Je to láska pozdní, ale vypadá trvale. To bude tím, že dřív jsem domácí prostě neměla a kupovaná měla tendenci připomínat temnou podešev – hlavně ta z kelímku. A o čem to vlastně mluvím? Inu, o povidlech!:))
Kdysi dávno za časů babiččiny zahrady obhospodařovala potřeby celé rodiny jedna jediná slivoň, neboli švestka a její plody prostě nikdy nestačily. Po velkolepých podzimních orgiích švestkových knedlíků (v naší rodině tvarohových), švestkových koláčů (ve slavnostnější variantě podkládaných polštářem našlehaného tvarohu) a slíváků (kynuté švestkové bochánky) se zbylé švestky obvykle zavařily do kompotů, které miloval především náš děda.
Tedy nejen on – kombinace hustého švestkového a hruškového kompotu zavařeného s trochou jedlých jeřabin, byla naprosto úžasná. Povidla se tak dělala minimálně – spotřebovala moc švestek a navíc doma bylo vždycky plno domácích marmelád, které posloužily podobně. Já jsem přišla s domácími povidly do pravidelného styku až poté, co začaly sousedovi Zdeňkovi pravidelně rodit jeho nově zasazené slivoně. A rychle jsem jim propadla:))
Kromě prostého použité povidel třeba na čerstvý celozrnný rohlík nebo krajíček chleba se nabízí celá řada dalších možností, jak tuto dokonalou pochutinu využít. Tak například krucánky líné hospodyně! To vezmete nějaké hotové těsto – lístkové je luxusní (ale lze i to na pizzu nebo croissanty – dodala Bubu) namažete ho povidly, plát zavinete do rolády, nakrájíte napříč, vzniklé krucánky dáte na plech vyložený pečícím papírem, máznete vajíčkem (v případě extrémní lenosti tukem:)), upečete, pocukrujete. Sníte, pokud si pro sebe kousek uhájíte:))
Děti obvykle milují taštičky z tvarohového těsta plněné povidly – je to lepší než s jakoukoliv marmeládou. Těsto je stejné jako na tvarohové knedlíky. Líná (nebo uštvaná:)) hospodyně prostě z těsta uvaří placičky, ta povidla (resp. povidlový rozvar) dá na ně a posype to něčím – třeba i tvrdým tvarohem s cukrem, nebo mákem nebo ořechy nebo perníkem nebo kakaem anebo skořicí…
Což přímo vede k receptu, se kterým jsem se poprvé setkala na Slovensku: vařené těstoviny promíchané s povidly a posypané namletými vlašskými ořechy. Je to natolik dobré, že jsem ochotna to občas jíst i jako dospělá, zvlášť, když máte těstoviny domácí. Těstovin s mákem jsem jako dítě snědla tolik, že už je dnes opravdu nemusím:))
Povidlové krucánky líné hospodyně – povidly namazané těsto stočené do rolády připravené na krájení krucánků:))
Je tam u toho ale obvyklá vychytávka – pokud nejsou povidla čerstvá a nekydnete je do právě scezených těstovin, kterým jste naschvál nechali trošičku horké vody, tak je třeba povidla rozehřát s kapkou tekutiny. Pokud je to pro dospělého, můžete je pro tuto příležitost naředit rumem:)) Namlít se dají i jiné ořechy, ale ty vlašáky k tomu pasují prostě dokonale.
Povidla se dají použít i ve slaném vaření, v mém případě je (když je mám) ráda použiju spolu s další zeleninou nebo ovocem pod pečené maso. Ladí s cibulí, jablky, celerem, petrželí, bílým i červeným vínem – podle masa, jaké pečete. Řekla bych, že nejlepší jsou v kombinaci s hovězím a krocanem. Mňam! (A doma nic podobného nemám, jen ta povidla – mám hlad:))
Povidlové krucánky líné hospodyně – na plechu
A protože vám chci nabídnout bohatší menu, poprosila jsem o spolupráci osvědčenou mlsnou Bubu. A co navrhuje ona?
Povidla, ty já ráda… 🙂 Krucánky z listového těsta jsou skvělé.
Tvarohové chrupinky už v mlsotníku byly, ale opakování neuškodí: je to obvyklé těsto 1/4 kg mouky, 1/4 kg tuku, 1/4 kg tvarohu; umatlat, válet, vykrajovat, plnit povidly, zavřít, upéct, pocukrovat.
Jo a pak ještě dělám Povidloň! To je odpalované těsto (obvyklé věnečkové těsto), upečou se 2 pláty, namažou povidly, na to přijde tvarohovo-smetanový krém (nebo šlehačka a mascarpone) a přiklopí se druhým plátem a pocukruje. Jenže se to blbě krájí.
Cukrářky na to mají trik, horní plát nakrájí na porce na prkénku a pak narovnají na náplň, při krájení se jen dokrojí náplň a spodní plát. A cvoci jako já tuhle dobrotu občas pečou pro větší společnost a podávají na zahradě, tedy potřebují, aby se to jednoduše servírovalo a konzumovalo. A že je to fakt žravé.
Tak nastříkají z odpalovaného těsta na plech minivětrníčky (syrové jsou velké asi jako padesátikoruna), po upečení je proříznou, povidla naředí rumem a na dno větrníčku stříknou povidla, na to krém mascarpone-šlehačka-tvaroh-vanilkový cukr (tvaroh je s povidlama fakt dobrej) a přiklopí to a pocukrují. Tato variace se podává na mísách, velkých mísách a žere plnou hubou. Talířky ani dezertní vidličky netřeba 🙂
Ještě to odpalované těsto:
V rendlíku ve 1/4 l vody rozpustit půlku másla a trochu soli, nesmí se to vařit. Vsypat 125 g hladké mouky a míchat a míchat a míchat. Dokud se těsto nezačne od stěn tak jakoby odtrhávat – odpalovat. Nechat zchladnout, občas zamíchat. Pak postupně zašlehat 4 nebo 5 vajec (podle velikosti vajec). Nastříkat na plech věnečky, větrníčky…
Peče se zprudka v horké troubě a pozor, nesmí se otevírat trouba. Do horké trouby, zavřít a nenakukovat, jenom přes okénko ve dvířkách, jinak to kecne. Peče se do zlatova a musí se upéct pořádně, jinak je to uvnitř mazlavé. Proříznout se musí ještě za tepla, jinak se to drobí. A neplnit s předstihem, zvlhne to a není to dobré.
Prostě daleko větší kumšt než udělat těsto je ho dobře upéct a včas proříznout.
Povidlové krucánky líné hospodyně – hotové (zčásti cukrované, kdo chce šetřit kalorie, dají se jíst i bez cukru)
Jo a taky mám ráda povidlové taštičky z bramborového těsta. Obvyklé bramborové těsto (studené vařené brambory nastrouhané, skoro stejně velká kupka hladké mouky, lžíce škrobu, sůl, vajíčko a uhňácat), vyválet, nakrájet čtverce, plnit povidly, zavřít a uvařit. Omastit, sypat strouhaným perníkem a cukrem.
V jedné zdejší restauraci býval kuchař, co mlsounům dělal spešl knedlíčky. Tohle bramborové těsto, povidla a rumová pralinka, zabalit, uvařit, máslo, cukr, skořice. Taky dobré.
Tak co? Sáhnete taky po povidlech?:)) Jak je ještě používáte vy? A jak povidla vyrábíte? To je také moc důležité! A přidáváte je také někdo k masu? Pojďme si povídat o mlsání – s povidly nebo bez nich:))
POVIDLOŇ: a proč to neděláš ve tvarech jako ty věnečky? dolů povidla,nahoru krém a přiklopit…. žádný krájení…. 😉
Pro extrémně líné kuchařky anebo když se potřebujete zbavit zbytku povidel nabízím recept na litý perník :
35 dkg hladké mouky, 30 dkg cukru, 2 vejce, 4 lžíce oleje, 1 lžíce kakaa, 1 lžička jedlé sody, trocha slořice, citronová kůra, 1/4 l mléka a 15 dkg švestkových povidel. Zamíchat, vylít na plech, po upečení polít citronovou nebo čokoládovou polevou.
Jinak musím poděkovat Mince za recept na myslivecké kuře (dole), měli jsme dnes a bylo výborné. Chyběl mi sice řapíkatý celer, dala jsem místo něj papriku 🙂 , ale i tak to byl parádní oběd! 😛
Hančo, to zní dobře! Příští týden přijede Marek, bude další strávník, může být Hančin povidlový perník 😀
Myslivecké kuře jsem viděla a tušila, že bude dobré. Akorát my jsme tento víkend bezmasí, jako polévku jsme měli minestrone, a pak těstoviny ala Guido v různých podobách.
Lidi, je fajn, že je hezky, ale já si už dnes stihla pořídit úpal, brr.
Co je na té buchtě perníkového?
Já do něj dávám kypřicí prášek do perníku, a pak to teda je perník 🙂
Perník je z medu a žitné mouky…
Uznávám, že asi jen vzhled, milý anonyme. 🙂 Převzala jsem ten recept jako Perník Jarušky B., i když je to spíše povidlová buchta, no.
OT – dorostl mi salát, tak jsem si ho udělala s tím špekem. zase mi to chutnalo, a tak můžu upřesnit recept – tedy jak jsem to dělala já:))
V hrnečku jsem udělala klasický nálev, tj. cukr, sůl, ocet voda. Očištěný natrhaný salát jsem v něm vykoupala, a pak nálev lehce slila. Slaninu nakrájenou na velmi drobné kostičky jsem opekla na pánvičce, nechala ji trochu vystydnout a nalila na salát – volného tuku zase tolik nebylo, ta slanina byla dost prorostlá, jinak bych ho asi trochu slila jinam. Promíchala se salátem a snědla – a bylo to báječné. Jak jsem psala – na na každý den, ale jinak OK 🙂
(sun) HEZKÉ NEDĚLNÍ RÁNO (sun) !
Dnes máme s Ajvi obě klidový den, včera se víc než proběhla za střapcem v coursingu ve Vranově. A já dám klídek svým kloubečkům, kloubům a už se přidala i zádíčka ;( .
Pustím se do pečení buchty s čímpak asi?? Mám na povidla děsnou chuť 😛 .
My už máme za sebou procházku- je krásný den 🙂 no a štěně vstává v půl sedmé v pátek i svátek. Sice se snaží ještě spát, ale snaha jí vydrží tak dvacet vteřin, než do mě dloubne znovu 🙂 Tady je pár fotek ze včerjšího podvečera a dnešního rána: http://malcka.rajce.idnes.cz/2016-_kveten/#DSC03955.jpg
Matyldo, fotky jsou skvělé! Ale u vás už je naprosto léto. Možná, že to udělaly ty deště v posledním týdnu. U nás ani nekáplo ;( , i když bylo černo.
Alex, květen a červen jsou tu nejkrásnější měsíce. Červenec a srpen- to je prostě spálená země, na zelené rostliny se jezdíme dívat jinam.
Matyldo, u vás je moc krásně – a jste s krajinou tak o měsíc napřed, než jsme my. Máky a chrpy! A obilí už má klasy… Nádhera:))
Tady teď na polích kvete hlavně řepka, ale jinak je tu taky hezky. A růže mám tak veliké, že váhám, jestli mi bílá za chvíli nezabrání v otvírání okna – fotky dodám později:)) Ty mírné zimy jim svědčí, jsou krásné ještě předtím, než vykvetou 🙂
máky jsem viděla v pátek u Bolehoště a přišlo mi to moc brzo….
Alex, závidím ten coursing, to by se holkám psím líbilo! A mně taky. Tak si hezky odpočiň 🙂
Ty krucánky (mně se to označení moc líbí, víc než šneky, i když tak opravdu vypadaj) tedy jsou. Chodím se sem na ně dívat a začínám nebezpečně slintat. A asi je fakt upeču, protože představte si, našla jsem doma jednu sklenici povidel, musela jsem ji od někoho dostat, kupovaná určitě není, je to taková ta patentní s placatým skleněným víčkem, a musí to být už strašně dávno, protože mě ani nenapadá, od koho jsem ji získala. A protože jsem, tedy alespoň na pečení, úplně ta nejlínější hospodyně, udělám je asi z části i podle Bubu. Ale asi až tu budu mít vnučku, abychom si to pečení náležitě užily obě.
Olčavo, na práci s vnučkou to nemá chybu, myslím! Nevím, kolik jí je, ale z hotového vyváleného těsta to jde skoro samo 🙂
Je jí 6 let, takže to je úplně ta nejlepší pomocnice. Se vším, co dělám, chce pomáhat, ušila jsem jí zástěrku a vždycky je strašně důležitá. Zatím to pomáhání bere jako odměnu a na všechno je strašně natěšená. A protože jsem babička, tak mě sem tam nějaké převrhnutí, vylití, vysypání a podobné nehody nechávají v klidu a už se tak nerozčiluju, jako za mlada se svými dětmi. Ale tak to má asi být 🙂
Když jsme se stěhovali (už to bude letos 20 let) z Německa zpět sem, stěhovákům do krabic jsem dala zabalit asi 10 povidlových kelímků. Takové ty měkkčí kelímky, jak se v nich kdysi povidla prodávala (ale já je měla srovnané v plechové krabici). Nahoře kelímku bylo kolečko z voskového papíru a fakt povidla vydržela dlouho podajná. Ta, co časem přeci jen vyschla jsem prostě naředila trochu vodou (ano nebo i rumem). A pamatuji se, že jsme mívali na chatě v kredenci povidla do zásoby a ta někdy byla tak suchá, že se daly krájet na plátky, nebo kostičky a v puse cucat do změknutí. Povidla máme rádi, tady si je musím kupovat přes internet, pod názvem „prune butter“. Ale protože „prunes“ jsou přesně sušené švestky, tak nevím, jestli to jsou skutečná povidla, či ne a jak se dělají (budu se tomu muset jednou podívat na kloub). Ale jako povidla chutnají, dávám je do tvarohových šátečků, do kynutých knedlíků, jsou i v muffinách podle receptu od Zany a mažeme si je na bramboráky. Někdy si je mažeme k snídani na bilé pečivo. No a samozřejmě máme rádi i „tekuté“ zpracování švestek.
Na povidla mám vzpomínku. V 80. letech jsme bydleli v Německu v malém městečku, do jehož okolí jsme často vyjížděli na kolech. A při jedné jízdě lesem jsme objevili strom, doslova přetížený švestkami. Stál na rozhraní lesa a pole, kolem kmenu vysokánská tráva, nikde blízko žádný jiný – prostě to vypadalo, že je to opuštěný strom. A mě krvácelo srdce při představě, že ta úroda přijde v niveč. Tak jsme domů zajeli pro košíky a v autě se vrátili česat. Strom už byl skoro holý, když se vedle nás zjevil jeho majitel ! V okolí nebyly žádné domy, ale kus za polem silnice. Takže někdo nás musel z auta zahlédnout a majiteli to zavolal(nebo nás viděl on sám). A že prý se zrovna chystal ten týden jet strom očesat ! Velice trapná situace. Omlouvali jsme se, že jsme netušili atd, nabídli jsme mu, že švestky odkoupíme, nebo mu dáme ty očesané. Ale ukázal se být dobrák – nechal nám je všechny a zadarmo. Prý má ještě další spoustu na stromech na zahradě a tak tenhle strom oželí. No a já pak doma několik dnů vařila povidla (tedy dělala jsem je v troubě, to neprskají). Už nevím, kolik kg z toho bylo, ale hodně i když jsem je svařila až pěkně do husta. Byla výborná.
Maričko, tos mi připomněla, moje babička vyprávěla, že si povidla taky mazali na bramboráky, ale já to nikdy nezkusila. Nevím proč, ale nikdy mě to nelákalo, mám ráda bramboráky se spoustou česneku, to by asi dohromady nešlo, nebo jo?
Povidla se dávají na bramborové placky- lokše, nasucho pečené na plotýnce. Na bramboráku je neznám.
no jo, fakt to byly bramboráky a ne placky, proto mi to přišlo tak divný, ale vlastně není nic jednoduššího, než to zkusit (chuckle)
To je recept z Péti Vařiče – udělat klasické bramboráky a hotové je pomazat povidly nebo sladkým tvarohem (nebo obojím naráz). Párkrát jsem to zkoušela, zas tak špatné to není, ale spíš dám přednost bramboráku bez ničeho (ani různé ty masové směsi kladené na bramborák nebo v bramoráku zapékané mi dvakrát nechutnají). Holt to chce vyzkoušet na jednom-dvou kouscích a zjistit, jestli vám to chutná nebo ne. Recept s povodly/tvarohem prý pochází z Německa a nejspíš bych to tipovala na nějaké zpotvořené latkes (latkes jsou něco jako bramboráky, smažené placičky z nahrubo strouhaných brambor, ale bez česneku a majoránky; je to klasika aškenázské kuchyně).
Olčavo, Matyldo – vyzkoušejte (třeba jen na kousku bramboráku, nemusíte mazat na celý), budete možná mile překvapené. Kupodivu jak česneková, tak majoránková chuť se s povidly krásně snáší.
Já tohle neznala z domova, tam jsme je vždy jedli jen hole, bez ničeho. „Naučil“ mě na to až manžel mojí sestřenice, když už jsem byla vdaná. Také mi to neprve přišla divná kombinace, ale zkusila jsem to a od té doby to tak jím. A manžel – ten je vůbec zatížený na marmelády, povidla miluje, takže jsem věděla, že mu to bude také chutnat.
Maričko, to byla povidla s příběhem – a jsem moc ráda, že ten majitel byl nakonec fajn. Nemuselo to tak být… 🙂
Bramborák s povidly jsem nezkoušela, ale je fkt, že povidla – na rozdíl ok klasických marmelád, v sobě mají něco, co ladí i se slanými jídly… tak se nedivím 🙂
Hádej hádej hadači, co jsem hnedle ráno upekla? Jojojo, krúcanky velice líné hodspodyně (neb ta 2 těsta jsem koupila už rozválané). Možu říct, že je to vynikající – ani jsem si nemyslela. Tož toto bude asi naše stálice … moc děkuju za recepis.
než svinete ty povidlové krucánky,posypte je plátky mandlí….
a pro ty,co oblibují slanou čokoládu, posýpněte je lehce fetou nebo strouhaným balkánem a pak sviňte a upečte…
Tak ty šneky bych v jiné variantě třeba potřela pořádnou vrstvou másla a posypala skořicí. Nebo kakaem nebo nalámanou čokoládou. A když dojde skořice i kakao, dá se použít kardamom (ale střídmě).
Balkán ani fetu bych nezkoušela, toho bych se bála, nejde mi to k sobě.
si den na povidl asolo na lžičku a ochutnej…jen nesmí být toho sejra moc…
Krucánky neboli šneky peču jak na slano s balkánem a bylinkami, na sladko pak s máslem, skořicí a cukrem. S povidly jsem nezkoušela neboť bych měla strach, že vytečou. Mám domácí a ne moc tuhá. Jsem stará líná kuchařka 🙂
Na slano se tím dají dělat hokusy pokusy, však o tom myslím byl před časem jeden Mlsotník? Slanina, šunka, sýr, špenát,cokoli, co kdo má doma a co k sobě chuťově sedí se dá zužitkovat a většinou je to moc dobré.
Jo, ty sladké, co zmiňuju výš, jsou ale lepší z obyčejného kynutého těsta, aspoň ty židovské kranzkuchen jsou (a švédské skořicové šneky taky, ty se navíc nahoře sypou perlovým cukrem, který se tady bohužel nedá koupit. Prý snad v IKEA, ale tam jsem ho nikdy nenašla.).
V Norsku se tohle skořicové pečivo taky hodně jí, v různých podobách a obvykle s kardamomem. Kluci to milovali, já bez toho snadno přežiju 😛 Navíc, když už bych se patlala s kynutým těstem, tak udělám slíváky… 🙂
U nás se minivětrníčky z odpalovaného těsta dělaly docela často, dělávala je babička i maminka. Já sama jsem to nikdy nedělala, někdy to musím zkusit. U nás se jim říkalo prostě „kouličky“. Zatímco ostatní je měli rádi hlavně nasladko, tedy s různými krémy, rybízovou nebo jahodovou pěnou a tak podobně, já jsem je milovala hlavně naslano, úplně nejvíc se šunkovou pěnou, ale i s česnekovým žervé, se sardelovým máslem, no prostě s něčím slaným. Šlo to bez problémů, protože těsto samo o sobě není sladké.
Aaaach, povidla…já bych tak ráda jedla povidla, jenže si je neudělám, není z čeho 🙁 Už asi čtvrnáct dní si chci koupit aspoň v krámě, ale pokud možno ze švestek, ne z polotovaru a aspoň ne moc doslazovaná. Klidně můžou být jak podešev, rozředím (rum to jistí 😉
Ke štěstí mi stačí namazat chleba máslem a na to povidla. Ale nebráním se čemukoliv povidlovému 🙂
Pan Janča z Nivnice,Zlínský kraj,dělá moc dobré na své farmě( i s rumem, či skořicí ale i čisté) a objednávky vyřizuje,odebírám. 🙂
Díky, už to hledám!
OT – tak k nám nakonec taky došel mrak a krásně a pořádně zapršelo. Ne na dlouho (v to tu doufat nemůžeme), ale takových deset minut to bylo. A já jsem na těch svých osetých lánech (400 m2 čerstvě osetých trávou) viděla, jak zaléváním nikdy nedosáhnu kvality pořádného deště – i deštíku!
A napadá mě, kolik vody a péče, a tedy jak nákladné a náročné na životní prostředí je snaha pěstovat trávu tam, kde to bez zalévání nejde. Chápu, že lidé touží mít kolem domu zeleň a ne spálenou pustinu, ale to skutečně nepodařilo najít nějaké jiné rostliny, které by pokryly zem a nebyly tak náročné na vodu?
Člověka pak napadne, jak úžasná ta tráva vlastně je… a to, prosím, beru v úvahu jen hledisko estetické!
PS: připomeňte mi to, až budu šílet, že prší a já nestihnu tu všechnu trávu posekat, než mi přeroste 😛 )
No na Slovensku sa niekedy tradovalo prislovie, ze v maji nesmie bacovi palica vyschnut.
To znaci, ze majovy dazd je vitany. 🙂
Ma to vsak aj minusove body – ked „fsetko“ rastie, rastie aj burina.
OT: Minus je napapany a zaliezol pod PC stolik. Dufam, ze do stredy to s odrenymi usami (teraz myslim panicku, Minko si uz uska nedrbe), vydrzime.
Ahoj. Kupovaná povidla jsou většinou podivnost. Proč do toho dávají želírovací látky, když švestky mají přirozenou želírovací schopnost? Konzervanty také nejsou nutné, když to správně skladujete, nezkazí se. Zvěrstvo je pak doslazování sirupy, to je úplně zbytečné, švestky jsou chuťově vynikající, ale je pravda že musí být kvalitní a zralé. Barviva jsou taky na nic, pokud se dodrží výrobní postup, samo to dokáže skoro zčernat. A nesnáším přidávání jablek, jakkoliv jablka jinak miluji.
Moc se těším až sousedka bude zase na zahradě vařit povidla, to je pokaždé vůně…
No, průmyslová povidla prostě jen ze švestek těžko koupíš, těch zákazníků by bylo pomálu. Ale přítomnost jablek není na škodu, pokud jsou kyselejší, povidla doastanou mnohem pikantnější chuť
Obchodně to chápu, dokonce i věřím, že švestky a jablka si ladí, ale povidla by holt měla být z těch švestek, no!
Tak proti jablkům obecně nic nemám, ale pro mě tedy jejich přítomnost ve švestkových povidlech na škodu je. Povidla úplně ztratí tu svou „kolomazovitou“ konzistenci, černou barvu a pokud jde o chuť, to ani nemluvím. Lahodná sladká švestková chuť se vytratí a převládne sladkokyselá chuť jablek. Zdravotně je to jistě v pořádku, jablka nikomu neuškodí, ale kam se poděla ta švestková povidla?
To je stejné, jako když se udělají třeba párky z vepřových kůží s přídavkem sóji. Rozemletou a rozvařenou kůži s namletou sójou samozřejmě lze pozřít a dokonce i strávit, většinou i bez přímé úhony na zdraví, ale s chuťově dokonalým a voňavým párečkem z masa to nemá moc společného 😀 .
Zde švestková povidla ze švestek. http://www.hame-eshop.cz/slazena-svestkova-povidla-440g-hame-plast
Samozřejmě jsou v tom nějaké látky, které bychom si do toho doma nedali, ale jablka v tom nejsou.
Nic ve zlém, ale, cituji přímo z odkazu „Složení ….želírující látka: pektin….“, ten pektin se vzal kde? Pokud vím tak je to z jablek.
Může být, jablka ho obsahují hodně. Nicméně ten, který se užívá jako přídavná látka je obvykle z citrusů (slupek).
Ale, závisí na tom, odkud je. V Česku se tradičně vyráběl z jablek, tam, kde jsou citrusy běžné jako u nás jablka, tak z citrusů…
No, hlavně pektin je přírodní věc (dělával se i z angreštu, kdysi, pamatuju si to dobře, protože kopec, kde máme zahradu, tam se – kromě rybízu – nepěstovalo skoro nic jiného a na jaře jela výkupna na plné pecky). Tyhle fobie z éček, hlavně z těch přírodních, opravdu nechápu.
Ano, lidi jsou zblblí z Vaňka a jemu podobných … Pektin, želatina,kyselina citronová, octová,vinná, jedlá soda, karoten, betanin… vše jsou nebezpečná éčka 😉
Nemám ponětí kdo je Vaněk a rovněž tu nikdo netvrdil, že jsou to nebezpečné látky. To je tvá a aidy bezdůvodná extrapolace. Já například jsem jen chtěl naznačit, že nechápu proč to do těch povidel cpou, když to není potřeba. 🙂
Ony jsou to přírodní látky a různými přirozenými cestami se do zavařenin i dříve dostávaly tak jak tak, jen teď to je exaktně popsané a pojmenované a jsou na to stanovené limity. No, jenže lidi se rádi bojí, takže „bubu, éčka“.
Vaněk je Roman Vaněk, na kanálu Stream.cz má nějaké pořady o vaření a potravinách a vydal i několik tištěných kuchařek. Kuchař to není, je to původně fotograf a pak dovozce obuvi a všeho možného z Brazílie apod. Nějak se dostal k jídlu (tuším přes víno, taky ho dovážel) a časem se z něj (z mně neznámého důvodu) stala autorita přes jídlo a spousta lidí mu ty jeho řeči věří a bere ho vážně. Tož tak.
To sice je nejspíš z jablek, ale jestliže do něčeho přidám pektin, aby to zželírovalo, tak to přece neznamená, že je tam podíl jablek.
Když dám do jídla například škrob, tak taky nebudu tvrdit, že je v tom podíl brambor/kukuřice.
Ale prodávají se švestková povidla s podílem jablečné drti, na obalu je to uvedeno. A právě ta po švestkách nechutnají.
tyhle i jiná podobná povidla z krámu jsem měl, je to bláto, bez chuti. upřímně nerozumím jak toho docilují, leda by to dělali z těch absurdních nepoužitelných plodů, kterým říkaj švestky, co prodávají v krámech.
alasdaire, dělám povidla opravdu jen švestková, ale sama je smím jíst jen malinko.když se však zadaří a švestek je dost, vařím je hlavně pro rodinku mladší dcery. naše vnučka Adélka je děsně mlsná a s každýmmjídlem se děsivě loudá. Pokud dostane k snídani chlebík s bábiným povidlím, zmizí rychleji než sníh na slunci. A pamatuji se, jak se Věrka s partnerem dokázali právě kvli poslední kapičce povidel ve sklínce pohádat,Ale když nejsou švestky, umím udělat velice chutná povidla i jablek nebo i hrušek. Můj sladomil Jiří dokáže vyslídit kdekoli doma i malou sklínku jakýchkoli povidel. pak „nezná bratra“ a povidla mlsně požere, i když dobře ví, že se budu hodně zlobit kvůli jeho mlsnosti.Kupovaná povidla mi naprosto a nikdy nechutnala, ale domácí v čwemkoli a v jakékoli úpravě sjsu( vlůastně byla( mňam.Na povidla švěstková se ale musweí nechat švestky fakt přezrát, aby povidlala byla sladká i bez doslazování.Někdo připravení švestky pocáká os ctem a vaří povidla až druhý den. To já nedělám a dobrá povidla se mi povedla vždy.Pokud byly švestky fakt přezrálé.
Ale Lenko, proč se na Jiřího zlobíš, když sní tvá povidla (a když je stejně sama nemůžeš)? To já naopak mám vždycky velkou radost, když něco udělám a pak to ostatní s chutí sní – marmeládu, zavařeniny anebo ty trnky (vloni jsem vařila s mamkou). Přece proč bych se s tím jinak paplala, když by to ostatním nechutnalo?
Možná má Jiří problém s váhou. Ty, a ono se dívat, jak někdo jí po lžících něco, co by sis taky s chutí dala, ale nemůžeš …Je to dost těžké, občas taky chlapům závidím, co si můžou bez následků dát.
Chááá – Jiřího znám, ten teda problém s váhou určitě nemá.
ptáš se špatně Ege..
Lenko-proč je teda vůbec děláš,když se ti nelíbí,že je Jiří sní?
Děvčata, kdybyste měla takovýho sladomila jako je Jiří, musely byste patrně hodně věcí dáat pod zámek.Jiří je opravdický velemlsoun a povidla má taky rád. Jneže, když je povidel zrovna málo, bo švestky se nějak minuly,Jiří si nedovede nic odříct. Dost často pak někde v jeho pracovně nacházím načatou sklínku s povidly.jelokož ten mlsal dobře ví, že sež.. to, co neměl. obas se i sttane, že jak leze do sklínky oblízanou lžičkou. povidla se po čase zkazí.A to mne pak moc nakrkne a zlobím se hodně nahlas.
tak dělej malý skleničky,aby to snědl najednou a nezbejvalo a nekazilo se…
ygo, ta povidla jsem vařila hlavně pro vnučku a mladší dceru. Jiří občas je strašlivě mlsný a když ho honí mlsná, nic op pro jeho žaludek není tabu. Vydám sice zákaz, vysvětlím, že on už měl dost, ale stejně Jiřího mlosná huba neposlouchá.
Aha – tak tady je řešení buď malé skleničky (vloni jsem si pro sebe dávala taky do „malých“ omniovek a ne do těch klasických sedmiček, protože to množství jsem taky na posezení nespotřebovala) anebo hned po uvaření vylifrovat k dcerce a doma nechat jenom nezbytné množství.
Dostali sme 2 pichy – jeden od bolesti a jeden antibiotikovy, pan vet povedal, ze ked Minka uspi, pojdu von gulky aj pokazeny zub.
Minus spapal celu kapsicku a potom zaliezol. Nie je to ono, lebo normalne po napapani sa chce pomojkat, teraz iba zaliezol do svojho doupete. Ale aspon sa najedol.
A kdy na to půjdou? Bolavý zub je na houby i u kočky.
V stredu 25.5. Ono vytiahnut kocke zub bez narkozy sa neda. A male zvierata su citlive na narkozu, takze 2 narkozy v priebehu par dni by nemusel prezit 🙁 .
U veta som sa stretla s panou, kt. tam priniesla svoju zranenu kocicku. Nejaky imbecil ju postrelil do chrbtice. Uboha kocicka nemoze chodit a potrebu robi spontanne pod seba. Ale jej majitelka sa nechce vzdat a bojuje, aby jej kocicka bola znovu zdrava (inlove).
No co by ste urobili takemu prasatu???
Ja by som nabila brokovnicu chili paprickami a solou a strelila by som mu to do zadku !!!
Kromě debilů to bývají i myslivci, kteří navíc na kočky rádi štvou své psy – minule se mi s tím jeden debil myslivec (tyto kategorie se bohužel často prolínají) chlubil a ještě vyprávěl, jak se jednou divil, když pes neposlechl a kočku nezabil. A ten vůl (myslivec) přidal pointu – já si nevšim, že to byla naše! (fubar) Co dodat?
K tomuto dolozim. Svokrin Benny tiez rozlisoval nase kocky – a tie ostatne. Pri nasich kockach ho vycvicila stara Minda. Stacilo, aby sa skaredo podival na jej deti a dostal vyprask, az chlpy lietali 🙂 .
Ale na cudzie kocky bol naozaj pes a mal vymyslenu fintu fn. Ked macka preliezala popod plot, zautocil na nu. Ale ziadnu nezabil. Bohuzial, skoncil svoj psi zivot pod kolesami auta.
co s takovým zmetkem- makat do lomu a vydělávat na chudáky zviřátka…a ty papričky se solí,každý večer před spaním…
Když jsem byla malá, chodívali jsme s rodiči v době švestek vždycky do Kokořínského dolu. Rostly tam spousty švestek (pravých), nikdo se o ně nestaral a přesto byly každý rok obsypané báječnými zdravými švestkami. Obvykle jsme čekali, až přešly první mrazíky. Milovala jsem ty výpravy, byly takové tajemné, ta místa byla úplně opuštěná a taková neudržovaná, jak krajina z Pána prstenů. Už byly krátké dny a tak jsme se často vraceli, když už se stmívalo, a já jsem se tak trochu krásně bála. Doma jsem pak ty švestky strašně ráda mlela na mlýnku na maso a maminka z nich vařila povidla. Pokud už byly přemrzlé, tak byly tak sladké, že se skoro ani nemusel přidávat cukr.
Já jsem ale stejně měla nejradši ta kupovaná povidla v papírovém kelímku. Byla úplně černá a často ztuhla tak, že se musela rozvářet (s trochou rumu 😀 ). Ta domácí nikdy taková nebyla, těm jsem říkala prostě švestková zavařenina. Dnes už ta kupovaná taková nejsou, jsou nastavovaná jablky, neudělají tu správnou „kolomaz“.
Hrušková povidla mají obrovskou tradici v Belgii, jsou skvělá. Dokud jsme měli na zahradě hrušně, taky jsme dělali něco podobného, maminka prostě rozemleté hrušky vařila do zhoustnutí (cukr nebyl třeba, měli jsme Alexandry a když se nechaly hodně uzrát, tekla z nich cukrová šťáva).
Moja neboha teta, otcova sestra mala na dvore krasnu hrusen. Nemavala vela plodov, ale krasne, velke a zlte. Ked do nich clovek zahryzol, stava mu stekala az po laket.
Je to rozdiel, ked kupite ovocie v supermarkete a ked si ho odtrhnete rovno zo stromu 🙁 .
Tapuz přemrzlé švestky taky ráda sbírám, i u nás rostou kolem cest „divoké“ (doma obvykle nezbudou). Ta chuť je úžasná!
Ty šátečky z bramborového těsta (o nichž psala Bubu) bývaly běžné páteční jídlo – říkali jsme jim však pirohy a zásadně se sypaly strouhankou, osmaženou na sucho, a mletým cukrem … mňam, hned bych si dala. Ale jsa líná, tak děkuju za ty krucanky. Těsto mám v ledničce a trnky ve sklenici (jsou výborné, protože jsou maminčiny (rofl) ).
Mám ráda bramborové těsto na sladko, ale potíž je s tou línou hospodyní – nechce se mi dělat a to z prášku nemám ráda. Můj problém… 🙂
v tom sušeném těstě není nic špatného Dede…v létě z něj dělávám placky…potírají se povidlama a sypou makem..
Povidla mám ráda.Dělám s nimi to co dnes, když jsem přečetla recepisy , jako návnadu. Najdu je, otevřu je, ochutnám zda jsou v pořádku, ochutnám ještě a ještě a je dopovidlováno, zavřu kelóšek a uvařím si kafe. 🙂 Ale díky za recepty.
Mimochodem, co plánujete vařit o víkendu? Já fakt nevím, nemám na nic extra chuť a Martin mi jako obvykle odpověděl, že je to jedno, jen ať je to dobré! 😛
No, já budu péci kuřecí stehna, neb máme naplníno domácí drůbeží. K tomu z posledních brambor salát. To asi b neděli a v sobotu předpokládám lososa a k němu zřejmě kaši
Děti zatím projevily touhu jen po gnocchi s kuřecím masem. Polívku asi kmínovou. A uvažuju o koprovce s vajíčkem, i když já poslední týden moc chutě na jídlo nemám 🙂
mMtyldo, ty už máš vrostlý kopr? hJá sice už mám krásně rozkvetlý hrášek, ale kopru jsem zatím objevila tři mladinké rostlinky, které se orthat na koprovku ještě nedají. Ale arónie jahody, všechny rybízy a josty mi kvetou jak o život, muchovním už má nasazeno na plody a ta malá borůvečka kvete taky. už snad mrazy neuhodí, takže úrody bude dost, pokud trošku zaprší.
kopr mám deseticentimetrový…už se mi dělají i jahody z květů, bála jsem se, že nebudu mít letos mátu a ta se za poslední čtyři dny rozjela tak,že roste před očima…
Sharko, ten kopr a jahody máš jistě někde na balkóně nebo na vnitřním parapetu .Hm, tak to okno odvolávám, zapomněla jsem na Tvou chlupatou smečku .Je však jasně vidět, že teplotní rozdíly mezi Perníkovicemi a Bělou, která je v podhůří ČESKÉHO LESA, jsou fakt značné.Já včera teprve ojevila maličké a mladičké tři rostlinky kopru a jahody teprve nedávno kvést začaly. Podnebí polabské a skro horské j e znát. U nás ještě před týdnem bylo ráno těsně kolem nuly. když jsem byla ještě v nemocnici, musel můj Jiří lítat každý večwer na zahradu, kde mám v kompostu tři roubované okurky. Večer rostliny motal do textilie nebo ty menší-nakládačky) zakrýval 4l sklenicí, aby nezahynuly a ty teploty přežily.Ato v už bylo po zmrzlících !Ráno, než odjel do práce, zas vše odkrýval. Už snad bude od mrazíků klid, takže my dnes a zítra konečně vysadíme ven rajčata i papriky.
Kopr mám (na lodžii) cca 20 cm vysoký, libeček ještě větší a hodně hustý, už s ním běžně vařím a pořád neubývá, dorůstá. Máta taky slušně obrazila, stejně tak šalvěj a tymián, toho mám mraky. Na zahradě nic moc, snad jen trochu jitrocele, ti sousedovic psi jsou zhouba. A do vloni na podzim vysazených třešní se mi cosi dalo, jsou celé okousané (tentokrát ne od těch psů, jsou proti nim zabezpečené důkladnou konstrukcí ze dřeva a dvou vrstev králičího pletiva), nějaký škůdce. Musíme to asi něčim postříkat, jen nevím čím, ale určitě se to pokusím někde najít.
Kopr jsem teprve sela, byla zima. Ale přezimovala mi rukola (roketa?) a mám jí víc, než dokážu sníst – a že já toho s rajčaty dokážu sníst opravdu hodně 😀
Rukola = roketa
Mám kližku na guláš … a kosti na polívku … tož tak.
U nás bude zítra brzo ráno dršťková, jako za mlada na nádraží, :-),k tomu absolutně čerstvé rohlíky ze soukromé pekárny.Následovat bude kafe a valašský frgál, po té o něco později buď makrela nebo vepřová žebírka s křenem. Máme rybářské závody a budu od 04 hod. žmikat v pokladně a u lístků na jídlo, na konec posbírám kolem 14:00 hod. vydělané penízky, odpluji je dobře zavřít a pak asi zalehnu. Česká ryba chycená bude až v neděli.
Kapr na dvě půlky,trošku natřený grilovacím kořením bez soli, na drobunečko pokrájený celer, to vše zabaleno v alobalu a s ogrilovanou zeleninou., včetně lilku.
Jenny, mělo by vám vyjít počasí, tak doufám, že si to užiješ 🙂 Absolutně čerstvé rohlíky bych si dala, držkovou ráno asi ne – tu bych si schovala na později:))
Ten kapr zní dobře a ta zelenina ještě líp (chuckle)
dede, já zítra dopoledne vyšlu mlp na kole do 4 km vzdáleného Smolova. Tam jsou sádky, kde chovají výtečné pstruhy. Už mám dost vlastních bylinek,takže bude pstruh na máslíčku a vařený brambor. už v nemocnici se mi začala malinkoprejevovat dna,takž musím nasadit bezpurinovou dieti.Kuře nemohu a spousty jiných potravin si též musím odpřít, aby se dnavý záchvat zažehnal. prý tu dnu mohl vyvolat hnusný zánět průdušek s podezřením a vlastně náběhem až na zápal plic. Ruku v ruce se zánětem šla silná antibiotika, a je skoro vymalováno. Musím zaklepat, jelikož se vše spustilo v neděli už v nemocnici, ale od té doby je klid.Dna je ale veliká potvora, co se hned tak uklidnit nedá. Musím dát pozor na vše, co má v sobě puriny. věru, že fakt není lehké, když je člověk diabetik na inzulínu , má opravdu potvrzenou koxartrózu 4. stupně , bydlí v domě bez výtahu, do bytu má 40 schodů a ještě musí brát warfarin na ředění krve. To se to pak lehko radí, aby se člověk hýbal, jedl hodně správné zeleniny, baštil jáhly a raději se obloukem vyhnul jakémukoli masu. Skloubit správně vše dohromady fakt nejde. Takže buď vypukne dna, nebo si vysokou glykémií zničím ledviny a játra. Taky mi doktorka může zas kvůli množství pozřené zeleniny zvýšit dávku warfarinu a opět může nastat skok u řední krve. Je to vše otázka pro opravdové mudrce, ale já nejsem ani mudrc, ani doktor. Taky mi dnes praktik doporučil, že nemám jíst brambory a celozrnné pečivo s černých chlebem. Mám prý jíst bílé pečivo.No, co by bílému pečivu říkala cukrovka, to si představit nedokážu. Jím stejně malino a nehubnu, protože se kvůli dost úporným bolestem v kyčli dost nepohybuju. /plně nejíst taky nemohu,A nyní babo, raď.
Lenko, to je tedy opravdu těžká šaráda… (h) Nepomohou nějaké bylinky? Já si pamatuju, jak mamina řešila léky na astma a na srdce – šly proti sobě a přitom člověk potřebuje oboje, že..
Držím palce, ať je líp! Pokud byla ta dna vyvolaná jen tou infekcí, tak snad zase odezní. Vždyť ty jako cukrovkář fakt nemůžeš dělat extra přešlapy v jídle…
A hledej jiný byt! Já vím, že je to těžké, ale být vězněm je horší. (hug)
No, MLP se po cestě ze služebky stavil v Mitrově a trochu nakoupil, takže bude hovězí po burgundsku.
Ale co bude hlavně? Bude pes – budem hlídat tu naši malou opici. Už se oba moc těšíme.
Eh, Aido málem jsi mě vyděsila, že si hodláš dát psa k obědu! (rofl)
Jo mitrovské hovězí je slavné – já mám méně slavné, ale stejně dobré, od Litomyšle! (wave)
To mitrovské je opravdu dobré, už jsme ho párkrát měli, bylo „jak mandle“, měkké, rychle udělané, plné chuti (ale za dva malé balíčky – jeden 80 deka, druhý 90 deka – tam MLP nechal přes 400,-, holt kvalita něco stojí).
Psy samozřejmě nejíme, jen mazlíme a rozmazlujeme a vykrmujeme (ale jen podle pokynu majitelů, tj. dětí, nic tajného ani zakázaného neděláme). Ani nechci vidět, co budeme dělat, až budou nějaká vnoučata, když už teď takhle blbneme…
P.S. Terminologická vsuvka – podle mě to nejsou krucánky, ale šneky, pod slovem krucánky si spíš představím něco jako jeden typ jidášů (takové ty zkroucené jako provaz se smyčkou) nebo židovský kranzkuchen nebo estonský kringel, ty jsou opravdu zakroucené/zkroucené, tohle jsou fakt zamotané šneky. 😉 No, konec hnidopišení, nemyslím to vážně, jen z legrace. 😉
Aido, mě krucánky napadly proto, že se mi to slovo líbí – a znám ho z překladu Harryho Pottera, kde Krucánky a kaňoury (či tak nějak) bylo kouzelnické papírnictví. No a protože já nic neudělám ani rovně ani pravidelně, tak holt vyrábím krucánky! (rofl)
Ale upečené to fakt vypadá jako šnečí domečky, ne? 😉
Taky nevařím podle pravítka, prostě jak to vyjde. Podle pravítka vaří spíš ti moji domácí strojaři (fakt nekecám, třeba syn si plát těsta na štrůdl opravdu měří a jednotlivé copany na vánočku váží, nechápu; no ale na druhé straně – je to baví a já to nemusím dělat, takže jsem v klidu).
Vypadá! Ale já si poprvé nebyla jistá, jak to bude vypadat (wasntme) Ty syrové krucánky se hezky zaokrouhlily:))
K tomu měření – kluci mě jako malí bavili tím, jak při výrobě pudinku odměřovali 1/6 z půl litru mléka… 😀
Ale dá se to dělat i jako kroucánky. To je ještě línější varianta 🙂
To se vyválený plát namaže, po délce přeloží, nakrájí na proužky a ty se překroutí. Mazat vajíčkem netřeba, jenom upéct a pocukrovat 🙂
Aido, když jsem tě tu zahlédla, jen se zeptám, jak dopadl loňský medvědí česnek a rebarbora, ujaly se n a rostou nebo to šlo vše do řiti?
To druhé, bohužel.
Tak to mne, aido, opravdu moc mrzí, i když jsem to trošku i předpokládala. Psala jsi o tom, že pozemek je strašně szchý a vyprahlý, což bohužel ani jedné z rostlin naprosto neprospívá. Krom toho si myslím, že k zahynutí rostlin přispělo i složení tvé země. K Takovou kyselotinu na zahradě jistě tennemáš, jako mám tady já. a česnek fakt nesnese nic jiného ,nežli vlko až mokro a kyselou zem. Nejlípmby narostl někde u potoka v lese. Naše mladší dcera má dům, pod jehož základy protéká potok, takže celý jejípozemek je dokonale provlhčený zezdola. Jí se česnek stašně množí,takže Věrka ho zas potřebuje umravnit. Rve všechny květy, které na zahradš najde. U ní je to nevítaný plevel, ty zas po něm toužíš. Mně se česnek daří dobře, mám ho ve stínu a v takovém místě zahrádky, kde nepřekáží a má ještě i dost vody.
To není složením zeminy, ale sousedy. Jeden – ten z levé strany pozemku nahoře – dělal na svém pozemku stavební úpravy (vysokánský dřevěný plot s mohutnou podezdívkou), jezdil nám v místě vysazených medvědích česneků a rebarbor minibagrem a zničil vše, co tam rostlo. Druzí sousedi – z pravé strany po celé délce pozemku – mají pejsky, o které se nestarají a nechávají je celé dny samotné na té zahradě (nemáme mezi sebou plot). No a pejsci se nudí, takže z nudy ničí vše kolem sebe. No, už jsme rezignovali, nic nepěstujem, nemá to cenu.
Hm, medvědí česnek jsme sklízela v lese a fakt roste jen na takových mírně podmáčených místech. Na naší zahradě bych měla smůlu. Rebarbora dokáže přežít i nedostatek vody, roste mým rodičům na vrcholku kopce, kde málokdy prší, ale když už teda bez vody, tak aspoň kousek stínu. Ideálně strčit pod strom.
Aido, tak to ti mohu poslat já znovu. Nevím zda se medvědí česnek ujme Šárce. Adresu se pokusím najít, mám ji snad od loňska schovanou.
Děkuji předem, budu vděčná. Důvody „neujmutí“ vysvětluju o kousek výš.
Nemáš jednodušší pověřit manžela, aby při cestách po Moravě někde vyryl? V Přerově u Strhance ho rostou lány,..
Ono to tak nakonec asi dopadne. Ale včera MLP sekal trávu (letos poprvé a kosou) a pár těch česneků jsme nakonec našli, kvetly, tak se snad časem rozrostou, uvidíme. Já na to nespěchám, je čas.
Dede, díky moc za inspiraci! Líná hospodyně zrovna přemýšlela, čím se vytáhnout před mlsnými… strávníky 🙂 .
JJ, pokud mají kluci rádi ořechy, zkus i ty těstoviny – je to superrychlé a na rozdíl od nudlí s mákem přece jen nutričně o něco lepší, zvlášť, když bys pod ty ořechy nasypala trošku rozdrobeného tvrdého tvarohu. Tvaroh a švestky k sobě prostě ze zásady ladí:))
tedy zítra máme pstroužky, ale v neděli u nás budou těstoviny s čerstvým pestem, které jsem po návratu ze špitálu vytořila z našeho medvědího česneku, co mi roste na zahrádce. Sice jsm ho sama netrhala( neudejchala bych ještě ty naše schody), ale Jiří trhal, já zpracovala. Už se olizuju dopředu. Rády bych jídla přwehodila, ale na sádkách v neděli nikdo není, proto musí být pstruh už sobotu.Azítra budem s Jiřím konečně sázet ta ze semínek vypěstovaná rajčátka.Máme už velké zpoždění tím, že jsem se válela v nemocnici a předtím jsme oba víc jak týden leželi. Něktará má rajčata přímo po tom zasazení řvou. a A to je mám zasazené v litrových v klrabicích od mléka, kde dostatek zeminy mají.přeju všem krásný víkend a těm, u nichž pršelo, tak těm ne přávidím, ale bohapustě závidím. tady ani kapička a teplo a vítr jsou velké dost.
Povidla kupujeme u nás na farmářském trhu od Macháčků. Vyrábějí marmelády, šťavy a i ty zmíněná švestková povidla. Ale dělají i hrušková povidla a nejsou vůbec špatné.
Já švestková povidla dávám do kynutých buchet a nemá to chybu.
Hrušková povidla dělala loni kamarádka Dana a byla prý okouzlená. My jsme loni neměli úrodu vlastně ničeho, takže pokud letos budou hrušky, tak to zkusím – ale popravdě, podstatná část úrody půjde do pálenice, už nám pomalu dochází domácí léčivá hruškovice (chuckle)
Hruškový povidla jsou výborná – dělala mamka a mně moc chutnala.
Taky povidla kupuju od pana Janči z Nivnice,farmářské, moc dobré. No a kelímek jsem dojedla, nešlo to zastavit 🙂
Jo povidla a ještě lepčejší klevera…
Povidla vařím pokud mám z čeho, jablečná, hrušková, ale TOP jsou pochopitelně ta švestková. Já je dělám pomalu v troubě, buď z půlených, nebo namletých švestek. No a potom podarovávám kamarádky, které na rozdíl ode mne ovládají kynuté těsto a umí bluchty. Já je strkám do lístkového těsta a vytvářím velmi jedlé šátečky
Klevera? To jsem si musela vygooglit – znamená to vlastně povidla s trochou cukru a rumu, že? 🙂
Ty šátečky jsou pracnější obdobou krucánků, řekla bych – a krucánky mají potíž vydržet do doby, než jsou studené:))
Dede, klevera hlavně nebyla tak rozvařená jako povidla. Povidla by měla být hladká hmota
Tak potom mám kleveru bez cukru – myslím, že i na fotce je vidět, že to úplně hladká hmota není. Jestli do toho Zdeněk dával rum, to se už od něho bohužel nedozvím 🙁
Dede, když uvařím opravdová povidla a dávám je do sklínek(už sklínky se neobracejí po naplnění a uzavření)dnem vzhůru), nechám povidlí zchladnout a na povrch těch povidel přidám lžičku rumu. Nemusí se sklínky ani uzavírat víčkem, stačí kousek pergamenu a provázek. Tkhle mne to naučila moje babička, která s námi žila v Mostě. Já sice plné skklínky víčky zavírám, ale jen proto, aby ten rum při špatném uložení nevytekl. A je to fakt obrovská dobrota.
Hele, na té první fotce je prostě klevera, jsou tam ty šlupky a kousky ovoce. Rum dávám i do povidel a přislazování? To záleží na ovoci, přislazuji oboje nebo nic. A jen z pouhých švestek se dají udělat povidla tekutější nebo třeba ty, co se dají krájet na bonbónky
inko, mňam. Bonbónky z povidlí jsem dělala jen párkrát a ještě v době, kdy zdejší romové ještě nevěděli to však zjistili a zrovna se tu ovoce vykupovalo za docela slušnou cenu, udělali se stromy krátký proces. Ti blbové šli a ty rodící a zdravé stromy bez šarky i jiných chorob uřízli , aby nikam vysoko lézt nemuseli. Zničili takto rázem všechny švěstky v aleji při cestě. Co dodat, to si už dokáže domyslit každý.
Dede, povidla a ještě ke všemu domácí, ty já miluju, mám někde jakýsi recepis, kdy se nemusí tak strááášně dlouho vařit. JENOMŽE: poslední roky u nás nět švestek. Suché roky se podepisují a letos všechny kadlátky, tak jako ostatní ovoce, pomrzly ;( !
Jo, vlčí máky okolo! 🙂
Moc hezký pohled! A tyhle už jsi viděla? 🙂
http://www.outfitoftheday.cz/blog/2016/4/7/spring-mood
Parádní- ale do 44 se asi nevejdu…
Matyldo, já nedávno viděla v plzeňském tescu opravdu moc pěknáý vlčímákový ubrus. Hned jsem si na tebe vzpomněla, ale nepídila jsem se dál,protože jsem popspíchala na vlak domů.
vlčomákový šaty mám taky, vzor jako tady ty kraje, a mám je už spoustu let. No když jsem to teď spočítala, tak skoro pětatřicet. Jeden čas jsem je už vyřadila ze šatníku, pak jsem je nosila jen doma, pak jsem si z nich chtěla ušít triko a než jsem od rozhodnutí přešla k činu, uplynulo zase pár let. A nakonec jsem jen ustřihla rukávy a nosila je ještě donedávna v práci. Když na to tak myslím, tak jsou to moje nejoblíbenější šaty a nejdéle nošené.
Vlčí máky se prostě neonosí :)Jinak včera jsem se stavovala v obchodech s oblečením a chtěla jsme červené tričko, hladké, bez ničeho,s větším výstřihem. Tak to je letos utopie 🙂 V některých obchodech se do velikosti 44 nenarvu, v jiných je mi úplně dobře. Jo a v HaM naznali, že ideální barvy letošního léta jsou černá a hnojně hnědá- tak tam jsem se s trhem opět názorově rozešla…
Někde ti bude 44 velká, já to mám taky tak. Chtěla jsem si koupit takovou obyč. bundičku do auta a představ si, že do 3 X jsem se nevešla a 5 X mi byly dlouhé rukávy……
Povidlové buchty mám ráda- ale nejraději, když je ušije někdo jiný, protože povidla mi občas z buchet vytečou a připečou se. Zvlášť u hodových koláčků mě to štve naprosto strašně.
Ježiš, koukám, že šiju i buchty… samozřejmě upeče 🙂
Ano, parene buchty so slivkovym lekvarom – povidly su mnamka mnamkovita 😛 .
OT: Uz ssom to pisala u predchadzajuceho clanku, ale musim to napisat este raz, lebo ma to stresuje viac ako pacienta 🙁 .
Minka boli zubok a musime k vetovi, je to dost zle.
Držím palce, aby šel zoubek rychle ven a pak se vše rychle zahojilo a Minko byl zase v pohodě (h)
Yetti, jdete dnes? Držím palce! (inlove)
A neboj, jednak zvířata si bez zubů kupodivu dovedou poradit (s nestresují se jejich nedostatkem jako lidi:)) a zlepšení pak bývá rychlé a výrazné. Pamatuju se, jak tuším osmiletému Kazanovi vytrhli naráz 8 zubů – všechny zadní stoličky, ale protože ty obrovské (poslední:)) mu ještě zůstaly, nechyběly mu zuby ani v úsměvu ani na kousání. A jakou měl radost, že ho nebolela tlama! 🙂
Jo a moderní narkózy už obvykle dokážou snášet i kočky…
Proč já blbec starej diabetickej lezu na pábení o žrádle (headbang) 😉
To je takový sebemučeníčko! Jsem blbá, stará, ne diabetická a nebaví mě vařit. Velice ráda se dívám na pořady, kde se vaří.
Podívej, já o jídle ráda čtu, já o něm ráda píšu… a co budu mít k obědu? Brambory na loupačku a čerstvou rukolou. Dobré je to, ale mlsná by mě hnala jinam 😛
Tak já jsem teď doobědvala – svoje vlastní jídlo u kompu – místní firemní chemička Aramark mě fakt neláká – kuře cacciatore – neboli po myslivecku – kuřecí kousky oprásknout na kousku slaninky, podusit s červeným vínem a bylinkami a přidat protlak. Já přidávám ještě zeleninu, mrkev, cibuli, řapíkatý celer, česnek a nakonec žampióny…jako přílohu rýži, těstoviny, zkusila jsem i tarhoňu, co jsem objevila v nějakém superhyper, jenže už si nepamatuju v kterém a byla dobrá…myslím že by šel i kuskus… receptů je na netu hodně, variace podle toho co je doma, ale je to dobré…
Protože jsi zvědavec stejně jako já. Taky jsem diabetik a jsem na inzulínu, takže povidlí uvařím, pokud je z čeho , a pak putuje povidlí k mladší dceři. Tam se o každou sklínku svádí lítá řež.