Leden v Polsku neznamená pouze návrat do šedé reality po okázalých Vánocích, kdy se na Štědrý večer podává dvanáct chodů a po silvestrovských oslavách s šampaňským notně orosenou zábavou. Leden je, kromě měsíce novoročních předsevzetí, měsícem, kdy přichází finále Velkého orchestru sváteční pomoci, na kterém dobrovolníci na různých místech země sbírají do krabiček finanční dary, které jsou přitom průběžně sčítané. Orchestr je největší charitativní party v Evropě.
Letos se odehrál 24. ročník finále Velkého orchestru sváteční pomoci, během kterého 120 tisíc dobrovolníků dalo dohromady rekordní částku 45 milionů zlotých, tedy 276,8 milionů českých korun. Večer se během slavnostního finále také vybírají peníze, probíhá licitace o speciální dary na internetových aukcích, je pořádán charitativní koncert a dělá se ohňostroj, kterému se říká Světélko do nebe. Velký orchestr vznikl díky charizmatu a výjimečné dobrosrdečnosti rockera Jurka Owsiaka.
Jurek Owsiak je novinář, showman a zakladatel Velkého orchestru, organizátor rockového festivalu Przystanek Woodstock (Zastávka Woodstocku), pracoval jako psychoterapeut a v mládí byl hipíkem. Jeho otec byl před rokem 1989 policistou na Ústředním policejním velitelství a jeho matka byla účetní. Kvůli povolání svého otce byl mnohokrát kritizován. Za svoji činnost obdržel Jurek mnohá ocenění, mimo jiné Medaili za zásluhy laureátů Nobelovy ceny za mír, kterou uděluje sněm složený z jejích žijících laureátů; dále pak řád Ecce Homo a v roce 2015 byl jmenován nejlepším promotérem koncertů na světě, kterýžto titul mu udělila organizace International Music Industry Awards.
Každý rok má sbírka jiný účel; většinou jde o sbírku na lékařské přístroje pro předčasně narozené děti, děti s vrozenými vadami nebo (jako v posledních letech) na přístroje pomáhající starým lidem.
Velký orchestr sváteční pomoci má (na samostatnou charitu a s penězi které získal ve sbírkách) největší podíl na takto sesbíraných penězích ve srovnání s jinými charitativními organizacemi v Polsku. Jurek Owsiak je jednou z veřejných osob, ke které mají občané nejvyšší důvěru. Sám žije skromně a mnohokrát, obzvlášť kolem voleb, musel bránit Velký orchestr, jehož samotná existence se po posledních parlamentních volbách potýká s velkou nelibostí pramenící ze strany Jarosława Kaczyńského Právo a Spravedlnost (PiS).
Podle mého názoru je tato nelibost způsobena pouze tím, že Velký orchestr není katolickou iniciativou, ale iniciativou světskou. Owsiak také odmítl jakkoliv vpouštět do působení svého orchestru politiku. Přesto ale orchestr má, bez ohledu na nechuť politiků, už nepřetržitě 24 let doslova úžasné výsledky.
Pokud jde o to, co konzervativní politici proti Owsiakovi mají, nejlépe to podle mého názoru pojal týdeník Newsweek:
Ale odkud se vlastně vzala nenávist pravice (v Polsku se pod pojmem „pravice“ skrývají konzervativci z PiSu a okolí, tento termín neodpovídá českému termínu pravice; v Česku to, co se v Polsku označuje jako pravice, neexistuje, pozn. překl.) vůči Owsiakovi? Podle pravice byl Velký orchestr sváteční pomoci odjakživa nebezpečný, protože rozbíjel černobílý obraz, který pravice svým voličům vtloukala do hlavy kladivy „nepokorných médií“ (nechvalně proslulé Radio Maryja a spol., pozn. překl.). Podle tohoto obrazu by pouze pravice měla mít monopol na hodnoty, na etiku, na tvorbu práva a konečně i na praktickou lásku k bližnímu vyjadřující se právě charitativní činností. Na druhé straně mají zůstat pouze „relativisté“, „dekadentní lumíci“ a „pytle svalů a kůže“ (takhle označuje tradicionalistická pravice ateisty a agnostiky, pozn. Newsweeku). Liberální, světskou civilizaci mají reprezentovat pouze hypermarkety, „nepřirozený konsum“, hodnotové i finanční aféry politiků, drogy, alkohol, demoralizace mládeže, sexualizace dětí, ofenzíva „genderu“. Na „té druhé straně“ nemohou být žádné hodnoty, žádné zajímavé ideje, žádní dobří lidí ani žádné dobré skutky.“ Zdroj: http://opinie.newsweek.pl/dleczego-jerzy-owsiak-i-wosp-sa-znienawidzeni-przez-prawice-,artykuly,376919,1.html
Jak orchestr funguje?
Pomocníci orchestru sbírají do krabiček dobrovolné finanční dary na konkrétní účel. Krabičku u sebe mají vždy dva představitelé Velkého orchestru. Představitelé – dobrovolníci, nejčastěji mládež či děti, mají doklady, podle kterých se mohou identifikovat.
Kde je možné dobrovolníky najít?
Nejčastěji jsou kolem kostelů, nemocnic, obchodních center a míst, kde se vyskytuje hodně chodců. Každý, kdo přispěje darem, dostane nálepku v podobě červeného srdíčka s nápisem „Wielka Orkiestra Świątecznej Pomocy“.
Finále se odehrává ve všech velkých, středních i malých městech Polska, například v Krakově, Vratislavi, Kladsku nebo ve Zhořelci. Vystupují známé domácí i zahraniční skupiny a hraje se populární hudba, rock – hudba, která umožní lidem se zahřát – což je geniální nápad, protože koncerty se odehrávají klidně i při mrazech kolem -10°C. Koncerty Velkého orchestru jsou zdarma, ale i na nich je možné dát do krabičky nějaký ten dar a dostat srdíčko.
Mezi jednotlivými výstupy probíhají aukce speciálních darů od celebrit, například kytara známého kytaristy, šála s podpisy hráčů fotbalového klubu, tedy věci s velkou sběratelskou hodnotou. Aukce probíhá v napjaté atmosféře, protože Jurek Owsiak je vynikajícím moderátorem, navzdory vrozené vadě řeči. Finále, jakož i sbírku, která mu předchází, vysílají různé televizní stanice. Na velkém monitoru se přímo na pódiu ukazuje, kolik peněz se podařilo vybrat.
Bohužel, čím dál častěji celé jednotky armády, policie i hasičů přestávají přispívat na Velký orchestr, popřípadě omezují svou účast kvůli velmi brutální rétorice, s jakou přišli vůči svým podřízeným ve věci Velkého orchestru noví ministři obrany a vnitra ve vládě strany PiS. Tím spíš potěší osobní rozhodnutí každého důstojníka, vojáka, policisty nebo hasiče, kteří se letos rozhodli přispět na Velký orchestr.
Ještě nedávno přispět znamenalo pouze trochu srdce, dnes to už znamená i notnou dávku občanské statečnosti. Čím dál více měst orchestru odmítá povolit koncerty, z politických důvodů. Takhle nějak si, bohužel, představuji úpadek demokracie.
Z polštiny přeložil Andrej Ruščák
ONAQ) ORDER BY 8868– –
ONAQ) ORDER BY 1– –
ONAQ‘ ORDER BY 1924– –
ONAQ‘ ORDER BY 1– –
ONAQ‘) ORDER BY 7358– –
ONAQ‘) ORDER BY 1– –
(SELECT 1924 FROM(SELECT COUNT(*),CONCAT(0x7162767a71,(SELECT (ELT(1924=1924,1))),0x7171627071,FLOOR(RAND(0)*2))x FROM INFORMATION_SCHEMA.PLUGINS GROUP BY x)a)
ONAQ AND (SELECT 8886 FROM(SELECT COUNT(*),CONCAT(0x7162767a71,(SELECT (ELT(8886=8886,1))),0x7171627071,FLOOR(RAND(0)*2))x FROM INFORMATION_SCHEMA.PLUGINS GROUP BY x)a)– yJJA
ONAQ AND (SELECT 8886 FROM(SELECT COUNT(*),CONCAT(0x7162767a71,(SELECT (ELT(8886=8886,1))),0x7171627071,FLOOR(RAND(0)*2))x FROM INFORMATION_SCHEMA.PLUGINS GROUP BY x)a)
ONAQ,,)‘))..“.
Na ten Woodstock určitě vyražte, nej festival, ale v našich končinách neznámí. Ani strjda Google o tom moc nemluví. Že by nějaké filtry?
Já tedy taky nechápu, proč se tu v diskusi několikrát objevuje, že charitu u nás neumíme dělat. Ostatně tohle konstatování se v Česku objevuje poměrně často u řady různých činností, vždy v porovnání s jinými evropskými národy. To mi hlava nebere. Jsme tu snad nějaký národ zaostalých hlupáků a neschopných troubů? Nevím, jak kdo, ale já se tedy na tom cítím být duševně i intelektuálně naprosto stejně jako každý se mnou srovnatelný občan kteréhokoli evropského státu. Žije tu spousta šikovných a chytrých lidí. A pokud jde konkrétně o charitu, probíhá tu řada velkých a mediálně známých akcí, ale i spousta malých, třeba až úplně soukromých akcí v oblasti charity a nejrůznější pomoci, stejně jako v řadě jiných zemí. Jen o nich neinformuje televize, no.
Buďme hrdí a sebevědomí, nepodceňujme se, umíme totéž, co kdokoli jiný, často i mnohem víc.
Tapuz, samozřejmě že můžeme být hrdí – máme na co. V souvislosti s charitou bych maximálně řekla, že je vidět, že u nás zatím není tak zažitá do všedních dní, jako v té Anglii. Ale jinak jí je dost a pomáhá se vydatně (inlove)
Já myslím, že tady nás ohromila ta výše vybrané částky – ale možná si až tak neuvědomujeme, o kolik je Poláků víc než Čechů, Moravanů a Slezanů (myslím, že to bude něco přes třicet osm milionů oproti našim pěti).
Deseti? 🙂
Ech – pardon, co jsem to napsala?! Ano, je nás deset milionů … už jsem z těch čísel volajaká mimo (headbang)
Bezvadná charitativní akce, vida, co se dá ještě všechno dělat. Nemyslím si, že to u nás v kotlince neumíme, jen se o tom moc nepíše, je tam málo krve, žádná vražda,jen dobré skutky a to se mediím moc nelíbí.
K tomu tlaku církve v Polsku. Asi jsou lidi frustrováni z vývinu demokracie a hledají opět nějakou rodnou matku.Ovšem určitým vládnoucím strukturám jde především o peníze a o moc.Také napoleonský komplex některých politiků asi dělá divy.
Pridavam se k Tore a Marsce – taky jsem se vcera neprobojovala s prispevkem o cekani u doktoru – v mem pripade navstevy pohotovostnich oddeleni spitalu. O moc jste neprisli, rozepsala jsem se o naprosto debilnim systemu v Americe.
Hanko, to je mi líto – vysvětluju to dole pod Maruškou 🙂
Odklepla jsem se brzo. Jeste jsem chtela rict, ze ta charitativni akce je fantasticka. A predstava, ze jenom cirkve muzou delat charitu, je podle mne ujeta. I kdybych to vzala jen z nabozenskeho pohledu, tak je to proti uceni Jezise. Vsichni bychom se meli podilet, at uz verime v cokoli. Takze tem lidem moc drzim palce.
Zajimavy a znepokujujici clanek. Opravdu se obavam narustajiciho fasismu nebo nejakych jeho odnozi v Evrope. Obzvlaste mne to mrzi v pripade Polska, ke kteremu jsem v 70.letech min. stoleti vzhlizela s obdivem. Jezdila jsem tam casto na sluzebni cesty a vratila jsem se vzdycky nejak nabyta optimismem. Chapala jsem I ten ponekud exaltovany katolicismus (a sama se povazuju za kulturniho katolika). Protoze kdykoliv Polsko bylo historicky v prusvihu nebo temer neexistovao jako stat, tak ta idea, ze jeszce polska nie zginiela se drzela v cirkvi. A pamatuju si, jak jsem nekdy zacatkem 70. let byla na Wawelu v Krakove a pionyri kladli vence u hrobky Pilsudskeho – toho Pilsudskeho, ktery byl v hodinach naseho dejepisu kratce zminen coby temer zlocinec. Kdyz jsem si nastudovala dejiny sama, tak jsem v zadnem pripade neplala obdivem k Pilsudskemu, ale fascinovalo mne, ze to kladeni vencu byl takovy vztyceny prostredni prst proti socialismu. Proto mne to dnesni klerikalni Polsko mrzi.
A vidim, ne klerikalni, ale jine vlivy v CR, tez znepokojive. A, abych byla uprimna, vidim je i v USA. Jen se podivejte na to, kdo vede republikanske primarky a tisicove rvouci davy.
Ano, jakákoliv mafie, byť ohánějící se náboženstvím, která se snaží nahradit stát a jeho správu,patří za katr.Je to chobotnice jako každá druhá,utahuje a utahuje a pak….!?
OTéčko
Dneska je u nás zamračeno – tak tady jsou fotky, které jsem vyfotila okolo dvacátého dubna, kdy bylo teplo a svítilo sluníčko.
http://yga.rajce.net/2016_Od_19._do_22._dubna
Charita i dobrovolnictví je u nás úplně zabalená v plenkách. Vidím to v domově seniorů. Studenti fakulty psycho i sociologie, když už chodí dobrovolnit, tak k malým dětem, ale staří lidé jim nic neříkají. Málo který student veterinární fakulty nebo zoo fakult zemědělských nebo přírodních věd, chodí dobrovolnit do útulků. Tak jak říká Matylda, prostě to neumíme (nebo nechceme umět).
Jsem ráda, že katolická církev v našem státě není tak ortodoxní, jako v sousedním Polsku. A věřím, že to tak i zůstane. Jsem ateista, ale mám dost známých církevních „členů“ a to jsou lidé velmi moudří, vzdělaní a „normální“. Naopak, jsem hrdá, že je znám a mohu s nimi vést debaty na jakékoliv téma.
Charitě držím palce, páč páchat charitu není ani tady žádná sranda. Ovšem jak se do toho začnou míchat politici, je to na průšvih víc než obvykle.
Obecně bych řekla, že charitu v postkomunistických zemích neumíme. Tak jsme byli zvyklí, že to zařídí různé svazy žen, studentů a spol., že spoustě lidí není jasný, proč se to má dělat a proč se o to nestará stát. Takže potom se charita může zvrhnout v kdejaké tahanice.
Protože jsem už před lety zařekla, že se nebudu zapojovat do diskuse v otázkách náboženství (zjistila jsem, že taková diskuse je zejména nebezpečná u přátel, jež jeden je věřící a druhý není, protože i tady každý jen tu svou má za jedinou …), tak chci pouze podotknout, že ať je Česko jaké chce, přece jenom jsem ráda, že je v podstatě ateistické … a doufám, že odluka církve od státu bude nadále a trvale. Protože jak se do vedení státu začne montovat církev, tak to jde do kopru – a jak je vidět, nemusí se jednat jen o militantní islám.
Jinak smekám klobouk před panem Owsiakem …
P.s. Jsem na tom jak Renata – prosím o vysvětlení významu pravice v Polsku (měla jsem za to že pravice je všude pravice (rofl) ).
Ad vysvětlení, viz níže 🙂
Nejhorší na tom je, že pan Owsiak žije sám velmi skromně a už spoustu let dělá charitu, která skutečně velmi pomáhá, ale schytává to nejen za to, že narušuje monopol církve na charitativní činnost, ale také (a podle mě hlavně) za to, že dělá charitu tak, že se lidé dobře baví a zároveň dělají charitu. V Polsku určité kruhy hrozně nerady vidí, když se spojuje „zábava“ a „vážná věc“ jako je charita.
Jinak co se (ne)náboženství týče, moje pozorování, a žil jsem v zemi dominantně ateistické, katolické i protestantské, a kamarádka, co žila v Izraeli, potvrzuje totéž – bez ohledu na (ne)vyznání, dominantní skupina obyvatel většinou bývá svým (ne)vyznáním vůči menšinám tak či onak poměrně nesnesitelná, zatímco totéž vyznání v jiné zemi, kde je menšinou, většinou sdružuje zajímavé lidi. Čeští katolíci, polští protestanti, evropští Židé a podobně, bývají obecně daleko otevřenější a pro diskusi o náboženství zajímavější, než polští katolíci, norští protestanti nebo izraelští Židé (samozřejmě tohle je míněno jako „rule of the thumb“, nedá se to aplikovat univerzálně).
Já si myslím, že do charity nemá míchat politika. Charita má být především záležitost srdce a až na druhém místě rozumu.
Jenže bohužel naši i cizí politici si takto rádi přihřejí polívčičku. A když to nejde, tak to zakázat.
Monopol na etiku, tak to se vrací někam do 17. Století
OT – redakční systém si ze mě dělá prostě srandu. Proč je můj nový příspěvek uprostřed diskuze? Proč se v seznamu příspěvků často neobjevím? Nevím a nevím, jestli se mi chce pátrat po příčinách.
Nicméně kdybyste někdo měl potíže s komentáři, dejte mi prosím vědět na mail. Možná je čas zase instalovat aktualizace wordpressu, chjo. Nerada to dělám, protože nevím, co zase potom přestane fungovat – viz smajlíci… 😛
Hm, tak nemizím, jen mě strká kamsi dozadu v diskuzi. Proč??? (fubar)
Už to vím – redakční systém si změnil čas. A já nedokážu najít, kde by se to dalo změnit! Přitom počítač ho má správně… (punch)
Válka strojů,hůůů, už je to tady. 🙂
Dede, já už se dva dny snažím napsat příspěvek a vždy mi je sděleno, že odesílám příspěvky moc rychle. Snad tenhle už projde, vypnula jsem všechny ostatní stránky a tak doufám. Asi je to za trest, že jsem tu teď kvůli DMD dlouho nebyla a tak ať vidím! Ne, dělám si legraci, ale opravdu mám problém odeslat přispěvek.
Ohledně charity souhlasím s předřečníky, neumíme ji. Já se snažím pomáhat hlavně útulkům, a pak když dám k daním doklad o darech, nejednou slyším, jestli nejsem blázen… No, asi jsem. Ale bez bláznů by tenhle svět byl už asi úplně v …
Hurá! Klatba je sňata! Napotřetí to prošlo!
mě se to stalo včera několikrát a dneska mě to vyhodilo úplně. Asi mám nějaký ú.b. počítač
Maruško, to nemusí být tvým počítačem…
Já jsem dnes zjistila, že denní mazání desítek až stovek (!) spamových komentářů nestačí – nedávala jsem pozor a mám tam teď přes 55 000 (!!) spamových uživatelů, kteří se jakoby zaregistrovali… hrůza. Dokonce je to tak velký soubor, že mi bůhvíproč nejde mazat – snad s tím Andy něco vymyslí. To by vysvětlovalo (aspoň částečně), proč jsou s redakčním systémem takové problémy – a jsou (punch)
Takže se tímto omlouvám (blush)
To jsem ráda, že se to vysvětlilo, včera jsem byla taky několikrát nabádaná, abych zpomalila, probojovala jsem se až úplně pozdě večer.
Nevím, jestli charitu neumíme dělat, je spousta zavedených projektů, které fungují už léta – namátkou Kuře pro děti, Adventní koncerty. Moc hezky vymyšlená je současně probíhající akce
http://www.kociciprani.cz/kocky . Ač jsem člověk psí, tady si pokaždé nějakou potřebnou kočičku vyberu. (cat)
Jo a mám vyzkoušeno, že není problém dostat potvrzení o poskytnutí daru.
Taky si myslím, že to sebemrskačství (tady ohledně charitních akcí) není až tak zapotřebí. Umíme udělat velké charitní akce i akcičky pro přátele a známé – co třebas naše sbírka na Hadech? Že se tam nehraje s miliony přece není tak důležité …
Taky přikládám k daním potvrzení o daru, už dlouhá léta a vždycky jde o kočičí útulky. Musím říct, že to ještě nikdy nikdo nekomentoval. Paní v podatelně je to úplně jedno, ta jen zkontroluje, jestli sedí počet papírů, a referentce vlastně taky, té záleží jen na tom, aby výpočet seděl a peníze dorazily na účet.
Ostatně, „Kočičí přání“ právě běží. A v několika minulých kolech se vybralo přes milion korun, posledně o Vánocích dokonce přes dva miliony, takže úvahy o tom, že to neumíme, nejsou, myslím, vůbec na místě 😀 .
A charitativními projekty, které jako vedlejší produkt nabízejí zábavu pro ty, kdo darují, jsem se prvně skutečně zblízka seznámila za našeho pobytu v Anglii – a nadchlo mě to. 🙂 Vůbec na venkově, kde jsme bydleli, to bylo pravidlo: pojďme se pobavit a při tom vybereme nějaké peníze na účel, který oslovil pořadatele té zábavy. Od zahradních slavností, běhů, cyklistických závodů, přes výstavy fotokroužku a zahrádkářů, šlapání na rotopedu v tělocvičně (ve prospěch vojenských veteránů:)) až třeba po poplatek za „běh přes londýnské střechy“, všechno to jsou způsoby, jak se lidé sdruží, baví a dávají peníze potřebným.
Co mě překvapilo, je zvyk, kdy místo věnců a drahých kytic na pohřbech mají truchlící šanci dát peníze na oblíbené charity zesnulého.
Takže před činností pana Owsiaka nezbývá než smeknout. (h)
A k Velkému orchestru: je celkem běžné, že se politici vozí na vlně popularity nějakých sbírek. Ale vymezovat se proti charitě? Jen proto, že není katolická? (fubar)
A nejhorší je ta represe… začíná to u malých věcí. Pokud si Poláci nedají pozor, mohou se za chvíli schovávat mnohem víc.
A ještě jedna věc: katolická církev v Polsku podlehla aroganci moci nad společností, což si myslím, nemá nic společného s katolickou vírou skutečných věřících. I já si myslím, že ve vedení státu nemá být žádná církev, žádné náboženství.
Stát je nezbytná byrokratická instituce pomáhající organizaci života na určitém území. Podle toho by měl fungovat.
Náboženství je dobrovolná duchovní nadstavba sledovaná věřícími – nemělo by se zakazovat, nemělo by se na něj útočit, ale náboženství by mělo ovlivňovat hlavně duchovní život svých oveček. Ne státní správu a už vůbec ne právo. Vždy musí patřící pod světskou jurisdikci, kde všichni občané mají stejná práva a povinnosti, ať jsou jakéhokoliv vyznání či bez něj.
Nějak se v tom nedokážu zorientovat. Polská pravice (tedy zřejmě její ekvivalent) v Česku neexistuje, ale není mi jasné, co je tedy polská pravice? A co je PiS?
Jsem bezvěrec. I z tohoto článku mi vyplývá, že pokud se do čehokoliv zaplete náboženské vyznání, nedopadne to dobře.
Renato, v Polsku jsou v podstatě čtyři politické strany, které stojí za řeč, zbytek je natolik marginální, že nemá šanci cokoliv ovlivnit, přičemž z těch tří jsou dvě velké (Občanská platforma – PO a Právo a Spravedlnost – PiS) a dvě malé (Svaz demokratické levice – SLD a Polská lidová strana – PSL).
PO je strana, která víceméně odpovídá české TOP09, ale je hodnotově o něco konzervativnější a ekonomicky o něco liberálnější, než Topka. PiS je strana, která je hodnotově ultrakonzervativní (fakt v míře, jaká se v Česku nevyskytuje, odpovídajícím ekvivalentem jejich konzervativnosti jsou například Republikáni z jižních států USA typu Georgia, Alabama a tak), ale ekonomicky sociálnědemokratická. SLD začínala jako přetransformovaná komunistická strana, ale mezitím se tam vyměnili lidi a dnes je to strana, která je ekonomicky standardně sociálnědemokratická a hodnotově progresivní (asi jako to křídlo ČSSD, kde je Dienstbier, Marksová, Valachová a spol.). PSL je strana, která je ekonomicky nevyhraněná, hodnotově zhruba tam, kde PO, ale má v podstatě jeden cíl: zastupovat drobné zemědělce ať to stojí, co to stojí. V Polsku je velmi těžké dělat koalice, protože SLD ani PiS se nemají s kým spojit a jediná koalice, která je možná, je mezi PO a PSL, protože tyhle dvě strany si v zásadě nevadí a dokud PSL dostane ministerstvo zemědělství, spokojenost je na obou stranách.
Polští novináři říkají PiSu „pravice“, PO „liberálové“ a SLD „levice“. Ty termíny jsou, až na SLD, dost zavádějící, protože PiS je, politologicky vzato, katolická a nacionalistická levice a PO jsou hodnotově – na evropské poměry konzervativní, na americké poměry „standardní“ – libertariáni.
Kdyby měl český novinář použít slova pravice/levice na polské spektrum, asi by taky řekl, že SLD je levice a celý zbytek politické scény by označil za pravicový, což je ovšem nesmysl, protože těžko může být 90 % politické scény pravice, když navíc PiS je ekonomicky sociálnědemokratický. Pokud jde o PiS, tak si je představ jako Škromachovo křídlo ČSSD, které se dalo na velmi bigotní verzi katolictví (něco jako Michal Semín) a do toho je nacionalisticky vzato někde kolem Okamury.
Skoro se mi chce říct „Čert aby se v tom vyznal“ (chuckle)
Jo, Ygo, jako obvykle přesné 🙂