
„Bylo jsem celou věčnost ve tmě, chladnu, sama. Kdybych věděla, že to bude takové, rozhodla bych se pro kremaci.“
Teda Wendulko, původní drabblík je dokonalý – a ta druhá verze mě úplně rozštípla. Už se těším na tvoje zpracování příštího tématu. Od psaní „diplomky“ se přece musíš odreagovat.
Šmánkote, to by bylo teplíčko! Teda Wendulko!
Fakt hustýýý! (clap)