Všechny po dlouhé době zdravíme. Začnu já Fousek: Koncem září to budou už 2 roky, co jsem byl donesen. Za tu dobu jsem se, jak jen to říci kulantně, poněkud vypapal. Už i naše paní veterinářka říkala, abych brzdil. Tak mi naši utáhli kohoutek.
Já vím, první proutěný košíček už mi byl malý, tak mi naši holt koupili větší. Ale já stejně nejraději ležím na křesle nebo na gauči. I přes svoji nadváhu jsem pohyblivý, vyskočím ze země na skříň.
Fous jako IT kocour
Svého páníčka miluju, běhám za ním jako pejsek. Vaříme spolu a já dozoruju ze stolu. A čekám, jestli by něco nespadlo na zem. Když páníček pracuje na PC, sedím opodál. Pozoruju život za oknem nebo spím. Také spolu chodíme na balkon, já si vyhřívám kožíšek a páníček zalévá rostlinky a květiny a dává na mě pozor.
Taky už jsem mazel. Umím se mazlit, hlavně když tuším, že by z toho mohlo kápnout nějaké jídlo.
Fous hudební
Jen s Hepinou nemáme zrovna vyrovnaný vztah. Pokud jde o moji osobu, já jí mám na háku. Ale ona syčí, jak mě zbystří. Tak jí občas tak trochu provokuju. Jeden se u toho i zabaví a nejni nuda. Ale mám zásluhu na tom, že z tiché nemňoukavé Hepinky je kočka mňoukavá. Naučila se, si o jídlo říci. A hned si hledět svojí misky a neokounět.
Tak z tohohle košíku jsem už vyrostl:))
Zdraví mi slouží, jen mě poslední dobou trápí dásně. Zuby mám dobré, ale trpím na záněty dásní. Chodím s tím k paní veterinářce, dostal jsem injekci do kožichu a zubní gel. Už se to lepší.
Tak koupili novej – a ten je akorát!:))
Pokračuje Hepinka:
Povím vám, je to spratek ten Fousáč. Provokativně hledí. Je ho plný dům a žere jako kyselina. Musím být ve střehu. To víte, letos mě bude už 14 roků a jsem paní tzv. v letech. Více spím a potřebuju svůj klid.
Hepinka královská:))
Naštěstí naši mají pochopení a dopřejí mi můj klid. Letos se také odstěhoval můj mladší páníček Petr. Trochu mě to zaskočilo a urazila jsem se. Prý se zamiloval. Ale já si moc dobře pamatuju, že mi říkal, že jsem jeho láska jediná.
Hepinka vánoční:))
Když přijde, tak dělám trochu fóry a chvíli s ním nemluvím. Ale pak si dám říct. Oblíbila jsem si staršího páníčka. Zjistila jsem, že umí dobře podrbat za ušima a hlavně je to hlavní krmič. Tak je si ho dobré předcházet. Tak se snažím být na něj milá. I když pořád vocať pocaď.
Hepinka soustředěná!:))
Doslov od paničky:
Jsou to naši chlupáčci zlatí. I když někdy je jich až nad hlavu. Ale jsme rádi, že je máme.
Je to tak, že když vnoříš prsty do hebkého kožíšku, zažiješ ducnutí do čela, tak jsi navždy lapen do jejich sítí. A rád lapený.
Hepinka nádherně ospalá…:))
Aaah, to je krásná Hepinka.
Když já jsem na ty chundelaté kočky 🙂
Lukrécie jako uličnická kočka má kožich nějaký jiný. Na to, jak celé dni courá venku, v dešti nebo rose, zůstává překvapivě čistá a málo plstnatí.Ale kdo ví, kolik času věnuje kožichu, když se nikdo nedívá. Češe se sice nerada, ale mám pocit, že nějaké výhody kartáče už odhalila, takže to krátkou dobu strpí. Pak se vytrhne z ruky a postaví se před skříňku s pamlsky.
Míšo, krásné kočky a pohodička. Fousín měl štěstí, že se dostal do tak báječné domácnosti. A Hepinka má svý jistý, ona si to ohlídá.
To syčení důvěrně znám, to u nás frčí taky. Rozárka syčí na Toníčka, kdykoli se k ní přiblíží. A když se Toník přesto nezastaví a přibližuje se víc a víc, tak Rózka začne vřískat, jako by ji na nože brali, i když se jí samozřejmě nic neděje. Ráda dramatizuje 😀 . Tihle dva se nikdy neskamarádili a už ani nikdy neskamarádí.
OT – jak to tak vypadá, dostala jsem se do patové situace: mám nebo nemám v ložnici sršní královnu, ten obrovskej kus hmyzu? (wasntme)
Máme ložnici v podkroví, je obložená dřevěnými palubkami, za kterými je zateplení. Větrala jsem v ložnici a když jsem tam vešla, všimla jsem si, že se sršní královna blíží k uvolněné palubce, za kterou zalezla. A co včil? Nejdřív jsem v panice palubku přiklepla na místo. Chyba. Jak se sršeň dostane ven? Tak jsem s jistou dávkou odhodlání palubku zase odklopila – a královna nikde. Představa, jak vyrábí hnízdo v zateplení pod střechou a přímo mě nad postelí mě nedokáže nadchnout.
Tak jsem v ložnici zavřela okna a rozsvítila lampičku. No a teď čekám, co bude – vyletí nebo vyletí? Jak ji (když vyletí) dostanu ven? Baterku do otevřeného okna? Co když jí přiletí zvenku z hrušky posily? (Jo, zase tam jsou). Nechci ji a priori zabít – chci, aby šla pryč!
Máte nějaký nápad?
Radu nemám.
Koupila bych jiný dům. Někde daleko. A odstěhovala se do něj.
😮
A nebo bych zavolala do záchranné stanice pro žvížata, jestli si pro obludu nechtějí přijet. A odstěhovala bych se až pak.
Hm. Tak děkuju! (angel)
Ja bych se docasne prestehovala do jine mistnosti, nez si promyslim, co s tim. Predstava, ze spim pod potencialnim hnizdem kralovny s jeji ochrankou by mne ponekud denervovala.
Ale sršni jsou mírumilovný hmyz … akorát jsou démonizování stejně jako vlk v Červené karkulce (rofl) … a mít doma vlastní sršně (kteří jsou velmi inteligentní a své „domácí pány“ poznají) znamená, že cizí „divocí“ sršni se už k vám nedostanou. A navíc loví další nechtěný hmyz – mouchy, vosy apod.
Tys to s královnou nakonec vyhrála (chucle) !
Ygo, já na ně jsem zvyklá, máme je tu každý rok. Jenže už loni se usídlili pod střechou nad garáží a nakonec jsem byla málem jediná, kdo mohl třeba večer jít a na tom rohu domu pustit vodu a zalít kytky. Ano, byli roztomilí, že mě znali, ale já si nemohla ani pokecat s někým v vrátek, protože je to prý ještě moc blízko a to je přitom nějakých deset metrů! (Literatura praví, že hlídají 4 metry, tůhle) A mít na zahradě superhlídací Ari a ještě nedůtklivé sršně, to už bylo na hlavu (fubar)
Jinak to vypadá, že jsou fakt inteligentní a že vyletěla ven – rozhodně jsem jednu ráno potkala u jejich oblíbené hrušky. 🙂
Jen, jak jsem dloubala do těch uvolněných palubek, tak to nevydržely a spadly – byla jsem opravdu vděčná, že se to nestalo v noci, to bych asi byla zralá na infarkt 😛
Míšo díky, píšeš hezky,máš bezva kočičí partiju. hepinka je kráásná a kocouřisko vydařené, pohlazení posílám. 🙂
Míšo, moc hezký článek a ty fotky!!!! Naše kočky mají přesně stejný košík v jakém si lebedí fešný Fousek (má krásnou kresbu na hlavičce). Kdysi, jako malá, ho dostala naše kočka Kotě od sousedky (po její zemřelé kočce). Všude s ní cestoval a postupně ho podědily všechny naše další kočky. Teď si ho zabrala Woody, má ho u okna naší ložnice (jen nespí natvrdo, má tam polštář). Hepinka je nádherná číča, vznešeně sedí, vznešeně hledí.
Tak jsem schválně šla naše kočky zvážit. Rusty má přesně 15 liber, to je 6.8kg, takže je jen o neselé kilo lehčí, než Fousek. Ale z Rusty velmi rychle vyrostla taková festovní kočka, má kratší tělo, než Woody (ještě umocněné tím, že nemá ocásek), ale tlustá se mi nezdá, venku lítá jako divá. Woody má 12.5liber, to je 5.6kg. a je fakt, že když je zvedám do náručí, to kilo rozdílu mezi nimi hned poznám, u Rusty téměř heknu. Bílé Indy bylo teď někdy v dubnu 14 let. Převážnou část svého života byla hubená. Jen na několik let se mi jí podařilo vykrmit na „zaoblenější tvary“, tedy, že při hlazení jsem nepočítala žebra. Teď váži jen 4.5liber, což je necelých 2.5kg !!! Takže je jako pírko, ale mohu jí nabízet všchno možné, když madam nechce jíst, tak nebude, prostě si udržuje svoji celoživotní linii. Žere pouze granule a pak masové dětské kašičky. Ale hbitá je furt stejně jako v mládí. Teď už nám zase štěbetají mladí rorýsi v komíně a Indy střecha furt láká. Našim pokusům ji v tom zabránit se jen směje, hbitě tam vyleze a usadí se těsně ke komínu. Naštěstí teď, co jsou v komíně mladí (a rodiče častějí létají krmit) je střecha už rozpálená a Indy na ní občas ještě vyleze, ale uloží se do stínu jednoho střešního převisu, dost daleko od komínu.
Pekne kocicaky mate, Miso. Fousin vypada jak bezva partak, no a Hepinka, to je dustojnost sama. 🙂
Milá Míšo, moc hezky jste to s Hepinkou a Fousínem napsali. Je fajn vidět spokojenou a šťastnou domácnost a u vás jste evidentně šťastní všichni. A to je dobře … tvému staršímu synovi velmi fandím a jsem ráda, že svůj život tak dobře zvládá.
P.s. – chudák Fousínek, na dietě. Jak já mu rozumím – taky jsem se „vyžrala“ a to ani nejsem z útulku – i když sestra mi roky tvrdila, že si mne naši vzali z děcáku … tak možná to je to trauma „co nesním, nemám“, jinak si neumím svou prostorovost vysvětlit, když všecí ostatní v naší rodině jsou jak za groš kudle!
P.s.s. – ad kalifornský čas. By mne zajímalo, podle jakého vzorce si vybírají lidi, kteří mají čas letní a kteří kalifornský. Ráno jsem jela v kalifornském a jsem zvědavá, v jakém jedu teď.
Při pohledu na fotku Hepinky soustředěné mám dojem, že bych ji pozdravila „Dobrý den“ a vykala jí.
Míšo, dík za prima povídání a hezoučké kožíšky.
MaRi, tak naše Hepina je skutečně kočičí osobnost. Není mazlivá a je to opravdu hrdá kočka. Přitom je tak krásně huňatá a člověk by se s ní mazlil. To dovolí jen někomu a málokdy.
Míšo, moc pěkně napsaný článek a skvostné fotky, hlavně Hepinky! Poklona manželovi (inlove)
Mně připadá Hepinka jako něco, čemu jsme kdysi říkali angorské kotě – prostě náhodně dlouhosrsté zvíře mezi krátkosrstými. Taková koťata byla vždy ceněná a málokdy zůstala napospas nezájmu, jako jejich obyčejní příbuzní. Znám takových víc a jsou to krásné tvorové – jen to česání!!! Jako již značně unavená panička dlouhosrsté huňaté psiny, která nenávidí česání, se na tuto nadýchanou hebkost ráda podívám, ale na péči bych dala přednost praktičtější podobě kočky (wasntme)
Fous je kusanec kocoura! Sluší mu to, ale chápu, že ho omezujete. Kdyby mohl lítat po venku, asi by to nutné nebylo, ale takhle je váš přístup rozumný. (I když Fous si o tom myslí své, že:))
Jo a fotky fotil můj manžel.
Děkujeme všem za slova uznání.
Odpovím na všechny dotazy tady.
Hepinka je asi nečistokrevná Somálka. Je fakt, že z vrhu koťátek byla chlupatá jen ona jediná. Ano Matyldo srst jí dredovatí, a ona bohužel nesnáší česání. Je to boj jí jednou za čas učesat.
Sharko, Fousín je vypapanej a váží 7,5 kg. Ale už ho bereme tzv. u huby. Teď je čipernej, ale věkem by mohl mít potíže s klouby, jako panička.
Yetti, Fousín také dostává na ty dásně antibiotika, ale po čase se to zase vrátí. Tak s tím bojujeme. Zuby má zatím krásné.
Hepinka je teda kočičí paní madam nejen podle chování, ale i podle vzhledu- musíte česat? připadá mi to jako jemná srst, co ráda dredovatí. A Fousín je prostě pouliční směs jako demoliční četa a se stejným přístupem k jídlu 🙂
Mimochodem, už jste někdo zažil, že by kocourovi kolem vytaženého klíštěte vylysala pleška velikosti koruny? Oriáš si tuhle nádheru pořídil pod bradou.
jo,má to můj venkovní Pinďa u fabrky, přišel si nechat vyndat 8 klíšťat a plešku má vylysalou na náprsence..tak dostal i kapku za krk…
Míšo, moc vydařené, všechno!!! Je vidět, že jste bezva spokojená smečka. Tak ať se daří i nadále.
Nadherne napisane a kocicaci krasne vyfoteni (inlove) .
Hepinka je norska lesna, alebo mainska myvalia kocka ? Fous je taky dedinsky chasnik, ale je fesak. Kocur je pekny, ked je velky. 😀
Moj Minus tiez trpi na zapaly dasni, asi pride o dalsi zub 🙁 . Ked dostane antibiotika, na cas sa mu to zlepsi a potom znovu.
a nezkusila jsi mu přidávat tu mořskou řasu do žrádla?
Krásně sepsáno Míšo, jen piš dál…
Hepinka je nádherná koč, taková šlechtična, Fousín je chasník, ale nepřijde mi nějak přepapanej, oba mají u Vás svý jistý a neměnili by. Máš nádherný fotky.
PS:Miňák na zimu taky přibral a teď na jaro to ze sebe zase sundal…takže má o kilo méně…a včera se nechal vyčesat,tak jsem mu z kožuchu vyčesala dalšího půl kocoura 😀
Moc se mi líbí všechny fotky, ale Hepinka nádherně ospalá, ta se mi líbí nejvíc (happy)
Míšo, díky, že jsi se rozepsala. Máš opravdu moc krásnou kočičí smečku. Fousína je kus kočičího chlapa a je dobré, že „ho berete u huby“. Můj bratranec má také domácího, vypaseného kocoura. Na celé léto se stěhují i s Mácou na chatu na zahradu, tam se kocour vylítá a parádně zhubne. Už mu je 14 let a tváří se jako mladík. Ty ozdravné pobyty mu svědčí 🙂 . Vím, každý tyhle možnosti nemá, takže „brát u huby“ je také řešení.
Časoměřič má zase dovolenou. Teď jsem psala obdivný povzdech a zařadila jsem se někam jinam. Nemá von něco proti cizincům?
Ne, nemá – jen občas přiděluje kalifornský čas… a ani oni nevědí proč. Ptali jsme se mockrát!
Míšo, máš krásný kočky. Zvlášť okouzluje Hepinka Nádherná Nevinná. A Fous? Kocour podle mého gusta. Pěkný, velký, které mám ráda. (Samozřejmě mě byl přidělen kocour růstu drobného. Ale co!).
Míšo to je krásné povídání o mazlíčcích. Hepinka je úžasná mňaudáma a Fousínek mi fakt nepřijde moc vypapaný, je tak akorát.
Melíšek Druhý bude asi stejné vyžle, jako je Cecilka. Sice se na jídlo vrhá jako kdyby týden nejedl, ale je stále hubeňoučký, útlý, má maličkou hlavičku se špičatou bradičkou, z něj teda hromotluk nikdy nevyroste.
Tak ať se Vám v Plzni krásně společně žije.
Test systému:
1. pravdivé tvrzení: článek je naprosto super
2. pravdivé tvrzení: je 8:59.
To jsem zvědavá, jak se to zobrazí…
Asi jsi v Kalifornii – to se tady stává každou chvíli (rofl)
To souhlasí. Jsem z toho na větvi, a teď se pořádně dívám – ona je to fakt větev od sekvoje (rofl) !
Kalifornie zdarma, cestování v čase,paráda. Kdo to může říct, že je hned tůhle a hned támhle. :-))
Míšo, máš nádherné kočky. Nepochybuju, že se vám všem pohromadě skvěle žije. A – je to spíš v podtextu, ale je to tam – moc přeji synovi, aby mu se mu ta zamilovanost proměnila v lásku, která vydrží.
Mně se tak stýská po huňatém kožíšku – asi budu muset dávat manželovi nějaké vitamíny, aby ještě trochu obrostl…
Jen to s těmi vitamíny nepřežeň – abys do roka a do dne neměla doma medvěda (hug)
(rofl) Nestraš! (rofl)
(rofl) Ygo!
A co tak pořídit domácí kočku, místo nechat obrůstat manžela? Kluci by jistě byli rádi!
Přemýšleli jsme o tom, ale ztroskotalo to na tom, co s kočkou přes léto. Jo, kluci by byli nadšení, už je to vyzkoušené. Takže nic.
No teda ten můj již obrostl ale mechem. :-))
TEDA MÍŠO,PROČ JSI NÁM OD ZAČÁTKU TVRDILA, ŽE PSÁT NEBUDEŠ, JELIKOŽTO NEUMÍŠ? TVOJE DNEŠNÍ PÍSÁNÍČKO JSEM ZHLTLA JAK TU NEJSLADŠÍ MALINU. MÁŠ MOC NÁDHERNĚ VYFOCENÉ A PŘÍTULNÉ MAZLÍKY. A JÁ,I KDYŽ NEJSEM VŮBEC KOČIČÍ, MUSÍM ZATLESKAT A A NAHLAS ZAŘVAT BRAVO!! JEN TAK DÁL.