Žil byl jednou jeden Duben měsíc drabble a v něm se objevilo téma Statistika. Brala jsem to jako výzvu a sepsala drabblátko o modu a mediánu. Ku podivu se líbilo. Považovala jsem ho za z nouze ctnost, ale pak se objevilo další téma – Vrzavé panty. Který fyzik by neodolal… A tak vznikl fandom sloužící k popularizaci nejen přírodních věd. K mé velké radosti se velmi rozrostl – letos do něj psalo již přesně dvacet autorů o matematice, fyzice, biologii, medicíně, ale třeba i o lingvistice a historii.
Když mne Dede požádala, abych vybrala několik drabblíků (opravdu nevím, zda drabble psát jako nesklonné, v mužském anebo středním rodě, snad jen ženský rod mi k tomu slovu opravdu nesedí), vzpomněla jsem si, že má slabost pro Pasteura. Mne tento velmi sympatický pán vytahoval z průšvihu vždy, když mi došla fyzikální inspirace.
On totiž byl nejen slavný vědec, ale i úžasný člověk se širokým srdcem. Muž, který toho učinil mnoho nejen pro své blízké, ale pro celé lidstvo. Chemik, jak se označoval, protože tenkrát ještě neexistovalo slovo mikrobiolog, který válčil s lidskou zabedněností, pohodlností, tupostí a ke konci života i závistí. Muž, který mnohokrát padl a mnohokrát se zase vrátil ke svému milovanému mikroskopu a do laboratoře. Začněme ale až ke konci jeho plodného života, kdy celoživotní pátrání přineslo ty snad nejdůležitější vědecké objevy:
Slepice, která nezodpovědně neumřela
(Téma: Totální anarchie)
Úvodní poznámka:
Paříž, kolem 1880
Sklep se naplnil slepicemi. Pasteur jim očkoval čistou kulturu mikrobu slepičího moru. Slepice zmalátněly, začaly pospávat, padly a pošly. Co slepice, to stejný výsledek. Až jednou slepice zmalátněla, ale do několika dní se vzpamatovala. Pobíhala po kleci a odmítala onemocnět.
„Proč ta slepice není nemocná?“ týral Pasteur otázkami sebe i asistenty.
„Nebyla dávka mikrobu slabá?“
Pasteur naočkoval slepici čerstvou kulturou, přesto nadále spokojeně kvokala a zobala.
„Jak dlouho stála kultura, kterou jsme očkovali slepici poprvé?“
„Dva měsíce.“
„Ach, ta šťastná neposlušná slepice! Zachránila nejen svůj život, ale i stovky dalších! Teď už dokážeme bojovat s neviditelným nepřítelem dřív, než zaútočí!“
Závěrečná poznámka:
Pasteur na příběhu se slepicí pochopil princip preventivního očkování. Při každém napadení organismu mikrobem vyrábí mikrob jed a organismus protijed. Čím je kultura mikrobu starší, tím jsou mikroby slabší. Je-li mikrob natolik slabý, že nedokáže válku vyhrát, připraví tělo dostatek protijedu a zvítězí. Nemoc proběhne v lehké formě anebo neproběhne vůbec. Když později napadne tělo plně schopný mikrob, je již obrana proti němu zcela připravena.
Po úspěších se slepičím morem a snětí slezinnou začal Pasteur zkoumat snad nejděsivější chorobu své doby – vzteklinu. Po dlouhém bádání připravil vakcínu a aplikoval ji nejprve zvířatům.
Pokladnice
(Téma: Mozky)
Úvodní poznámka:
Zámek ve Villeneuve-l´Étang, nedaleko Paříže, před 1885 a i dlouho po
Pasteur namáhavě sestupoval do sklepa. Otevřel dveře od spižírny a přehlédl její bohatství.
V rohu stála veliká kamna a dýchala horkem. Na bytelném stole stály baňky s úzkými hrdly, ucpanými vatičkou, skrz hrdla protažené tenké nitky, na nich zavěšené malé šedivé chumáčky. Mozky králíků zašlých na vzteklinu. Každá baňka byla pečlivě označená datem, kdy do ní byl mozek vložen. Na dně se třpytily krystalky hydroxidu draselného, které absorbují vlhkost. Jak se mozky sesychaly, virus vztekliny ztrácel na síle. Z nepřítele se stával spojenec v boji proti zákeřné nemoci.
Podivná sbírka starého muže byla cennější než přetékající pokladnice. Dokázala zachránit život.
Závěrečná poznámka:
Pro přípravu očkování stačilo odebrat kousek sušeného mozku, rozmíchat v destilované vodě a vstříknout pacientovi.
Testy na zvířatech dopadly na výbornou – Pasteur dokázal nejen léčit, ale také imunizovat psy. Pak přišel den, kdy se objevil první člověk, který potřeboval chemikovu pomoc.
Vítězství nad jistou smrtí
(Téma: Pac a pusu)
Úvodní poznámka:
Zámek ve Villeneuve-l´Étang, nedaleko Paříže, březen 1885
Rozeběhli se k němu, vrtěli ocasy, loudili cukr, dávali pac. Každým štěknutím skandovali: „Pasteur! Pasteur! Sláva jemu, nezemřeme na vzteklinu! Milujeme ho i přes dvacet jedna včel do kožichu! Pasteur!“
Cestu mu zastoupila zoufalá žena.
„Pro lásku Boží, zachraňte mého syna! Předevčírem ho pokousal vzteklý pes. Náš doktor říkal, že vy jediný můžete.“
Pasteur a lékař prohlédli rány Josífka Meistera. Proti infekci byly ošetřeny dobře, virus vztekliny však už koloval v těle. Do dvou měsíců chlapec onemocní a zemře. Pokud se ho nepovede včas imunizovat…
„Josífku, uděláme dohodu. Po každé injekci dostaneš bílou myšku.“
Žena poklekla a políbila Pasteurovi ruku.
Závěrečná poznámka:
Pasteurova metoda léčby vztekliny využívala faktu, že vzteklina má dlouhou inkubační dobu (přibližně dva měsíce), během níž je tělo schopné si vytvořit protilátky, je-li k tomu správným způsobem povzbuzeno. Očkování trvá dvacet jedna dní, začíná se s velmi oslabeným, ale aktivním virem vztekliny, končí se s koncentrovanými virem. V tomto okamžiku je již tělo imunní. Pokud dojde v této chvíli k nakažení (anebo se teprve aktivuje dříve dodaný virus vztekliny), poradí si s ním tělo vlastními protilátkami. Pokud mezi kousnutím a začátkem očkování uplyne delší doba, nemusí už očkování pomoci.
Malý Josífek byl první, kdo kousnutí vzteklým zvířetem přežil, a po něm se uzdravili i další pacienti.
Josífkovým myškám se vedlo dobře. Pokud Pasteur věnoval dítěti nějaké zvíře, přestalo být laboratorní a užívalo si spokojeného důchodu až do své přirozené smrti.
Na odlehčení přidávám jedno drabble, které s Pasteurem souvisí jen volně. Je to téma, kterým Pasteur odstartoval svou vědeckou kariéru. A nám Moravákům je tak blízké…
S vědou nejdál dojdeš?
(Téma: Pláčí námořníci rum?)
Úvodní poznámka:
Dneska se mladý šikovný student dostane v rámci výměnných programů třeba i na Jamajku. Ovšem když se tam rozhodne poučovat slepici, jak se snáší vejce, může navzdory místní vyhlášené pohostinnosti schytat i pár na budku.
Honza a Emil stáli nad sudem jako hromádky neštěstí. Papa Diego seděl opodál, řval smíchy a plácal se do kolen.
„Nechápu to,“ zalkal Honza. „Podle sacharometrických měření jsme ze dvou litrů melasy měli získat až litr rumu. Ale tohle…“
„Polarimetrická měření ráno ukázala vysokou koncentraci levotočivé fruktózy. Kvasilo to jedna báseň. Anaerobně. Kvasinky se krmily pravotočivou glukózou a vyráběly alkohol. Tak proč je na hladině místo bublin mázdra? A divně to smrdí.“
Diegovi se mladíků zželelo. „No, chlapci, protože jste po těch analýzách nechali sud v tom horku otevřenej. Zlomilo se to. Námořníkům ten ocet neprodávejte, splakali byste nad vejdělkem.“
Závěrečná poznámka:
Už Luis Pasteur řešil rozdíl mezi anaerobním kvašením, které vede ke vzniku vína, a aerobním, při kterém se vyrobený etanol oxiduje na kyselinu octovou.
Pánové znovuobjevili starou povrchovou metodu výroby octa, při níž produkty alkoholového kvašení oxidují směrem od hladiny díky přítomnosti octových bakterií – ty vytvářejí na povrchu ze svých tělíček povlak.
Otázkou je, jestli roztržitost obou mladých vědců byla, stejně jako u Pasteura, známkou geniality, anebo prostě lemplovství.
Dede: děkuju moc JJ za její bezvadná, zábavná a poučná drabble – a dvakrát za to, že vybrala povídání o mém oblíbeném vědci! 🙂 Povídat si můžeme o čemkoliv – o vědě, Pasteurovi, očkování i o kvašení a jeho výsledcích – a taky o tom, jak JJ umí skvěle podat svoji milovanou vědu:))
Psát srozumitelně, k tomu zábavně o vědě a navíc ve sto slovech, to je fakt umění. Umíš, milá JJ ! (y)
Díky moc, Hančo.
Tak jo, udělám v pátek zase drablící zadání. Mám ještě jednu otázku: chcete jedno nebo více témat? jedno je těžší… ale zase větší legrace 🙂
Jedno, Dede 🙂 ať se mozky tuží
A hlavně je prima porovnávat, jak se na to jedno téma dá vymyslet spousta různých drabblat, ty úhly pohledu jsou super!
Jedno, Dede, bude větší legrace 😀 .
Matylda je taky pro jedno… (právě jsme spolu mluvily:)) Tak jo! 🙂
Jedno. 🙂
JJ si geniálna!! Cítala som to jedných dychom a skoro nedýchala-fakt takýchto učiteľov by som dopriala sebe i všetkým známym.A ten Pasteur-ten tiež bol!!!/teda geniálny/
Dík moc, Verenko.
Milá JJ, díky, přečetla jsem s velkým zájmem a moc ráda jsem si ve 100 slovech oživila světového vědce. Kéž by bylo takového čtení více, však nám Dede nabízí, že zase udělá drabblový víkend, to by bylo fajn. Strašně ráda Vás drabblující čtu. A i když jsou tam dnes,jak řečeno níže, nějaké drobné vědecké nepřesnosti, nám laikům to nemůže nikterak uškodit anebo lépe řečeno, cožpak z drobných omylů vědců nevznikly věci prospěšné pro celé lidstvo?! Piš prosím, budu se těšit!
Jenny, díky za moc milý komentář. A budu se těšit na ten drabblovací víkend, doufám, že se čtoucí promění v píšící.
Já bych u pana Pasteura kromě vakcinace proti vzteklině a spoustě jiných dalších užitečných objevů a nápadů vypíchla především to, co ho učinilo doslova nesmrtelným a pro co ho zná prakticky kdekdo, aniž by si to možná vůbec uvědomoval. Především na každé lahvi nebo krabici mléka, ale i na řadě jiných potravin, den co den čteme nenápadný nápis „pasterizováno“ (nebo UHT, z čehož už to není tak zřejmé). V dobách, kdy tuberkulóza kosila lidi po milionech a kdy se mléko, které mělo člověku poskytnout výživu a přispět k jeho zdraví, stávalo zabijákem, vymyslel, jak to udělat, aby se šíření téhle strašlivé „metly“ lidstva zásadně omezilo. To, že to zároveň zabraňuje rychlé degradaci potravin a chrání i před jinými nákazami, je jen velké plus. A že to byl nápad geniální, o tom svědčí to, že tuhle metodu po více než století v zásadě používáme pořád. A za to patří velký dík.
Tapuz, díky za připomenutí!!!
Máš naprosto pravdu, tapuz, to byl taky naprosto skvělý objev. Jeden z těch, co stojí skromně v pozadí, ale kdyby jich nebylo… přesně, jak píšeš.
JJ! Mnohokrát díky, přečetla jsem jedním dechem. Díky za pana Pasteura, to byl opravdu člověk, který svými objevy zachraňoval.
Konkrétně vzteklina byla strašlivá nemoc, kterou si už my, kteří ji nikdy nezažili (a tím myslím nejenom my lidé v lékařství nevzdělaní, ale i lékaři, jejich bůhví kolikátá generace), tak to si ani neumíme představit, co to bylo za hrůzu. Díky pane Pasteure, kolikrát jsem si na Vás vzpoměla, když jsem viděla na kraji lesa na stromě přišpendlenou cedulku POZOR! PROBÍHÁ PLOŠNÁ VAKCINACE LIŠEK! Poslední roky už tyto cedulky nevisí, střed naší zemičky je bezvzteklinový. Ještě nedávno se tu a tam vyskytla vzteklina u divokých zvířat v příhraničí s Polskem, protože to dlouho nevakcinovalo. Domnívám se, že už museli díky EU také vakcinovat, takže vzteklina je na ústupu, než to zase nějaký koumák „pohnojí“ nebo se viry , jak mají nepříjemný zvyk, přizpůsobí. Ale to už je jiná kapitola.
JJ, ještě jednou dík!!!
Alex, opravdu není zač, bylo mi ctí.
Je dobře, že ještě trochu vakcinují, aby byla jistota. U téhle metly je fakt potřeba být opatrný.
Kdyby mě někdo takhle učil fyziku, tak bych si z ní možná něco pamatovala. Protože i historie se mi lépe pamatuje na románech- já prostě potřebuju to omáčku kolem 🙂
Taky miluju omáčku, ovšem musí to být omáčka historicky správná. Ve chvíli, kdy švédský voják z třicetileté války tahá z pouzdra opakovací pistoli, je i mně jasné, že autor si s tím moc práce nedal 🙂 .
Abys mohla namíchat tu správnou a nejlépe ukrutně zajímavou omáčku, tak potřebuješ znalosti, skutečné široké znalosti! Ne každý učitel je má. A co je důležité, ne každému se chce se obtěžovat.
Díky, moc díky za ty, kdo umí a chtějí (inlove)
Nechci být hnidopich, ale ve chvíli kdy Pasteur očkuje „čistou kulturu mikrobu slepičího moru“, je i mě jasné, že si s tím autor moc práce nedal, ale jakože jsem nic neřekla, ano? 😉
Pro vysvětlení: žádná nákaza, která by se jmenovala slepičí mor, neexistuje. To, čím se Pasteur zabýval, byla cholera drůbeže a ten „mikrob“ je gramnegativní, fakultativně anaerobní bakterie, která se jmenuje po něm Pasteurella multocida.
Ještě k terminologii – dřív se jedno onemocnění drůbeže skutečně mor jmenovalo, a to mor drůbeže. Po značném vývoji (jen já za svůj život pamatuju čtyři názvy) se tomu dneska říká aviární influenza. Není to onemocnění bakteriální, ale virové. Rovněž existuje cosi, co se jmenuje podobně a čemu se laicky říká pseudomor drůbeže, odborně Newcastelská choroba (někdy i Newcastelská choroba drůbeže), to je taky virové.
Omlouvám se, ale ten částečný epizootolog ve mně (část svého úvazku se epizootologii věnuju) se ozval a muselo to ven. 😉
P.S. Ty sušené „mozky králíků zašlých na vzteklinu“ nebyly mozky, ale míchy, ale to už je jen detail.
P.P.S. Jinak tenhle popularizační formát se mi líbí moc, sama bych nic podobného ani ve snu zplodit nedokázala.
Bezva. Teď to ještě prosím sto slovy včetně těch dalších informací. Chápu, co jsi tím chtěla říct, ale napsat, že si s tím autor moc práce nedal je přinejmenším podpásovka.
Vždyť píšu, že bych to neuměla. A s tím autorem, to jsem jen citovala výše uvedený sebevědomý komentář, můj nápad to není. Od rána jsem si seděla na rukách a říkala si, že sem k tomu nic nenapíšu, vůbec nic.
Já vím, laikovi to nic neřekne, ale pro lidi z oboru je to srovnatelné s tím uvedeným švédským vojákem z třicetileté války s opakovací pistolí.
Díky za doplnění. Každý holt umíme něco.
Budu se propříště držet toho, čemu rozumím lépe.
To je dobře.
Jinak, opakuju, tahle forma se mi líbí moc (a taky znova opakuju, že bych nic takového v životě nezplodila, psát neumím a nikdy umět nebudu). Prostě jsem jen při čtení strnula a přemýšlela, jestli vůbec číst dál. A pak – jak píšu výš – jsem si celé dopoledne seděla na rukách, abych nic nekomentovala. Své poznámky jsem myslela v dobrém, i když to asi moc patrné nebylo (holt, profesionální deformace a snaha uvádět věci na pravou míru). Kdyby bylo třeba, můžu příště poskytnout nějaké konzultace, když už neumím psát. 😉
Díky za nabídku. Budu-li se zase někdy pohybovat na hranici mezi fyzikou a epizootologii, dám vědět.
Obdivuju.
A žasnu.
Obdivuju všechny, kdo zvládli napsat stoslůvka na všechna vypečená témata. Alasdaire, JJ, ioannino, Toro – klobouk dolů.
A žasnu nad genialitou pana Pasteura, který svým očkováním vlastně předběhl nákazu vzteklinou, i když na „startovní dráhu“ vyběhl až po ní.
Díky, MaRi. Pan Pasteur měl práci o to těžší, že nemohl najít pod mikroskopem původce nemoci – jak by taky mohl, když to byl malinkatý virus. Já ho za to moc obdivuju.
P.S.: Nevím, jestli jste to zaregistrovali, ale letos psala drabble i HCHO, a velmi dobré.
Nevím o tom… Je tam pod tímhle nickem?
Ano, je, a má dokonce tři krásné drabblíky ve Vědě ve sto slovech. Časově nejvýš je asi výběr z tohodle fandomu, ten ještě nezapadl tak hluboko.
Tak mě napadlo, ta loňská zábava, kdy jsem vám psala témata a vy jste zkoušeli stoslůvka – chtěli byste? Mohlo by to být vypsané na celý víkend, případně bychom z toho udělali záležitost na celý týden?
Já to tehdy strašně ráda četla, teď jde o to, jestli by se vám chtělo psát! 🙂
Jo, občas jsem se u toho bavila- když jsme měla zrovna čas :)A to je důvod, proč nikdy nebudu drabblit- denně psát je pro mě mimo mou mozkovou kapacitu. Ale někdy to byla báječná výzva 🙂
Taky jsem ty loňské drabblerské víkendy měla ráda – ne vždy mne něco napadlo (a pak to počítání a přepočítávání a nové počítání slůvek), ale zábava to byla. A navíc člověk přišel na to, že není třeba mnoho slov, aby se dobral konce …
Tak co, kdybych téma/témata vyhlásila už v pátek a čas by byl do nedělní půlnoci? 🙂
Tak v pátek večer bych to možná zvládla, o víkendu bývám úplně bez síly a nápadu. To zní velmi dobře, pokud to zkusíš, moc dík.
To je super nápad, to bych se přidala.
Něco podobného vymyslely i holky na Šupleti, ale tam to bude co měsíc: http://silenesuple.blog.cz/1605/deset-drabbleni-desateho-dne
Drabble od JJ miluju. Učit mě kdysi fyziku takový učitel, nebyla bych teď tak fyzikálně tupá, jako jsem. Moje kočky se píšou samy, ale JJ má vždycky příběh, nad kterým stojím v úžasu. A na měsíční drabbleni se moc těším.
Toro, mluvíš mi z duše – ani já jsem takového učitele na fyziku neměla! 🙂
Já jen žasnu nad rozsahem znalostí, jaké musí JJ v hlavě mít, aby jí vždycky k tématu NĚCO naskočilo. Jistě, pak se dá ledacos dohledat, ale ten první impuls musí vycházet z jejích znalostí. Tak to tedy klobouk dolů 🙂
No, děvčata, nevím, jestli je dobré vědět něco málo o všem anebo hodně o něčem. Já měla spoustu skvělých učitelů, co mi do té hlavy hodně dostali, a ještě se mi nepovedlo to všechno vytrousit.
Toro, nepodceňuj se, po letošním drabblení máš přezdívku Turbotora. To všichni úpěli, co s tak šíleným tématem, a Tora tak nesměle: já už to prosím mám 😀 .
Turbotora!!! (rofl) To je dokonalé (rofl)
Já za nic nemůžu. To ty kočky, píšou se samy.
Moc pěkná drabblata, dobře se to četlo. A navíc jsem i poučena.
Hlubokosklon před panem profesorem Pasteurem.
Díky, Míšo. Chvála vždycky potěší. Budeš taky psát? Třeba o Hepince a Fousovi? Ten článek byl moc pěkný.
Milá Dede, díky za pochvalu. Já tušila, že se ti Pasteur bude líbit. 🙂 Když vezmeme všechny jeho objevy dnešníma očima, už třeba jen to očkování proti vzteklině by si zasloužilo Nobelovu cenu. Navíc byl nejen geniální vědec, ale taky dobrý člověk, a to je velmi vzácná kombinace.
Víš, mě fascinuje ta tvrdohlavá touha rozumět, vědět, pochopit a pak to ještě využít pro pomoc ostatním.
Ano, s Pasteurem jsi mi udělala velkou radost a doufám, že už chystáš další výběr.
Vždycky jsem toužila mít na stránkách – ať na Zvířetníku nebo tady, populárně naučné články a tvoje drabblata jsou nejen dokonale populárně naučná, ale díky formátu mají lidé šanci to přečíst, i když mají málo času – a to se dnes počítá (inlove)
Mimochodem vhodně zvolené populárně naučné knihy čtu se stejným zanícením jako napínavé romány (chuckle)
Pasteura jsi charakterizovala velice přesně, líp bych to nenapsala.
Máš asi pravdu, četla jsem nějaké studie, že co je nad 3000 slov, je prý pro dnešní mladou generaci příliš ukecané. Nevím. Jsou knihy rozměru cihly, které člověk dočte a křičí Ještě, ještě! To už jsem tak stará? 🙂
Čtu mezi řádky správně, že bys chtěla ještě jeden výběr? O kom? O čem? Dokdy? (rofl) A bude to ještě někdo číst?
Jestli to bude někdo číst? Já tedy určitě. Třeba textík o sestrách Marii a Broně S. mě krásně přenesl do dětství, kdy jsem moc ráda měla knížku o nich i jejich sourozencích od A. Zhoře.
Vyber pro mě – a klidně víc sérií. Já to číst budu a věřím, že i spousta dalších lidí. (inlove)
PS: K tomu rozsahu – kniha je jiná než stránky, které si lidé otvírají v práci ke kafi – nebo večer ke skleničce vína:)) Tady je prostě třeba být stručnější.
PPS: Čtou! Poslední bichli mi koupil Marek a touhle dobou čte další bichli, tedy druhý díl té první:)) A není to první bichle… Ale zase jako vždy a všude platí: jak kdo (angle)
Mně se nejvíc líbí, jak ti psi štěkají Pas-teur, Pas-teur! 😀
Nějak ti neumím poněkolikáté komentovat drabblíky, protože zjišťuju, že si je i po letech pamatuju. (inlove)
Tak to je uznání, které autora moc potěší (h).
Pěkně jsem si zaštěkla, to víš, musela jsem to zkusit.:-))
Jéé – tak dneska jste se sešli! Na Zvířetníku je Lika s Hotelem U devíti koček (a hlavně s povídáním o drabblovém dubnu) a tady JJ s popularizací vědy, což je velice záslužné.
A opět říkám i tady – smekám klobouk před drabblery, kteří každý den a celý měsíc vytváří stoslůvka. To chce nejenom talent, ale i píli a disciplínu.
No – to jsem ale popleta (headbang) – na Zvířetníku ne lika, ale Tora (ty dvě holky krásný si furt pletu – no jo, co už se mnou).
Ygo, já si to vůbec neberu, pochopila jsem. Na Zvířetník se z mobilu kvůli heslu nedostanu, tak to píšu sem, aby sis s tím nedělala hlavu 🙂
Hi, hi, YGO, čím to je, že já si ty dvě také pletu? :O .
Díky, Ygo, taky jsem se dívala, jaký pěkný článek tam Tora má.
On ten duben byl velmi náročný, ale zase člověk jede v adrenalinovém režimu – hodně mu pomáhají takové milé komentáře, jak jsi napsala ty a teď, díky za něj.
P.S.: A co tahkle jiná, méně náročná akce? Jedno drabble měsíčně je taková příjemná relaxace…
http://silenesuple.blog.cz/1605/deset-drabbleni-desateho-dne