Už třetím rokem se vždy v dubnu účastním akce, která se jmenuje Duben, měsíc drabble. Píšu tam na zadaná témata příhody z našeho Hotelu U devíti koček, což je vznešený název naší obyčejné domácnosti a jejího (povětšině kočičího) osazenstva. Zadání bývají různá a po pravdě řečeno, čím šílenější, tím jednodušeji a rychleji mám drabble napsané. Nevím, jak je to možné, ale funguje to podobně už třetím rokem, takže nějaký ten kousek pravdy na tom prostě bude.

Zajímavé téma bylo například „Tak umírá Mary Sue“.
Pro jistotu v krátkosti přidávám, že Mary Sue je termín, obecně používaný pro fiktivní postavy, které svou dokonalostí lezou okolí (a posléze i čtenáři) na nervy. Na Wikipedii je jako příklad dán Old Shatterhand (a já se upřímně přiznám, že mi opravdu svou bezchybností vadil, a k mé velké nelibosti to jako Kara ben Nemsi ještě umocnil –   jeho dokonalost byla už opravdu nesnesitelná). Nicméně vraťme se k drabblování . Jak asi vypadá kočičí Mary Sue? Já téma zpracovala takto:

Krasavice patentní
Žárlili jsme všichni.
Byla nadpozemsky krásná. Bílý nadýchaný obláček, srst přímo volala po pohlazení.
Zářivě zelené oči na nás shlížely s pohrdáním, jako by říkaly: „Cože jste? Taky kočky? No to snad ne, že by i TOHLE mohly být kočky?“
Jistojistě se pohybovala plavně a neslyšně, po schodech by určitě nedupala jako stádo slonů.
Prostě nedostižná kočičí kráska.
Nedalo se na to koukat.
První to nevydržel Tobiáš, vyskočil na vršek kuchyňské linky a shodil krasavici na zem.
Tam jsme se na ni vrhli my ostatní a za chvíli z ní zůstala jen hromada smetí.
Domácí posléze jen polkla: „Můj kalendář!“

Další zadání zněla také záhadně: „Fascinován zpět ve své kleci“. Po chvilce přemýšlení jsem však měla jasno.

Kočka v kleci
„Tak se ukaž, junáku,“ zaslechnu.
Nepudu ven. Ani náhodou. Minule jsem šel a co? Díra do kožichu. Tůhle. Už vám na vaše lákání neskočím, nejsem blbej!
Jenže co to? Můj úkryt se bortí, rozpadá, ba úplně mizí!
„Doma ho nedostanem do přepravky a tady zas ven, pokaždé rozděláváme klec,“ vysvětluje komusi domácí, zatímco jsem nesen vzduchem, vržen na váhu, potupně zvážen, otevírají mi tlamku, přepočítávají zbylé zuby, uši otáčí naruby a než se naděju, pic ho, pigáro v kožichu, auvajs, zas mě dostali!
Přepravka! Bezpečí! Hurá!
„To mě fascinuje,“ platí domácí očkování, „kdyby to uměl, ještě si za sebou zabouchne!“

Závěrečná poznámka (do sta slov se nepočítá a bývá běžnou součástí drabble):

S kocourem Čeňkem a přepravkou je to trošku jako s tím příslovečným ježkem v kleci. Je-li kocour venku (tedy pokud jsme doma a potřebujeme ho dopravit kamkoliv) není možné jej do přepravky nacpat. Pořád někde přečuhuje nějaká noha či ocásek. Ovšem dostat jej u veterináře z přepravky ven je teprve úkol, hodný minimálně Jana Tleskače. Tudíž používáme podlý trik, kdy přepravku rozebereme na prvočinitele, a tím pádem ani všechny čtyři pevně zapřené tlapky Čendovi nejsou nic platné…

Poslední dnešní příklad je drabble, které mi dalo nejvíc práce, ač zadání vypadalo velmi jednoduše: „Svázané ruce“. Toto jediné stoslůvko jsem nenapsala téměř obratem, ale trvalo mi celý den, než mě vůbec napadlo, jak téma uchopit a než jsem slovíčka poskládala tak, abych byla spokojená.  Podle ohlasů se zdá, že se můj záměr, vložit do něj moji lásku k těm chlupatým potvůrkám, zřejmě podařil.

Z neznámých důvodů
Přiznám se, že sama tomu nerozumím.
Občas jsou s nimi velké problémy, a co si budeme povídat, nemít je, mohli bychom minimálně jednou do roka na opravdu velmi slušnou dovolenou.
Někteří z nich ani nejsou žádní krasavci.
Nezvala jsem je, a přesto tu jsou.
A já nedokážu zavřít dveře, uhnout očima, uzavřít nitro a říct: „Hele, víš co? Běž to zkusit jinam.“
Čím to? Vždyť dlouhé roky jsem žila bez nich. Nechyběli mi.
Jenže doba se změnila, já přičichla k hebkému kožíšku a něžné chlupaté ocásky mi svázaly ruce i srdce.
Teď se bojím naopak toho, že tu jednou nebudou.

Ne, drabble nejsou jen ztráta času. Drabble jsou útvary, která pisatele vycvičí. Zhutní jeho projev a donutí ho vážit každé slovo, protože změna či vynechání jednoho slovíčka mohou dramaticky změnit vyznění celého stoslůvka.

A já jen doufám, že se vybrané kousky líbily i vám. Třebas se nad nějakými dalšími ještě někdy sejdeme…