Blíží se ke dveřím a ruka natažená ke klice zaváhá. Kolik jich tam bude? Budou klidní nebo budou cenit zuby? Z různých důvodů se dnes nedaří držet obvyklé tempo, určitě budou vrčící! Trochu se jí sevře žaludek, ale pak se vzchopí – ostatně, jako vždycky. Přece se nebude bát otevřít ty dveře! I kdyby za nimi byla zase jáma lvová. Ruka uchopí kliku, dveře se rázně otevřou a ona řekne:
„Kdo je další na řadě?“ Napadlo mě to nejednou, když jsem seděla v čekárně u lékaře a pozorovala, s jak intenzivním očekáváním každý sleduje jakýkoliv zvuk a pohyb naznačující, že se dveře otevřou. Vůbec tehdy, pokud je čekání dlouhé a intervaly mezi příjmem pacientů nepravidelné. Naprostá většina z nás se totiž nachází právě tady, na té netrpělivé straně dveří lékařských ambulancí.
Mám několik kamarádek, které pracují jako sestřičky a ty mi potvrdily mé podezření – otvírat dveře do čekárny z té vytoužené strany není leckdy vůbec jednoduché! Myslím, že se opravdu nestává, že by lékaři nebo sestry nechávali pacienty čekat naschvál. Popravdě je v zájmu obou stran, aby to pěkně ubíhalo.
Jenže jak trpělivost obecně nebývá ctností čekajících, tak u lidí nemocných, nervózních, někdy i vystrašených, je to ještě horší. A když přidáte chytráky typu „já se jdu jen zeptat“ a putující dealery léků a zařízení, bývají emoce stlačené na okraj výbuchu velmi často. Zatímco člověk jako pacient toto napětí obvykle snáší jen občas, sestřičky mu jsou vystaveny denně.
A tak jsem jen dnes chtěla poděkovat všem sestřičkám, které si dokážou zachovat nejen profesionální přístup, ale i dobrou náladu a ještě kolikrát vypadají, že je trable jejich pacientů opravdu zajímají.
Věřte, že my, v čekárnách, většinou nechceme působit jako vlčí smečka štvoucí kořist! Jen býváme neklidní a někdy se pak neumíme chovat, jak bychom měli. A ještě něco: Víte, jak krásně nám zní ono „Další, prosím?“
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2016
Tak co, jaké máte zkušenosti vy – ať jste na netrpělivé nebo vytoužené straně dveří lékařských ambulancí?
A ještě jedna maličká: Také máte nějaké dveře, které otvíráte… s napětím?:))
No my na Sk mame este prirodzenych predatorov, medvedov, vlkov a najdu sa aj rysy. Ale mnohi „myslivci“ si maciakov prikrmuju, aby ich potom mohli odstrelit. Taka rysia kozusina je velmi hladana 🙁
Tohle téma nechám Beťce. Čekárnu mají otevřenou s recepcí, ale zato v razovitem kraji, takže taky leccos vyslechne.
:/
Zdravotníkům fandím a respektuji je,zvláště ty zodpovědné a dobré.O těch to větina pacošů ví a proto k nim chodí.
To co naši špičkoví lékaři umí, to je neuvěřitelné.
Také dobří obvodní,rodinní lékaři jsou potřeba, zvláště pokud jsou výborní diagnostici. Ale vadí mi, když se zdravotníci musí prosit o každou korunu a jinde se bezostyšně peníze vynakládají na nepotřebné rozmary.
Hmm, tak o tom hodně vím. Denně se setkáváme s agresory, opilci a feťáky. Na emergency bývala služebna městské policie, ale ta je zrušena. Prý pro nedostatek peněz. Takže se s těmi problémy potýkají sestry. Dostávají vynadáno, recepce už musela být opatřena zábranami, protože se jednalo často i o fyzické napadení. Není v kraji záchytka, suplují to drahá akutní lůžka. Módou se stalo napadení záchranářů, kteří přijedou sanitou pro nemocného. A ten si je zavolá, protože se před týdnem řízl a teď mu to hnisá.
U veterináře se platí a nikdo neprotestuje. A tohle má být zadarmo? Proto si toho nikdo neváží…
Dalmi, myslím, že byste si s Verenkou na tohle téma mohly zazpívat dueta 🙁
Poslouchej, s tou záchytkou – a na šetření prostředků nikdo neslyší? Připadá mi to úplně na hlavu, na tohle plýtvat akutní lůžka.
Už jsem byla i za krajským policejním ředitelem. Domluvili jsme se, že budeme tlačit na krajské zastupitele. Ti na to odpověděli, že nejsou peníze na vybavení. Tak jsem se ptala, jestli karimatka a sprcha je tak drahá. Ne, prý jsou potřeba monitory, intenzivní postele a já nevím co. Pro zvracející opilce?
Hm, člověku se na tohle nabízí otázka: kolik zvracejících opilců pochází z řad oněch zastupitelů? 😛
Milá Dalmi, tak takovéhle zkušenosti, to musí být hrůza !!!
Jinak v našich čekárnách bývá povětšina živo, protože se většina zdejších „pacientů“ zná a když se tam někteří sejdou po delší době, mají si co povídat. A mě, ač se do hovorů nezapojuji, vždycky tyhle rozhovory baví poslouchat. To mi spíše vadí pak ta dlouhá čekací doba a samota v „ordinaci“. Sestra mě sice z čekárny mile pozve dál v domluvený čas, ale pak mě posadí do jednoho z malých kumbálků (každy dr. jich tam má několik), změří mi tlak, teplotu, poptá se zdá jdu jen na půlroční kontrolu, či mám ještě jiný problém. Potom mi s úsměvem řekne, že pan dr. přijde za moment…no a já tam sama sedím další skoro půl hodinu. Jsou tam sice časopisy, pro ukrácení čekání, ale kůvli jejich pročítání jsem tam nepřišla. A pan dr. se mi pak věnuje – sice také s úsměvem – ale jen těch nejnutnějšídh 5-10 minut. Na druhou stranu je pravda, že kdybych tam příšla opravdu nemocná a potřebovala nějaký zákrok, tak objednávka a třeba i „nástup“ do nemocnice je otázkou dvou, tří dnů.
A ano Dede, jezdili jsme tu dva týdny po rodinných a přátelských návštěvách a švagrová (úspěšně) pohlídala zvířata. Jen já ke konci chytla nějakou virózu a musela jsem se z toho vykurýrovat.
K našemu panu doktorovi chodím jen když mám smrt na jazyku. On je hodný, pečlivý ale strašně pomalý. Je to starší pán, nemá počítač a všechno datluje na starém psacím stroji. Takže když vejdu v osm ráno do čekárny a je tam pět lidí, vím, že neodejdu před jedenáctou. Takže většinou beru zpátečku 😀 Naštěstí pro léky nemusím, stačí je nadiktovat sestřičce do telefonu. Recept si vyzvedne lékárna ve vedlejší vesnici (pardon, městysi)a druhý den mi je přivezou až domů. Jo i takovou vymoženost tu máme: Díky naší lékárně (f)
OT, ale důležité!!!
Kampaň -senoseč
http://www.vls.cz/novinky/115
Milá nejmenovaná, já koukám z domu na pole s jetelem a louky, které jsou plné zvířat, hlavně srnčího. Kdybych ovšem do pole vešla se psy, abych ty desítky srn před sečením vyplašila, tak rozzuřím myslivce do běla. A oni si o pomoc neřeknou. Zvěř tu pěstují v nesmyslném množství, navíc se tu srnčí zvěř díky eliminaci jiných predátorů, než jsou myslivci sami, cítí tak bezpečně, že jim musíš doslova šlapat na paty aby uráčila pohnout. S tímto přístupem se bojím, že žně holt zase budou krvavé.
Možná je to příležitost začít komunikovat jinak… někde to prý funguje. Líbí se mi možnost registrovat se jako dobrovolník, když bude dobrovolníků víc, třeba i myslivci budou ochotnější k domluvě … jen nápad a odkaz.
Já tu snahu oceňuju a jsem ráda, že to někde funguje. Tady si to neumím představit – ale třeba se pletu 🙂
Milá Dede, říkám naprosto upřímně a od srdce, já už to s těmi myslivci nemůžu vydržet, jak se jim furt leze do zadku, to se poslanci bojí těch kvérů, co mají všichni ti v kloboučcích s pérkem, doma nebo co? Taková servilnost bez ohledu na vlastnická práva a při tom zvěř nepěstují, jen picají na jídlo a hlavně pro sebe domů. Mám to tady jak na talířku ale už nemám sílu na to se nějak bránit.Blééé
Jenny, tohle podepisuju. U nás si třeba krmí (!) divoká prasata, aby to bylo pro hosty na odstřel pohodlné. (devil)
Jenny, obávám se, že hodně poslanců k těm zeleným blbům s kvéry patří.
Vzhledem k přemnoženému srnčímu nejspíš pro srnčata nebude kam šlápnout. Budeme-li svědomitě zachraňovat, začnou v zimě okraje stád přepadávat z polí na silnice.
Navíc škoda sena :/
Od myslivců bych řešení nečekala. Co veterináři, nemají nějaké návrhy ?
Ri, vypadá to, že jediným povoleným predátorem v současných honitbách je sekačka a kombajn 🙁
A ještě jedno radostné OT: Alex má dnes narozeniny tak jí přeju všechno nej! (f) Zdraví, štěstí, lásku a radost na každý den (inlove)
Alex, k této příležitosti ti přeju štěstí, zdraví, pohodu a hodně lásky od dvounohých i čtyřnohých.
Milá Alex, popřála jsem na Zvířetníku, tak ještě jednou i tady – všechno NEJ, ať si ještě dlouho užíváš v plném zdraví procházky s Ajvi a jízdu kolmo nejen sama, ale i spolu se svým pánečkem !!!!
Protože přání zdraví, štěstí, spokojenosti do dalších let není nikdy dost, přeji také i tady – na těch tři a padesát vypadáš fakt dobře (inlove) (inlove) (inlove) …
Zdravím teprve teď, protože jsem – a to jsem neplánovala! – strávila dopoledne v čekárnách 🙂
Na ortopedii jsem jsem čekala něco přes dvě hodiny a byla jsem vděčná, že mě pan doktor vzal 😛 Ve čtvrt na osm ráno už přede mnou bylo 8 lidí (!) a to se má oficiálně začínat až v osm. V čekárně bylo plno, nedebatovalo se, ale pan doktor je Pan Doktor a hezky mu to šlo od ruky 🙂
Ovšem když jsem se po punkci kolena plazila ven, byla jsem opravdu ráda, že konečně měním prostředí. Byl tam takový šrumec, že jsem ani nezkoušela zapříst debatu na čekatele v čekárnách. Což jsem ale udělala na rtg, kde nikdo nebyl a paní laborantka (nebo jak se jí říká) byla moc milá – tak tam jsme došly k tomu, že lidé jsou různé a jeden nasupenej dokáže „nakazit“ většinu čekajících.
A řekla mi jednu moc hezkou věc: víte, když se na mě ti lidé usmějou, poděkují a jsou rádi, že dobře odvedu svoji práci, tak mám hned dojem, že to všechno stojí za to (inlove)
Teď jdu na chvíli padnout, protože jsem s tím napíchnutým kolenem musela jet z Hořic (kde sídlí ortoped) do Trutnova a zpátky přes finančák ve Dvoře Králové a ta bolavá je noha spojková (a spojka na mém autě je kapku silová záležitost) a já se už déle nemohu tvářit, že mi ta noha nepatří, tak ji jdu uklidnit trochou klidu 😛
Dede, opatrne s tim napichnutym kolenem!!!
Hanko, díky (inlove) Ono i kdybych měla chutě být neukázněná, tak dnes nemám šanci – posedět si s přiloženým mraženým hráškem je asi tak to největší vzrůšo, jaké dám 😛
Dede, mně se osvědčil priessnitzův obklad, jeden čas mi docela pravidelně a často „tahali vodu“ z kolen, a tohle mi fakt pomohlo. Ale maximálně dvě hodiny, ne déle. Já to střídala, dvě hodiny pravé, dvě hodiny levé a pak zase pravé a levé atd. Občas i teď použiju, ale musím zaklepat, už dlouho nebylo třeba.
Co se týká trpělivosti v lékařských čekárnách: řeším dobrou, zajímavou knihou. Kolikrát když uslyším své jméno, tak mne vytrhnou z něčeho napínavého a já po tom koktám, sbírám, tu brejle, tu knížku ze země a s nárůčí plnou různých věcí naprosto dezorientovaná vpluji do ordinace 🙂 . Sestry jdou vždy trpělivé a vyloudím na jejich upracovaných tvářích úsměv.
Alex,Alex-všetko šťastie sveta Ti prajem a dlhé roky s TLP a zvermi a zahradkou a všetkým,čo miluješ.
a propos:koľkátu jar vidia Tvoje oči?/rozhodne vyzeráš veľmi mlado!!/
Alex, já to mám úplně stejně jako ty – četbu v čekárně a pak, po vyvolání, zběsilou snahu nacpat rychle knihu do kabelky, zapnout kabelku, neztratit papíry atd. Nedávno, když jsem dávala přednost mladé mamince s batoletem, se mi sestra smála, jestli prý si potřebuji dočíst kapitolu. (chuckle)
K dnešním narozeninám přeji, milá Alex, vše nejlepší a ať je těch návštěv u doktorů co nejméně! (rose1)
Mohla by som rozprávať!!!/niektorí sme anjeli milosrdenstva a niektorí pes baskervilský/
Poviem vám jednu historku so mnou. Na lyžovačke v horách si mama zlomila ruku/ do rána sme ju síce presvedčovali,že je to psychosomatické,ale ráno to jasne somatické-zlomene.Odviezli sme ju do okresného mesta,tam pred ambulanciou mračno chorých.Ke´d sa otvorili dvere,hlasnejšie som sestričkku poprosila,aby vypísala lístok na rtg pre frakturu loco typico l.sin.Vvyvalila oči,zavrela dvere,ktoré sa vzápätí otvorili a v nich chirurg obor:skoro dva metre výšky dobrý metrák váhy,hlas jak ponocný:Noo,kde je tá múdra,že loco typico-tak učiteľka,že?Len som zapípla,že lekárka.To bol božský pohľad,aj sa zmenšil,aj schudol,hlas zjemnel,farba tváre červenšia…Strašne sa ospravedlňoval,že manželka je učiteľka a vždy všetko vie a nas..ra ho tým.Po čase sme sa stretli a zasmiali tomu a sme kamaráti.
Sestřiček, krotící rozvášněné debatní kluby v čekárnách ordinací praktikých lékařů, ze srdce lituji.V dobách třicetikorunových poplatků bývaly čekárny poloprázdné.
Jsem bohužel nucen často chodit k různým lékařům, ano, také ke svému praktickému lékaři (lékařce), ale nikdy jsem se nesetkal s žádným debatním klubem. Naopak tam je všude hrobové ticho. A poplatky/nepoplatky? Nepozoroval jsem žádný rozdíl.
Do jakých zdravotnických zařízení to lidi chodíte? Nechápu.
Pokud jde o dobu čekání, je to různé. Raději pomlčím, abych nebyl sprostý.
Taky nevidím rozdíl mezi dobou poplatkovou a bezpoplatkovou – ten byl znát první měsíce po zavedení poplatků. Ale je fakt, že já jdu k doktorům teprve tehdy, když už selže všechno, co jsem schopná s tím udělat doma 😛
Ale řekla bych, že Abyt má pravdu, že situace v čekárnách hodně odpovídá prostředí, ve kterém ten který doktor ordinuje. 🙂
Zřejmě to bude sociálním průřezem obyvatelstva.
Já kupříkladu bydlím na Žižkově. 🙂
U mojí praktické je v čekárně taky ticho, ještě nikdy jsem tam nezažila žádnou debatu, natož vášnivou. Bývalo to tam k nevydržení. Lékařka vždycky konstatovala, že mám vysoký tlak, na což jsem jí vždycky opáčila, že po dvouhodinovém (i delším) čekání se není co divit, jinak že ho mám normální. Což se taky podvakrát potvrdilo, když mi vnutila celodenní měření. Potřetí jsem tuhle proceduru odmítla, když mi na interně dali tento přístroj, jehož manžeta tak smrděla potem na sto honů. Poté, co praxi praktické lékařky převzala místo matky dcera, trochu se to o něco zlepšilo, chodí méně dealerů a lékařka přece jen o něco méně telefonuje a neodchází pořád z ordinace. V době poplatků tam bývalo lidí mnohem víc, v poslední době se dost často stává, že tam není vůbec nikdo, což je tedy dost podivné. (Pokud jde o mýty kolem poplatků, já osobně tedy neznám nikoho, kdo by jen tak z plezíru a z nedostatku jiné zábavy chodil k lékaři. A pokud jde o praktiky, byl to jen dobrý bezpracný a nezdaněný příjem do kapsy, do vydávání potvrzení se zrovna nehrnuli a pokud si o ně člověk řekl, byl za černou ovci.) Sestra je v této ordinaci protivná, tváří se jak belzebub. Jednou jsem byla svědkem, kdy v čekárně přede všemi citýrovala mladou ženu, která dorazila v poledne s vysokou horečkou. Sestra na ni hulákala, že s horečkou se chodí ráno, nikoli v poledne. Absurdistán. Stejně budu hledat jiného lékaře, bydlím jinde a z okna vidím místní polikliniku. Jen jsem ještě nesebrala dost zmužilosti, abych tam vyrazila a dohadovala se s těmi praktiky, který mě vezme do stavu.
Nechtěla bych pracovat ve zdravotnictví a to nejen v lidském. Kdysi jsem oplakala tu veterinu, ale dneska vím, že málokterý doktor se zavděčí. Protože i ten zvířecí nakonec skončí s páníčkama a to jsou většinou lidé, dopředu vyzbrojení informacemi z internetu a od sousedů jak toho jejich miláčka léčit. A když pacient zemře či uhyne, to teprve nastává tóčo… Smekám před každým zdravotníkem, který svou práci dělá s láskou jak nejlépe dovede.
Ja som sa v čakárni stretla už k kadečím. Napríklad s tým, že jedna pani vydržala v čakárni vyše hodiny v kuse brblať, že doktor je pomalý, že každý pacient je u neho 15 minút, že ako si to môže dovoliť, že chorí ľudia musia hodiny čakať v čakárni… – a keď prišla na rad, tak vyšla z ordinácie so širokým úsmevom po 20 minútach a okomentovala to, že aký je pán doktor dôkladný, že ako ju vyšetril, popočúval, preklepal, na všetko sa popýtal, všetko chcel vedieť, … Niekedy rozmýšľam, že či to tým ľuďom naozaj nedochádza 🙁 Všetka česť sestričkám aj doktorom, ktorí si pri takýchto pacientoch dokážu zachovať príjemné vystupovanie.
Nu, je to prostě nutné. Slovo pacient je z latinského „patientia“ (trpělivost). A protože tolik lékařů a sester kolik je pacientů prostě tahle země neuživí, je jich poněkud méně a tudíž je nutno vyčkat.
Co si musí sestra vytrpět jsem nedávno viděl, když jsem byl na kontrole, po svém úrazu loni. Vletěla tam jakási herdekbaba a domáhala se vstupu do ordinace, že prý je objednaná, objednávala se telefonicky a jak je možné, že sestra takový záznam nemá (vskutku neměla). Ječela na sestřičku jak okružní pila, že je bordelářka a že jí to udělala schválně, protože je Romka a to je razýzmuz, atd. Sestřička div neplakala. Měl jsem toho plné zuby a udělal jsem něco co dělám velmi zřídka, když jsem opravdu rozezlen – spustil jsem svůj řev bengálského tygra. Protože ta sestřička byla hodná, šikovná a obětavá, znám ji. Vyškubl jsem té herdekbabě z ruky papír, kterým mávala, nu a co jsem nezjistil. Baba se skutečně objednala na ten den a tu hodinu. Ale do úplně jiné ordinace, konkrétně na venerologii. Ta má totiž s ortopedy společnou čekárnu a dveře kousek vedle. Takže jsem té s prominutím blbce tygřím hlasem vysvětlil, že povinná školní docházka je v této zemi od dob Marie Terezie, takže měla dost času naučit se číst a rozpoznávat štítky na dveřích ordinace, aby zatelefonovala do té správné a vyzval ji ať jde za roh a tam si vrazí z každé strany pořádnou facku a pak se přijde sestřičce omluvit. Zarazila se a pak s brbláním o bílých hovadech odkráčela.
možná kdybys zařval – venerologie jsou támhle ty dveře!! mělo by to lepší účinek 😀
U nás se k praktickému lékaři objednáváme. To zn., zavolám, sestře sdělím co mě trápí a podle naléhavosti dostanu hodinu ten samý den, jinak den druhý, či třetí. Čekám plus mínus 10 minut, jak den ubíhá, může to být i 20. To už se pomalu nasírám, i když chápu, že během dne se nějaké ty minuty nabalí. Nestává se to ale často. Pokud nechci čekat na druhý či třetí den, navštívím 24 hodinovou lékařskou pohotovost, kde si mě řádně podusí. Čekám a čekám.
Tohle objednávací zařízení se mi zdá dost dobře vymyšlené. Pacienti by neměli být stresovaní a lékař má přehled o tom, co ho ten den čeká. Je to o organizaci práce a vůli najít řešení, které uspokují obě strany.
Nějak jsem to vymalovala na světle růžovo, ale ono to fakt ve většině případů takhle funguje.
Sem to špatně umístila. S venerologí nemám opravdu, ale opravdu nic společného. Taky v mém věku!!
(rofl) Jano, tos to krásně rozsekla:)))
No, ono taky zalezi na pacientech. Kdyz je objednany na urcitou dobu a zpozdi se, a neni jediny zpozdeny, tak pak tezko pracovat podle harmonogramu.
Moje někdejší zubařka, ke které už dlouho nechodím, měla v čekárně vyvěšený sazebník pokut pro objednané pacienty, kteří se zpozdí. Měla to dokonce odstupňované podle délky zpoždění, tady 15 minut = 100 korun, 30 minut = 200 korun. V tom rozletu ale nějak pozapomněla na nějaké sankce pro sebe, když nechá objednaného pacienta čekat. A to u ní bylo naprosto běžné, i při objednání člověk čekal třeba hodinu. No, moc dlouho tam ten sazebník nevisel 😀 .
Alasdaire, to je zase příhoda!
Mimochodem ráda bych souhlasila se Sharkou, ale myslím, že někteří lidé se nestydí nikdy… ani s tou venerologií… 😡
Já pracuji ve FN, ale ne jako zdravotník.
Sestřičky obdivuju, nemají to opravdu jednoduché.
Zvláště na ortopedii, tam je čekárna narvaná pacienty od 8 hod ráno až do 16 hod odpoledne.
Opravdu klobouk dolů, že to dávají s pochopením a úsměvem.
Jó ortopedie – a to jsem si myslela, že jenom u nás je v této ambulanci tak narváno a on je to celostátní trend.
Ale jinak je to v ordinacích jako všude jinde – někde jsou vstřícní a někde … nevstřícní. Například na chirugii u pana doktora Kašpara je vždy veselo (že by omen nomen?), navíc to odsýpá a jak pan docent tak pan doktor (otec a syn) byli a jsou kapacity – u nás je radost si zlomit nohu (rofl) , to se vždycky nasmějeme. Za to jistý internista je na zaplakání – víc ho zajímá honitba než pacient a Jeník v jeho péči měl na mále – a tady musím povzdechnout, že nemít známého, který má známou, tak ho za chvíli vezou černou sanitkou … no nic, to jenom na okraj.
Být zdravotníkem bych nechtěla, nemám na to. Vím, že mnohjde sestřičky lítají jak čečetky a snaží se, jinde je fakt vidím pít to kafe a v klidu si povídat… to se pak nedá srovnávat. Ale kamarádka je zdravotní sestra a občas vypráví zajímavé historky- mnohé jsou o tom, jak mladší lidi nemají ani kapku trpělivosti a obvykle ani slušného chování.
My sice čekárnu nemáme, ale bohužel čím méně nás je, tím déle musí pacienti čekat. Takže čím více se celí uřícení honíme od jednoho pacienta k dalšímu, tím víc jsou naštvaní, protože čekat 10 minut když třeba člověk potřebuje nutně na záchod je dlouhá doba.
Nějak brzo jsem to odeslala, chtěla jsem říct, že plno pacientů si myslí, že prostě někde posedáváme a popíjíme čaj, když je nám to nějakou dobu trvá než se k nim dostaneme, a podle toho jednají, a bohužel tady v anglii nelze podávat pacientům jakékoli informace o jiných. Tak jim nemůžeme vysvětlit, že jsme jenom tři a dvěma z nás zrovna trvalo půl hodiny dostat někoho z kolečkového křesla do postele.
Na mnoha dveřích ordinací je vylepená věta: „Pořadí pacientů určuje lékař“. Pak musí nastoupit empatická sestra, která sice vyvolává pacienty mimo pořadí, ve kterém přišli, ale zároveň obecenstvu vysvětlí, že pan Vomáčka si jde jen pro recept (má ho připravený, lékaře netřeba) a paní Vopičková jde na odběr krve (opět lékaře netřeba). Náš praktik takovou sestru má 🙂
tak naše nefrologická paní doktor má na čekárně- pořadí pacientů určje sestra a sestra je sloby dr,Štrosmajera kráva nebeskám,co si všechny volající a objednávající pozve na 8 hodin ráno a ti tam pak seděj a čekaj a čekaj a čekaj….my, co jsme na černé listině (ti,co zaklepou,že je půldeváty a oni byli objednaní na 8 a fakt nemohou a nechtěj čekat) jsme v jejím merku a protože s námi asi už někdy měla nepěknej výstup (se mnou,že když je už v důchodu a není schopná používat hodinovej kalendář, že už by měla zůstat doma), tak nás bere prakticky hned , jak se tam objevíme.. pochopila bych,kdyby přede mnou brala někoho urgentního,to bych ani necekla..